KVĚTENA SVĚTOVÝCH REGIONŮ II FLORA OF REGIONS OF THE WORLD

ÚVOD / INTRODUCTION
Je velmi opovážlivé sestavovat „lidový“ přehled květeny světa a dokonce se snažit charakterizovat
trajektorie vývoje přírody ve vazbě na místní i širší vlivy a měnící se stanovištní a klimatické
podmínky. Nezbytně musím vycházet z dlouholetých osobních zkušeností. Prvotní podmínkou je
dobrá fyzická a zdravotní kondice a zejména nutnost poznat co největší území pěšky (na otázku
dnešním vysokoškolským studentům, kdo pěšky byl dále než 10 km od sídla univerzity, bývá pouze
několik rozpačitých odpovědí - v době mých studií gymnázia jsem ze Železných hor denně
docházel jednu cestu tam v délce 14 - 18 km a to pěšky, na kole či na běžkách, neboť autobus na
dřevoplyn začínal teprve jezdit). Nezbytné je dodat, že je potřebné i dobré trávení mimo domácí
Evropu (které mám velmi dobré, neboť jsem v mládí v početné a chudé rodině mnohdy hladověl,
v Evropě jsem měl kdysi pouze problém v rámci slušnosti v pohostinné domácnosti sníst dvě misky
oliv - černých a zelených v oleji, neboť opak by byl neslušným projevem).
Za komunistické minulosti byla většina světa fyzicky i informačně zcela uzavřena (omezené
příležitosti byly na socialistický „Východ“), takže základní možností bylo poznávání tehdejšího
Československa, omezeně „východních“ zemi (NDR, Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko,
Jugoslávie a velkého SSSR), příp. filatelie a sběr pohlednic. Protože tehdy zdaleka nebyl internet,
„západní“ publikace byly nedostupné, tak ojedinělou možností bylo periodikum Sovětskije knigy
(Sovětské knihy), z něhož byla možnost si objednat ruské překlady některých západních publikací.
Proto v prvotním poznání jsem podrobně poznal nejen dnešní Česko, ale zejména Slovensko, kde
byla možnost vstřebat zejména úžasnou horskou květenu. V Česku jsem s hlavním značkařem a
vydavatelem map KČT Ing. J. Rohlíkem spolupracoval nejen na aktualizaci nejvíce vydávaných
map Krkonoš, ale i na vzniku nových map Mělnicka, Kokořínsko-Liběchovska a Českého
Středohoří. Když jsme pak s kolegou K. Uzlem vytvořili místopisnou názvoslovnou komisi, byli
jsme stranicky rozprášeni (pro zajímavost Tramtárie je býv. mokřadní území na soutoku Labe a
Vltavy), stejně tak dopadla celostátní organizace ochrany přírody - TIS.
Později pak došlo k poznávání chráněných území, botanických zahrad a návštěvám zahradnických
výstav po celé Evropě a tehdejším celistvém Sovětském svazu. Tam jsem např. s Dr. Čeřovským
navštívil některé jejich přírodní rezervace. Ve Tbilisi jsem s kamarádem utekl do uzavřených oblastí
pouště Gobi (soukromým autem) či do pohoří Tan-Šan (veřejnými dopravními prostředky). No a po
„něžné revoluci“ došlo při připravovaných studijních cestách (z velké části s kolegou z univerzity)
k poměrně dobrému poznání jedinečné jv. Asie vč. Číny, dále severní Ameriky a omezeně Afriky,
Arábie, Austrálie s Novým Zélandem a střední Ameriky. V rámci efektivního využívání cest jsem
míval zpracovaný nejen podrobný itinerář, ale i seznam předpokládaných významných zajímavých
míst a rostlin v území.
Uváděný seznam byl původně tvořen jako osobní odezva na někdejší situaci, kdy tehdy většina naší
planety byla pro běžného obyvatele "východního bloku" fyzicky i informačně zcela nepřístupná.
Těžko je dnes možno popsat situaci, kdy jsem hltal zcela ojedinělou, velmi skromnou informaci od
botanika doc. Šmardy o "kytičkách" v tehdejší Jugoslávii v časopise Lidé a země, a později, pak
jsem konečně měl možnost vícekráte prožívat a poznávat bohatou středozemní květenu, nejprve
alespoň v Chorvatsku (Plitvická jezera, Paklenice, Velebit, Biokovo a sv.Jura) a pak ve
zpřístupněných jedinečných vápencových Julských Alpách ve Slovinsku (v tehdejší Jugoslávii) a
následně po celém světě.
4