PSYCHOSOMATICKÉ
psychosomatické lékaÅstvà - Pražská vysoká Å¡kola psychosociálnÃch ...
psychosomatické lékaÅstvà - Pražská vysoká Å¡kola psychosociálnÃch ...
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
- změny vlastního sebeobrazu, sebepojetí, částečnou ztrátou autonomie a kontroly nad<br />
sebou a nad sociálními situacemi (schopnost je ovlivnit, vyvolat porozumění, přivolat<br />
pomoc atd.),<br />
- sebeznejistění v sociálních rolích a úkolech až ke ztrátě dosavadního smyslu života,<br />
- emocionální znejistění ohledně vlastního sebeocenění (narcistická rána),<br />
- strach ohledně ztráty zaměstnání a finančního zabezpečení, snížení životní úrovně<br />
a kvality života, strach ze smrti.<br />
Proto by si měl lékař všímat třech následujících oblastí:<br />
Za prvé subjektivní teorie pacienta ohledně příčin a průběhu nemoci – jedná se například<br />
o představu, že pacienta poškodila společnost (pak často vědomě či nevědomě vyžaduje<br />
zadostiučinění, náhradu a dotud trvá na své nemoci, či se jedná o trpění za vlastní vinu,<br />
například se jedná o trest za smrt rodiče, nezdárnost dítěte, nevěru atd.). Na to je třeba<br />
navázat a nikoliv ihned zpochybnit tuto subjektivní teorii, pozvolna pacienta nasměrovat<br />
na reálnější porozumění s možností vyléčení<br />
Za druhé si lékař musí uvědomit, v jaké fázi reakce na nemoci se pacient nalézá<br />
.zda jde o (často počáteční) negování nemoci, což se může vymstít například v situaci<br />
infarktu myokardu (naopak je mírné popírání tíže nemoci adaptivní reakcí, kterou nemáme<br />
pacientovi vymlouvat),<br />
. jde o aktivní plně vědomý postoj, o boj s nemocí (potřebuje pacient podporu, jaké<br />
zkušenosti má s pomocí od okolí, se soucitem a podobně),<br />
. jde o depresivní stažení se do sebe, o rezignaci (s nebezpečím oslabení imunitního systému<br />
a obranyschopnosti organismu či vývinu reaktivních psychosomatických či depresivních<br />
symptomů).<br />
Jaká je nejčastější somatopsychická symtomatika?<br />
- v psychické oblasti rezignace, zoufalství, výčitky za nezdravý způsob života, stud za svůj<br />
stav bezmoci, zlost, závist zdravým, strach a deprese,<br />
- vegetativní symptomy: poruchy spánku, chuti k jídlu, vyčerpání, sexuální poruchy,<br />
- chování: nonkompliance, „problematický pacient“ (kverulant, simulant, penetrantní<br />
pacient žádající stále nové vyšetření či apatické stažení se, suicidalita). Lékař by měl<br />
rozpoznat postoje a chování pacienta, jež stojí úzdravě v cestě, (noncompliance, rizikové<br />
chování, rezignaci, implementaci nemoci do osobnosti pacienta či dokonce funkcionalizaci<br />
za účelem získání spolucítění, kontaktů či různých výhod vč. Invalidního důchodu). Měl<br />
by podporovat postoje, které slouží k úzdravě. Cílem optimálního coping je uchování<br />
maxima možných faktorů, jež slouží úzdravě, resp. dobrému životnímu pocit. To znamená<br />
realistické posouzení vlastního fyzického a psychického stavu a přehodnocení životních<br />
cílů, resp. vedení života. Lékař by si měl uvědomit, že již umožňění pacientovi o svých<br />
perspektivách otevřeně hovořit je pro něj nadmíru důležité a sníží vnitřní napětí, kterým<br />
16<br />
05_Psychosom_FINAL.indd 16<br />
11/10/10 1:09:13 PM