KVĚTENA SVĚTOVÝCH REGIONŮ II FLORA OF REGIONS OF THE WORLD

evropská nadvláda nad okolním světem a zbohatnutí z koloniálních výtěžků (zlato, stříbro, následně
pěstované plodiny na plantážích). Nejčernější kapitolou je pak dovoz otroků z Afriky a otrokářské
práce na plantážích, nejprve cukrové třtiny (v 16.-19. století více než 20 mil. lidí),
Karibik (vzhledem k omylu K. Kolumba nazývaný Západní Indie) se stal hlavní oblastí pěstování
cukrové třtiny (kterou sem přivezly Evropané spolu s uměním destilace) a výroby cukru a rumu
(tehdy drsným nápojem dobrodruhů, pirátů a psanců). Pro její plantážnickému pěstování a
průmyslové zpracování byly sem dlouhodobě přivážení otroci, převážně černoši z Afriky. Vznikl
tak trojúhelníkový obchod mezi Afrikou, Evropou a Amerikou. Území v oblasti Karibiku patřily
různým říším a státům - je 33 států a závislých území (Kuba, Haiti, Dominikánská republika,
Jamaika, Portoriko, Bahamy, Florida, Honduras, Nikaragua, Kostarika, Panama, Kolumbie,
Venezuela) a geopolitický zmatek zde vlastně trvá dodnes.
V Amazonii dodnes žijí starobylé indiánské kmeny, mnohdy vyhnané do zdejší „džungle“ z
kolonizovaných území. Tito obyvatelé dokonale znají své prostředí, použití jednotlivých druhů
rostlin a ke svému přežití nepotřebují civilizovaný svět, avšak likvidací pralesa je likvidován i jejich
domov.
Dnešní obyvatelé tvoří velký etnický mix, neboť vedle potomků původních obyvatelů a
zavlečených černochů (původně otroků) jsou zde hojní mestici (míšenci indiánů a bělochů), méně
mulati (míšenci bělochů a černochů), zambi (míšenci indiánů a černochů) a také potomci Evropanů
(Španělů, Portugalců, Holanďanů, Italů, Němců i Čechů a Slováků) či další míšenci. Převážně se
hovoří španělsky, kromě Brazílie (portugalština). Provozováno je hlavně zemědělství, těžba dřeva a
nerostných surovin.
V letech 2007-11 vznikl na základě hlasování lidí z celého světa seznam nových sedmi přírodních
divů světa (New 7 Wonders of Nature). Na prvním místě je Amazonský tropický deštný prales na
rozloze 5,5 mil. km 2 , a to ve státech Brazílie (více než 60 %), Kolumbie, Peru, Venezuela, Ekvádor,
Bolívie, Guyana, Surinam a Francouzská Guyana. Amazonský prales představuje více než polovinu
zbývajících tropických deštných lesů na světě. Od roku 1960 se exponenciálně zrychlila jeho
exploatace pro těžbu cenného tropického dřeva a v závislosti na populačním růstu k přeměně na
pastviny a pole (soja, kukuřice), která však vzhledem ke specifickým tropickým lateritovým půdám
rychle ztrácí úrodnost a tak je vypalován další les pro získání pěstebních ploch. Na odlesněných
plochách dochází k erozím, sesuvům půdy a vysušování a ztrátě podzemní vody. Opuštěné plochy
nejsou schopny se opětovně zalesnit do původního stavu. Následně je snižována biodiverzita a
zvyšuje se zranitelnost celého ekosystému. Místní obyvatelé nejsou schopni uvědomit si všechny
následky svého počínání - na Šumavě si to místní obyvatelé uvědomují, ale „vědecká elita“
(zejména z JČU) ideologicky vnucuje zánik současného lesa a přírodní obnovu lesa ke vzniku
divočiny. V r. 2005 byl Amazonský prales postižen obrovským suchem, přičemž bylo
konstatováno, že pokud by takové sucho trvalo déle než 3 roky, došlo by k nevranému zvratu -
přeměny na savanu s následnou potenciální pouští, což by katastrofálně zasáhlo celou planetu.
Na čtvrtém místě jsou vymezeny vodopády Iguaçu, které tvoří největší systém vodopádů na Zemi.
Leží na řece Iguacu na hranicích mezi Argentinou a Brazílií. Voda zde přepadá na prahu dlouhém
2,7 km přes okraj lávové plošiny do hloubky 70 m, největším vodopádem jsou Ďáblova ústa
(Ďáblův chřtán). V jejich okolí je vymezen na australské i brazilské straně NP Igaçu tvořený z velké
části zachovalým pralesem. V období dešťů je zde průtok 6500 m 3 /s a asi 270 samostatných
vodopádů, v období sucha klesá průtok na 300 m 3 /s a vodopádů je asi 150.
14