Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

to keep us up to date."Secretarial disapproval and despair in the tidy voice."As I told Mr. Ross, with all the best will in the world, Isimply have no idea where you could find him."I sat in the crew room while the afternoon dragged by.Finished writing up all records by two-thirty, read throughsome newly arrived information circulars, calculated I hadonly three weeks and four days to run before my nextmedical, worked out that if I bought four cups of coffeeevery day from Honey's machine, I was drinking away onefifteenth of my total week's spending money, decided tomake it water more often, looked up when Harley camestalking in, received a lecture on loyalty (mine to him),heard that I was on the next day to take a Wiltshiretrainer to Newmarket races, and that if I gave Polyplanesany more grounds for reporting me or the firm to theBoard of Trade, I could collect my cards."Do my best not to," I murmured. Didn't please him.Looked at the door swinging shut behind his back.Looked at the clock. Three twenty-two. Chanter andNancy.Back in the caravan, the same as the evening before.Tried turning on the television. Some comedy aboutAmerican suburban life punctuated by canned laughter.Stood five minutes of it, and found the silence afterwardsalmost as bad. Walked halfway round the airfield, cutdown to the village, drank half a pint in the pub, walkedback. Total, four miles. When I stepped into the caravan itwas still only nine o'clock.Honey Harley was waiting for me, draped over the sofawith maximum exposure of leg. Pink checked cotton sundress,very low cut."Hi," she said with self possession. "Where've you been?""For a walk."She looked at me quizzically."Got the Board of Trade on your mind?"I nodded. That, and other things."I shouldn't worry too much. Whatever the law says ordoes, you couldn't have just left the Rosses to flounder.""Your uncle doesn't agree.""Uncle," she said dispassionately, "is a nit. And anyway,play your cards right, and even if you do get a fine, ColinRoss will pay it. All you'd have to do would be to ask."I shook my head. "You're daft," she said. "Plain daft.""You may be tight."She sighed, stirred, stood up. The curvy body tippled inall the right places. I thought of Nancy much flatter, muchthinner, less obviously sexed and infinitely more desirable.I turned abruptly away from Honey. Like hitting a rawnerve, the thought of Chanter, with his hair and hisfringes… and his hands."OK, iceberg," she said, mistakenly, "relax. Your virtue isquite safe. I only came down, to start with, to tell youthere was a phone call for you, and would you please ringback.""Who?…" I tried hard to keep it casual."Colin Ross," Honey said matter-of-factly. "He wants youto call some time this evening, if you can. I said if it wasabout a flight I could deal with it, but apparently it'ssomething personal."She finished the sentence halfway between an accusationand a question and left me ample time to explain. I didn't.I said, "I'll go up now, then, and use the telephone in thelounge."She shrugged. "All right."She walked up with me, but didn't quite have the nerveneobtěžuje tím, aby nám to sdělil."Bylo jasné, že paní sekretářka takové nezodpovědnéjednání odsuzuje."Řekla jsem už panu Rossovi, že mu při nejlepší vůlinemohu pomoci, já skutečně nevím, kde bych panaChantera měla hledat."Celé odpoledne jsem proseděl ve služebně. Hodiny senekonečně vlekly. V půl třetí jsem měl napsané všechnyzáznamy, přečetl jsem nové informační oběžníky aspočítal jsem si, že do mé příští lékařské prohlídky chybíuž jen tři týdny a čtyři dny. Taky jsem si spočítal, žebudu-li si v automatu denně kupovat čtyři šálky kávy,utratím tak jednu patnáctinu peněz, které můžu týdněvydat. Došel jsem k názoru, že budu častěji pít obyčejnouvodu. Pak přišel Harley, uštědřil mi přednášku o loajalitě(mé k němu) a oznámil mi, že následující den poletím snějakým trenérem z Wiltshiru na dostihy do Newmarketu.Pak mi sdělil, že jestli v budoucnosti zavdám jakoukolisebemenší záminku ke stížnostem a firma Polyplane tohovyužije, budu muset balit."Vynasnažím se, abych nic neprovedl," zamumlal jsem.Neusmířilo ho to. Bouchly za ním dveře.Podíval jsem se na hodiny. Bylo teprve za pět minut půlčtvrté. Chanter a Nancy.Když jsem se vrátil do maringotky, bylo mi stejněmizerně jako předešlý večer. Chvíli jsem se pokoušel dívatna televizi. Dávali nějakou americkou veselohru ze životamaloměstské společnosti, prošpikovanou naivními vtipy.Vydržel jsem se dívat pět minut, pak jsem to vypnul, alenebylo mi o nic líp. Obešel jsem skoro celé letiště, zamířildo vesnice a vypil v hospodě dvě piva. Pak jsem se vrátil.Celkem jsem ušel čtyři míle. Když jsem dorazil domaringotky, bylo teprve devět hodin.Čekala na mě Honey Harleyová, dekorativně natažená nagauči, dlouhé nohy pěkně odhalené. Měla na soběbavlněné, růžově kostkované šaty s hlubokým výstřihem."Nazdar," řekla klidně, "kde jste byl?""Šel jsem na procházku."Pátravě si mě prohlédla."Straší vám v hlavě ministerstvo?"Přikývl jsem. V hlavě mi leželo mnoho věcí."Já bych se na to být vámi vykašlala. Nezáleží přece natom, jak to je v zákoně, nemohl jste v žádném případěRossovy nechat plavat.""Váš strýc se na to dívá jinak.""Strejc je vrták," prohlásila, "ostatně když to šikovněnavlíknete, tak za vás určitě Colin Ross pokutu zaplatí,jestli nějakou dostanete. Bude stačit, když se o tomzmíníte."Zavrtěl jsem hlavou. "Vy jste ale osel."S povzdechem vstala. Pěkně tvarované tělo se jí velmipůsobivě zavlnilo. Vzpomněl jsem si na Nancy. Byladrobnější, hubenější, určitě byla míň svůdná a dráždivá.Odvrátil jsem se od Honey. Vzpomněl jsem si na Chanteraa projelo to mnou až do morku kostí, Chanter, jeho vlasya třásně… jeho ruce."Klid, ledovče," nechápala nic. "Já vás nesvedu, přišlajsem vám hlavně říct, že vás někdo volal, když jste tunebyl a že máte zavolat zpátky.""Kdo volal?" snažil jsem se zachovat klid."Colin Ross," řekla jakoby nic. "Máte mu zavolat ještědnes večer, pokud možno. Zeptala jsem se ho, jestli bychto za vás nemohla vyřídit já, ale asi jde o nějakousoukromou věc."Řekla to tázavě a čekala na odpověď. Marně."Dobře, půjdu s vámi a zatelefonuju si z čekárny."Pokrčila rameny. "Jak chcete."Šla se mnou, ale přece jen si netroufla zůstat v doslechu,85