Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

"It's them," Annie said, and I could only nod and swallow.I throttled back and slowed the Six until it was down toNancy's cruising speed, then circled until I came up on herleft side, and about fifty yards away. She had never doneany formation flying. Fifty yards was the closest it wassafe to go to her and even fifty yards was risking it a bit. Ikept my hand on the throttle, my eyes on her, and anextra pair of eyes I didn't know I had, fixed on the heading.To Annie Villars I said, "Hold up the letters for F O L L OW. Slowly. One by one.""Right." She held them flat against the window besideher. We could see Colin's head leaning back behindNancy's. When Annie finished the word we saw him wavehis hand, and after that Nancy waved her map against herwindow, which showed up better."Wytton," I reported. "Is it the right aircraft. They arefollowing us to the Wash. Can you give me a steer toKing's Lynn?""Delighted," he said. "Steer zero four zero, and call Marhamon frequency one one nine zero.""Thanks a lot," I said with feeling."You're very welcome."Good guys, I thought. Very good guys, sitting in theirdarkened rooms wearing headsets and staring at theirlittle dark Circular screens, watching the multitude of yellowdots which were aircraft swimming slowly across liketadpoles. They'd done a terrific job, finding the Rosses.Terrific."Can you make a figure four?" I asked Annie Villars."Certainly."The scissors began to snip."When you have, would you hold up the O, then the four,then the O again?""With pleasure."She held up the figures. Nancy waved the map. We setoff north-eastwards to the sea, Nancy staying behind usto the right, with me flying looking over my shoulder tokeep a steady distance between us. I judged it would takethirteen minutes at her speed to reach the sea, five to tento let down, and twenty or so more to return underneaththe cloud base to Cambridge. Her fuel by the time she gotthere would be low, but there was less risk of her runningdry than of hitting a hill or trees or a building by goingdown over the land. Letting down over the sea was inthese circumstances the best procedure whenever possible."We're going to need some more letters," I told Annie."Which?""Urn… R, I, V, and N, D, C, and a T, and a nine.""Right."Out of the corner of my eye I could see Annie Villarssnipping and Kenny Bayst, sitting behind her, sorting outthe letters she had already made so that she could easilypick them out when they were needed. There was, Ithought to myself, with a small internal smile, a truce inoperation in that area.Marham radar reported, "You have four miles to run tothe coast.""Hope the tide's in," I said facetiously."Affirmative," he said with deadpan humour. "High watereighteen forty hours B ST.""And… er… the cloud base?""Stand by." Down in his dark room he couldn't see thesky. He had to ask the tower dwellers above. "Cloud basebetween six and seven hundred feet above sea level overthe entire area from the Wash to Cambridge. Visibility twokilometres in drizzle.""Nice," I said with irony. "Very.""Jsou to oni," řekla Annie. Dokázal jsem jen přikývnout aobtížně jsem polkl.Ubral jsem rychlost, abychom letěli stejně jako Nancy,pak jsem zakroužil, abych byl po její levici, ve vzdálenostiasi padesáti yardů. Blíž jsem si netroufal, i takhle jsmeletěli dost těsně, když jsem uvážil, že Nancy nikdy nelítalave formaci. Nespustil jsem z ní oči, ruku na plynové pácea dalším párem očí (nevěděl jsem, že je mám) jsemsledoval indikátor kursu.Požádal jsem Annie Villarsovou, aby proti okénkupostupně přidržela písmena N A S L E D U J.Přikývla a začala písmena přidržovat na okénku vedlesvého sedadla, pomalu, jedno po druhém. Viděli jsme, jakse Colin naklání přes Nancy. Když Annie ukázala celéslovo, zamával rukou a Nancy zamávala bílou mapou. Tobylo vidět líp."Wyttone," hlásil jsem. "Je to hledané letadlo. Poletí zanámi na Wash. Můžete nám dát kurs na King's Lynn?""S radostí, je to nula čtyři nula. A teď přelaďte naMarham, frekvence nula nula devět nula.""Mockrát vám děkuju," řekl jsem procítěně."Nemáte zač."Zachovali se báječně, říkal jsem si, skutečně báječně.Sedí v zatemněných místnostech, na hlavě sluchátka,před sebou malé tmavé kulaté obrazovky, po kterýchpomalu pluje množství svítících žlutých teček, množstvíletadel, na která se bez ustání upřeně dívají. To, že našliColina a Nancy, byl ohromný výkon, ohromný."Můžete vystřihnout čtyřku a nulu?" zeptal jsem seAnnie."Samozřejmě."Nůžky se zase daly do práce."Až budete hotová, ukažte jim nulu a pak čtyřku a pakznovu nulu, ano?""S radostí."Ukázala postupně čísla a Nancy zamávala mapou.Zamířili jsme na severovýchod, nad moře. Nancy zůstalavpravo za námi. Díval jsem se přes rameno a snažil sezachovat stálý odstup. Předpokládal jsem, že nám potrváasi třináct minut, než se dostaneme nad moře, tak pět aždeset minut, než sestoupíme pod mraky, a dvacet minut,než doletíme nad Cambridge. Nancy vyčerpá skorovšechny pohonné hmoty, ale to ji ohrozí míň, než kdybyriskovala, že narazí do stromů nebo vysokých budov,kdyby se snažila dostat pod mraky nad zemí. Sestoupitnad mořem je v takovéto situaci vždycky nejmoudřejší,jeli to uskutečnitelné."Budeme potřebovat ještě nějaká písmena," řekl jsemAnnie."Která?""No… B, T a pak ještě V a M.""Dobře."Koutkem oka jsem zahlédl, jak Annie pilně vystřihuje,zatímco Kenny pečlivě třídí a seřazuje písmena, která jižbyla hotová, aby z nich mohla snadno vybírat. Zdá se, žetam vzadu uzavřeli příměří, pomyslil jsem si s úsměvem.Ozval se marhamský radar: "Jste čtyři míle od pobřeží.""Doufám, že je příliv."Měl smysl pro humor. "Souhlasí, maximální přílivosmnáct čtyřicet britského standardního času.""Jaká je dolní hranice mraků?""Čekejte…" U radaru na nebe neviděli, musel se zeptatkolegů nahoře ve věži. "Dolní hranice šest až sedm setstop nad mořem, od Washe až ke Cambridgi úplnězataženo. Viditelnost dva kilometry, slabý déšť.""Prima," řekl jsem s úsměškem. "To ano."76