Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

She was standing in the paddock in a sleeveless dark-reddress, her greying short hair curling neatly under a blackstraw hat chosen more for generalship than femininity.From ten paces the authority was clearly uppermost fromthree, one could hear the incongruously gentle voice, seethe non-aggression in the consciously curved lips, realizethat the velvet glove was being given a quilted lining.She was talking to the Duke of Wessex.She was saying, "Then if you agree, Bobbie, we'll askKenny Bayst to ride it. This new boy has no judgement ofpace, and for all his faults, Kenny does know how to timea race."The Duke nodded his distinguished head and smiled ather benevolently. They caught sight of me hovering nearthem and both turned towards me with friendly expressions,one deceptively, and one authentically vacant."Matt," smiled the Duke. "My dear chap. Isn't it a splendidday?""Beautiful, sir," I agreed.As long as one could obliterate Warwickshire."My nephew Matthew," he said. "Do you remember him?""Of course I do, sir.""Well… it's his birthday soon, and he wants… he waswondering if for a birthday present I would give him aflight in an aeroplane. With you, he said. Especially withyou."I smiled. "I'd like to do that very much.""Good, good. Then… er… how do you suggest we fix it?""I'll arrange it with Mr. Harley.""Yes. Good. Soon then. He's coming down to stay withme tomorrow as it's the end of term and his mother is offsomewhere in Greece. So next week, perhaps?""I'm sure that will be all right."He beamed happily. "Perhaps I'll come along too."Annie Villars said patiently, "Bobbie, we ought to go andsee about saddling your horse."He looked at his watch. "By Jove, yes. Amazing wherethe afternoon goes to. Come along, then."He gave me another large smile, transferred it intact toAnnie, and obediently moved off after her as she startedpurposefully towards the saddling boxes.I bought a racecard. The Duke's home was a two-yearoldmaiden called Thundersticks. I watched the Duke andAnnie watch Thundersticks walk round the parade ring,one with innocent beaming pride, the other with judiciousnon-commitment. The pace-lacking boy rode a bad race,even to my unpractised eye too far out in front over thefirst furlong, too far out the back over the last. Just aswell the Duke's colours were inconspicuous, I thought. Hetook his disappointment with charming grace, reassuringAnnie that the colt would do better next time, Sure to.Early days yet. She smiled at him in soft agreement andbestowed on the jockey a look which would have bored ahole through steel plating.After they had discussed the sweating colt's performanceyard by yard, and patted him and packed him off with hislad towards the stables, the Duke took Annie away to thebar for a drink. After that she had another loser for anotherowner and another thoughtful detour for refreshment,so that I didn't manage to catch her on her ownuntil between the last two races.She listened without comment to me explaining that Ithought it might be possible to do something positiveabout solving the Great Bomb Mystery, if she would help.Stála u padoku, měla na sobě tmavě červené šaty bezrukávů, šedé vlasy se jí úhledně vlnily pod černýmslaměným kloboukem, který byl spíš generálský neždámský. Když se na ni člověk podíval tak ze vzdálenostideseti kroků, vyzařovala především autoritu. Ze tří krokůpak člověk uslyšel ten překvapivě mírný hlas, zahlédlvlídný úsměv. Ozbrojila se zřejmě ženskou jemností.Mluvila s vévodou z Wessexu."Kdybyste s tím souhlasil, Bobbie," říkala právě,"požádala bych Kennyho Baysta, aby ho jel. Ten novýchlapec nemá vůbec cit pro tempo. Kenny má sice řaduchyb, ale načasovat si dostih umí."Vévoda sklonil vznešenou hlavu a vlídně se na ni usmál.Vtom mě oba zahlédli a přátelsky se ke mně obrátili.Annie se tvářila trochu neosobně, vévoda srdečně."Matte, příteli, to je dnes den, co?" usmál se na mě."Je skutečně krásně."Bylo krásně, pokud jsem nemyslel na Warwickshire."Pamatujete se na mého synovce?""Samozřejmě.""Tak tedy… Matthew bude mít brzy narozeniny a mocbych si přál… byl by rád, kdybych mu dal k narozeninámlet v aeroplánu. Tedy s vámi, ovšem, jedině s vámi."Usmál jsem se. "Milerád s ním poletím.""Výborně, výborně. Tedy… jak doporučujete, abychom toprovedli?""Domluvím to s panem Harleym.""Ano. Výborně. Domluvte to brzy. Synovec ke mněpřijede zítra, už mu skončila škola a maminka mu odjelaněkam do Řecka. Takže bychom to uskutečnili někdy příštítýden?""Jistě, to půjde zařídit."Šťastně se usmál. "Já bych se s vámi svezl také.""Bobbie, měli bychom jít k sedlání," ozvala se AnnieVillarsová trpělivě.Podíval se na hodinky. "Na mou duši, je nejvyšší čas, toodpoledne tak rychle ubíhá. Tak pojďme."Ještě jednou se zářivě usmál na mě, pak na Annii aposlušně ji následoval, když energicky vyrazila k boxům.Koupil jsem si program. Vévodův kůň se jmenovalThundersticks a byl to dvouletý novic. Thunderstickskráčel kolem padoku a já se díval, jak ho vévoda s Anniípozorují. Vévoda se tvářil pyšně, Annie kriticky. Jejichnový jezdec, ten, který údajně neměl cit pro tempo, zajelšpatný dostih, to jsem poznal dokonce i já. První furlongběžel moc vpředu, poslední příliš vzadu. Říkal jsem si, žetentokrát neškodilo, že má vévoda tak nenápadné barvy.Nesl neúspěch důstojně a s úsměvem a utěšoval AnniiVillarsovou, že to jistě bude příště lepší. Docela zaručeně,kůň je zatím nezkušený. Půvabně, vděčně se na vévoduusmála a jezdce obdařila pohledem ostrým jako meč.Pak spolu probírali výkon zpoceného Thundersticksekousek po kousku, poplácávali ho po šíji a pak ho poslalise štolbou do stájí. Vévoda pozval Annii do baru naskleničku. V dalším dostihu měla taky koně, tentokrát odjiného majitele, taky se neprosadil: Zašla si znovu naskleničku a já se k ní probojoval až mezi poslednímidvěma dostihy.Mlčky vyslechla mou přednášku o tom, že by se námmožná zdařilo vyluštit záhadu s bombou, kdyby bylaochotná ke spolupráci."I thought it was solved already." "Já myslela, že záhada je už vysvětlená.""Not really. No one knows why.""Není, nikdo přece neví, proč to dělal.""No. Well, I don't see how I can help.""Dobře, ale já nechápu, jak bych vám mohla pomoct.""Would you mind telling me how welt Major Tydermanand Mr. Goldenberg know each other, and how they cometo have any say in how Rudiments should go in its various"Možná že by pomohlo, kdybyste mi řekla, jak dlouho ajak dobře zná major Tyderman pana Goldenberga a jakdošlo k tomu, že oba mohli mluvit do toho, jak má nebo88