Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

His voice tailed off weakly. "It isn't… it isn't true?"I silently shook my head.Zavrtěl jsem hlavou.He looked at me in bewilderment.Zmateně se na mě zadíval."Girls," he said. "Girls.""Ty ženské… ty ženské.""I can't marry her," I said numbly. "I've hardly enoughfor a licence…""Já si ji nemůžu vzít," řekl jsem sklesle, "nemám ani nasvatební povolení…""That doesn't matter.""Na tom přece nezáleží.""It does to me.""Mně na tom záleží.""It wouldn't to Nancy," he said. He did a sort of double "Zato Nancy určitě ne," řekl. Pak se najednoutake. "Do you mean… she wasn't so far out… after all?" vzpamatoval. "Chceš říct, že vlastně nebyla tak docela…tak docela vedle?""I suppose… not so far." "Asi ne."He looked down at the cutting in his hand, and suddenly Vytáhl z kapsy novinový výstřižek, zmuchlal ho a zahodil.screwed it up."It looked so bad," he said with a tinge of apology."Ono to opravdu znělo šeredně," řekl omluvně."It was bad," I said."Taky to bylo šeredné."He looked at my face.Podíval se na mě."Yes. I see it was…""To vidím."A taxi drew up with a jerk and out piled my passengers,all gay and flushed with a winner and carrying a bottle ofKousek od nás zastavil taxík, ze kterého se vyhrnuli mojicestující, zarděli, ve výtečné náladě, s lahví šampaňského.champagne."I'll explain to her," Colin said. "I'll get her back…" Hisexpression was suddenly horrified."Já jí to vysvětlím," řekl Colin. "Musí se rychle vrátit…"najednou strnul.Shattered.Tvářil se zdrceně."Where has she gone?" I asked."Kam jela?" zeptal jsem se.He screwed up his eyes as if in pain.Přivřel oči jako v bolesti."She said…" He swallowed. "She went… to Chanter."I sat all evening in the caravan wanting to smash something.Smash the galley. Smash the windows. Smash thewalls. Might have felt better if I had.Chanter…Couldn't eat, couldn't think, couldn't sleep.Never had listened to my own advice don't get involved.Should have stuck to it, stayed frozen. Icy. Safe.Tried to get back to the Arctic and not feel anything, butit was too late. Feeling had come back with a vengeanceand of an intensity I could have done without. I hadn'tknown I loved her. Knew I liked her, felt easy with her,wanted to be with her often and for a long time to come.I'd thought I could stop at friendship, and didn't realizehow far, how deep I had already gone.Oh Nancy…I went to sleep in the end by drinking half of the bottle ofwhisky Kenny Bayst had given me, but it didn't do muchgood. I woke up at six in the morning to the same drearytorment and with a headache on top.There were no flights that day to take my mind off it.Nancy and Chanter…At some point in the morning I telephoned from the coinboxin the customers' lounges to the art school in Liverpool,to ask for Chanter's home address. A crisp secretarialfemale voice answered very sorry, absolutely not theirpolicy to divulge the private addresses of their stall if Icould write, they would forward the letter."Could I speak to him, then, do you think?" I asked,though what good that would do, Heaven alone knew."I'm afraid not, because he isn't here. The school is temporarilydosed, and we are not sure when it will reopen.""The students," I remembered, "are on strike?""That… er… is so," she agreed."Can't you possibly tell me how I could get in touch withChanter?""Oh dear… You are the second person pressing me tohelp… but honestly, to tell you the truth we don't knowwhere he lives… he moves frequently and seldom bothers"Řekla…" Polkl. "Jela za Chanterem."Večer jsem proseděl v maringotce. Měl jsem sto chutíněco rozmlátit. Rozmlátit kuchyni, rozbít okna, rozmlátitstěny. Kdybych to udělal, možná by se mi ulevilo.Chanter…Nemohl jsem se na nic soustředit, nemohl jsem jíst,nemohl jsem spát.Měl jsem poslechnout vlastní zdravý rozum, neměl jsemse na nikoho vázat, měl jsem zůstat chladný jako ledovec,mimo nebezpečí.Snažil jsem se vrátit za polární kruh a ztratit cit. Už tonešlo, bylo pozdě. Cit se vrátil, silnější než kdy dřív. Tímhůř pro mě. Nevěděl jsem, že ji miluji. Věděl jsem, že jimám rád, že je mi s ní dobře, že mám radost, když jsmespolu často, když jsme spolu dlouho. Myslel jsem, že mipostačí přátelství, neuvědomil jsem si, jak hluboko mě tozasáhlo, jak je to se mnou zlé.Ach Nancy!Vypil jsem půl láhve whisky, kterou jsem dostal odKennyho Baysta. Konečně jsem usnul. Moc mi tonepomohlo. Ráno jsem se vzbudil v šest hodin, rozvrácenýa nešťastný a ještě mě rozbolela hlava.Na ten den nebyl plánovaný žádný let. Neměl jsem nic napráci, nic mě nerozptylovalo.Nancy a Chanter…Dopoledne jsem si zašel do čekárny pro cestující azatelefonoval jsem z budky do Školy výtvarného umění vLiverpoolu. Chtěl jsem zjistit Chanterovu adresu. Ozvalase rázná, energická slečna sekretářka, která mi zdvořilesdělila, že je zcela proti pravidlům podávat informace obydlišti zaměstnanců školy. Prý mohu Chanterovi napsat aoni mu dopis předají."Nemohla byste mi ho zavolat k telefonu?" zeptal jsemse. Ale nevěděl jsem, co bych rozhovorem s Chanteremzískal."Obávám se že ne, pan Chanter zde totiž není. Škola jepřechodně uzavřena a my nevíme, kdy bude vyučováníopět zahájeno.""Ach tak, vy tam máte studentskou stávku, že?"rozpomněl jsem se."Hm… ano, máme," připustila."Nemůžete mi nějak poradit, jak bych se mohl s panemChanterem spojit?""To je těžké… to jste dnes už druhý, kdo mě o to žádá…ale upřímně řečeno, abych pravdu řekla, my nevíme, kdebydli. On se každou chvíli stěhuje a většinou se84