Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

ility was bad, and I judged it silly to go back and wait forNancy, because we might collide before we saw eachother. I completed the journey as briefly as possible andwe landed on the wet tarmac and taxied round towardsthe airport buildings. When I stopped the engine, everyoneas if moved by one mind climbed out and looked upwardseven Ambrose.The drizzle was light now, like fine mist. We stood quietlyin it, getting damp, listening for the sound of an engine,'watching for the shadow against the sky. Minutes tickedpast. Annie Villars looked at me anxiously. I shook myhead, not knowing exactly what I meant.She couldn't have gone down too far… hit the sea… gotdisorientated in the cloud… lost when she came out of it…still in danger.The drizzle fell. My heart also. But she hadn't made anymistakes.The engine noise crept in as a hum, then a buzz, then adefinite rhythm. The little red and white aeroplane appearedsuddenly against the right-hand sky, and she wascircling safely round the outskirts of the field and comingsedately down to land."Oh…" Annie Villars said, and wiped two surprising tearsof relief out of her eyes.Ambrose said sulkily, "That's all right then. Now I hopewe can get off home," and stomped heavily away towardsthe buildings.Nancy taxied round and stopped her Cherokee a shortdistance away. Colin climbed out on the wing, grinnedhugely in our direction, and waved."He's got no bloody nerves," Kenny said. "Not a bleedingnerve in his whole body."Nancy came out after him, jumping down on to the tarmacand staggering a bit as she landed on wobbly knees.I began to walk towards them. She started slowly to meetme, and then faster, and then ran, with her hair swingingout and her arms stretched wide. I held her round thewaist and swung her up and round in the air and when Iput her down she wrapped her arms behind my neck andkissed me."Matt…" She was half laughing, half crying, her eyesshining, her cheeks a burning red, the sudden release oftension making her tremble down to her fingertips. Colinreached us and gave me a buffet on the shoulder."Thanks, chum.""Thank the RAF. They found you on their radar.""But how did you know?…""Long story," I said.Nancy was still holding on to me as if she would fall downif she let go. I made the most of it by kissing her again,on my own account.She laughed shakily and untwined her arms."When you came… I can't tell you… it was such a relief…"Annie Villars came up and touched her arm and sheturned to her with the same hectic overexcitement."Oh… Annie.""Yes, dear," she said calmly. "What you need now is astrong brandy.""I ought to see to…" she looked vaguely in my direction,and back to the Cherokee."Colin and Matt will see to everything.""All right, then…"She let herself be taken off by Annie Villars, who had recoveredher poise and assumed total command as a goodgeneral should. Kenny and the other jockey and trainermeekly followed."Now," said Colin. "How on earth did you know weneeded you?""I'll show you," I said abruptly. "Come and look."I walked him back to the little Cherokee, climbed up onto the wing and lay down on my back across the two fronta já usoudil, že by bylo nesmyslné čekat na Nancy,protože bychom se mohli srazit dřív, než bychom seuviděli. Rychle jsem dokončil let a sedl si na deštěmzaplavený beton na cambridgeském letišti. Zajel jsem kletištním budovám a vypnul motor. Všichni cestující jakona povel vystoupili a dívali se k nebi. Dokonce i Ambrose.Drobný déšť se pomalu měnil v mrholení. Stáli jsmemlčky, mlčky jsme mokli, mlčky jsme poslouchali, kdyuslyšíme hukot motoru blížícího se letadla, kdy uvidíme nanebi stín. Minuty míjely. Annie Villarsová se na měúzkostlivě podívala. Zavrtěl jsem hlavou. Ani jsemnevěděl, co jsem tím chtěl naznačit.Snad nemohla sestoupit příliš nízko… vletět do moře…snad neztratila orientaci v mracích… nebo když se z nichdostala… nemůže už být v nebezpečí…Padal drobounký déšť a mně se svíralo srdce úzkostí. AleNancy se žádné chyby nedopustila.Z dálky se ozvalo tiché hučení motoru, slilo, blížilo se,dostávalo bzučivý, pravidelný rytmus, vpravo na šedéobloze se najednou vynořilo červenobílé letadlo a kroužilobezpečně k letišti. Klidně a důstojně přistálo."Ach bože…" vzdychla Annie a utřela si překvapující slzyúlevy z tváří."Tak je to konečně v pořádku," řekl Ambrose zamračeně."Doufám, že se teď konečně dostaneme domů." Obrátil sek nám zády a odešel.Nancy pojížděla blíž a zastavila kousek od nás. Colinvylezl na křídlo, usmíval se od ucha k uchu a mával nanás."Nemá nervy," poznamenal Kenny, "nemá prostě vůbecžádný nervy."Pak vystoupila Nancy. Když seskočila na mokrý beton,trochu zavrávorala. Nohy jí nesloužily, podlamovala se jíkolena. Vykročil jsem k nim. Nancy mi šla naproti,zrychlila, rozběhla se, vlasy jí vlály, ruce měla rozpřažené.Vzal jsem ji kolem pasu a zatočil s ní ve vzduchu. Kdyžjsem ji postavil, chytila mě kolem krku a políbila mě."Matte…" smála se a plakala současně, oči jí zářily, tvářehořely. Přestálé napětí způsobilo, že se roztřásla od hlavyk patě. Došel k nám Colin a poplácal mě po zádech."Děkuju, kamaráde.""Poděkuj vojákům, našli vás jejich radary.""Ale jak jsi mohl vědět…""To je dlouhá historie."Nancy se mě pevně držela, jako by se bála, že upadne.Rychle jsem toho využil a políbil ji.Roztřeseně se zasmála a vykroutila se mi."Když ses objevil… kdybys tušil… to byla taková úleva…"Přistoupila k nám Annie Villarsová a vzala ji za ruku.Nancy se k ní nadšeně a rozčileně vrhla."Ach… Annie!""No tak, děvčátko," uklidňovala ji Annie. "Potřebujete seteď něčeho pořádného napít.""Já bych se ale měla postarat…" Nancy se ohlédla na měa pak na letadlo."Colin a Matt všechno zařídí," ujišťovala ji Annie."Tak dobře. Já…"Dovolila Annii, aby ji odvedla. Annie se už zase ovládala,byla sebejistá, klidná, energická a ujala se pevně veleníjako správný generál. Kenny a ten druhý jezdec jiposlušně a pokorně následovali."Tak a teď mi řekni, jak jsi proboha mohl vědět, že těpotřebujeme," ptal se Colin."Já ti to ukážu," řekl jsem tvrdě. "Pojď se podívat."Šel jsem s Colinem k jejich malému cherokee, vyskočilna křídlo, natáhl se přes obě přední sedadla a podíval78