Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

glia and leaving himself with too small a fuel margin to goto any cloud-free airport. The proper course was certainlyto turn back right at the beginning.""And to hell with Colin Ross," I said conversationally.Their mouths tightened in chorus. There was nothingmore to be said. If you jumped red traffic lights and brokethe speed limit rushing someone to hospital to save hislife, you would still be prosecuted for the offences. Samething exactly. Same impasse. Humanity versus law, anage-old quandary. Make your choice and lie on it."I'm not accepting any responsibility or what you did,"Harley said heavily. "I will state categorically, and in courtif I have to, that you were acting in direct opposition toDerrydowns' instructions, and that Derry-downs disassociatesitself entirely from your actions."I thought of asking him if he'd like a basin for the ritualwashing of hands. I also thought that on the whole I'dbetter not. He went on, "And of course if there is any fineinvolved you will pay it yourself."Always my bad luck, I reflected, to cop it when the firmwas too nearly bankrupt to be generous.I said merely, "Is that all, then? We have a charter, ifyou remember…"They waved me away in disgust and I collected my gearand flew off in the Aztec to take a clutch of businessmenfrom Elstree to The Hague.By the time, the previous Friday, that Colin and I hadlocked Nancy's Cherokee and ensured that no one wouldtouch it, the first cohorts of the local press had come gallopingup with ash on their shirt fronts, and the Board ofTrade, who neither slumbered nor slept, were breathingheavily down the STD.Aircraft radios are about as private as Tunes Square itappeared that dozens of ground-based but air-mindedMidlands enthusiasts had been listening in to my conversationwith Birmingham radar and had jammed theswitchboard at Cambridge ringing up to find out if ColinRoss was safe. Undaunted, they had conveyed to FleetStreet the possibility of his loss. His arrival in one piecewas announced on a television news broadcast forty minutesafter we landed. The great British media had pulledout every finger they possessed. Nancy and Annie Villarshad answered questions until their throats were sore andhad finally taken refuge in the Ladies Cloaks. Colin wasused to dealing with the press, but by the time he extricatedhimself from theft ever increasing news-hungrynumbers he too was pale blue from tiredness."Come on," he said to me. "Let's get Nancy out and gohome.""I'll have to ring Harley…"Harley already knew and was exploding like a firecracker.Someone from Polyplanes, it appeared, had telephoned atonce to inform him with acid sweetness that his so highlyqualified chief pilot had broken every law in sight and putDerrydowns thoroughly in the cart. The fact that his bestcustomer was still alive to pay another day didn't seem tohave got through to Harley at all. Polyplanes had madehim smart, and it was all my fault.I stayed in Cambridge by promising to foot the bill forhangarage again, and went home with Nancy and Colin.Home.A dangerous, evocative word. And the trouble was, it feltlike home. Only the third time I'd been there, and it wasalready familiar, cosy, undemanding, easy… It was nogood feeling I belonged there, because I didn't.zásobou pohonných hmot. Palivo by mu pak nebylostačilo, kdyby chtěl vyhledat letiště, na kterém by mohlpřistát za dodržení příslušných předpisů. Správně se mělokamžitě vrátit.""A měl se vykašlat na Colina Rosse," dodal jsem klidně.Oba se zatvářili ledově. Nebylo co dodat. Když člověkproletí vozem městem a projíždí přitom křižovatky načervenou, protože veze někoho v nebezpečí života donemocnice, může být stíhán pro dopravní přestupky. Mojesituace byla obdobná. Byla to stejná slepá ulička. Lidskostproti zákonu, prastaré dilema. Když se člověk rozhodnepro lidskost, musí být připraven nést nevyhnutelnédůsledky."Nepřejímám absolutně žádnou zodpovědnost za vašepočínání," horlil Harley. "Na tom budu tvrdě trvat i předsoudem, když to bude nutné. Jednal jste jednoznačně vrozporu s instrukcemi svého nadřízeného. Naše firma zavámi stát nebude, neztotožňujeme se s vaším jednáním."Chtěl jsem mu nabídnout umývadlo, aby si mohlsymbolicky umýt ruce, ale pak jsem si řekl, že udělám líp,když budu mlčet. "Pokud byste snad dostal pokutu,zaplatíte si ji samozřejmě."Mám smůlu, říkal jsem si, kdykoli se dostanu doprůšvihu, je na tom můj zaměstnavatel tak mizerně, že sinemůže dovolit být velkorysý."Je to všechno, o čem jste se mnou chtěl mluvit?" zeptaljsem se. "Máte teď plánovaný let, jestli si vzpomínáte…"Propustili mě v nemilosti. Došel jsem si pro věci aodstartoval s aztékem. Vezl jsem skupinu obchodníků zElstree do Haagu.Jakmile jsme tehdy v pátek s Colinem pozamykaliNancyino letadlo a postarali se o to, aby se k němu nikdonedostal, přihnaly se první uřícené kohorty místního tisku,jazyky vyplazené, a vyšetřovací komise ministerstva,která nikdy neodpočívala, ihned začala pilně zaměstnávatdálnopisy a telefony.Letci mají při svém rádiovém vyslání zaručeno asi toliksoukromí jako na Times Square. V oblasti Midlanduposlouchaly moje rozhovory s birminghamským radaremdesítky pozemšťanů se zájmem o letectví a zaměstnávalypak cambridgeskou centrálu dotazy, jestli už Colin Rossšťastně přistál. Horliví radioamatéři hlásili do Fleet Street,že je Colin v nebezpečí života. Čtyřicet minut poté, cojsme si sedli, hlásily televizní noviny, že Colin přistál živ azdráv. Zástupci našich slavných britských sdělovacíchprostředků nastoupili ihned v plné polní. Nancy a AnnieVillarsová odpovídaly na otázky reportérů až doochraptění a pak se skryly na dámské toalety. Colin bylsice zvyklý jednat s novináři, ale než se zbavil stálevzrůstající smečky reportérů a fotografů, byl šedý únavou."Pojď," vzdychl, "sebereme Nancy a pojedeme domů.""Musím zatelefonovat Harleymu…"Harley už všechno věděl a zuřil jako tajfun. Ukázalo se,že mu zatelefonoval někdo od firmy Polyplane a sladce musdělil, že jeho vysoce kvalifikovaný pilot právě překročilvšechna možná pravidla a zákony a že to firmu určitězničí. To, že díky tomu zůstal jeho nejlepší zákazníknaživu a mohl dál platit účty, Harleymu asi nedošlo. Ti lidéod konkurence ho dopálili a mohl jsem za to já.Směl jsem zůstat v Cambridgi jen pod tou podmínkou, žezase zaplatím hangár. Odjel jsem s Nancy a s Colinemdomů.Domů.To bylo nebezpečné, svůdné slovo. Nejhorší na tom bylo,že jsem měl skutečně pocit, že jedu domů. Byl jsem uColina teprve potřetí, ale všechno mi tam připadalodůvěrně známé, blízké, přátelské a útulné, bylo mi tamdobře a lehko… bylo to k ničemu, pocit, že tam patřím, bylnesmyslný, nepatřil jsem tam.81