Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

to hover close enough to listen. I shut the lounge door infront of her resigned and humorously rueful face. Got thenumber. "Colin? Matt.""Oh good," he said. "Look. Nancy rang up today whileMidge and I were at the races… I took Midge along on theHeath because she was so miserable at home, and now ofcourse she's even more miserable that she missedNancy… anyway, our cleaning woman answered the telephone,and Nancy left a message.""Is she… I mean, is she all right?""Do you mean, is she with Chanter?" His voice wasstrained. "She told our cleaner she had met an old artschool friend in Liverpool and was spending a few dayscamping with her near Warwick.""Her?" I exclaimed."Well, I don't know. I asked our Mrs. Williams, and shethen said she thought Nancy said "her", but of course shewould think that, wouldn't she?""I'm afraid she would.""But anyway, Nancy had been much more insistent thatMrs. Williams tell me something else… it seems she hasseen Major Tyderman.""She didn't!""Yeah… She said she saw Major Tyderman in the passengerseat of a car on the Stratford road out of Warwick.Apparently there were some roadworks, and the carstopped for a moment just near her.""He could have been going anywhere… from anywhere…""Yes," he agreed in depression. "I rang the police inCambridge to tell them, but Nancy had already beenthrough to them, when she called home. All she couldremember about the driver was that he wore glasses. Shethought he might have had dark hair and perhaps amoustache. She only glanced at him for a second becauseshe was concentrating on Tyderman. Also she hadn'ttaken the number, and she's hopeless on the make ofcars, so altogether it wasn't a great deal of help.""No…""Anyway, she told Mrs. Williams she would be cominghome on Saturday. She said if I would drive to Warwickraces instead of flying, she would come home with me inthe car.""Well… thank God for that.""If for nothing else," he said aridly.když jsem šel telefonovat. Zavřel jsem jí dveře čekárnypřed nosem. Tvářila se zklamaně i pobaveně. Dostal jsemihned spojení. "Colin? Tady je Matt.""To je dobře, že voláš. Poslyš, dnes se ozvala Nancy,bohužel zrovna, když jsme byli s Midge na dostizích… Vzaljsme Midge s sebou, protože byla doma hrozně nešťastná,teď je zase nešťastná nad tím, že nebyla doma, kdyžvolala Nancy… prostě, telefon brala naše uklízečka aNancy nám nechala vzkaz.""Prosím tě, je… je v pořádku?""Chceš vědět, jestli je u Chantera?" ptal se stísněnýmhlasem. "Řekla uklízečce, že potkala spolužačku zLiverpoolu a že s ní pojede na pár dní tábořit někam kWarwicku.""Spolužačku?""Totiž, já na to nemůžu dát krk. Ptal jsem se paníWilliamsové a ona říkala, že si mysli, že Nancy řeklaspolužačka, jenže paní Williamsová by stejně nevěřilasvým uším, kdyby šlo o spolužáka, aspoň si to myslím.""Bojím se, že máš pravdu.""Počkej, to není všechno. Nancy trvala na tom, že námpaní Williamsová musí především vyřídit ještě něcojiného… Nancy viděla majora Tydermana.""Nepovídej!""Jo… prý ho zahlédla v nějakém voze na silnici zWarwicku do Stratfordu, seděl vedle řidiče. Na silnici něcoopravovali a ten vůz musel zastavit. Zastavil kousek odNancy.""Mohl jet odkudkoli kamkoli…""Ano," zachmuřeně souhlasil. "Volal jsem policii vCamdridgi, ale tam to už věděli od Nancy. Nancy si prýpamatovala jen to, že řidič měl brýle. Možná že prý měltmavé vlasy a knír, ale tím si nebyla jistá. Řidiče sineprohlížela, soustředila se na majora Tydermana. Číslovozu si taky nepamatovala a ve značkách vozů senevyzná. Tak jim moc nepomohla.""To ne.""Zato ještě řekla paní Williamsové, že se v sobotu vrátídomů. Jestli prý do Warwicku nepoletím, ale pojeduvozem, svezla by se se mnou zpátky.""Zaplať pánbůh aspoň za to.""Lepší něco než nic," řekl trpce.CHAPTER TWELVE 12I flew the customers from Wiltshire to Newmarket andparked the Six as far as possible from the Polyplane.When the passengers had departed standwards, I got outof the fuggy cabin and into the free air, lay propped onone elbow on the grass, loosened my tie, opened the neckof my shirt. Scorching hot day, a sigh of wind over theHeath, a couple of small cumulus clouds defying evaporation,blue sky over the blue planet.A suitable day for camping.Wrenched my thoughts away from the profitless grindNancy despised me, despised herself, had chosen Chanteras a refuge, as a steadfast known quantity, had run awayfrom the near-stranger who had not seemed what heseemed, and gone to where she knew she was wanted.Blind, instinctive, impulsive flight. Reckless, understandable,forgivable flight…I could take Chanter, I thought mordantly. I could probablytake the thought and memory of Chanter, if only shewould settle for me in the end.Doletěl jsem z Wiltshiru do Newmarketu a zaparkoval conejdál od konkurence. Jakmile moji cestující odešli ktribunám, vylezl jsem z dusné kabiny na čerstvý vzduch.Natáhl jsem se na trávu, opřel se o loket, povolil sikravatu a rozepnul košili u krku. Bylo pekelné horko,vzduch se téměř nepohyboval a nad hlavou mi pluly jendva osamělé mráčky, které se odmítly rozplynout.Den jako stvořený na táboření.Snažil jsem se na to nemyslet, bylo to stejně k ničemu.Nancy mnou pohrdala, pohrdala i sebou a utekla se kChanterovi. Utekla se k něčemu, co znala, a odpoutala seód člověka, ve kterém se zklamala. Šla tam, kde věděla,že bude vítána. Byl to slepý, bezhlavý, pudový útěk.Zbrklý útěk, který člověk mohl snadno pochopit iprominout…Zarytě jsem si opakoval, že bych se s Chanterem dokázatsmířit, dokázal bych se smířit i s pomyšlením avzpomínkou na Chantera, jenom kdybych věděl, že seNancy nakonec rozhodne pro mě.It was odd that you had to lose something you didn'teven know you had, before you began to want it morethan anything on earth.Je to zvláštní, že člověk může želet ztrátu něčeho, co aninevěděl, že má, čeho si ani pořádně nezačal vážit, protoženevěděl, že je to to, po čem na světě nejvíc touží.Down at the other end of the row of aircraft the Poly- Na vzdáleném konci řady zaparkovaných letadel86