Listy 6 (2008) - klubsk.net

listy | 6 | 2008 esejNejistotyNejistoty provázejí člověka po celý život.Někdy jsou příjemné, protože nám dávajímožnost předběžného rozmyslu a my můžemedosáhnout kýženého výsledku. Jindynás zatěžují, obtěžují a zachmuřují naší každodennost.Pokud jsou nejistoty spojeny s přiměřenýmipochybnostmi, měli bychom být rádi. Pochybnostijsou užitečné tím, že nás pozastavují,možná i varují před možnými, unáhlenými rozhodnutími.Podle mých zkušeností jsou na tommnohem hůře ti, kteří se domnívají, že jsou„majiteli pravdy“ vždy a ve všem.Člověk vnímá působení nejistoty jako ohroženíživotních jistot, jako riziko ztráty tohopevného, oč by se mohl opřít, na čem byv průběhu existence mohl stavět. Někdy všakčlověku dokonce ani nepřijde na mysl, že bymohl žít jinak – i sama otázka časové vymezenostijednotlivého lidského života je v praxifalešně odsouvána jako nenaléhavé, aktuálněnepatřičné téma, jako něco, s čím nemásmysl zabývat se v daném okamžiku. Bývá točasto tím, že jedinec upadá do rozpaků, jakmá přistoupit k vlastní biologické konečnosti.Každý, kdo žije s vědomím vlastních nejistot,může kdykoli pociťovat nespokojenostse sebou samým, niterně se trápit přihledání cest z vnitřních rozporů, ale při tomje vědomě chápat jako legitimní součástvlastní existence,V určité míře má nejistota člověka vždy vesvé moci. Jedinec ji může pociťovat jakonedůstojnou roli rukojmí, jako bolestivouztrátu osobní svobody. Může rezignovat naobvyklou míru osobní svobody, právě takjako na běžnou míru své vlastní sebevlády,a tím se zbavit možnosti určovat to, co v životěskutečně potřebuje. V tomto procesuneustálých nároků přizpůsobovat se probíhajícímzměnám je opakovaně vybízen, abysi uvědomil, že je v daném okamžiku nucenzvládnout sama sebe nebo se dostatečněorientovat v prostředí, v němž žije.Činorodost pomáháV současné společnosti je v mnoha směrechaktuální pojem neukotveného člověka, Zdeněk EisDnes uverejňujeme ďalšiu úvahu Zdeňka Eisa, v ktorej sa zamýšľa nad úlohou neistoty v živote človeka. Možno, že si v horúcichletných dňoch nájdete chvíľu času i na tému, ktorá nie je klasicky letná, ale ktorá napriek tomu sľubuje podnetnéčítanie.který si není – nebo si náhle přestává být– jist svým sebepojetím, svým světonázorem,svou vlastní pozicí před sebou samými před ostatními. Neukotvený člověk prožíváchvíle prázdnoty. Rozkolísávání psychosociálníidentity člověka bývá doprovázeno ztrátouči poškozením dosavadních osobnostníchstruktur a jedinec tím fakticky upadá.Proti nejistotě se člověk brání upevňovánímosobní integrity a posilováním činorodosti.Novými a novými činy v průběhu lidského životado jisté míry čelí kolísavosti a nestálosti.Opakovaně si klade otázku: kdo jsem? –a to vůči sobě samému i vzhledem k sociálnímua civilizačnímu prostředí. Podceněnípožadavků tohoto sebevývoje mívá za následek,že se člověk více trápí nejistotami životníhonenaplnění.Nejistoty bývají někdy děsivé už tím, jak dlouhose dokáží prosazovat i navzdory tomu, že sejim člověk vzpírá a vynalézá prostředky, jimiž sedá riziku účinně čelit. Často se jedná o jedinýzpůsob, jak se vymanit z osobní poddanosti,z pohlcení nejistotami.Základní charakteristikou existence všechživých bytostí je jejich všestranná proměnlivost.Působení nejistoty na člověka po celoudobu jeho života se mění v čase a vytvářívždy jiná rizika – mentální, organická i sociální.Sotvaže se jedinci v určité proměňujícíse etapě podaří ukotvit, a to se mu v danouchvíli obvykle nezdaří plně, už je zde přítomennárok budoucího vývojového pohybu,směřujícího začasté k něčemu nepoznanému.Člověk v průběhu života pociťuje vždyneurčitý „tlak“, všudypřítomný momentnejistoty, hrozby, který vede k základnímuznejistění plynoucímu z nedokonaléhoukotvení člověka v životě. Z části jeto dáno také tím, že změny se v životě jedinceprosazují v první řadě jako chaos,který v různých rovinách jeho bytí pohlcujea rozvrací. Proto se také člověk snažívšechny změny co nejlépe uchopit, utříditza pomoci pojmů, teorií, rituálů. Podmaňovánísi chaosu kolem člověka i v něm je náročný,nikdy nekončící proces.Na nejistoty se v životě člověka nemůžemedívat jen jako na něco záporného, co dojeho života vnáší rozkolísanost a nestálost.Určitá kladná stránka nejistot spočívá v tom,že prostřednictvím vzdoru vůči nejistotámumožňuje další vlastní životní změny. Díkyněkterým nejistotám může jedinec v souladuse svými možnostmi a nadáním dosahovatvětší životní kvality a hloubky.Život člověka bez určitého podílu životníchnejistot je pochopitelně nemyslitelný, takjako je pro nás nemyslitelná představa dokonalébytosti, která nikdy nepropadá kolísavostia nestálosti. Nejistotu, jíž je člověkvystaven nebo kterou si nese v sobě,nedokáže vždy správně rozpoznat, a protoji v daném okamžiku nemůže dost dobřezpracovat, případně korigovat. Často protov danou chvíli není schopen rozlišit, coje opravdové a stálé, co mu v životě jakoexistenciální opora poslouží dobře a podlečeho se nemůže spolehlivě orientovat. Lidsképroblémy jsou plné nejistot. Pokusyo jejich odkrytí, které podstupuje člověkza život mnohokrát, vyžadují námahu, kterásubjekt nutí mobilizovat veškerý duchovnípotenciál.V životě konstatujeme neustálou přítomnosttaké vnějších nejistot přírodních či sociálních.Člověku jsou objektivně dány tím, cose nachází v daném okamžiku mimo jehoreálné možnosti zvládnutí. Člověk si sám neurčí,do jaké rodiny se narodí; nemůže ovlivnitani to, zda jeho narození bude očekávános radostí a láskou nebo zda se narodínáhodně či dokonce nechtěně, zda budefyzicky a mentálně v pořádku apod. Nemůžesi vybrat dobu, společenství, civilizaciani kulturu, do níž se narodí a kde bude žít.To vše je mu dáno a sám je do svého situačníhorozvržení pouze postaven bez možnostivlastního výběru. Nejistota u člověkado značné míry vyklízí pole náhodám, kterédále prohlubují jeho nepevnost a nestálost.S mnoha takovými náhodami se setkávámečasto, aniž je dokážeme vyložit, takže nakoneczůstává neobjasněno i to, zda šlo skutečněo náhodu.8