PSYCHOSOMATICKÉ

6. Mentální anorexie a bulimie – F 50.0
Anorexia nervosa (často spojená s bulimií) je stále častější komplexní multifaktoriální
funkční psychosomatická porucha, jež může vést až k závažnému ohrožení tělesného
zdraví a života. Podílejí se na ní zejména společenské faktory (konzumní společnost
s důrazem na výkonnost a vzhled), rodinná situace (reakce na rozvod či konflikty v rodině),
poměrně často se jedná o následky psychického traumatu, zvláště sexuálního zneužívání.
Následkem bývá trojí porucha osobnosti: nejvíce v minulosti bylo zdůrazňováno potlačení
veškeré pudovosti (sexualita, agresivita), na jejíž místo nastupuje rozum, vůle, pracovní
či sportovní úsilí, jindy jde o jakési zduchovnění (odtělesnění), estetičnost, touhu po
jinakosti a kráse.
V oblasti mezilidských vztahů je charakteristická tendence po absolutním ohraničení
a nezávislosti, které je zapříčiněno neustálým strachem z příliš těsného symbiotického
vztahu či strachem ze sexuálního či narcistického zneužití. Vynucené přizpůsobení má však
za následek i oslabenou obranu proti zevním vlivům, například vzhledem k očekávání
rodičů či módě. Obdobně se často střídají fáze jedení, to znamená neubránění se chuti
k jídlu, a fáze odmítání jídla.
Třetí problematická oblast je slabost vlastního já a z ní vyplývající porucha sebeocenění,
ve které se střídají fáze odporu a opovržení k sobě samému s fázemi dokazování si vlastní
síly a převahy nad ostatními lidmi, například právě dokazováním si silné vůle tím, že
odmítáno jídlo. V záchvatech nezvládnutelného hladu pacienti horečnatě konzumují
jídlo, jakoby se snažili vše dostat či kompenzovat to, čeho se jim nedostávalo, ale pak
cítí, že to není to pravé, co potřebují, respektive to cítí jejich tělo a dochází ke zvracení,
k němuž si často i sami pomáhají. Pacientům se jeví jakákoliv emoční „strava“ spolucítění
či pomoc podezřelá; přejí si ji a zároveň ji odmítají a pak nacházejí ve své domnělé
nezávislosti náhradní uspokojení. Tím se samozřejmě i lékař dostává pravidelně do
bezvýchodné situace, kterou lze chápat i tak, že pacient mu tímto způsobem sděluje
svou vlastní bezvýchodnost a rozervanost. Výživa sondou či kontrola všeho, co pacient
sní, je i pacientem vnímáno jako opětovné násilí na něm. Tím se opět zesiluje strach z
nekontrolovaného přibývání na váze a tendence po znovuzískání kontroly, to znamená
nutkavé pozorování objemu vlastního těla i počítání kalorií v jídle.
Deficitní a naopak kompenzatorní vystupňované sebeohraničení je často důsledkem
narcistického, agresivního či sexuálního zneužívání, což má negativní vliv jak na integraci
ženství a sexuality, tak i na pocit vlastní sebeceny. Extrémní zhubnutí u anorektiček
provázené ztrátou menstruace a apetence se stává tělesně podmíněnou obranou proti
erotickým agresivním impulsům ve službě duševního klidu. Takovéto redukované žití má
blízko k odmítání života vůbec, někdy lze hovořit o anorexii jako o pomalé sebevraždu.
35
05_Psychosom_FINAL.indd 35
11/10/10 1:09:14 PM