Jean-Paul Sartre Zeï

Jean-Paul SartreZeï- 1 -

- 2 -

Všechny tyto útìky jsou zastaveny Zdí; utíkat pøed existencí znamená poøádexistovat. Existence je plnost, kterou èlovìk nemùže opustit.JEAN-PAUL SARTREExistencionalismus pøece celý je uvìdomìním skandálu ležícího v tom, žeèlovìk je v gruntu nepøetržitou sázkou na budoucnost, a pøece musí za závìr osudupøijmout událost, jež ho promìní v èirou minulost. Argument situace zoufalé nenívšak existenciálnì dùvodem k abdikaci, nýbrž popudem èinu. Nebìží o to, absurdnokonstatovat, nýbrž uèinit je prožívaným životem: a tím je a má smysl jen, pokud ses ním nesmíøím.VÁCLAV ÈERNÝ- 3 -

- 4 -

ZEÏVehnali nás do velkého bílého sálu a já zaèal mhouøit oèi, protože mì v tomsvìtle bolely. Pak jsem vidìl stùl a za ním ètyøi chlapy v civilu, jak se dívají do papírù.Ostatní vìznì nahnali dozadu, museli jsme za nimi pøes celý sál. Mnoho jsem jichznal, ale byli tam i cizí. Ti dva pøede mnou mìli svìtlé vlasy a kulaté lebky; byli sipodobní: asi Francouzi. Ten menší si v jednom kuse vytahoval kalhoty: nervy.Trvalo to tak tøi hodiny; byl jsem celý zpitomìlý a v hlavì jsem mìl prázdno;ale sál byl vytopený, to mi bylo jen pøíjemné: už ètyøiadvacet hodin jsme se klepalizimou. Dozorci vodili vìznì jednoho po druhém ke stolu. Ti ètyøi chlapi se jich pak ptalina jméno a zamìstnání. To jim vìtšinou staèilo - nebo ještì tu a tam položili otázku:»Zúèastnil ses sabotáže se støelivem?« Nebo: »Kdes byl v devìt hodin ráno a cos tamdìlal?« Odpovìdi neposlouchali nebo se tak aspoò tváøili: chvíli mlèeli a dívali se pøedsebe, pak zaèali psát. Toma se zeptali, jestli je pravda, že sloužil v Mezinárodní brigádì:Tom nemohl øíci, že ne, protože mu v saku našli papíry. Juana se neptali na nic, alekdyž øekl, jak se jmenuje, dlouho psali.»U anarchistù je mùj bratr José,« øekl Juan. »Jistì víte, že už tady není. Jánejsem v žádné stranì, nikdy jsem do politiky nedìlal.«Nic na to neøekli. Juan ještì dodal:»Já nic neudìlal. Nechci to odnášet za druhé.«Rty se mu chvìly. Dozorce mu dal pokyn, aby mlèel, a odvedl ho. Teï jsembyl na øadì já.»Jmenujete se Pablo Ibbieta?«Pøikývl jsem.Chlap se podíval do lejster a øekl mi. »Kde je Ramón Gris?«»Nevím.«»Od šestého do devatenáctého jste ho skrýval ve svém domì.«»Ne.«Chvilku psali a dozorci mì vyvedli ven. Na chodbì èekali se dvìma dozorciTom a Juan. Vyrazili jsme. Tom se zeptal jednoho z nich:»Tak co?«»Co má být?« øekl dozorce.»Je to výslech, nebo soud?«»Byl to soud,« øekl dozorce.»Opravdu? Co s námi teï udìlají?«Dozorce odpovìdìl stroze:»Rozsudek vám bude oznámen v cele.«To, èemu øíkali cela, byl vlastnì nemocnièní sklep. Byla tam hrozná zima,protože odevšad táhlo. Celou noc jsme se klepali a pøes den to nebylo o moc lepší.Pìt pøedcházejících dní jsem strávil v kobce na arcibiskupství, v jakémsi tajném- 5 -

podzemním vìzení, které jistì pocházelo ze støedovìku: protože bylo mnoho vìzòù amálo místa, strkali je kam se dalo. Nelitoval jsem, že mì nedali zpátky do kobky:nebylo mi tam sice zima, ale byl jsem tam sám; a to jde èasem na nervy. Ve sklepìjsem mìl spoleènost. Juan skoro nemluvil: mìl strach a pak byl pøíliš mladý, aby mìlo èem. Ale Tom mluvil pøíjemnì a umìl velmi dobøe španìlsky.Ve sklepì byla lavice a ètyøi slamníky. Když nás pøivedli, sedli jsme si a tišejsme èekali. Tom po chvilce øekl:»Jsme namydlení.«»Já taky myslím,« øekl jsem, »ale tomuhle chlapci snad nic neudìlají.«»Co proti nìmu mohou mít,« øekl Tom. »Má bratra funkcionáøe, nic víc.«Podíval jsem se na Juana: zdálo se, že neslyší. Tom zaèal znova:»Víš, co dìlají v Zaragoze? Položí chlapy na silnici a pøejedou je náklaïákem.Øíkal nám to jeden Maroèan, co odtamtud utekl. Prý aby ušetøili støelivo.«»Zas neušetøí naftu,« øekl jsem.Dostal jsem na Toma dopal; tohle nemìl øíkat.»Dùstojníci jsou pøi tom, procházejí se po silnici,« pokraèoval, »a dohlížejí nato s rukama v kapsách a pokuøují. A myslíš, že ty lidi dorazí? Co tì vede. Nechají jeøvát. Tøeba hodinu. Ten Maroèan øíkal, že se poprvé málem poblil.«»Tady to myslím dìlat nebudou,« øekl jsem, »ledaže by jim opravdu chybìlostøelivo.«Svìtlo vnikalo dovnitø ètyømi okénky a kulatým otvorem ve stropì po levéstranì, jímž bylo vidìt oblohu. Tou kulatou dírou, obvykle pøiklopenou, se do sklepaskládalo uhlí. Pøímo pod dírou byla velká hromada mouru; mìla se jím vytápìtnemocnice, ale na zaèátku války nemocné evakuovali a uhlí zùstalo nevyužité; dokoncena nì nìkdy pršelo, protože zapomínali zavøít pøíklop.Tom se roztøásl zimou.»Hrome, to je mi zima,« øekl, »už to zas zaèíná.«Vstal a zaèal cvièit. Pøi každém pohybu se mu na bílých chlupatých prsourozevøela košile. Lehl si na záda, zvedl nohy a dìlal nùžky: vidìl jsem, jak se mu tøesetlustý zadek. Tom byl statný, ale mìl mnoho sádla. Napadlo mì, že se do té horymìkkého masa brzo zaboøí kulky nebo špièky bodákù jako do hroudy másla. Pøipadalomi to úplnì jiné, než kdyby byl hubený.Mnì nebylo zrovna zima, ale necítil jsem už ramena ani ruce. Chvílemi jsemmìl dojem, že mi cosi chybí, a hledal jsem kolem sebe sako, ale pak jsem si rázemvzpomnìl, že mi sako nedali. Bylo to spíš trapné. Vzali nám šaty a dali je svým vojákùma nám nechali jen košile - a tyhle plátìné kalhoty, které v parném létì nosili pacienti.Tom se za chvilku zvedl, sedl si vedle mne a oddychoval.»Zahøál ses?«»Hrom do toho, víš, že ne. Ale zadýchal jsem se.«K osmé hodinì veèer pøišel jeden z velitelù s dvìma falangisty. Držel v rucekus papíru. Zeptal se dozorce:»Jak se jmenují tihle tøi?«»Steinbock, Ibbieta a Mirbal,« øekl dozorce.- 6 -

Velitel si nasadil skøipec a díval se do seznamu:»Steinbock...Steinbock...Tady je. Jste odsouzen k smrti. Zítra ráno budetezastøelen.«Podíval se znovu:»Ti druzí dva taky,« øekl.»To není možné,« øekl Juan. »Já ne.«Velitel na nìho udivenì pohlédl.»Jak se jmenujete?«»Juan Mirbal.«»Tak vaše jméno tady je,« øekl velitel, »jste odsouzen k smrti.«»Nic jsem neudìlal,« øekl Juan.Velitel pokrèil rameny a otoèil se k Tomovi a ke mnì.»Vy jste Baskové?«»Nikdo z nás není Bask.«To ho podráždilo.»Jsou prý tady tøi Baskové. Nebudu ztrácet èas, abych je shánìl. Tak vysamozøejmì nechcete knìze?«Ani jsme neodpovìdìli. Øekl:»Za chvilku pøijde belgický lékaø. Má povolení zùstat s vámi pøes noc.«Po vojensku pozdravil a odešel.»Co jsem ti øíkal,« ozval se Tom. »Máme to spoèítáno.«»Jistì,« øekl jsem, »tuhle pro mladého je to kruté.«Øekl jsem to kvùli spravedlnosti, nemìl jsem toho chlapce rád. Mìl pøílišjemnou tváø, a strach a utrpení ji zhyzdily, celou ji znetvoøily. Pøed tøemi dny to bylpøíjemný, rozpustilý kluk; ale teï vypadal jako starý teplouš a øíkal jsem si, že užnikdy neomládne, ani kdyby ho pustili. Mìl jsem s ním správnì mít soucit, ale soucitse mi protiví. Juan mi byl spíš odporný.Nic víc už neøekl, ale zpopelavìl: tváø i ruce mìl šedivé. Sedl si a díval sevypoulenýma oèima do zemì. Tom byl dobrá duše, chtìl ho vzít za ruku, ale chlapecmu ji prudce vyškubl a ušklíbl se.»Nech ho,« øekl jsem tiše, »vidíš, že má na krajíèku.«Tom uposlechl, aè nerad; rád by byl chlapce utìšoval, zamìstnalo by ho to anemusel by myslet na sebe. Ale to mì rozèilovalo: já nikdy nemyslel na smrt, protožek tomu nebyla pøíležitost, ale teï tu pøíležitost byla a nedalo se dìlat nic jiného, nežna to myslet.Tom zaèal.»Ty jsi nìjaké odbouchnul?« zeptal se mì.Neodpovìdìl jsem. Zaèal mi vykládat, že jich od srpna odbouchl šest,neuvìdomoval si situaci a vidìl jsem, že si ji nechce uvìdomit. Já ještì zcela nechápal,chtìl jsem vìdìt, jestli budeme moc trpìt, myslel jsem na kulky, pøedstavoval jsem sihorké krupobití kulek na svém tìle. To všecko nebylo to pravé; ale byl jsem klidný;mìli jsme celou noc, abychom porozumìli. Za chvilku pøestal Tom mluvit a já se ponìm kradmo podíval; vidìl jsem, že i on zpopelavìl a že vypadá bídnì, a øekl jsem si:- 7 -

»Už to zaèíná.« Byla už skoro tma, okénky a hromadou uhlí se dralo kalné svìtlo avytváøelo pod oblohou velikou skvrnu; stropní dírou jsem už vidìl hvìzdu: noc budeledová a jasná.Otevøely se dveøe a vstoupili dva dozorci. Za nimi vešel svìtlovlasýèlovìk v belgické uniformì. Pozdravil nás.»Jsem lékaø,« øekl. »Mám povolení pomáhat vám v této trapné situaci.«Mìl pøíjemný, ušlechtilý hlas. Øekl jsem mu:»Co tady chcete?«»Jsem vám k dispozici. Udìlám, co budu moci, aby vám tìch pár hodin lehèejiubìhlo.«»Proè jste pøišel k nám? Jsou tu jiní, je jich plná nemocnice .«»Poslali mì sem,« odpovìdìl mlhavì.»Chtìli byste si zakouøit, že?« dodal chvatnì. »Mám cigarety, dokoncedoutníky.«Nabídl nám anglické cigarety a puros, ale my odmítli. Podíval jsem se mu dooèí, zrozpaèitìl. Øekl jsem mu:»Nepøicházíte sem ze soucitu. Ostatnì já vás znám. Vidìl jsem vás v kasárnáchna dvoøe mezi fašisty, ten den, co mì zatkli.«Chtìl jsem mluvit dál, ale najednou se mi stalo cosi, co mì pøekvapilo:pøítomnost lékaøe mì rázem pøestala zajímat. Obvykle, když se do nìèeho dám,tak nepovolím. A najednou jsem ztratil chu mluvit; pokrèil jsem rameny a odvrátiljsem oèi. Za chvíli jsem zvedl hlavu: zvìdavì si mì prohlížel. Dozorci se usadili naslamníku. Pedro, hubený dlouhán, toèil mlýnek, ten druhý obèas zatøepal hlavou,aby neusnul.»Chcete svìtlo?« øekl najednou Pedro lékaøi. Ten pøikývl: myslím, že byl trochunatvrdlý, ale urèitì nebyl zlý. Když jsem se mu podíval do velkých modrých a studenýchoèí, pøipadalo mi, že mu hlavnì chybí obrazotvornost. Pedro odešel a vrátil ses petrolejovou lampou a postavil ji v koutì na lavici. Nebylo od ní skoro vidìt, alebylo to lepší než nic: vèera nás nechali potmì. Hezkou chvíli jsem se díval na svìtelnýkruh. jejž lampa vrhala na strop. Byl jsem fascinován. A pak jsem naráz procitl,svìtelný kruh zmizel, a já cítil, jak mì drtí obrovská tíže. Nebyla to myšlenka na smrtani strach: bylo to cosi anonymního. Lícní kosti mì pálily a bolela mì hlava.Vzchopil jsem se a pohlédl na své dva spoleèníky. Tom mìl hlavu zaboøenouv dlaních, vidìl jsem jen jeho tuènou bílou šíji. Malý Juan byl na tom nejhùø, mìlotevøená ústa a chøípí se mu chvìlo. Lékaø k nìmu pøistoupil a položil mu ruku narameno, jako by ho chtìl povzbudit: ale jeho oèi zùstaly chladné. Pak jsem vidìl,jak se Belgièanova ruka poouchle šine po Juanovì paži k zápìstí. Juan se tomulhostejnì poddával. Belgièan ho vzal tøemi prsty za zápìstí, tváøil se roztržitì, zároveòustoupil a postavil se ke mnì zády. Ale já se naklonil a vidìl jsem, jak vytahuje hodinky,chvíli se na nì dívá a nepouští chlapcovo zápìstí. Za chvilku nehybnou ruku pustil aopøel se o zeï, potom jako by si najednou vzpomnìl na nìco bùhvíjak dùležitého, cosi musí hned poznamenat, vytáhl z kapsy notes a napsal do nìho pár øádek. »Darebák,«øekl jsem si zlostnì, »a mi nechodí mìøit tep, nebo mu dám pìstí do té jeho svinské- 8 -

tlamy.«Nepøišel, ale cítil jsem, jak se na mì dívá. Zvedl jsem hlavu a pohled mu vrátil.Øekl mi bezbarvým hlasem:»Nezdá se vám, že tady zmrzneme?«Byla mu zima, byl celý fialový.»Mnì zima není,« odpovìdìl jsem.Nepøestával se na mì pøísnì dívat. Vtom jsem pochopil a sáhl jsem si na oblièej:byl jsem zpocený. Ve sklepì, uprostøed zimy, v prùvanu jsem se potil. Hrábl jsem sirukou do vlasù, byly slepené potem; zároveò jsem si všiml, že mi zvlhla košile a lepíse mi na kùži. Nejménì hodinu se už ze mne øinul pot, a já nic necítil. Ale neuniklo totomu belgickému nièemovi, vidìl, jak mi po tváøi stékají kapky, a øíkal si: to svìdèí otémìø patologické hrùze; a cítil se normální a hrdý, že je normální. protože jemu bylozima. Chtìl jsem vstát a dát mu pøes hubu, ale sotva jsem se pohnul, stud a zlost mìpøešly: lhostejnì jsem dosedl zpátky na lavici.Utíral jsem si jen kapesníkem krk, protože teï jsem cítil, jak mi z vlasù nakrk stéká pot, a to nebylo pøíjemné. Ale brzy jsem se pøestal utírat, bylo to zbyteèné;už jsem mohl kapesník ždímat, a potil jsem se dál. Potil jsem se taky na stehnech azvlhlé kalhoty se lepily k lavici.Juan najednou promluvil:»Vy jste lékaø?«»Ano,« øekl Belgièan.»Trpí èlovìk…dlouho?«»Kdy…? Ale kdepak,« øekl Belgièan otcovsky, »je to hned hotové.«Tváøil se, jako když uklidòuje bohatého pacienta.»Ale já…slyšel jsem…, že èasto musejí støílet dvakrát.«»Obèas,« øekl Belgièan a potøásal hlavou. »Stává se, že první salva nezasáhnehlavní orgány.«»To pak musejí znovu nabít pušky a znovu zamíøit?« Zamyslel se a dodalchraptivì:»To všecko dlouho trvá!«Mìl strašný strach, že bude trpìt, na nic jiného nemyslel: patøilo to k jehomládí. Já už na to moc nemyslel, a nepotil jsem se proto, že bych se bál utrpení.Vstal jsem a šel jsem k hromadì mouru. Tom vyskoèil a nenávistnì se po mnìpodíval: šel jsem mu na nervy, protože mi vrzaly støevíce. Øíkal jsem si, jestli jsemv oblièeji taky tak bledý: vidìl jsem, že i on se potí. Obloha byla nádherná, do temnéhokouta nepronikalo žádné svìtlo a staèilo zvednout hlavu a vidìl jsem Velký vùz. Aleuž to nebylo jako døív: pøedevèírem jsem z kobky arcibiskupství vidìl velký kus oblohya každá denní hodina ve mnì vyvolávala jinou vzpomínku. Ráno, když nebe bylojasnì svìtle modré, myslel jsem na pláže na bøezích Atlantiku; v poledne jsem vidìlslunce a vzpomínal jsem na jeden bar v Seville, kde jsem pil manzanillu a jedl k tomuoèka s olivami; odpoledne jsem tam mìl chládek a pøedstavoval jsem si, jak na jednépùlce arény je hluboký stín, kdežto druhá jiskøí v slunci: bylo opravdu trapné vidìt,jak se celá zem odráží v obloze. Ale teï ve mnì obloha už nic nevyvolávala, a jsem- 9 -

se díval vzhùru jak chtìl. Byl jsem radìji. Šel jsem si sednout vedle Toma. Ubìhladlouhá chvíle.Tom spustil hlubokým hlasem. Musel poøád mluvit, jinak se ztrácel ve svýchmyšlenkách. Myslím, že se obracel ke mnì, ale nedíval se na mì. Urèitì se bál, že mìuvidí takového, jaký jsem, šedivého a zpoceného: byli jsme stejní a jeden jsme sev druhém vidìli hùø než v zrcadle. Díval se na Belgièana, na živého èlovìka.»Chápeš?« øekl. »Já nechápu.«Taky jsem zaèal potichu mluvit. Díval jsem se na Belgièana.»Co, co je?«»Stane se s námi nìco, co nejsem schopen pochopit.«Kolem Toma se šíøil divný pach. Pøipadalo mi, že jsem na pachy citlivìjší nežobyèejnì. Ušklíbl jsem se.»Za chvíli pochopíš.«»Není to jasné,« øekl umínìnì. »Mìl bych odvahu, ale musel bych aspoòvìdìt…Poslyš, vyvedou nás na dvùr. Ti chlapi se postaví pøed nás. Kolik jich bude?«»Nevím. Pìt nebo osm. Víc ne.«»Dej pokoj. Osm jich bude. Nìkdo køikne: „K líci zbraò,” a já uvidím, jak namì míøí osm pušek. Budu se asi chtít vmáèknout do zdi, budu do zdi ze všech sil tlaèitzády, a zeï nepovolí. Jako v zlém snu. To všecko si dovedu pøedstavit. Ach,kdybys vìdìl, jak si to dovedu pøedstavit.«»Dej pokoj!« øekl jsem mu, »já si to taky pøedstavuju.«»Musí to být dìsná bolest. Víš, že míøí na oèi a na ústa, aby èlovìka zohavili.«dodal zle. »Já už cítím rány; už hodinu mám bolesti v hlavì a v krku. Ne skuteènébolesti, tohle je horší: jsou to bolesti, které ucítím zítra ráno. Ale co potom?«Moc dobøe jsem rozumìl, co chce øíci, ale nechtìl jsem to dát najevo. A bolestijsem taky už cítil v tìle, bylo to jako spousta drobných šrámù. Nemohl jsem si na nìzvyknout, ale byl jsem jako on, nepøikládal jsem jim žádný význam.»Potom,« øekl jsem drsnì, »budeš bradou vzhùru.« Zaèal si hovoøit pro sebe:nespouštìl oèi z Belgièana. Ten jako by ho neposlouchal. Vìdìl jsem, proè k námpøišel; nezajímalo ho, co si myslíme; pøišel se dívat na naše tìla, na tìla, která bylaplná života a pøitom zápasila se smrtí.»Je to jako v zlém snu,« øekl Tom. »Chceš na nìco myslet, máš poøád dojem,že už to máš, že to už už pochopíš, a pak ti to vyklouzne, unikne a zas se to vrací tam,kde to bylo. Øíkám si: potom nebude už nic. Ale nechápu, co to znamená. Jsou chvíle,kdy už to skoro mám…a pak se to vrátí, kde to bylo, zaènu znova myslet na bolesti,na kulky, na detonace. Pøísahám ti, jsem materialista; nezbláznil jsem se. Ale nìco tunesouhlasí. Vidím svou mrtvolu: to není nic tìžkého, ale vidím ji já, svýma oèima.Mìl bych pochopit…pochopit, že už nic neuvidím, že už nic neuslyším a že svìt sebude toèit dál pro ty druhé. Nejsme pro tuhle myšlenku stvoøení, Pablo. Vìø mi: už semi stalo, že jsem probdìl celou noc a na nìco jsem èekal. Ale tohle je nìco jiného:tohle nás popadne zezadu, Pablo, a my na to nebudeme pøipraveni.«»Drž hubu,« øekl jsem mu, »chceš, abych zavolal zpovìdníka?«Neodpovìdìl. Pozoroval j sem už døív, že má sklon ke kazatelství a že mi øíká- 10 -

ezbarvým hlasem Pablo. Nesnášel jsem to; ale takoví jsou asi všichni Irové. Mìljsem nejasný dojem, že je cítit moèí. Vlastnì mi Tom nebyl pøíliš sympatický a nechápaljsem, proè by mi mìl být sympatiètìjší, když spoleènì umøeme. S nìkterými jinýmiby to vypadalo jinak. Napøíklad s Ramónem Grisem. Ale s Tomem a Juanem jsem secítil osamìlý. Jenže bylo mi to milejší: s Ramónem bych byl možná namìkko. Zatoteï jsem byl hroznì tvrdý, a chtìl jsem tvrdý zùstat.Zaèal roztržitì blábolit. Urèitì mluvil, aby nemusel myslet. Byl pronikavì cítitmoèí jako staøí prostatikové. Byl jsem pøirozenì téhož názoru jako on, všecko, coøíkal, jsem mohl øíci já: není pøece pøirozené umøít. A od té chvíle, co jsem se umøítchystal, nic se mi už nezdálo pøirozené, ani hromada mouru, ani lavice, ani Pedrovasvinská tlama. Jenže protivilo se mi myslet si totéž co Tom. A vìdìl jsem pøece, žecelou noc, snad každých pìt minut, si ve stejnou chvíli pomyslíme totéž, že se vestejnou chvíli budeme potit nebo chvìt. Poprvé jsem se na nìho podíval, aby to nevidìl,a pøipadal mi cizí: mìl ve tváøi smrt. Byl jsem ranìn ve své pýše: ètyøiadvacet hodinjsem žil vedle Toma, poslouchal jsem, co øíká, mluvil jsem s ním, a teï jsem poznal,že nemáme nic spoleèného. A byli jsme si teï podobní jako dvojèata, jen proto, žejsme mìli spoleènì zdechnout. Tom mì vzal za ruku, ani se na mì nepodíval:»Pablo, øíkám si…øíkám si, jestli je pravda, že zanikneme.«Vyprostil jsem ruku a øekl jsem mu:»Podívej se pod nohy, dobytku.«Mìl pod nohama louži a z kalhot mu kapalo.»Co to je?« øekl vyjevenì. »Moèíš do kalhot,« øekl jsem mu.»To není pravda,« ozval se zuøivì, »nemoèím, nic necítím.«Belgièan pøistoupil blíž. Zeptal se s pøedstíranou starostlivostí:»Nejste nemocný?«Tom neodpovìdìl. Belgièan pohlédl na louži a neøekl nic.»Nevím, co to je,« øekl Tom plaše, »vždy nemám strach. Pøísahám vám ženemám strach.«Belgièan neodpovìdìl. Tom vstal a šel se do kouta vymoèit. Vracel se, zapínalsi poklopec, posadil se a zarytì mlèel. Belgièan si dìlal poznámky.Všichni tøi jsme se po nìm dívali, protože byl živý. Mìl pohyby živého èlovìka,starosti živého èlovìka; tøásl se v tom sklepì zimou, jako se tøásli živí lidé; mìl poslušnéa dobøe živené tìlo. My už jsme svá tìla skoro necítili-rozhodnì ne tak jako on. Chtìljsem si sáhnout na kalhoty, mezi nohy, ale nemìl jsem odvahu; díval jsem se naBelgièana, byl rozkroèený, ovládal své svaly - a mohl myslet na zítøek. Z nás tøí bylystíny bez krve; dívali jsme se na nìho a sáli jsme z nìho život jako upíøi.Nakonec pøistoupil k Juanovi. Chtìl mu z nìjakého profesionálního dùvodusáhnout na krk, nebo jím hnulo milosrdenství? Bylo-li to milosrdenství, stalo se tak jednoujedinkrát za celou noc. Pohladil Juana po hlavì a po krku. Chlapec se nebránil,ale nespouštìl z nìho oèi: pak ho najednou chytil za ruku a divnì se na nìho díval.Držel Belgièanovu ruku ve svých dvou, a nebyla nijak hezká ta dvì šedá klepeta svírajícítlustou zardìlou dlaò. Tušil jsem, co se asi stane, a Tom to asi tušil taky: ale Belgièanv tom vidìl jen zájem, otcovsky se usmíval. Za chvilku chlapec pøiložil tlustou rudou- 11 -

tlapu k ústùm a chtìl kousnout. Belgièan mu ji rychle vytrhl a klopýtavì ustoupil kestìnì. Chvilièku se na nás zdìšenì díval, asi najednou pochopil, že nejsme lidé jakoon. Dal jsem se do smíchu a jeden z dozorcù vyskoèil. Druhý usnul, jeho široceotevøené oèi bíle svítily.Cítil jsem se unavený a zároveò podráždìný. Nechtìl jsem už myslet na to, cobude za úsvitu, na smrt. Nemìlo to smysl, narazil bych jen na slova nebo na prázdnotu.Ale pak jsem zkusil myslet na nìco jiného, spatøil jsem, jak na mì míøí hlavnì pušek.Snad pìtadvacetkrát za sebou jsem prožil svou popravu; jednou jsem dokonce myslel,že je to doopravdy: asi jsem na chvilièku zdøíml. Vlekli mì ke zdi a já se vzpouzel,prosil jsem o milost. Prudce jsem se probudil a pohlédl jsem na Belgièana: mìl jsemstrach, že jsem køièel ze spaní. Ale Belgièan si hladil knír, nic nezpozoroval. Kdybychbýval chtìl, mohl jsem na chvíli usnout: byl jsem vzhùru už osmaètyøicet hodin, užjsem nemohl dál. Ale nechtìlo se mi ztratit dvì hodiny života: za svítání by mì vzbudili,odvedli by mì, otupeného spánkem, a zhebl bych beze slova; to jsem nechtìl, nechtìljsem umøít jako zvíøe, chtìl jsem pochopit. A pak jsem se bál, že budu mít zlé sny.Vstal jsem, chodil jsem sem a tam, a abych pøišel na jiné myšlenky, zaèal jsempøemýšlet o minulém životì. Vracelo se mi množství vzpomínek, jedna pøes druhou.Byly dobré a byly špatné - aspoò jsem jim døív tak øíkal. Byly to tváøe a pøíhody.Znovu jsem vidìl tváø malého novillera, který se nechal ve Valencii pøi féerii nabrat narohy, tváø svého strýce, tváø Ramóna Grise. Vybavoval jsem si pøíhody: jak jsem bylroku 1926 tøi mìsíce bez práce, jak jsem málem umøel hlady. Vzpomnìl jsem si,jak jsem v Granadì strávil jednu noc na lavièce: tøi dny jsem nejedl, zuøil jsem, nechtìljsem pojít. Usmál jsem se. Jak laènì jsem se honil za štìstím, za ženami, za svobodou.K èemu? Chtìl jsem osvobodit Španìlsko, obdivoval jsem Pi y Margalla, daljsem se k anarchistùm, mluvíval jsem na veøejných shromáždìních: bral jsem všeckovážnì, jako bych byl nesmrtelný.Teï jsem mìl pocit, že mám celý život pøed oèima, a pomyslel jsem si: »Je tozatracená lež.« Život nemìl cenu, protože byl u konce. Øíkal jsem si, jak jsem se mohlprocházet, dovádìt s dìvèaty: ani prstem bych býval nehnul, vìdìt, že takhle umøu.Život byl pøede mnou, uzavøený, zapeèetìný, jako pytel, a pøece všecko, co je uvnitø,není ukonèené. Chvíli jsem se pokoušel posoudit ho. Rád bych si byl øekl: je to krásnýživot. Ale nemohl jsem jej posoudit, bylo to jen torzo; celý ten èas jsem vydávalsmìnky pro vìènost, nic jsem nepochopil. Nelitoval jsem teï nièeho: byla spoustavìcí, jichž bych mohl litovat, chu manzanilly nebo koupání v malé zátoce u Cádizu,kam jsem v létì jezdil; ale smrtí ztratilo všecko pùvab.Belgièan dostal najednou ohromný nápad.»Pøátelé,« øekl nám, »mohu se postarat - s výhradou, že s tím bude souhlasitvojenská správa -, že doruèím váš vzkaz, vzpomínku lidem, kteøí vás mají rádi…«Tom zabruèel:»Já nikoho nemám.«Já neodpovìdìl. Tom chvilku èekal, pak si mì zvìdavì prohlížel.»Ty nic Conche nevzkážeš?«»Ne.«- 12 -

Hnusilo se mi to útlocitné spiklenectví: byla to má chyba, mluvil jsem o Concheminulou noc, mìl jsem se pøemoci. Žil jsem s ní rok. Ještì vèera veèer bych si bývalusekl ruku sekyrou, jen abych ji pìt minut vidìl. Proto jsem o tom mluvil, bylo tosilnìjší než já. Teï jsem už nemìl chu ji vidìt, nemìl jsem jí už co øíci. Ani bych jinechtìl obejmout: hnusilo se mi mé tìlo, které zpopelavìlo a potilo se - a nebyl jsemsi jist, jestli se mi nehnusí i její tìlo. Concha bude plakat, až se doví o mé smrti; celémìsíce nebude mít chu žít. Umøít však musím já. Myslel jsem na její krásné nìžnéoèi. Když se na mì dívala, nìco z ní na mì pøecházelo. Ale øekl jsem si, že je konec:kdyby se na mì podívala nyní, pohled by zùstal v jejích oèích, nedošel by ke mnì.Byl jsem sám.Tom byl taky sám, ale jinak. Sedl si obkroèmo a díval se na lavici, pøitom seudivenì usmíval. Natáhl ruku a opatrnì se dotkl døeva, jako by se bál, že nìco poláme,pak prudce ucukl a zachvìl se. Být Tomem, nebavilo by mì sahat na lavici; byla tostále ještì komedie Irèana, jenže mnì taky pøipadalo, že vìci vypadají divnì: bylymatnìjší, ménì hutné než obvykle. Staèilo mi, abych se podíval na lavici, na lampu,na hromadu mouru, a cítil jsem, že zemøu. Pøirozenì nemohl jsem mít o své smrtijasnou pøedstavu, ale vidìl jsem ji všude, na vìcech, v tom, jak vìci couvají a drží sezdrženlivì stranou jako lidé šeptající u lùžka umírajícího. Tom se teï na lavici dotklsvé smrti.Kdyby mi teï v tom stavu, v jakém jsem byl, pøišli oznámit, že se mohu klidnìvrátit domù, že mi darovali život, nechalo by mì to chladným: Když jsme ztratili iluzivìènosti, je úplnì stejné èekat nìkolik hodin nebo nìkolik let. Už mi po jisté stráncena nièem nezáleželo, byl jsem klidný. Ale byl to strašný klid - protože tu bylo mé tìlo:mé tìlo, vidìl jsem jeho oèima, slyšel jeho ušima, ale nebyl jsem to už já; potilo se atøáslo úplnì samo, a já je už nepoznával. Musel jsem se ho dotýkat a dívat se na nì,abych vìdìl, co se s ním dìje, jako by to bylo tìlo nìkoho jiného. Chvílemi jsem jeještì cítil, cítil jsem klouzání, jakési skluzy, jako když se s námi prudce snáší letadlo,nebo jsem slyšel, jak mi bije srdce. Ale to mì neuklidòovalo: vše, co pøicházelo z méhotìla, bylo hnusné a podezøelé. Vìtšinou mlèelo, bylo tiše, a já už necítil nic než jakousitíhu, cosi neèistého, co bylo proti mnì; mìl jsem dojem, že jsem pøipoután k obrovskéštìnici. Jednu chvíli jsem si sáhl na kalhoty a ucítil, že jsou vlhké; nevìdìl jsem, jsoulinasáklé potem nebo moèí, ale šel jsem se radìji vymoèit na hromadu uhlí.Belgièan vytáhl hodinky a díval se na nì. Øekl:»Je pùl ètvrté.«Nièema! Jistì to udìlal naschvál. Tom vyskoèil: dosud jsme nepozorovali,jak èas utíká; noc nás obklopovala jako temná beztvará hmota, já jsem si ani nemohlvzpomenout, kdy zaèala.Juan zaèal køièet. Lomil rukama, prosil:»Já nechci umøít, já nechci umøít.«Bìhal po sklepì se zdviženýma rukama, pak se vrhl na slamník a vzlykal. Tomse na nìho díval posmutnìlýma oèima a nemìl už ani chu ho tìšit. Vlastnì to nestáloza to: chlapec vyvádìl víc než my, ale nebyl na tom tak zle: byl jako nemocný bránícíse proti nemoci horeèkou. Když už není ani horeèka, je to mnohem vážnìjší.- 13 -

Plakal: vidìl jsem, že se lituje; na smrt nemyslel. Na vteøinu, na jedinkou vteøinuse i mnì zachtìlo plakat, plakat lítostí nad sebou samým. Ale nastal pravý opak: pohlédljsem na chlapce, vidìl jsem jeho hubená vzlykající ramínka a pocítil jsem cosinelidského: nelitoval jsem ani ty druhé, ani sebe. Øekl jsem si: »Chci umøít èistì.«Tom vstal, postavil se pøímo pod kulatý otvor a èíhal, až zaène svítat. Já trvalna svém, chtìl jsem umøít èistì, a myslel jsem jen na to. Ale od chvíle, co nám lékaøøekl, kolik je hodin, cítil jsem nìkde vespod, jak prchá, jak po kapkách uplývá èas.Byla ještì tma, když jsem zaslechl Tomùv hlas:»Slyšíš je?«»Ano.«Chodili po dvoøe.»Co blbnou? Nemùžou pøece støílet potmì!«Za chvilku už nebylo slyšet nic. Lekl jsem Tomovi:»Svítá.«Pedro zazíval, vstal a šel sfouknout lampu. Øekl svému kumpánovi:»Hrome, to je zima.«Sklep zešedl. V dálce jsme zaslechli výstøely.»Už to zaèíná,« øekl jsem Tomovi, »asi to odbývají na zadním dvoøe.«Tom požádal lékaøe o cigaretu. Já nechtìl; nechtìl jsem ani cigarety, ani alkohol.Od té chvíle støelba pøestala.»Pozoruješ?« øekl Tom.Chtìl ještì nìco øíci, ale zmlkl, díval se na dveøe. Dveøe se otevøely a vstoupilporuèík se ètyømi vojáky. Tom upustil cigaretu.»Steinbock?« Tom neodpovìdìl. Pedro na nìj ukázal. »Juan Mirbal?«»To je ten na slamníku.«»Vstaòte,« øekl poruèík.Juan se nehýbal. Dva vojáci ho vzali v podpaží a postavili ho na nohy. Alejak ho pustili, upadl.Vojáci zaváhali.»Není první, komu je špatnì,« øekl poruèík, »musíte ho odnést, vy dva; tam seto spraví.«Obrátil se k Tomovi:»Tak pojïte.«Tom vyšel mezi dvìma vojáky. Druzí dva vojáci šli za nimi, nesli chlapcev podpaží a v podkolení. Neomdlel; oèi mìl zeširoka otevøené a po tváøích mu teklyslzy. Když jsem chtìl taky jít, poruèík mì zarazil:»Vy jste Ibbieta?«»Ano.«»Vy tady poèkáte: pro vás si pøijdou za chvíli.«Odešli. Belgièan a dva hlídaèi taky, zùstal jsem sám. Nechápal jsem, co se semnou dìje, ale bylo by mi milejší, kdyby to se mnou skoncovali hned. V témìøpravidelných intervalech jsem slyšel výstøely; pøi každé salvì jsem se roztøásl. Chtìlose mi øvát a rvát si vlasy. Ale zaal jsem zuby a ruce jsem vrazil do kapes, protože- 14 -

jsem chtìl zùstat èistý.Za hodinu si pro mì pøišli a dovedli mì do prvního poschodí, do místnùstky,kde bylo cítit doutníky a kde bylo horko k udušení. Byli tam dva dùstojníci, kouøili,sedìli v køeslech a na kolenou mìli rozložená lejstra.»Jmenuješ se Ibbieta?«»Ano.«»Kde je Ramón Gris?«»Nevím.« Ten, co mì vyslýchal, byl malý a tlustý. Mìl skøipec a kruté oèi.Øekl mi:»Pojï blíž.«Popošel jsem blíž. Vstal, vzal mì za paži a díval se na mì, jako by mì chtìlrovnou pochovat. Pøitom mì vší silou maèkal svaly. Ne proto, aby mì muèil, byla tovelká hra: chtìl mì ovládnout. Øekl si taky, že mi musí pouštìt rovnou do tváøe svùjsmrdutý dech. Chvíli jsme tak stáli, mnì bylo spíš do smíchu. K zastrašení èlovìka,který se chystá umøít, je potøeba mnohem víc: tohle nezabralo. Prudce mì odstrèil aposadil se. Øekl:»Buï ty, nebo on. Zùstaneš naživu, když nám øekneš, kde je.«Ti dva šviháci ve vysokých botách a s bièíky byli pøece taky lidi a taky conevidìt umøou. Trochu pozdìji než já, ale o mnoho ne. A zamìstnávali se tím, žehledali ve svých lejstrech jména, pronásledovali jiné lidi, aby je uvìznili nebo vyhladili;mìli své názory o budoucnosti Španìlska i o jiných vìcech. Jejich horlivost mi pøipadalaodporná a smìšná: už jsem si nedovedl pøedstavit, že bych byl na jejich místì,pøipadalo mi, že jsou blázni.Malý tlusoch se po mnì díval a švihal se bièíkem do bot. Všechna jeho gestabyla vypoètená, chtìl vypadat jako bujné divoké zvíøe.»Tak co? Rozumìl jsi?«»Nevím, kde je Gris,« odpovìdìl jsem. »Myslel jsem, že je v Madridu.«Druhý dùstojník ležérnì zvedl bledou ruku. Ta ležérnost byla taky vypoètená.Vidìl jsem jejich drobné lsti a žasl jsem, že jsou na svìtì lidé, které to baví.»Máte ètvrt hodiny na rozmyšlenou,« øekl pomalu. »Odveïte ho do skladus prádlem, za ètvrt hodiny ho pøivedete zpátky. Jestli bude dál zapírat, bude okamžitìpopraven.«Vìdìli, co dìlají: celou noc jsem èekal; potom mì nechali ještì hodinu èekatve sklepì, zatím zastøelili Toma a Juana, a teï mì zavírají do skladu s prádlem; jistì sitenhle tah vèera pøipravili. Øíkali si, že nervy èasem povolí, a doufali, že mìtak dostanou.Zmýlili se. Sedl jsem si ve skladu na stolièku, protože jsem byl zesláblý, azaèal jsem pøemýšlet. Ale ne o jejich návrhu. Ovšem že jsem vìdìl, kde je Gris: skrývalse u svého bratrance, ètyøi kilometry za mìstem. Taky jsem vìdìl, že neprozradím,kde se ukrývá, ledaže by mì muèili (ale na to, zdá se, nepomýšleli). To vše bylodokonale, nezmìnitelnì zaøízeno a nikterak mì to nezajímalo. Jen bych byl rád chápaldùvody svého chování. Radìji pojdu, než bych Grise vyzradil. Proè? Nemìl jsem užRamóna Grise rád. Mé pøátelství k nìmu odumøelo pøed úsvitem, spolu s mou láskou- 15 -

ke Conche, spolu s mou touhou žít. Je pravda, stále jsem si ho vážil; byl to tvrdýchlap. Ale kvùli tomu jsem se pøece nerozhodl umøít místo nìho; jeho život nemìlvìtší cenu než mùj. Žádný život nemìl cenu. Postaví èlovìka ke zdi a støílejí do nìho,dokud nezdechne: jestli jsem to já nebo Gris nebo nìkdo jiný, to je jedno. Vìdìljsem, že neznamená pro Španìlsko víc než já, ale kašlal jsem na Španìlsko a naanarchisty: na nièem už nezáleželo. Ale byl jsem tam, mohl jsem zachránit svou kùži,když prozradím Grise, a odmítal jsem to udìlat. Pøipadalo mi to spíš komické: byla toumínìnost. Øíkal jsem si:»Musíš být tvrdohlavý!« A podivnì jsem se rozveselil.Pøišli pro mì a odvedli mì zas k tìm dvìma dùstojníkùm. Zpod nohou námvybìhla krysa a to mì pobavilo. Obrátil jsem se na jednoho z falangistù a øekl jsemmu:»Vidìl jste tu krysu?«Neodpovìdìl. Byl nedùvìøivý, bral se vážnì. Já mìl chu se smát, ale ovládljsem se, protože jsem se bál, že když spustím, už nepøestanu. Falangista mìl kníry.Øekl jsem mu ještì:»Mìl by sis dát oholit ty kníry, halamo.«Pøipadalo mi smìšné, že se už zaživa nechává takhle zarùstat. Lhostejnì mìnakopl, a já zmlkl.»Tak co,« øekl tlustý dùstojník, »pøemýšlel jsi?«Prohlížel jsem si je se zájmem jako vzácný hmyz. Øekl jsem jim:»Vím, kde je. Je schovaný na høbitovì. V nìkteré hrobce nebo v márnici.«Chtìl jsem si z nich vystøelit. Chtìl jsem vidìt, jak vstávají, zapínají si opaskya dávají horlivì rozkazy.Vyskoèili.»Jdeme tam. Molesi, vyžádejte si od poruèíka Lopeze patnáct mužù. A tobì,«øekl mi malý tlouštík, »jestli jsi mluvil pravdu, splním, co jsem slíbil. Jestli sis z nás udìlalblázny, tak si to odneseš.«S køikem odešli a já klidnì èekal pod dozorem falangistù. Obèas jsem sepousmál, øíkal jsem si, jak se asi budou tváøit. Vidìl jsem je, jak zvedají náhrobníkameny, otvírají jedna dvíøka hrobky po druhých. Pøedstavoval jsem si celou tu situaci,jako bych byl nìkdo jiný: vìzeò, který si umínil, že bude dìlat hrdinu, vážní falangistése svými kníry a chlapi v uniformách pobíhají mezi hroby; bylo to k popukání.Za pùl hodiny se malý tlusoch vrátil sám. Napadlo mì, že pøišel dát rozkaz,aby mì popravili. Ti druzí zùstali asi na høbitovì.Dùstojník se na mì podíval. Vùbec se netváøil rozpaèitì.»Odveïte ho do velkého dvora s tìmi druhými,« øekl. »Až skonèí vojenskéoperace, øádný tribunál rozhodne, co s ním.«Zdálo se mi, jako bych nerozumìl. Zeptal jsem se ho:»Tak vy mì…vy mì nezastøelíte…?«»Teï rozhodnì ne. Jestli potom, do toho mi nic není.«Stále jsem nechápal. Øekl jsem mu:»A proè?«- 16 -

Neodpovìdìl a pokrèil rameny, a vojáci mì odvedli. Na velkém dvoøe bylo asisto vìzòù, ženy, dìti, nìkolik starcù. Zaèal jsem se procházet kolem trávníku uprostøed,byl jsem celý zpitomìlý. V poledne nám dali v refektáøi najíst. Dva nebo tøivìzòové se mì na cosi zeptali. Asi jsem je znal, ale neodpovìdìl jsem jim: nevìdìljsem už ani, kde jsem.K veèeru nahnali do dvora asi deset nových vìzòù. Poznal jsem pekaøe Garcíu.Øekl mi:»Máš z pekla štìstí! Myslel jsem, že tì už živého neuvidím.«»Odsoudili mì k smrti,« øekl jsem, »a pak si to rozmysleli. Nevím proè.«»Mì zatkli pøed dvìma hodinami,« øekl García.»Proè?«García nedìlal do politiky.»Nevím,« øekl. »Zavírají všechny, co smýšlejí jinak než oni.«Ztišil hlas.»Dostali Grise.« Roztøásl jsem se.»Kdy?«»Dnes ráno. Udìlal blbost. V úterý odešel od bratrance, protože se pohádali.Bylo dost lidí, co by ho byli ukryli, ale už od nikoho nic nechtìl. Povídal: „Schovalbych se u Ibbiety, ale když ho zavøeli, schovám se na høbitovì.”«»Na høbitovì?«»Ano. Byla to blbost. Pøirozenì, dnes ráno tam pøišli, mìlo se to stát. Našli hov márnici. Støílel po nich, a tak ho oddìlali.«»Na høbitovì!«Všecko se se mnou zaèalo toèit, a když jsem pøišel k sobì, sedìl jsem na zemi:smál jsem se tak køeèovitì, že mi vhrkly do oèí slzy.- 17 -

MÍSTNOSTIPaní Darbédatová držela v ruce kousek rahatu. Opatrnì jej pøibližovala ke rtùma zadržovala dech, aby nesfoukla jemný cukrový poprašek, jímž byl posypán. »Tenhleje z rùží,« øíkala si. Prudce se zakousla do sklovité masy a ústa jí naplnil zápachztuchliny. »To je zvláštní, jak nemoc zjemòuje chu.« Zaèala vzpomínat na mešity,na lepkavì zdvoøilé Orientálce (byla na svatební cestì v Alžíru) a na bledých rtech sejí mihl úsmìv: i v rahatu bylo cosi lepkavého.Nìkolikrát musela dlaní pøejet po stránkách knihy, protože se pøi vší opatrnostipokryly tenkou vrstvou bílého prášku. Cukrová zrníèka jí na hladkém papíøe klouzala,koulela se, skøípala pod rukama. »To mi pøipomíná Arcachon, když jsem èítávala napláži.« Strávila roku 1907 léto u moøe. Nosila tenkrát široký slamák se zelenou stuhou;lehala si blízko mola s románem, buï Gypiným nebo Colette Yverové. Vítr zvedalkotouèe písku a sypal jí ho na kolena, takže každou chvíli musela vzít knížku za rohya vyklepat ji. Teï mìla stejný pocit. až na to, že zrnka písku byla tenkrát úplnì suchá,kdežto krupièky cukru se trochu lepí na prsty. Znovu vidìla pruh perlovì šedé oblohynad èerným moøem. »Eva ještì nebyla na svìtì.« Cítila se celá zmalátnìlá vzpomínkamia vzácná jako skøíòka ze santalového døeva. Najednou si vzpomnìla i nanázev románu, který tenkrát èetla: jmenoval se Panièka a nebyl nudný. Ale od chvíle,co ji neznámá choroba zdržuje v pokoji, dávala paní Darbédatová pøednost historickýmknihám a memoárùm. Pøála si, aby nemocí, vážnou èetbou, bedlivým soustøedìnímpozornosti k vlastním vzpomínkám a nejvybranìjším zážitkùm dozrála jako krásnýskleníkový kvìt.Vtom ji napadlo, a trochu pøitom znervóznìla, že co nevidìt zaklepe její muž.Ostatní dny v týdnu pøicházel až naveèer, políbil ji tiše na èelo a èetl naproti ní v lenošceLe Temps. Ale ètvrtek byl Darbédatùv »den«: odcházel na hodinku ke své dceøi,zpravidla mezi tøetí a ètvrtou. Než odešel, stavil se u ženy a trpce se spolu bavili ozeovi. Tyhle ètvrteèní rozhovory, které do nejmenších detailù pøedem znala, paníDarbédatovou vyèerpá valy. Darbédat zaplnil tichý pokoj svou pøítomností. Nesedlsi, chodil sem tam a otáèel se na podpatku. Každé jeho rozèilení paní Darbédatovouzraòovalo jako øinèení rozbitého skla. Tento ètvrtek to bylo ještì horší než obvykle:pøi pomyšlení, že za chvilku bude muset manželovi opakovat, k èemu se Eva pøiznala,a že uvidí, jak ten velký, hrozný èlovìk vztekle vyskoèí, vyvstával na paní Darbédatovépot. Vzala si z talíøku kousek rahatu, chvíli si ho váhavì prohlížela, pak jej smutnìdala zpátky: nechtìla, aby ji muž vidìl, jak jí rahat.Trhla sebou, když uslyšela zaklepání.»Dále,« ozvala se slabì.Darbédat vešel po špièkách.- 18 -

»Zajdu k Evì,« øekl jako každý ètvrtek.Paní Darbédatová se na nìho usmála.»Pozdravuj ji ode mne.«Darbédat neodpovìdìl a starostlivì nakrèil èelo: každý ètvrtek v tuto chvíli seu nìho k zažívacím potížím pøidalo tupé podráždìní.»Až pùjdu od ní, zastavím se u Franchota, chtìl bych, aby s ní vážnì promluvila snažil se ji pøesvìdèit.«Navštìvoval doktora Franchota èasto. Ale nadarmo. Paní Darbédatová pokrèilaoboèí. Kdysi, když bývala zdravá, krèívala ráda rameny. Ale od té doby, co jí tìlonemocí zmalátnìlo, nahrazovala pohyby, které by ji pøíliš unavily, hrou svalù v oblièeji:pøisvìdèovala oèima, odporovala koutky úst; nekrèila rameny, ale oboèím.»Kdyby bylo možné vzít mu ji násilím.«»Už jsem ti øíkal, že to je vylouèeno. Ostatnì zákony nejsou k nièemu. Franchotmi onehdy vyprávìl, že mají s rodinami nemocných nepøedstavitelné trápení: lidé nea ne se rozhodnout, nebo si chtìjí nemocného nechat doma; lékaøi mají svázané ruce,mohou dát dobrozdání, a to je všecko. Øíkal, že by musel udìlat veøejný skandálnebo by ona sama musela požádat o jeho internování.«»A to,« øekla paní Darbédatová, »to tak hned nebude.«»Kdepak.«Otoèil se k zrcadlu, hrábl si rukou do vousù a zaèal si je èesat. Paní Darbédatováse lhostejnì dívala na mužovu mohutnou zardìlou šíji.»Když to pùjde takhle dál,« poznamenal Darbédat, »zblbne víc než on, je tohroznì nezdravé. Na krok se od nìho nehne, nevytáhne paty z domu, leda obèas k tobì,nepøijímá návštìvy. Ovzduší v té jejich místnosti je prostì nedýchatelné. Neotvírávùbec okno, protože Pierre nechce. Jako kdyby bylo potøeba ptát se nemocného natakové vìci. Myslím, že tam ve vykuøovadle pálí nìco voòavého, nìjaký neøád, jakov kostele. Na mou duši, nìkdy si øíkám…víš, ona má takové divné oèi.«»Nevšimla jsem si,« øekla paní Darbédatová. »Já na ní nic nevidím. Je smutná,to je.«»Vypadá jako mrtvola. Spí vùbec? A jí nìco? Nikdo se jí na to nesmí zeptat.Ale myslím, že s chlapíkem, jako je Pierre, nezamhouøí za celou noc oka.« Pokrèilrameny. »Ale nechce se mi vìøit, že bychom my, její rodièe, nemìli mít právo chránitji proti ní samé. Pamatuj si, že u Franchota by se o Pierra líp starali. Mají tam velkýpark. A pak myslím,« dodal s úsmìvem, »že by si s lidmi, jako je sám, líp rozumìl.Jsou chudáci jako dìti, je lépe nechat je mezi sebou; je to s nimi trochu jako sesvobodnými zednáøi. Tam se mìl dát hned ze zaèátku a øíkám znovu: k jeho dobru.Prospìlo by mu to, o tom není pochyby.«Po chvilce dodal:»Víš, trápí mì, že je tam s Pierrem sama, zvláš v noci. Pøedstav si, že by senìco stalo. Pierre vypadá hroznì poouchle.«»Já nevím,« øekla paní Darbédatová, »jestli je potøeba zvláš se tímznepokojovat, pøece tak vypadal vždycky. Chudák chlapec.« pokraèovalas povzdechem, »být tak pyšný a takhle to dopracovat. Myslel si, že je inteligentnìjší- 19 -

než my všichni. Když s ním èlovìk hovoøil, øekl vždycky nakonec tím svým tónem:„Máte pravdu…” Zapla pánbùh, že nemùže vidìt, jak na tom je.«Vzpomínala si nerada na podlouhlý oblièej, neustále nachýlený trochu nastranu. První èas po Evinì svatbì by paní Darbédatová byla dala nevímco za to, abyse se svým zeem trochu dùvìrnìji sblížila. On ji však odradil: skoro nemluvil, vždyckyjen chvatnì a nepøítomnì kýval na souhlas.Darbédat rozvíjel dál svou myšlenku.»Franchot mì provedl svým ústavem,« øekl, »je to nìco nádherného. Každýnemocný má zvláštní místnost, v ní køesla potažená kùží, pøedstav si, a pohovku. Víš,mají tam tenis a co nevidìt jim zøídí bazén.«Postavil se k oknu, díval se ven a pohupoval se zlehka na køivých nohou.Pojednou se hbitì otoèil na podpatku, ramena mìl svìšená, ruce v kapsách. PaníDarbédatová cítila, že se zaène potit: bylo to pokaždé stejné; bude teï chodit sem atam jako medvìd v kleci a pøi každém kroku mu zavrzají støevíce.»Miláèku,« ozvala se, »prosím tì, sedni si, jdeš mi na nervy.« A dodala váhavì:»Musím ti nìco dùležitého øíct.«Darbédat usedl do lenošky a ruce položil na kolena; paní Darbédatovì pøebìhlopo zádech lehké zamrazení: nadešla chvíle, musela zaèít.»Víš, že jsem mluvila v úterý s Evou,« zaèala a rozpaèitì si odkašlala.»Ano.«»Povídaly jsme si o spoustì vìcí, byla moc milá, už dlouho jsem ji nevidìlatak sdílnou. Tak jsem se jí trochu vyptávala, pøimìla jsem ji, aby se rozhovoøila oPierrovi. Nu a tak jsem se dovìdìla,« upadla znovu do rozpakù, »že na nìm velicelpí.«»To já pøece dobøe vím,« øekl Darbédat.Šel paní Darbédatové trochu na nervy: bylo mu vždycky potøeba dopodrobna,od a až do zet vysvìtlovat co a jak. Paní Darbédatová snila o tom, aby se mohla stýkats vybranými, vnímavými lidmi, kteøí by jí vždy beze zbytku pochopili.»Ale já chci øíct,« ozvala se nanovo, »že na nìm lpí jinak, než si myslíme.«Darbédat zakoulel znepokojenì, vztekle oèima jako pokaždé, když dobøenechápal nìjakou narážku nebo zprávu.»Co to má znamenat?«»Charlesi,« odpovìdìla paní Darbédatová, »neunavuj mì. Mìl bys chápat, žematce se nìkteré vìci tìžko øíkají.«»Nerozumím ani za mák tomu, co mi tu vypravuješ,« rozèilil se Darbédat.»Tak to neøekneš…?«»Ale øeknu,« odpovìdìla.»Oni ještì…ještì teï?«»Ano! Ano! Ano!« vyrazila tøikrát podráždìnì a nevlídnì.Darbédat rozhodil rukama, sklonil hlavu a odmlèel se.»Nemìla jsem ti to øíkat, Charlesi,« øekla žena neklidnì. »Ale nemohla jsem sito nechat pro sebe.«»Naše dítì!« zaèal pomalu. »S tím bláznem. Už ji ani nepoznává, øíká jí Agáta.- 20 -

Ztratila rozum a neví, co mùže a co ne, jinak to není možné.«Zvedl hlavu a pøísnì se na ženu podíval.»Jseš si jista, že jsi dobøe pochopila?«»O tom není vùbec pochyby. Jsem jako ty,« dodala živì, »nevìøila jsem jí,ostatnì nechápu ji. Když si jen pøedstavím, že by se mì ten nešastník dotkl…Jenže,«vzdychla, »myslím si, že ji tím k sobì poutá.«»Cože!« zvolal Darbédat. »Vzpomínáš si, co jsem ti øíkal, když pøišel požádato její ruku? Øekl jsem ti: „Myslím, že se Evì pøíliš líbí!” Ty jsi mi nechtìla vìøit.«Najednou uhodil do stolu a zrudl jako rak.»Perverzita je to! Objímá ji a líbá, øíká jí Agáto a pøitom jí vykládá ty svépovídaèky o létajících sochách a já nevím o èem! A ona to strpí! Ale co to jen mezinimi je? Prosím-a si ho z hloubi duše lituje, a ho dá do ústavu a dennì ho tamnavštìvuje. Ale nikdy bych si nepomyslel ... Díval jsem se na ni jako na vdovu.Poslouchej, Jeanneto,« øekl vážnì, »øeknu ti to otevøenì; když už bez toho nemùžebýt, byl bych radši, kdyby mìla milence.«»Mlè, Charlesi!« vykøikla paní Darbédatová.Darbédat vzal unaveným pohybem klobouk a hùlku, které pøi vstupu odložilna toaletní stolek.»Po tom, co jsi mi právì øekla,« zakonèil rozmluvu, »mi už mnoho nadìjenezbývá. Ale stejnì s ní promluvím, je to moje povinnost.«Paní Darbédatová byla jako na trní, aby už odešel.»Víš,« povzbuzovala ho, »øíkám si, že je to u Evy stejnì víc tvrdohlavostnež…co jiného. Eva ví, že ho nikdo nevyléèí, ale staví si hlavu, nechce, aby jí tonìkdo vyvracel .«Darbédat si zamyšlenì hladil vousy.»Tvrdohlavost? Ano, snad. Jestli máš pravdu, tak ji to nakonec omrzí. Nenípokaždé zrovna pøíjemný, a pak není s ním øeè. Když ho pozdravím, podá mi malátnìruku a nepromluví. Jak jsou sami, myslím, že se vrací k svým utkvìlým pøedstavám:øekla mi, že nìkdy køièí, jako když ho na nože bere, protože má halucinace. Sochy.Má z nich hrùzu, protože bzuèí. Øíká, že ho obletují a vyvracejí oèi.«Navlékal si rukavice a pokraèoval:»Omrzí ji to, neøíkám, že ne. Ale co když se døív pomátne? Rád bych, abytrochu chodila ven, mezi lidi: setkala by se s nìjakým hezkým mládencem-tøeba s chlapíkem,jako je Schröder, ten inženýr u Simplona, s nìkým, kdo má budoucnost, vidìlaby se s ním obèas tady, obèas tam a pøivykla by poznenáhlu myšlence, že musí zaèítživot znovu.«Paní Darbédatová na to vùbec neodpovìdìla, z obavy, že se rozmluva vrátítam, kde už byla. Muž se k ní naklonil.»Tak,« øekl, »já musím jít.«»Sbohem, tati,« louèila se paní Darbédatová, nastavujíc mu èelo. »Hezky jipozdravuj a vyøiï jí, že je chudinka malá.«Když byl muž pryè, paní Darbédatová sklesla do køesla a unavenì zavøela oèi.»To je vitalita,« øíkala si vyèítavì. Jakmile znovu naèerpala trochu sil, natáhla zlehka- 21 -

svou bledou ruku a vzala si z talíøku kousek rahatu, poslepu, ani pøitom neotevøelaoèi.Eva bydlela se svým mužem v pátém patøe starého èinžáku v ulici du Bac.Darbédat lehce vystoupil po sto dvanácti schodech. Když stiskl knoflík zvonku, nebylani udýchaný. Vzpomnìl si s uspokojením na výrok sleèny Dormoyové: »Na svùjvìk jste prostì bájeèný, Charlesi.« Nikdy se necítil silnìjší a zdravìjší než ve ètvrtek,zvláš když takhle rychle vybìhl do schodù.Pøišla mu otevøít Eva: »Pravda, vždy nemá služku. Dìvèata u ní nemohouvydržet: dovedu si pøedstavit, jak jim tady je.« Políbil ji a øekl: »Dobrý den, chudinkomalá.«Eva odpovìdìla na pozdrav trochu chladnì.»Jsi trochu pobledlá,« øekl Darbédat a pohladil ji po tváøi, »nemáš dost pohybu.«Chvíli bylo ticho.»Jak se vede mamince?« zeptala se Eva.»Za moc to nestojí. Byla jsi u ní v úterý? To víš, je to poøád stejné. Vèera za nípøišla teta Louisa, tak mìla radost. Má ráda návštìvy, ale nesmìjí se zdržet dlouho.Teta Louisa pøijela s dìtmi do Paøíže kvùli tìm hypotékám. Myslím, že jsem ti o tomvyprávìl, je to zamotaná historie. Pøišla za mnou do kanceláøe a žádala mì o radu.Øekl jsem jí, že nemá na vybranou: musí prodat. Ostatnì má už kupce: Bretonnela.Pamatuješ se na Bretonnela? Nechal už obchodu.«Najednou se zarazil: Eva ho skoro neposlouchala. Pomyslel si smutnì, že už jinic nezajímá. S knihami je to taky tak. Døív ji od nich èlovìk nemohl odtrhnout. Teïuž vùbec neète.»Jak se daøí Pierrovi?«»Dobøe,« odpovìdìla Eva. »Chceš se na nìj podívat?«»Ale ovšem,« øekl Darbédat vesele, »na chvilku ho navštívím.«Mìl soucit s nešastným chlapcem, ale kdykoli ho vidìl, neubránil se odporu.»Mám hrùzu z nezdravých lidí.« Jistì že to nebyla Pierrova vina: byl dìdiènì zatíženaž hrùza. Darbédat si povzdechl: »Je marné nìco proti tomu dìlat, tyhle vìci vyjdouvždycky najevo, až když je pozdì.« Ne, Pierre za to nemohl. Nicménì ten chorobnýzárodek v nìm vždycky byl; tvoøil základ jeho charakteru. Nebylo to jako rakovinanebo tuberkulóza, které si mùžeme vždy odmyslet, posuzujeme-li èlovìka, jaký jesám o sobì. Ten nervózní pùvab a ta jemnost, jež se Evì tolik líbily, když se jí dvoøil,byly kvìty šílenství. Byl už blázen, když si ji bral; jenomže to nebylo znát. Èlovìk septá, øíkal si Darbédat, kde zaèíná odpovìdnost, èi spíš kde konèí. A je to jakkoliv,pøíliš se zabýval sám sebou, byl poøád obrácen do sebe. Jenže je to pøíèina nebonásledek jeho nemoci? Kráèel za dcerou pøes dlouhou tmavou pøedsíò.»Ten byt je pro vás pøíliš velký,« poznamenal, »mìli byste se pøestìhovat.«»To mi øíkáš pokaždé, tati,« ozvala se Eva, »ale už sem ti øekla, že Pierre nechceze své místnosti.«Eva byla úžasná: øíkal si, jestli si vùbec uvìdomuje, jak to s jejím mužemvypadá. Byl zralý pro svìrací kazajku, a ona respektovala jeho názory a rozhodnutí,jako kdyby byl zcela pøi smyslech.- 22 -

»Myslím pøitom na tebe,« zaèal Darbédat znovu trochu podráždìnì. »Kdybychbyl ženou, myslím, že bych se v tìchhle starých, špatnì osvìtlených místnostech bál.Pøál bych si pro tebe svìtlý byt, tøi malé vzdušné místnosti, jako se v posledníchletech stavìjí v Auteuil. Snížili ceny nájemného, protože nemají nájemníky; byla byvhodná chvíle.«Eva vzala lehce za kliku a vstoupili do místnosti. Tìžká vùnì kadidla sevøelaDarbédatovi hrdlo. Záclony byly zatažené. V pøítmí rozeznal nad opìradlem køeslahubenou šíji: Pierre k nim byl obrácen zády, jedl.»Nazdar, Pierre,« pozdravil hlasitì Darbédat. »Tak jak se dnes máme?«Darbédat pøistoupil blíž: nemocný sedìl u malého stolku; tváøil se poouchle.»Mìli jsme vajíèka namìkko,« øekl Darbédat ještì hlasitìji. »To je dobrota.«»Nejsem hluchý,« ozval se Pierre mírnì. Darbédat se podráždìnì podíval naEvu, jako by ji bral za svìdka. Ale Eva si ho pøísnì zmìøila a mlèela. Darbédat pochopil,že ji urazil. Nu co, už se stalo. Nemohl se s nešastným chlapcem domluvit: nemìlrozumu ani jako ètyøleté dítì a Eva si pøála, aby se s ním nakládalo jako s dospìlýmmužským. Darbédat si nemohl pomoci a netrpìlivì oèekával chvíli, kdy na všechnyty smìšné ohledy už bude pozdì. Nemocní ho vždycky trochu dráždili - a zvlášblázni, protože ti nemají rozum. Chudák Pierre napøíklad nemìl rozumu ani za mák,neøekl jedno rozumné slovo, a pøitom by bylo marné žádat na nìm sebemenší pokorunebo aby jen na chvíli pøiznal, že se mýlí.Eva odklidila skoøápky a kalíšek. Položila pøed Pierra ubrousek s vidlièkou anožem.»Co bude jíst teï?« zeptal se Darbédat vesele.»Biftek.«Pierre uchopil vidlièku a držel ji v koneècích dlouhých bledých prstù. Pozornìsi ji prohlížel a pak se usmál.»Tentokrát mì nedostane,« zamumlal a odložil ji, »byl jsem varován.«Eva pøistoupila blíž a prohlížela s vášnivým zájmem vidlièku.»Dej mi jinou, Agáto,« øekl Pierre.Eva uposlechla a Pierre se dal do jídla. Vzala podezøelou vidlièku, svírala jiv rukou a nespouštìla z ní oèi: zdálo se, že ji to stojí velké úsilí. Jak podezøelé jsouvšechny jejich pohyby a celý jejich vztah! øíkal si Darbédat.Necítil se dobøe.»Pozor,« øekl Pierre, »vem ji svrchu za høbet, a tì neštípne.«Eva vzdychla a položila vidlièku na odkládací stolek. Darbédat cítil, že už tonevydrží. Øíkal si, že by nemìla vyhovovat všem rozmarùm toho ubožáka - i z Pierrovahlediska to bylo škodlivé. Franchot to øekl správnì: »Nikdy nemáme s bláznem prožívatjeho šílenství.« Mìla mu radìji mírnì domluvit a vysvìtlit mu, že ta vidlièka je stejnájako všechny ostatní, ne mu dávat jinou. Popošel k odkládacímu stolku, vzalprovokativnì vidlièku a pøejel lehce prstem po jejích zubech. Pak se obrátil k Pierrovi.Ale ten klidnì krájel maso; klidnì, bezvýraznì se na tchána podíval.»Chtìl bych si s tebou trochu popovídat,« øekl Darbédat Evì.Eva s ním poslušnì šla do pøijímacího pokoje. Když si Darbédat sedal na- 23 -

pohovku, všiml si, že mu vidlièka zùstala v ruce. Mrzutì ji hodil na stolek u zdi.»Tady je líp,« øekl.»Já sem nechodím.«»Smím si zapálit?«»Ale ovšem, tati,« øekla Eva spìšnì. »Chceš doutník?«Darbédat si radìji ukroutil cigaretu. Myslel s klidem na rozhovor, k nìmuž sechystal. Když mluvil s Pierrem, cítil, jak mu pøekáží rozum, asi jako obru pøekáží síla,když si hraje s dítìtem. Všechny jeho dobré vlastnosti, jasnozøivost, bystrost, pøesnost,se obracely proti nìmu. »Musím øíct, že s chudákem Jeannettou je to skoro totéž.«Paní Darbédatová nebyla ovšem blázen, ale její nemoc ji…zhýèkala. Naproti tomuEva byla po otci, pøímá a logická; rozmluva s ní byla potìšením. »Právì proto nechci,aby mi ji nìkdo znièil.« Darbédat zvedl oèi; chtìl spatøit jemné, inteligentní rysy svédcery. Byl oklamaný; v oblièeji, kdysi tak rozumném a prùzraèném, bylo teï cosizmateného a neprùhledného. Eva bývala vždy velice krásná. Darbédat si všiml, že sednes velmi peèlivì, skoro slavnostnì nalíèila. Víèka si natøela na modro a nabarvila sidlouhé øasy. Dokonalé a nápadné nalíèení udìlalo na otce trapný dojem.»Jsi pod tìmi šminkami celá zelená,« øekl jí, »mám strach, že onemocníš. A cože se teï tak maluješ! Byla jsi vždycky tak nenápadná.«Eva neodpovìdìla a Darbédat chvíli rozpaèitì pozoroval nádherný, ale ztrhanýoblièej pod tìžkým chumáèem èerných vlasù. Napadlo ho, že vypadá jako hereèkaz tragédie. »Dokonce pøesnì vím, komu je podobná. Té ženì, té Rumunce, co hrálafrancouzsky Faidru v orangeském amfiteátru.« Litoval, že jí to tak nepøíjemnìpøipomnìl. »Nemìl jsem to øíkat. Nemìl jsem ji kvùli malièkostem uvádìt do rozpakù.«»Promiò,« øekl s úsmìvem, »ty víš, že jsem byl vždycky zastáncem pøirozenosti.Nemám rád tyhle pomády, jimiž si dnes ženy natírají oblièej. Ale nemám pravdu,musí se jít s dobou.«Eva se na nìho mile usmála. Darbédat si zapálil cigaretu a vypustilnìkolik obláèkù dýmu.»Milé dítì,« zaèal, »chtìl jsem ti zrovna øíct: musíme si spolu popovídat jakodøív. Tak si sedni a pìknì mì poslouchej; musíš mít k starému tátovi dùvìru.«»Radši zùstanu stát,« øekla Eva. »Co mi chceš øíct?«»Chci se tì jen na nìco zeptat,« pokraèoval Darbédat trochu chladnìji. »Kamtì to všecko pøivede?«»Co všecko?« opakovala Eva užasle.»Ano, to všecko, celý tenhle život, který sis nadrobila. Poslouchej,« pokraèoval,»nesmíš si myslet, že ti nerozumím (náhle se mu v hlavì rozjasnilo). Ale to, co chcešdokázat, je nad lidské síly. Ty chceš žít jedinì ve svých pøedstavách, že? Nechcešpøipustit, že je nemocný. Nechceš vidìt Pierra takového, jaký je dnes, je to tak? Vidíšho poøád takového, jaký byl døív. Miláèku, dceruško, tuhle sázku nevyhraješ,«pokraèoval Darbédat. »Podívej se, povím ti pøíhodu, kterou asi neznáš: když jsmebyli v Sables-d’Olonne, byly ti tenkrát tøi roky, seznámila se tvoje matka s pùvabnoumladou paní, která mìla nádherného chlapeèka. Hrála sis s tím chlapeèkem na pláži;byli jste oba malému praseti po kolínka, ty jsi byla jeho nevìstou. Po èase se matka- 24 -

chtìla v Paøíži s tou mladou paní znovu setkat. Dovìdìla se, že ji potkalo hroznéneštìstí: auto srazilo pøedním blatníkem jejímu krásnému dítìti hlavu. Lidé tvé matceradili: „Jdìte ji navštívit, ale jen s ní nemluvte o chlapcovì smrti, nechce vìøit, žeumøel.” Matka za ní zašla a setkala se s napùl pomateným èlovìkem: žila tak, jako byjejí chlapec byl stále naživu; rozmlouvala s ním, prostírala mu u stolu. A tak žilav ustavièném nervovém podráždìní, že ji museli po pùl roce násilím odvézt do ústavu,a pobyla tam tøi roky. Kdepak, milé dítì,« dodal Darbédat potøásaje hlavou, »takhle tonejde. Mìla si radši stateènì pøiznat pravdu. Jednou provždy by si to vytrpìla a èasemby všecko pøebolelo. Vìø mi, nejlepší je dívat se skuteènosti tváøí v tváø.«»Mýlíš se,« øekla Eva s námahou, »já vím dobøe, že Pierre je…«Nedoøekla. Sedìla zpøíma, opírala se rukama o opìradlo køesla, kolem úst mìlacosi zatvrzelého a nehezkého.»No…tak co?« zeptal se Darbédat udivenì.»Jak to co?«»Ty...?«»Mám ho ráda takového, jaký je,« øekla Eva rychle a mrzutì.»To není pravda,« odporoval naléhavì Darbédat. »To není pravda: nemáš horáda; nemùžeš ho mít ráda. Lásku mùžeme cítit jen k normálnímu, zdravému èlovìku.Máš s Pierrem soucit, o tom nepochybuji, a jistì taky vzpomínáš na ta tøi šastnáléta, která jsi s ním prožila. Ale neøíkej mi, že ho miluješ, to ti nevìøím.«Eva mlèela a hledìla nepøítomnì na koberec.»Mohla bys mi aspoò odpovìdìt,« øekl Darbédat chladnì. »Nemysli si, že jemi tenhle rozhovor míò trapný než tobì.«»Stejnì mi nebudeš vìøit.«»Tak jestli ho máš ráda,« rozkøikl se zlostnì, »je to velké neštìstí pro tebe, promì i pro tvou ubohou matku, protože já ti nìco povím, ale radši bych to neøíkal:nebude to trvat ani tøi roky a Pierre zešílí nadobro, bude jako zvíøe.«Podíval se na dceru nelítostným pohledem: zlobil se na ni, že ho svoutvrdohlavostí donutila, aby vyslovil ta bolestná slova.Eva se nepohnula; dokonce ani nezvedla oèi.»To já vím.«»Kdo ti to øekl?« zeptal se s úžasem.»Franchot. Vím to už pùl roku.«»A já mu kladl na srdce, aby k tobì byl šetrný,« øekl Darbédat hoøce. »Možnáže nakonec je to takhle lepší. Ale když je to tak, pochop, že by bylo neodpustitelné,kdyby sis Pierra nechala doma. Zápas, do kterého ses pustila, je odsouzen k nezdaru,ta nemoc nepoleví. Neøíkám, kdyby se dalo nìco dìlat, kdybys ho mohla svou péèízachránit. Ale podívej: byla jsi hezká, rozumná a veselá, a teï tì baví takhle zbùhdarmase nièit. Je fakt, že jsi byla úžasná, ale teï je konec, svou povinnost jsi splnila, víc nežsvou povinnost; teï by bylo nemorální pokraèovat v tom. Èlovìk má taky povinnostisám k sobì, milé dítì. A pak, nemyslíš na nás. Musíš,« opakoval a dùraznì oddìlovalslabiky, »Pierra poslat na Franchotovu kliniku. Odstìhuješ se z tohohle bytu, kde jsimìla samé neštìstí, a vrátíš se k nám. Máš-li chu být užiteèná a ulehèit druhému- 25 -

utrpení, prosím, je tu matka. Opatrují ji, chudinku, ošetøovatelky, moc by potøebovalanìkoho kolem sebe. A matka,« dodal, »matka bude umìt ocenit, co pro ni udìláš, abude ti vdìèná.« Nastala dlouhá odmlka, Darbédat zaslechl, jak si Pierre v sousednímpokoji zpívá. Nebyl to ostatnì zpìv, spíš jakýsi zrychlený pronikavý zpìvný pøednes.Darbédat se podíval na dceru.»Tak ne, co?«»Pierre zùstane u mì,« øekla klidnì, »já si s ním dobøe rozumím.«»Až na to, že od rána do veèera blbnete.«Eva se usmála a vrhla na otce divnì výsmìšný a skoro rozveselený pohled.Pravda, pomyslil si Darbédat vztekle, dìlají ještì nìco jiného; spí spolu.»Jsi doèista blázen,« øekl a vstal.Eva se smutnì usmála a zabrumlala jakoby pro sebe:»Naopak, málo.«»Málo? Mohu ti øíct jen jedno, milé dítì, dìsíš mì.«Chvatnì ji políbil a odešel. »Mìli bychom sem poslat dva poøádné chlapy,«øíkal si cestou ze schodù, »aby tu ubohou trosku násilím odvlekli a strèili do blázince,a se mu to líbí nebo ne.«Byl krásný podzimní den, tichý a rozjasnìný; slunce zlatilo tváøe chodcù.Darbédat byl udiven, jak jsou ty tváøe prosté: nìkteré byly zvrásnìné, jiné hladké, aleve všech se zraèilo štìstí a starosti, které sám dobøe znal.»Vím naprosto pøesnì, co Evì vytýkám,« øekl si, zahýbaje na bulvár Saint-Germain. »Vytýkám jí, že žije mimo lidskou sféru. Pierre už není èlovìk: o starostlivosta lásku, kterou vìnuje jemu, okrádá tak trochu všechny tyhle lidi. Nemáme právostranit se lidí; chtìj nechtìj žijeme ve spoleènosti.«Pozoroval se zájmem chodce; líbilo se mu, jak èistì a vážnì se dívají. V ulicíchzalitých sluncem, mezi lidmi se cítil v bezpeèí, jako uprostøed velké rodiny.Pøed otevøenou výlohou se zastavila prostovlasá žena. Za ruku vedla malouholèièku.»Co je to?« zeptala se malá, ukazujíc na rozhlasový pøijímaè.»Nesahej na to,« øekla matka, »to je taková mašinka, co hraje.«Chvíli stály mlèky, celé u vytržení. Darbédat se k holèièce dojatì sklonil a usmálse na ni.II»Odešel.« Dveøe bytu se zavøely s ostrým zaklapnutím; Eva zùstala v pokojisama. »Pøála bych si, aby umøel.«Rukama se køeèovitì chytila køesla: vzpomnìla si na otcovy oèi. Darbédat seprve se sebejistým výrazem sklonil k Pierrovi; øekl mu: »To je dobrota, co!« jakoèlovìk, který to s nemocnými umí. Podíval se na nìho a Pierrùv oblièej se zrcadlilv jeho velkých tìkavých oèích. »Nenávidím ho, když se na nìho tak dívá, když sipomyslím, že ho vidí.«Eviny ruce sjely po køesle. Otoèila se k oknu. Oslnilo ji svìtlo. Pokoj byl zalitý- 26 -

sluncem, slunce bylo všude: v bledých kroužcích na koberci, v oslepujícím prachu vevzduchu. Eva odvykla pronikavému, dotìrnému svìtlu, které všude slídilo, vymetalovšechny kouty, otíralo se o nábytek a leštilo ho jako dobrá hospodynì. Pøecevšak popošla až k oknu a nadzvedla mušelínovou záclonu. Darbédat vycházel právìz domu; Eva zahlédla jeho široká ramena. Zvedl hlavu a pøimhouøenýma oèima serozhlédl po obloze, pak se dlouhými kroky jako mladík vzdaloval. »Moc to pøehání,«øíkala si Eva, »co nevidìt ho zaène píchat v boku.« Skoro ho už pøestala nenávidìt:má toho tak málo v hlavì; leda malichernou starost, aby vypadal mladì. Ale zlost jipopadla znovu, když vidìla, jak zahýbá na bulvár Saint-Germain a mizí. »Pøemýšlí oPierrovi.« Z uzavøené místnosti unikla trocha jejich života a ploužila se ulicemi, naslunci, mezi lidmi. »Copak nás nikdy nenechají na pokoji?«Ulice du Bac byla skoro liduprázdná. Stará dáma pøecházela drobnými krùèkyjízdní dráhu; tøi dívky pøešly kolem a smály se. A pak muži, silní a vážní muži s aktovkami,hovoøící mezi sebou. Normální lidé, øíkala si Eva, udivená, že v sobì nacházítakovou schopnost nenávidìt. Hezká, tlustá žena ztìžka bìžela vstøíc elegantnímupánovi. Objal ji a políbil ji na ústa. Eva se drsnì zasmála a spustila záclonu.Pierre už nezpíval, ale mladá paní ve tøetím patøe sedla k pianu; hrála Chopinovuetudu. Eva už byla klidnìjší; zamíøila k Pierrovu pokoji, ale hned se zastavila a opøelase zády o stìnu, trochu ji pøepadla úzkost: pokaždé, když odešla z té místnosti,zmocnilo se jí zdìšení, že se tam musí vrátit. A pøece vìdìla dobøe, že by jinde nemohlažít: mìla tu místnost ráda. S chladným zájmem, jako by chtìla získat trochuèasu, rozhlížela se po pokoji bez stínù a bez vùnì a èekala, až se jí vrátí odvaha. »Jakoèekárna u zubaøe.« Køesla potažená rùžovým hedvábím, divan, prostá, skromná sedátkaa v nich cosi otcovského; dobøí pøátelé èlovìka. Eva si pøedstavovala, že do èekárnyvcházejí vážní, svìtle odìní pánové, navlas podobní tìm, které prve vidìla z okna, apokraèují v zapoèatém rozhovoru. Ani jim nestálo za to, rozhlédnout se kolem; jistýmkrokem popošli až doprostøed pokoje. Jeden za sebou vláèel ruku jako ploutev, ajak šel kolem, tu a tam zavadil o polštáøek, o pøedmìt na stole, a kdykoliv se nìèehodotkl, ani to s ním nehnulo. A když jim stál v cestì kus nábytku, ti rozvážní mužovéjej klidnì pøemístili, aby ho nemuseli obejít. Potom se posadili, stále ještì zabraní dosvé rozmluvy, ani se neohlédli. »Èekárna pro normální lidi,« øíkala si Eva. Upøenì sedívala na kliku zavøených dveøí a úzkost jí svírala hrdlo. »Musím tam jít. Nikdy honenechávám tak dlouho o samotì.« Bude muset otevøít dveøe, pak zùstane stát naprahu, bude se snažit, aby si oèi zvykly na pøítmí, a ta místnost jí bude nesnesitelnìodporná. Bude muset pøemoci ten odpor a proniknout dál do místnosti. Najednoudostala hroznou chu Pierra vidìt: ráda se s ním vysmìje Darbédatovi. Ale Pierre sebez ní obejde; nemohla pøedvídat, jak ji pøijme. Náhle si skoro hrdì uvìdomila, že užpro ni není nikde místo. »Normální lidé si ještì myslí, že k nim patøím. Ale nemohlabych s nimi být ani hodinu. Potøebuju žít tady, na druhé stranì téhle zdi. Ale tady sezas o mì nestojí.«Kolem ní nastala velká zmìna. Svìtlo zestárlo, zšedlo: bylo teï kalné, jakokdyž se ve váze s kvìtinami den nevymìní voda. Na všech vìcech ležela v tomzestárlém svìtle melancholie, na kterou se Eva už dávno nepamatovala: melancholie- 27 -

pozdního podzimního odpoledne. Váhavì, skoro bázlivì se rozhlédla kolem sebe:všecko bylo tak daleko: v pokoji nebyl ani den, ani noc, ani podzim, ani melancholie.Vzpomínala si nejasnì na dávno minulé podzimy, na podzimy svého dìtství, a náhlestrnula: mìla z tìch vzpomínek strach.Uslyšela Pierrùv hlas. »Agáto, kde jsi?«»Už jdu,« zakøièela.Otevøela dveøe a vešla do místnosti.Hustá vùnì kadidla jí vnikla do nosu i do úst, zatímco poulila oèi a tápavìnatahovala ruce - vùnì a pøítmí pro ni už dávno byly jediný živel, dráždivý a zmìkèilý,tak prostý a tak dùvìrnì známý jako voda, vzduch nebo oheò - a opatrnì pøistoupilak bledé skvrnì, která jako by plula v husté mlze. Byl to Pierrùv oblièej: Pierrovy šaty(od té doby, co byl nemocný, chodil v èerném) splývaly s temnotou. Pierre zvrátilhlavu nazad a zavøel oèi. Byl krásný. Eva se dívala na jeho dlouhé prohnuté øasy,potom si sedla vedle nìho na nízkou židli. Zdá se, že trpí, pomyslela si. Její oèi zvolnazvykaly pøítmí. Nejdøív se vynoøil psací stùl, potom lùžko, pak Pierrovy osobní vìci,nùžky, kelímek s lepidlem, knihy, herbáø, které ležely rozloženy po koberci kolemkøesla.»Agáto?«Pierre zatím otevøel oèi, díval se na ni a usmíval se.»Víš, s tou vidlièkou,« øekl, »udìlal jsem to, abych toho chlapa postrašil. Skoronic na ní nebylo.«Eviny obavy se rozplynuly a slabì se usmála.»To se ti moc pìknì podaøilo,« øekla, »úplnì jsi ho vydìsil.«Pierre se usmál.»Vidìlas? Hezkou chvíli ji ohmatával, držel ji obìma rukama. To je právì to,«øekl, »že neumìjí brát vìci do ruky; maèkají je.«»To je pravda,« øekla Eva.Pierre lehce klepl ukazováèkem pravé ruky o dlaò levaèky. »Takhle je berou.Natáhnou ruku, a když je chytí, stisknou je a zadusí.«Mluvil rychle a s pohrdáním: vypadal zmatenì.»Rád bych vìdìl, co chtìjí,« øekl potom. »Ten chlap už tu byl pøedtím. Proè hona mì poslali? Jestli chtìjí vìdìt, co dìlám, a si to pøeètou na plátnì, nepotøebujou seani hnout z domu. Dìlají chyby. Mají moc, ale dìlají chyby. Já chyby nedìlám, to jemùj trumf. Kajdy,« zvolal, »kajdy!« Mával dlouhýma rukama pøed oblièejem. »Typotvoro! Kajdy, lajdy, trajdy! Chceš ještì?«»Už je zas tady?« zeptala se Eva.»Ano, ale už je pryè.« Pak spustil pøísnì: »Ten chlap, to je nìjaký podøízený.Ty ho znáš, byla jsi s ním vedle v pokoji.«Eva neodpovìdìla.»Co chtìl?« zeptal se Pierre. »Jistì ti to øekl.« Chvíli váhala, pak drsnìodpovìdìla:»Chtìl, abychom tì internovali.«Když se Pierrovi øekla pravda mírnì, nedùvìøoval, bylo potøeba vpálit mu ji- 28 -

ez obalu, aby se v nìm otupilo a ochromilo podezøení. Eva s ním radìji zacházelasurovì, než aby mu lhala: když lhala a zdálo se, že jí vìøí, nemohla se ubránit dojmu,že nad ním má pøevahu, a pociovala k sobì odpor.»Mì internovat!« opakoval Pierre ironicky. »Urèitì jim pøeskoèilo. Zdi? Co jeto na mì? Asi si myslí, že mì to zlomí. Nìkdy si øíkám, jestli nejsou ty bandy dvì.Pravá, ta negrova. A pak banda zmatkáøù, která do toho strká nos a dìlá jednu hloupostza druhou.«Vymrštil ruku na opìradlo køesla a vesele si Evu prohlížel.»Skrz zdi se èlovìk dostane. Co jsi mu na to øekla?« zeptal se a zvìdavì sek Evì otoèil.»Že tì nesmìjí internovat.«Pokrèil rameny.»To jsi nemìla øíkat. Ty jsi taky udìlala chybu, i když jsi ji neudìlala naschvál.Musíme je nechat, a vyloží karty.«Odmlèel se. Eva smutnì sklopila hlavu. »Maèkají je.« S jakým opovržením toøekl - a je to pravda! »Jestlipak taky já maèkám vìci. A si dávám sebevìtší pozor, asiho vìtšina mých gest dráždí. Ale nikdy to neøekne.« Pøipadala si najednou ubohá,jako když jí bylo ètrnáct a živá a nenucená paní Darbédatová jí øíkala: »Zdá se, ženevíš, co s rukama.« Neodvažovala se ani hnout, a pøitom mìla zrovna teïneodolatelnou chu poposednout. Skrèila pod židlí potichu nohy skoro ani nezavadilao koberec. Dívala se na stolní lampu - Pierre obarvil podstavec lampy na èerno-a napartii šachu. Pierre nechal na šachovnici jen èerné pìšce. Obèas vstal, popošel kestolu a bral pìšce jednoho po druhém do ruky. Mluvil k nim, øíkal jim roboti, a zdálose, že v jeho rukou ožívají tichým životem. Když je položil, brala je zas do ruky Eva(pøipadala si trochu smìšná): byly z nich už zas jen kousky neživého døeva, ale zùstalona nich cosi neurèitého a nepostižitelného, cosi jako smysl. »Jsou to jeho vìci,« øíkalasi. »Mnì v téhle místnosti nepatøí nic.« Kdysi jí náleželo pár kusù nábytku. Zrcadlo amalý vykládaný toaletní stolek po babièce, kterému Pierre žertem øíkal: tvúj toaletnístolek. Pierre je uchvátil: jedinì Pierrovi ukazovaly vìci svou pravou tváø. Eva se nanì mohla dívat celé hodiny: s neúnavnou, zlomyslnou zarputilostí ji klamaly, vždy jíukázaly jen svùj zevnìjšek - stejnì jako doktoru Franchotovi a Darbédatovi. »Jenže,«øekla si s úzkostí, »už je nevidím úplnì stejnì jako otec. Není možné, abych je vidìlaúplnì stejnì jako on.«Hnula trochu koleny: mìla brnìní v nohou. Tìlo ji bolelo, jak bylo strnulé anapjaté; cítila, že je pøíliš živé, dotìrné. »Chtìla bych být neviditelná a sedìt tady;abych ho vidìla a on mì ne. Nepotøebuje mì; jsem v téhle místnosti zbyteèná.«Pootoèila hlavu a zadívala se na zeï nad Pierrem. Na zdi byla vepsána hrozivá znamení.Eva to vìdìla, ale nedovedla je èíst. Èasto se dívala na velké rudé rùže v èalounìní,až jí zaèaly tanèit pøed oèima. V pøítmí rùže záøily. Nejèastìji byla hrozivá znamenívepsána u stropu, vlevo nad lùžkem; ale obèas se stìhovala jinam. »Musím vstát.Nemohu - nemohu už déle sedìt.« Na zdi byly také bílé kotouèe podobné koleèkùmcibule. Kotouèe se toèily na místì a Evì se roztøásly ruce. »Jsou chvíle, kdy snadblázním. Ale ne,« øíkala si s hoøkostí, »nemohu pøece bláznit. Jsem jen rozèilená, nic- 29 -

víc.«Znenadání ucítila na ruce Pierrovu ruku.»Agáto,« øekl nìžnì.Usmíval se na ni, ale držel ji za ruku koneèky prstù skoro s odporem, jakokdyby držel za høbet kraba a nechtìl se nechat štípnout.»Agáto,« øekl, »tolik bych ti chtìl dùvìøovat.«Eva zavøela oèi a hruï se jí zvedla. »Nesmím mu na to nic øíct, jinak zaènepodezøívat a už nepromluví.«Pierre jí pustil ruku.»Mám tì docela rád, Agáto,« øekl. »Ale nerozumím ti. Proè poøád zùstávášv téhle místnosti?«Eva neodpovìdìla.»Øekni mi proè.«»Víš pøece, že tì mám ráda,« øekla suše.»Nevìøím ti,« øekl Pierre. »Proè bys mì mìla mít ráda? Musím tì dìsit: mámhalucinace.« Usmál se, ale hned zas zvážnìl.»Mezi tebou a mnou je zeï. Vidím tì, mluvím s tebou, ale ty jsi na druhéstranì. Co nám brání, abychom se mìli rádi? Zdá se mi, že døív to bylo snazší. V Hamburku.«»Ano,« øekla Eva smutnì. »Poøád ten Hamburk.« Nikdy nemluvil o jejichskuteèné minulosti. Ani Eva, ani on nikdy v Hamburku nebyli.»Procházeli jsme se podél kanálù. Byla tam bárka, vzpomínáš? Èerná: na palubìbyl pes.«Postupnì si vymýšlel; vypadal záludnì.»Držel jsem tì za ruku, mìla jsi jinou ple. Vìøil jsem všemu, cos mi øíkala.Mlète!« Vykøikl.Chvilku poslouchal.»Co nevidìt pøijdou,« øekl smutnì.Eva sebou trhla.»Pøijdou? Myslela jsem, že už nikdy nepøijdou.«Už tøi dny byl Pierre klidnìjší; sochy se neobjevovaly. Mìl z nich hrozný strach,i když to nikdy nepøiznal. Eva z nich strach nemìla: ale když zaèaly s bzukotem létatpo místnosti, mìla strach z Pierra.»Podej mi ustøák,« øekl Pierre.Eva vstala a vzala ustøák: bylo to nìkolik kusù tuhého papíru, které Pierre sámslepil; zaklínal tím sochy. Ustøák se podobal pavouku. Na jeden kus lepenky Pierrenapsal: »Proti nástrahám« a na druhý »Èerný«. Na tøetí namaloval rozesmátou hlavus mžouravýma oèima: To byl Voltaire. Pierre uchopil ustøák za jeden konec nedùvìøivìsi ho prohlížel.»Už ho nemohu potøebovat,« prohlásil.»Proè?«»Obrátili ho proti mnì.«»Udìláš si jiný?«- 30 -

Dlouze se na ni podíval.»To bys tak chtìla,« procedil skrz zuby.Eva mìla na Pierra zlost. »Pokaždé, když se mají objevit, už to pøedem vím;jak to, že se nikdy nezmýlí.«Ustøák visel Pierrovi smutnì v koneècích prstù. »Najde si vždycky dùvody,aby ho nemusel použít. Když pøišly minulou nedìli, tvrdil, že ho ztratil, ale já hovidìla, byl za kelímkem s lepidlem, a on ho musel taky vidìt. Øíkám si, jestli jenepøivolává on sám.« Nikdy se nevìdìlo, je-li docela upøímný. Nìkdy Evì pøipadalo,že Pierre trpí tím, že v nìm proti jeho vùli nezdravì bují pøedstavy a vidiny. Ale jindyzas vypadal, jako že si vymýšlí. »Je nemocný. Ale jak dalece vìøí v sochy a v negra?Rozhodnì vím, že sochy nevidí, jenom je slyší: když ho obletují, odvrací hlavu. Pøitomøíká, že je vidí; dokonce je popisuje.« Vzpomnìla si na zarudlý oblièej doktoraFranchota: »Ale drahá paní, všichni choromyslní jsou lháøi; maøila byste èas, kdybystechtìla odlišit to, co skuteènì pociují, od toho, co tvrdí, že pociují.« Trhla sebou:»Co se mi do toho plete Franchot? S ním se nikdy neshodnu.«Pierre vstal a šel hodit ustøák do koše na papír.»Chtìla bych se shodnout s tebou,« zašeptala. Kráèel drobnými krùèky, pošpièkách a lokty tiskl k bokùm, aby zabíral co nejménì místa. Zase si pøišel sednout adíval se soustøedìnì na Evu.»Musíme sem dát èerné èalouny,« øekl, »v téhle místnosti není dost èernébarvy.«Usadil se v køesle. Eva se smutnì dívala na to ubohé tìlo, neustále se svrašujícía scvrkající: paže, nohy a hlava vypadaly, jako by se daly vtahovat dovnitø. Hodinyodbily šestou; piano zmlklo. Eva zavzdychala: sochy se asi tak hned neobjeví; musejína nì poèkat.»Chceš, abych rozsvítila?«Nerada na nì èekala potmì.»Dìlej, co chceš,« øekl Pierre.Eva rozžala stolní lampièku a místnost zaplavila èervená mlha. Pierre rovnìžèekal.Nemluvil, ale jeho rty se pohybovaly, vypadali v èervené mlze jako dvì tmavéskvrny. Eva milovala Pierrovy rty. Døív bývaly svùdné a smyslné. Ale smyslnost z nichuž dávno vyprchala. Teï když se otvíraly, trochu se pøitom chvìly, a hned se zas spojily,prudce se sevøely a znovu se rozvíraly. Jedinì rty žily v té neproniknutelné tváøi;podobaly se dvìma bázlivým zvíøatùm. Pierre tak celé hodiny pohyboval rty, anižvydal jediný zvuk, a Evu ten nepatrný, vytrvalý pohyb rtù èasto fascinoval. »Mámráda jeho ústa.« Už ji nikdy nelíbal, mìl hrùzu z dotykù; v noci na nìho sahaly, pocelém tìle ho ohmatávaly tvrdé, suché mužské ruce; ženské ruce s dlouhými nehty ses ním nestydatì mazlily. Èasto si lehl obleèen, ale ty ruce mu vklouzly pod šaty avyhrnovaly mu košili. Jednou uslyšel smích a na ústa se mu pøitiskly odulé rty. Od ténoci už Evu nelíbal.»Agáto,« øekl, »nedívej se mi na ústa.«Eva sklopila oèi.- 31 -

»Já dobøe vím, že se dá ze rtù èíst,« pokraèoval hrubì.Ruka na opìradle køesla se mu chvìla. Nataženým ukazováèkem se tøikrátdotkl palce a ostatní prsty se køeèovitì zaaly; to bylo zaklínadlo. »Už to zaène,«pomyslela si. Mìla chu Pierra obejmout.Pierre zaèal hodnì nahlas a svìtácky.»Vzpomínáš si na Sankt-Pauli?«Neodpovídat. Možná že je to léèka.»Tam jsem tì poznal,« øekl spokojenì.« Pøebral jsem tì jednomu dánskémunámoøníkovi. Málem jsme se do sebe dali, ale pak jsme to zapili, já to platil, a on mi tìpøenechal. Byla to všecko jen komedie.«»Lže, nevìøí ani za mák tomu co øíká. Ví, že se nejmenuju Agáta. Nenávidímho, když lže.« Ale vidìla jeho strnulé oèi a zlost ji pøešla. Nelže, øíkala si, je v koncích.Cítí, že se pøibližují, a mluví, aby je neslyšel. Pierre se køeèovitì obìma rukama chytilopìradla. V oblièeji byl bledý; usmíval se.»Setkání jsou èasto zvláštní,« øekl, »ale já nevìøím na náhodu. Neptám se tì,kdo tì poslal, vím, že bys neodpovìdìla. Rozhodnì jsi byla dost šikovná, abys mìzmáchala.«Mluvil namáhavì, pronikavým a naléhavým hlasem. Nìkterá slova nemohlvyslovit, takže vycházela z úst jako mdlá, beztvará hmota.»Zatáhla jsi mì na slavnost, mezi kolotoèe s èernými automobily, ale za autybyla spousta rudých oèí, které zasvítily, jak jsem se otoèil. Myslím, že jsi jim dávalaznamení, jak jsi byla do mì zavìšená, ale já nic nevidìl. Byl jsem pøíliš zabrán doslavnostních obøadù Korunovace.«Díval se pøímo pøed sebe, oèi dokoøán otevøené. Rychle, nenápadnì si pøejelrukou pøes èelo, nepøestal ani mluvit; nechtìl pøestat mluvit.»Byla to Korunovace republiky,« øekl pronikavým hlasem, »svým zpùsobemstrhující podívaná, byla tam totiž všecka možná zvíøata poslaná pro tu slavnost z kolonií.Bála ses, že se ztratíš mezi opicemi. Øekl jsem mezi opicemi,« opakoval vyzývavìa rozhlížel se kolem. »Mìl jsem øíct mezi negry! Okamžitì odhalím ty Skrèky, kteøí seplíží pod stoly a myslí, že je nevidím, a pøimrazím je svým Pohledem. Heslo znímlèet,« vykøikl. »Mlèet. Pøijdou sochy, všichni na svá místa a Pozor!, to je rozkaz.Tralala,« - hulákal a troubil do dlaní, jako na trubku - »tralala, tralalalala.«Zmlkl a Eva poznala, že do místnosti vletují sochy. Sedìl celý strnulý, bledý apohrdající. Eva taky strnula a oba tiše vyèkávali. Nìkdo šel po chodbì: byla to Marie,posluhovaèka, asi zrovna pøišla. Eva si øíkala: Musím jí dát peníze na plyn. A pak zaèalylétat sochy; poletovaly mezi Evou a Pierrem.Pierre hekl, schoulil se v køesle a skrèil nohy. Odvracel hlavu: obèas se zašklebil,ale èelo se mu orosilo kapkami potu. Eva se nemohla dívat na tu bledou tváø, na ústaznetvoøená chvìjivým úšklebkem: zavøela oèi. Na rudém pozadí jejích víèek seroztanèily zlaté nitky; cítila se stará a tìžkopádná. Nedaleko ní Pierre hluènì oddychoval.»Pøiletují, bzuèí; naklánìjí se k nìmu…« Eva cítila lehké šimrání, nepøíjemnýpocit v rameni a v pravém boku. Její tìlo se instinktivnì naklonilo doleva, jako by sechtìlo vyhnout nepøíjemnému dotyku, jako by uhýbalo z cesty tìžkému,- 32 -

neohrabanému pøedmìtu. Vtom zapraskala podlaha a Eva mìla šílenou chu otevøítoèi, podívat se doprava a vyèistit mávnutím ruky vzduch.Ale neudìlala to: nechala oèi zavøené a zachvìla se trpkou radostí. Já takymám strach, øíkala si. Všechen její život se odstìhoval do pravého boku. Naklonila sek Pierrovi, ale oèi neotevøela. Staèilo by nepatrné úsilí a poprvé by vnikla do tohotragického svìta. Bojím se soch, øíkala si. Byl to nerozvážný, náhlý výrok, bylo tozaøíkadlo; chtìla ze všech sil vìøit, že jsou tady. Pokoušela se vytvoøit z úzkosti, kteráochromovala pravou stranu jejího tìla, nový smysl, cosi jako hmat. Cítila v paži, v bokua v rameni, jak létají.Sochy létaly nízko a tiše; bzuèely. Eva vìdìla, že vypadají poouchle a že jimz kamene kolem oèí vystupují rasy; ale neumìla si je dobøe pøedstavit. Vìdìla také,že nejsou ještì docela živé, ale že se na jejich velkých tìlech objevují plátky kùže,jakési vlahé skoøápky; na koneècích prstù se kámen loupal a dlanì je svrbìly. Tovšechno nemohla Eva vidìt: pøedstavovala si jen, že tìsnì kolem ní tiše klouzajíobrovské ženy, slavnostnì groteskní, s lidskými tváøemi a s kompaktní zatvrzelostíkamene. »Naklánìjí se k Pierrovi,« - Eva vyvinula tak prudké úsilí, že se jí roztøáslyruce - »naklánìjí se ke mnì...« Naráz ji pøimrazil strašlivý výkøik. »Sáhly na nìho.«Otevøela oèi: Pierre si držel hlavu a tìžce oddychoval. Eva se cítila vyèerpána. Hra,pomyslela si vyèítavì, byla to jen hra ani na okamžik jsem tomu upøímnì nevìøila. Aon celou tu dobu doopravdy trpìl.Pierrovi se ulevilo a zhluboka vydechl. Ale zornice mìl stále podivnì rozšíøené;potil se.»Vidìla jsi je?« zeptal se.»Já je nemohu vidìt.«»Tak buï ráda, bála by ses jich. Já jsem na nì zvyklý.«Evì se stále ještì chvìly ruce, krev jí bušila ve spáncích. Pierre vytáhl z kapsycigaretu a strèil ji do úst. Ale nezapálil si.»Mnì nevadí když je vidím,« øekl, »ale nechci, aby se mì dotýkaly: bojím se,abych od nich nedostal uhry.«Chvilku pøemýšlel a pak se zeptal:»A slyšela jsi je?«»Ano,« øekla Eva »je to, jako když huèí letadlo.« (Právì tak jí to minulou nedìliøekl Pierre.)Pierre se ponìkud shovívavì usmál.»Pøeháníš,« øekl. Ale stále byl hroznì bledý. Podíval se Evì na ruce: »Tøesouse ti ruce. Rozrušilo tì to, chudinko Agáto. Ale nemusíš se tím trápit: døív než zítra užnepøijdou.«Eva nemohla promluvit, jektala zuby a bála se, aby si toho Pierre nevšiml.Pierre si ji dlouze prohlížel.»Jsi hroznì krásná,« øekl a vrtìl hlavou. »To je škoda, to je opravdu škoda.«Natáhl rychle ruku a dotkl se jejího ucha.»Ïáblice krásná! Trochu mi pøekážíš, jsi pøíliš krásná; to mì rozptyluje. Kdybynešlo o rekapitulaci…«- 33 -

Zarazil se a podíval se pøekvapenì na Evu.»Ale to není to pravé slovo…Pøišlo mi tak…pøišlo mi tak,« øekl a neurèitì seusmíval. »Mìl jsem tamto už na jazyku…a tohle…se pøipletlo místo nìho. Už nevím,co jsem ti chtìl øíct.«Na okamžik se zamyslel a zavrtìl hlavou.»Tak,« øekl, »a já budu spát.« A dìtským hláskem dodal: »Víš, Agáto, jsemunavený. Už mi to vynechává.«Odhodil cigaretu a díval se neklidnì na koberec. Eva mu strèila pod hlavupodušku.»Mùžeš taky spát,« øekl jí, zavíraje oèi, »ty už se nevrátí.«»REKAPITULACE.« Pierre spal, nevinnì se usmíval; hlavu mìl naklonìnou:jako by se chtìl tváøí dotýkat jejího ramene. Evì se nechtìlo spát, øíkala si: Rekapitulace.Pierre se prve najednou hloupì zatváøil a to slovo se mu vyvalilo z úst, dlouhéa bìlavé. Pak se užasle díval pøed sebe, jako by to slovo vidìl a nepoznával. Mìlotevøená, ochablá ústa; jako by se v nìm cosi zlomilo. »Blekotal. To je poprvé, co semu to stalo: ostatnì sám si toho všiml. Øekl, že už mu to vynechává.« Pierre tišerozkošnicky zasténal a lehce pohnul rukou. Eva se na nìho pøísnì podívala: »Cobude, až se probudí?« To jí vrtalo hlavou. Hned jak Pierre usnul, musela na to myslet,nemohla si pomoci.»Jsem to hlupák,« øíkala si, »nezaène to døív než za rok; jak to øekl Franchot.«Ale úzkost ji neopouštìla; rok; zima, jaro, léto, zaèátek jiného podzimu. Jednoho dnejeho tváø ztupne, èelist mu zùstane viset, pootevøe uslzené oèi. Eva se sklonila k Pierrovìruce a pøitiskla k ní rty: »Døív tì ale zabiju.«- 34 -

HÉROSTRATOSLidi musí èlovìk vidìt shora. Zhasínal jsem svìtlo a pøistupoval k oknu: ani jenenapadlo, že by je nìkdo mohl pozorovat svrchu. Dbají na fasádu, nìkdy na zadek,ale všechny jejich efekty jsou vypoèítané pro diváky mìøící metr sedmdesát. Kdokdy uvažoval, jaký tvar má tvrïák vidìný ze šestého patra? Zapomínají chránit siramena a lebky pestrými barvami a nápadnými látkami, nedovedou bojovat protitomu velikému nepøíteli lidstva: perspektivì z nadhledu. Vyklánìl jsem se a dávaljsem se do smíchu: kampak se podìl ten slavný »vzpøímený postoj«, na který jsoutak pyšní? Rozplácávali se o chodník a dvì dlouhé, poloplazivé nohy jim trèely zpodramen.Na balkónì šestého patra, tam jsem mìl strávit celý život. Èlovìk musí podpíratmravní nadøazenost hmotnými symboly, jinak by klesla dolù. A v èem právì spoèívámoje nadøazenost nad lidmi? Je to nadøazenost postoje, nic jiného; postavil jsem senad to lidské, co ve mnì je, a pozoruji to. Proto jsem mìl rád vìže Notre-Dame,plošiny na Eiffelovce, Sacré-Coeur, své šesté patro v ulici Delambre. Jsou to výteènésymboly.Nìkdy bylo nutné sejít zase dolù do ulic. Tøeba když jsem šel do kanceláøe.Dusil jsem se. Když je èlovìk s lidmi na jedné rovinì, je mnohem tìžší se na nì dívatjako na mravence: dotýká se jich. Jednou jsem vidìl na ulici nìjakého mrtvého chlapa.Upadl na nos. Obrátili ho, krvácel. Vidìl jsem jeho otevøenì oèi, šilhavý výraz a všechnutu krev. Øíkal jsem si: »To nic není, není to o nic dojemnìjší než èerstvý nátìr. Prostìmu namalovali nos na èerveno, nic víc.« Ale pocítil jsem odpornou sladkost, chytilamì v nohou a vzadu v krku, omdlel jsem. Donesli mì nìkam do lékárny, plácali mìpo ramenech a dali mi vypít nìjaký alkohol. Byl bych je zabil.Vìdìl jsem, že jsou mí nepøátelé, ale oni to nevìdìli. Mìli se mezi sebou rádi,tiskli si lokty; a mne by byli tu a tam taky poplácali, protože si myslili, že jsem jakooni. Kdyby však byli mohli uhádnout sebemenší kousíèek pravdy, byli by mne zbili.Však to také pozdìji udìlali. Když mì chytli a když se dozvìdìli, kdo jsem, týrali mì,tloukli mì na komisaøství dvì hodiny, fackovali mì a bili pìstí, kroutili mi ruce, strhalimi kalhoty, pak mi nakonec shodili na zem monokl, a když jsem ho hledal po všechètyøech, chechtali se a kopali mì do zadku. Vždycky jsem tušil, že mì nakonec budoubít; nejsem silný a nemohu se bránit. Nìkteøí z nich na mne už dlouho èíhali: ti velcí.Vráželi do mne na ulici, jen tak pro legraci, aby vidìli, co budu dìlat. Nic jsem neøíkal.Dìlal jsem, jako že nechápu. A pøece mì dostali. Mìl jsem z nich strach; byla topøedtucha. Ale rozumíte, mìl jsem,vážnìjší dùvody, proè jsem je nenávidìl.Z toho hlediska šlo všechno mnohem líp ode dne, kdy jsem si koupil revolver.Èlovìk se cítí silný, když s sebou vytrvale nosí vìc, která mùže vybouchnout a dìlatrámus. Brával jsem si ho v nedìli, strèil jsem si ho prostì do kapsy u kalhot a pak jsemšel na procházku - obyèejnì na bulváry. Cítil jsem ho, jak mi táhne kalhoty dolù jako- 35 -

krab, cítil jsem, jak mì studí na stehnì. Ale pomalu se dotykem s mým tìlem zahøíval.Mìl jsem trochu strnulou chùzi, vypadal jsem jako chlap, když mu zaèíná tvrdnout abrání mu v chùzi. Vsunul jsem ruku do kapsy a nahmatal jsem pøedmìt. Obèas jsemzašel na pisoár - i tam jsem dával pozor, protože èlovìk tam obèas mívá sousedy -,vytáhl jsem revolver, potìžkával ho, díval se na jeho pažbu s èernými ètvereèky a naèernou spouš, která vypadá jako polozavøené víèko. Ti druzí, ti, co vidìli zvenku mérozkroèené nohy a spodek mých kalhot, mysleli, že moèím. Ale já nikdy nemoèímv pisoárech.Jednou veèer mne napadlo, že bych mohl støílet po lidech. Byla to sobotaveèer, vyšel jsem z domu, abych vyhledal Leu, jednu blondýnu, která chodí na štrychpøed hotel na bulváru Montparnasse. Nikdy jsem nemìl žádný intimní styk se ženami:byl bych se cítil jako znásilnìný. Èlovìk je má sice pod sebou, dobøe, ale hltají vámspodek velikánskými chlupatými ústy, a podle toho, co jsem slyšel, vydìlávají natom obchodì ony, a poøádnì. Já po nikom nic nechci, ale taky nechci sám nic dávat.Anebo bych byl potøeboval ženskou chladnou a zbožnou, která by mne snášela jens odporem. První sobotu každého mìsíce jsem chodil s Leou nahoru na pokoj v hoteluDuquesne. Svlíkala se a já se na ni díval, aniž jsem se jí dotkl. Nìkdy to do kalhotvyteklo samo, jindy jsem mìl èas sejít domù a tam se dodìlat. Tenkrát veèer jsem jinenašel na jejím místì. Chvilku jsem na ni èekal, a když jsem ji nevidìl pøicházet,myslel jsem, že ji sebrali. Bylo to zaèátkem ledna a hodnì mrzlo. Byl jsem velmizklamaný; jsem totiž pøedstavivý typ a živì jsem si pøedstavoval rozkoš, kterou jsemz toho veèera chtìl vyzískat. Pravda, v Odìské ulici byla jedna bruneta, které jsem sièasto všiml, trochu moc zralá, ale pevná a oplácaná: zralé ženy mi nejsou protivné,když jsou svleèené, vypadají víc nahé než ostatní. Ale ona neznala mé zvyky a trochumi nahánìlo strach všechno jí to po lopatì vykládat. A pak, nedùvìøuji novýmznámostem; tyhle ženské mohou mít nìkde za dveømi schovaného pasáka, a potomse najednou chlap objeví a sebere vám peníze. Mùžete ještì mluvit o štìstí, když vámnevrazí pár facek. Pøece však jsem tehdy veèer nabral odvahu, ani nevím jak, a rozhodljsem se, že zajdu domù pro revolver a pustím se do toho dobrodružství.Když jsem o ètvrt hodiny pozdìji tu ženskou oslovil, mìl jsem zbraò v kapsea nièeho už jsem se nebál. Když se na ni èlovìk podíval zblízka, vypadala spíš uboze.Podobala se mé sousedce odnaproti, ženì poddùstojníka, a to mne velice potìšilo,protože tu jsem si už dlouho pøál vidìt nahou. Oblékala se pøed otevøeným oknem,když poddùstojník odešel, a já jsem se èasto schoval za záclonou, abych ji pøekvapil.Ale ona se myla vzadu v pokoji.V hotelu Stella byl už jenom jeden volný pokoj, nahoøe ve ètvrtém patøe. Šlijsme nahoru. Ženská byla dost tìžká a zùstávala stát na každém schodu, aby si vydechla.Bylo mi velmi pøíjemnì, jsem štíhlý, i když mám bøicho, a k tomu, aby mi došeldech, by bylo zapotøebí víc než ètyøi patra. Na chodbì ètvrtého poschodí se zastavilaa položila si pravou ruku na srdce; mohutnì pøitom oddychovala. V levé ruce drželaklíè od pokoje.»Je to vysoko,« øekla a snaživì se na mne usmála. Neodpovìdìl jsem, vzaljsem jí klíè a otevøel dveøe. Levou rukou jsem držel revolver, napøažený v kapse rovnou- 36 -

pøed sebe, a nepustil jsem ho, dokud jsem neotoèil vypínaèem. Pokoj byl prázdný.Na umyvadlo položili ètvereèek zeleného mýdla pro holku. Usmál jsem se: u mnenemají ani bidety, ani ètvereèky mýdla moc velký smysl. Ona za mnou poøádoddychovala, a to mì vzrušovalo. Obrátil jsem se: nastavila mi ústa. Odstrèil jsem ji.»Svlíkni se,« øekl jsem jí.Bylo tam èalounìné køeslo; pohodlnì jsem se usadil. Pøi takových pøíležitostechlituju, že nekouøím. Žena si svlíkla šaty; potom se zarazila a vrhla po mnì nedùvìøivýpohled.»Jak se jmenuješ?« zeptal jsem se jí a pøevalil se dozadu.»Renée.«»Tak si pospìš, Renée, èekám.«»Ty se nesvlíkneš?«»Dìlej,« povídám jí, »o mì se nestarej.«Spustila kalhoty k nohám, potom je zdvihla a s podprsenkou peèlivì položilana šaty.»Tak ty jsi, brouèku, malý nemrava, malý lenoušek?« zeptala se, »ty chceš,aby celou práci za tebe udìlala ženuška?«Zároveò ke mnì o krok pøistoupila, opøela se rukama o opìradla mé lenošky apokusila se tìžce si mi kleknout mezi nohy. Ale hrubì jsem ji odstrèil:»Tohle ne, to ne,« øekl jsem jí. Pøekvapenì se na mne podívala.»Ale co tedy chceš, abych dìlala?«»Nic. Choï, procházej se, nic víc po tobì nechci.«Zaèala chodit sem a tam a vypadala nešikovnì. Nic ženské tak nenamíchne,jako když mají chodit nahé. Nejsou zvyklé klást nohy na plocho. Kurva hrbila záda aruce jí visely dolù. Já jsem byl v sedmém nebi: sedìl jsem si tu klidnì v lenošce,obleèený až ke krku, dokonce rukavice jsem si nechal na rukou, a tahle zralá dámièkase na mùj rozkaz svlíkla donaha a vrtìla se kolem mì.Otoèila ke mnì hlavu, a aby zachovala zdání, koketnì se na mì usmála:»Pøipadám ti hezká? Dobøe se ti kouká?«»O to se nestarej.«»Poslouchej,« zeptala se najednou pohnìvanì, »to máš v úmyslu nechat mìtakhle chodit dlouho?«»Posaï se.«Sedla si na postel a tiše jsme se na sebe dívali. Mìla husí kùži. Bylo slyšettikání budíku za stìnou. Najednou jsem jí øekl:»Roztáhni nohy.«Zlomek vteøiny zaváhala, potom poslechla. Díval jsem se jí mezi nohy a nakrèiljsem významnì nos. Potom jsem se dal do takového smíchu, že jsem se až rozslzel.Øekl jsem jí jen:»No nìco takovýho!«A znovu jsem se rozesmál.Ohromenì na mne zírala, potom prudce zèervenala a semkla nohy.»Prasáku,« ucedila mezi zuby.- 37 -

Ale já se smál tím víc, tak se jedním skokem vymrštila a vzala si ze židlepodprsenku.»Poèkat, poèkat,« povídám jí. »Ještì nejsme hotoví. Dám ti pak padesát frankù,ale nìco za svý peníze chci.«Nervóznì popadla kalhoty.»Mám toho po krk, rozumíš. Nevím, co vlastnì chceš. A jestli jsi mì semvytáhl, aby sis ze mì utahoval…«Tak jsem vytáhl revolver a ukázal jí ho. Vážnì se na mne podívala a beze slovapustila kalhoty.»Choï,« øekl jsem jí, »procházej se.«Procházela se ještì pìt minut. Pak jsem jí podal klacek a musela si s ním zacvièit.Když jsem ucítil, že mám mokré spodky, vstal jsem a podal jsem jí padesátifrank.Vzala ho.»Na shledanou,« dodal jsem, »za tu cenu jsem tì moc neunavil.«Odešel jsem a nechal jsem ji tam úplnì nahou uprostøed pokoje, s podprsenkouv jedné ruce a s padesátifrankem v druhé. Nelitoval jsem tìch penìz; úplnì jsem jipøivedl z míry, a takovou kurvu jen tak hned nìco nepøekvapí. Když jsem šel dolù poschodech, myslel jsem si: »Tohle bych chtìl, všechny je ohromit.« Mìl jsem radostjako dítì. Odnesl jsem si to zelené mýdlo, a když jsem pøišel domù, dlouho jsem jetøel pod teplou vodou, až mi z nìho zbyla mezi prsty jen tenká šupinka, podobnáhodnì ocucanému mentolovému bonbónu.Ale v noci jsem se prudce probudil a znovu jsem pøed sebou vidìl její oblièej,výraz jejích oèí, když jsem jí ukázal svou zbraò, a tlusté bøicho, které se jí házelo pøikaždém kroku.To jsem byl hloupý, øekl jsem si. A ucítil jsem hoøkou výèitku: když už jsemv tom byl, mìl jsem vystøelit, mìl jsem to bøicho provrtat jako cedník. Tu noc a tøidalší noci se mi zdálo o šesti malých èervených dírkách, rozložených do koleèkakolem pupku.Od té doby už jsem nevycházel bez revolveru. Díval jsem se lidem na záda apøedstavoval jsem si podle jejich chùze, jak by upadli, kdybych po nich vystøelil.V nedìli sem si navykl stávat pøed Châteletem, když konèily klasické koncerty. Okološesté jsem slyšel zvonek a uvadìèky šly upevnit zasklené dveøe. To byl zaèátek:dav pomalu vycházel ven; lidé se pohybovali vlnivým krokem, oèi ještì plné snù,srdce plné pìkných pocitù. Bylo jich mezi nimi dost, kteøí se kolem sebe pøekvapenìrozhlíželi: ulice jim musela pøipadat celá modrá. Tajuplnì se usmívali: pøecházeliz jednoho svìta do druhého. A v tom druhém svìtì jsem je èekal já. Vsunul jsempravou ruku do kapsy a ze všech sil jsem svíral pažbu svého revolveru. Po chvíli jsemse vidìl, jak po nich støílím. Odstøeloval jsem je jako panáky, padali jeden pøes druhého,a ti, co to pøežili, v panické hrùze couvali zpátky do divadla a rozbíjeli skla udveøí. Byla to velice vzrušující hra: nakonec se mi tøásly ruce a musel jsem si jítk Dreherovi vypít koòak, abych se vzpamatoval.Ženy, ty bych nezabíjel. Støílel bych je do slabin. Anebo do lýtek, abych jeroztancoval.- 38 -

Ještì jsem se k nièemu nerozhodl. Ale usoudil jsem, že budu dìlat všechnotak, jako by už bylo rozhodnuto. Nejdøív jsem zaøídil vedlejší podrobnosti. Chodiljsem se cvièit do støelnice na pouti v Denfert-Rochereau. Výsledky jsem nemìl valné,ale lidé jsou dosti velké terèe, zvláš když se støílí hodnì zblízka. Potom jsem se staralo reklamu. Vybral jsem si den, kdy byli všichni kolegové v kanceláøi. Jedno pondìlíráno. Byl jsem k nim velice roztomilý, ze zásady, aèkoli mi bylo odporné podávat jimruku. Když se zdravili, stahovali si rukavice, takovým sprostým zpùsobem vysvlíkaliruku, ohrnovali si rukavici, pomalu ji nechali klouzat po prstech, a odhalovali pøitomtlustou a pomaèkanou nahotu dlanì. Já jsem si rukavice vždycky nechával.V pondìlí ráno se toho moc nenadìlá. Písaøka z obchodního oddìlení námzrovna pøinesla stvrzenky. Lemercier s ní roztomile žertoval, a když odešla, rozbíralijejí pùvaby se znudìnou znalostí zasvìcencù. Potom mluvili o Lindberghovi.Lindbergh se jim moc líbil. Øekl jsem jim:»Já zas mám rád èerné hrdiny.«»Jako èernochy?« zeptal se Massé.»Ne, èerné, jako je èerná magie. Lindbergh je bílý hrdina. Ten mì nezajímá.«»Jen to zkuste, jestli je lehké pøeletìt Atlantik,« poznamenal kysele Bouxin.Vysvìtlil jsem jim, co rozumím pod pojmem èerný hrdina.»Anarchista,« shrnul Lemercier.»Ne,« øekl jsem klidnì, »anarchista má po svém zpùsobu lidi rád.«»Tak tedy cvok.«Ale v tom okamžiku zasáhl Massé, on je seètìlý:»Já ten váš typ znám,« povídá mi. »Jmenuje se Hérostrates. Chtìl se státslavným a nenašel nic lepšího než zapálit chrám v Efesu, jeden ze sedmi divù svìta.«»A jak se jmenoval stavitel toho chrámu?«»Nepamatuji se,« pøipustil, »myslím dokonce, že se ani neví, jak se jmenoval.«»Skuteènì? A Hérostratovo jméno si pamatujete? Vidíte, že si to nevypoèítaltak špatnì.«Tím rozmluva skonèila, ale byl jsem klidný; však oni si na ni vzpomenou, ažpøijde èas. Mne, který jsem nikdy nic o Hérostratovi neslyšel, jeho pøíbìh povzbudil.Je mrtvý už víc než dva tisíce let, a jeho èin poøád ještì záøí jako èerný diamant.Zaèínal jsem vìøit, že mùj osud bude krátký a tragický. Nejdøív mi to nahánìlo strach,potom jsem té pøedstavì pøivykl. Na jedné stranì je to kruté, ale na druhé to zase dávápomíjivé chvilce znaènou sílu a krásu. Když jsem sestupoval do ulic, cítil jsem v tìlepodivnou moc. Mìl jsem u sebe revolver, vìc, která vybuchuje a dìlá rámus. Ale májistota už nepocházela z nìho, nýbrž ze mne samého: jsem tvor z rodu revolverù,rozbušek a bomb. Také já jednou, až nadejde konec mého temného života, vybuchnua ozáøím svìt prudkým a krátkým plamenem jako magnéziový blesk. V tom obdobíse mi stalo, že jsem mìl nìkolik nocí za sebou stejný sen. Byl jsem anarchista, stoupljsem si tam, kde mìl projíždìt car, a mìl jsem s sebou pekelný stroj. Ve stanovenouhodinu procházel prùvod, bomba vybuchla a my - já, car a tøi zlatem oprýmkovanídùstojníci - jsme pøed oèima davu vylétli do povìtøí.Teï už jsem se celé týdny neukázal v kanceláøi. Procházel jsem se po bulvárech- 39 -

mezi svými budoucími obìmi nebo jsem se zavíral do pokoje a dìlal jsem plány.Koncem øíjna mì propustili. Trávil jsem pak svùj volný èas sestavováním následujícíhodopisu, který jsem opsal ve sto dvou exempláøích:Pane,jste slavný a Vaše díla vycházejí v tøicetitisícových nákladech. Øeknu vám proè:vy totiž máte rád lidi. Máte humanismus v krvi: je to štìstí. Když jste ve spoleènosti,celý roztajete; jakmile vidíte nìkterého ze svých bližních, i když ho tøeba neznáte,pocítíte k nìmu sympatie. Líbí se Vám jeho tìlo, zpùsob, jakým je skloubený, jehonohy, které se podle pøání otvírají a zavírají, a hlavnì jeho ruce: máte zalíbení v tom,že má pìt prstù na každé ruce a že mùže postavit palec proti ostatním ètyøem prstùm.Jste nadšen, když Váš soused uchopí hrnek na stole, protože zpùsob, jakým ho uchopí,je vlastní èlovìku a Vy jste ho ve svých dílech tolikrát popsal; je to zpùsob mìnìpružný, ménì rychlý než opièí, ale o tolik inteligentnìjší, viïte? Máte rád takéèlovìkovo tìlo, jeho držení ranìného pøi rehabilitaci, i to, že vypadá, jako by pøi každémkroku znovu vynalézal chùzi, i ten jeho chvalnì známý pohled, který divoká zvíøatanesnášejí. Bylo pro vás tedy snadné najít vhodný tón, jak èlovìku povídat o nìmsamém: tón cudný, leè zamilovaný. Lidé se mlsnì vrhají na Vaše knihy, ètou jev pohodlné lenošce, myslí na tu velkou, nešastnou a diskrétní lásku, kterou k nimchováte, a utìšuje je to v mnoha vìcech: že jsou oškliví, že jsou zbabìlí, že majíparohy, že nedostali prvního ledna pøidáno. A o Vašem posledním románu kdekdorád øekne: to je dobrý poèin.Pøedpokládám, že Vás bude zajímat, jaký je èlovìk, který lidi rád nemá. Nuže,prosím, jsem to já, a mám je rád tak málo, že za chvilku jich pùl tuctu zabiju. Možnáže se otážete: proè jenom pùl tuctu? No pøece proto, že v mém revolveru je jenomšest nábojù. Vám se to zdá hrozné, co? A nadto je to èin vyloženì nepolitický, že?Øíkám Vám však, že je nemohu mít rád. Docela dobøe nehápu, co pociujete. Ale to,co Vás k nim pøitahuje, je mnì na nich odporné. Vidìl jsem jako Vy lidi umìøenìžvýkat, náležitì pøitom poulit oko a levou rukou listovat v hospodské revui. Mohu zato, že dávám pøednost pohledu na krmící se tulenì? Èlovìk nemùže ani pohnout tváøí,aby to nevypadalo, že dìlá oblièeje. Když žvýká se zavøenými ústy, vypadá, jako byneustále pøecházel z velebného klidu do breèivého údivu. Vám se to líbí, já vím, øíkátetomu bdìlost Ducha. Ale mnì se to hnusí: nevím proè, už jsem se takový narodil.Kdyby nás dìlil jen odlišný vkus, neobtìžoval bych Vás. Ale všechno probíhátak, jako byste Vy byl ve stavu milosti, a já ne. Je mi dovoleno mít nebo nemít rádhumra s majonézou, ale když nemám rád lidi, to jsem bídák a není pro mne místa naslunci. Pøisvojili si smysl života. Doufám, že rozumíte, co chci øíct. Už tøiatøicet letnarážím na zavøené dveøe, na kterých je napsáno: »Sem nevstoupí nikdo, kdo neníhumanista.« A jsem podnikl cokoli, všeho jsem musel nechat; mìl jsem na vybranou:buï to byl nìjaký absurdní, pøedem odsouzený pokus, nebo by z toho døív nebopozdìji mìli oni prospìch. Nedaøilo se mi od sebe oddìlit, formulovat myšlenky,které jim nebyly výslovnì urèeny: zùstávaly ve mnì jako slabé pohyby organismu.Cítil jsem, že i nástroje, kterých užívám, jsou jejich; napøíklad slova; rád bych byl mìl- 40 -

svá slova. Ale ta, co mám k dispozici, už se válela ve vìdomí nevím kolika lidí;urovnávají se mi v hlavì podle zvyklostí, kterých nabyla u jiných, a jen s nechutí jichužívám pøi psaní tohoto dopisu. Ale je to naposled. Øíkám Vám: èlovìk buï musímít rád lidi, nebo musí pøíštipkaøit. No a já pøíštipkaøit nechci. Za chvíli si vezmurevolver, sejdu na ulici a podívám se, jestli se dá nìco úspìšnì udìlat proti nim.Sbohem, pane, možná že potkám Vás. V tom pøípadì se nikdy nedovíte, s jakýmpotìšením Vám vpálím kulku do lebky. Jinak - to je pravdìpodobnìjší pøípad - sipøeètìte zítøejší noviny. Doètete se tam, že jakýsi Paul Hilbert oddìlal v záchvatuzuøivosti pìt mimojdoucích na bulváru Edgar-Quinet. Víte lépe než kdo jiný, zaè stojípróza velkých deníkù. Pochopíte tudíž, že nejsem »zuøivý«. Jsem naopak velice klidnýa prosím Vás, abyste pøijal ujištìní mé hluboké úcty.Paul HilbertVsunul jsem tìch sto dva dopisù do sto dvou obálek a na obálky jsem napsaladresu sto dvou francouzských spisovatelù. Potom jsem to všechno dal do zásuvkyve stole a k tomu šest sešitkù známek.V následujících ètrnácti dnech jsem málo vycházel a dával jsem se pomaluunášet svým zloèinem. V zrcadle, kam jsem se obèas chodil prohlížet, jsem s potìšenímkonstatoval zmìny na svém oblièeji. Oèi se zvìtšily, pohltily celý oblièej. Bylyèerné a pod skly nìžné a toèil jsem s nimi jako s planetami. Hezké oèi umìlce a vraha.Ale poèítal jsem, že se zmìním ještì mnohem víc, až vraždu provedu. Vidìl jsemfotografie tìch dvou hezkých holek, tìch služek, co zabily a obraly své zamìstnavatelky.Vidìl jsem jejich fotografie pøedtím a potom. Pøedtím se jejich oblièeje houpalyjako hodné kytièky nad pikovým límeèkem. Byla z nich cítit hygiena a upravenápoèestnost. Diskrétní želízko jim obìma podobnì pøiondulovalo vlasy. A ještìspolehlivìjší než jejich kudrlinky, než jejich límeèky a jejich výraz, že jsou u fotografa,byla ta sesterská podoba, ta jejich zdùraznìná podoba, která vás ihned upozornila napokrevní svazky a pøirozené koøeny rodinné skupiny. Potom jim tváøe záøily jakopožáry. Mìly holý krk tìch, kterým useknou hlavu. Všude vrásky, strašlivé vráskystrachu a nenávisti, záhyby, díry v mase, jako kdyby se jim na oblièeji toèilo dokolanìjaké zvíøe s drápy. A ty oèi, poøád ty velké, èerné, bezedné oèi - jako moje. Ale už sinebyly podobné. Každá nesla po svém vzpomínku na spoleèný zloèin.Øíkal jsem si: »Když staèí, aby zloèin, ve kterém hraje hlavní úlohu náhoda,takhle zmìnil ty hlavy ze sirotèince, co teprve si mohu slibovat od zloèinu, který jsemcelý zosnoval a zorganizoval já?« Zmocní se mne, obrátí naruby mou pøíliš lidskouošklivost…takový zloèin rozøízne ve dví život toho, kdo ho spáchá. Asi jsou chvíle,kdy si èlovìk pøeje vrátit se zpátky, ale on ten tøpytivý nerost je tady, za vámi, zahrazujevám cestu. Žádal jsem jenom hodinu, abych se mohl tìšit ze svého zloèinu, abychpocítil jeho drtivou tíhu. Zaøídím všechno tak, abych tu hodinu mìl pro sebe: rozhodljsem se, že provedu exekuci nahoøe v Odìské ulici. Využiju paniky a uteèu, zatímcooni budou sbírat své mrtvé. Pobìžím, pøejdu bulvár Edgar-Quinet a rychle zaboèímdo ulice Delambre. Postaèí mi tøicet vteøin, abych dobìhl ke dveøím domu, ve kterémbydlím. V té chvíli budou mí pronásledovatelé ještì na bulváru Edgar-Quinet, ztratí- 41 -

mou stopu a bude jim trvat ještì pøes hodinu, než ji znovu najdou. Budu na nì domaèekat, a až je uslyším bouchat u dveøí, nabiju znovu revolver a støelím se do úst.Žil jsem si blahobytnìji; dohodl jsem se s hostinským z ulice Vavin, a ten miposílal ráno a veèer porcièky dobrého jídla. Roznášeè zazvonil; neotevøel jsem,nìkolik minut jsem poèkal, potom jsem pootevøel dveøe a vidìl jsem v dlouhém košíkuna zemi plné talíøe, ze kterých se kouøilo.Sedmadvacátého øíjna v šest veèer mi zbývalo sedmnáct frankù padesát. Vzaljsem si revolver a balíèek dopisù a vyšel jsem ven. Dbal jsem na to, abych nezavøeldveøe, abych se rychleji dostal dovnitø, až provedu svùj èin. Necítil jsem se dobøe,mìl jsem studené ruce, krev se mi hrnula do hlavy a oèi mì pálily. Díval jsem se naobchody, na hotel Écoles, na papírnictví, kde si kupuju tužky, ale nepoznával jsem je.Øíkal jsem si: »Co je tohle za ulici?« Bulvár Montparnasse byl plný lidí. Vráželi domne, odstrkovali mì, bili do mne lokty a rameny. Nechal jsem sebou házet sem a tam,nemìl jsem dost síly, abych mezi nimi proklouzl. Vidìl jsem se najednou uprostøedtoho davu, strašlivì samotný a malý. Jak by mi mohli ublížit, kdyby chtìli! Bál jsemse kvùli zbrani, kterou jsem mìl v kapse. Zdálo se mi, že uhodnou, že ji mám. Podívajíse na mne tvrdýma oèima, øeknou: No tohle…s radostným rozhoøèením, a budoumì harpunovat mužskými tlapami…Lynèován! Budou se mnou házet nahoru nadhlavy a já jim budu padat do náruèí jako pimprle. Považoval jsem za moudøejší odložitprovedení svého úmyslu na zítøek. Šel jsem se naveèeøet do Coupole za šestnáct frankùosmdesát. Zbylo mi sedmdesát centimù. Zahodil jsem je do stružky.Zùstal jsem tøi dny v pokoji, bez jídla a beze spánku. Zatáhl jsem žaluzie anetroufal jsem si ani se pøiblížit k oknu, ani rozsvítit. V pondìlí nìkdo cinkal u mýchdveøí. Zatajil jsem dech a èekal jsem. Asi za minutu zvonilo znova. Šel jsem po špièkácha pøitiskl oko ke klíèové dírce. Zahlédl jsem jen kousek èerné látky a knoflík. Chlapzazvonil ještì jednou a pak šel dolù. V noci jsem mìl svìží pøedstavy: palmy, tekoucívoda, fialové nebe nad nìjakou baòatou vìží. Žízeò jsem nemìl, protože jsem sekaždou hodinu šel napít ke kohoutku u výlevky. Zato jsem mìl hlad. Vidìl jsem takyznova tu tmavou kurvu. Pøedstavoval jsem si ji v zámku, který jsem si dal vystavìt naÈerném Slínu dvacet mil od jakékoli vesnice. Byla nahá a byla se mnou sama. Pøinutiljsem ji, aby si klekla a lezla po ètyøech; potom jsem ji uvázal ke sloupu, a když jsemjí podrobnì vyložil, co udìlám, provrtal jsem ji kulkami. Ty pøedstavy mì tak vzrušily,že jsem se musel ukojit. Potom jsem zùstal nehnutì ve tmì, s hlavou naèisto prázdnou.Nábytek zaèal praskat. Bylo pìt hodin ráno. Byl bych dal nevím co za to, abych mohlodejít z pokoje, ale nemohl jsem vyjít kvùli lidem, kteøí chodili po ulicích.Pøišel mùj den. Hlad už jsem nepocioval, ale zaèal jsem se potit: promoèiljsem si košili. Venku svítilo slunce. Tak jsem si pomyslil: »V uzavøeném pokoji, v èernétmì, èíhá On. Už tøi dny nejedl a nespal. Nìkdo zvonil a On neotevøel. Za chvíli Onsejde do ulic a bude zabíjet.« Nahánìl jsem si strach. V šest hodin veèer se znovuozval hlad. Byl jsem zuøivý vztekem. Chvilku jsem vrážel do nábytku, potom jsemrozsvítil v pokojích, v kuchyni, na záchodì. Dal jsem se do hlasitého zpìvu, umyljsem si ruce a vyšel jsem ven. Dobré dvì minuty jsem potøeboval, abych vhodil všechnydopisy do schránky. Házel jsem je po desíti. Nìkteré obálky jsem asi pomaèkal. Potom- 42 -

jsem se dal po bulváru Montparnasse až k Odìské ulici. Zastavil jsem se pøed zrcadlemu prodejny košil, a když jsem spatøil svùj oblièej, pomyslel jsem si: »Tak dnes veèer.«Postavil jsem se nahoøe v Odìské ulici poblíž plynové lampy a èekal jsem.Pøešly dvì ženy. Vedly se pod paží. Blondýnka øekla:»Povìsili závìsy na všechna okna a tamní šlechtici se pøedvádìli...«»Oni jsou na tom tak špatnì?«»Èlovìk na tom nemusí být tak špatnì, aby pøijal práci, která nese dvacet frankùza den.«»Dvacet frankù!« øekla bruneta ohromenì. Když mne míjela, dodala:»A pak, jistì je to muselo bavit, když se oblékali do šatù svých pøedkù.«Odešly. Byla mi zima, ale silnì jsem se potil. Po chvíli jsem vidìl pøicházet tøimuže; nechal jsem je projít: potøeboval jsem jich šest. Ten vlevo se na mne podíval amlaskl jazykem. Odvrátil jsem zrak.V sedm hodin a pìt minut se vynoøily z bulváru Edgar-Quinet dvì skupiny,jedna tìsnì za druhou. Byl to muž se ženou a dvìma dìtmi. Za nimi šly tøi staré ženy.Popošel jsem o krok kupøedu. Žena vypadala rozzlobenì a cloumala klukem za ruku.Muž øekl kòouravì:»Von mi, prevít, taky leze na nervy.«Srdce mi tlouklo tak silnì, že mì z toho bolely paže. Popošel jsem a nehybnìjsem se pøed nimi zastavil. Prsty v kapse mi celé zmìkly kolem spouštì.»Promiòte,« øekl muž, když do mne vrazil.Vzpomnìl jsem si, že jsem u bytu zavøel dveøe a rozmrzelo mne to: budumuset ztrácet drahocenný èas odmykáním. Lidé pøešli. Udìlal jsem èelem vzad amechanicky šel za nimi. Ale nemìl jsem už chu na nì støílet. Ztratili se v davu nabulváru. Já jsem se opøel o zeï. Slyšel jsem odbíjet osmou a devátou. Opakoval jsemsi: »Proè mám zabíjet všechny ty lidi, kteøí jsou už mrtví,« a mìl jsem chu se zasmát.Nìjaký pes si pøišel èichnout k mým nohám.Když mì ten tlustý chlap pøedešel, nadskoèil jsem a dal jsem se za ním. Vidìljsem záhyb jeho èerveného zátylku mezi tvrïákem a límcem pøevleèníku. Kolíbal setrochu a prudce dýchal, vypadal mohutnì. Vytáhl jsem revolver: byl lesklý a studený,hnusil se mi, nepamatoval jsem si dobøe, co si s ním mám poèít. Chvíli jsem se dívalna revolver a chvíli na chlapùv zátylek. Záhyb na zátylku se na mne usmíval jakonìjaká usmìvavá a trpká ústa. Uvažoval jsem, jestli nemám revolver odhodit do kanálu.Najednou se chlap obrátil a podráždìnì se na mne podíval. Ustoupil jsem okrok zpátky.»Já jsem totiž…se vás chtìl zeptat…«Nezdálo se, že by mì poslouchal, díval se mi na ruce. Namáhavì jsem dokonèil.»Mùžete mi øíct, kde je ulice de la Gaité?«Mìl tlustý oblièej a rty se mu tøásly. Nic neøekl, natáhl ruku. Ustoupil jsemještì kus a øekl jsem mu:»Já bych chtìl…«V tom okamžiku jsem vìdìl, že zaènu øvát. Nechtìl jsem: vpálil jsem mu tøikulky do bøicha. Upadl s pitomým výrazem na kolena a hlava se mu svezla na levé- 43 -

ameno…»Prasáku,« øekl jsem mu, »zatracený prasáku!«Utíkal jsem. Slyšel jsem ho chroptìt. Slyšel jsem za sebou taky výkøiky a dusot.Nìkdo se zeptal: »Co se dìje, rvaèka?« a hned nato zaèali køièet: »Chyte vraha!Chyte vraha!« Nemyslel jsem, že by se mne ty výkøiky týkaly, ale pøipadaly mizlovìstné jako hasièská siréna za mého dìtství. Zlovìstné a trošku smìšné. Utíkaljsem, co jsem mohl.Jenomže jsem se dopustil neomluvitelné chyby: místo abych bìžel Odìskouulicí nahoru k bulváru Edgar-Quinet, bìžel jsem dolù k bulváru Montparnasse. Kdyžjsem si toho všiml, bylo už pozdì, byl jsem v samém støedu davu, obracely se ke mnìudivené oblièeje (ještì si vzpomínám na oblièej nìjaké hodnì namalované ženy, kterámìla zelený klobouk s volavèím peøím), a slyšel jsem ty pitomce z Odìské ulice zasebou volat, aby chytili vraha. Jakási ruka mi dopadla na rameno. V tom okamžikujsem ztratil hlavu: nechtìl jsem umøít udušením v tom davu. Vystøelil jsem ještì dvìrány z revolveru. Lidì zaèali pištìt a ustupovat. Vbìhl jsem do kavárny. Hosté se pomém pøíchodu zdvihli, ale nepokusili se mne zadržet, probìhl jsem celou kavárnou azavøel jsem se na záchodì. V revolveru mi zbývala ještì jedna kulka.Ubìhla chvilka. Byl jsem udýchaný a prudce jsem oddechoval. Všechno byloneobvykle tiché, jako by lidé naschvál mlèeli. Zdvihl jsem si zbraò až k oèím a vidìljsem její èernou a kulatou dírku: odtud vyjde kulka; prach mi sežehne oblièej. Nechaljsem ruku klesnout a èekal jsem. Po chvíli se plíživì pøiblížili; podle šustìní nohou napodlaze jich musela být celá tlupa. Trochu si šeptali a potom zmlkli. Já jsem poøádještì oddechoval a myslel jsem, že mì slyší oddechovat na druhé stranì pøepážky.Nìkdo se potichu pøiblížil a zacloumal klikou u dveøí. Asi se pøitiskl stranou ke zdi,aby se vyhnul mým kulkám. Pøece jen jsem mìl chu vystøelit - ale poslední kulkabyla pro mne.»Na co èekají?« uvažoval jsem. Kdyby se vrhli na dveøe naráz je vylomili,nemìl bych èas se zabít a dostali by mne živého. Ale oni nespìchali, nechávali midost èasu, abych umøel. Báli se, prasáci.Po chvíli se ozval nìjaký hlas.»Tak otevøte, nikdo vám nic neudìlá.«Chvíli bylo ticho, a pak øekl stejný hlas znovu:»Víte pøece, že nemùžete utéct.«Neodpovìdìl jsem, poøád jsem oddechoval. Abych si dodal odvahy støelit,øíkal jsem si: »Jestli mì dostanou, budou mì bít, vyrazí mi zuby, snad mi vypíchnouoko.« Rád bych byl vìdìl, jestli ten tlustý chlap je mrtvý. Tøeba jsem ho jenomporanil…a ty druhé dvì kulky možná nikoho nezasáhly…Oni nìco pøipravují,netáhnou po podlaze nìjaký tìžký pøedmìt? Rychle jsem si strèil hlaveò zbranì doúst a silnì jsem do ní kousl. Ale nemohl jsem vystøelit, ani jsem nemohl položit prstna spouš. Všechno zase ztichlo.Zahodil jsem tedy revolver a otevøel jim dveøe.- 44 -

INTIMITAILulu spala nahá, protože ráda cítila dotek prostìradla a protože praní prádlapøijde draho. Zpoèátku byl Henri proti tomu; èlovìk si nelehá do postele nahý, to senedìlá, je to neslušné. Nakonec pøece následoval pøíkladu své ženy, ale u nìho to bylaspíš pohodlnost; ve spoleènosti byl škroben jako panák, z pozérství (obdivoval Švýcarya hlavnì Ženevany, pøipadali mu vznešení, protože jsou jako kus døeva), alev malièkostech na sebe nedbal, nebyl napøíklad moc èistotný, nemìnil si dost èastospodky; když mu je Lulu dávala do prádla, nemohla si nevšimnout, že jsou dolezažlucené, jak se tøely o rozkrok. Osobnì se Lulu špína neprotivila: je to intimnìjší,dìlá to mìkké stíny; tøeba v dùlku loktù; nelíbili se jí Anglièané, ta neosobní tìla, kteránemají žádný pach. Ale manželova nedbalost jí byla protivná, protože on se tím jentak hýèkal. Když ráno vstával, byl na sebe velice nìžný; mìl hlavu plnou snù a bílýden, studená voda a štìtiny kartáèù mu pøipadaly jako hrubá nespravedlnost.Lulu ležela na zádech, palec levé nohy strèila do rozparku v kapnì. Nebyl torozparek, byla to trhlina ve švu. Dopálilo ji to, zítra to budu muset spravit, ale pøecejen trochu zatáhla za nitky, aby cítila, jak se trhají. Henri ještì nespal, ale už nerušil.Èasto to Lulu øíkal: jakmile zavøe oèi, cítí se jako svázaný tenkými pevnými pouty,nemùže pohnout ani malíèkem. Tlustá moucha opøedená pavuèinou. Lulu vedle seberáda cítila to veliké spoutané tìlo. Kdyby zùstal takhle ochrnutý, ošetøovala bych ho,utírala jako dítì, nìkdy bych ho obrátila na bøicho a poplácala ho po zadku, a nìkdyzas, kdyby ho pøišla navštívit jeho matka, tak bych ho pod nìjakou záminkou odkryla,sundala bych z nìho deku a matka by ho vidìla docela nahého. Myslím, že by z tohodostala šok, tak už ho nevidìla aspoò patnáct let. Lulu se zlehka dotkla manžela naboku a trochu ho štípla do slabin. Henri zakòoural, ale ani se nepohnul. Pøiveden dostavu bezmocnosti. Lulu se usmála: »bezmocnost«, »impotence«, jí vždycky vyloudilaúsmìv. Když ještì Henriho milovala a když tak bezvládnì spoèíval vedle ní, libovalasi v pøedstavì, že ho takhle trpìlivì sešnìrovali docela malí mužíèkové, jako ti, covidìla na obrázku, když byla malá a èetla pøíbìh o Gulliverovi. Èasto Henrimu øíkala»Gulliver« a Henri to mìl rád, protože to je anglické jméno a že Lulu vypadala vzdìlanì,ale byl by chtìl, aby to vyslovovala se správným pøízvukem. Ti se mì nìco naotravovali:když chtìl nìkoho vzdìlaného, tak si mìl vzít Jeannu Bederovou, má prsa jako loveckérohy, ale umí pìt øeèí. Když jsme v nedìli ještì jezdívali do Sceaux, vždycky jsem ses jeho rodinou tak otravovala, že jsem si brala nìjakou knížku, kteroukoli, pokaždé senašel nìkdo, kdo se šel podívat, co ètu, a jeho sestøièka se mne ptala: »Vy tomurozumíte, Lucie…?« Fakt je, že on mì nepovažuje za dost distingovanou. Švýcaøi, toano, ti jsou distingovaní, protože jeho starší sestra si vzala Švýcara, který jí udìlal pìtdìtí, a pak, moc mu imponují ty jejich hory. Já dìti mít nemùžu, nejsem na to stavìná,- 45 -

ale já zase nepovažuju za moc distingované, co dìlá on; když se mnou nìkam jde,každou chvíli jde na veøejný záchodek a já musím koukat na výklady, když na nìjèekám, jak potom vypadám? a on pøijde a popotahuje si kalhoty a køiví nohy jakodìdek.Lulu vytáhla palec z trhliny a zatøepala trochu nohama pro radost, že se cítíèilá vedle toho mìkkého a apatického tìla. Zaslechla zakruèení: zlobí mì, když bøichovyluzuje tyhle zvuky, jakživa nevím, jestli je to jeho bøicho nebo moje. Zavøela oèi: tobublají tekutiny v tom chumáèi mìkkých trubièek, každý to takové má, i Riretta, i já(nerada na to myslím, zdvihá se mi žaludek). On mì miluje, ale moje vnitønostinemiluje, kdyby mu ukázali moje slepé støevo v láhvi, nepoznal by, že je moje, poøádmì chce ohmatávat, ale kdyby mu tu láhev dali do rukou, nepocítil by uvnitø nic,neøíkal by si »to je její«, èlovìk by mìl na tom druhém umìt milovat všechno, jícen ajátra a støeva. Možná že je èlovìk nemiluje proto, že na nì není zvyklý, kdyby bylyvidìt, jako jsou nám vidìt ruce a paže, snad bychom je milovali, to se pak moøskéhvìzdice asi milují líp než my, když svítí sluníèko, roztáhnou se na bøehu a vystrèí sižaludek, aby se provìtral, a každý ho mùže vidìt; to by mì zajímalo, jak bychom siho vytahovali my, pupíkem? Zavøela oèi a modré terèíky se zaèínaly toèit, jako vèerana pouti, støílela jsem do terèù gumovými šípy a pøi každém zásahu se rozsvítilopísmenko a utvoøilo se z nich jméno nìjakého mìsta, on za to mùže, že se mi Dijonneudìlal celý, ta jeho mánie lepit se na mne zezadu, nenávidím, když na mne nìkdosahá zezadu, chtìla bych nemít záda, nemám ráda, když mi lidi nìco provádìjí a já nanì nevidím, mùžou si dìlat legraci, a pak, èlovìk jim nevidí na ruce, jen je cítí, jak sesunou nahoru nebo dolù, a nedá se pøedvídat, kam zamíøí, oni si na vás mùžouvykoukat oèi a vy je nevidíte on má tohle hroznì rád; Henrimu by to jakživo nenapadlo,ale on se mi jen kouká dostat za záda, urèitì to dìlá naschvál, když mi sahá na zadek,protože ví, že se hroznì stydím, že vùbec zadek mám, jeho to vzrušuje, když se stydím,ale já na nìho teï nechci myslet (mìla strach), chci myslet na Rirettu. Myslela naRirettu každý veèer ve stejnou hodinu, zrovna ve chvíli, kdy Henri zaèínal mumlat ahekat. Ale nešlo to snadno, on se chtìl ukázat, chvilku dokonce vidìla èerné kudrnatévlasy a pomyslila si, už je to tady, a otøásla se, protože èlovìk nikdy neví, co pøijde,když je to jen oblièej, to ještì ujde, to tak nevadí, ale byly noci, kdy nezamhouøilaoko kvùli nechutným vzpomínkám, které vypluly na povrch, je to dìsné, kdyžèlovìk zná na mužském všechno, hlavnì to. U Henriho je to nìco jiného, toho simùžu pøedstavit od hlavy k patì, roznìžòuje mì to, protože je mìkký, s kùží celoušedou, jen ne na bøiše, tam je rùžový, øíká, že dobøe rostlému muži se dìlají na bøišetøi záhyby, když sedí, ale jemu se jich dìlá šest, jenomže on poèítá dva jako jeden a tydruhé nechce vidìt. Pocítila podráždìní, když si vzpomnìla na Rirettu: »Lulu, vynevíte, co je to pìkné mužské tìlo.« To je smìšné, ovšemže vím, co to je, myslí tímtìlo tuhé jako kámen, samý sval, to já nemám ráda, Patterson mìl takové tìlo a jájsem si pøipadala mìkká jak housenka, když mì k sobì pøimáèkl; Henriho jsem sivzala, protože byl mìkký, protože vypadal jako páter. Páteøi jsou s tìmi svými sutanamijemní jako ženy a nosí prý punèochy. Když mi bylo patnáct, byla bych jim rádapolehounku nadzvedla sukni a podívala se na jejich mužská kolena a spodky pøipadalo- 46 -

mi legraèní, že mají nìco mezi nohama; jednou rukou bych držela sutanu a druhourukou bych jim jela po nohou, až kam si myslím, ne že bych mìla tak ráda ženy aleten mužský tentononc, když je pod sukní, je mìkouèký jako velká kvìtina. Fakt je, ževe skuteènosti se to nikdy nedá vzít do rukou, kdyby to jen dovedlo zùstat v klidu, alezaène se to hýbat jako nìjaké zvíøe, tvrdne to, nahání mi to strach, když je to tvrdé atrèí to rovnì do vzduchu, je to brutální; jak je ta láska nechutná. Já jsem mìla Henrihoráda proto, že ta jeho vìcièka nikdy netvrdla, nikdy nezdvihla hlavu, smála jsem se,nìkdy jsem ji líbala, nebála jsem se jí o nic víc, než kdyby patøila dítìti; veèer jsem tujeho sladkou vìcièku brávala do rukou, èervenal se a odvracel hlavu a vzdychal pøitom,ale nepohnulo se to, zùstávalo mi to v ruce hodné a klidné, netiskla jsem, dlouhojsme tak zùstávali a on usínal. Pak jsem se natáhla naznak a myslela jsem na pátery,na èisté vìci, na ženy, a hladila jsem si nejdøív bøicho, svoje hezké ploché bøicho, rucese sunuly níž, níž, a pøišla slast; slast, kterou si umím udìlat jen já sama.Kudrnaté vlasy, èernošské vlasy. A v krku úzkost jako chuchvalec. Stisklavšak pevnì víèka a nakonec se objevilo Rirettino ucho, krevnaté, nazlátlé ouško jakoz cukrkandlu. Lulu z nìho nemìla takovou radost jako jindy, protože zároveò slyšelaRirettin hlas. Byl to ostrý a pøesný hlas, který Lulu nemìla ráda. »Musíte odejíts Pierrem, Lulu; to je jediná inteligentní vìc, kterou mùžete udìlat.« Mám Rirettuopravdu ráda, ale jde mi trošku na nervy, když dìlá dùležitou a když se obdivujetomu, co øíká. Vèera v Coupole se naklonila a tváøila se rozumnì a trochu vyjevenì:»Nemùžete u Henriho zùstat, když ho už nemilujete, to by byl zloèin.« Nepropásneani jednu pøíležitost, aby o nìm neøekla nìco špatného, nezdá se mi to moc laskavé,on byl vùèi ní vždycky vzornì korektní; nemiluju ho už, to je možné, ale není naRirettì, aby mi to øíkala; jí všechno pøipadá jednoduché a snadné: èlovìk buï miluje,nebo nemiluje; ale já nejsem jednoduchá. Pøednì to tady už mám zabìhnuté, a pak,mám ho ráda, je to mùj muž. Byla bych ji uhodila, mám vždycky chu udìlat jíbolest, protože je tlustá. »To by byl zloèin.« Zdvihla ruku, vidìla jsem jí podpaždí,vždycky se mi víc líbí, když má nahé paže. Podpaždí. Pootevøelo se jako ústa a Luluvidìla nafialovìlou, trochu vrásèitou ple pod kudrnatými chloupky, které se podobalyvlasùm: Pierre jí øíká »baculatá Minerva«, nemá to ani trochu ráda. Lulu se usmála,protože si vzpomnìla na svého malého bratra Roberta, který jí jednou, když ji vidìlv kombiné, øekl: »Proèpak máš vlasy pod paží?« a ona mu odpovìdìla: »To je takovánemoc.« Ráda se pøed bratrem oblékala, protože mìl vždycky legraèní poznámky,èlovìk se ptá, kde to bere. A dotýkal se všech jejích vìcí, peèlivì jí skládal šaty, mátak šikovné ruce, jednou z nìho bude velký krejèí. Je to bájeèné povolání, a já pronìho budu navrhovat látky. To je zvláštní, že si chlapec pøeje stát se krejèím; kdybychjá byla kluk, myslím, že bych spíš chtìla být badatel nebo herec, ale ne krejèí; ale onbyl vždycky snílek, pøíliš málo mluví, sleduje své myšlenky. Já jsem si zase pøála býtjeptiškou, abych chodila vybírat do krásných domù. Cítím, jaké mám mìkké oèi,mìkounké jako ple, usnu. Se svým krásným, bledým oblièejem bych pod èepcemvypadala distingovanì. Vidìla bych stovky malých pøedsíní. Služka by však skorohned rozsvítila; a pak bych vidìla rodinné portréty, umìlecká bronzová díla napodstavcích. A vìšáky. Pøichází paní s notýskem a s padesátifrankem: »Tady máte,- 47 -

sestøièko.« »Dìkuji, madame, Pánbùh vám žehnej. Na shledanou.« Ale nebyla bychopravdová sestra. Nìkdy bych v autobuse mrkla na nìjakého chlapa, ten by bylnejdøív ohromený, potom by za mnou šel a mluvil by do mì a já bych ho dala sebratstrážníkem. Peníze ze sbírky bych si nechala pro sebe. Co bych si koupila? PROTIJED.To je pitomost. Oèi mi mìknou, to je pøíjemné, jako by je nìkdo máèel ve vodì, acelému tìlu je blaženì. Krásná zelená tiára se smaragdy a lazurity. Tiára se toèila,toèila, byla z ní odporná volská hlava, ale Lulu se nebála, øekla: »Ptáèkové z Cantalu.Hotovo.« Dlouhá èervená øeka se vlekla vyprahlou krajinou. Lulu myslela na svùjsekáèek na maso, potom na brilantinu.»Byl by to zloèin!« Trhla sebou, vztyèila se a zabodla oèi do noci. Drásají mì,což to nevidí? Vím, že to Riretta dìlá v dobrém úmyslu, ale ona, která je tak rozumná,když jde o druhé, by mìla pochopit, že si to musím rozmyslet. Øekl: »Pøijdeš!« anasadil žhavý pohled. »Pøijdeš ke mnì do mého domu, já tì chci celou pro sebe.«Dìsím se jeho oèí, když se tváøí jako hypnotizér; když se takhle dívá, myslím vždyckyna ty chlupy, co má na prsou. Pøijdeš, já tì chci celou pro sebe: copak se nìco takovéhoøíká? Pøece nejsem pes.Když jsem se posadila, usmála jsem se na nìho, mìla jsem kvùli nìmu jinýpudr a namalovala jsem si oèi, protože to má rád, ale on nic nevidìl, nedívá se mi dooblièeje, díval se mi na prsa a já bych byla chtìla, aby se mi scvrkla, aby mìl vztek,pøitom tam toho moc nemám, jsou docela malinká. Pøijedeš do mé vily v Nizze. Øekl,že je bílá s mramorovým schodištìm a má výhled na moøe, a že budeme celý denchodit nazí, to musí být legraèní, jít nahá po schodech; bude muset jít pøede mnou,aby se na mne nedíval; jinak bych nemohla ani zdvihnout nohu, stála bych nehybnìa pøála si z celého srdce, aby oslepl; ostatnì nebude to nic nového; kdy? je u mì,vždycky mám pocit, že jsem nahá. Vzal mì za ruce, mìl zlý výraz, øekl mi: »Máš mìv krvi!« a já mìla strach, øekla jsem: »Ano,«; udìlám tì šastnou, budeme jezdit autem,lodí, pojedeme do Itálie a já ti dám, co budeš chtít. Vilu má však skoro nezaøízenou,budeme spát na zemi na matraci. Chce, abych mu spala v náruèí, a ucítím jeho pach;jeho hrudník by se mi líbil, protože je široký a hnìdý, ale má tam spoustu chlupù,chtìla bych, aby muži nemìli chlupy, ty jeho jsou èerné a hebké jako mech, nìkdy jehladím a nìkdy jsou mi protivné, odtáhnu se co možná nejdál, ale on mì k sobìpøimáèkne. Bude chtít, abych mu spala v náruèí, bude mì svírat pažemi a ucítím jehopach; a až bude tma, uslyším huèet moøe, a on je schopný mì v noci probudit, kdyžbude mít chu to dìlat: nikdy nebudu moct klidnì usnout, leda když budu mít ty vìci,protože to snad pøece jen dá pokoj, a to prý jsou i chlapi, co to dìlají se ženami,kterým není dobøe, a potom mají na bøiše krev, krev, která není jejich, a taky je jistì naprostìradle, všude, je to nechutné, proè musíme mít tìla?Lulu otevøela oèi, záclony byly èervenì zabarvené nìjakým svìtlem z ulice,v zrcadle byl èervený odlesk; Lulu mìla ráda to èervené svìtlo, a køeslo se rýsovaloproti oknu jako ve stínohøe. Na opìradlo køesla odložil Henri kalhoty, šle visely vevzduchu. Budu mu muset koupit poutka do šlí. Ach, já nechci, já nechci odejít. Celýden mì bude líbat a budu jeho, bude mì mít jen pro svou potìchu, bude se na mnedívat; bude si myslet »tohle je moje potìšení, dotýkal jsem se jí tady a tady, a až budu- 48 -

chtít, mohu se jí dotknout znovu«. V Port-Royal, Lulu nìkolikrát kopla do prostìradla,nenávidìla Pierra, když si vzpomnìla, co se stalo v Port-Royal. Šla za køoví, myslela,že zùstal ve voze, že si prohlíží mapu, a najednou ho uvidìla; tiše se za ní pøikradl akoukal se na ni. Lulu kopla do Henriho; snad se ten èlovìk probudí. Ale Henri udìlal»Éeee!« a neprobudil se. Ráda bych poznala nìjakého krásného chlapce èistéhojak dìvèe, a jeden na druhého bychom nesahali, procházeli bychom se spolu u moøea drželi se za ruce a v noci bychom spali ve dvou manželských postelích jako bratr asestra a povídali si až do rána. Anebo bych chtìla žít s Rirettou, je to bájeèné, kdyžjsou ženy samy mezi sebou; má taková plná a hladká ramena; byla jsem moc nešastná,když milovala Fresnela, ale vzrušovalo mì pomyšlení, že ji hladí, že jí pomalu pøejíždírukama po ramenech a po bocích a ona vzdychá. To bych ráda vìdìla, jaký má asioblièej, když leží nahá, natažená pod mužem, a když cítí, jak jí po tìle bloudí jehoruce. Já bych se jí za nic na svìtì nedotkla, nevím, co bych si s ní poèala, ani kdybyona chtìla, ani kdyby mi øekla: »Já opravdu chci,« to bych nemohla, ale kdybychbyla neviditelná, chtìla bych u toho být, když to s ní dìlají, a dívat se jí na oblièej (tobych se divila, kdyby pøitom ještì vypadala jako Minerva) a lehce jí hladit rozevøenákolena, rùžová kolena, a slyšet ji vzdychat. Lulu mìla sucho v krku a krátce se zasmála:èlovìka nìkdy napadají takové vìci. Jednou si vymyslela, že Pierre chce Rirettuznásilnit. A já jsem mu pomáhala, držela jsem Rirettu v náruèí. Vèera. Mìla horkétváøe, sedìly jsme u ní na pohovce, tìsnì u sebe, nohy si tiskla k sobì, ale nic jsmeneøekly, my nikdy nic neøekneme. Henri zaèal chrápat a Lulu zahvízdala. Já tu ležím,nemùžu spát, rozèiluje mì to a on pitomec chrápe. Kdyby mì objal, kdyby mì prosil,kdyby mi øekl: »Ty pro mne znamenáš všechno, Lulu, já tì miluju, neodcházej!«, jábych mu tu obì pøinesla, ano, zùstala bych s ním celý život, abych mu vyhovìla.IIRiretta se usadila na terase Dômu a objednala si portské. Cítila se unavená,zlobila se na Lulu: »A to portské tady chutná po korku, Lulu je to srdeènì jedno,protože ona si dává kávu, ale èlovìk pøece nepije kávu, když je èas na aperitiv; tady silidi dávají poøád èernou kávu nebo kávu se smetanou, protože jsou bez halíøe, tomusí být otrava, já bych nemohla, já bych zákazníkùm celý ten krám hodila na hlavu,o takové lidi není co stát. Nechápu, proè si se mnou vždycky dává schùzky naMontparnassu, koneckoncù by to mìla stejnì daleko, kdybychom se sešly v kavárnìde la Paix nebo v Pam-Pam, mne by to aspoò neodvádìlo tak daleko od práce; anipovìdìt neumím, jak mi tyhle oblièeje vždycky zkazí náladu; jak mám chvilku, užabych sem bìžela, na terase to ještì ujde, ale uvnitø to páchne špinavým prádlem,nemám ráda lidi, co to nikam nepøivedli. Ani na téhle terase se necítím dobøe, protožena sebe dbám, kolemjdoucí to asi udivuje, když mì tu vidí mezi zdejšími muži, kteøíse ani neoholí, a ženami, které vypadají jako nechci øíct co. Asi si øíkají: „Co ta tudìlá?” Vím, že sem nìkdy v létì chodí dost bohaté Amerièanky, ale ty prý teï jezdído Anglie, když máme takovou vládu, proto jde obchod luxusním zbožím tak špatnì,prodala jsem o polovièku míò než loni touhle dobou, a to bych ráda vìdìla, jak todìlají ty druhé, když já jsem ze všech prodavaèek nejlepší, paní Dubechová mi to- 49 -

øekla, té malé Yonelky je mi líto, neumí prodávat, ta si asi nepøišla tenhle mìsíc ani nahalíø navíc k platu; a když je èlovìk celý den na nohou, tak by si chtìl trochu odpoèinoutna nìjakém pøíjemném místì, kde by bylo trošku pøepychu, trošku stylu apersonál, který se umí chovat, èlovìk by zavøel oèi a uvolnil se, a chtìlo by to takytrochu tiché hudby, vždy by nebylo tak drahé zajít si obèas do dancinguAmbassadeurs; ale tady jsou èíšníci tak drzí, je vidìt, že mají co dìlat s bezvýznamnýmilidmi, jenom ten malý èerný, co mì obsluhuje, ten je roztomilý; myslím, že to Luluvyhovuje, když cítí, že má kolem sebe všechny tyhle chlapy, bála by se jít nìkam, kdeje to elegantnìjší, vlastnì nemá žádné sebevìdomí, je nesvá, když má muž vybranézpùsoby, nemìla ráda Louise; tak tady se tedy mùže cítit dobøe, jsou tu nìkteøí dokoncebez límce, vypadají jako chudáci, s tou jejich fajfkou, jak se po vás koukají, ani senesnaží to zamaskovat, je vidìt, že nemají peníze, aby si zaplatili ženské, a o ty pøecev téhle ètvrti nouze není; vypadají, jako by vás chtìli sníst, a ani by nebyli schopnívám to øíct trošku mile, že by na vás mìli chu, ani by to nedovedli podat tak, abyvám udìlali radost.«Pøistoupil èíšník.»Je to portské dost suché, sleèno?«»Ano, dìkuji.«Dodal ještì s vlídným výrazem:»To je krásnì, že?«»Však už bylo naèase,« øekla Riretta.»Pravda, vypadalo to, že zima už nemíní vùbec skonèit.« Odešel a Riretta seza ním dívala. »Mám ho ráda,« pomyslila si, »ví, kde je jeho místo, není familiární, alevždycky pro mne má nìjaké milé slovo, nìjakou zvláštní pozornost.«Nìjaký hubený a nahrblý mladík se na ni upøenì díval; Riretta pokrèila ramenya otoèila se k nìmu zády: »Když nìkdo kouká po ženách, mìl by si aspoò vzít èistoukošili. To mu øeknu, jestli mì osloví. To bych ráda vìdìla, proè Lulu neodejde. NechceHenrimu udìlat bolest, to mi pøipadá až pøíliš ušlechtilé, koneckoncù nemá žena pøeceprávo kazit si život kvùli nìjakému impotentovi.« Riretta nenávidìla impotenty, mìlak nim fyzický odpor. Musí odejít, rozhodla, v sázce je její štìstí, øeknu jí, že se štìstímsi èlovìk nemá zahrávat. Lulu, vy nemáte právo zahrávat si se svým štìstím! Neøeknují vùbec nic, už toho bylo dost, øekla jsem jí to aspoò stokrát, do štìstí nemùžete lidinutit proti jejich vùli.« Riretta pocítila v hlavì velkou prázdnotu, protože bylatak unavená dívala se na portské, vypadalo ve sklenici lepkavì jako rozpuštìný karamela v duchu jí jakýsi hlas opakoval: »Štìstí, štìstí,« a bylo to krásné slovo, vážné aroznìžòující, pomyslila si, že kdyby se jí byli zeptali na její názor v anketì Paris-Soir,byla by je prohlásila za nejkrásnìjší slovo naší øeèi. Napadlo to vùbec nìkoho? Uvádìli:energii, odvahu, ale to proto, že to psali muži, to by musela být žena, na takovou vìcpøijdou ženy, mìly být dvì ceny, jedna pro muže - a nejkrásnìjší slovo by bylo Èest;a jedna pro ženy, a já bych byla vyhrála, byla bych øekla Štìstí; Èest a Štìstí, skoro seto podobá, to je legraèní. Øeknu jí: »Lulu, vy nemáte právo propást své štìstí. SvéŠtìstí, Lulu, své Štìstí.« Mnì osobnì se Pierre opravdu líbí, pøedevším je to opravdovýmužský, a pak, je inteligentní, tím líp, má dost penìz, bude jí prokazovat drobné- 50 -

pozornosti. Je z lidí, co dovedou urovnávat rùzné životní nepøíjemnosti, to ženì dìládobøe; líbí se mi, když dovede muž dávat rozkazy, je to jen jiný tón, ale dovede mluvits èíšníky a vrchními; poslouchají ho, já tomu øíkám, mít styl. To je možná zrovna to,co Henrimu chybí nejvíc. A pak, musí se taky myslet na zdraví, mìla by si dávatpozor, když to mìla v rodinì, to je všechno moc pìkné, být hubený a prùsvitný anemít nikdy hlad ani nebýt ospalý, spát ètyøi hodiny dennì a bìhat celý den po Paøížis návrhy na látky, ale je to neuvážené, mìla by držet rozumnou životosprávu, jísttøeba málo najednou, prosím, ale èasto a pravidelnì. Co z toho bude mít, až ji pošlouna deset let do sanatoria.Upøenì a rozpaèitì se podívala na hodiny na køižovatce Montparnassu, kdeukazovaly ruèièky jedenáct dvacet. »Já Lulu nechápu, je to podivná povaha, nikdy semi nepodaøilo zjistit, jestli má muže ráda, nebo jestli jsou jí odporní; ale s Pierrem bypøece mìla být spokojená, je to zmìna po tom, jaký byl ten její chlap z loòska, tenFaure fórový, jak jsem mu øíkala.« Ta vzpomínka ji pobavila, ale potlaèila úsmìv,protože ten hubený mladík se na ni poøád díval, takže když otoèila hlavu, všimla sijeho pohledu. Faure mìl oblièej posetý èernými uhøíky a Lulu bavilo vymaèkávat muje: »Je to nechutné, ale ona za to nemùže, Lulu neví, jak vypadá hezký mužský, jámám hroznì ráda parádivé muže, pøednì je dobré mužské obleèení tak hezké, ty jejichkošile, boty, krásné lesklé kravaty, drsné, chcete-li, ale také jemné, silné, jemná síla,nìco takového jako jejich vùnì tabáku a kolínské, a když jsou dobøe oholení, nemajíple jako ženská, ale èlovìk by øekl jako safián, ovinou ty své silné paže kolem vás,položíte si k nim hlavu na prsa, cítíte jejich silnou a jemnou, pìstìnou a mužskouvùni, šeptají vám sladká slovíèka; mají krásné vìci, krásné dùkladné boty z hovìziny,šeptají vám: „Miláèku, mùj sladký miláèku,” a cítíte, jak pod vámi poklesávají kolena;«Riretta si vzpomnìla na Louise, který ji loni opustil, a sevøelo se jí srdce: »Muž, kterýse má rád a který má spoustu drobných vìcièek, peèetní prsten, zlaté pouzdro nacigarety a všelijaké libùstky…ale takoví dovedou být nìkdy hrozné potvory, horšínež ženská. Nejlepší by byl takový ètyøicátník s vlasy prošedivìlými na skráních asèesanými dozadu, který by na sebe dbal, velmi štíhlý, se širokými rameny, sportovec,ale vìdìl by, jaký je život, a byl by hodný, protože už hodnì zkusil. Lulu je vlastnìjenom žabec, má štìstí, že má pøítelkyni jako já, protože Pierra už to pomalu zaèínáunavovat, a jiná by toho využila, kdežto já mu vždycky øíkám, aby byl trpìlivý, akdyž je ke mnì trochu nìžný, dìlám, jako že to nepozoruji, zavedu øeè na Lulu avždycky najdu nìjaký zpùsob, jak ji vyzdvihnout, ale ona si takového štìstí aninezasluhuje, ani si to neuvìdomuje, pøála bych jí, aby žila chvilku sama jako já od tédoby, co Louis odešel, poznala by, jaké je to, vrátit se po celodenní práci samotnádomù a vidìt, že je pokoj prázdný, a umírat touhou nìkomu položit hlavu na rameno.Èlovìk ani neví, jak v sobì najde odvahu druhý den zase vstát a zase jít do práce abýt svùdný a veselý a všem lidem dodávat odvahy, když by nìkdy radši umøel, než žíttakhle dál.«Hodiny odbily pùl jedenácté. Riretta myslela na štìstí, na modrého ptáka, naptáka štìstí, na odbojného ptáka lásky. Trhla sebou: »Lulu má pùl hodiny zpoždìní,jako obyèejnì. Ta manžela nikdy neopustí, nemá k tomu dost pevné vùle. Vlastnì- 51 -

zùstává s Henrim hlavnì z konvence: podvádí ho, ale dokud jí øíkají „Medame”, myslí,že je všechno v poøádku. Øíká o nìm to nejhorší, ale druhý den jí èlovìk nesmíopakovat, co øekla, byla by bez sebe zlostí. Udìlala jsem, co jsem mohla, a øekla jsemjí všechno, co jsem mìla na srdci, a dìlá, co umí.«Pøed Dômem zastavil taxík a z nìho vystoupila Lulu. Nesla veliký kufr a mìlajaksi slavnostní oblièej.»Odešla jsem od Henriho,« volala zdálky.Pøišla ohnutá pod tíhou kufru. Usmívala se.»Cože, Lulu,« øekla Riretta, na kterou to udìlalo dojem, »nechcete pøece øíct…«»Ano,« øekla Lulu, »je konec, nechala jsem ho plavat.«Riretta ještì docela nevìøila:»On to ví? Øekla jste mu to?«Lulu divoce zablesklo v oèích.»A jak!« øekla.»No tohle, Lulu!«Riretta dobøe nevìdìla, co si má myslit, ale pøedpokládala, že v každém pøípadìLulu potøebuje povzbuzení.»To jste udìlala dobøe,« øekla, »a jaká jste byla stateèná!« Mìla chu dodat:vidíte, že to nebylo tak tìžké. Ale zdržela se. Lulu se nechávala obdivovat: mìla nalíèenétváøe a oèi jí plály. Posadila se a postavila kufr vedle sebe. Mìla na sobì šedývlnìný pláš s koženým páskem a žlutý pulover s chomoutem. Byla prostovlasá. Rirettanemìla ráda, když Lulu chodila prostovlasá: ihned poznala, jak ji zavaluje taznámá smìs nesouhlasu a pobavení, kterou v ní Lulu vždycky vyvolává. »Co se mina ní líbí,« usoudila Riretta, »je její životnost.«»Za pìt vteøin to bylo,« øekla Lulu. »A øekla jsem mu všechno, co mám nasrdci. Byl z toho úplnì vedle.«»Nemohu se z toho vzpamatovat,« øekla Riretta. »Ale co vás to, Lulu, chytlo?To jste najednou nabrala odvahy! Vèera veèer bych byla dala hlavu na to, že od nìhoneodejdete.«»Bylo to kvùli bratrovi. Vùèi mnì a se vytahuje, to je mi jedno, ale nesnesu,aby se dotkl mé rodiny.«»Ale jak se to stalo?«»Kde je vrchní?« øekla Lulu, vrtíc se na židli. »Všichni vrchní v Dômu jsoupryè, když je èlovìk volá. Obsluhuje nás ten malý hnìdovlasý?«»Ano,« øekla Riretta. »Víte, že jsem na nìho udìlala dojem?«»Tak? Tak to si dejte pozor na tu paní od toalet, je poøád u ní. Dvoøí se jí, ale jámyslím, že je to záminka, aby vidìl dámy chodit na záchod; když jdou ven, dívá sejim do oèí, aby se zaèervenaly. Abych nezapomnìla, chvilku vás tu nechám, musímjít dolù zatelefonovat Pierrovi, ten bude koukat! Kdybyste vidìla èíšníka, objednejtemi bílou kávu; za minutku jsem hotová, a pak vám všechno povím.«Vstala, poodešla nìkolik krokù a zase se vrátila k Rirettì.»Jsem velice šastná, Rirettko.«»Drahá Lulu,« øekla Riretta a vzala ji za ruce.- 52 -

Lulu je odtáhla a lehkým krokem pøešla terasu. Rireta se za ní dívala,jak odchází. »Jakživa bych nebyla vìøila, že bude schopná to udìlat. Jaká je veselá,«pomyslela si trochu pohoršenì, »jde jí k duhu, že poslala manžela k vodì. Kdyby mìbyla poslechla, udìlala to už dávno. V každém pøípadì za to vdìèí mnì; mám na nivelký vliv.«Lulu se po chvilce vrátila.»Pierre je z toho úplnì vedle,« øekla. »Chtìl se dozvìdìt podrobnosti, ale tymu øeknu až potom. Jdu s ním na obìd. Øíká, že bychom mohli odjet zítra veèer.«»To jsem opravdu ráda, Lulu,« øekla Riretta. »Honem mi o tom povìzte. Tojste se rozhodla dnes v noci?«»Víte, já vlastnì nic nerozhodla,« øekla Lulu skromnì, »rozhodlo se to samo.«Nervóznì uhodila do stolu: »Pane vrchní! Pane vrchní! Ten vrchní mi jde na nervy,chtìla bych bílou kávu.«Riretta byla dotèená. Na jejím místì a za tak vážných okolností by neztrácelaèas shánìním kávy. Lulu je rozkošná osoba, ale je udivující, jak dovede být malichernáje jako ptáèek.Lulu vyprskla smíchy:»Kdybyste byla vidìla Henriho, jak se tváøil!«»Co tomu asi øekne vaše matka?« øekla Riretta s vážnou tváøí.»Matka? Ta bude na - dše - ná,« øekla Lulu pøesvìdèivì. »Byl k ní nezdvoøilý,víte, mìla toho akorát dost. Poøád jí vyèítal, že mì špatnì vychovala, že jsem takováa zase maková, že je na mnì vidìt, že mi dali vzdìlání jako hokynáøce. Vlastnì jsemto tak trochu udìlala kvùli ní.«»Ale co se vlastnì stalo?«»No nafackoval Robertovi.«»Cožpak Robert byl u vás?«»Ano, dnes ráno, když šel kolem, protože maminka ho chce dát do uèení keGompezovi. Myslím, že jsem vám o tom øíkala. Tak se dnes u nás zastavil, když jsmesnídali, a Henri mu dal facku.«»Ale proè?« zeptala se trochu podráždìnì Riretta. Nenávidìla zpùsob, jakýmLulu vykládala historky.»Pohádali se,« øekla Lulu neurèitì, »a kluk se nedal. Postavil se mu. „Starejposero,“ to mu øekl, rovnou do oblièeje. Protože mu Henri øekl, že je nevychovaný,ovšem, toho nenapadne nic jiného; celá jsem se svíjela. Pak Henri vstal, snídali jsmev ateliéru, a vrazil mu facku, já bych ho byla zabila.«»A nato jste odešla?«»Odešla?« zeptala se Lulu udivenì, »kam?«»Já myslela, že v tom okamžiku jste od nìho odešla. Poslyšte, Lulu, musíte mito povìdìt hezky po poøádku, jinak tomu nebudu rozumìt. Poslyšte,« dodala podezíravì,»opravdu jste od nìho odešla, je to pravda?«»No ano, vždy už vám to hodinu vykládám.«»Dobøe. Tak Henri dal Robertovi facku. Co bylo dál?«»Pak jsem ho zavøela na balkónì,« øekla Lulu, »to byla psina! Byl ještì- 53 -

v pyžamu, tloukl na sklo, ale netroufal si rozbít tabuli, protože je lakomý, pro šesták bysi dal vrtat koleno. Já bych na jeho místì všechno roztøískala, i kdybych se mìla dokrve poøezat. A pak si to pøihasili Texierovi. Tak se na mne oknem usmíval, dìlal, jakože to je legrace.«Vrchní šel okolo, Lulu ho chytila za ruku:»Tak koneènì jste tady, pane vrchní? Moc by vás obtìžovalo, kdybyste midonesl bílou kávu?«Rirettì to bylo trapné a usmála se na vrchního ponìkud spikleneckýmúsmìvem, ale vrchní zùstal zachmuøený a uklonil se s vyèítavou úslužností. Rirettase na Lulu trochu zlobila: nikdy neumí zvolit vùèi podøízeným správný tón, buï jepøíliš familiární, nebo moc nároèná a strohá.Lulu se dala do smíchu.»Smìju se, protože pøed sebou vidím Henriho v pyžamu na balkónì; tøásl sezimou. Víte, jak jsem to udìlala, abych ho mohla zavøít? Byl vzadu v ateliéru, Robertplakal, a on dìlal kázání. Otevøela jsem okno a povídám: „Podívej se, Henri! Tamhleporazil taxík kvìtináøku.” Pøišel za mnou; má kvìtináøku moc rád, protože mu øekla,že je Švýcarka, a protože si myslí, že je do nìho zamilovaná. „Kde? Kde?” povídá. Jájsem potichouèku ustoupila, vrátila se do pokoje a zavøela dveøe. Pøes sklo jsem nanìho zavolala: „To tì nauèí týrat mi bratra!” Nechala jsem ho na balkónì pøes hodinu,koukal na nás vypoulenýma oèima, byl modrý zlostí. Já jsem na nìho vyplazovalajazyk a dávala jsem Robertovi bonbóny: potom jsem si do ateliéru pøinesla své vìci aoblékala jsem se pøed Robertem, protože vím, že to Henri nenávidí: Robert mì líbalna ramena a na krk, jako malý mužský, je rozkošný; dìlali jsme, jako by tam Henrinebyl. Vlastnì jsem se kvùli tomu zapomnìla umýt.«»A on tam byl za oknem! To je strašná legrace!« øekla Riretta a dala se dohlasitého smíchu.Lulu se pøestala smát:»Bojím se, jestli nenastydl,« øekla vážnì, »když má èlovìk vztek,tak neuvažuje.« Pokraèovala vesele:»Hrozil nám pìstí a celou dobu nìco povídal, ale nerozumìla jsem mu anipolovièku. Potom šel Robert pryè, a hned nato zazvonili Texierovi a já jsem je uvedladál. Když je uvidìl, hned byl samý úsmìv, zaèal se na balkónì kroutit, a já jsem jimøekla: „Podívejte se na mého manžela, na mého velkého drahouška, jestli nevypadájako ryba v akváriu!” Texierovi ho zdravili pøes sklo, byli ponìkud ohromení, ale umìlise ovládnout.«»Dovedu si to pøedstavit,« øekla Riretta se smíchem. »Haha! Váš muž nabalkónì, a v ateliéru Texierovi!« Nìkolikrát opakovala: »Váš muž na balkónì, a v ateliéruTexierovi…« Byla by ráda našla smìšná a barvitá slova, aby Lulu tu scénu popsala,domnívala se, že Lulu nemá smysl pro komiènost. Ale slova nepøišla.»Otevøela jsem okno,« øekla Lulu, »a Henri vešel dovnitø. Pøed Texierovýmimì políbil a øekl, že jsem malá uliènice. „Tahle malá uliènice,” povídá, „mi chtìlaprovést kanadský žertík.” Já se usmívala a Texierovi se zdvoøile usmívali, všichni seusmívali. Ale když odešli, praštil mì pìstí do ucha. Tak jsem vzala kartáè a hodila ho- 54 -

po nìm: trefila jsem ho do koutku úst a poranila mu oba rty.«»Chudáèku Lulu,« øekla Riretta nìžnì.Ale Lulu pohybem odmítla všechen soucit. Držela se vzpøímenì, bojovnìpotøásla hnìdými kudrnami a z oèí jí šlehaly blesky.»Pak jsme si to všechno povìdìli: omyla jsem mu ruèníkem rty a øekla jsemmu, že toho už mám po krk, že už ho nemiluju a že od nìho pùjdu. Dal se do pláèe,øekl, že se zabije…Ale to už nezabere: pamatujete se, Riretto, loni, když to bylo s tímPorýním, omílal mi to každý den: bude válka, Lulu, já do ní pùjdu a zabijou mì, a tymì budeš špendlíèkem hrabat, budeš litovat všeho, èím jsi mi ublížila. No dobøe, jána to, jsi impotentní, to se nedá nic dìlat. Pøece jsem ho ale uklidnila, protože nìcovykládal, že mì zamkne na klíè v ateliéru, pøísahala jsem, že neodejdu døív než zamìsíc. Pak šel do kanceláøe, oèi mìl èervené a na ústech kousek náplasti, hezký nebyl.Já jsem uklidila, postavila èoèku na vaøiè a sbalila si kufr. Nechala jsem mu vzkaz nakuchyòském stole.«»Co jste mu napsala?«»Napsala jsem,« øekla Lulu pyšnì. »Èoèka je na plotnì. Najez se a vypni plyn.V lednièce je šunka. Já toho mám po krk a jdu. Sbohem.«Obì se zasmály a chodci se otáèeli. Riretta si pomyslela, že poskytují jistìpùvabnou podívanou, a litovala, že nesedí na terase kavárny Viel nebo de Paix. Kdyžse dost nasmály, odmlèely se a Riretta si uvìdomila, že už si nemají co øíci. Bylatrochu zklamaná.»Musím už bìžet,« øekla Lulu a zdvihla se, »ve dvanáct mám schùzku s Pierrem.Co mám dìlat s kufrem?«»Nechte ho tu,« øekla Riretta, »dám ho pak do úschovy k té paní u toalet. Kdyvás uvidím?«»Pøijdu pro vás ve dvì hodiny k vám, musím s vámi jít nakupovat; nevzalajsem si ani polovièku svých vìcí, Pierre mi bude muset dát peníze.«Lulu odešla a Riretta zavolala na vrchního. Cítila se vážná a smutná za obì.Vrchní pøibìhl: Riretta si všimla, že vždycky pospíchá, když ho volá ona.»Bude to pìt frankù,« øekl a dodal ponìkud úseènì: »Mìly jste obì dobrounáladu, až dole bylo slyšet, jak se smìjete.«Lulu se ho dotkla, pomyslela si Riretta mrzutì. Zaèervenala se:»Moje pøítelkynì je dnes trochu nervózní.«»Je rozkošná,« øekl èíšník s citem. »Dìkuji, sleèno.« Zastrèil šest frankù a odešel.Riretta byla ponìkud pøekvapená, ale právì odbíjelo poledne a ona si vzpomnìla, žeHenri pøijde domù a najde vzkaz od Lulu: byl to pro ni pøíjemný okamžik.»Chtìla bych, aby mi to doruèili do zítøka do veèera do hotelu du Théâtre,ulice Vandamme,« øekla Lulu pokladní s výrazem velké dámy. Obrátila se k Rirettì:»Vyøízeno, Riretto, jdeme.«»Na jaké jméno?« zeptala se pokladní.»Paní Lucienne Crispinová.«Lulu si hodila pláš pøes ruku a dala se do bìhu; utíkala dolù po velkém schodištiSamaritaine. Riretta šla za ní; nìkolikrát skoro upadla, protože se nedívala, kam šlape,- 55 -

mìla oèi jen pro tu modrou a kanárkovì žlutou postavu, která tanèila pøed ní. »Nìcona tom je, má nestydaté tìlo…« Kdykoli Riretta vidìla Lulu zezadu nebo z profilu,zarážela ji nestydatost jejích tvarù, ale nedovedla si vysvìtlit proè; byl to jen dojem.»Je štíhlá a pružná, ale je v ní nìco sprostého, nepøestává mì to udivovat. Dìlá, comùže, aby ji šaty co nejvíc obepínaly, tím to asi bude. Øíká, že se stydí za svùj zadek,a pøitom nosí suknì, které ji pøímo oblepují. Má zadek malý, to je pravda, mnohemmenší než já, ale je ho víc vidìt. Je celý kulatý pod hubenými kyèlemi, dobøe vyplòujesukni, jako by byl do ní ulitý; a taky se kroutí.«Lulu se otoèila a usmály se na sebe. Riretta myslela na nediskrétní tìlo svépøítelkynì se smìsí nesouhlasu a pøíjemné únavy: malé, vzhùru trèící prsy, hladkákùže, celá žlutá - když se jí èlovìk dotkne, øekl by, že se dotýká kauèuku -, dlouhástehna - sprosté tìlo s dlouhými údy: »Tìlo èernošky,« pomyslila si Riretta, »vypadájako èernoška, která tanèí rumbu.« U otáèivých dveøí uvidìla v zrcadle odraz svýchplnìjších tvarù: »Já jsem sportovnìjší,« pomyslela si a zavìsila se do Lulu, »ona dìlávìtší dojem než já, když jsme obleèené, ale nahá vypadám rozhodnì já líp než ona.«Chvilku mlèely, potom Lulu øekla:»Pierre byl bájeèný. Vy jste taky byla bájeèná, Riretto, jsem vám obìma mocvdìèná.«Øekla to nuceným tónem, ale Riretta si toho nevšímala: Lulu nikdy nedovedladìkovat, je pøíliš plachá. »To je hloupé,« øekla najednou Lulu, »ale budu si musetkoupit podprsenku.«»Tady?« zeptala se Riretta. Šly právì kolem nìjakého obchodu s prádlem.»Ne. Ale vzpomnìla jsem si na to, protože jsem je tu vidìla. Podprsenky sikupuji u Fischera.«»Na bulváru Montparnasse?« zvolala Riretta. »Dejte si pozor, Lulu,«pokraèovala vážnì, »radši bychom se po bulváru Montparnasse nemìly moc potloukat,zvláštì ne v tuhle hodinu: narazíme na Henriho, to bude krajnì nepøíjemné.«»Na Henriho?« øekla Lulu krèíc rameny; »ale ne, proè?« Rirettì rozhoøèenímzrudly tváøe a spánky.»Vy jste poøád stejná, Lulu, když se vám nìco nelíbí, dìláte prostì, že toneexistuje. Máte chu jít k Fischerovi, tak mi tvrdíte, že Henri nechodí poMontparnassu. Víte docela dobøe, že tudy chodí každý den v šest, je to jeho cesta.Vždy jste mi to sama øíkala: jde nahoru ulicí de Rennes a èeká na autobus na rohubulváru Raspail.«»Pøednì je teprve pìt,« øekla Lulu, »a pak, možná že nebyl v kanceláøi: po tomvzkazu, co jsem mu napsala, se asi musel natáhnout.«»Ale, Lulu,« øekla najednou Riretta, »víte pøece, v ulici Quatre-Septembre vedleOpery je taky jeden Fischer.«»Je,« øekla Lulu ochable, »ale budeme muset jít na Montparnasse.«»Vy jste dobrá, Lulu! Budeme muset jít na Montparnasse! Vždy tohle jekousek odtud, mnohem blíž než køižovatka Montparnasse!«»Mnì se jejich zboží nelíbí.«Riretta si pobavenì pomyslila, že firma Fischer prodává všude stejné zboží.- 56 -

Ale Lulu má nepochopitelné vrtochy; bezpochyby je Henri èlovìk, kterého si v tétochvíli nejménì pøeje potkat, a pøitom to vypadá, jako by schválnì dìlala všechno, abyna nìho narazila.»Tak dobøe,« øekla shovívavì, »pojïme tedy na Montparnasse, ostatnì Henrije tak velký, že ho uvidíme døív než on nás.«»A co na tom?« øekla Lulu, »když ho potkáme, tak ho potkáme, a hotovo.Však on nás nesní.«Lulu trvala na tom, že tam pùjdou pìšky; øekla, že potøebuje trochu vzduchu.Šly ulicí de la Seine, potom ulicí Odéon a ulicí Vaugirard. Riretta vychvalovala Pierraa dokazovala Lulu, jak se pøi téhle pøíležitosti skvìle zachoval.»Já mám tak ráda Paøíž,« øekla Lulu, »mnì se bude tak stýskat!«»I mlète, Lulu! Když si pomyslím, že si mùžete jet do Nizzy, a vám je lítoopustit Paøíž!«Lulu neodpovìdìla, zaèala se rozhlížet napravo a nalevo se smutným apátravým výrazem.Když vycházely od Fischera, uslyšely odbíjet šestou. Riretta vzala Lulu zaloket a snažila se ji co nejrychleji odvést. Ale Lulu se zastavila pøed Baumanovýmkvìtináøstvím.»Podívejte se na ty azalky, Rirettko. Kdybych mìla krásný salón, dala bychjich všude plno.«»Já nemám ráda kvìtiny v kvìtináèi,« øekla Riretta.Byla podráždìná. Otoèila hlavu smìrem k ulici de Rennes a ovšemže za chvilkuuvidìla Henriho velkou, neohrabanou postavu. Byl bez klobouku a mìl na sobìsportovní sako z kaštanového hnìdého tvídu. Riretta nenávidìla kaštanovì hnìdou:»Tamhle je, Lulu, tamhle je,« øekla rychle.»Kde?« ptala se Lulu, »kde je?«Nebyla o nic klidnìjší než Riretta.»Za námi, na protìjším chodníku. Zmizme, a neohlížejte se.«Lulu se pøece ohlédla.»Už ho vidím,« øekla.Riretta se ji snažila odtáhnout, ale Lulu strnula, upøenì se dívala na Henriho.Koneènì øekla:»Myslím, že nás vidìl.«Vypadala postrašenì, najednou Rirettì povolila a poslušnì se nechala odvádìt.»Teï se, Lulu, už proboha neohlížejte,« øekla trochu udýchanì Riretta.»Zaboèíme doprava na pøíštím rohu. Je to ulice Delambre.«Šly velmi rychle a vrážely do chodcù. Chvílemi se dala Lulu trochu táhnout,chvílemi táhla dopøedu Rirettu zase ona. Nedošly však ještì ani k ulici Delambre,když Riretta uvidìla kousek za Lulu velký hnìdý stín; pochopila, že je to Henri, aroztøásla se zlostí. Lulu šla se sklopenými víèky, vypadala potmìšile a zaujatì. »Teïlituje své neopatrnosti, ale už je pozdì, dobøe jí tak.«Zrychlily krok; Henri šel za nimi bez jediného slova. Pøešly ulici Delambre apokraèovaly v chùzi smìrem k Observatoøi. Riretta slyšela, jak Henrimu vrzají boty;- 57 -

ozýval se také jakýsi slabý a pravidelný chrapot, který jim rytmoval chùzi: byl toHenriho dech (Henri vždycky hluènì dýchal, ale nikdy ne takhle moc: buï bìžel, abyje dohonil, nebo to bylo vzrušením).»Musíme dìlat, jako by tu nebyl,« uvažovala Riretta. »Nedat znát, že si jehopøítomnost vùbec uvìdomujeme.« Ale nedalo jí, aby se na nìho koutkem oka nepodívala.Byl bledý jako stìna a víèka mìl tak sklopená, že vypadal, jako by mìl zavøenéoèi. »Jako námìsíèník,« pomyslela si Riretta s urèitým pocitem hrùzy. Rty se mutøásly a kousek rùžové, napùl odlepené náplasti na dolním rtu se zaèal tøást taky. Aten dech: poøád ten stejný, sípavý dech, který teï pokaždé vyvrcholil v jakémsi nosovémzachroptìní. Rirettì bylo nepøíjemnì: Henriho se nebála, ale nemoc a vášeò jívždycky tak trochu nahánìly strach. Po chvíli Henri pomalu natáhl ruku a vzal Luluza paži, aniž se na ni podíval. Lulu našklebila ústa, jako by se chtìla rozplakat, a sezachvìním se vyprostila.»Pfuuu!« udìlal Henri.Riretta mìla strašnou chu se zastavit: píchalo ji v boku a v uších jí huèelo.Ale Lulu témìø bìžela; i ona vypadala jako námìsíèná. Riretta mìla dojem, že kdybyteï Lulu pustila a zastavila se, ti dva by bìželi dál, jeden vedle druhého, nìmí, bledíjako mrtvoly a se zavøenýma oèima.Henri zaèal mluvit. Øekl divným, rožkøáplým hlasem:»Vra se se mnou.«Lulu neodpovìdìla. Henri opakoval stejnì chraplavým hlasem bez intonace:»Jsi moje žena. Vra se se mnou.«»Vidíte pøece, že se vrátit nechce,« odpovìdìla Riretta se stisknutými zuby.»Nechte ji být.«Nezdálo se, že slyšel. Opakoval:»Já jsem tvùj muž. Já chci, aby ses vrátila se mnou domù.«»Prosím vás, nechte ji být,« øekla Riretta ostøe, »nic nezískáte, když ji takhlebudete otravovat, dejte nám pokoj.«Pøekvapenì se obrátil k Rirettì:»Ona je má žena, je moje, já chci, aby se mnou šla domù.«Vzal Lulu za ruku a Lulu se tentokrát nevytrhla.»Jdìte pryè,« øekla Riretta.»Nikam nepùjdu, poøád pùjdu za ní, chci, aby se mnou šla domù.«Mluvení ho namáhalo. Najednou se ušklíbl, až mu byly vidìt zuby, a ze všechsil vykøikl:»Jsi moje!«Lidé se ohlíželi a smáli. Henri cloumal Lulinou rukou a vrèel s odkrytými zubyjako zvíøe. Naštìstí jel kolem prázdný taxík. Riretta zamávala a zastavila se. TakéHenri se zastavil, Lulu chtìla jít dál, ale oni ji pevnì drželi, každý za jednu ruku.»Mìl byste pochopit,« øekla Riretta a táhla Lulu k jízdní dráze, »že takovýminásilnostmi si ji nikdy zpátky nezískáte.»Nechte ji, nechte mou ženu,« øekl Henri a táhl na opaènou stranu. Lulu bylabezvládná jako balík prádla.- 58 -

»Tak nastoupíte, nebo ne?« zavolal šofér netrpìlivì.Riretta pustila Lulu a zaèala drobnými údery bušit Henriho do ruky. Zdálo sevšak, že Henri rány necítí. Po chvíli uvolnil sevøení a vyjevenì se na Rirettu zadíval.Riretta na nìho také hledìla. S námahou dávala dohromady myšlenky, zmocnilo se jínesmírné znechucení. Zùstali tak chvíli stát, pohlížejíce jeden druhému do oèí; obaprudce dýchali. Potom se Riretta vzchopila, vzala Lulu kolem pasu a dotáhla ji ažk taxíku.»Kam to bude?« zeptal se šofér. Henri šel za nimi, chtìl také nastoupit. AleRiretta ho vší silou odstrèila a rychle zavøela dvíøka.»Jeïte, jenom jeïte!« øekla šoférovi. »Hned vám øekneme kam.«Taxík nastartoval a Riretta sklesla dozadu. »Jak to bylo všechno vulgární,«pomyslila si. Nenávidìla Lulu.»Kam chcete jet, Lulu?« zeptala se nìžnì.Lulu neodpovìdìla. Riretta ji objala a naléhala:»Musíte mi odpovìdìt. Chcete, abych vás zavezla k Pierrovi?«Lulu udìlala pohyb, který Riretta považovala za souhlas. Naklonila se dopøedu:»Ulice de Messine 11.«Když se Riretta obrátila, Lulu se na ni dívala divným pohledem. »Co to…,«zaèala Riretta.»Já vás nenávidím,« køièela Lulu, »nenávidím Pierra, nenávidím Henriho! Copo mnì všichni chcete? Muèíte mì!«Zarazila se, jako když utne, a oblièej jí celý zmìkl.»Plaète,« øekla Riretta s klidnou dùstojností, »plaète, udìlá vám to dobøe.«Lulu si položila hlavu na kolena a zaèala vzlykat. Riretta ji objala a pøitisklak sobì. Párkrát ji pohladila po vlasech. Ale v nitru cítila chlad a pohrdání. Když autozastavilo, Lulu se už uklidnila. Utøela si oèi a pøepudrovala se.»Promiòte mi to,« øekla mile, »to byly nervy. Nemohla jsem ho vidìt v takovémstavu, pùsobí mi to bolest.«»Vypadal jako orangutan,« øekla Riretta, která už zase nabyla rovnováhy.Lulu se usmála.»Kdy vás uvidím?« zeptala se Riretta.»Až zítra. Víte, že mì Pierre u sebe nemùže nechat kvùli matce? Bydlím v hoteludu Théâtre. Mohla byste pøijít dost brzy, asi tak v devìt, jestli se vám to hodí, protožepotom pùjdu za maminkou.«Byla celá bílá a Riretta si smutnì pomyslela, jak strašnì snadno se Lulu dovederozsypat.»Dnes veèer už toho moc nedìlejte,« øekla.»Jsem hroznì unavená,« øekla Lulu, »doufám, že mì Pierre brzy pustí, ale onnemá nikdy pro takové vìci pochopení.«Riretta zùstala v taxíku a dala se zavést domù. Pùvodnì chtìla jít do biografu,ale teï už na to nemìla náladu. Hodila klobouk na židli, a udìlala krok k oknu. Pøitahovalaji však postel, bílá, mìkouèká, schoulená ve stínu. Vrhnout se na ni, cítit pohlazenípolštáøe na rozpálených tváøích. »Já jsem silná, to všechno jsem pro Lulu udìlala já,- 59 -

ale teï jsem sama a pro mì neudìlá nikdo nic.« Tak se litovala, že pocítila, jak jí vlnavzlykù stoupá do hrdla. »Oni si odjedou do Nizzy a já už je neuvidím. Za své štìstíbudou vdìèit mnì, ale už si na mì ani nevzpomenou. A já tady zùstanu a budu pracovatosm hodin dennì a prodávat u Burmy nepravé perly.« Když jí první slzy smáèelytváøe, mìkce sklesla na postel. »V Nizze…,« opakovala s trpkým pláèem, »v Nizze…nasluníèku…na Riviéøe…«IIIÁach! Èerná noc. Èlovìk by øekl, že po pokoji nìkdo chodí: muž v baèkorách.Opatrnì zdvihá jednu nohu, pak druhou, nevyhne se však lehkému zapraskání podlahy.Zastavuje se, chvíli je ticho, potom se náhle pøenese na druhý konec pokoje azaèíná svou bezcílnou chùzi znova, jako posedlý. Lulu byla zima, pøikrývky bylypøíliš tenké. Øekla nahlas: »Ach!« a zvuk vlastního hlasu ji polekal.Áach! Jsem pøesvìdèená, že se teï dívá na nebe a na hvìzdy, že si zapalujecigaretu, je nìkde venku, øíká, že má rád nafialovìlé zabarvení paøížské oblohy. Vracíse domù, pomalouèku, polehouèku, má poetickou náladu, když je po tom, øíkal mito, a je mu lehko jako èerstvì podojené krávì už na to nemyslí - a já jsem pošpinìná.Bodej by nebyl teï èistý, nechal své svinstvo tady ve tmì, je toho plný ruèník, aprostìradlo uprostøed postele je vlhké, nemùžu natáhnout nohy, protože bych nakùži cítila vlhkost, taková ohavnost, ale on je pìknì suchý, slyšela jsem ho, jak si podmým oknem hvízdal, když odsud šel; byl tady dole, suchý a svìží ve svých pìknýchšatech, v pøevleèníku, oblékat se dovede, to se mu musí nechat, žena na nìho mùžebýt hrdá, když s ním nìkam jde, byl dole pod oknem a já jsem tu ve tmì byla nahá abylo mi zima a rukama jsem si tøela bøicho, protože jsem mìla pocit, že jsem poøádještì mokrá. »Zaskoèím nahoru, jen abych se podíval na tvùj pokoj,« povídá. Zùstaltu dvì hodiny a postel vrzala, taková mizerná malá železná postel. To bych ráda vìdìla,jak na tenhle hotel pøišel, že prý tu jednou ètrnáct dní bydlel, prý mi tu bude dobøe,mají tu divné pokoje, vidìla jsem dva, nikdy jsem nevidìla nìco tak malièkého, ajsou plné nábytku, samá kanapíèka a taburetky, smrdí to tu milováním, nevím, jestlitu opravdu ètrnáct dní bydlel, ale jestli ano, tak urèitì ne sám; rozhodnì ke mnì nemámoc úcty, když mì nakvartýroval zrovna sem. Ten chlap z hotelové kanceláøe sepochechtával, když jsme šli nahoru, je to Alžíøan, nenávidím tyhle lidi, mám z nichstrach, díval se mi na nohy, potom zase zašel do kanceláøe, jistì si øíkal: »Už jsouv tom, už to dìlají,« a pøedstavoval si ohavné vìci, prý je to dìsné, co tam u nichdìlají se ženami, když jim nìkterá padne do rukou, kulhá z toho na celý život; a celoudobu, co mì Pierre obtìžoval, jsem myslela na toho Alžíøana, který myslel na to, codìlám, a který si pøedstavoval ještì vìtší hnusnosti, než opravdu byly. Nìkdo jev pokoji!Lulu zatajila dech, ale praskání skoro ihned pøestalo. Bolí mì mezi nohama,svìdí to a øeže, mám chu breèet, a takhle to bude každou noc, jenom ne zítra, protožeto budeme ve vlaku. Lulu se kousla do rtu a otøásla se, protože si vzpomnìla, že pøitom sténala. To není pravda, nesténala jsem, jen jsem silnìji vydechla, protože kdyžna mnì leží, je tak tìžký, že mi vyráží dech. Øekl mi: »Naøíkáš, tak máš rozkoš,« je mi- 60 -

odporné, když se pøi tom mluví, chtìla bych, aby pøi tom na sebe èlovìk zapomnìl.Ale on nepøestává øíkat nechutnosti. Pøednì jsem nenaøíkala, já vùbec nemùžu cítitrozkoš, to je jednou fakt, doktor to øíkal, leda když si to udìlám sama. On tomunechce vìøit, žádný tomu nikdy nechce vìøit, všichni øíkají: »To je proto, že s teboušpatnì zaèali, poèkej, já tì nauèím, co je rozkoš,« nechala jsem je mluvit, vím pøece,jak na tom jsem, je to nìco jako nemoc, ale je to zlobí.Nìkdo šel nahoru po schodech. Nìkdo se vrací domù. Ledaže by to probohabyl zase on. Je schopný se vrátit, jestli zas dostal chu. On to není, to jsou nìjakétìžké kroky - jestli to není - Lulu zaèalo srdce prudce skákat v hrudi - jestli to není tenAlžíøan, ví, že tu jsem sama, pøijde a zabouchá na dveøe - já to nesnesu, já to nevydržím,ne, to je o patro níž, nìjaký chlap se vrací, strká klíè do zámku, tomu to trvá,bude asi opilý, to bych ráda vìdìla, co je to za lidi, co spí v tomhle hotelu, asi pìknásebranka; odpoledne jsem potkala takovou zrzavou ženskou, mìla oèi, jako kdybybrala drogy. Já jsem nenaøíkala! Samozøejmì že mì nakonec vzrušil s tím svýmdráždìním, on to dovede; mám hrùzu z mužských, co to dovedou, radši bych spalas panicem. Ty ruce, které jdou rovnou tam, kam mají, které se zlehka dotýkají, kterétrochu pøitlaèí, ne moc…považují vás za hudební nástroj a jsou pyšní, že na nìjdovedou hrát. Nenávidím to, když mì vzruší, mám pak vyschlo v krku, mám strach atakovou pachu v puse a jsem pokoøená, protože oni si myslí, že mì ovládají; Pierrovibych dala pár facek, když se zaène tváøit samolibì a prohlašuje: »Já mám techniku.«Panebože, když si øeknu, že život je tohle, že pro tohle se èlovìk upravuje a strojí, proto chce být hezký, a všechny romány se toèí okolo toho a poøád se na to myslí anakonec je to tohle, jde se do pokoje s chlapem, který vás napùl udusí a pak vámpomokøí bøicho. Chci spát, ach, kdybych aspoò mohla trošku spát, zítra budu celounoc na cestì, budu celá rozlámaná. Ráda bych byla pøece aspoò trochu svìží, až sebudu procházet po Nizze; prý je to tam moc krásné, jsou tam malé italské ulièky a naslunci schne barevné prádlo, usadím se tam se svým malíøským stojanem a budumalovat a malé holèièky se pøijdou podívat, co to dìlám. Svinstvo! (Pohnula se trochua dotkla se bokem vlhké skvrny.) Bere mì s sebou jen kvùli tomuhle. Nikdo, nikdomì nemá rád. Šel vedle mne a já skoro omdlévala a èekala jsem laskavé slovo, kdybyøekl: »Miluju tì!«, nevrátila bych se k nìmu, to ne, ale øekla bych mu nìco milého,rozešli bychom se jako pøátelé, èekala jsem, èekala, vzal mì za ruku, nechala jsem muji, Riretta zuøila, to není pravda, že vypadal jako orangutan, ale vìdìla jsem, že si onanìco takového myslí, dívala se na nìho úkosem tìma zlýma oèima, to je zvláštní,jak dovede být zlá, ale pøece, když mì vzal za ruku, nebránila jsem se, ale on nechtìlmne, on chtìl svou ženu, protože se se mnou oženil a je mùj manžel; vždycky mìsnižoval, øíkal, že je inteligentnìjší než já, a za všechno, co se stalo, mùže on; nemuselse na mne vytahovat a byla bych u nìho zùstala. Jsem pøesvìdèená, že mu v téhlechvíli ani nechybím, nepláèe, chrápe, tak je to, a je moc rád, že má postel pro sebe aže si mùže natáhnout ty dlouhé nohy. Chtìla bych umøít. Bojím se, aby si o mnìnemyslel nic špatného; nemohla jsem mu nic vysvìtlit, protože mezi námi byla Riretta,mluvila, poøád mluvila, vypadala hystericky. Teï je spokojená, gratuluje si, jakoumìla odvahu, to je toho, když je Henri mírný jako oveèka. Jdu. Nemohou mì pøece- 61 -

donutit, abych ho opustila jako psa. Vyskoèila z postele a otoèila vypínaèem. Punèochya kombiné, to staèí. Tak spìchala, že se nenamáhala èesáním, a lidé nebudou vìdìt,až mì uvidí, že jsem nahá pod tímhle velkým šedým pláštìm, který mi sahá až k patám.Alžíøan - zastavila se s tlukoucím srdcem - budu ho muset vzbudit, aby mi otevøeldveøe. Tiše se plížila dolù, ale každý schod praskal; zaklepala na okno kanceláøe.»Co je?« øekl Alžíøan. Mìl zarùžovìlé oèi a rozcuchané vlasy, nevypadalnijak hrozivì.»Otevøete mi,« øekla Lulu suše.Za ètvrt hodiny zazvonila u Henriho.»Kdo je to?« zeptal se Henri skrz dveøe.»To jsem já.«Nic neøíká, nechce mì pustit domù. Ale já budu klepat na dveøe, dokud mineotevøe, povolí kvùli sousedùm. Za minutu se dveøe pootevøely; objevil se Henri,bledý jako stìna a s vøídkem na nose; byl v pyžamu. »Nespal, pomyslila si nìžnì.»Nechtìla jsem odejít jen tak, chtìla jsem tì ještì vidìt.«Henri stále nic neøíkal. Lulu vešla dovnitø, odstrèila ho pøitom trochu. Jak jenemotorný, poøád se plete do cesty, dívá se na mne vyjevenýma oèima, ruce mu visí,neví, co si poèít se svým tìlem. Mlè, no tak mlè, vždy vidím, že jsi dojatý a že nemùžešmluvit. S námahou se snažil polknout a dveøe musela zavøít Lulu.»Pøeju si, abychom se rozešli jako pøátelé,« øekla.Otevøel ústa, jako by chtìl nìco øíci, pak se rychle obrátil a odbìhl. Co dìlá?Netroufala si za ním jít. Pláèe? Vtom ho slyšela kašlat; byl na záchodì. Když se vrátil,povìsila se mu na krk a pøitiskla mu svá ústa na ústa: bylo cítit, že zvracel. Lulu zaèalavzlykat.»Mnì je zima,« øekl Henri.»Pojïme si lehnout,« navrhla s pláèem, »mùžu tu zùstat až do zítøka do rána.«Lehli si a Lulu se otøásala obrovskými vzlyky, protože zase byla ve svém pokojia ve své krásné èisté posteli a zase vidìla èervený záblesk v okenní tabuli. Myslela, žeji Henri obejme, ale on nedìlal nic, ležel rovnì natažený, jako by nìkdo dal do postelekùl. Je stejnì upjatý, jako když mluví s nìjakým Švýcarem. Vzala mu hlavu do obourukou a upøenì se na nìho zadívala: »Jsi èistý, ty jsi èistý.« Dal se do pláèe.»Bože, já jsem nešastný,« øekl, »jakživ jsem nebyl tak nešastný.«»Já taky ne,« øekla Lulu.Dlouho plakali. Za chvíli zhasla a položila mu hlavu na rameno. Kdybychomtakhle mohli zùstat poøád: èistí a smutní jako dva sirotci. Ale to není možné, to v životìnejde. Život je obrovská vlna, která na Lulu dopadne a vyrve ji z Henriho náruèe. Tváruka, tvá velká ruka. Je na nì pyšný, že je má velké, øíká, že potomci starých rodùmají vždycky velké konèetiny. Už mì nebude brát kolem pasu; lechtalo to trochu, alebyla jsem pyšná, protože ho prsty skoro objal. To není pravda, že je impotentní - jeèistý, èistý a trošièku líný. Usmála se skrz slzy a políbila ho pod bradu.»Co øeknu rodièùm?« øekl Henri. »Matka z toho umøe.«Paní Crispinová z toho neumøe, naopak, bude triumfovat. Pøi jídle se všichni omnì budou káravì bavit a tváøit se, jako že toho moc vìdí, ale že nechtìjí všechno- 62 -

øíkat kvùli malièké, které je šestnáct, která je moc mladá, aby se pøed ní mohlo onìkterých vìcech mluvit. Ona se bude v duchu uchechtávat, protože bude všechnovìdìt, vždycky všechno ví a nemùže mì ani cítit. Takové bahno! A všechno budesvìdèit proti mnì.»Neøíkej jim to hned,« zaprosila, »øekni, že jsem v Nizze ze zdravotníchdùvodù.«»Nebudou mi to vìøit.«Líbala Henriho drobnými rychlými polibky na oblièej.»Ty jsi na mì, Henri, nebyl dost hodný.«»To je pravda, nebyl,« øekl Henri, »nebyl jsem dost hodný. Ale ty jsi takénebyla hodná,« dodal po úvaze.»Nebyla. Hú!« øekla Lulu, »jak jsme nešastní!«Plakala tak silnì, až mìla dojem, že se zalkne; za chvíli bude den a ona odejde.Èlovìk nikdy, nikdy nedìlá to, co chce, je prostì vleèen.»Nemìla jsi takhle odejít,« øekl Henri.Lulu vzdychla.»Mìla jsem tì moc ráda, Henri.«»A teï už nemáš?«»Není to totéž.«»S kým jedeš?«»S lidmi, které neznáš.«»Jak to, že se znáš s lidmi, které já neznám,« øekl Henri zlostnì, »kde ses s nimisetkala?«»Nech toho, drahoušku, mùj Gulliverku, pøece nebudeš v takové chvíli dìlatmanžela.«»Ty pojedeš s mužem!« øekl Henri a plakal pøitom.»Poslyš, Henri, pøísahám ti, že ne, pøísahám ti to pøi maminèinì zdraví, mužijsou mi teï pøíliš protivní. Jedu s jednou rodinou, jsou to pøátelé Riretty, starší lidé.Chci žít sama, oni mi najdou práci; ach, Henri, kdybys vìdìl, jak potøebuju žít sama,jak se mi to všechno hnusí.«»Co?« øekl Henri, »co se ti hnusí?«»Všechno!« políbila ho, »jenom ty se mi nehnusíš, miláèku.«Vsunula ruce pod Henriho pyžama a dlouze ho hladila po celém tìle. Zachvìlse pod tìmi ledovými prsty, ale nechal se hladit, øekl jen:»Mnì bude špatnì.«V Henrim se urèitì nìco zlomilo.V sedm hodin Lulu vstala s oèima opuchlýma od pláèe a øekla unavenì:»Budu se tam muset vrátit.«»Kam?«»Bydlím v hotelu du Théâtre, ulice Vandamme. Je to mizerný hotel.«»Zùstaò se mnou.«»Ne, Henri, prosím tì, nenaléhej, øekla jsem ti, že to nejde.«»To nás odnáší proud, takový je život; nemùžeme tomu ani rozumìt, ani to- 63 -

nelze soudit, jen se mùžeme dát unášet. Zítra budu v Nizze.« Vešla do koupelny, abysi omyla oèi vlažnou vodou. Oblékla si pláš a otøásla se. »Je to jako osud. Jen abychmohla dnes v noci spát, jinak pøijedu do Nizzy utahaná jako pes. Doufám, že koupilprvní tøídu; bude to poprvé, co pojedu první tøídou. Všechno vždycky takhle dopadne:už léta si pøeju podniknout nìjakou dlouhou cestu první tøídou, a když k tomu jednoudojde, zpacká se to všechno tak, že už z toho nemám skoro žádnou radost.« Spìchala,už aby byla pryè, protože na tìch posledních chvilkách bylo nìco nesnesitelného.»Co budeš dìlat s tím Galloisem?« zeptala se.Gallois si u Henriho objednal plakát. Henri ho udìlal, a Gallois ho teï nechtìl.»Nevím,« øekl Henri.Zachumlal se do pøikrývek, koukalo z nìho jen kus ucha a vlasy. Øekl pomalua ochable:»Chtìl bych týden spát.«»Sbohem, miláèku,« øekla Lulu.»Sbohem.«Naklonila se k nìmu, poodhrnula pøikrývky a políbila ho na èelo. Dlouho stálana chodbì a nemohla se odhodlat za sebou zavøít dveøe bytu. Po chvíli odvrátila oèi aprudce zabrala za kliku. Zaslechla suché zacvaknutí a mìla dojem, že omdlí; podobnýpocit zažila, když dopadla první lopatka hlíny na otcovu rakev.»Henri nebyl moc milý. Taky mohl vstát a doprovodit mì až ke dveøím. Myslím,že bych byta míò nešastná, kdyby byl ty dveøe zavøel on.«IV»Tohle že udìlala!« øekla Riretta s pohledem upøeným do daleka, »no tohle!«Byl veèer. Pierre je okolo šesté zavolal a Riretta za ním pøišla do Dômu.»Ale vždy vy jste se s ní mìla ráno v devìt sejít, ne?« øekl Pierre.»Sešla jsem se s ní.«»Nechovala se nìjak divnì?«»Vùbec ne,« odpovìdìla Riretta, »nièeho jsem si nevšimla. Vypadala trochuunavenì, ale øekla mi, že po vašem odchodu špatnì spala, protože byla rozèilená, žeuvidí Nizzu, a také že se trochu bála toho alžírského vrátného…Ano, dokonce se mìptala, jestli myslím, že jste koupil lístky první tøídy, øekla, že bylo vždycky jejímživotním snem cestovat první tøídou. Ne,« rozhodla Riretta, »jsem pøesvìdèená, že nanic takového nemyslila; aspoò dokud jsem s ní byla. Zùstala jsem u ní dvì hodiny, ajá mám v takových vìcech dost postøeh, pøekvapilo by mì, kdyby mi nìco takovéhoušlo. Namítnete, že je hodnì uzavøená - ale já už se s ní stýkám ètyøi roky, vidìla jsemji za nejrùznìjších okolností, znám Lulu od a až do zet.«»Tak ji pøemluvili ti Texierovi. Je to divné…« Na chvíli se zasnil, a najednoudodal: »To bych rád vìdìl, kdo jim dal Lulinu adresu. Hotel jsem vybral já a ona onìm pøedtím nikdy ani neslyšela.«Roztržitì si hrál s dopisem od Lulu, a Riretta byla rozmrzelá, protože by si hobyla ráda pøeèetla, a on jí to nenabídl.»Kdy jste ho dostal?« zeptala se koneènì.- 64 -

»Ten dopis…?« Podal jí ho s velkou prostotou. »Tady ho máte, pøeètìte si ho.Museli ho doruèit k domovnici nìkdy kolem jedné hodiny.«Byl to tenký fialový list papíru, jaké prodávají v trafice:Mùj velký miláèku,pøišli sem Texierovi (nevím, kdo jim dal adresu) a já Tì moc zarmoutím, alenepojedu nikam, má lásko, mùj Pierroušku; zùstanu s Henrim, protože je pøíliš nešastný.Byli ho dnes ráno navštívit, nechtìl jim otevøít, a paní Texierová øíká, že aninevypadal jako èlovìk. Byli moc hodní a chápou mé dùvody, ona øíká, že vinu na tomnese jedinì on, že je to bruèavý medvìd, ale v jádru není zlý. Øekla, že nìco takovéhopotøeboval, aby si uvìdomil, jak na mnì lpí. Nevím, kdo jim dal mou adresu; neøeklimi to, asi mì museli náhodou zahlédnout ráno, když jsem šla s Rirettou z hotelu.Paní Texierová øekla, že ví, že na mnì žádá úžasnou obì, ale že mì zná natolik, abyvìdìla, že se z ní nebudu chtít vyvlíct. Hroznì lituju naší krásné cesty do Nizzy, málásko, ale myslím, že ty nebudeš tak nešastný, protože dál budu tvá. Jsem celýmsrdcem a celým tìlem Tvá a budeme se vídat stejnì èasto jako døív. Ale Henri by sezabil, kdyby mne nemìl, nemùže beze mne být; ujišuju Tì, že to není nic pøíjemného,mít takovou zodpovìdnost. Doufám, že nenasadíš ten svùj ošklivý mraèivý výraz, comi nahání strach, nechceš pøece, abych si dìlala výèitky, viï, že ne? Za chvíli se vracímk Henrimu, je mi dost nepøíjemné pomyšlení, že ho uvidím v tomhle stavu. Ale bududost silná, abych mu stanovila své podmínky. Pøednì chci víc volnosti, protože Tìmiluju, chci, aby nechal Roberta na pokoji a aby už nikdy neøíkal nic ošklivého omamince. Miláèku, jsem moc smutná, chtìla bych, abys tu byl, toužím po Tobì, tisknuse k Tobì a cítím Tvá pohlazení po celém tìle. Zítra v pìt budu v Dômu.Lulu»Chudák Pierre!«Riretta ho vzala za ruku.»Vlastnì mì to mrzí hlavnì kvùli ní,« øekl Pierre. »Potøebovala by slunce aèerstvý vzduch. Ale když se rozhodla takhle…Matka mi dìlala pøíšerné výstupy«pokraèoval, »vila je její, nechtìla, abych si tam pøivedl ženu.«»Tak?« øekla Riretta pøerývaným hlasem. »Tak? Pak je tedy všechno v poøádku,všichni jste spokojeni!«Pustila Pierrovu ruku: cítila, aniž vìdìla proè, jak ji zaplavuje hoøká lítost.- 65 -

MLÁDÍ VÙDCE»V tìch andílkovských šatièkách vypadám rozkošnì.« Paní Portierová øeklamamince: »Ten váš chlapec je pøímo k nakousnutí. V tìch andílkovských šatièkáchvypadá rozkošnì.« Pan Bouffardier si Luciena pøitáhl mezi kolena a pohladil ho popažích: »Vždy je to úplná holèièka,« øekl s úsmìvem. »Jakpak se jmenuješ? Lucinka,Jacquelina nebo Markétka?« Lucien celý zrudl a øekl: »Jmenuju se Lucien.« Nebyl siuž docela jist, jestli opravdu není holèièka: rùzní lidé ho líbali a øíkali mu pøitom sleèinko,všem pøipadal s tìmi gázovými køídly, v dlouhých modrých šatech a s plavýmikadeøemi roztomilý; mìl strach, aby se lidé najednou nerozhodli, že už není chlapeèek;nadarmo by protestoval, nikdo by ho neposlouchal, nedovolili by mu odložit sukni,leda kdyby šel spát, ráno by ji zase našel u postele, a kdyby chtìl ve dne lulat, muselby si ji vyhrnout jako Nenetka a sednout si na bobek. Všichni by mu øíkali: má hezkádìvenko: možná že už se to stalo, že už jsem holèièka; cítil se uvnitø tak mìkký, ažmu z toho bylo trochu nanic a hlas mu písklavì plynul ze rtù a oblými pohyby nabízelvšem kvìtiny, mìl chu dát si pusu do loketní jamky. Pomyslil si: to není doopravdy.Býval rád, když nìco nebylo doopravdy, ale tenkrát o masopustním úterku se bavilvíc: tehdy ho pøevlékli za pierota a spolu s Ririm s køikem pobíhali a poskakovali apak se schovali pod stoly. Maminka ho lehce plácla loròonem. »Jsem na svéhochlapeèka pyšná.« Byla vznešená a krásná, byla nejtlustší a nejvìtší ze všech paní.Když šel Lucien kolem dlouhého bufetu, pokrytého bílým ubrusem, tatínek, kterýzrovna popíjel sklenici šampaòského, ho zdvihl do náruèe a øekl mu: »Chlapíku!«Lucien mìl chu dát se do pláèe a øíci: »Ále!«; požádal o oranžádu, protože bylaledová a protože mu ji zakázali pít. Ale nalili mu jen na dva prsty do docela malésklenièky. Mìla lepkavou chu a vùbec nebyla tak ledová: Lucien zaèal vzpomínat naoranžády s ricinovým olejem, které polykal, když byl tak nemocný. Dal se do pláèe autìšovalo ho, když pak sedìl v autì mezi tatínkem a maminkou. Maminka tisklaLuciena k sobì, byla teplá a navonìná, celá hedvábná. Chvílemi zbìlel vnitøek autajako køída, Lucien mhouøil oèi; fialky, které mìla maminka na živùtku, vystupovalyze stínu a Lucien najednou vdechoval jejich vùni. Ještì trochu povzlykával, ale cítil seochablý a lechtivý, jen nepatrnì lepkavý jako ta oranžáda; mìl chu cákat se ve vaniècea aby ho maminka myla gumovou houbou. Dovolili mu, aby spal v tatínkovì a maminèinìložnici, jako když byl miminko; smál se a rozhoupal vrzavá pera postýlky atatínek øekl: »To dítì je pøedráždìné.« Vypil trochu vody z pomeranèových kvìtù avidìl tatínka v košili.Druhý den byl Lucien pøesvìdèen, že na nìco zapomnìl. Velmi dobøe sipamatoval, co se mu zdálo; tatínek a maminka chodili obleèení jako andìlé, Luciensedìl nahatý na hrníèku, tloukl na buben, tatínek a maminka kolem nìho poletovali;byl to nepøíjemný sen. Ale pøed tím snem nìco bylo. Lucien se asi vzbudil. Když sesnažil upamatovat se, vidìl dlouhý èerný tunel, osvìtlený modrou lampièkou, takovoujako noèní lampa, kterou rodièe rozsvìcovali veèer v ložnici. Docela na dnì té temné- 66 -

a modré noci se nìco stalo, nìco bílého. Posadil se mamince k nohám a vzal si bubínek.Maminka mu øekla: »Proè se na mne tak koukáš, zlatíèko?« Sklopil oèi, udeøil dobubínku a vykøikl: »Bum ratata bum!« Ale když odvrátila hlavu, zaèal si ji podrobnìprohlížet, jako by ji vidìl poprvé. Modré šaty s látkovou rùží, ty poznával, oblièejtaké. A pøece už to nebylo totéž. Najednou se mu zdálo, že na to pøišel; bude-li ještìchvilku pøemýšlet, vybaví se mu to, co hledá. Tunel se rozsvítil bledì šedým svìtlema nìco se tam hýbalo. Lucien se lekl a vykøikl, tunel zmizel. »Co je ti, miláèku?« øeklamaminka. Klekla si k nìmu a vypadala znepokojenì. »Já si hraju,« øekl Lucien.Maminka hezky vonìla, ale bál se, aby se ho nedotkla: pøipadala mu divná, tatínekostatnì také. Rozhodl se, že už k nim do ložnice nepùjde nikdy spát.V následujících dnech si maminka nièeho nevšimla. Lucien se jako obvyklepoøád kolem ní motal a bavil se s ní jako opravdový malý muž. Chtìl, aby mu vypravovalao Èervené karkulce, a maminka si ho vzala na klín. Usmìvavá a vážná se zdviženýmukazováèkem povídala o vlkovi a o babièce. Lucien se na ni díval, øíkal jí: »A co bylopotom?« a chvílemi se dotýkal jejích kadeøí na krku; neposlouchal ji však, uvažoval,jestli je to opravdová maminka. Když dokonèila pohádku, øekl: »Maminko, povídejmi, jak jsi byla malá holèièka.« A maminka povídala: ale tøeba lhala. Snad bylanejdøív chlapeèek a oblékli ji do sukýnek - jako onehdy veèer Luciena - a pak je nosiladál, aby to vypadalo, jako že je holèièka. Nìžnì ohmatával maminèiny krásné paže,které byly pod hedvábím mìkké jako máslo. Co by se stalo, kdyby mamince svléklišaty a kdyby si vzala tatínkovy kalhoty? Snad by jí hned vyrostly èerné vousy. Tisklmaminèinu paži ze všech sil; mìl dojem, že se mu pøed oèima promìní v nìjaké strašnézvíøe - nebo že se z ní stane žena s vousem, jako ta na pouti. Smála se, ústa od uchak uchu, a Lucien vidìl její rùžový jazyk a vnitøek hrdla: bylo to ošklivé, mìl chu tamplivnout. »Haha!« øekla maminka, »jak pevnì mì tiskneš, ty mùj èlovíèku! Jen stisknihodnì moc! Tak moc, jak mì máš rád!« Lucien vzal jednu z tìch pìkných rukou sestøíbrnými prsteny a pokryl ji polibky. Ale druhý den, když byl na hrníèku a onasedìla vedle nìho a øíkala mu: »Tlaè, Luciene, tlaè, moje zlatíèko, prosím tì,« pøestalnajednou tlaèit a trochu zadýchanì se jí zeptal: »Ale jsi moje opravdická maminkaviï?« Øekla mu: »Ty hlupáèku,« a ptala se, jestli už to brzy bude. Od toho dne bylLucien pøesvìdèen, že hraje komedii, a už jí nikdy neøekl, že se s ní ožení, až budeveliký. Nevìdìl však dobøe, co je to za komedii: možná že té tunelové noci ukradlizlodìji tatínka a maminku z postele a dali tam místo nich tyhle dva. Nebo to opravduje maminka a tatínek, ale ve dne hrají jakousi roli a v noci jsou docela jiní. Luciena animoc nepøekvapilo, když se o Štìdrém veèeru najednou probudil a vidìl je, jak dávajído krbu hraèky. Druhý den povídali nìco o Ježíškovi a Lucien dìlal, jako že jim vìøí:domníval se, že to patøí k jejich úloze; patrnì ty hraèky ukradli. V únoru dostal spálua mìl pøi tom velkou zábavu.Když se uzdravil, zaèal si hrávat na sirotka. Sedl si pod kaštan doprostøedtrávníku, nabral do rukou hlínu a myslel si: »Jako jsem sirotek, budu se jmenovatLudvíèek. Jako jsem šest dní nejedl.« Služka Germaine ho zavolala k obìdu a u stolupokraèoval ve høe; tatínek ani maminka nic nepozorovali. Ujali se ho zlodìji a chtìjíz nìho udìlat kapsáøe. Až se naobìdvá, uteèe a pùjde je udat. Jedl a pil velmi málo;- 67 -

èetl v Hospodì u Andìla strážce, že první jídlo vyhladovìlého èlovìka má být lehké.Bylo to zábavné, protože všichni hráli. Maminka a tatínek hráli, že jsou maminka atatínek; maminka dìlala, jako že se trápí, protože její zlatíèko tak málo jí, tatínek dìlal,jako že ète noviny a jako že obèas zašermuje prstem Lucienovi pøed nosem a øekne:»Bambuláku, snìhuláku!« A Lucien také hrál, ale nakonec už dobøe nevìdìl, na co sivlastnì hraje. Že je sirotek? Nebo že je Lucien? Podíval se na karafu. Ve vodì tanèilona dnì takové èervené svìtýlko a èlovìk by pøísahal, že tatínkova ruka je uvnitø karafy,celá osvìtlená a obrovská, s èernými chloupky na prstech. Lucien mìl najednou dojem,že karafa si hraje na to, že je karafou. Výsledek byl, že se sotva dotkl jídla a odpolednedostal takový hlad, že musel ukradnout pùl tuctu švestek a skoro si zkazil žaludek.Pomyslil si, že už toho má dost, hrát si na Luciena. Nemohl si to však odvyknout azdálo se mu, že poøád vlastnì hraje. Pøál si být jako pan Bouffardier, takový ošklivý avážný. Když pøišel pan Bouffardier na veèeøi, sklonil se nad maminèinu ruku a øekl:»Služebník, madame,« a Lucien si stoupl doprostøed salónu a obdivnì si ho prohlížel.Ale nic z toho, co potkávalo Luciena, nebylo nikdy vážné. Když upadl a udìlal sibouli, zarazil se uprostøed pláèe a uvažoval: »Bolí to doopravdy?« To se cítil ještìsmutnìjší a zaèal plakat tím víc. Když políbil mamince ruku a øekl pøitom: »Služebník,madame,« maminka mu rozcuchala vlasy a øekla: »To není hezké, myško moje, nemášsi dìlat legraci z dospìlých lidí,« a Lucien byl celý skleslý. Jistou dùležitost pociovaljedinì první a tøetí pátek v mìsíci. V tyto dny pøicházely maminku navštívit rùznépaní a mezi nimi byly vždycky dvì nebo tøi ve smutku; Lucien mìl rád paní ve smutku,hlavnì když mìly velké nohy. Celkem vzato byl rád mezi dospìlými, protože jsoutak dùstojní - a èlovìka ani nenapadne, aby si o nich myslel, že se v posteli zapomínajía dìlají všelijaké vìci jako malí kluci; mají na tìle tolik šatù, a tak tmavých, že sièlovìk nemùže pøedstavovat, co mají pod nimi. Když jsou pohromadì, jedí všechnomožné, povídají si, a dokonce i jejich smích zní vážnì, je to krásné jako pøi mši.Dámy jednaly s Lucienem jako s osobností. Paní Couffinová brávala Luciena na klín,poplácávala ho po lýtkách a prohlašovala: »Tohle je nejrozkošnìjší drobek, jakéhojsem kdy vidìla.« Potom se ho vyptávala na jeho záliby, líbala ho a chtìla vìdìt, èímbude, až vyroste. Nìkdy odpovídal, že bude velkým vojevùdcem jako Panna orleánskáa že dobude na Nìmcích zpátky Alsasko-Lotrinsko, jindy zase, že chce být misionáøem.Když to povídal, vìøil tomu, co øíká. Paní Bessová byla velká a silná žena s malýmknírkem. Chytila nìkdy Luciena, lechtala ho, a øíkala mu: »Moje panenko.« Lucienovise to velmi líbilo, smál se radostí a kroutil se pod lechtajícími prsty; pøedstavoval si, žeje panenka, rozkošná panenka pro dospìlé, a byl by chtìl, aby ho paní Bessová svléklaa umyla a dala hajat do docela malinké kolébky jako gumové miminko. A nìkdy paníBessová øíkala: »Jestlipak umí má panenka mluvit« a stiskla mu trochu bøicho. A Lucienpøedstíral, že je panenka s mluvicím mechanismem, pøiškrcenì øekl: »Kvík,« a oba setomu smáli.Pan faráø, který k nim chodil každou sobotu na obìd, se ho ptal, jestli mámaminku rád. Lucien svou hezkou maminku a tatínka, který je tak silný a tak hodný,zbožòoval. Odpovìdìl: »Mám,« a díval se panu faráøi do oèí s trochu furiantskýmvýrazem, který všechny rozesmál. Pan faráø mìl hlavu jako malina, èervenou a- 68 -

uhrovitou, z každého zrnka trèel chlup. Øekl Lucienovi, že je to dobøe, že maminkumusí mít èlovìk vždycky moc rád, a potom se Luciena ptal, jestli má radši maminkunebo pánbíèka. Lucien nedovedl hned uhodnout odpovìï, a tak zaèal potøásatkadeøemi, kopat do vzduchu a køièet: »Bum ratata bum,« a dospìlí pokraèovaliv rozmluvì, jako by Lucien neexistoval. Bìžel na zahradu a vyklouzl ven zadní brankoumìl s sebou svou rákosovou hùlku. Lucien ovšem nikdy nesmìl ze zahrady ven, tobylo zakázané; obvykle byl hodný chlapeèek, ale toho dne mìl chu neposlechnout.Podíval se vyzývavì na porost kopøiv; hned bylo vidìt, že je to zakázané místo: zeïbyla zèernalá, kopøivy jsou zlý a ošklivý plevel, a zrovna pod nimi nìjaký pes nìcoutrousil; páchlo to tu kopøivami, psím výkalem a horkým vínem. Lucien práskal hùlkoudo kopøiv a køièel: »Mám rád maminku, mám rád maminku.« Vidìl polámané kopøivy,uboze visely dolù a tekla z nich bílá šáva, bìlavé a chlupaté krky se jim roztøepily,když se zlomily; slyšel slabý osamìlý hlásek køièet: »Mám rád maminku, mám rádmaminku,« kolem bzuèela tlustá modrá moucha; byla to masaøka. Lucien se jí bál - apach nìèeho zakázaného, mocný, hnilobný a poklidný pach mu naplòoval nozdry.Opakoval: »Mám rád maminku,« ale vlastní hlas mu pøipadal divný, dostal strašnýstrach a bìžel rovnou do salónu. Od toho dne Lucien pochopil, že maminku rád nemá.Necítil žádnou vinu, ale byl dvojnásob roztomilý, protože se domníval, že každý musícelý život dìlat, jako že má své rodièe rád, jinak je ošklivý chlapeèek. Paní Fleurierovépøipadal Lucien èím dál nìžnìjší, a právì to léto vypukla válka a tatínek odjel na frontua maminka byla ve svém zármutku tak ráda, že je Lucien tak pozorný; odpoledne,když v lehátku odpoèívala na zahradì, protože byla tak nešastná, bìžel jí pro polštáøa vsunul jí ho pod hlavu nebo jí pøikrýval nohy pokrývkou, a ona se se smíchembránila: »Vždy mi bude horko, ty mùj chlapeèku, jaký ty jsi hodný!« Vroucnì jilíbal, celý udýchaný jí øíkal: »Ty jsi má maminka, moje maminka!« a pak se šel posaditke kmeni kaštanu.Øekl: »Kaštane!« a èekal. Ale nic se nestalo. Maminka ležela pod verandou,docela malinká uprostøed dusného tìžkého ticha. Vonìlo to zahøátou trávou, dalo setu hrát na badatele v pralese, ale Lucien už nemìl chu si hrát. Nad èerveným høebenemzdi se chvìl vzduch a slunce dìlalo palèivé skvrny na zemi a Lucienovi na rukou.»Kaštane!« Byl to otøes; když Lucien øekl mamince: »Moje pìkná, hezká maminko,«maminka se usmála, a když øekl Germainì, že je stará škatule, Germaine plakala ažalovala to mamince. Ale když se øeklo: »Kaštane,« nestalo se vùbec nic. Ucedil mezizuby: »Ošklivej strome,« a nebyl pøitom docela klidný, ale když se strom ani nepohnul,opakoval hlasitìji: »Ošklivej strome, ošklivej kaštane, poèkej, já ti dám, jen poèkej!«a kopal do nìho. Ale strom zùstal klidný, úplnì klidný, jako by byl ze døeva. U veèeøeøekl Lucien mamince: »Víš, maminko, stromy jsou opravdu ze døeva,« a dìlal pøitomten svùj udivený oblièejík, který se mamince tak líbil. Ale paní Fleurierová nedostalapolední poštou žádný dopis. Øekla suše: »Nedìlej ze sebe hlupáka.« Z Luciena se stalmalý kazisvìt. Rozbíjel všechny hraèky, aby poznal, jak jsou udìlané; rozøezal opìradlolenošky starou tatínkovou bøitvou, shodil tanagrovou sošku v salónì, aby se pøesvìdèil,jestli je dutá a jestli v ní nìco je; na procházce srážel rostlinám a kvìtinám hlavy:pokaždé byl hluboce zklamaný, vìci jsou hloupé, vlastnì doopravdy neexistují.- 69 -

Maminka mu èasto ukazovala kvìtiny nebo stromy a ptala se ho: »Jakpak se tojmenuje?« A Lucien vrtìl hlavou a odpovídal: »To vùbec nic není, to se nejmenujenijak.« Nic z toho nestálo za to, aby si toho èlovìk všímal. Mnohem zábavnìjší bylovytrhávat nožièky kobylkám, protože ty se vám v ruce kroutí jako káèa, a když se jimzmáèkne bøíško, vystøíkne z nìho taková žlutá hustá šáva. Ale kobylky nekøièí. Lucienby byl rád trápil nìjaké zvíøe, které køièí, když má bolest, tøeba slepici, ale k tìm senetroufal pøiblížit. Pan Fleurier se v bøeznu vrátil, protože byl majitelem továrny agenerál mu øekl, že prokáže vlasti víc služeb v èele své továrny než nìkde v zákopechjako každý druhý. Shledal, že se Lucien velmi zmìnil a øekl, že svého klouèkanepoznává. Lucien upadl do jakési ospalosti; odpovídal ochable, poøád si strkal prstdo nosu nebo si foukal na prsty a pak k nim èichal; museli ho prosit, aby šel na velkoustranu. Teï už chodil na ono místeèko sám; musel jen nechat pootevøené dveøe amaminka nebo Germaine ho obèas chodily povzbuzovat. Trùnil tam celé hodiny ajednou se tak nudil, že tam nakonec usnul. Lékaø øekl, že pøíliš rychle roste, a pøedepsalposilòující léky. Maminka chtìla Luciena nauèit hrát nové hry, ale Lucien soudil, žeuž toho takhle umí dost a že koneckoncù všechny hry jsou stejné, je to poøád totéž.Èasto trucoval: to byla taky hra, ale docela zábavná. Èlovìk potrápí maminku, dostanese do takové smutné a zatrpklé nálady, jako by tak trochu ohluchl, ústa jsou pevnìstažená a oèi plné mlhy; a uvnitø je èlovìku tak vlhko a teplouèko, jako když si veèerzaleze do peøin a cítí svou vlastní vùni; je na svìtì sám. Lucien už z trucovánínevycházel, a když mu tatínek výsmìšným hlasem øíkal: »Náš trucmajstr,« Lucien seválel po zemi a vzlykal. Ještì chodíval do salónu, když maminka pøijímala návštìvy,ale od té doby, co mu ustøihli kadeøe, dospìlí si ho už tolik nevšímali anebo mu dìlalikázání a vyprávìli pouèné pøíbìhy. Když kvùli bombardování pøijel do Férolles jehobratránek Riri se svou hezkou maminkou, tetou Berthou, mìl Lucien velkou radost asnažil se ho nauèit svým hrám. Ale Riri byl pøíliš zaujatý svou nenávistí k Nìmèourùma kromì toho byl ještì moc dìtinský, aèkoli byl o pùl roku starší než Lucien; naoblièeji mìl pihy a nebyl pøíliš chápavý. Právì jemu však Lucien svìøil, že je námìsíèný.Nìkteøí lidé v noci mluví a chodí ve spánku: Lucien se o tom doèetl v Malém badatelia pomyslil si, že možná existuje nìjaký skuteèný Lucien, který v noci chodí, mluví amá opravdu rád své rodièe; jenomže do rána to všechno zapomene a musí zase znovadìlat, jako že je Lucien. Zprvu vìøil Lucien této historce jenom napùl, ale jednou šlike kopøivám a Riri ukázal Lucienovi èuráèek a øekl: »Koukej, jak je velikej, já už jsemvelkej kluk. Až bude docela velikej, bude ze mì chlap, a pak budu v zákopech bojovats Nìmèourama.« Lucienovi pøipadal Riri hroznì legraèní a dostal záchvat bláznivéhosmíchu. »Ukaž tvùj,« øekl Riri. Srovnávali a Lucienùv byl menší; ale Riri švindloval,povytahoval si ho, aby byl delší. »Já mám vìtšího,« øekl Riri. - »Já jsem zas…námìsíèný,«øekl Lucien klidnì. Riri nevìdìl, co to námìsíèný je, a Lucien mu to muselvysvìtlit. Když skonèil, pomyslil si: »Tak je to tedy pravda, jsem námìsíèný,« a mìlhroznou chu se dát do pláèe. Spali spolu v jedné posteli a tak se dohodli, že Ririzùstane pøíští noc vzhùru a bude dávat pozor, až Lucien vstane, a zapamatuje sivšechno, co Lucien øekne. »Pak mì za chvíli vzbuï,« øekl Lucien, »jestli si vzpomenu,co jsem dìlal.« Veèer nemohl Lucien usnout; slyšel hlasité chrápání a musel Ririho- 70 -

vzbudit. »Zanzibar,« øekl Riri. »Vzbuï se Riri, musíš se dívat, až vstanu.« - »Nech mìspát,« øekl Riri rozespalým hlasem. Lucien s ním zatøásl a štípl ho pod košilí, a Riri sezaèal vrtìt a zùstal vzhùru s otevøenýma oèima a divnì se usmíval. Lucien myslel nakolo, které mu tatínek má koupit, slyšel zapískat nìjakou lokomotivu, a potomnajednou vešla služebná a roztáhla záclony, bylo osm hodin ráno. Lucien se nikdynedovìdìl, co v noci dìlal. Pánbùh to vìdìl, protože Pánbùh vidí všechno. Lucienpoklekal na klekátko a snažil se být hodný, aby ho maminka pochválila, až pùjde zemše, ale nenávidìl Pánaboha: Pánbùh toho ví o Lucienovi víc, než toho ví Luciensám o sobì. Ví, že Lucien nemá rád maminku ani tatínka a že jenom pøedstírá, že jehodný, a že si veèer v posteli sahá na èuráèek. Naštìstí si to Pánbùh všechno nemùžepamatovat, protože na svìtì je tolik malých klukù. Když si Lucien zaklepe na èelo aøekne: »Žejdlíèek!«, Pánbùh v tu ránu zapomene, co vidìl. Lucien také zaèal Pánabohapøesvìdèovat, že má svou maminku rád. Obèas si v duchu øíkal: »Já mám tak rádsvou drahou maminku!« Vždycky v nìm zùstával kousíèek, který nebyl tak docelapøesvìdèený, a Pánbùh ovšem ten kousíèek vidìl. V tom pøípadì vyhrával On. Alenìkdy se èlovìk úplnì ponoøil do toho, co øíkal. Øeknìte rychle »ó, jak mám rád svoumaminku«, zøetelnì to vyslovíte, pøedstavujete si maminèin oblièej, a najednou cítítezáplavu nìhy, napadne vás jen tak zbìžnì, jen docela zbìžnì, že se na vás Pánbùhdívá, a pak už se nemyslí ani na to, pak už se celí topíte v nìze a v uších vám tanèíslova: maminka, MAMINKA, maminka. To ovšem trvá jenom chvilku, jako když seLucien snaží udržet židli v rovnováze na dvou nohách. Ale když se zrovna v tomokamžiku vysloví slovo »Žumila«, tak je Pánbùh pøevezený: vidìl jenom Dobro a to,co vidìl, se navždy vryje do Jeho pamìti. Ale Luciena tahle hra omrzela, protože sena ni muselo vynaložit pøíliš velké úsilí, a pak nakonec èlovìk ani nevìdìl, jestli Pánbùhvlastnì vyhrál nebo prohrál. Lucien se o Pánaboha pøestal starat. Když šel k prvnímupøijímání, øekl pan faráø, že je to nejhodnìjší a nejzbožnìjší chlapeèek z celéhokatechismu. Lucien rychle chápal a mìl dobru pamì, ale mìl hlavu plnou mlhy.V nedìli se vyjasòovalo. Mlha se protrhávala, když chodil s tatínkem naprocházku po paøížské silnici. Mìl na sobì svùj krásný námoønický obleèek a potkávalitatínkovy dìlníky, kteøí zdravili tatínka i Luciena. Tatínek k nim pøistupoval a oni øíkali:»Dobrý den, pane Fleuriere,« a taky »Dobrý den, mladý pane«. Lucien mìl dìlníkyrád, protože to byli dospìlí lidé, ale ne takoví jako druzí. Pøednì mu øíkali: pane. Apak, nosili èepice a mìli velké ruce s krátce ostøíhanými nehty, a ty ruce vypadalyvždycky bolavé a popraskané. Byli si vìdomi své zodpovìdnosti a byli uctiví. Nebylomožné zatahat otce Boulignarda za kníry, to by mu tatínek vyhuboval. Ale když otecBoulignard mluvil s tatínkem, smekal èepici, kdežto tatínek a Lucien si nechávaliklobouk na hlavì, a tatínek mluvil zvuèným a bodrým hlasem: »Tak co, otèeBoulignarde, èekáme synátora, že, kdypak nám pøijede na dovolenou?« - »Koncemmìsíce, pane Fleuriere, dìkuju, pane Fleuriere.« Otec Boulignard vypadal celý šastnýa nebyl by si dovolil Luciena plácnout pøes zadek a øíci mu Žabèe!, jak to udìlal panBouffardier. Lucien pana Bouffardiera nenávidìl, protože byl tak ošklivý . Ale kdyžvidìl otce Boulignarda, cítil se dojatý a mìl chu být hodný. Jednou, když se vrátiliz procházky, vzal si tatínek Luciena na klín a vykládal mu, jaké je to, když je èlovìk šéf.- 71 -

Lucien chtìl vìdìt, jak tatínek mluví s dìlníky, když je v továrnì, a tatínek mu ukázal,jak se to má dìlat, a mìl hlas docela zmìnìný. »Bude ze mì taky šéf?« zeptal seLucien. »No ovšem, klouèku, proto tì pøece mám.« - »A komu budu porouèet?« -»No, až budu mrtvý, budeš majitelem mé továrny a budeš porouèet mým dìlníkùm.«- »Ale oni budou taky mrtví.« - »No tak budeš porouèet jejich dìtem, a budeš musetjednat tak, aby tì poslouchali a aby tì mìli rádi.« - »A jak to udìlám, aby mì mìlirádi, tatínku?« Tatínek chvíli pøemýšlel, a pak øekl: »Pøednì je musíš všechny znátjménem.« Na Luciena to udìlalo hluboký dojem, a když k nim pøišel syn mistra Morelaoznámit, že jeho otci to uøízlo dva prsty, Lucien s ním vážnì a laskavì promlouval,pohlížel mu pøímo do oèí a oslovoval ho Morele. Maminka øekla, že je pyšná, že mátak dobrého a citlivého chlapeèka. Potom bylo pøímìøí, tatínek èetl každý veèernahlas noviny, všichni mluvili o Rusech a o nìmecké vládì a o reparacích a tatínekukazoval Lucienovi rùzné zemì na mapì: Lucien prožil nejnudnìjší rok svéhoživota; i za války to bylo stokrát lepší, teï se zdálo, že nikdo nemá co dìlat, a svìtla,která bylo vídat v oèích paní Coffinové, pohasla. V øíjnu 1919 ho paní Fleurierovázaèala posílat jako externistu do školy Saint-Joseph.V pracovnì abbého Gerometa bylo horko. Lucien stál u køesla pana abbého,ruce si držel za zády a hluboce se nudil. »Což maminka ještì nepùjde?« Ale paníFleurierová ještì na odchod nepomýšlela. Sedìla na krajíèku zeleného køesla anaklánìla své mohutné poprsí k panu abbému; mluvila rychle tím hudebním hlasem,jaký mívala, když byla rozzlobená a nechtìla to dát najevo. Pan abbé mluvil pomalua slova v jeho ústech se zdála mnohem delší než u jiných lidí, jako by je trochu ocucal,jako karamelu, než je vypustí z úst. Vykládal mamince, že Lucien je hodný a pracovitýhoch, ale že je ke všemu strašnì lhostejný, a paní Fleurierová øíkala, že ji to velmirmoutí, protože doufala, že mu zmìna prostøedí prospìje. Ptala se, jestli si aspoò opøestávkách hraje. »Bohužel, madame,« øekl dobrý duchovní, »zdá se, že ho dokonceani hry pøíliš nebaví. Nìkdy bývá prudký, dokonce divoký, ale všechno ho brzy omrzí;myslím, že mu chybí vytrvalost.« Lucien si pomyslel: »To mluví o mnì.« Jsou to dvìdospìlé osoby a pøedmìtem jejich hovoru je on, docela tak jako válka nebo nìmeckávláda nebo pan Poincaré; vypadají vážnì a rozebírají jeho pøípad. Ale ani ta myšlenkamu neudìlala radost. Mìl uši plné malých, zpìvavých slov své matky a ocucaných,lepkavých slov pana abbého, bylo mu do pláèe. Naštìstí zazvonilo, a tak mu vrátilisvobodu. Ale pøi hodinì zemìpisu byl poøád ještì velmi nervózní a požádal abbéhoJacquina, aby ho pustil na záchod, protože se potøeboval trochu hýbat.Zprvu ho svìží chládek, samota a pøíjemné ovzduší místeèka v ústraní uklidnily.Pro klid svìdomí si sedl a pøikrèil se, ale nechtìlo se mu: zdvihl hlavu a zaèal èístnápisy, kterých byly plné dveøe. Bylo tam modrou tužkou napsáno: »Bartaud je mròaváštìnice.« Lucien se usmál: je to pravda, Bartaud je štìnice, je docela mròavý a øíkalose, že trochu vyroste, ale moc ne, jeho tatínek je docela malý, skoro trpaslík. Lucienuvažoval, jestli Bartaud ten nápis èetl, a usoudil, že ne, jinak by ho smazal. Bartaudby si naslinil prst a tøel by písmena tak dlouho, až by zmizela. Luciena trochu tìšilopomyšlení, že Bartaud pùjde ve ètyøi hodiny na záchod, spustí si sametové kalhotkya pøeète si: »Bartaud je mròavá štìnice.« Tøeba si nikdy neuvìdomil, že je tak malý.- 72 -

Lucien si pøedsevzal, že mu hned zítra o pøestávce øekne štìnice. Vstal a èetl vpravona zdi jiný nápis, naèrtnutý stejným modrým písmem: »Lucien Flerié je dlouhá mrkef.«Peèlivì nápis smazal a vrátil se do tøídy. »Pravda,« pomyslel si, když se podíval nakamarády, »všichni jsou menší než já.« A cítil se nesvùj. »Dlouhá mrkef.« Sedìl usvého psacího stolku z exotického døeva. Germaine byla v kuchyni, maminka se ještìnevrátila. Napsal »dlouhá mrkev« na bílý list, aby opravil pravopisnou chybu. Aleslova mu pøipadala pøíliš známá a už na nìj nepùsobila. Zavolal: »Germaino, miláGermaino!« »Copak zase chcete,« zeptala se Germaine. »Chtìl bych, Germaino, abystena tenhle papír napsala: Lucien Fleurier je dlouhá mrkev.« »Zbláznil jste se, paneLuciene?« Objal ji kolem krku: »Germainko, Germaineèko, buïte tak hodná!«Germaine se dala do smíchu a otøela si mastné prsty o zástìru. Nedíval se na ni,dokud psala, ale potom si odnesl list do svého pokoje a dlouze ho pozoroval. Germainemìla špièaté písmo, Lucienovi se zdálo, jako by mu suchý hlas øíkal do ucha: »Dlouhámrkev!« Pomyslil si: Jsem velký. Byl zdrcený hanbou: je velký, jako je Bartaud mròavý- a ti druzí se mu za zády posmívají. Jako kdyby mu to najednou vyšlo v kostkách: aždosud mu pøipadalo pøirozené, že se dívá na kamarády seshora dolù. Ale teï se muzdálo, jako kdyby ho byli najednou odsoudili, aby byl po celý zbytek života velký.Veèer se zeptal otce, jestli se èlovìk mùže zmenšit, když si to ze všech sil pøeje. PanFleurier øekl, že ne: všichni Fleurierové vždycky byli velcí a silní a Lucien ještì vyroste.Lucien byl zoufalý. Když ho matka uložila, vstal z postele a šel se na sebe podívat dozrcadla. »Jsem veliký.« Ale a se prohlížel sebevíc, nebylo to na nìm vidìt, nevypadalani velký, ani malý. Nadzdvihl si trochu košili a uvidìl své nohy; pøedstavoval si,jak Costil øíká Hébrardovi: »Hele, podívej se, jaké má mrkev dlouhé nohy,« a bylomu divnì. Bylo chladno, Lucien se otøásl a nìkdo øekl: »Mrkev má husí kùži!« Luciensi zdvihl podolek košile hodnì vysoko a všichni mu vidìli pupík a všechno, potombìžel k posteli a vklouzl do ní. Když si strèil ruku pod košili, pomyslil si, že ho Costilvidí a øíká: »Podívejte se, co dlouhá mrkev provádí.« Vrtìl a kroutil se v posteli, šeptal:»Dlouhá mrkev! Dlouhá mrkev!« až si pod prsty vyèaroval malinké nakyslé svrbìní.V následujících dnech mìl chu požádat pana abbého, aby mu dovolil sednoutsi dozadu. To kvùli Boissetovi, Costilovi a Winckelmannovi, kteøí sedìli za ním amohli se mu dívat na zátylek. Lucien zátylek cítil, ale nevidìl ho a dokonce na nìjèasto zapomínal. Ale zatímco odpovídal panu abbému a pøednášel tirádu Dona Diega,ti druzí byli za ním a dívali se mu vzadu na krk a mohli se pochechtávat pøi myšlence:»Ten ho má hubený, má na krku dva provazy.« Lucien se snažil mluvit nadnesenýmhlasem a vyjádøit Diegovo pokoøení. S hlasem si dìlal, co chtìl, ale zátylek byl poøádstejnì poklidný a nevýrazný, jako když nìkdo odpoèívá, a Boisset ho vidìl. Lucien sinetroufal pøesednout, protože poslední lavice byla »oslovská« ale celou dobu ho svrbìlkrk a lopatky a musel se poøád drbat. Lucien si vymyslel novou hru: ráno, když sesám koupal v koupelnì jako dospìlý, pøedstavoval si, že ho nìkdo pozoruje klíèovoudírkou, nìkdy Costil, jindy otec Boulignard nebo Germaine. Zaèal se všelijak kroutit,aby ho vidìli ze všech stran, a nìkdy se natoèil zadkem ke dveøím, spustil se na všechnyètyøi, aby byl hodnì vyšpulený a smìšný; pan Bouffardier se k nìmu plížil, aby mudal klystýr. Jednou, když byl na záchodì, zaslechl praskání; to Germaine leštila na- 73 -

chodbì pøíborník. Srdce se mu zastavilo potichu otevøel dveøe a vyšel ven sespuštìnými kalhotami a s košilí omotanou kolem beder. Musel dìlat drobné skoky,aby se dostal kupøedu a neztratil rovnováhu. Germaine se na nìj klidnì zadívala: »Tozkoušíte závody v pytli?« zeptala se. Vztekle si vytáhl kalhoty a utíkal sebou praštitna postel. Paní Fleurierová byla nešastná, èasto øíkala manželovi: »Býval pøecetak pùvabný, dokud byl malý, a podívej se, jak teï vypadá neohrabanì; jestli to neníškoda!« Pan Fleurier se roztržitì podíval po Lucienovi a odpovìdìl: »To je tím vìkem!«Lucien nevìdìl, co si poèít se svým tìlem; a podnikal cokoli, mìl poøád dojem, že seto tìlo neptá a existuje si na všech stranách najednou. Lucien si rád pøedstavoval, žeje neviditelný, a pozdìji si navykl dívat se klíèovými dírkami, aby se pomstil a aby sepodíval, jak vypadají ti druzí. Vidìl matku, když se myla. Sedìla na bidetu, vypadalajako by spala, a urèitì na své tìlo docela zapomnìla, dokonce i na svùj oblièej, protožesi myslela, že ji nikdo nevidí. Houba se pohybovala jako sama od sebe po nevnímavémtìle a vypadalo to, že se najednou uprostøed cesty zastaví. Maminka si namydlilažínku a ruka jí zmizela mezi nohama. Oblièej mìla uvolnìný, skoro smutný, jistìmyslela na nìco jiného, na Lucienovu výchovu nebo na pana Poincarého. Ale bylav té chvíli tou kyprou rùžovou masou, tím mohutným tìlem rozvaleným nakameninovém bidetu. Jindy si zase Lucien zul boty a vylezl až do podkroví. UvidìlGermainu. Mìla na sobì dlouhou zelenou košili, která jí sahala až k patám, èesala sepøed kulatým zrcátkem a mìkce se usmívala na svùj obraz. Lucien se dal do bláznivéhosmíchu a musel rychle sejít dolù. Potom se èasto na sebe usmíval pøed zrcadlemv salónì nebo na sebe dìlal všelijaké oblièeje, což mu po chvíli nahánìlo hrozný strach.Nakonec Lucien usnul, ale nikdo si toho nevšiml, jen paní Coffinová, kterámu øíkala »mùj Šípkový Rùžánek«; velký chuchvalec vzduchu, který nemohl anispolknout, ani vyplivnout, mu poøád udržoval pootevøená ústa; to bylo jeho zívání;když byl sám, chuchvalec narùstal a mìkce mu hladil patro a jazyk; ústa se otevíraladokoøán a po tváøích mu tekly slzy: byly to velice pøíjemné okamžiky. Na záchodì hoto už tak moc nebavilo jako døív, ale zato velmi rád kýchal; probouzelo ho to, chvilièkuse pobavenì kolem sebe díval, a potom zase otupìl. Nauèil se rozeznávat rùzné druhyspánku: v zimì si sedal pøed krb a natahoval hlavu k ohni; když hodnì zèervenala apøipekla se, bylo v ní najednou prázdno: øíkal tomu »usínat hlavou«. V nedìli ránonaopak usínal nohama: vlezl do vany, pomalu si sedal a spánek se šplíchavì rozlévaldo nohou a bokù. Nad døímajícím bílým tìlem, nataženým na dnì vany a pøipomínajícímvaøenou slepici, trùnila drobná svìtlovlasá hlava, plná uèených slov,templum, templi, templo, seizmograf, ikonoklast. Ve škole byl spánek bílý protrhávanýblesky: »Co mohl dìlat proti tøem?« Nejlepší: Lucien Fleurier. »Co je to Tøetí stav:nic.« Nejlepší: Lucien Fleurier. Druhý: Winckelmann. Pellereau byl nejlepší v algebøe,mìl jen jedno varle, druhé se nevyvinulo; žádal deset centimù za ukázání a padesát zasáhnutí. Lucien dal padesát centimù, zaváhal, natáhl ruku a odešel, aniž si sáhl, alepotom toho tak litoval, že nìkdy celou hodinu vydržel nespat. V geologii byl o nìcoménì dobrý než v dìjepisu. První: Winckelmann, druhý: Fleurier. V nedìli jezdívals Costilem a Winckelmannem na kole. Kola klouzala v mìkkém prachu narudloukrajinou, spalovanou vedrem; Lucien mìl nohy svalnaté a hbité, ale ospalá vùnì silnic- 74 -

mu stoupala do hlavy, naklánìl se nad øídítky, oèi mu rùžovìly a zpola se zavíraly.Tøikrát za sebou dostal ve škole první cenu. Dali mu Fabiolu anebCírkev v katakombách, Génia køesanství a Život kardinála Lavigerie. Když se Costilvrátil z prázdnin, nauèil všechny De profundis morpionibus a Dìlostøelce z Met. Luciense rozhodl, že udìlá víc, a prostudoval si v tatínkovì lékaøském Laroussovi hesloDìloha; potom spolužákùm vysvìtlil, jak vypadá žena, dokonce jim na tabuli udìlalnáèrtek a Costil prohlásil, že je to sranda; ale potom nemohli slyšet slovo »lùno«, abyse nedali do smíchu, a Lucien si s uspokojením pomyslel, že v celé Francii by sesotva našel žák v septimì nebo dokonce v oktávì, který by tak dobøe znal ženské ústrojíjako on.Když se Fleurierovi pøestìhovali do Paøíže, bylo to jako magnéziový blesk.Lucien už nemohl spát kvùli autùm, biografùm a ulicím. Nauèil se rozeznávat simcuod packarda a hispano-suizu od rolls-royce; obèas hovoøil o aerodynamické linii; užpøes rok nosil dlouhé kalhoty. Za úspìch pøi první èásti maturity ho otec poslal doAnglie; Lucien spatøil louky nasáté vodou a bílé útesy, boxoval s Joe Latimerem anauèil se overarmstroke, ale jednoho krásného rána se probudil spící, už ho to chytiloznovu; do Paøíže se vrátil celý mátožný. Ve tøídì elementární matematiky na gymnáziuCondorcet bylo tøicet sedm žákù. Osm z nich o sobì prohlašovalo, že jsou ostøílenímazáci, a øíkali ostatním neviòátka. Mazáci pohrdali Lucienem až do 1. listopadu, aleo Všech svatých šel Lucien na procházku s Garrym, nejvìtším ze všech mazákù, apodal jen jako mimochodem dùkaz o takových anatomických znalostech, že byl Garryohromen, Lucien se ke skupinì mazákù nepøipojil, protože ho rodièe veèer nepouštìliven, ale stýkal se s nimi jako rovný s rovnými.Ve ètvrtek k nim chodívala do ulice Raynouard obìdvat teta Bertha s Ririm.Nesmírnì zmohutnìla a posmutnìla a stále jen vzdychala; ple však mìla poøád velmijemnou a bílou a Lucien by si ji byl pøál vidìt nahou Myslíval na to veèer v posteli;bylo by to v zimì v Bouloòském lesíku, objevili by ji nahou na pasece, ruce by mìlazkøížené pøes prsa, tøásla by se a mìla by husí kùži. Pøedstavoval si, že by se jí nìjakýkrátkozraký kolemjdoucí dotkl koncem hole a øekl by: »Co to tady je?« Lucien sis bratrancem moc dobøe nerozumìl: z Ririho se stal hezký, až pøíliš dobøe obleèenýmladík; studoval na Lakanalu filozofii a matematice vùbec nerozumìl. Lucien senemohl ubránit vzpomínce na to, jak se Riri, když mu bylo sedm let, ještì podìlávaldo kalhot a jak potom chodil s nohama roztaženýma jako kachna a díval se na svoumaminku nevinnýma oèima a øíkal: »Ne, já to neudìlal, opravdu ne.« A podával Ririmuruku s jistým odporem. Pøece však k nìmu byl velmi milý a vykládal mu matematiku;nìkdy se musel velmi ovládat, protože Riri nebyl moc chápavý. Lucien se však nikdynerozzlobil a vždycky si zachoval vyrovnaný a velice klidný hlas. Paní Fleurierovásoudila, že Lucien je úžasnì taktní, ale teta Bertha nejevila žádnou vdìènost. KdyžLucien Ririmu navrhoval, aby se spolu uèili, teta Bertha trochu zrudla, zavrtìla se nažidli a øekla: »Ale ne, jsi moc hodný, drahý Luciene, ale Riri už je velký chlapec.Však on by to svedl, kdyby chtìl; èlovìk si nemá zvykat, aby spoléhal na cizí pomoc.«Jednou veèer øekla neoèekávanì paní Fleurierová Lucienovi: »Myslíš si snad, že je tiRiri vdìèný za to, co pro nìho dìláš? Tak abys vìdìl, hochu: øíká, že prý se vytahuješ,- 75 -

povídala mi to teta Bertha.« Mìla zase ten svùj hudební hlas a dobromyslný výraz;Lucienovi bylo jasné, že kypí zlostí. Pocítil neurèitý zájem a nevìdìl, co by odpovìdìl.Druhý a tøetí den mìl hodnì práce a ta historka se mu vykouøila z hlavy.V nedìli ráno najednou prudce odložil pero a uvažoval: »Vytahuju se?« Bylojedenáct hodin; Lucien sedìl u psacího stolu a prohlížel si rùžové postavièky na kretonovýchzávìsech na stìnách; na levé tváøi cítil suché a prašné teplo prvníhodubnového slunce, na pravé tváøi tìžké a dusné horko ústøedního topení. »Vytahujuse?« Tìžko odpovìdìt. Lucien se nejdøív snažil vybavit si poslední rozhovor s Ririma nestrannì posoudit svùj postoj. Naklonil se tenkrát k Ririmu, usmál se na nìho aøekl: »Jasný? Jestli ti to jasný není, neboj se to øíct, kamaráde, podíváme se na toznova.« Po chvíli se sám zmýlil v nìjaké složité úvaze a øekl vesele: »Renonc, Fleuriere,zpìt!« Pochytil ten výraz od pana Fleuriera a bavil ho. »Vytahoval jsem se, když jsemto øíkal?« Jak usilovnì uvažoval, vynoøilo se mu nìco bílého, kulatého, mìkkého jakokousek mraku: byla to jeho tehdejší myšlenka. Øekl tenkrát »Jasný« a tohle mìl v hlavì,ale nedalo se to popsat. Lucien se zoufale snažil dívat se na ten kus mraku a najednoucítil, že do nìho po hlavì padá, octl se najednou uprostøed bílé páry a sám se promìnilv páru, nezbylo z nìho nic než bílé a vlhké horko, které bylo cítit prádlem. Chtìl sez té páry vytrhnout a získat odstup, ale šla za ním. Pomyslil si: »To jsem já, LucienFleurier, jsem u sebe v pokoji a dìlám pøíklad z fyziky, je nedìle.« Ale myšlenkysplývaly v jakési mlze, bílé na bílém. Otøásl se a zaèal si upøesòovat postavièky nakretonu, dvì pastýøky, dva pastýøi a Amorek. Potom si najednou øekl: »Já jsem…« ajako by cvakla nìjaká spouš: probudil se ze své dlouhé mátožnosti. Nebylo to nicpøíjemného: pastýøi ustoupili do pozadí, Lucienovi pøipadalo, že je vidí, jako by sedíval opaènou stranou kukátka. Místo té tupé malátnosti, která mu byla tak pøíjemnáa která se mìkce rozplývala sama v sobì, objevila se tu najednou jakási bezradnáúzkost, velice èilá, která se tázala: »Kdo jsem?«»Kdo jsem? Dívám se na psací stùl, dívám se na sešit. Jmenuju se LucienFleurier, to je jenom jméno. Vytahuju se. Nevytahuju se. Nevím, nemá to žádný smysl.Jsem dobrý žák. Ne. To je jen pøetváøka: dobrý žák pracuje, já ne. Mám dobréznámky, neuèím se rád. Taky se neuèím nerad, je mi to prostì fuk. Všechno je mnìfuk. Nikdy ze mne nebude vùdce.« Pomyslil si úzkostnì: »Ale co vlastnì ze mnebude?« Ubìhla chvíle; podrbal se na tváøi a pøivøel oko, protože ho oslepovalo slunce:»Co vlastnì jsem já?« Zas tu byla ta mlha, neurèitá, stoèená sama do sebe. »Já!«Podíval se do dálky; to slovo mu znìlo v hlavì; jako by se dalo vytušit nìco jakousitemnou špièkou pyramidy, jejíž strany ubíhaly a ztrácely se do mlhy. Lucien se zachvìla ruce se mu tøásly. »Už je to tak,« pomyslil si, »už je to tak: já neexistuju.«V následujících mìsících se Lucien pokoušel znovu upadnout do spánku, alenepodaøilo se mu to: spal pravidelnì devìt hodin každou noc, ale zbytek èasu byl èilýa èím dál zmatenìjší. Jeho rodièe øíkali, že nikdy tak dobøe nevypadal. Když si nìkdypomyslel, že není z lidí, z nichž se stávají šéfové, mìl romantické pocity a byl by serád procházel celé hodiny za mìsíèního svitu; ale rodièe mu ještì nedovolovali choditveèer ven. Èasto se natáhl na postel a mìøil si teplotu: teplomìr ukazoval 37,5 nebo37,6 a on si s trpkým zadostiuèinìním pomyslel, že rodièe tvrdí, že dobøe vypadá. »Já- 76 -

neexistuju.« Zavíral oèi a nechával se unášet: existence je iluze, vím pøece, ženeexistuju, tak staèí, když si zacpu uši, když nebudu na nic myslet a rozplynu sevniveè. Ale iluze bytí je vytrvalá. Alespoò mìl nad ostatními lidmi škodolibou pøevahutajemství. Tak napøíklad Garry neexistoval o nic víc než Lucien. Staèilo ho však vidìt,jak se dùležitì natøásá mezi svými obdivovateli: èlovìk hned vìdìl, že vìøí nabetonve svou existenci. Pan Fleurier také neexistuje - jako neexistuje Riri ani kdo jiný - svìtje komedie bez hercù. Luciena, který dostal výbornou známku za své pojednání o»mravnosti a vìdì«, napadl, že by mohl napsat Pojednání o nicotì, a pøedstavoval si,že až by to lidé doèetli, jeden po druhém by se rozplývali jako strašidla pøi zakokrháníkohouta. Než zaèal pojednání psát, chtìl se poradit s Paviánem, svým profesoremfilozofie. »Prosím, pane profesore,« øekl mu jednou po hodinì, »je možné zastávattezi, že neexistujeme?« Pavián øekl, že ne. »Cogito, ergo sum. Existujete, kdyžpochybujete o své existenci.« Luciena to nepøesvìdèilo, ale vzdal se nápadu napsat todílo. V èervenci udìlal bez velké slávy závìreèné zkoušky z matematiky a odjel s rodièido Férolles. Zmatek trval stále: bylo to, jako když se chce èlovìku kýchnout.Otec Bouligaud byl mrtvý a mentalita dìlníkù pana Fleuriera se velmi zmìnila.Mìli teï velké pøíjmy a jejich ženy si kupovaly hedvábné punèochy. Paní Bouffardierováo tom vykládala paní Fleurierové zarážející podrobnosti. »Naše služka miøíkala, že vèera vidìla u øezníka tu malou Ansiaumovou, víte, to je dcera jednohoz dìlníkù vašeho muže a my jsme se o ni starali, když ztratila matku. Vzala si nìjakéhomontéra z Beaupertuis. No a pøedstavte si, kupovala si kuøe za dvacet frankù! A taarogance! Nic jim není dost dobré, všechno chtìjí mít jako my.« Když se teï Lucienšel v nedìli s otcem trochu projít, dìlníci se sotva dotkli èepice, když je vidìli, a nìkteøídokonce pøešli na druhou stranu, aby je nemuseli zdravit. Jednou potkal Lucien mladéhoBouligauda, který dìlal, jako by ho nepoznával. Luciena to vzrušilo: tohle jepøíležitost, aby si dokázal, že je rodilým šéfem. Upøel na Julesa Bouligauda orlí pohleda pokroèil k nìmu s rukama za zády. Bouligauda to však zøejmì nezastrašilo:podíval se na Luciena prázdnýma oèima a pohvizdoval si, když šel kolem nìho. »Nepoznalmì,« øekl si Lucien. Hluboce ho to však rozladilo a v následujících dnech bylvíc než kdy jindy pøesvìdèen, že svìt neexistuje.Malý revolver paní Fleurierové byl schovaný v levé zásuvce jejího prádelníku.Pan Fleurier jí ho daroval v záøí 1914, než odjel na frontu. Lucien ho vzal a dlouho hootáèel mezi prsty: byla to ozdobná vìcièka s pozlacenou hlavní a s rukojetí vykládanouperletí. Nedá se poèítat s tím, že by filozofické pojednání pøesvìdèilo lidi o tom, ženeexistují. Èeho je zapotøebí, to èin, zoufalý èin, který by pøekonal iluzi a ukázalnicotu svìta v plném svìtle. Výstøel, mladé tìlo zakrvácené na koberci, nìkolikslov naškrabaných na listu papíru: »Zabíjím se, protože neexistuji, ani vy, drazíbratøi, nejste nic než nicota.« Lidé by èetli ranní noviny, vidìli by: »Mladý èlovìk mìltu odvahu!« A každý by byl nesmírnì rozrušený a tázal by se sám sebe: »A co já?Existuju?« Takové pøípady jsou známé, tak napøíklad po vydání Werthera docházelok podobným epidemiím sebevražd; Lucien si pomyslel, že »martyr« øecky znamená»svìdek«. Je pøíliš citlivý, aby z nìho byl vùdce, ale mùže z nìho být muèedník. Potomèasto chodíval do matèina pokoje, díval se na revolver a dostával se do stavu muèivého- 77 -

vzrušení. Stalo se dokonce, že kousal do pozlacené hlavnì a vší silou svíral prstyrukoje. Jinak byl spíš veselý, protože myslel na to, že všichni opravdoví vùdcovépoznali nìkdy v životì pokušení sebevraždy. Napøíklad Napoleon. Lucien si neskrýval,že se dotýká až samého dna beznadìje, ale doufal, že z této krize vyjde se zocelenouduší, a se zájmem si pøeèetl Zápisky ze Sv. Heleny. Bylo však tøeba se rozhodnout.Lucien si stanovil 30. záøí jako nejzazší lhùtu svého váhání. Poslední dny byly nesmírnìtìžké: jistì byla ta krize blahodárná, ale vyžadovala na Lucienovi tak úpornénapìtí, až mìl strach, že jednoho dne pukne jako sklo. Netroufal si už sáhnout narevolver, staèilo mu, když otevøel zásuvku, nadzdvihl trochu matèina kombiné a dlouzepozoroval tu chladnou a hlavatou malou nestvùru spoèívající na rùžovém hedvábí.Pøece však, když se rozhodl pro život, pocítil ostré zklamání a nevìdìl, co se seboupoèít. Naštìstí ho plnì zaujaly èetné starosti spojené se zaèátkem školního roku: rodièeho poslali do gymnázia Saint-Louis, kde se žáci pøipravovali ke studiu na ÉcoleCentrale.Nosil èervenì lemovanou èepici s odznakem a zpíval: »Písty pohánìjí mašiny,písty pohánìjí vozy.« Nová hodnost »pístu«, jak si øíkali studenti École Centrale ajejích pøípravek, naplòovala Luciena hrdostí; a jeho tøída se také nepodobala ostatním:mìla své tradice a obøady; byla to mocnost. Bylo napøíklad zvykem, že ètvrt hodinypøed skonèením francouzštiny se jeden hlas zeptal: »Co je saintcyrák?« a všichni tišeodpovìdìli: »Blbec.« Naèež se ozval hlas znovu: »Co je hnojaø?« a ponìkud hlasitìjšíodpovìï: »Blbec.« Tehdy pan Béthune, který byl skoro slepý a nosil èerné brýle,øíkával znavenì: »Ale, pánové, prosím vás!« Chvilku bylo ticho a potom nìkdo zvolal:»Co je píst?« a celá tøída zaøvala: »Prima kluk!« V takových okamžicích si Lucienpøipadal jako elektrizovaný. Veèer podrobnì vykládal rodièùm, co se za celý denpøihodilo, a když øíkal: »…a to se zaèala celá tøída chechtat…« nebo »celá tøída serozhodla, že bude Meyrineze bojkotovat…,« høála ho pronášená slova v ústech jakoalkohol. První mìsíce však byly hodnì tìžké: Lucien mìl špatnì testy z matematiky afyziky, spolužáci nebyli moc pøíjemní: byli to stipendisté, vìtšinou døíèi, neèistí aobhroublí. »Není mezi nimi ani jeden,« øekl Lucien otci, »se kterým bych se chtìlspøátelit.« »Stipendisté,« øekl pan Fleurier zasnìnì, »pøedstavují intelektuální elitu, apøece z nich bývají špatní šéfové. Pøeskoèili jedno stadium.« Když Lucien slyšel o»špatných šéfech«, pocítil nepøíjemné bodnutí u srdce a nìkolik týdnù potom pomýšlelzase na to, že se zabije; nemìl však už to nadšení jako o prázdninách. V lednu pøišelnový žák jménem Berliac a pohoršoval celou tøídu: nosil zelenì nebo fialovì lemovanásaka podle poslední módy, malé kulaté límce a kalhoty jako z krejèovských žurnálù,tak úzké, že se èlovìk divil, jak je vùbec natáhne. Ihned se zaøadil na poslední místov matematice. »To je mi fuk,« prohlásil, »já jsem literát, matiku dìlám, jen abych seumrtvoval.« Do mìsíce si všechny získal: rozdával pašované cigarety, vykládal, žemá ženy, a ukazoval dopisy, které mu posílají. Celá tøída usoudila, že je to primakluk a že mu všichni mají dát pokoj. Lucien velmi obdivoval jeho eleganci a chování,ale Berliac s Lucienem jednal povýšenì a øíkal mu »chlapeèek z bohaté rodiny«.»Koneckoncù,« øekl mu jednou Lucien, »je to poøád lepší než být chlapeèek z chudérodiny.« Berliac se usmál, »I ty jeden cyniku!« poznamenal a druhý den mu dal pøeèíst- 78 -

jednu ze svých básní: »Caruso polykal syrové oèi každý veèer, jinak byl støízlivý jakodromedár. Jedna paní uvila kytici z oèí celé své rodiny a hodila mu ji na jevištì. Všichniobdivují toto pøíkladné gesto. Leè nezapomínejte, že její hodina slávy trvala jen tøicetsedm minut: pøesnì od prvního zatleskání až do zhasnutí velkého lustru v Opeøe(pak musela vést na šòùøe manžela, vítìze nìkolika konkursù, který si rùžové dùlkypo oèích zacpal dvìma váleènými køíži). Mìjte na pamìti: ti z nás, kteøí jedí pøílišmnoho konzervovaného lidského masa, zajdou na kurdìje.« - »To je moc dobré,«øekl Lucien vyvedený z rovnováhy. »Dìlám je novou technikou,« øekl Berliacnonšalantnì, »jmenuje se to automatické psaní.« Nìjaký èas nato dostal Lucienprudkou chu se zabít a rozhodl se, že se poradí s Berliakem. »Co mám dìlat?« zeptalse, když mu vyložil svùj pøípad. Berliac mu pozornì naslouchal; mìl ve zvyku cucatsi prsty a potom si naslinit uhry na tváøi, takže se mu místy kùže leskla jako silnice podešti. »Dìlej, jak chceš,« øekl nakonec, »na tom vùbec nezáleží.« Chvilku uvažoval apak dodal s dùrazem: »Nikdy nezáleží vùbec na nièem.« Lucien byl trochu zklamaný,ale poznal, že to na Berliaka hluboce zapùsobilo, nebo ho pøíští ètvrtek pozval ke svématce na svaèinu. Paní Berliaková byla velmi milá; mìla bradavice a na levé tváøièervenou skvrnu. »Víš,« øekl Berliac Lucienovi, »pravé obìti války jsme vlastnì my.«To si myslil Lucien také a dohodli se, že patøí oba k obìtované generaci. Stmívalo se;Berliac si lehl na postel s rukama za hlavou. Kouøili anglické cigarety, pøehrávali sigramofonové desky a Lucien slyšel hlas Sophie Tuckerové a AI Johnsona. Dostali sedo velmi melancholické nálady a Lucien si pomyslil, že Berliac je jeho nejlepší pøítel.Berliac se ho zeptal, jestli zná psychoanalýzu; mìl vážný hlas a vážnì se na Lucienadíval. »Toužil jsem po své matce až do patnácti let,« svìøoval mu. Lucienovi bylonepøíjemnì; bál se, že se zaèervená, vzpomnìl si také na bradavice paní Berliakové anechápal dobøe, jak po ní mùže nìkdo toužit. Když jim však potom pøinesla topinky,byl trochu vzrušený a snažil se pøedstavit si její prsa pod žlutým svetrem, který mìlana sobì. Když zase vyšla ven, øekl Berliac hlasem, který nepøipouštìl pochyb: »Ty jsipochopitelnì taky mìl chu spát se svou matkou.« Neptal se, konstatoval. Lucienpokrèil rameny: »Pochopitelnì,« øekl. Druhý den mìl obavy, aby Berliac nikomu neøekl,o èem spolu mluvili. Ale rychle se uklidnil: »Když se to tak vezme,« pomyslil si, »onse kompromitoval víc než já.« Velice ho lákal vìdecký nádech, který mìly jejichdùvìrné rozhovory, a pøíští ètvrtek si v knihovnièce Sainte-Geneviève pøeèetl Freudovodílo o snech. Byl to objev. »Tak tohle to je,« øíkal si Lucien, když se procházelnazdaøbùh ulicemi, »tohle tedy je ono!« Pozdìji si koupil Úvod do psychoanalýzy aPsychopatologii každodenního života, všechno mu najednou bylo jasné. Ten podivnýpocit, že neexistuje, ta prázdnota, kterou tak dlouho cítil ve svém vìdomí, ta ospalámalátnost, ten bezradný údiv, ty marné pokusy, aby poznal sám sebe, které naráželyvždycky jen na clonu bílé mlhy…»No ovšem,« pomyslel si, »mám komplex.« VyprávìlBerliakovi, jak si jako dítì namlouval, že je námìsíèný, a jak mu vìci nepøipadalynikdy úplnì skuteèné: »Musím mít nìjaký komplex,« usoudil. »Zrovna jako já,« øeklBerliac, »máme komplex domu.« Zvykli si vykládat sny, i ta nejmenší hnutí mysli;Berliac mìl vždycky tolik historek, že ho Lucien trochu podezíral, že si je vymýšlínebo alespoò pøikrašluje. Ale rozumìli si velmi dobøe a mluvili objektivnì i o- 79 -

nejchoulostivìjších pøedmìtech; pøiznali se, že nosí masku veselosti, aby zmátli svéokolí, ale že se ve skuteènosti strašnì sžírají. Lucien se zbavil svých úzkostí. Dychtivìse vrhl na psychoanalýzu, protože pochopil, že v ní najde to, co potøebuje, a cítil seteï pevnìjší; nepotøeboval se už trápit a neustále hledat ve svém vìdomí hmatatelnéprojevy své povahy. Skuteèný Lucien byl hluboce zasutý v podvìdomí; èlovìk o nìmsmí jen snít, aniž ho kdy spatøí, jako o nìkom drahém, kdo odešel. Lucien myslil celýden na své komplexy a hrdì si pøedstavoval ten temný, krutý a násilný svìt, který sezmítá pod mlžnými parami jeho vìdomí. »Rozumíš,« øíkal Berliakovi, »zdánlivì jsembyl ospalý a lhostejný kluk, nìkdo docela obyèejný. A i zevnitø, víš, to tak vypadalo,skoro jsem se na to nachytal. Ale vìdìl jsem, že je tu nìco jiného.« - »Vždycky jenìco jiného,« odpovídal Berliac. A s pýchou se na sebe usmívali. Lucien napsal báseònazvanou Až se protrhnou mlhy a Berliac usoudil, že je bájeèná, jenom Lucienovivytýkal, že ji napsal v pravidelných verších. Pøesto se ji oba nauèili nazpamì, a kdyžchtìli hovoøit o svém libidu, s oblibou øíkali:»Velicí krabi schoulení pod pláštìm mlhy« a pozdìji jenom »krabi« apøimhouøili pøitom oko. Ale po èase to zaèalo Lucienovi pøipadat trochu dìsivé, hlavnìveèer a když byl sám. Netroufal si už pohlédnout matce do oèí, a když ji šel políbit nadobrou noc, mìl obavy, aby nìjaká temná mocnost nenechala políbení dopadnoutpaní Fleurierové na rty; bylo to, jako by v sobì nosil sopku. Lucien jednal sám sesebou opatrnì, aby neznásilòoval tu nádhernou a pochmurnou duši, kterou v sobìobjevil. Znal nyní její plnou cenu a obával se jejího strašlivého probuzení. »Mám zesebe strach,« øíkal si. Už pøed pùl rokem pøestal se svými noèními zábavami, protožeho omrzely a protože mìl moc práce, ale zase se k nim vrátil: každý musí následovatsvou pøirozenost a Freudovy knihy byly plné nešastných mladíkù, kteøí dostalineurotické záchvaty, protože pøíliš náhle skoncovali se svými zvyky. »Nezešílímenakonec?« ptal se Berliaka. A opravdu, nìkdy ve ètvrtek jim bývalo tak divnì: doBerliakova pokoje se nepozorovanì vkradlo šero, vykouøili celé balíèky cigaret, vekterých bylo trochu opia, ruce se jim tøásly. Pak se jeden z nich beze slova zdvihl,plíživì došel ke dveøím a otoèil vypínaèem. Pokoj zaplavilo žluté svìtlo a oba na sebepohlíželi plni nedùvìry.Netrvalo dlouho a Lucien pozoroval, že jeho pøátelství s Berliakem spoèívá nanedorozumìní: jistì nikdo nemohl citlivìji než Lucien vnímat patetickou krásuoidipovského komplexu, ale vidìl v nìm spíš dùkaz silné vášnì, kterou pozdìji hodlázamìøit k jiným cílùm. Berliac naproti tomu jako by si ve svém stavu liboval a jako byse z nìho nechtìl ani dostat. »My dva jsme vyøízení,« øíkal pyšnì, »my jsmeztroskotanci. Nikdy nic nedokážeme.« - »Nikdy nic,« odpovídal Lucien jako ozvìna.Ale mìl vztek. Když se vrátili z velikonoèních prázdnin, vykládal mu Berliac, že v hoteluv Dijonu spal s matkou v jednom pokoji; jednou èasnì ráno vstal, pøistoupil k posteli,kde jeho matka ještì spala, a opatrnì odhrnul pokrývku. »Mìla vyhrnutou košili,«zasmál se. Když to Lucien slyšel, neubránil se, aby Berliakem trochu nepohrdal, acítil se velmi osamìlý. Mít komplexy je moc hezké, ale èlovìk se jich musí umìtvèas zbavit: jak by mohl chlap pøevzít své povinnosti a vést lidi, když si zachováinfantilní sexualitu? Luciena to zaèalo vážnì znepokojovat: rád by se byl poradil- 80 -

s nìkým, kdo o tom víc ví, ale nevìdìl, na koho se obrátit. Berliac mu èasto vyprávìlo jakémsi surrealistovi jménem Bergère, který se prý výbornì vyzná v psychoanalýzea který na nìho zøejmì má velký vliv; ale nikdy Lucienovi nenabídl, že mu ho pøedstaví.Lucien byl zklamaný také proto, že spoléhal na Berliaka, že mu sežene nìjaké ženy;soudil, že hezká milenka by ho pøirozenì pøivedla na jinì myšlenky. Ale Berliac užnikdy o svých krásných pøítelkyních nehovoøil. Chodili nìkdy po bulvárech a sledovaliženské, ale netroufali si na nì promluvit: »Co se dá dìlat, kamaráde,« øíkal Berliac,»my nejsme z toho tìsta, co se líbí ženským. Ženy v nás cítí nìco, co jim nahánístrach.« Lucien neodpovídal; Berliac mu zaèínal jít na nervy. Èasto dìlal velminevkusné vtipy na Lucienovy rodièe, øíkal jim pan a paní Païourovi. Lucien chápal,že surrealista pohrdá mìšáctvem jakožto takovým, ale paní Fleurierová nìkolikráteBerliaka pozvala a chovala se k nìmu pøátelsky a dùvìøivì; když už necítil žádnouvdìènost, alespoò z pouhé slušnosti se o ní nemìl vyjadøovat takovým tónem. A kromìtoho mìl Berliac hrozný zvyk, že si vypùjèoval peníze, které nevracel: v autobusenikdy nemìl drobné a muselo se za nìho platit; v kavárnì se dal ètyøikrát hostit ateprve popáté zaplatil útratu sám. Lucien mu jednou øekl do oèí, že tomu nerozumí aže mezi kamarády je zvykem, aby se o útraty dìlili. Berliac se na nìj uvážlivì zadívala øekl: »Já to tušil: jsi anální typ.« A vysvìtlil mu freudovský vztah: fekálie = zlato afreudovskou teorii lakoty. »Rád bych vìdìl jednu vìc,« øekl. »Do kolika let tì matkavytírala?« Skoro se pohádali.Od zaèátku kvìtna se Berliac ulejval z gymnázia: Lucien za ním po vyuèováníchodil do baru v ulici Petits-Champs, kde popíjeli vermut. Jednou v úterý odpolednenašel Lucien Berliaka u stolu pøed prázdnou sklenicí. »Tak jsi tu,« øekl Berliac. »Poslyš,musím si odskoèit, jsem v pìt hodin objednaný u zubaøe. Poèkej na mne, bydlí tadyvedle a nebudu tam víc než pùl hodiny.« »O. K.,« odpovìdìl Lucien a svezl se nažidli. »François, pøineste mi jeden bílý vermut.« V tom okamžiku vešel do baru jakýsimuž a pøekvapenì se usmál, když je uvidìl. Berliac zrudl a rychle vstal. »Kdo to asije?« uvažoval Lucien. Berliac tiskl neznámému ruku a postavil se pøitom tak, aby muzakrýval pohled na Luciena; mluvil tiše a rychle, muž mu odpovídal jasným hlasem.»Kdepak; kamarádíèku, ty budeš vždycky jenom šašek.« Zároveò se vytahoval našpièky a s klidnou samozøejmostí si prohlížel Luciena nad Berliakovou hlavou. Mohlomu být asi pìtatøicet; mìl bledý oblièej a nádherné bílé vlasy: »To bude urèitì Bergère,«pomyslil si Lucien a srdce se mu rozbušilo, »jaký je to krásný èlovìk!«Berliac vzal muže s bílými vlasy za loket; bylo to zároveò plaché a naléhavégesto:»Pojïte se mnou,« øekl, »jdu k zubaøi, je to hned vedle.«»Ale myslím, že jsi tady s pøítelem,« odpovìdìl muž, a nespustil pøitom oèiz Luciena, »mìl bys nás pøedstavit?«Lucien s úsmìvem vstal. »Dobøe ti tak!« pomyslil si; tváøe mu hoøely. Berliacvtáhl krk mezi ramena a Lucien si na chvíli pomyslel, že odmítne. »No tak mì pøedstav,«øekl mu vesele. Jakmile však promluvil, nahrnula se mu krev do tváøí; byl by senejradši nìkam schoval. Berliac udìlal èelem vzad a zamumlal, nedívaje se na nikoho:- 81 -

»Lucien Fleurier, spolužák z gymnázia, pan Achille Bergère.«»Obdivuji vaše díla, pane,« øekl Lucien slabým hlasem. Bergère mu sevøelruku dlouhýma jemnýma rukama a pøimìl ho, aby se zase posadil. Nastalo ticho;Bergère objímal Luciena teplým a nìžným pohledem; stále ho ještì držel za ruku: »Jeve vás neklid?« zeptal se laskavì.Lucien si trochu odkašlal a vrátil Bergèrovi pøímý pohled:»Je« øekl zøetelnì. Zdálo se mu, jako by právì prošel zkouškami zasvìcení.Berliac chvíli váhal, a potom se vztekle posadil na své místo; klobouk odhodil na stùl.Lucien hoøel touhou vyprávìt Bergèrovi svùj pokus o sebevraždu; Bergère byl èlovìk,se kterým se musí o vìcech mluvit rovnou a bez pøíprav. Netroufal si však nic øíctkvùli Berliakovi; nenávidìl Berliaka.»Máte arak?« zeptal se Bergère èíšníka.»Ne, nemají,« øekl Berliac horlivì; »je to rozkošný lokálek, ale k pití tu nemajínic než vermut.«»Co je to žluté, co máte tamhle v láhvi?« zeptal se Bergère s lenivounenuceností.»To je bílý Krucifix,« odpovìdìl èíšník.»Tak mi to dejte.«Berliac se kroutil na židli; zdálo se, že se zmítá mezi touhou pochlubit se svýmipøáteli a obavou, aby Lucien pøíliš vedle nìho nevynikl. Koneènì chmurnì a hrdìprohlásil: »On se chtìl zabít.«»No ovšem,« øekl Bergère, »to doufám.«Nastalo nové ticho: Lucien skromnì sklopil oèi, ale v duchu uvažoval, kdy užBerliac koneènì vypadne. Bergère se najednou podíval na hodinky:»A co tvùj zubaø?«Berliac neochotnì vstal.»Pojïte se mnou, Bergère,« prosil, »je to hned vedle.«»Ale ne, vždy se vrátíš. Pobavím se zatím s tvým kamarádem.«Berliac ještì váhal, pøešlapoval z nohy na nohu.»No tak maž,« øekl Bergère rozkazovaènì, »poèkáme tu na tebe.«Když Berliac odešel, Bergère vstal a šel se bez okolkù posadit vedle Luciena.Lucien mu dlouze vykládal o své sebevraždì; povìdìl mu také, že toužil po své matcea že je sadisticko-anální typ a že nic vlastnì nemiluje doopravdy a že všechno v nìmje komedie. Bergère mu beze slova naslouchal, jenom se na nìho zaujatì díval, aLucienovi pøipadalo nádherné, že ho nìkdo chápe. Když skonèil, Bergère mu dùvìrnìpoložil paži kolem ramen a Lucien vdechl vùni kolínské vody a anglického tabáku.»Víte, Luciene, jak øíkám vašemu stavu?«Lucien nadìjnì pohlédl na Bergèra: nezklamal ho.»Øíkám mu Chaos.«Chaos - slovo, ve kterém »ao« má kovový zvuk jako lesní roh.»Chaos...,« øekl Lucien.Cítil se vážný a znepokojený jako tehdy, když øekl Ririmu, že je námìsíèný.V baru bylo šero, ale dveøe byly dokoøán otevøené do svítivého a plavého jarního- 82 -

oparu; pod pìstìnou vùní, která vanula z Bergèra, vnímal Lucien tìžký pach temnémístnosti, pach èerveného vína a vlhkého døeva. »Chaos…,« pomyslil si, »k èemumne to povede?« Nevìdìl dobøe, jestli to u nìho byla objevena nová zásluha nebonová nemoc; vidìl blízko svých oèí hbité Bergèrovy rty, které bez pøestání odkrývalya zakrývaly lesk zlatého zubu.»Mám rád lidi, kteøí žijí v chaosu,« øíkal Bergère, »a myslím, že máte mimoøádnéštìstí. Vždy vám to bylo koneckoncù dáno. Vidíte všechny tyhle tupce? To jsouusedlí zabydlenci. Mìli by je pøedhodit èerveným mravencùm, aby je trochu pocuchali.Víte, co ta svìdomitá zvíøátka dìlají?«»Požírají lidi.«»Ano, zbavují kostry jejich lidského masa.«»Rozumím,« øekl Lucien. A dodal: »A co já? Co mám dìlat?«»Nic, proboha,« øekl Bergère s komickým zdìšením. »A hlavnì se nesmíteusadit, leda,« dodal se smíchem, »na kùl. Èetl jste Rimbauda?«»Nnne,« øekl Lucien.»Pùjèím vám Iluminace. Poslyšte, musíme se zase sejít. Máte-li ve ètvrtek volno,zajdìte ke mnì kolem tøetí hodiny. Bydlím na Montparnassu, ulice Campagne-Premièreèíslo 9.«Pøíští ètvrtek šel Lucien k Bergèrovi a chodil tam v kvìtnu skoro každý den.Dohodli se, že Berliakovi øeknou, že se scházejí jednou za týden, protože k nìmuchtìli být upøímní, ale zároveò ho nechtìli zarmoutit. Berliac reagoval naprostonevhodnì; øekl s úšklebkem: »Tak je to láska na první pohled? On to na tebe zahráls „neklidem” a ty jsi to na nìho zahrál se sebevraždou!« Lucien se bránil: »Snad sivzpomeneš,« øekl a zrudl pøitom, »že o mé sebevraždì jsi první mluvil ty…« - »To jenabych ti ušetøil trapnost, že bys to udìlal sám.« Stýkali se ménì než døív. »Všechno,co se mi na nìm líbilo,« øekl Lucien jednou Bergèrovi, »má od vás, teï si to uvìdomuji.«- »Berliac je opice,« øekl Bergère se smíchem, »to mì právì k nìmu vždycky táhlo.Víte, že jeho babièka z matèiny strany byla židovka? To vysvìtluje hodnì.« - »To jepravda,« øekl Lucien. Po chvíli dodal: »On je ostatnì moc milý.« Bergèrùv byt bylplný podivných a smìšných pøedmìtù: byly tam taburety, jejichž èervené sametovésedadlo spoèívalo na ženských nohách z malovaného døeva, èernošské sošky, pás cudnostiz kovaného železa s ostny, sádrová òadra, do kterých byly zastrèeny malé lžièky;na psacím stole ležely jako tìžítka obrovská bronzová veš a lebka mnicha, ukradenáz kostnice. Stìny byly polepeny spoustou parte, oznamujících, že umøel surrealistaBergère. Pøes to všechno pùsobil byt dojmem inteligentního pohodlí a Lucien rádodpoèíval na hluboké pohovce v kuøáckém pokoji. Nejvíc ho udivovalo obrovskémnožství rùzných atrap a pøedmìtù pro kanadské žertíky, které Bergère nashromáždilna jedné polièce: kýchací prášek, ledová vodièka, svìdicí prášek, cukr, který plave,ïáblovo lejno, nevìstin podvazek. Bergère mluvil a pøitom bral ïáblovo lejno meziprsty a vážnì si je prohlížel: »Tyhle atrapy,« øíkal, »mají revoluèní hodnotu: zneklidòují.Je v nich vìtší nièivá síla než v Leninových sebraných spisech.« Lucien, udivený anadšený, pozoroval støídavì Bergèrùv neklidný oblièej s vpadlýma oèima a dlouhéjemné prsty, v kterých držel pùvabnì dokonalou napodobeninu lidského výmìtu.- 83 -

Bergère s ním èasto mluvil o Rimbaudovi a o soustavném uvolòování všech smyslù.»Až pùjdete po námìstí Svornosti a budete schopen tam podle libosti a zøetelnì vidìtèernošku, olizující obelisk, pak si mùžete øíci, že jste se zbavil konvence, a pak jstezachránìný.« Pùjèil mu Iluminace, Zpìvy Maldororovy a díla markýze de Sade. Luciense tomu svìdomitì snažil porozumìt, ale mnoho vìcí mu unikalo a byl pohoršen, žeRimbaud byl pederast. Øekl to Bergèrovi, a ten se dal do smíchu: »Ale proè,chlapeèku?« Lucien byl ve velkých rozpacích. Zrudl a asi minutu Bergèra z celé dušenenávidìl; ovládl se však, zdvihl hlavu a øekl s prostou upøímností: »Øekl jsemvolovinu.« Bergère mu pohladil vlasy; vypadal dojatì: »Ty velké oèi, plné zmatku,«øekl, »ty oèi lanì…Ano, Luciene, øekl jste volovinu. Rimbaudova pederastie, to jeprávì prvotní a geniální uvolnìní jeho vnímavosti. Právì jí vdìèíme za jeho básnì.Pøesvìdèení, že existují specifické pøedmìty pohlavní touhy a že to jsou jenom ženy,protože mají mezi nohama díru, v tom je právì ohavný a vìdomý omyl mìšákù.Podívejte se!« vytáhl z psacího stolu tucet zažloutlých fotografií a hodil je Lucienovina klín. Lucien vidìl ohyzdné nahé prostitutky, smìjící se bezzubými ústy, s nohamarozchlípenýma a jakýmsi chlupatým jazykem mezi stehny. »Tuhle sbírku jsem si koupilza tøi franky v Bou-Saada,« øekl Bergère. »Když takovýmhle ženským líbáte zadek,pak jste synáèek z dobré rodiny a všichni øeknou, že vedete mládenecký život. Jenproto, že jsou to ženy, víte? Já vám øíkám, že si nejdøív musíte vštípit do mozku, žepøedmìtem pohlavní touhy mùže být všechno, tøeba šicí stroj, zkumavka, kùò nebostøevíc. Já,« øekl s úsmìvem, »já jsem se miloval s mouchami. Znal jsem jednohonámoøního pìšáka, který souložil s kachnami. Strèil jim hlavu do zásuvky, držel jepevnì za nohy a to byste vidìl!« Bergère roztržitì štípl Luciena do ucha a zakonèil:»Kachna z toho pošla, a rota ji snìdla.« Lucien odcházel po takových rozhovorechs rozpálenou hlavou, myslil si, že Bergère je génius, ale stávalo se mu, že se v nociprobouzel zalitý potem, s hlavou plnou ohavných a nechutných pøedstav, a uvažoval,zda na nìho má Bergère dobrý vliv: »Být takhle sám!« naøíkal, »nemít nikoho, kdo bymi poradil, kdo by mi øekl, jestli jsem na správné cestì!« Pùjde-li v tom dál, bude-litak dál uvolòovat všechny své smysly, neztratí pùdu pod nohama a neutopí se? Jednou,když mu Bergère dlouze vyprávìl o André Bretonovi, zamumlal Lucien jako ve snu:»No dobøe, ale co když se potom nebudu moci vrátit zpátky« Bergère sebou trhl:»Vrátit zpátky? Kdo mluví o návratu? Pøijdete-li o rozum, tím líp. Potom, jak øíkáRimbaud, pøijdou jiní hrozní pracovníci.« - »To jsem si právì myslel,« øekl Luciensmutnì. Všiml si, že ty dlouhé hovory na nìho mají opaèný úèinek, než jaký by sipøál Bergère: jakmile zaèal Lucien mít nìjaké rafinovanìjší pocity, jakmile zakoušelnìjaký nezvyklý dojem, roztøásl se: »Už to zaèíná,« pomyslil si vždycky. Byl by sipøál, aby jeho vjemy byly co nejbanálnìjší a nejtupìjší; cítil se ve své kùži už jedinìveèer s rodièi: to bylo jeho útoèištì. Mluvili o Briandovi, o neochotì Nìmcù, oporodech sestøenice Jeanne a o tom, jak je draho; Lucien s nimi s potìšením vedl øeèivyjadøující hrubou a rozumnou pøízemnost. Jednou, když vešel do svého pokoje ponávštìvì u Bergèra, automaticky zamkl dveøe na klíè a zavøel zástrèku. Když si tohovšiml, pokusil se tomu zasmát, ale v noci nemohl spát: pochopil, že se bojí.Pøesto by se za nic na svìtì nepøestal s Bergèrem stýkat. »Fascinuje mì,« øíkal- 84 -

si. A kromì toho oceòoval jemné a zvláštní kamarádství, které Bergère dovedl mezinimi vytvoøit. Aniž zanechal mužného, až drsného tónu, Bergère umìl Lucienovi dátpocítit, skoro až nahmatat svou náklonnost: tak napøíklad mu opravoval uzel na kravatìa huboval ho, že si ho neumí uvázat, nebo ho èesal zlatým høebenem, který byl ažz Kambodže. Objevil Lucienovi jeho vlastní tìlo a vykládal mu o strohé patetickékráse Mládí: »Vy jste Rimbaud,« øíkával mu, »když pøijel do Paøíže za Verlainem, mìlvelké ruce jako vy, i ten rùžový oblièej zdravého venkovana a útlé tìlo jako plavovlasádívenka.« Nutil Luciena, aby si rozepnul límec a rozhalil košili, potom ho celéhorozpaèitého vodil pøed zrcadlo a uèil ho obdivovat pùvabný soulad rùžových tváøí abílého hrdla; zlehka se dotýkal Lucienových bokù a smutnì dodával: »Èlovìk by semìl ve dvaceti zabít.« Teï se Lucien èasto díval do zrcadla a uèil se oceòovat svùjmladý, neohrabaný pùvab. »Jsem Rimbaud,« myslíval si veèer, když si mìkkýmipohyby svlékal šaty, a zaèínal vìøit, že bude mít krátký a tragický život pøíliš krásnékvìtiny. V takových okamžicích mu pøipadalo, že podobné pocity zakoušel už kdysidávno, a vybavovala se mu absurdní pøedstava; vidìl se jako docela malé dítìv dlouhých modrých šatech, s gázovými køídly, jak na nìjakém dobroèinném veèírkurozdává kvìtiny. Díval se na své dlouhé nohy. »Je to pravda, že mám tak jemnoukùži?« uvažoval pobavenì. A jednou si jel rty od zápìstí až k loketní jamce podélroztomilé modré žilky.Když jednoho dne pøišel k Bergèrovi, èekalo ho nemilé pøekvapení: byl tamBerliac, zabýval se tím, že nožíkem oddìloval kousky jakési naèernalé hmoty, kterávypadala jako hrouda hlíny. Oba mladíci se už deset dní nevidìli: chladnì si stiskliruce. »Vidíš,« øekl Berliac, »tohle je hašiš. Dáme si to do lulky mezi dvì vrstvy svìtléhotabáku, má to pøekvapivý úèinek. Pro tebe je tu taky, « dodal. »Dìkuji,« øeklLucien, »já o to nestojím.« Oba muži se dali do smíchu a Berliac zlomyslnì naléhal:»Neblbni, kamaráde, pøece si vezmeš; nedovedeš si ani pøedstavit, jak je to pøíjemné.«- »Povídám ti, že ne,« øekl Lucien. Berliac neodpovìdìl, spokojil se povýšenýmúsmìvem a Lucien vidìl, že se usmívá i Bergère. Dupl a øekl: »Nechci to, nechci sezhuntovat, pøipadá mi pitomé, cpát se vìcmi, které èlovìka otupují.« Ujelo mu to,aniž chtìl, ale když pochopil dosah toho, co øekl, a když si pøedstavil, co si o nìmBergère pomyslí, mìl chu Berliaka zabít a ucítil slzy v oèích. »Jsi buržoust,« øekl muBerliac a pokrèil rameny, »dìláš, jako když plaveš, ale bojíš se odlepit od dna.« -»Nechci si zvyknout na drogy,« øekl Lucien klidnìji, »je to otroctví jako každé jiné, ajá chci zùstat volný.« - »Øekni radši, že se bojíš angažovat se,« odpovìdìl prudceBerliac. Lucien mu už chtìl dát pár facek, když uslyšel Bergèrùv rozkazovaèný hlas.»Dej mu pokoj, Charlesi,« øíkal Berliakovi, »pravdu má on. Jeho strach angažovat se,to taky je chaos.« Oba kouøili, rozloženi na pohovce, a pokojem zavanula vùnìarménského tabáku. Lucien se posadil na taburet z èerveného plyše a mlèky jepozoroval. Berliac po chvíli zvrátil hlavu dozadu a s blaženým úsmìvem pøivøel oèi.Lucien se na nìho záštiplnì díval a cítil se pokoøený. Koneènì Berliac vstal a váhavìodešel z místnosti: na rtech mu stále utkvíval ten podivny ospalý a rozkošnický úsmìv.»Dejte mi dýmku,« øekl Lucien chraplavým hlasem. Bergère se dal do smíchu. »Nenítøeba,« øekl. »Nic si z toho kvùli Berliakovi nedìlej. Víš, co teï dìlá?« - »Mnì je to- 85 -

fuk,« øekl Lucien. »No dobøe, ale pøece jen bys to mìl vìdìt: zvrací,« øekl klidnì Bergère.»To je jediný úèinek, který na nìho hašiš kdy mìl. To ostatní je jen komedie, ale já muho nìkdy dávám kouøit, protože mì chce ohromit a protože mì to baví.« Druhý denpøišel Berliac do školy a chtìl s Lucienem mluvit svrchu. »Ty nastoupíš do vlaku,«øekl mu, »ale peèlivì si vybereš takový vagón, co zùstane na nádraží.« Ale na Lucienasi nepøišel. »A ty zase se vytahuješ,« odpovìdìl mu Lucien, »myslíš snad, že nevím,co jsi vèera dìlal v koupelnì? Blil jsi, kamaráde!« Berliac zbledl. »To ti øekl Bergère?«- »Kdo jiný?« - »No dobøe,« vykoktal Berliac, »ale nikdy bych si nebyl myslel, žeBergère je takový, aby se pro nového kamaráda vykašlal na starého.« Luciena totrochu znepokojilo, slíbil Bergèrovi, že o tom nebude mluvit. »Ale jdi,« øekl, »on sena tebe nevykašlal, on mi chtìl jen ukázat, že to nezabírá.« Ale Berliac se k nìmuobrátil zády a nepodal mu ruku na rozlouèenou. Lucien nebyl na sebe moc hrdý,když zase pøišel k Bergèrovi. »Co jste øíkal Berliakovi?« zeptal se ho Bergère lhostejnì.Lucien sklopil hlavu a neodpovìdìl; byl hluboce zahanbený. Najednou však ucítilBergèrovu ruku na šíji: »Na tom vùbec nezáleží, chlapeèku. Muselo už to tak jakotak skonèit: komedianti mì nikdy moc dlouho nebaví.« Lucienovi to dodalo trochuodvahy; zdvihl hlavu a usmál se: »Ale já jsem taky komediant,« øekl a zamrkal víèky.»Ano, ale ty jsi hezký,« odpovìdìl Bergère a pøitáhl ho k sobì. Lucien se nebránil;cítil se mìkký jako dìvèe a v oèích mìl slzy. Bergère ho políbil na tváøe a nìžnì hokousal do ucha; øíkal mu støídavì »ty mùj hezký sprosáèku«, a »mùj malý bratøíèku«,a Lucien soudil, že je pøíjemné mít tak shovívavého a chápavého staršího bratra. Pana paní Fleurierovi si pøáli poznat toho Bergèra, o kterém Lucien tolik vyprávìl, a pozvaliho na veèeøi. Všem pøipadal rozkošný, dokonce i Germainì, která v životì nevidìlatak krásného èlovìka; pan Fleurier znal generála Nizana, Bergèrova strýce, a dlouze onìm vykládal. Však také paní Fleurierová byla pøešastná, když mohla Luciena svìøito svatodušních svátcích Bergèrovi. Jeli spolu autem do Rouenu; Lucien se chtìl podívatna katedrálu a na radnici, ale Bergère brysknì odmítl: »Na takové pitomosti?«zeptal se arogantnì. Nakonec strávili dvì hodiny v bordelu v ulici des Cordeliers aBergère byl náramný: všem flundrám øíkal »sleèno« a kopal pøitom Luciena pod stolemkolenem; potom se uvolil, že s jednou z nich pùjde na pokoj, ale po pìti minutách sevrátil: »Zmizme,« zašeptal, »nebo si to vypijeme.« Rychle zaplatili a odešli. Na uliciBergère povìdìl, co se stalo: využil toho, když byla žena odvrácená, a nasypal dopostele plnou hrst svìdicího prášku, potom prohlásil, že je impotentní, a sešel dolù.Lucien mìl v sobì dvì whisky a byl trochu rozdovádìný; zpíval Dìlostøelce z Met aDe profundis Morpionibus; pøipadalo mu bájeèné, že Bergère je zároveò tak hlubokýa tak uliènický.»Zamluvil jsem jenom jeden pokoj,« øekl Bergère, když pøišli do hotelu, »aleje tam velká koupelna.« Luciena to nepøekvapilo: bìhem cesty ho napadlo, že asibude s Bergèrem sdílet pokoj, ale nijak zvláš o tom nepøemýšlel. Teï, když už nešlocouvnout, mu to pøipadalo trochu nepøíjemné, hlavnì proto, že nemìl èisté nohy.Když jim vynášeli nahoru zavazadla, pøedstavoval si, že mu Bergère øekne: »Ty jsi alešpinavý, vždy umažeš prostìradlo,« a on že mu odsekne: »To máte o èistotì hodnìmìšácké názory.« Ale Bergère ho i s kuføíkem strèil do koupelny a øekl mu: »Zaøiï- 86 -

se tady, já se pøevléknu v pokoji.« Lucien si umyl nohy a udìlal si sedací koupel.Chtìlo se mu na záchod, ale netroufal si jít, a tak se jen vymoèil do umyvadla; potomsi oblékl noèní košili, obul si trepky, které mu pùjèila matka (jeho byly celé dìravé), azaklepal: »Už jste hotový?« zeptal se. »Ano, ano, jen pojï.« Bergère si oblékl èernýžupan pøes blankytnì modré pyžamo. Pokoj vonìl kolínskou vodou. »To je tu jenjedna postel?« tázal se Lucien. Bergère neodpovìdìl; díval se ohromenì na Luciena anakonec vybuchl smíchy: »Ale vždy ty jsi v košili! Kdepak máš noèní èepec? No ne,ty vypadáš tak smìšnì, mìl by ses vidìt.« - »Už dva roky,« øekl Lucien velice podráždìnì,»žádám matku, aby mi koupila pyžamo.« Bergère k nìmu pøistoupil: »Tak z tohohonem vylez,« øekl tónem, který nepøipouštìl odmluvy, »dám ti jedno ze svých. Budeti trochu velké, ale je to poøád lepší než tohle.« Lucien zùstal stát jako pøibitý uprostøedmístnosti, s oèima upøenýma na èervené a zelené kosoètverce na tapetách. Byl by sechtìl vrátit do koupelny, ale bál se, aby nevypadal jako hlupák, a tak si prudce stáhlkošili pøes hlavu. Nastalo chvíli ticho: Bergère se s úsmìvem na Luciena díval a Luciensi uvìdomil, že stojí uprostøed pokoje úplnì nahý a že má na nohou matèiny pantofles bambulkami. Pohlédl na ruce - na ty velké rimbaudovské ruce -, mìl chu si jepøitisknout na bøicho a pøikrýt aspoò to, ale ovládl se a hrdinnì si je dal za záda. Nastìnách mezi øadami kosoètvercù byl obèas fialový ètvereèek. »Na mou duši,« øeklBergère, »on je cudný jako panna: podívej se do zrcadla, Luciene, zrudl jsi až po prsa.Ale takhle vypadáš rozhodnì líp než v košili.« - »Ano,« øekl Lucien s námahou, »aleèlovìk nikdy nevypadá moc dùstojnì, když je nahý. Podejte mi rychle pyžama.«Bergère mu hodil hedvábné pyžama, které vonìlo levandulí, a natáhli se do postele.Nastalo tìžké ticho: »Mnì je mizernì,« øekl Lucien, »chce se mi blít.« Bergèreneodpovìdìl: Lucien øíhl a cítil v ústech whisky. »On se mnou bude spát,« øekl si. Akosoètverce na stìnì se toèily a dusivá vùnì kolínské vody mu svírala hrdlo. »Nemìljsem pøijímat pozvání na tenhle výlet.« Mìl smùlu; poslední dobou byl už èasto jenna krùèek od poznání, co po nìm Bergère vlastnì chce, a pokaždé jako naschvál sestalo nìco, co odvrátilo jeho myšlenky jinam. A teï tu je u toho chlapa v posteli aèeká, co se mu uráèí. »Vezmu si polštáø a pùjdu spát do koupelny.« Neodvážil se tohovšak: myslel na Bergèrùv ironický pohled. Dal se do smíchu: »Myslím na tu štìtkuz bordelu,« øekl, »ta se asi teï zrovna drbe.« Bergère poøád neodpovídal; Lucien nanìj po oèku pohlédl: ležel na zádech s rukama za hlavou a tváøil se nevinnì. Lucienapopadl prudký vztek, vztyèil se na lokti a øekl mu: »Naè teda èekáte? To jste mì sempøivedl, abychom si tu navlíkali korálky?«Bylo pozdì litovat toho, co øekl: Bergère se k nìmu obrátil a pobavenì si hoprohlížel: »Jen se podívejte na tu malou kurvu s andìlskou tváøièkou. Tak vidíš, miminko,já jsem ti to do úst nevložil: poèítáš se mnou, abych ti rozdovádìl ty tvésmysleèky.« Ještì chvíli se na nìj díval, potom ho vzal do náruèí a hladil mu prsa podpyžamovým kabátkem. Nebylo to nepøíjemné, trochu to lechtalo, jenomže Bergèrebyl dìsný: mìl idiotský výraz a namáhavì opakoval: »Že se nestydíš, ty èuòátko, žese nestydíš, ty èuòátko!« jako gramofonová deska, která na nádraží oznamuje odjezdvlaku. Bergèrova ruka naproti tomu, hbitá a lehká, Lucienovi pøipadala jako èlovìk.Zlehka se dotýkala hrotù Lucienových prsou, bylo to jako pohlazení teplé vody, když- 87 -

se èlovìk koupe. Lucien by byl chtìl tu ruku chytit, odtrhnout ji a zkroutit, ale Bergèreby se smál: podívejte na toho panice! Ruka mu pomalu klouzala podél bøicha a zastavilase, aby rozdìlala uzel na šnùøe u kalhot. Nechal ho: byl tìžký a mìkký jako houbanasátá vodou a mìl strašný strach. Bergère odhrnul pokrývky, položil hlavu Lucienovina prsa a vypadal, jako by ho vyšetøoval. Lucien si dvakrát za sebou kysele øíhl adostal strach, aby nezaèal zvracet na ty krásné støíbrné vlasy, které vypadalytak dùstojnì. »Tlaèíte mi žaludek,« øekl. Bergère se trochu nadzdvihl a vsunul rukuLucienovi kolem bokù; druhá ruka už nehladila, hnìtla. »Máš hezký zadeèek,« øeklnajednou Bergère. Lucienovi to pøipadalo jako noèní mùra: »Líbí se vám?« zeptal sekoketnì. Ale Bergère ho najednou pustil a hnìvivì zdvihl hlavu. »Zatracený podfukáøi,«øekl vztekle, »hraje si to na Rimbauda a už hodinu se tu s ním morduju a ne a ne horozdovádìt.« Lucienovi stouply rozèilením do oèí slzy a vší silou Bergèra odstrèil:»Já za to nemùžu,« øekl písklavým hlasem, »nemìl jste mi dávat tolik pít, chce se miblinkat.« »Tak jdi, no jdi,« øekl Bergère, »a nespìchej s tím.« Dodal ještì mezi zuby:»Rozkošný veèer.« Lucien si natáhl kalhoty, pøehodil èerný župan a vyšel z pokoje.Když za sebou na záchodì zavøel dveøe, cítil se tak osamìlý a tak bezradný, že se daldo pláèe. V kapse županu nebyl kapesník, utøel si tedy oèi a nos do toaletního papíru.I když si strkal prsty do krku, nepodaøilo se mu zvracet. Spustil si tedy kalhoty aposadil se, cvakaje zuby. »Ten prasák,« pomyslel si, »ten prasák!« Byl krutì pokoøený,nebyl si však jist, jestli proto, že strpìl Bergèrovo hlazení, nebo proto, že ho tonevzrušilo. Z druhé strany dveøí na chodbì zapraskaly parkety a Lucien se pøi každémzapraskání otøásl, ale nemohl se odhodlat, aby se vrátil do pokoje: »Jít tam ale musím,«uvažoval, »prostì musím, jinak si ze mì bude dìlat blázny - s Berliakem!« a už zpolavstával, ale hned si zas pøedstavil Bergèrùv oblièej a jeho pitomý výraz, slyšel ho,jak øíká: »Že se nestydíš, ty èuòátko!« Zoufale zase klesl zpátky. Po chvíli dostal prudkýprùjem, který mu trochu ulevil: »Jde to spodem,« pomyslel si, »to je mi milejší.«Opravdu už se mu nechtìlo zvracet. »Udìlá mi bolest,« pomyslil si najednou a mìldojem, že omdlí. Nakonec mu byla taková zima, že cvakal zuby: pomyslil si, že z tohoonemocní, a vstal. Když se vrátil, Bergère se na nìj rozpaèitì podíval; kouøil, mìlrozepnuté pyžama a bylo mu vidìt hubený trup. Lucien pomalu svlékl župan a pantoflea beze slova vklouzl pod pokrývku: »Už je to lepší?« zeptal se Bergère. »Je mi zima.«- »Mám tì zahøát?« - »Zkusit to mùžete.« V tom okamžiku cítil, jak ho drtí nesmírnátíha. Vlahá a mìkká ústa se pøisála na jeho jako syrový biftek. Lucien už nic nechápal,nevìdìl už, kde je, a trochu se dusil, ale byl spokojený, protože mu bylo teplo.Vzpomnìl si na paní Bessovou, která mu dávala ruku na bøicho a øíkala mu »má malápanenko«, a na Hébrarda, který mu øíkal »dlouhá mrkef«, a na ranní koupele, pøikterých si pøedstavoval, že pøijde pan Bouffardier a dá mu klystýr, a øekl si »jsem jehopanenka«. V tom okamžiku Bergère vítìzoslavnì vykøikl. »No koneènì,« zvolal,»koneènì ses rozjel. Poèkej,« dodal šeptem, »však z tebe nìco udìláme.« Lucien trvalna tom, že si sám svlékne pyžama.Druhý den se probudili v poledne. Èíšník jim pøinesl snídani do postele aLucienovi pøipadalo, že se tváøí arogantnì. »Pokládá mì za teplouše,« pomyslel si aotøásl se nevolí. Bergère byl velice milý, oblékl se první, šel si zakouøit na námìstí,- 88 -

zatímco se Lucien koupal. »Fakt je,« uvažoval Lucien, svìdomitì se pøitom drhl drsnoužínkou, »že je to otrava.« Když pominula první chvíle hrùzy a když zjistil, že to nebolítak, jak se obával, upadl do pochmurné nudy. Neustále doufal, že už to skonèí, aleBergère mu nedal pokoj až do ètyø do rána. »Budu pøece muset dodìlat ten úkolz trigonometrie,« øíkal si. A snažil se nemyslet na nic jiného než na svou práci. Denbyl dlouhý. Bergère mu vykládal o Lautréamontovì životì, ale Lucien ho moc pozornìneposlouchal; šel mu trochu na nervy. Veèer pøespali v Caudebeku a Bergère ovšemLuciena otravoval hezkou dobu, ale okolo jedné hodiny mu Lucien otevøenì øekl, žeje ospalý, a Bergère mu dal pokoj, ani se nezlobil. Vrátili se do Paøíže pozdì odpoledne.Celkem vzato nebyl Lucien sám se sebou nespokojený.Rodièe ho uvítali s otevøenou náruèí: »Doufám, že jsi panu Bergèrovi aspoòhezky podìkoval?« zeptala se matka. Chvilku si s nimi povídal o normandské krajinìa šel brzy spát. Spal jako dudek, ale ráno, když se probudil, mìl pocit, jako by seuvnitø tøásl. Vstal a dlouze se pozoroval v zrcadle. »Jsem pederast,« øekl si. A celý sezhroutil.»Vstávej, Luciene,« zavolala matka za dveømi, »jdeš dnes do školy.« - »Ano,maminko,« odpovìdìl Lucien povolnì, ale klesl na postel a upøel oèi na prsty u nohou.»To je pøíliš nespravedlivé, já jsem si to neuvìdomil, já pøece nemám žádné zkušenosti.«Tyhle prsty bral jeden po druhém do úst muž. Lucien prudce odvrátil hlavu: »On tovìdìl. To, k èemu mì pøinutil, má jméno, øíká se tomu spát s chlapcem a on to vìdìl.To je legraèní,« - Lucien se trpce usmál - celé dny se mohl èlovìk ptát: jsem inteligentní?vytahuju se? poøád ne a ne se rozhodnout. A jednoho krásného rána na vás nastrèívšelijaké nálepky a ty musíte nosit celý život: tak tøeba Lucien je velký a svìtlovlasý,podobá se otci, je jedináèek a od vèerejška je pederast. Budou o nìm øíkat: »Fleurier,víte, ten velký blonïák, co má rád mužské.« A lidé budou odpovídat: »Aha. Tenvelký teplouš. Už vím, který to je.«Oblékl se a vyšel ven, ale nemìl odvahu jít do gymnázia. Sešel po avenueLamballe až dolù k Seinì a dal se po nábøežích. Nebe bylo jasné, ulice vonìly zelenýmlistím, dehtem a anglickým tabákem. Vysnìný èas, kdy si èlovìk oblékne nové šatyna pìknì umyté tìlo a kdy má docela novou duši. Všichni lidé mìli mravopoèestnývýraz; jen Lucien si pøipadal kalný, nezapadal do okolního jara. »To je ta osudnášikmá plocha,« uvažoval, »zaèal jsem s oidipovským komplexem, potom se ze mnestal anální sadista a teï jsem tomu dal korunu: jsem pederast; kde se vùbec zastavím?«Jeho pøípad zøejmì ještì není pøíliš vážný: moc velké potìšení z Bergèrova mazlenínemìl. »Ale co jestli si na to zvyknu,« pomyslil si úzkostnì. »Nebudu bez toho moctbýt, bude to jako morfium!« Stane se z nìho poznamenaný èlovìk, nikdo se s nímnebude chtít stýkat, až dá dìlníkùm svého otce nìjaký rozkaz, budou se pošklebovat.Lucien si s velkým zaujetím pøedstavoval svùj strašný osud. Vidìl se, jak vypadáv pìtatøiceti letech afektovaný a nalíèený a jakýsi vousatý pán s Øádem Èestné legietøímá s hrozivým výrazem hùl: »Vaše pøítomnost, pane, je urážkou mých dcer!« Náhlesi pøestal hrát a zapotácel se: vzpomnìl si právì na nìco, co mu øekl Bergère.V Caudebeku v noci. Bergère mu øekl: »Ale, ale, chlapèe! Ty tomu zaèínáš pøicházetna chu.« Co tím chtìl øíct? No ovšem, Lucien pøece není ze døeva, a když ho tak dlouho- 89 -

hecoval…»To nic nedokazuje,« øekl si znepokojenì. Ale tihle lidé prý mají úžasnýèich na stejnì založené partnery, nìco jako šestý smysl. Lucien si dlouze prohlíželjakéhosi mìstského strážníka, který øídil dopravu pøed Jenským mostem. »Jestlipak bymì tenhle strážník dovedl vzrušit?« Upøenì pozoroval strážníkovy modré kalhoty,pøedstavoval si svalnatá a chlupatá stehna: »Pùsobí to na mì nìjak?« Velmi se muulehèilo a šel dál. Dìlal stejnou zkoušku se všemi muži, kteøí šli proti nìmu, avýsledek byl pokaždé negativní. »Uf,« pomyslel si, »to jsem se zapotil.« Byla to jenvýstraha a nic víc. Nesmí se to opakovat, musí se co nejrychleji vyléèit ze svýchkomplexù. Rozhodl se, že se podrobí psychoanalýze u nìjakého odborníka, aniž otom co øekne rodièùm. Potom si najde milenku a stane se mužem, jako jsou ostatní.Lucien se už zaèínal uklidòovat, když si najednou vzpomnìl na Bergèra: »teïv tomto okamžiku existuje nìkde v Paøíži Bergère, nadšený sám sebou a s hlavouplnou vzpomínek. Ví, jak vypadám, zná moje ústa, øekl mi: „Ty máš vùni, na kterounezapomenu;” pùjde se pochlubit pøátelùm, øekne jim: „Mìl jsem ho,” jako bych bylženská. Zrovna v téhle chvíli možná vykládá o svých nocích tøeba…« Lucienovipøestalo bít srdce - »Berliakovi! Jestli to udìlá, zabiju ho. Berliac mì nenávidí, bude tovykládat celé tøídì, jsem vyøízený, kluci mi ani nepodají ruku. Øeknu, že to není pravda,pomyslil si Lucien rozèilenì, budu ho žalovat øeknu, že mì znásilnil! Lucien nenávidìlBergèra z celého srdce: nebýt jeho, nebýt jeho skandálního a nenapravitelného vìdìní,dalo by se to všechno urovnat, nikdo by se nic nedovìdìl a Lucien by na to sámnakonec zapomnìl. Kdyby náhle umøel! »Prosím tì, panebože, dej, a dnes v nociumøe, aniž by nìkomu co øekl. Panebože, dej, a je celá ta vìc pohøbená, pøece nemùžešchtít, aby ze mì byl pederast! Rozhodnì mì má v hrsti!« pomyslil si Lucien zuøivì.»Budu se k nìmu muset vrátit a dìlat to, co chce, a øíkat mu, že ho mám rád, jinak jsemztracený!« Udìlal ještì nìkolik krokù a dodal pro jistotu: »Panebože, dej, a Berliacumøe taky.«Lucien se nemohl odhodlat za Bergèrem jít. V následujících týdnech mìl dojem,že ho potkává na každém kroku, a když pracoval ve svém pokoji, trhal sebou pøikaždém zvonìní; v noci mìl hrozné sny: Bergère ho znásilòoval na dvoøe gymnázia,všichni »písti« byli u toho a chechtali se. Bergère se však nepokusil znovu ho vyhledata nedával o sobì vùbec vìdìt. »Stál jenom o mou kùži,« pomyslil si Lucienrozzlobenì. Také Berliac zmizel a Guigard, který s ním nìkdy v nedìli chodil na dostihy,tvrdil, že odjel z Paøíže, protože prodìlal nìjakou nervovou depresi. Lucien sepozvolna uklidòoval: výlet do Rouenu mu pøipadal jako nìjaký temný a grotesknísen, který s nièím nesouvisí; zapomnìl témìø na všechny podrobnosti, utkvìla mujen vzpomínka na tìžkou vùni tìla a kolínské vody a pocit nesnesitelné nudy. PanFleurier se nìkolikrát ptal, co je s pøítelem Bergèrem: »Budeme ho muset pozvat doFérolles, abychom se revanšovali.« - »Odjel do New Yorku,« odpovìdìl nakonecLucien. Nìkolikrát si šel s Guigardem a jeho sestrou zaveslovat na Marnu a Guigardho nauèil tanèit. »Probouzím se,« pomyslil si, »zaèínám znova žít.« Pøesto však ještìèasto cítil na zádech jakési bøemeno, které ho tížilo: své komplexy. Uvažoval, jestli bynemìl jít do Vídnì vyhledat Freuda: »Pùjdu bez penìz, tøeba pìšky, bude-li to nutné,øeknu mu: nemám ani floka, ale jsem pøípad pro vás.« Jednoho teplého èervnového- 90 -

odpoledne potkal na bulváru Saint-Michel Paviána, svého bývalého profesora filozofie.»Tak co, Fleuriere,« øekl Pavián, »pøipravujete se na inženýrství?« - »Ano, prosím«øekl Lucien. - »Mohl jste se zamìøit na literární studia,« øekl Pavián. »Býval jste dobrýve filozofii.« »Já jsem filozofie nenechal,« øekl Lucien. »Letos jsem dost èetl. TøebaFreuda. Vlastnì bych se vás rád zeptal, pane profesore: co si myslíte o psychoanalýze?«Pavián se dal do smíchu: »To je jen móda,« øekl, »to pøejde. To, co je ve Freudovinejlepší, to najdete už v Platónovi. A co se týèe ostatního,« dodal tónem, který nepøipouštìlnámitky, »øeknu vám, že na takové plytkosti nedám. Udìlal byste líp, kdybystesi pøeèetl Spinozu.« Lucien pocítil, jak z nìho spadla obrovská tíha, vrátil se domùpìšky a hvízdal si: »Byla to noèní mùra,« pomyslil si, »ale teï už je po ní.« Sluncebylo tvrdé a palèivé toho dne, ale Lucien zdvihl hlavu a podíval se na nì, ani nezamrkal:je to slunce pro všechny a Lucien má právo dívat se mu rovnou do tváøe: jezachránìný! »Plytkosti,« pomyslil si, »byly to plytkosti! Snažili se, aby mì zmátli, alenedostali mì.« Vlastnì jsem jim nikdy nepøestával odolávat: Bergère ho zaplétal dosvých argumentù, ale Lucien dobøe cítil, že napøíklad Rimbaudova pederastie je nìconesprávného, a když ho ta štìnice Berliac chtìl pøimìt, aby kouøil hašiš, Lucien hoposlal do háje: »Skoro jsem se dal zkazit, ale uchránilo mì mé mravní zdraví!« Veèeru stolu se sympatiemi pohlédl na otce. Pan Fleurier mìl široká ramena, tìžké a pomalépohyby sedláka, a byl na nìm znát dobrý rod; mìl šedé, kovové a chladné oèi èlovìka,který vede druhé. »Jsem mu podobný,« pomyslil si Lucien. Vzpomnìl si, že Fleurierovébyli už po ètyøi generace, z otce na syna, prùmyslovými podnikateli: »A si øíká kdochce co chce, rodina, to existuje!« A s hrdostí uvažoval o mravním zdraví Fleurierù.Lucien se toho roku ke konkursu do École Centrale nepøihlásil a Fleurierovivelmi brzy odjeli do Férolles. Byl nadšený, když se zase shledal s domem, zahradou,továrnou, s klidným a vyrovnaným mìsteèkem. Byl to jiný svìt; rozhodl se, že budevstávat èasnì ráno a podnikat velké výlety po okolí. »Chci si naplnit plíce èerstvýmvzduchem,« øekl otci, »a naèerpat zdraví do zásoby na pøíští rok, než strèím hlavu dochomoutu.« Doprovázel matku k Bouffardierovým a k Bessovým a všichni usoudili,že se z nìho stal rozumný a vyrovnaný velký chlapec. Hébrard a Winckelmann, kteøív Paøíži studovali práva, se vrátili o prázdninách do Férolles. Lucien si s nimi nìkolikrátvyšel a povídali si o legracích, které provádìli abbému Jacquemartovi, o toulkách nakole, a zazpívali si trojhlasnì Dìlostøelce z Met. Lucien oceòoval drsnou upøímnost asolidnost svých bývalých spolužákù a vyèítal si, že je zanedbával. Pøiznal Hébrardovi,že o Paøíž moc nestojí, ale tomu Hébrard nemohl rozumìt: rodièe ho svìøili jakémusiabbému a byl držen zkrátka; byl ještì celý nadšený svými návštìvami Louvru apøedstavením, které vidìl v Opeøe. Lucien byl takovou prostotou dojat; pøipadal sijako starší bratr Hébrarda a Winckelmanna a zaèal si øíkat, že toho nelituje, že mìltak pohnutý život: získal zkušenosti. Vykládal jim o Freudovi a o psychoanalýze atrochu ho bavilo je pohoršovat. Prudce kritizovali teorii komplexù, ale jejich námitkybyly naivní, a Lucien jim to dokázal, potom dodal, že z filozofického hlediska je možnésnadno Freudovy omyly vyvrátit. Velmi ho obdivovali, ale Lucien dìlal, že si tohonení vìdom.Pan Fleurier Lucienovi vyložil, jak funguje továrna. Provedl ho ústøedními- 91 -

udovami a Lucien dlouho pozoroval práci dìlníkù. »Kdybych umøel,« øekl pan Fleurier,»budeš se muset pøes noc zaèít starat o všechny zakázky továrny.« Lucien mudomlouval a øekl: »Tatínku, pøestaò o takových vìcech mluvit!« Ale nìkolik dní bylvážný a pøemýšlel o zodpovìdnosti, která mu døív nebo pozdìji pøipadne. Mìli dlouhérozhovory o povinnostech šéfa a pan Fleurier mu ukázal, že vlastnictví není právo,nýbrž povinnost: »A nám dají pokoj s jejich tøídním bojem,« øekl, »jako by zájmymajitelù a zájmy dìlníkù byly v protikladu! Vezmi mùj pøípad, Luciene. Já jsem malýpodnikatel, podle paøížského slangu kramáø. No vidíš, a živím sto dìlníkù s rodinami.Když dìlám dobré obchody, oni první z toho mají prospìch. Ale kdybych museltovárnu zavøít, octnou se na dlažbì. Já prostì nemám právo,« dodal pøesvìdèivì, »dìlatšpatné obchody. Tomu já øíkám solidarita mezi tøídami.«Asi tøi nedìle bylo všechno v nejlepším poøádku; Lucien si na Bergèra témìøani nevzpomnìl; odpustil mu, doufal jen, že už ho v životì neuvidí. Nìkdy, když sipøevlékal košili, pøistupoval k zrcadlu a udivenì na sebe pohlížel: »Po tomhle tìletoužil muž.« Pomalu si pøejíždìl rukama po nohou a myslel si: »Tyhle nohy kohosivzrušily.« Dotýkal se bokù a litoval, že není nìkdo jiný, aby si mohl hladit vlastní tìlojako hedvábnou látku. Nìkdy se mu stávalo, že zalitoval svých komplexù: byly poøádné,tìžké a jejich ohromná zhoubná váha ho zatìžovala. Nyní to bylo pryè, Lucien užna nì nevìøil a cítil se trapnì lehký. Nebylo to ostatnì ani tak nepøíjemné, spíš jakésinesnesitelné rozèarování, trochu nechutné, které by èlovìk v krajním pøípadì mohlpovažovat za nudu. »Nejsem nic, ale to proto, že mì nic neušpinilo. Berliac, ten sešpinavì angažoval. Musím snést trochu té nejistoty, je to cena za èistotu.«Jednou na procházce si sedl na svah a pøemýšlel: »Šest let jsem spal, a pak jsemse jednoho dne vylíhl z kukly.« Celý ožil a pøívìtivì se zadíval na krajinu. »Jsemzrozen pro èinnost!« øekl si. Ale myšlenky na slávu hned rozbøedly do neurèita. Øeklpolohlasnì: »Jen a poèkají a uvidí, co ve mnì je.« Øekl to dùraznì, ale slova se odnìho odkutálela jako prázdné skoøápky. »Co to se mnou je?« Nechtìl si pøipustit tenpodivný neklid, kdysi kvùli nìmu pøíliš zkusil. Pomyslil si: »To je tím tichem…tímkrajem…« Ani živá duše, jen cvrèci namáhavì vlekli prachem žlutoèerná bøíška. Luciencvrèky nenávidìl, protože vždycky vypadali, jako by byli napùl chcíplí. Na druhéstranì silnice se táhl až k øece, našedlý, povadlý suchopár plný puklin. Nikdo Lucienanevidìl, nikdo ho neslyšel; jedním skokem se postavil a mìl dojem, že jeho pohybynenalézají žádný odpor, ani ne zemskou tíži. Stál teï pod záclonou šedivých mrakù;jako by existoval v prázdnu. »To ticho…« Bylo to víc než ticho, byla to nicota. KolemLuciena byla krajina nesmírnì klidná a mìkká, nelidská: jako by se celá choulila azatajovala dech, aby ho nevyrušovala. »Když se vrátil k posádce své dìlostøelec z Met«Zvuk mu pohasl na rtech jako plamen ve vzduchoprázdnu: Lucien byl sám beze stínu,bez ozvìny uprostøed pøíliš diskrétní, nic nevážící pøírody. Otøásl se a snažil se navázatna své myšlenky. »Jsem zrozen pro èinnost. Pøedevším mám zdravé jádro, tøeba dìlámhlouposti, ale nikdy to nezajde pøíliš daleko, protože si to vèas uvìdomím.« Uvažoval:»Jsem mravnì zdravý.« Ihned se však zarazil a znechucenì ušklíbl: pøipadalo muabsurdní mluvit o »mravním zdraví« na téhle bílé silnici, po které lezl skomírajícíhmyz. Ze vzteku šlápl na jednoho cvrèka; ucítil pod podrážkou pružnou kulièku, a- 92 -

když zdvihl nohu, cvrèek ještì žil: Lucien na nìj plivl. »Jsem zmatený. Jsem zmatený.Jako loni.« Myslel na Winckelmanna, který mu øíkal »eso všech es«, na pana Fleuriera,který s ním jednal jako s dospìlým, na paní Bessovou, která mu øekla: »Tak tomuhlevelkému chlapci jsem øíkala, že je moje panenka! Dnes bych se neodvážila mu tykat,jsem z nìho celá rozpaèitá.« Ale ti všichni byli daleko, velice daleko, a zdálo se, žepravý Lucien se ztratil, že zbyla jenom bílá a zmatená larva. »Co vlastnì jsem?«Kilometry a kilometry suchopáru, rovná a rozpukaná pùda bez rostlin, bez vùnì, az téhle šedivé kùry najednou trèí on, mrkev, a tak sem nezapadá, že nemá ani stín.»Co vlastnì jsem?« Otázka se od loòských prázdnin nezmìnila, èlovìk by øekl, že naLuciena èekala pøesnì na tom místì, kde ji zanechal; nebo to spíš nebyla otázka, alestav. Lucien pokrèil rameny. »Jsem pøíliš svìdomitý; moc se analyzuju.«Ve dnech, které následovaly, usiloval o to, aby se už nepitval, chtìl se upnoutna vìci, zevrubnì pozoroval kalíšky na vajíèka, koleèka na ubrouscích, stromy a výklady;velmi polichotil matce, když ji poprosil, aby mu ukázala rodinné støíbro. Alezatímco si prohlížel støíbro, myslel na to, že si prohlíží støíbro, a za jeho pohledem seprudce škubala živoucí malá mlha. A Lucien se nadarmo snažil upínat pozornost narozhovor s panem Fleurierem, tahle hustá a jemná mlha, jejíž neprùhledná nehmotnostse falešnì podobala svìtlu, se vkrádala za pozornost, kterou vìnoval otcovým slovùm;ta mlha, to byl on sám. Obèas Lucien podráždìnì pøestal poslouchat, obracel se, snažilse mlhu zachytit a podívat se jí do tváøe: pokaždé našel jen prázdnotu, mlha byla opìtvzadu za ní.Za paní Fleurierovou pøišla uplakaná Germaine: její bratr dostal zápal plic. »Továs lituju, Germaino,« øekla paní Fleurierová, »a vy jste pøece vždycky øíkávala, jakýmá zdravý koøínek!« Dala jí mìsíc volna a místo ní si vzala domù malou BertuMozellovou, sedmnáctiletou dceru jednoho dìlníka z továrny. Byla malá a mìla okolohlavy zatoèené svìtlé copy; nepatrnì kulhala. Protože pocházela z Bretanì, požádalaji paní Fleurierová, aby nosila krajkový èepeèek: »Bude to tak roztomilejší.« Hned odprvních dnù se v jejích velkých modrých oèích zraèil pokorný a vášnivý obdiv, kdykolipotkala Luciena, a Lucien pochopil, že ho zbožòuje. Kamarádsky s ní hovoøíval anìkolikrát se jí zeptal: »Líbí se vám u nás?« Bavil se tím, že se k ní na chodbì obèastrochu pøitoèil, aby vidìl, jak to na ni pùsobí. Avšak probouzela v nìm nìžné citya èerpal z této lásky velké posilnìní; èasto myslíval trochu dojatì na to, jakou si Bertao nìm asi dìlá pøedstavu. »Já se opravdu nepodobám mladým dìlníkùm, se kterýmise stýká.« Pod nìjakou záminkou zavedl Winckelmanna do pøípravny a Winckelmannusoudil, že má tìlo jaksepatøí: »Máš kliku,« øekl, »na tvém místì bych si to s ní zkusil.«Lucien však váhal: byla cítit potem a èernou blùzku mìla v podpaží vyrudlou. Jednohodeštivého odpoledne se paní Fleurierová dala zavézt autem do Paøíže a Lucien zùstalsám ve svém pokoji. Natáhl se na postel a zaèal zívat. Pøipadal si jako vrtošivý aprchavý mrak, stále stejný a stále jiný, kterému se neustále kraje rozplývají do vzduchu.»Rád bych vìdìl, proè vlastnì existuju?« Tady je, zažívá, zívá, slyší, jak déš bije dookenních skel, v hlavì se mu cupuje ta bílá mlha: a dál? Jeho existence je nesmysl aúkoly, které na sebe pozdìji vezme, ji sotva postaèí ospravedlnit. »Koneckoncù jsemse neprosil o to, abych se vùbec narodil,« øekl si. A pocítil soucit sám se sebou:- 93 -

Vzpomnìl si na neklid, který prožíval v dìtství, na svou dlouhou malátnost, a vidìl jev novém svìtle: vlastnì se nikdy nezbavil rozpakù, co poèít s vlastním životem, tímnároèným a zbyteèným darem, který nosil v náruèí; nevìdìl, co s ním, ani kam hoodložit. »Trávil jsem èas litováním, že jsem se narodil.« Byl však pøíliš deprimovaný,než aby v tìchto myšlenkách pokraèoval; vstal, zapálil si cigaretu a sešel dolù dokuchynì, aby Bertu požádal o trochu èaje.Neslyšela ho vejít. Vzal ji za rameno a ona sebou prudce trhla. »Polekal jsemvás?« zeptal se. Zdìšenì se na nìj zadívala a opøela se obìma rukama o stùl; prudceoddechovala; po chvíli se usmála a øekla: »To jsem se vylekala, myslela jsem, že tunikdo není.« Lucien se na ni shovívavì usmál a øekl: »Byla byste tak hodná a udìlalami trochu èaje?« - »Hned, pane Lucien,« odpovìdìla dívka a odbìhla ke svémusporáku: Lucienova pøítomnost jí zøejmì byla nepøíjemná. Lucien postával na prahu.»Tak co,« zeptal se otcovsky, »líbí se vám u nás?« Berta k nìmu byla obrácená zády anatáèela u kohoutku vodu do hrnku. Zvuk tekoucí vody pøekryl její odpovìï. Lucienchvíli èekal, a když hrnek postavila na plynový sporák, zaèal znovu: »Už jste nìkdykouøila?« - »Kolikrát,« odpovìdìla nedùvìøivì. Otevøel balíèek cigareta podal jí ho.Nebyl sám se sebou moc spokojený: pøipadalo mu, že se kompromituje; nemìl ji dokouøení nutit. »Vy chcete…, abych kouøila?« øekla pøekvapenì. »Proè ne?« - »Madamemì bude hubovat.« Lucien mìl nepøíjemný pocit spoluviny. Dal se do smíchu a øekl:»Nepovíme jí o tom.« Berta se zardìla, vzala si koneèky prstù cigaretu a strèila ji doúst. »Mám jí pøipálit? To by nebylo správné.« Øekl: »Tak co, nezapálíte si?« Trochumu šla na nervy, stála tu se strnulýma rukama, zrudlá a povolná, rty, sešpulené jakoslepièí zadeèek, svíraly cigaretu; jako by držela v puse teplomìr. Koneènì vzalaz plechové krabice zápalku se sírovou hlavièkou, škrtla, nìkolikrát vtáhla kouø pøivírajícpøitom oèi, potom rychle cigaretu vyndala z úst a sevøela ji nešikovnì všemi pìti prsty.»Rozená obì,« pomyslil si Lucien. Pøece však trochu roztála, když se jí zeptal, jestlimá ráda Bretaò, popisovala mu rùzné druhy bretaòských èepeèkù a dokonce munìžným a falešným hlasem zazpívala písnièku z Rospordenu. Lucien ji dobráckyškádlil, ale ona nerozumìla žertu a dívala se na nìj vydìšeným pohledem. V takovýchokamžicích se podobala králíèkovi. Sedìl na stolièce a nebyl ani trochu na rozpacích:»Tak se pøece posaïte,« øekl jí. »To ne, pane Lucien, když je tu pan Lucien, tak ne.«Vzal ji pod paží a pøitáhl si ji na klín: »A takhle?« otázal se. Nebránila se a jens podivným pøízvukem šeptala: »Vám na klín!« Tváøila se jako v extázi a zároveòvyèítavì a Lucien si mrzutì pomyslel: »Moc se angažuju, nikdy jsem to nemìl nechatdojít takhle daleko.« Odmlèel se: sedìla mu na klínì, teplá, klidná, ale Lucien cítil,jak jí tluèe srdce. »Visí na mnì tìlem a duší,« pomyslel si, »mùžu si s ní dìlat, cochci.« Pustil ji, vzal èajovou konvici a odešel nahoru do svého pokoje. Berta se aninepohnula, aby ho zadržela. Než zaèal pít èaj, umyl si ruce matèiným voòavýmmýdlem, protože byly cítit potem.»Budu s ní spát?« Tento malý problém Luciena v následujících dnech velicezamìstnával; Berta se mu neustále pletla do cesty a dívala se na nìho smutnýmaoèima loveckého psa. Mravnost zvítìzila: Lucien pochopil, že by jí mohl udìlat dítì,protože nemá dost zkušeností (ve Férolles bylo nemožné, aby si koupil prezervativ,- 94 -

pøíliš dobøe ho všude znali), a že by panu Fleurierovi zpùsobil velké nepøíjemnosti.Øekl si také, že by jednou mìl v továrnì menší autoritu, kdyby se dcera jednohoz jeho dìlníkù mohla chlubit, že s ním spala. Dával pozor, aby se v posledníchzáøijových dnech neoctl s Bertou o samotì. »Na co, prosím tì, èekáš?« øekl mu Winckelmann.»Nehraju,« øekl suše Lucien, »nestojím o lásku v èeledníku.« Winckelmann,který tenhle výraz slyšel poprvé, si jen krátce hvízdl a už nic neøekl.Lucien byl velice spokojený sám se sebou: zachoval se jako správný chlap ato napravilo mnohé omyly. »Staèilo ji utrhnout,« øíkal si s jistou lítostí. Když tovšak uvážil, øekl si: »Je to, jako bych ji byl mìl: nabízela se a já ji nechtìl.« A od tédoby už se nepovažoval za panice. Toto drobné uspokojení ho nìkolik dnízamìstnávalo, potom se však také rozplynulo do mlhy. Když se v øíjnu vracel doškoly, cítil se stejnì zasmušilý jako zaèátkem minulého školního roku.Berliac se už nevrátil a nikdo o nìm nic nevìdìl. Lucien si povšiml nìkolikaneznámých oblièejù: jeho soused vpravo, jménem Lemordant, studoval v Poitiers matematiku.Byl ještì vyšší než Lucien a se svým èerným knírem vypadal už jako muž.Lucien nemìl ze shledání se spolužáky žádné potìšení; pøipadali mu dìtinští a naivnìhluèní: seminaristé. Úèastnil se ještì jejich spoleèných podnikù, ale lhostejnì, jak muto ostatnì dovolovala jeho hodnost staršího žáka. Lemordant by ho byl pøitahovalvíc, protože byl zralý - ale nezdálo se, že by si tu zralost byl získal jako Lucien èetnýmia namáhavými zkušenostmi: Lemordant byl dospìlý od narození. Lucien èastos plným uspokojením pozoroval tu mohutnou a zamyšlenou hlavu bez šíje, posazenoušikmo mezi rameny, zdálo se nemožné, aby se do ní nìco dostalo, ani ušima, anièínskýma, trochu rùžovýma a skelnýma oèima: »Tohle je èlovìk, který má zásady,«uvažoval Lucien a cítil k nìmu úctu. Èasto s urèitou závistí pøemýšlel, jaká asi jistotadává Lemordantovi takové úplné sebevìdomí. »Takový bych chtìl být: jako skála.«Pøece jen ho trochu udivovalo, že by Lemordant byl typ na matematiku: pan Hussonho však uklidnil, když vracel první práce; Lucien byl sedmý, kdežto Lemordant dostaljednu z nejhorších známek a byl na sedmdesátém osmém místì; všechno bylov poøádku. Lemordanta to nerozèililo; zøejmì byl pøipraven na nejhorší a jeho drobnáústa a velké žluté tváøe nebyly uzpùsobeny k vyjadøování pocitù; byl jako Buddha.Rozzlobeného ho vidìli jenom jednou, když do nìho v šatnì vrazil malý Loewy.Lemordant nejdøív ze sebe vyrazil øadu ostrých zvukù a prudce mrkal víèky: »DoPolska!« øekl koneènì, »táhni do Polska, špinavej židáku, a nechoï nás otravovatsem!« Postavou znaènì Loewyho pøevyšoval a široký trup se mu kymácel na vysokýchnohách. Nakonec mu dal pár facek a malý Loewy se mu omluvil; tím celá vìc skonèila.Ètvrtky trávil Lucien s Guigardem, který ho vodil tancovat k pøítelkyním svésestry. Guigard však nakonec pøiznal, že ho to skákání otravuje. »Mám pøítelkyni,«svìøil mu, »je vedoucí u Plisnierù v ulici Royale. Má kamarádku, která zrovna s nikýmnechodí; mìl bys s námi v sobotu veèer jít.« Lucien udìlal rodièùm výstup a vymohlsi, že smí každou sobotu chodit ven; klíè mu budou nechávat pod rohožkou. Setkal ses Guigardem v baru v ulici Saint-Honoré. »Uvidíš,« øekl Guigard, »Fanny je roztomiláa prima je, že se dovede oblíknout.« - »A co ta moje?« - »Tu neznám; vím jen, žeprávì pøijela do Paøíže, je z Angoulême. Abych nezapomnìl,« dodal, »ne aby- 95 -

ses pøeøekl. Já jsem Pierre Daurat. Ty jsi blonïák, tak jsem øekl, že v sobì máš anglickoukrev, to bude lepší. Jmenuješ se Lucien Bonnières.« - »Ale proè?« zeptal se Luciennechápavì. »Ze zásady, kamaráde,« odpovìdìl Guigard. »S takovými holkami si mùžešdìlat, co chceš, ale nikdy jim nesmíš øíci své jméno.« - »No dobøe,« øekl Lucien, »aèím jako jsme?« - »Mùžeš øíct, že jsi student, to je lepší, rozumíš, dìlá jim to dobøe, apak, taky je nemusíš tak draze hostit. Útraty si ovšem rozdìlíme na polovic: alednes veèer mì necháš zaplatit, vím už co a jak; v pondìlí ti pak øeknu, kolik mi mášdát.« Lucien si ihned pomyslel, že se Guigard na tom snaží trochu vydìlat: »Jak jsemse stal nedùvìøivý!« uvažoval pobavenì. Hned nato vešla Fanny: byla to vysoká ahubená èernovláska s dlouhými stehny a silnì nalíèeným oblièejem. Lucienovi trochunahánìla strach. »Tohle je Bonnières, o kterém jsem ti povídal,« øekl Guigard. »Mocmì tìší,« øekla Fanny s krátkozrakým výrazem. »Tohle je moje pøítelkynì Maud.«Lucien spatøil jakousi ženušku neurèitého vìku: na hlavì mìla nìco jako pøevrácenýkvìtináè. Nebyla namalovaná a pùsobila vedle oslòující Fanny šedivì. Lucien byltrpce zklamán, ale všiml si, že má pìkná ústa - a potom, pøed ní se nemusel ostýchat.Guigard obezøetnì zaplatil dvì piva pøedem, takže teï mohl využít všeobecnéhorozruchu, aby obì dívky vesele vyprovodil ke dveøím, aniž jim dal èas nìco si objednat.Lucien mu za to byl vdìèný. Pan Fleurier mu dával jenom sto pìtadvacet frankùmìsíènì a z toho si ještì musel platit jízdné. Byl to velice zábavný veèer: šli si zatanèitdo Latinské ètvrti, do teplé a rùžové malé místnosti se stinnými zákoutími, kde koktajlstál pìt frankù. Bylo tam hodnì studentù se ženami Fannyina druhu, ale netak pìknými. Fanny byla skvìlá: podívala se do oèí nìjakému tlustému vousáèovi,který kouøil dýmku, a øekla velice nahlas: »Mnì jsou protivní lidi, co kouøí v taneènímlokále dýmku.« Chlap celý zrudl a strèil si zapálenou dýmku do kapsy. Chovala se keGuigardovi a k Lucienovi s jistou blahosklonností a nìkolikrát jim s mateøským amilým výrazem øekla: »Jste oškliví kluci.« Lucien se cítil nenucený a pøíjemnìnaladìný; øekl Fanny nìkolik zábavných poznámek a usmíval se, když jí je øíkal.Nakonec už ho úsmìv neopouštìl a dovedl si najít duchaplný tón s jistou pøímìsíledabylosti, zdvoøilé nìžnosti a letmé ironie. Fanny s ním však moc nemluvila; bralado rukou Guigardovu bradu, svírala mu spodek tváøí, aby vystoupila ústa: když bylyrty našpulené a trochu vlhké, jako šavnaté ovoce nebo jako slimáci, olizovala jedrobnými polibky a øíkala pøitom »bejby«. Lucien byl na strašných rozpacích a Guigardmu pøipadal smìšný: mìl stopy rtìnky kolem rtù a na tváøích mu byly vidìt stiskyprstù. Ostatní dvojice se však chovaly ještì nenucenìji; všichni se líbali; obèas prošlašatnáøka s košíèkem, házela papírové serpentiny a barevné kulièky a volala: »Jen sebavte, dìátka, jen se smìjte!« a všichni se smáli. Koneènì si Lucien uvìdomil existenciMaud a øekl jí s úsmìvem: »Jen se podívejte na ty dvì hrdlièky!« Ukázal na Guigardaa Fanny a dodal: »To my vznešení starci…« Nedokonèil vìtu, ale usmál se tak smìšnì,že se Maud usmála také. Odložila klobouk a Lucien s potìšením zjistil, že vlastnìvypadá lépe než ostatní ženy v lokále; poprosil ji tedy o tanec a vykládal jí, co provádìlkantorùm v roce, kdy maturoval. Tanèila dobøe, mìla èerné vážné oèi a chytrý výraz -Lucien jí vyprávìl o Bertì a øekl jí, že má výèitky svìdomí. »Takhle to však bylo proni lepší,« dodal. Maud pøipadala historka s Bertou poetická a smutná, zeptala se,- 96 -

kolik Berta u Lucienových rodièù vydìlávala. »Není to pro dìvèe lehké,« dodala, »kdyžmusí do služby.« Guigard a Fanny se už o nì nestarali, hladili se a Guigard mìl oblièejcelý mokrý. Lucien obèas opakoval: »Jen se podívejte na ty hrdlièky, no jen se na nìpodívejte!« a mìl pøipravenou vìtu: »Hned bych to dìlal podle nich.« Ale netroufal siji vyslovit a spokojil se tím, že se usmíval, potom pøedstíral, že on a Maud jsou staøíkamarádi, kteøí láskou pohrdají; øíkal jí »kamaráde« a dìlal, jako by jí poklepával narameno. Najednou Fanny otoèila hlavu a pøekvapenì øekla: »Tak co dìláte, mròata?No tak se polibte, vždy jste na to celí žhaví!« Lucien vzal Maud do náruèí; byl trochurozpaèitý, protože Fanny se na nì dívala: chtìl, aby to byl dlouhý a podaøený polibek,ale nevìdìl, jak to lidé dìlají, že pøitom mohou dýchat. Nakonec to nebylotak tìžké, jak si myslel, staèilo líbat ze strany, aby byl nos volný. Slyšel Guigarda,jak poèítá »jedna, dvì, tøi…ètyøi…« a pustil Maud pøi padesáti dvou. »Na zaèátek tonebylo špatné,« øekl Guigard, »ale já udìlám víc.« Lucien se díval na náramkovéhodinky, a teï musel poèítat zase on: Guigard se odlepil od Fannyiných rtù po stopadesáti devíti vteøinách. Lucien mìl vztek a shledal, že takové závodìní je pitomé.»Pustil jsem Maud ze slušnosti,« pomyslil si, »ale nic na tom není, jakmile se pøi tomumí dýchat, dá se pokraèovat do nekoneèna.« Navrhl druhé kolo a vyhrál. Kdyžskonèili, øekla mu Maud vážnì: »Líbáte dobøe.« Lucien zrudl radostí. »K službám,«øekl a uklonil se. Pøece však by byl radìji líbal Fanny. Rozlouèili se o pùl jedné, kdyjelo poslední metro. Lucien mìl velkou radost; skákal a tancoval po ulici a pomyslilsi: »Je to v suchu.« Koutky úst ho bolely od toho, jak se stále usmíval.Zvykl si scházet se s Maud ve ètvrtek v šest hodin a v sobotu veèer. Nechávalase líbat, ale nechtìla být jeho. Lucien si stìžoval Guigardovi, a ten ho uklidnil: »Nic siz toho nedìlej, Fanny tvrdí, že Maud dá; jenomže je mladá a mìla teprve dva milence;Fanny ti radí, abys k ní byl hodnì nìžný.« - »Nìžný?« øekl Lucien. »To si piš!« Obase zasmáli a Guigard prohlásil: »Když je to nutné, je to nutné, kamaráde.« Lucien bylvelice nìžný. Èasto Maud líbal a øíkal jí, že ji miluje, ale po èase to bylo trochujednotvárné a pak, nebyl na ni moc pyšný, když ji nìkam vzal; byl by jí poradil, jak semá oblékat, ale Maud mìla plno pøedsudkù a snadno se rozzlobila. Mezi líbánímmlèeli, upírali na sebe oèi a drželi se za ruce. »Bùhví, o èem s tìma pøísnýma oèimapøemýšlí.« Lucien naproti tomu pøemýšlel vždycky jen o jedné vìci, o svébezvýznamné, smutné a neurèité existenci, a øíkal si v duchu: »Chtìl bych být jakoLemordant, to je èlovìk, který našel svou cestu.« V takových okamžicích se vidìl,jako kdyby byl nìkdo jiný, jak tu sedí ruku v ruce vedle ženy, která ho miluje, se rtyještì vlhkými od jejích polibkù, a jak odmítá nenároèné štìstí, které ona nabízí: sám.Tu svíral a tiskl prsty malé Maud a do oèí mu stoupaly slzy: byl by ji chtìl udìlatšastnou.Jednoho prosincového rána pøišel k Lucienovi Lemordant; v ruce mìl nìjakýpapír. »Chceš podepsat?« zeptal se. »Co je to?« - »Je to kvùli tìm židákùm z Normale;poslali do Oeuvre žvást proti povinné vojenské pøípravì, mají dvì stì podpisù.My proti tomu protestujeme; potøebujeme nejmíò tisíc jmen: dáme to klukùm zeSaint-Cyru, z námoønické, ze zemìdìlské, zkrátka celé elitì.« Lucienovi to zalichotilo;zeptal se: »Vyjde to?« - »V Action urèitì. Možná taky v Écho de Paris.« Lucien mìl- 97 -

chu to okamžitì podepsat, domníval se však, že by to nebylo správné. Vzal list apozornì si jej pøeèetl. Lemordant dodal: »Ty se, myslím, o politiku nestaráš; to je tvávìc; ale jsi Francouz a máš právo øíct své slovo.« Když Lucien uslyšel »máš právo øíctsvé slovo«, pocítil nevysvìtlitelné a náhlé potìšení. Podepsal. Druhý den si koupilAction française, ale prohlášení tam nebylo. Vyšlo teprve ve ètvrtek, Lucien je našelna druhé stranì pod titulkem: Francouzská mládež zasazuje tvrdou ránu do tváøemezinárodního židovstva. Stálo tam jeho jméno, èerné na bílém, ne pøíliš daleko odjména Lemordantova, témìø stejnì cizí jako jméno Flèche a Flipot, mezi kterýmibylo vklínìné; vypadalo upravenì. »Lucien Fleurier,« pomyslil si, »jméno sedláka,jméno zaèínající na F, a když pøišlo na øadu jeho vlastní, vyslovil je, pøedstíraje, že jenepoznává. Potom si strèil noviny do kapsy a celý rozradostnìný se vrátil domù.Po nìkolika dnech šel sám za Lemordantem. »Ty dìláš do politiky?« zeptal seho. »Jsem v Lize vlastencù,« øekl Lemordant. »Èteš nìkdy Action?« - »Moc èastone,« pøiznal se Lucien, »zatím mì to nezajímalo, ale myslím, že se se mnou dìjezmìna.« Lemordant na nìho pohlížel bez zvìdavosti, mìl ten svùj neproniknutelnývýraz. Lucien mu v hrubých obrysech vyprávìl o tom, co Bergère nazval jeho»chaosem«. - »Odkud jsi?« zeptal se Lemordant. - »Z Férolles. Otec tam má továrnu.«- »Jak dlouho jsi tam žil?« - »Až do septimy.« - »Aha,« øekl Lemordant, »to je docelaprosté, jsi vykoøenìný. Èetl jsi Barrèse?« - »Èetl jsem Koletu Baudocheovou.« - »Tonení ono,« øekl Lemordant netrpìlivì. »Odpoledne ti pøinesu Vykoøenìné: to je tvùjpøíbìh. Najdeš tam, co ti schází, i jak to léèit.« Kniha byla vázaná v zelené kùži. Naprvní stranì upoutávalo pozornost »Ex libris André Lemordant«, napsané švabachem.Lucien byl pøekvapený: nikdy ho nenapadlo, že by Lemordant mohl mít køestní jméno.Zaèal èíst s velkou nedùvìrou: tolikrát už ho chtìli zaøadit, tolikrát už mu pùjèiliknihy s poznámkou: »To si pøeèti, to jsi celý ty.« Lucien si se smutným úsmìvempomyslel, že není èlovìk, který se dá tak snadno, v nìkolika vìtách rozebrat.Oidipovský komplex, »chaos«, jaké dìtinství, a jak už je to daleko za ním! Ale hnedprvní stránky si ho získaly: pøednì to nebyla žádná psychologie - Lucien mìlpsychologie až po krk -, mladí lidé, o kterých Barrès psal, nebyli žádní abstraktnítvorové, žádní vyvrženci jako Rimbaud nebo Verlaine, ani to nebyly nemocné osoby,jako všechny ty zahálèivé Vídeòaèky, které chodily k Freudovi na psychoanalýzu.Barrés je nejdøív zasadil do jejich prostøedí, do rodiny: byli dobøe vychovaní v duchusolidních venkovských tradic; Lucienovi pøipadalo, že se mu Sturel podobá. »Vždyje to pravda,« øekl si, »vždy já jsem vykoøenìný.« Myslil na mravní zdraví Fleurierù,zdraví, které se získává jen na venkovì, na jejich tìlesnou sílu (Lucienùv dìdeèek ohnulbronzový pìák mezi prsty); dojatì vzpomínal na èasné jitro ve Férrolles, kdy vstával,tiše sestupoval dolù, aby neprobudil rodièe, sedal na kolo,- a líbezná krajina Ile-de-France ho nevtíravì objala do náruèe. »Vždycky jsem nenávidìl Paøíž,« pomyslil sis pøesvìdèením. Èetl také Zahradu Berenièinu a obèas pøerušoval èetbu a pøemýšlels pohledem upøeným do prázdna: tak zde se mu tedy znovu nabízí urèitý charakter aurèitý osud, možnost, jak uniknout nevyèerpatelnému tlachání svého svìdomí, jak seurèit a ocenit. Oè vítanìjší mu však proti Freudovým ohavným a chlípným zvíøatùmbylo to nevìdomí, plné zemitých vùní, které mu dával darem Barrés. Aby je zachytil,- 98 -

staèí, aby se odvrátil od neplodného a nebezpeèného pozorování sama sebe: je tøebajen zkoumat pùdu ve Férolles a to, co je pod ní, rozluštit smysl zvlnìných vrchù,které se svažují až k Sernette, je tøeba zamìøit se na lidský zemìpis a na dìjiny. Anebose musí jednoduše vrátit do Férolles a žít tam; tam najde smysl u svých nohou,neškodný a plodný, prostupující férolleskou krajinu, spjatý s lesy, studánkami, s trávou,jako živnou pùdu, ze které koneènì naèerpá sílu k tomu, aby se stal vùdcem. Luciense z takového dlouhého snìní probíral celý nadšený a nìkdy míval dokonce dojem,že svou cestu našel. Když teï mlèky sedal vedle Maud s paží ovinutou okolo jejíhopasu, napadala ho slova, útržky vìt, jako: »obnovit tradici«, »zemì a mrtví«, hlubokáa neprùhledná, nevyèerpatelná slova. »Jak je to lákavé,« myslíval si. Pøece však sitomu netroufal vìøit: byl už pøíliš èasto zklamán. Svìøil se se svými obavamiLemordantovi: »Bylo by to pøíliš krásné.« - »Kamaráde,« odpovìdìl Lemordant,»èlovìk nemùže hned vìøit tomu, co chce: musí se cvièit.« Uvažoval chvíli a dodal:»Mìl bys jít k nám.« Lucien s velkou radostí svolil, ale zdùraznil, že si chce zachovatsvobodu: »Pøijdu,« øekl, »ale k nièemu se nezavazuju. Chci vidìt a uvažovat.«Lucien byl nadšený pøívìtivostí mladých »králových kamelotù«; uvítali hosrdeènì a prostì a hned se mezi nimi cítil jako doma. Brzy poznal Lemordantovu»partu«, asi dvacet studentù, kteøí skoro všichni nosili sametový baret. Scházeli sev prvním patøe hospody Polder, kde hráli bridž a biliár. Lucien tam za nimi èastochodil a brzy pocítil, že ho pøijali za svého; vždycky ho vítali pokøikem: »Tady je tennejhezèí!« nebo »Tu je náš sekáè Fleurier!« Ale ze všeho nejvíc pùsobila na Lucienajejich dobrá nálada: nic pedantského, nic strohého; málo politických hovorù. Smálise, zpívali, to bylo všechno, skandovali rùzná hesla nebo tleskali na poèest studentskémládeže. Dokonce i Lemordant, aniž si kdy zadal na autoritì, kterou by si mu nikdonetroufal upøít, se trochu uvolòoval, šel tak daleko, že se i usmíval. Lucien nejèastìjimlèel, bloudil pohledem po tìch hluèných a svalnatých mladících: »Je v nich síla,«myslíval si. Objevoval mezi nimi pozvolna skuteèný smysl mládí: ten nespoèívalv afektované líbeznosti, jakou oceòuje nìjaký Bergère: mládí, to je budoucnost Francie.Lemordantovi kamarádi ostatnì nemìli nic z nevyhranìného pùvabu mladistvých:byli to dospìlí lidé a mnozí z nich nosili vousy. Když se na nì èlovìk dobøe podíval,shledal, že mají všichni nìco pøíbuzného: skoncovali s tápáním a nejistotou svéhovìku, nemìli se už èemu uèit, byli hotoví. Zprvu jejich lehkomyslné a kruté žertováníLuciena trochu pohoršovalo; jako by si nebyli vìdomi toho, co øíkají. Když jim Rémyoznámil, že paní Dubusové, ženì radikálního pøedáka, rozdrtilo nákladní auto obìnohy, oèekával Lucien zprvu, že projeví nešastnému protivníkovi trochu úcty. Onise však dali do smíchu a poplácávali se po stehnech: »Ta stará mrcha!« - »A žiješofér toho náklaïáku!« Lucienovi to bylo trochu nepøíjemné, ale náhle pochopil, žeten velký oèistný smích je vlastnì odmítnutí: zvìtøili nebezpeèí, nechtìli podlehnoutzbabìlému soucitu a uzavøeli se. Lucien se rozesmál také. Jejich uliènictví se mupozvolna objevovalo v pravém svìtle: rozpustile vypadalo jenom zvenku; veskuteènosti to bylo prohlášení práva: jejich pøesvìdèení bylo tak hluboké, tak nábožné,že jim dávalo právo, aby se zdáli rozpustilí, aby poslali slovem, vtipem do háje všechno,co není podstatné. Mezi ledovým humorem Charlese Maurrase a vtipy- 99 -

Desperreauovými (nosil napøíklad po kapsách kus starého prezervativu, kterému øíkalBlumova pøedkožka) byl jenom rozdíl stupnì. V lednu ohlásila Univerzita slavnostnízasedání, na kterém mìl být udìlen èestný doktorát dvìma švédským mineralogùm.»Uvidíš pìkný rambajz,« øekl Lemordant Lucienovi, když mu dával pozvánku. Velkáaula byla pøeplnìná. Když Lucien vidìl, jak za zvukù Marseillaisy vstupuje prezidentrepubliky a rektor, zaèalo mu prudce bít srdce, mìl strach o kamarády. Hned natopovstalo na tribunì nìkolik mladíkù a zaèalo køièet. Lucien se sympatiemi poznalRémyho, rudého jako rajské jablíèko, zmítal se mezi dvìma muži, kteøí ho tahali zakabát, a køièel: »Francie Francouzùm!« Ale zejména se Lucienovi líbil jakýsi staršípán, který s výrazem »enfant terrible« foukal do malé trumpety; »jak je to zdravé,«pomyslel si. Velice oceòoval svéráznou smìs umínìné vážnosti a divokosti, kterádodávala tìm nejmladším zralý výraz a i tìm nejstarším vzezøení ïáblíkù. Lucien sebrzy také pokusil dìlat vtipy. Mìl nìkolikrát úspìch a když øíkal o Herriotovi: »Jestliten umøe v posteli, tak už není žádný Pánbùh,« cítil, jak v nìm roste svatá zuøivost.Stiskl zuby a na chvilku se cítil stejnì pøesvìdèený, stejnì omezený, stejnì mocnýjako Rémy nebo Desperreau. »Lemordant má pravdu,« pomyslil si, »èlovìk se musícvièit, v tom je celý vtip.« Nauèil se také odmítat debatu: Guigard, který byl jenomrepublikán, ho zavaloval námitkami. Lucien ho snášenlivì poslouchal, ale po chvíli seuzavíral. Guigard poøád mluvil, ale Lucien se už na nìho ani nedíval: upravoval sipuky na kalhotách, dìlal koleèka z cigaretového kouøe a prohlížel si ženy. Pøece jentak trochu slyšel Guigardovy námitky, ale ztrácely svou váhu a klouzaly po nìm,jak byly lehké a malicherné. Guigard nakonec umlkal a dìlalo to na nìho veliký dojem.Lucien vyprávìl o svých nových pøátelích rodièùm a pan Fleurier chtìl vìdìt, jestli sestane kamelotem. Lucien zaváhal a vážnì odpovìdìl: »Láká mì to, opravdu mì toláká.« - »Prosím tì, Luciene, nedìlej to,« øekla matka. »Oni jsou hroznì divocí atak rychle se mùže pøihodit neštìstí. Pøedstav si, že tì ztluèou nebo že tì zavøou! Stejnìjsi na politiku ještì moc mladý.« Lucien jí odpovìdìl jenom pevným úsmìvem a panFleurier zasáhl: »Nech ho, drahoušku,« øekl nìžnì, »nech ho, a jedná podle svéhopøesvìdèení; èlovìk to musí prodìlat.« Od toho dne se Lucienovi zdálo, že s nímrodièe jednají s urèitým respektem. Pøece však se stále nemohl rozhodnout; bìhemtìch nìkolika týdnù se hodnì nauèil: pøedstavoval si støídavì otcovu sympatizujícízvìdavost, matèiny obavy, vzrùstající úctu Guigardovu, Lemordantovo naléhání aRémyho netrpìlivost, a øíkal si potøásaje hlavou: »To není žádná malièkost.« Mìldlouhý pohovor s Lemordantem a Lemordant úplnì pochopil jeho dùvody a øeklmu, aby nespìchal. Lucien ještì míval svá období splínu: obèas se cítíval jakoprùhledný rosol, který se tøese na lavièce v kavárnì, a hluèná èinnost kamelotù mupøipadala absurdní. Jindy se však cítil tvrdý a tìžký jako kámen a byl témìø šastný.Byl èím dál víc zadobøe s celou partou. Zazpíval jim Když se Rebeka vdávala- nauèil ho to Hébrard o minulých prázdninách - a všichni prohlásili, že je hroznìzábavný. Lucien se dostal do ráže a øekl nìkolik kousavých poznámek o židech apovídal jim o Berliakovi, jak byl strašnì lakomý: »Vždycky jsem si øíkal; ale proè jetakový škudla, pøece není možné, aby èlovìk takhle škrtil. A pak jsem to jednoho dnepochopil: byl z národa vyvolených.« Všichni se dali do smíchu a Luciena se zmocnilo- 100 -

jakési vytržení; opravdu cítil nenávist vùèi židùm a vzpomínka na Berliaka mu bylahluboce nepøíjemná. Lemordant se mu zadíval do oèí a øekl mu: »Ty jsi rovnej chlap.«Potom èasto Luciena žádali: »Fleuriere, povìz nám nìjakou pìknou o žiïácích,« aLucien vyprávìl židovské historky, které znal od otce; staèilo zaèít urèitým tónem:»Thak jednou phan Khón potká Bluma…,« aby své pøátele rozveselil. Jednou vyprávìliRémy a Patenôtre, že na nábøeží Seiny narazili na nìjakého alžírského Žida a že munahnali dìsný strach, když proti nìmu zamíøili, jako by ho chtìli hodit do vody. »Øíkaljsem si,« dodal Rémy, »jaká škoda, že tu s námi není Fleurier.« - »Možná bylo lepší,že tam nebyl,« pøerušil ho Desperreau, »protože ten by byl Žida do té vody hodildoopravdy!«Nikdo se Lucienovi nevyrovnal v tom, jak dovedl poznat Žida podle tváøe.Když chodili s Guigardem, upozoròoval ho loktem: »Neotáèej se hned: ten malý tlustýza námi, to je taky jeden.« - »Na tohle leda máš nos,« øíkal Guigard. Fanny takénemohla Židy ani cítit: jednou ve ètvrtek šli všichni k Maud a Lucien zazpíval Kdyžse Rebeka vdávala, Fanny byla bezmocná smíchy, opakovala: »Pøestaòte, pøestaòte,nebo se poèurám.« A když skonèil, vrhla po nìm šastným, témìø nìžným pohledem.V hospodì Polder si na nìho vymysleli chyták. Vždycky se našel nìkdo, kdo nedbaleprohlásil: »Fleurier, který má tolik rád Židy...« nebo »Léon Blum, velký pøítelFleurierùv…« a ostatní s otevøenými ústy napjatì èekali, ani nedýchali. Lucien celýzrudl, bouchl do stolu a køièel: »Zatracenej…« a všichni se dali do smíchu a øíkali:»Zbaštil to! Zbaštil to i s chlupama!«Èasto s nimi chodil na politické schùze a slyšel mluvit profesora Clauda aMaxima Reala del Sarte. Jeho školní práce trochu tìmito novými povinnostmi trpìla,ale protože tak jako tak nemohl letos poèítat s úspìchem pøi konkursu na ÉcoleCentrale, projevil pan Fleurier shovívavost: »Musí se pøece nauèit být chlapem,« øeklo Lucienovi své ženì. Když se vraceli z takových schùzí, bývali Lucien i jeho pøátelécelí rozohnìní a provádìli rùzné klukoviny. Jednou jich bylo asi deset a potkali jakéhosimužíka s olivovou pletí; pøecházel ulici Saint-André-des-Arts a èetl pøitomHumanité. Pøitiskli ho ke zdi a Rémy mu poruèil: »Zahoï ty noviny.« Chlapík chtìldìlat drahoty, ale Desperreau vklouzl za nìho a držel ho, zatímco mu Lemordantmohutnou pìstí noviny vytrhával. Bylo to velice zábavné. Mužík zuøil, kopal doprázdna a køièel: »Puste mì, puste mì!« s takovým legraèním pøízvukem, aLemordant s naprostým klidem trhal noviny. Ale když chtìl Desperreau chlapíka pustit,zaèalo se všechno kazit: chlap se vrhl na Lemordanta a byl by ho uhodil, kdyby mubyl Rémy vèas nevrazil jednu poøádnou za ucho. Chlap narazil na zeï a díval se nanì zlým pohledem: »Francouzský prasata!« - »Øekni to ještì jednou,« øekl chladnìMarchesseau. Lucien vìdìl, že z toho bude ošklivá mela: Marchesseau neznal legraci,když šlo o Francii. »Francouzský prasata!« øekl cizinec. Dostal obrovskou facku avrhl se na nì se sklonìnou hlavou: »Francouzský prasata, hnusný buržousti, nenávidímvás, pøál bych vám, abyste všichni pochcípali, všichni!« a následoval proudtak sprostých a zuøivých nadávek, jaké si Lucien ani nedovedl pøedstavit. To už ztratilitrpìlivost a museli se do toho pustit tak trochu všichni a dát mu poøádný výprask. Pochvíli ho pustili a chlap se opøel o zeï; tøásl se, pravé oko mìl zavøené od rány pìstí;- 101 -

všichni stáli kolem nìho, unavení ranami, které mu dali, a èekali, až upadne. Chlapzkøivil ústa a vyplivl: »Francouzský prasata!« - »Chceš dostat znovu?« zeptal seudýchanì Desperreau. Muž jako by neslyšel; vyzývavì se na nì díval levým okem aopakoval: »Prasata, francouzský prasata!« Nastala chvilka váhání a Lucien pochopil,že toho už kamarádi nechají. Bylo to silnìjší než on, vyskoèil dopøedu a udeøil všísilou. Slyšel, jak nìco praská, malý mužík se na nìho pøekvapenì a tupì zadíval:»Francouzský...,« zakoktal. Ale zasažené oko vychlípilo rudou bulvu bez zornice; kleslna kolena a nedoøekl. »Zmizme odtud,« zašeptal Rémy. Bìželi a nezastavili se døív nežna námìstí Saint-Michel: nikdo je nepronásledoval. Upravili si kravaty a jeden druhéhooprášili dlaní.Veèer ubìhl, aniž kdo udìlal narážku na prožité dobrodružství, a všichni k sobìbyli obzvláštì milí; odložili onu cudnou hrubost, která jim obyèejnì pomáhala zakrývatcity. Mluvili na sebe zdvoøile a Lucien si pomyslel, že se poprvé projevujítakoví, jací asi jsou doma u rodiny; sám byl velice rozèilený: nemìl ve zvyku prát sena ulici s lumpy. S nìhou vzpomínal na Maud a Fanny.Nemohl usnout. »Nemùžu s nimi takhle chodit dál jako amatér,« uvažoval.»Teï už je to všechno uvážené, prostì se rnusím angažovat.« Mìl vážné, skoro nábožnépocity, když oznamoval Lemordantovi dobrou zprávu. »Rozhodl jsem se,« øekl mu,»jdu s vámi.« Lemordant mu poklepal na rameno a parta oslavila událost nìkolikalahvemi. Už zase nasadili hrubý a veselý tón a bavili se o vèerejší události. Když selouèili, Marchesseau øekl Lucienovi jen: »Máš bájeènej direkt!« a Lucien odpovìdìl:»Byl to žid!«Den nato šel Lucien za Maud a mìl velkou rákosovou hùl, kterou si koupil nabulváru Saint-Michel. Maud hned porozumìla: podívala se na hùl a øekla: »Tak už jeto tady« - »Už to je,« odpovìdìl s úsmìvem. Maud to zøejmì lichotilo: osobnìsympatizovala spíš s levicovými myšlenkami, ale byla velkorysá. »Myslím,« øíkala,»že v každé stranì je nìco dobrého.« Bìhem veèera ho nìkolikrát podrbala na krku aøíkala mu ty mùj malý kamelote. Brzy nato, jednou v sobotu veèer, se Maud cítilaunavená: »Myslím, že pùjdu domù,« øekla, »ale jestli budeš hodný, mùžeš jít se mnou:budeš mì držet za ruku a budeš milý ke své Maudièce, budeš jí povídat!« Luciennebyl nadšený; Maudin pokoj ho sklièoval svou úpravnou chudobností; vypadal jakopokoj služky. Ale bylo by trestuhodné nechat si ujít takovou pøíležitost. Sotva Maudvešla do pokoje, natáhla se na lùžko: »Uff! To je mi dobøe!« potom zmlkla a dívala seLucienovi do oèí, špulíc rty. Natáhl se vedle ní a ona si položila jeho ruku na oèi,roztahovala mu prsty a volala dìtským hlasem: »Kuku, Luciene, já tì vidím, vidímtì!« Cítil se tìžký a ochablý, dala mu prsty do úst on je sál, potom na ni nìžnì mluvil,øíkal jí: »Maudièka je nemocná, ta má ale smùlu, chudinka Maudièka!« a hladil ji pocelém tìle; mìla zavøené oèi a tajuplnì se usmívala. Po chvíli jí vyhrnul sukni a najednoushledal, že se spolu milují; pomyslil si: »Mám talent.« - »No ne,« øekla Maud, kdyžskonèili, »jestlipak jsem nìco takového èekala!« Zadívala se na Luciena s nìžnouvýèitkou: »Ty jeden ošklivej, já myslela, že budeš dìlat dobrotu!« Lucien prohlásil,že ho to pøekvapilo stejnì jako ji: »Pøišlo to samo.« Maud chvíli uvažovala a potomøekla vážnì: »Já nièeho nelituju. Pøedtím to snad bylo èistší, ale nebylo to tak úplné.«- 102 -

»Mám milenku,« uvažoval Lucien v podzemní dráze. Byl prázdný a unavený,prostoupený vùní absintu a èerstvých ryb; posadil se strnule, aby nepocítildotek propocené košile; pøipadalo mu, že má celé tìlo jako zkyslé mléko. Opakoval sipøesvìdèivì: »Mám milenku,« ale cítil se neuspokojený: ještì vèera na Maud chtìlten její úzký, uzavøený oblièej, který vypadal tak upravenì, její útlou postavu, dùstojnývzhled, její povìst slušné dívky, její pohrdání mužským pohlavím - všechno to, coz ní dìlalo cizího èlovìka, nìkoho opravdu jiného, tvrdého a urèitého a nezasažitelného,nìkoho, kdo má své vlastní malé myšlenky, svùj ostych, své hedvábné punèochy, svékrepdešínové šaty, svou trvalou ondulaci. A v jeho objetí se celý ten nátìr rozpustil,zùstalo jen tìlo, pøiblížil rty k oblièeji bez oèí, nahému jako bøicho; zmocnil se velkéhokvìtu vlhkého masa. Znovu si pøedstavil to slepé zvíøe, které se s šumivými nárazy arousnatým zíváním zmítalo na lùžku a pomyslil si: to jsme byli my dva. Splynuliv jedno, nemohl rozeznat vlastní tìlo od Maudina; nikdo mu nikdy nenavodil takovýpocit nechutné intimity, leda snad Riri, když mu za køovím ukazoval èuráèek, nebokdyž se zapomnìl a pak ležel na bøiše s nahým zadkem a klátil nohama, zatímco musušili kalhoty. Luciena trochu povzbudilo, když si vzpomnìl na Guigarda; zítra muøekne: »Tak, už jsem se s Maud vyspal: je to prima ženská, kamaráde, ta to má v krvi.«Byl však nesvùj; v prašném vedru podzemní dráhy si pøipadal nahý, nahý pod tenkouvrstvièkou šatù, strnulý a nahý vedle nìjakého knìze, proti dvìma postarším paním,podobný velké poskvrnìné mrkvi. Guigard mu srdeènì blahopøál. Jeho samotnéhouž pøestávala Fanny bavit: »Má opravdu hroznou povahu. Vèera mi dìlala kázánícelý veèer.« V té vìci se shodovali: takové ženy èlovìk sice potøebuje, není pøecemožné zùstat panicem až do svatby, a tyhle nejsou ani zištné, ani nemocné, ale bylaby chyba se k nim pøipoutávat. Guigard hovoøil velice jemnì o skuteèných dívkách aLucien se ho zeptal, jak se daøí jeho sestøe. »Dobøe, kamaráde; øíká, že jsi nás nechalplavat. Rozumíš,« dodal s urèitou nonšalancí, »jsem docela rád, že mám sestru:jinak by si èlovìk urèité vìci neuvìdomil.« Lucien mu rozumìl úplnì dobøe. Potomèasto hovoøívali o dívkách a cítili se plni poezie. Guigard rád citoval výrok jednoho zesvých strýcù, který míval hodnì úspìchù u žen: »Snad jsem v tom svém zatracenémživotì nedìlal všechno správnì, ale jedno mi pánbùh pøiète k dobru: radši bych si daluseknout ruce, než bych se dotkl dívky.« Zaèali zase navštìvovat pøítelkynì PierrettyGuigardové, Lucien mìl Pierrettu velice rád, mluvil s ní jako velký, trochu škádlivýbratr, a byl jí vdìèný za to, že si nedala ustøihnout vlasy. Politická èinnost ho velmizamìstnávala; každou nedìli ráno prodával pøed kostelem v Neuilly Action française.Pøes dvì hodiny se Lucien s nehybnou tváøí procházel sem a tam. Dívky, které sevracely ze mše, k nìmu nìkdy zdvihly upøímné a krásné oèi; tehdy se Lucien trochuuvolòoval, cítil se silný a èistý; usmíval se na nì. Vyložil své partì, že má ženy v úctì,a potìšilo ho, že u nich našel porozumìní, po kterém toužil. Skoro všichni ostatnìmìli sestry.Sedmnáctého dubna poøádali Guigardovi veèírek na oslavu Pierrettinýchosmnáctin a Luciena pozvali ovšem také. Byl tehdy už s Pierrettou velmi zadobøe,nazývala ho svým taneèníkem a on ji podezíral, že je do nìho trochu zamilovaná.Paní Guigardová objednala pianistku a všechno nasvìdèovalo tomu, že to bude hodnì- 103 -

veselé odpoledne. Lucien si nìkolikrát zatanèil s Pierrettou, a potom šel za Guigardem,který v kuøáckém salónku vítal pøátele. »Nazdar,« øekl Guigard, »myslím, že se všichniznáte: Fleurier, Simon, Vanusse, Ledoux.« Zatímco Guigard øíkal jména kamarádù,všiml si Lucien jakéhosi velkého kudrnatého a zrzavého mladíka s mléènou pletí atvrdým èerným oboèím, který se k nim váhavì blížil. Luciena se zmocnil vztek. »Cotu ten chlap dìlá,« ptal se v duchu, »Guigard pøece ví, že nemùžu židy ani cítit!«Otoèil se na podpatku a rychle odešel, aby se vyhnul pøedstavování. »Co je to zažida?« zeptal se chvíli nato Pierretty. »To je Weill z vysoké obchodní; bratr se s nímseznámil pøi šermování.« - »Já židy nesnáším,« øekl Lucien. Pierretta se lehce zasmála.»Tenhle je docela hodný,« odpovìdìla. »Doveïte mì pøece k bufetu.« Lucien si vzalsklenku šampaòského, ale mìl sotva èas ji zase postavit: octl se pøímo proti Guigardovia Weillovi. Zdrtil Guigarda pohledem a udìlal èelem vzad, Pierretta ho však chytila zaruku a Guigard ho bezelstnì oslovil: »Mùj pøítel Fleurier, mùj pøítel Weill - a je to, užse znáte.« Weill mu podával ruku a Lucien se cítil velice nešastný. Naštìstí si náhlevzpomnìl na Desperreaua: »Fleurier by byl žida do té vody hodil doopravdy!« Strèilsi ruce do kapes, obrátil se ke Guigardovi zády a šel pryè. »Sem už nebudu mocinikdy vkroèit,« uvažoval, když si v šatnì bral kabát. Pocioval, trpkou pýchu. »Takhledo dopadá, když se èlovìk pevnì øídí svými názory: nemùže už žít ve spoleènosti.«Na ulici se však jeho pýcha rozplynula a Lucien silnì zneklidnìl. »Guigard asi zuøí!«Potøásal hlavou a snažil se sám sebe pøesvìdèit: »Nemìl právo zvát žida, když pozvalmne!« Mezitím už ho vztek pøešel; vidìl pøed sebou Weillùv udivený oblièej, jehonapøaženou ruku, a pocítil ochotu ke smíru. »Pierretta si urèitì myslí, že jsem sprosák.Mìl jsem mu tu ruku stisknout. To by mì pøece nijak nezavazovalo. Zdrženlivìpozdravit a hned potom jít pryè, ano, to jsem mìl udìlat.« Uvažoval, jestli by ještìnebylo možné se ke Guigardùm vrátit. Pøistoupil by k Weillovi a øekl by mu: »Promiòte,udìlalo se mi nevolno.« Stiskl by mu ruku a chvilku by s ním roztomile povídal. Alene, už je pozdì; to gesto se už nedá napravit. »Taky jsem nemìl zapotøebí projevovatsvé názory pøed lidmi, kteøí jim nemohou rozumìt!« pomyslil si rozzlobenì. Nervóznìpokrèil rameny: je to naprosté fiasko. Právì v tom okamžiku kritizují Guigard a Pierrettajeho chování. Guigard øíká: »On se doèista zbláznil.« Lucien sevøel pìsti. »Bože, jak jenenávidím!« pomyslil si zoufale, »jak ty židy nenávidím!« a snažil se naèerpat trochusíly v prožívání té obrovské nenávisti. Ta však pod jeho pohledem roztávala, nadarmomyslel na to, že Léon Blum dostává peníze od Nìmcù a že nenávidí Francouze -necítil už nic než chmurnou lhostejnost. Naštìstí našel Maud doma. Øekl jí, že jimiluje, a nìkolikrát se jí s jakousi zuøivostí zmocnil. »Všechno je v sakru,« pomyslilsi, »nikdy ze mne nebude nìkdo.« - »Ne, to ne,« namítala Maud, »pøestaò, miláèku,tohle se nesmí!« Nakonec se podvolila; Lucien ji chtìl líbat všude. Cítil se dìtinský aperverzní; chtìlo se mu plakat.Druhý den ráno se Lucienovi sevøelo srdce, když v gymnáziu spatøil Guigarda.Guigard se tváøil uzavøenì a dìlal, že ho nevidí. Lucien mìl takový vztek, že si aninemohl dìlat poznámky. Po vyuèování k nìmu Guigard pøistoupil, byl úplnì bílý.»Jestli nìco cekne,« pomyslil si Lucien, plný strachu, »vrazím mu pár facek.« Chvilkustáli vedle sebe, každý si prohlížel špièku svých bot. Koneènì øekl Guigard zmìnìným- 104 -

hlasem: »Promiò, kamaráde, nemìl jsem ti nìco takového provést.« Lucien seboutrhl a nedùvìøivì na nìho pohlédl, Guigard však zajíkavì pokraèoval: »Poznal jsemho v šermu…víš, my spolu míváme souboje…a on už mì k nim domù pozval, nahlížímovšem, že jsem to nemìl dìlat, nevím, jak se to stalo, ale když jsem psal pozvánky,ani mì nenapadlo…« Lucien poøád nic neøíkal, protože slova nepøicházela, ale cítil,jak shovívavost nabývá vrchu. Guigard ještì dodal se sklopenou hlavou: »To jsemtedy udìlal botu…« - »Ty hlavo skopová,« øekl Lucien a poplácal ho po rameni, »jápøece vím, že jsi to neudìlal schválnì.« Dodal velkoryse: »Vždy já jsem taky nejednalsprávnì. Choval jsem se jako sprosák. Ale co se dá dìlat, je to silnìjší než já,nemùžu se jich dotknout, je to tìlesný odpor, pøipadá mi, jako by mìli na rukoušupiny. Co øíkala Pierretta?« - »Smála se jako blázen,« øekl Guigard zkroušenì. »A tenchlap?« - »Pochopil. Snažil jsem se to nìjak zamluvit, ale on se po ètvrthodinì odporouèel.«Dodal ještì rozpaèitì: »Rodièe øíkají, že jsi mìl pravdu, že jsi nemohljednat jinak, když máš jednou své pøesvìdèení.« Lucien vychutnával slovo »pøesvìdèení«;mìl chu Guigarda obejmout: »To nic, èlovìèe, hlavnì že zùstávámekamarádi.« Vracel se po bulváru Saint-Michel ve stavu jakéhosi mimoøádného vytržení;pøipadalo mu, že už není sám sebou. Øíkal si: »To je divné, to už nejsem já, já senepoznávám.« Bylo teplo a pøíjemnì; lidé se potulovali po ulicích a na tváøích mìliprvní udivený úsmìv jara; Lucien se do toho mìkkého davu zabodával jako ocelovýklín. Uvažoval: »To už nejsem já. Ještì vèera jsem já byl velký, zmítající se brouk,nìco jako cvrèci ve Férolles.« Teï se cítil èistý a jasný jako chronometr. Vstoupil doSource a objednal si pernod. Parta sem nechodila, protože v Source se to hemžípøivandrovalci: dnes však nemohli ani cizáci, ani židé pøivést Luciena z rovnováhy.Mezi tìmi olivovými tìly, která ševelila jako ovesné pole ve vìtru, se cítil odlišný ahrozivý jako nestvùrné, jasnì se lesknoucí hodiny opøené o lavièku. Pobavilo ho,když poznal jednoho malého židáèka, kterého v minulém ètvrtletí ztloukli na chodbìprávnické fakulty. Ten malý, tlustý a zamyšlený zmetek už na sobì nenesl stopy poranách; asi mìl nìjakou dobu boule, a potom zase nabyl své kulaté podoby; bylav nìm však jakási nechutná rezignace.V této chvíli vypadal šastnì: rozkošnicky zívl; sluneèní paprsek mu polechtalchøípí, podrbal se na nose a usmál se. Byl to úsmìv, nebo spíš jakési lehké zaèeøení,které vzniklo nìkde mimo, nìkde v rohu místnosti, a odumírá mu na ústech? Všichniti cizinci plují v jakési temné a tìžké vodì, jejíž vlnìní otøásá jejich mìkkými tìly,zdvihá jim paže, hýbe jejich prsty a hraje si trochu s jejich rty. Chudáci! Lucienovijich bylo skoro líto. Co pohledávají ve Francii? Jaké moøské proudy je sem zanesly avyvrhly? I když se slušnì oblékají u krejèího na bulváru Saint-Michel, nejsou nic vícnež pouhé medúzy. Lucien si pomyslil, že on medúza není, že nepatøí k té poníženéživoèišné odrùdì, øekl si: »Jsem v proudu!« A potom najednou zapomnìl na Sourcei na pøivandrovalce: nevidìl nic než èísi záda - široká záda s hrboly svalù, záda, kteráse vzdalovala s klidnou mohutností, která se lhostejnì ztrácela do mlhy. Vidìl takéGuigarda. Guigard byl bledý, sledoval oèima ta záda, øíkal neviditelné Pierrettì: »Tojsem tedy udìlal botu…« Luciena zaplavila radost témìø nesnesitelná: ta mohutná aosamìlá záda byla jeho. A ten výstup se odehrával vèera! Na chvilku se s vynaložením- 105 -

nesmírného úsilí stal Guigardem, sledoval vlastní záda Guigardovýma oèima, zakoušelsám pøed sebou Guigardovu pokoru a cítil se nádhernì zastrašený. »Aspoò si to budoupamatovat!« pomyslil si. Scéna se zmìnila: odehrává se nìkdy v budoucnu v Pierrettinìpokojíku. Pierretta a Guigard si ukazují s ponìkud nejistým výrazem èísi jméno v seznamuhostù. Lucien tam není, ale ti dva jsou pod jeho vlivem. Guigard øíká: »Kdepak,toho ne! To by bylo pìkné, když pøece pøijde Lucien, Lucien, který nesnáší židy«Lucien se zase zapozoroval do sebe, pomyslil si: »Lucien, to jsem já! Nìkdo, kdonesnáší židy.« Tuhle vìtu už vyslovil èasto, ale dnes to nebylo takové jako jindy. Vùbecne. Ovšem zdánlivì to je jenom prosté konstatování, jako kdyby se øeklo: »Luciennemá rád ústøice« nebo »Lucien rád tanèí«. Ale tím se èlovìk nesmí dát mýlit. Tøebaby se ukázalo, že i tamhleten židáèek rád tanèí - to však nemá o nic vìtší váhu nežzachvìní medúzy; staèí se na toho zatraceného móricka podívat a hned je jasné, žejeho chutì a nechutì jsou k nìmu pøilepené jako jeho pach, jako záblesky jeho kùže,že s ním zmizí zrovna tak, jako mrkání tìžkých víèek, jako jeho lepkavì rozkošnickéúsmìvy. Lucienùv antisemitismus je naproti tomu docela jiného zrna: nemilosrdný aèistý, míøí z nìho ven jako ocelová èepel, napøažená na prsa druhých. »Tohle,« pomyslilsi, »to je posvátné!« Vzpomnìl si, jak mu matka, když byl malý, nìkdy øíkávalazvláštním tónem: »Tatínek pracuje v kanceláøi.« Ta vìta byla jako zaklínadlo, kterému uložilo øadu rituálních povinností, jako napøíklad že si nesmí hrát s pistolkou, ženesmí køièet »Ratata bum!«; chodíval na chodbách po špièkách, jako by byl v katedrále.»Teï jsem na øadì já!« pomyslil si s uspokojením. Lidé si šeptají: »Lucien nemá rádžidy,« a cítí se ochromení, jako by jim ruce a nohy propíchali bolestivými jehlièkami.»Guigard a Pierrette jsou dìti,« uvažoval zjihle. Jednali ovšem velmi špatnì, ale staèilo,aby jim Lucien ukázal zuby a hned se káli, mluvili potichu a zaèali chodit po špièkách.Lucien pocítil již podruhé úctu sám k sobì. Tentokrát však už nepotøebovalGuigardova pohledu, teï se jevil úctyhodný i vlastním oèím - svým oèím, kterékoneènì pronikly slupkou jeho tìlesnosti, chutí i nechutí, zvykù a nálad. »Tam, kdejsem se hledal, tam jsem se nemohl najít.« Podrobnì probíral všechno, èím byl.»Kdybych mìl být jen tím, èím jsem, pak bych nebyl o nic lepší než tenhle židáèek.«Když se èlovìk patlá ve vlastní sliznaté intimitì, co mùže objevit jiného nežsmutek z tìla, podlou lež o rovnosti a zmatek. »První zásada,« øekl si Lucien, »nesnažitse vidìt do sebe; není nebezpeènìjšího omylu.« Pravého Luciena - teï už to ví - jetøeba hledat v oèích druhých lidí, v bázlivé poslušnosti Guigarda a Pierretty, v nadìjnémoèekávání všech tìch bytostí, které rostou a zrají pro nìho; tìch mladých uèedníkù,ze kterých budou jeho dìlníci, tìch malých i velkých obyvatel Férolles, jejichž starostouse jednou stane. Lucien mìl skoro strach, skoro si pøipadal pøíliš velký. Tolik lidí nanìho èeká - on je, on vždycky bude to nesmírné oèekávání tìch druhých. »To tedy jeèlovìk, který vede druhé,« pomyslil si. A znovu se mu vybavila ta svalnatá, hrbolatázáda a hned za nimi katedrála. Byl uvnitø, procházel se tiše v rozptýleném svìtle,které padalo kostelními okny. »Jenomže tentokrát jsem katedrála já sám!« Upøenì sezadíval na svého souseda, dlouhého Kubánce, hnìdého a mìkkého jako doutník.Musel za každou cenu najít slova, aby vyjádøil svùj neobyèejný objev. Pomalu aopatrnì zdvihl ruku až k èelu, jako zažehnutou voskovici, chvíli se zamyšlenì a po-- 106 -

svátnì soustøedil, a slova pøišla sama od sebe; zašeptal: »JÁ MÁM PRÁVA!« Práva!nìco z rodu trojúhelníkù a kruhù: nìco tak dokonalého, že to neexistuje, èlovìk mùžekružítkem narýsovat tisíc koleèek, kruh neudìlá ani jeden. Právì tak by mohly celégenerace dìlníkù na slovo poslouchat Lucienovy rozkazy a nikdy by nevyèerpalyjeho právo porouèet: práva, to je nìco mimo existenci, nìco jako matematické vztahynebo jako náboženská dogmata. Lucien je právì tohle: obrovský chomáè odpovìdnostía práv Dlouho se domníval, že existuje jen náhodou, jen jako mimochodem: ale topouze proto, že o tom dost nepøemýšlel. Dávno pøedtím, než se narodil, bylo už urèenojeho místo na slunci, ve Férolles. Již tehdy - a dokonce ještì mnohem døív, pøedotcovým sòatkem - byl oèekáván. Pøišel-li na svìt, bylo to jen proto, aby toto svémísto zaujal: »Existuji, protože mám právo existovat.« A snad poprvé v životì mìlohromující a slavné vidìní svého budoucího osudu. Døíve nebo pozdìji bude pøijatna Centrale (na tom ostatnì vùbec nezáleží kdy). Potom se rozejde s Maud (ona s nímchce poøád líhat, je to protivné; jejich spojená tìla jsou v úmorných vedrech letošníhojara cítit jako moc uleželá zajeèí peèenì. »A potom, Maud patøí komukoli, dnes mnì,zítra jinému, to všechno nemá žádný smysl.«). Odstìhuje se do Férolles. Nìkde veFrancii žije svìtlá dívka, která pøipomíná Pierrettu; venkovanka s oèima jako kvìtiny,která si pro nìho uchovává cudnost; nìkdy se pokouší pøedstavit si svého budoucíhopána, muže hrozivého i nìžného - ale nedaøí se jí to. Je panna; v nejtajnìjší hloubisvého tìla uznává Lucienovo právo, aby ji mìl jen on jediný. Ožení se s ní, bude jehoženou, nejsladší z jeho práv. Až se veèer bude drobnými, obøadnými pohyby svlékat,bude to jako zápalná obì. Vezme ji do náruèe, se souhlasem všech, øekne jí: »Jsimoje!« To, co mu odhalí, bude smìt odhalit jen jemu, a akt lásky bude rozkošnáinventura jeho majetku. Jeho nejsladší právo, nejdùvìrnìjší právo: právo být respektovándokonce i ve své tìlesnosti, právo být poslouchán i v posteli. »Ožením semladý,« pomyslil si. Umínil si také, že bude mít hodnì dìtí; potom myslil na otcovodílo; netrpìlivì zatoužil, aby v nìm mohl pokraèovat, a uvažoval, jestli pan Fleurieruž brzy neumøe.Hodiny odbily poledne. Lucien vstal. Pøemìna byla dovršená: pøed hodinoupøišel do téhle kavárny pùvabný a nejistý mladík; odchází odtud muž, jeden z tìch,kteøí povedou tento národ. Lucien udìlal nìkolik krokù v nádherném svìtlefrancouzského poledne. Na rohu ulice Écoles a bulváru Saint-Michel pøistoupil k papírnictvía prohlížel se tam v zrcadle: byl by rád na své tváøi našel tenneproniknutelnývýraz, který obdivoval u Lemordanta. Zrcadlo mu však vrátilo jen obraz hezkého,dychtivého oblièejíku, který poøád ještì nevypadal dost hrozivì: »Dám si narùst knír,«rozhodl se.- 107 -

MEZI SVOBODOU A URÈENOSTÍSbírka povídek Jean-Paul Sartra (1905-1980) vznikala postupnì v rozmezí tøílet. Nìkteré z nich byly nejprve otištìny samostatnì. Avšak od roku 1939, kdy vyšlypoprvé pod názvem Zeï (Le Mur), byly nadále vždy publikovány spoleènì ve stejnémpoøadí a pod stejným titulem. Mùžeme tedy pøedpokládat, že koherentní soubor nebylvýsledkem pouhého dodateèného seøazení, ale pøedevším podobného významu, kterýautor povídkám dal. Sbírka vyšla rok po proslulém románu Nevolnost (La Nausée,1938) a nìkolik málo let pøed vydáním Sartrova filozofického spisu Bytí a Nicota(L’Être et le Néant, 1943), který založil autorovu slávu. Tváø svìtoznámého filozofaprobleskuje už v literárních dílech tøicátých let. Rozdíl - a ne zanedbatelný - je tuvšak v systémovém a systematickém uvažování, protože nelze zcela ztotožòovat svìtmyšlenek a postojù Sartrových hrdinù se svìtem Sartra filozofa, aèkoli se tato analogiev minulosti bìžnì pøijímala. I když popøít podstatné souvislosti samozøejmì nenímožné; pokud bychom pøistoupili na dokonalé pøekrývání Sartrova existencialismujakožto filozofického systému s »filozofií« jeho postav, muselo by z literárního dílavyvanout nejedno kouzlo a vytratit se nejedna hloubka (a u nìkterých jeho textùtomu tak skuteènì je), tak jak se to stalo Sartrovì filozofii, která ve své dobì a „prosvou dobu” byla jednou z nejvlivnìjších filozofií. Svìt se promìnil a s ním i otázkykladené tomuto svìtu. Je ovšem pravda, že tato filozofie má nìkolik fází a podob(èasto paradoxních), z nichž zøejmì nejpronikavìjší nebo spíš nejkonzistentnìjší jeprávì období Bytí a nicoty. Jestliže román Nevolnost a sbírka povídek Zeï jsouv blízkosti tohoto spisu, mùže to mimo jiné svìdèit o tom, že vznikaly na vyhranìnémreflexívním pozadí ateistického existencialismu nebo že se dokonce na jeho profilovánísoubìžnì podílely. Nebude snad na škodu pøipomenout nìkterá východiska a nìkterézávìry této myšlenkové orientace, tøebaže nemáme v úmyslu zabývat se Sartremfilozofem ani hledat klíè k jeho literárnímu dílu výluènì v jeho filozofii.O Sartrovi filozofovi se už zdaleka tak nemluví jako tøeba pøed pìtadvacetilety, a proto se mùže zdát, že už ani obrysy Sartrovy filozofte nejsou tak zøetelné, byse její prvky dostaly do jiných myšlenkových proudù. Jejím základním axiómem je,že existence se pøedøazuje esenci. Podle souèasného francouzského filozofa E.Lévinase to znamená, že život pøedchází filozofii, inteligenci. Není-li podle SartraBùh, je alespoò bytí, které existuje døíve, než mùže být definováno nìjakýmkonceptem. Toto bytí je èlovìk nebo - jak øíká Martin Heidegger lidská realita. Covšak znaèí pro Sartra výchozí bod, že existence pøedchází esenci? Struènì øeèeno to,že èlovìk napøed existuje, objevuje se, nachází se ve svìtì a teprve potom se urèuje.Jednou ze zásad Sartrova existencialismu je, že èlovìk není napøed nièím a „budetakovým, jakým se uèiní”, z èehož kromì jiného vyplývá naprostá odpovìdnostèlovìka za to, èím je. Protože podle Sartra není žádná nejvyšší instance, èlovìk jeopuštìný - nemá, k èemu by se upnul, ale také žádnou možnost výmluvy, nenalézá- 108 -

žádnou referenci: je naprosto svobodný. „Jsme sami, bez omluv. Vyjádøím to tím,když øeknu, že èlovìk je odsouzen k tomu být svobodný. Odsouzený, protože sámsebe nestvoøil, a pøesto svobodný, nebo; vržen do svìta, je odpovìdný za všechno,co dìlá” (Existencialismus je humanismus, 1946). Èlovìk je jenom svým životem, jejakousi sumou nepøetržitých poèinù a podnikù. Na tomto svìtì Sartre nenacházíorientaèní znamení, žádná všeobecná morálka nemùže naznaèit, co se má udìlat,všechno záleží jen na naší vùli, skuteènost je pouze v èinu a èlovìk sám je jenomsvým projektem, existuje potud, pokud se realizuje. A tato realita èlovìka je pochopitelnìrùzná. Když kritici Sartrovi vyèítali, že ve svých dílech popisuje ochablástvoøení, slabochy a zbabìlce, nebo pøímo záporné hrdiny, polemizoval s nimi veshodì s logikou své filozofie. Sartre k tomu øíká zhruba toto: mnozí kritici a ètenáøiby chtìli, aby se èlovìk narodil jako zbabìlec, anebo jako hrdina. Celkem vzato bysouhlasili se Zolou a s jeho teoriemi dìdiènosti, vlivu prostøedí, s jeho organickým apsychologickým determinismem. S tímto determinismem však Sartre ve své filozofiiexplicitnì nesouhlasí. Jestliže popisuje zbabìlce, chce zároveò ukázat, že tento zbabìlecje odpovìdný za svou zbabìlost, že je takový, protože se jako takový svými èinyvytvoøil. - Platí to v jeho literárním díle beze zbytku?Je zøejmé, že pro Sartra filozofa je v jeho prvním období lidská subjektivitanepøekroèitelná. Ve Zdi se však tento problém projevuje složitìji, z rùzných protikladnýchaspektù. Prostor Sartrových povídek je pøíznaènì tvoøen uzavøenými místnostmi- celami èi sklepy, skleníkovými pokoji, chodbami. Uzavøenost je pravidlem tohotosvìta, který pøipomíná labyrint, z nìhož se nevychází. Nejen místnosti, ale i mìsta avenkov jsou tu jakýmisi uzavøenými prostory. Jsou si navzájem podobné: stejnépodivné svìtlo, stejný pach zatuchliny. Odlouèenost, izolace, intimita jsou spojenés tímto prostorem, který má pøevážnì dvojí význam: chrání i uzavírá, je místemsoukromí, soustøedìní k myšlenkám a k èinu, ale také místem, jež odpuzuje. Uzavøenýprostor je - vcelku podle tradièní sémantiky tohoto toposu - útoèištìm i vìzením.S tímto prostorem významovì souvisí i motiv svým zpùsobem sjednocující Sartrovypøíbìhy. V knižní anonci, kterou napsal sám autor, se o všech pìti povídkách doèteme:„Všechny tyto útìky jsou zastaveny Zdí; utíkat pøed existencí znamená poøád existovat.Existence je plnost, kterou èlovìk nemùže opustit.” V povídkách se zeï jako„oznaèující” i víceménì symbolické „oznaèované” objevuje vícekrát. V titulní povídceje to zeï zastøelených, zeï smrti, k níž pøivleèou vìznì, který se pokouší co nejvícvmáèknout do zdi - „a zeï nepovolí”, protože je nezrušitelná, nepovalitelná, zeïokrsku existence, v urèenou chvíli svírající Pabla, jenž by chtìl své myšlení dostat nadruhou stranu existence a pochopit vlastní smrt. Zøetelnì metaforická je zeï v povídceMístnost: je to zeï pokoje, ale ještì více zeï, která oddìluje normální lidi a blázny.V dalších povídkách je motiv zdi ménì výraznìjší, ménì obsesívnìjší. V Mládí vùdcezeï vystupuje jako konkrétní pøekážka pro druhého, pronásledovanou obì„králových kamelotù”. V Hérostratovi se zdí stává tenká pøepážka, za kterou se hrdinautíká pøed svými nepøáteli, lidmi. V Intimitì je to okno balkónu, kam Lulu zavíráHenriho. Okno je prùhledné a tato „prùhlednost” vùbec obklièuje Lulu pøi její snazeuniknout. Zeï je u Sartra pøekážkou na útìku pøed existencí, na útìku z pocitu- 109 -

existence. Vítìzství této existence je zjevné i v povídkách, které se zdánlivì vymykajítomuto úhlu pohledu. Na závìr Mládí vùdce se Lucienova promìna zdá dokonalá,pøesto se však na samém konci vynoøí úsmìšek, který tuto promìnu zpochybòuje:Lucien, tvrdý mladý muž, mající své »pøesvìdèení« a hlásící se o svá »práva«, se dívádo zrcadla a vidí »jen obraz hezkého, dychtivého oblièejíèku, který poøád ještìnevypadal dost hrozivì«. Objevuje se cosi jako ironie existence, protože knírek, kterýsi Lucien chce nechat narùst, aby vypadal mužnì v souladu se svým odhodláním, sesvou volbou, vlastnì vyjadøuje nedostatek a neúplntost, jež se bude stále obnovovata prozrazovat.Ironie existence výraznì zaznívá v titulní povídce. Tato Sartrova »fyziologie«stavù èlovìka pøed násilnou smrtí není ve francouzské literatuøe ojedinìlá. Známý jepopis pøedsmrtných halucinací èlovìka v próze Victora Huga Poslední den odsouzence(1829). Tento obraz pocitù a fantazmat èlovìka oèekávajícího na úsvitu svou smrt,zcela degradovaného již tímto oèekáváním, mìl ovšem na rozdíl od Sartrova textusvùj vnìjší »úèel«: popisem nedùstojné situace, strachu, který do všech ponižujícíchdùsledkù zaplavuje èlovìka, protestovat proti trestu smrti. Podobná situace sevšak objevuje i v Cizinci (1942) Alberta Camuse, Sartrova souèasníka a souputníka.Meursault prožívá pocity srovnatelné s Pablovými pøedstavuje si popravu, èeká naúsvit, co možná nejménì spí. Obdobné je pøitom i stírání protikladù mezi životem asmrtí, štìstím a neštìstím, samotou a soudržností. Pøesto je tu jeden výrazný rozdíl.Absurdnost je pro Meursaulta pravdou, v níž se dá celkem slušnì žít, zatímco proPabla se konstatováním absurdity život zastavuje. Jakmile s pøízrakem smrti životztratil smysl a kouzlo, vytratil se i život sám jako prostor a »objekt« jednotlivce. Pabloneumírá, ale mluví o sobì jako o mrtvém. Myslí na smrt a v duchu francouzskýchliterárních »fyziologií« i on konstatuje mimovolné promìny a procesy svého tìla a tìlsvých druhù, reagujících na pøibližující se ultimativní okamžik. Pablùv pohled, pøinìmž jako by se mysl oddìlovala od tìla a snažila se žít ve své vlastní sféøe, je navíczdvojován pohledem a trapnou „úèastí” belgického lékaøe, kterého však zajímají pouzefyziologické zmìny u odsouzených. Tedy to, co Pablo s nelibostí konstatuje, co jemu protivné, nebo jeho snahou je svobodnì myslet na svou smrt: »Chtìl jsempochopit.« Pøi dlouhém èekání se sice tato smrt jako by zpøedmìtòuje: v pocitech, vevizích anticipujících onu chvíli, v pøedmìtech místnosti, kde jsou vìzni drženi, k jasnépøedstavì však nedochází, nebo tato pøedstava není jasnì pøedstavitelná. Zbývá jenvìdomí smrti, vìdomí absurdity života. Pablùv život je pouhým náèrtem ne proto, žePablo umírá mladý, ale proto, že smrt je vždycky pøedèasná. Absurdita bytí spoèíváv tom, že je to bytí pro smrt, a toto finální vìdomí zpìtnì zpochybòuje vše: Pablùv boj,lásku, tragiènost zajetí a nakonec i jakoukoli snahu zachránit si život. Hrdinovo vìdomíje výsmìchem existenci, životu - a tento výsmìch nabývá v závìru podoby jakési hrys falangisty. Osudové vyústìní, ponurá fraška s objevením Ramóna Grise však znovunastoluje v ironickém šklebu nadvládu existence, s níž nezmùže nic ani výsmìch.Smrt je pobuøující fakt, ale nevyvratitelný, stejnì tak nevyvratitelná je se všemi svýmizvraty existence.To, co ho v životì lidí zajímá, nazývá Sartre mezními situacemi. Ve svém díle- 110 -

- v divadelních hrách, románech, povídkách - se pak zamìøuje na tyto mezní situace ana reakce tìch, kdo se v nich ocitli, na postoje a vášnì lidí, objevující se v jakési nadmíruexponované, velmi reliéfní, ale zároveò proèištìné podobì. Svým tvarem a obsahemjsou povídky souèasnì »výseky ze život«, ale stejnì (opìt návaznost na francouzskoutradici!) filozofickými povídkami: Eva nenávidí prùmìrnost, chce svého muženásledovat do šílenství, ale to mùže být jen jednou z mnoha lží svìta lidí. Mládí vùdcekromì obecnìjší anamnézy malomìšáckého mládí své doby obsahuje metafyzickýproblém smyslu existence. Zloèin Paula Hilberta je zloèinem psychopata, ale nastolujeproblém nemožnosti revolty a nevyhnutelné adaptace; Hilbert chce vidìt lidi shora,chce být nad lidmi nebo pod nimi, na všech ètyøech, ne však na jejich úrovni. Lidémají rádi lidské hrdiny, Lindbergha, on dává pøednost »temným« hrdinùm,Hérostratovi, anarchistùm. Bouøí se proti humanismu, bìžnì uznávané doktrínì, svýmantihumanismem, nakonec však otevírá dveøe, za nimiž se po svém aktu pøed lidmischoval.Každá Sartrova povídka jako by se vyprávìcí technikou podøizovala typuústøední postavy, jejímu myšlenkovému svìtu, zpùsobu života. Každý pøíbìh se jakobysoustøeïuje kolem jednoho nebo více subjektù a naplòuje tak estetiku „subjektivníhorealismu”. Pøesto tu však rovina pomluv narušuje pøedstavu této suverénní individuality.Postavy se totiž neprojevují zcela spontánním vìdomím: to, èemu se øíká život,èasto tvoøí jazyk druhého, jazyk modelovaný okolím. Ve vìtšinì povídek jde o smìsiciosobního a neosobního vìdomí - vìdomí vìdomí. V monologu Lulu (Intimita) lzerozeznat øeè jiných, kteøí ji zranili, oklamali nebo pobavili. V porovnání s ní sevšak jazyk její pøítelkynì Riretty zdá zcela osvojený (klišé, jazyk žurnálù). Postavytak naplòují jednu Sartrovu pøedstavu: „K jazyku mám vlastnický pomìr... jenže hovlastním jako vnìjší majetek.“ Jazyk se stává pøímo prostøedkem imitace, nepøetržitouozvìnou v povídce Mládí vùdce, Lucien je èasto jen „ohlasem” svého okolí, existujeopakováním slov dospìlých, nauèených slov. Jazyk zde integruje jedince dospoleènosti. Je to kolektivní vìdomí, jehož pøivlastnìním si jedinec uchovává jenpodmínìnou jedineènost. Je prostøedek výrazu i bariéra, jistá obmìna „zdi”, o nížovšem Sartrovy postavy pøíliš neuvažují - kromì Paula Hilberta v povídce Hérostratos,jenž by chtìl svou destruktivní autentiènost stvrdit i ve slovech: „…rád bych mìl sváslova. Ale ta, co mám k dispozici, už se válela ve vìdomí nevím kolika lidí; urovnávajíse mi v hlavì podle zvyklostí, kterých nabyla u jiných.« - proto se Sartrovi hrdinovéocitají na pùl cesty mezi svobodou a urèeností, vážností a ironií, tragikou a burleskou.ZDENÌK HRBATA- 111 -

- 112 -

ObsahZEÏ5MÍSTNOST18HÉROSTRATOS35INTIMITA45MLADÍ VÙDCE66MEZI SVOBODOU AURÈENOSTÍ108Obsah113- 113 -

- 114 -

JEAN-PAUL SARTRE/ ZEÏZ francouzského originálu Le Mur (Gallimard, Paris 1939)pøeložili Eva Musilová a Josef ÈermákDoslov napsal Zdenìk Hrbata- 115 -

- 116 -