PSYCHOSOMATICKÉ

1. Bio-psycho-sociální pojetí
Většina badatelů, zabývající se psychosomatickou problematikou (Uexkühl, Ermann,
Strauss, Merten, Zepf, Heigl-Evers), zabýbající se psychosomatickou problematikou definují
psychosomatické somatoformní poruchy jako tendenci k intenzivnímu prožívání tělesné
nepohody či tělesných symptomů, jako snahu je sdělovat okolí a připisovat jejich příčiny
tělesnému onemocnění včetně vyhledávání lékařské pomoci. Etiologický konsensus se týká
obecně zátěžových psychosociálních situací, respektive problémů. Jde o komunikaci
emocionálního stresu (Morschinski 2007). Kampfhammer (1985) uvádí následující
příčiny vzniku psychosomatických poruch: Somatizaci coby tělesný ekvivalent či
výsledek psychických obran proti nepříjemným přáním, pudům a afektům, dále jako
vývojový deficit (například u alexythymie), to znamená, že místo afektivního prožívání
reaguje člověk pouze tělesnými reakcemi. Dále může jít o výrazy silného vnímání stresu
často na základně minulých stresových zážitků nebo u lidí s averzí vůči zátěžovým
situacím; zde působí i naučené tendence jak získat pozornost stonáním. Nakonec může
jít o latrogenní fixace na základě častých vyšetření a nacházení nepodstatných tělesných
příčin, drobných odchylek od normy. Bio-psycho-sociální model podobně jako model
stresové vulnerability zdůrazňuje:
Predispozice: vrozené i získané tělesné, psychické i sociální faktory, jak již před sto lety
zdůrazňoval Alfred Adler zvyšují pravděpodobnost výskytu somatoformních příznaků. Sem
patří určitá vrozená reaktivita či psychoimunologické poměry, též orgánová méněcennost
či prodělání tělesných onemocnění, výskyt onemocnění v rodině, zvýšená vulnerabilita
následkem ztrát důležitých vztahových osob, psychická traumata (viz tělesná paměť),
negativní sociální podmínky a chudoba, ale i nenaučení se zacházet s tělesnými obtížemi
či stresem, restriktivní výchova atd.
Vyvolávající faktory: nejčastěji jde o separační traumata náhlé životní změny či traumatizace,
někdy i tělesná nemoc, psychické či sociálně zátěžové situaci překračující možnosti
či kapacitu zpracování.
Udržující faktory: jako je reakce okolí, respektive vlastní interpretace těchto reakcí, různá
kognitivní přesvědčení, kterými chce pacient ovlivnit , zvláště přesvědčit okolí o tělesné
příčině příznaku.
Multifaktoriální geneze psychosomatických onemocnění se týká i samotných psychických
faktorů. Jde především o určité charakteristiky osobnosti (neuroticismus, depresivita, úzkostnost,
vývojové deficity a podobně), dále jde o deficitní emocionální zpracování a negativní
sebekoncept, to znamená nedostatečné pozitivní (narcistické) sebeobsazení vlastní osoby
a vztahu k sobě. Negativně působí i přehnaný pojem zdraví, které by nemělo obsahovat žádné
tělesné funkční poruchy, s čímž souvisí chybné kauzální závěry při vyhodnocování běžných
6
05_Psychosom_FINAL.indd 6
11/10/10 1:09:13 PM