Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

"This evening? Busy? Hm… Is it about young Matthew'sflight?""No, sir, something different. I won't take up much ofyour time.""Come by all means, my dear chap, if you want to. Afterdinner, perhaps? Nine o'clock, say?""Nine o'clock," I confirmed. "I'll be there."The Duke lived near Royston, west of Cambridge.Honey's Mini ate up the miles like Billy Bunter so that itwas nine o'clock exactly when I stopped at a local garageto ask for directions to the Duke's house. On Honey's radio,someone was reading the news. I listened idly at firstwhile the attendant finished filling up the car in front, andthen with sharp and sickened attention."Racehorse trainer Jarvis Kitch and owner DobsonAmbrose, whose filly Scotchbright won the Oaks lastmonth, were killed today in a multiple traffic accident justoutside Newmarket. The Australian jockey Kenny Bayst,who was in the car with them, was taken to hospital withmultiple injuries. His condition tonight is said to be fair.Three stable lads, trapped when a lorry crushed their car,also died in the crash."Mechanically I asked for, got, and followed, the directionsto the Duke's house. I was thinking about poor large aggressiveAmbrose and his cowed trainer Kitch, hoping thatKenny wasn't too badly hurt to race again, and trying toforesee the ramifications.There was nothing else on the news except the weatherforecast: heatwave indefinitely continuing.No mention of Rupert Tyderman. But Tyderman, thatday, had been seen by the police."Moc práce? Ted večer? Hm… , chcete dojednat ten letpro mladého Matthewa?""Ne pane, jde o něco jiného, ale zdržel bych vás jenchviličku.""Ale samozřejmě přijeďte, samozřejmě. Přijedete povečeři? Řekněme tak v devět hodin?""Dobře, děkuju, budu u vás v devět."Vévoda žil západně od Cambridge, blízko Roystonu. Minipojídalo míle jako chrt a já přistál přesně v devět hodin vRoystonu u pumpy a požádal jsem jednoho zezaměstnanců, aby mi poradil, jak se dostat k vévodovudomu. Pustil jsem rádio, a zatímco mi ten chlapík plnilnádrž, poslouchal jsem na půl ucha zprávy. Pak jsemsebou najednou trhnul a začal jsem poslouchat pozorně.Dělalo se mi nanic."Trenér závodních koní Arvis Kitch a Dobson Ambrose,majitel klisny Scotchbright, byli usmrceni při hromadnésilniční katastrofě poblíže Newmarketu. Jejich spolujezdec,australský žokej Kenny Bayst, utrpěl komplikovanézranění a byl převezen do nemocnice. Podle nejnovějšíchzpráv je jeho stav dnes večer nadějný. Tři stájníci, najejichž vozidlo narazil těžký nákladní vůz, byli rovněžusmrceni."Automaticky jsem vyslechl radu, jak se dostat kvévodovi. Vzpomínal jsem na chudáka suveréna Ambrose,na zakřiknutého trenéra Kitche a tiše jsem doufal, že natom Kenny nebude tak zle, aby už nemohl jezdit. Snažiljsem se domyslet všechny důsledky, které tohle neštěstíbude mít.Ve zprávách už nic jiného nebylo, jen předpověď počasí:slunečné, horké počasí mělo potrvat.O Rupertu Tydermanovi ani zmínka. Ale týž den policiena Tydermana přece jen narazila.CHAPTER THIRTEEN 13The Duke's manservant was as pleasant as his voice ashort, assured, slightly pop-eyed man 'in his later fortieswith a good deal of the Duke's natural benevolence in hismanner. The house he presided over opened to the public,a notice read, every day between March 1st and November30th. The Duke, I discovered, lived privately in theupper third of the south-west wing."The Duke is expecting you, sir. Will you come this way?"I followed. The distance I followed accounted for thelength of time I had waited for the Duke to come to thetelephone and also his breathlessness when he got there.We went up three floors, along a two-furlong straight, andup again, to the attics. The attics in eighteenth-centurystately homes were a long way from the front hall. Themanservant opened a white-painted door and gravelyshowed me in."Mr. Shore, your Grace.""Come in, come in, my dear chap," said the Duke.I went in, and smiled with instant, spontaneous delight.The square low-ceilinged room contained a vast toy electrictrain set laid out on an irregular ring of wide greencoveredtrestle tables. A terminus, sidings, two smalltowns, a branch line, tunnels, gradients, viaducts, theDuke had the lot. In the centre of the ring, he and hisnephew Matthew stood behind a large control table pressingthe switches which sent about six different trainsclanking on different courses round the complex.The Duke nudged his nephew."There you are, what did we say? He likes it."Young Matthew gave me a fleeting glance and went backto some complicated point changing. "He was bound to.He's got the right sort of face."The Duke said, "You can crawl in here best under thattable with the signal box and level crossing."He pointed, so I went down on hands and knees andVévodův sluha měl nejen příjemný hlas, měl i příjemnéchování. Byl to menší člověk, klidný, rozšafný, měl mírněvystouplé oči, mohlo mu být tak asi padesát a působildobrým, vlídným dojmem, podobně jako vévoda. Nadveřích jsem si předtím přečetl, že dům, na který dohlížel,je otevřen pro veřejnost každý den od prvního března doposledního listopadu. Zjistil jsem, že vévoda má svésoukromé pokoje v nejvyšším patře jihozápadního křídla."Vévoda vás očekává, pane, račte jít prosím se mnou."Šel jsem za ním. Vzdálenost, kterou jsme museli ujít,vysvětlovala, proč předtím vévoda přiběhl k telefonu takudýchaný. Vystoupili jsme do třetího patra, pak jsmeprošli delší cílovou rovinkou a znovu po schodech nahorudo podkroví. Podkroví v panských sídlech z osmnáctéhostoletí byla daleko od hlavního vchodu. Sluha otevřel bílenatřené dveře a obřadně mi pokynul, abych vstoupil."Pan Shore, Vaše Milosti.""Pojďte dál, jen pojďte dál, příteli," zval mě vévoda.Jakmile jsem vstoupil, rozzářil jsem se nadšením. Celoučtvercovou místnost s nízkým stropem zaplňovalastavebnice s elektrickými vláčky, rozestavená nadřevěných skládacích stolech, postavených do kruhu. Bylotam depo, malá městečka, tunely, přejezdy, mosty,dvoukolejné tratě i jednokolejky, vévoda měl všechno.Stál se svým synovcem Mattem uprostřed kruhu ukontrolní desky a mačkal knoflíky, kterými ovládal šestrůzných vláčků na různých tratích.Vévoda šťouchl do chlapce."Vidíš, co jsem ti říkal, líbí se mu to!"Matt se na mě po očku podíval. Pak se soustředil napřehazování výhybek. "Bodejť že se mu to líbí, to se mumusí líbit, vypadá na to.""Jestli se sem chcete dostat, tak musíte podlézt tamhleten stůl, ten, jak je na něm semafor a silniční přejezd."Klekl jsem si a na všech čtyřech jsem podlezl stůl, na92