PSYCHOSOMATICKÉ

a matky během vyšetření, kdy se oba víceméně spojí proti různým postupům lékaře, kterého
se snaží manipulovat. Samozřejmě se snaží lékaře pro sebe získat a to se jim skoro vždycky
daří. Lékaři si pak musí nechat líbit neustálé dotazy týkající se správné péče o dítě. Přijdeli
do ordinace otec, je nápadné, že matka převezme veškerou aktivitu. Děti často vnímají
úzkostnost svých maminek, a tak dochází i k převrácení rolí tím, že děti převezmou starost
o to, aby maminky o ně neměly moc obav. Některé matky tendují k tomu, že samy aplikují
naordinované masti dětem a nenechají si tu péči vzít. Pro ošetřujícího lékaře je těžké vyhnout
se jak roli konkurenta matky v ošetřování dítěte, tak i roli spojence a vykonavatele jejího
přání. Z uvedeného je zřejmé, že by měla terapie zavzít celou rodinu, či alespoň matku
s dítětem. Pak může být odhaleno ono zabývání se kůží dítěte jako náhražka za emoční
kontakt, jako nemožnost se od dítěte odtrhnout, či jako dominantní agresivní, ambivalentní
chování. Poněvadž se zde jedná o kombinovanou dermatologickou a psychologickou léčbu,
je vzájemná spolupráce a výměna názorů naprostou nutností.
Chronická polyartritida (synonymum: revmatoidní arthritis) M 05 - 6
Chronická polyartritis je charakterizována zánětlivým zduřením kloubů zvláště prstů ruky,
bolestivostí na tlak i při pohybu, s velmi variabilním průběhem, střídajícím se zlepšením
a zhoršením, někdy vede dokonce k výrazným chorobným následkům na kloubech. Poněvadž
není dostatečně známa příčina nemoci, léčí se symptomaticky nerůznějšími antirevmatiky.
Předpokládá se autoimunitní původ s tím, že nepřátelské agresivní afekty, které vyvstávají
v průběhu konfliktu, mohou neurobiologickou cestou vést ke svalovým napětím a také
k imunologických procesům, které vedou i k tvorbě protilátek proti tkáni vlastního těla.
Existuje však poměrně velká skupina pacientů, kde žádné specifické psychogenní faktory
nebyly nalezeny. Psychologicky jde často o konflikt mezi agresivními tendencemi a mezi
tendencí druhé lidi před svou vlastní agresí chránit. Proto tito pacienti svoji agresivitu
a hostilitu potlačují, resp. lze bolesti v kloubech často chápat i jako sebepotrestání za tyto
nepřijatelné impulsy. Přesto z tohoto důvodu mnoho pacientů poměrně trpělivě svoje
onemocnění snáší, to jsou pacienti s převážně depresivní osobnostní strukturou. Jiná skupina
pacientů se brání proti agresivním impulsům emoční izolací, tendují k perfekcionismu
a racionální sebekontrole a kontrole meziosobních vztahů.
Zajímavá je tělesná i funkční spojitost s příslušnými duševními funkcemi: klouby spojují
údy, mají cosi společného s diferenciací pohyblivosti, poruchy jejich fungování mohou
zrcadlit nedostatečnou psychickou diferencovanost zvláště co se týče psychické pohyblivosti,
flexibility chování a obratnosti v prosazování se. Tyto tzv. sociální coping – strategie
by tedy měly být ve středu zájmu psychoterapeutické péče. Poněvadž toto onemocnění
výrazně snižuje dosavadní životní kvality, je třeba se zabývat novou životní orientací
43
05_Psychosom_FINAL.indd 43
11/10/10 1:09:14 PM