Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

never annoy the customers, you're going to need themagain.Once I was out of their company, however, they did starttalking. I walked round to the front of the aircraft andleant against the leading edge of the wing and looked upat the scattered clouds in the blue-grey sky and thoughtunprofitably about this and that. Behind me their voicesrose acrimoniously, and when they opened the door wideto get some air, scraps of what they were saying floatedacross."… simply asking for a dope test." Annie Villars."… if you can't ride a losing race better than last time…find someone else." Goldenberg."… very difficult position…" Major Tyderman.A short sharp snap from Kenny, and Annie Villars' exasperatedexclamation. "Bayst!""… not paying you more than last time."The Major, very emphatically. Indistinct protest fromKenny, and a violently dear reaction from Goldenberg:"Bugger your licence."Kenny my lad, I thought remotely, if you don't watch outyou'll end up like me, still with a licence but with notmuch else.A Ford-of-all-work rolled down the road past the grandstands,came through the gate in the boundary fence, andbounced over the tuff towards the aircraft. It stoppedabout twenty feet away, and two men got out. The larger,who had been driving, went round to the back and pulledout a brown canvas and leather overnight grip. Thesmaller one walked on over the grass. I took my weightoff the wing and stood up. He stopped a few paces away,waiting for the larger man to catch up. He was dressed infaded blue jeans and a whitish cotton sweater with navyblueedgings. Black canvas shoes on his narrow feet. Hehad nondescript brownish hair over an exceptionally broadforehead, a short straight nose, and a delicate femininelooking chin. All his bones were fine and his waist and hipswould have been the despair of Victorian maidens. Yetthere was something unmistakably masculine about himand more than that, he was mature. He looked at me withthe small still smile behind the eyes which is the hallmarkof those who know what life is really about. His soul wasold. He was twenty-six."Good morning," I said.He held out his hand, and I shook it. His clasp was cool,firm, and brie"No Larry?" he inquired."He's left. I'm Matt Shore.""Fine," he said noncommittally.He didn't introduce himself. He knew there was no need.I wondered what it was like to be in that position. It hadn'taffected Colin Ross. He had none of them aura whichoften clings around the notably successful, and from theextreme understatement of his clothes I gathered that heavoided it consciously."We're late, I'm afraid," he said. "Have to bend the throttle.""Do my best…"The larger man arrived with the grip, and I stowed it inthe forward luggage locker between the engine wall andthe forward bulkhead of the cabin. By the time the baggagedoor was securely fastened Colin Ross had found hisempty seat and strapped himself into it. Goldenberg withheavy grunts moved out again so that I could get back tomy left-hand place. The larger man, who was apparentlythe dilatory trainer Bob Smith, said his hellos and goodbyesto the passengers, and stood watching afterwardswhile I started the engine and taxied back to the otherend of the strip to turn into wind for take-off.The flight north was uneventful. I went up the easy wayz pravidel firmy Derrydown: nikdy neobtěžuj zákazníka,budeš ho ještě potřebovat.Jakmile jsem byl venku, dali se moji cestující zase dohovoru. Obešel jsem letadlo, opřel se o křídlo, díval se namraky rozseté na bleděmodrém nebi a přemýšlelnesoustředěně o všem možném. Diskuse v letadle bylastále hlasitější. Když jeden z cestujících otevřel dvířka,aby se kabina trochu vyvětrala, začínaly ke mně zalétatútržky hovoru."… to si prostě říká o dopingový test…" Annie Villarsová."… když neumíte prohrávat přesvědčivěji, najdeme siněkoho jiného…" Goldenberg.Kenny Bayst něco odsekl a Annie Villarsová horozhořčeně okřikla: "Bayste!""… to jsme se ocitli v obtížné situaci…""… nedám vám ani o penny víc než minule!" důrazněprohlašoval major.Kenny něco nesrozumitelně namítal a Goldenberg horozzuřeně okřikl: "Čert vem vaši licenci!"Kenny, hochu, říkal jsem si, jestli si nedáš pozor, skončíšjako já, budeš mít licenci, ale jinak nic.Po silnici kolem tribun se blížil ford stejšn. Projel brankouv ohradě a kodrcal po trávě k nám. Vůz zastavil asi dvacetstop od letadla a vystoupili z něho dva muži. Větší z nich,řidič, vůz obešel a vyndal zezadu jeden plátěný a jedenkožený kufřík. Menší muž vykročil po trávníku k nám.Odlepil jsem se od křídla a postavil se zpříma. Muž sezastavil několik kroků od nás a čekal, až ho dohoní jehospolečník. Na sobě měl vybledlé džínsy, šedobílý bavlněnýsvetr s modrým lemováním a na nohách úzké černétenisky. Měl hnědé vlasy, neobvykle široké čelo, krátký,rovný nos a jemnou, skoro ženskou bradu. Kosti měldrobné a pas jako panna, tak útlý, že by mu ho dámy zminulého století záviděly. Vypadal však mužně a hlavnězrale. Podíval se na mě s nepatrným úsměvem v očích, súsměvem, který je příznačný pro ty, kdo poznali život.Duši měl starou. Bylo mu dvacet šest let."Dobrý den," pozdravil mě.Podal mi ruku a já mu jí potřásl. Dlaň měl chladnou, stiskkrátký a pevný."Kam se poděl Larry?""Larry odjel, já jsem Matt Shore.""Výborně."Nepředstavil se, věděl, že je to zbytečné. Bylo by mězajímalo, jaké to asi je, být v jeho situaci. Nezdálo sevšak, že by ho sláva zkazila. Nepřipomínal v ničemproslavené muže, z kterých vyzařuje vědomí vlastnídůležitosti. Podle toho, jak se oblékal, se naopak zdálo, žese snaží být co nejméně nápadný."Obávám se, že jsme se trochu zpozdili," řekl, "budeteteď na to asi muset šlápnout.""Budu se snažit."Jeho společník mezitím dorazil s kufrem, uložil jsem jej vpředním zavazadlovém prostoru za motorem, před přednístěnou kabiny. Než jsem řádně zavřel dvířkazavazadlového prostoru, Colin Ross se už usadil nazbývajícím zadním volném sedadle a připoutal se.Goldenberg s nevrlým funěním vylezl a pustil mě na mojemísto. Rossův průvodce (byl to patrně výše zmíněnýopozdilec, trenér Bob Smith) se halasně rozloučil s mýmicestujícími a díval se za námi. Nastartoval jsem motor,odjel na konec travnaté plochy, otočil stroj proti větru,rozjel se a vzlétl.Let na sever probral bez zvláštních příhod. Letěl jsem po9