Cozzens Menici se tvar knezstvi text.pdf - Josef Hurt

More documents

Recommendations

Info

Jiné představy prosté sentimentality, s tím, jak se kněžství snaží samo sebe obnovit ve světle všeobecné obnovy inspirované II. vatikánským koncilem, teprve postupně vyplouvají na povrch 3 . James Bacik shrnul vývoj, nové identity kněží a představy o nich a rozpoznal několik významných posunů, které se objevily po koncilu: „Od piedestalu k účastenství; od klasického kazatele k současnému mystagogovi; od stylu osamělého strážce pořádku k službě a spolupráci; od spirituality mnišské k spiritualitě sekulární; od záchrany duší k osvobozování lidí.“ 4 Myslím, že Bacík má pravdu, když hledání kněžské identity zakotvuje do posunu od kultického modelu kněžství (který je ve výše uvedených dvojicích zastupován výrazy s předložkou „od“) k modelu kněze, který slouží a vede (skutečnosti uvedené předložkou,,k“). Pilarczykovo líčení vlastní chlapecké představy kněze zachycuje mnoho klíčových prvků kultického modelu: kněz jako prostředník mezi Bohem a lidskými bytostmi; rozdělovatel svátostí; strážce posvátného prostoru a posvátné pravdy. Stále více kněží, kteří se nechali povzbudit duchem a vizí Jana XXIII. a kteří si přečetli koncilní dokumenty a přijali je za své, však začalo hledat jiný obraz, který formoval jejich službu a znovu vymezil jejich identitu. Pozornost odborníků, která se na identitu kněze zaměřila v poslední době, osvětlila základní sporné otázky a intelektuální postoje určující současný stav této problematiky. Zda dochází ke shodě, není zatím jasné. 5 Vývoj od kultického modelu kněžství k objevujícím se modelům, které jsou více či méně přesně rozděleny do skupin v rámci modelu kněze sloužícího a vedoucího, jistě vyvolal značnou úzkost na straně kněze a určité znepokojení i u kněží, i u laiků. Thomas Rausch si všímá, že zánik posvátného modelu kněžství a nahrazení slova kněz (priest) výrazem před sedající (presider) - s odvoláním na vedení eucharistie - přispělo u mnoha kněží ke ztrátě identity ... Na druhé straně je důležité, abychom se vyhnuli jakémukoliv náznaku toho, že kněz je nad církví, že je jí nadřazen, neboť je její součástí. 6 Kněží se dnes nacházejí uprostřed objevování hlubší, celostnější identity, identity příslušníků Božího lidu a presbyterů církve. Když ji objeví, je to - jako u každého opravdového hledání identity - úspěch a zároveň i procitnutí. Porozumění činitelům, které tu jsou ve hře, oba tyto aspekty objevování identity usnadní. Když Bacik komentuje dynamické napětí mezi rolí a funkcí, které dává podobu otázce kněžské identity, vrhá tím mnoho světla na psychickou energii a odvahu, kterých je třeba, máme-li se vyrovnat s dnešním hledáním. Přibližme si jeho analýzu a uvidíme, jak následující příklady odhalují značný stres a tlaky, jež jsou spojeny s hledáním pokoncilní kněžské identity: Od piedestalu k účastenství. Mnozí kněží, protože jsou přesvědčeni o základní důstojnosti a rovnosti příslušníků Božího lidu, se snaží vytvořit si ke svým farníkům spíše vztah přítele, který vede než vztah někoho, kdo uplatňuje nezpochybnitelnou autoritu. Ve své pastorační praxi zdůrazňují spoluzodpovědnost všech pokřtěných za dobro církve. Více se s lidmi, kterým slouží, stýkají a jsou ochotni vést s nimi upřímný dialog. Hovory o společných nadějích a zápasech vytvářejí mezi klérem a laiky pevnější pouto a objasňují omezení a nedostatky kněží. 7 Od klasického kazatele k nositeli tajemství. Kázaní po způsobu kultického modelu často zdůrazňuje pravdy víry a morálně nezávadné chování. Má sklony k výchovnému a nabádavému tónu. Bacik si všímá, že mnohým kněžím dnes tento (kultický) přístup nevyhovuje. Raději by se viděli jako mystagogové, nositelé tajemství, kteří v lidech, jimž slouží, pomáhají vyvolat vědomí tajemství. Jejich kázání nejsou sestavována tak, aby nalévala nové
vědomosti a inspirací do prázdných myslí a srdcí. Spíše mají lidem umožnit, aby si více uvědomovali Boha v sobě, Boha, který každého z nás povolává k odpovědným skutkům ve jménu Království. Když kardinál Joseph Bernardin hovořil v roce 1995 na konferenci Národní federace kněžských rad (National Federation of Priests‘ Councils), nazval svůj příspěvek Kněží: náboženští vůdci, lékaři duše (Priests: Religious Leaders, Doctors of the Soul). „Kněz Ježíše Krista,“ zdůraznil Bernardin, „je v první řadě člověk, který nese tajemství Boží a druhé do něho zasvěcuje ... Kněz je ten, kdo nese zvláštní moc a kdo Božímu lidu pomáhá vytvořit si s ní ještě důvěrnější vztah. Kdo uskutečňuje takovýto úkol, ten je v pravém slova smyslu knězem.“ 9 Představa kněze jako mystagoga se skrývá za metaforami, které ho vykreslují jako nositele tajemství, lékaře duší a toho, kdo pečuje o Slovo. Od stylu osamělého strážce pořádku k služ Kultický model se zaměřuje na kněžskou moc „sloužit mši“ a „vysluhovat svátosti“. Podporuje individualistický přístup k službě tím, že zdůrazňuje jedinečnost svátostné moci kněze. Model služby a vedení tíhne k vyzdvižení pastýřských darů farní komunity a přitom jedinečnou roli z nejdůležitějších úkolů kněze tohoto modelu s charizmatem sloužit, získat je k službě a povzbuzovat rozvoj jejich osobních darů a nadání. K „duchovnímu personálu“, který pečuje o farnost, patří kněz, jáhen, osoba zodpovědná za náboženské vzdělávání, za organizaci liturgie a osoba pověřená péčí o mládež. Idea služby a spolupráce je kamenem úrazu zvláště pro ty kněze, kteří jsou chráněni výlučným kultickým modelem a identitou kněžství a kteří si pro takovou službu neosvojili základní dovednosti. Od spirituality mnišské k spiritualitě sekulární Po staletí byla kněžská spiritualita silně ovlivňována velkými mnišskými řády a velkými řády žebravými, jako jsou dominikáni a františkáni. Při duchovní formaci, značně poznamenané sulpiciánským a „irským“ přístupem, se v seminářích předávaly duchovní ideály a praktiky, jež byly vhodné spíše pro život v řeholní komunitě než pro farní kněze, kteří na farách žijí buď sami, nebo s jedním či dvěma dalšími kněžími. Zvláště spiritualita diecézního kněze byla zakořeněna v tom, co bylo považováno za jeho ontologický status - v tom, že je knězem církve. Z jeho moci proměňovat při eucharistii, odpouštět a pomazávat vyplynul úkol vést svatý život, který by byl hodný kněžského stavu. Když byl takto zavázán ke svatosti, začal farní kněz poněkud pochybovat o vhodnosti a uskutečnitelnosti mnišsko-řeholních spiritualit, v kterých byl formován. Vlastní rytmus farního života, neustálé nároky požadavky služby vyžadují spiritualitu, která vychází z vlastního charakteru pastýřské služby. Bacik rozpoznává napětí přítomné v monastickém modelu. Vychází z toho, že farní kněží mají více společného se zaneprázdněnými lidmi, jimž slouží, než s mnichy a řeholníky a podotýká, ze knězi ve farní službě by více vyhovovala spiritualita, která se od praxe v klauzuře liší. „Kněží žijící podle jistého druhu světské spirituality dovolují svým pastoračním aktivitám, aby určovaly obsah a rytmus jejich duchovní cesty.“ 11 Od záchrany duší k osvobozování lidí. Z pohledu kultického modelu je prvotním posláním kněze zachraňovat duše skrze pastorační péči a udělování svátostí. V posledních desetiletích se tato perspektiva rozšířila k bodu, kdy se věnuje odpovídající pozornost komuniálnímu rozměru spásy. Boží lid je vykoupen a spasen jako lid. Aniž bychom podceňovali zásadní úlohu osobního odevzdání se milující vůli Boží, k němuž je povolán každý jedinec, obnovení významu přináležitosti k vyvolenému lidu vedlo k novému uvědomění si společenského hříchu a institucionálního zla. A to zase vyvolalo naléhavé
Page 1: 1 Objevit identitu Zdá se, že kat
Page 5 and 6: činí toto vědomí iluzivním a p
Page 7 and 8: síly táhnou k tornu, aby jako kn

Cozzens Menici se tvar knezstvi text.pdf - Josef Hurt

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?