PSYCHOSOMATICKÉ

(oproti jiným orgánům), takže se na ní zračí problémy týkající se našeho vzhledu, našich
přání jak se prezentovat i studu, že není na našem vzhledu a chování něco v pořádku. Za
čtvrté kůže jsouce na rozhraní mezi naší osobností a okolím s úkolem na něj reagovat má
jistou podobnost s tzv. jáskými funkcemi , interakčními formami chování, schopnostmi
jak zprostředkovat kontakt s okolím na mezilidské, psychologické úrovni. Ve všech těchto
oblastech může kůže buď reagovat tak říkajíc v souladu s výše uvedenými funkcemi, pakliže
se nevymanila z oné rané psychosomatické jednoty, či může zástupně vyjadřovat něco, co
bylo potlačeno do této tělesné sféry z našeho vědomého prožívání a chování. V normálním
případě přirozené propojenosti funkce kůže s psychickými funkcemi znamená, že kůže bude
na výše uvedené situace vždy reagovat, např. zrudnutím, což však není patologické.
Tak zvaným artefaktům se počítají manipulační, většinou sebepoškozující tendence,
a samozřejmě prvním dostupným orgánem je povrch těla, kůže. Jak jsme si však řekli, kůže
znamená i ohraničení od okolí, což představuje v psychickém slova smyslu počátek naší
osobnosti, skrze kožní pocity se cítíme, stejně jako oním prvním „ne“, prvním prosazením
vlastní vůle v dětství často negativistickým trucujícím způsobem. Toto ohraničení se
znamenái odlišení se od okolí, lišení se od ostatních lidí, znamená to svým způsobem
trvání na specifitě vlastní osobnosti ve srovnání s jinými. Proto představuje manipulace
a sebepoškozování, sebepoškozovací chování na kůži manipulaci a sebepoškozování
vlastní osoby. To je více či méně vědomé, od nočního škrábání či vytrhávání si vlasů přes
neovladatelné tendence například u anorektických pacientek či drogově závislých pacientů
působit si bolest řezáním se do kůže, od kompulzivní manipulace zvláště v obličejové
části při juvenilním akné, až po škrábání či dokonce vědomé vyvolávání ekzému s cílem
dosáhnout výhod onemocnění či navštěvování lékařů a nemocničních zařízení.
V poslední době je stále častěji diagnostikována tzv. periorální dermatitida, vyrážka
v okolí úst, zvláště u žen, někdy podporována kosmetiky. Oproti předchozím pacientům
převážně s depresivně narcistickou osobnostní strukturou se zde jedná častěji o obsedantní
– perfekcionistické pacienty s neustálými pochybnostmi, zda-li jejich kůže vypadá dobře
a je dobře opatrována. Jedná se častěji o děti, které byly příliš opečovávány s ohledem
na vzhled a čistotu. Někdy se nechávají i lékaři svést ke komplementárnímu chování
a začnou předpisovat nejrůznější masti či krémy. Pacienti pak vděčně jakoukoliv léčbu
přijímají, na druhé straně tendují k vlastní sebemedikaci. Speciální dermatologická
a psychoterapeutická léčba by měla mít za cíl snížení pacientovy pozornosti týkající se
čistoty a vlastního vzhledu.
Alergické dermatitidy a Quinkův edém
vyjadřují většinou na tělesné úrovni nesnesitelnost nějakého jak zevního tak vnitřního vlivu,
neřešitelnost nějaké situace, podstatná bývá právě souběžnost alergie na vnitřní i vnější vlivy.
53
05_Psychosom_FINAL.indd 53
11/10/10 1:09:14 PM