Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

north-east of Cambridge, was crisp, cool, efficient."Cloud base at Cambridge six hundred feet, no furtherdeterioration in past half-hour. Visibility three kilometresin light rain. Surface wind two four zero, ten knots.""Weather copied," I said automatically.I was looking at the map. Another radio mast, this oneseven hundred feet high, south of Peterborough. Go on,Nancy, I thought, go on, further east. Don't try there. Notthere…Wytton said, "Aircraft now back on one one zero."I rubbed a hand round the back of my neck. I could feelthe sweat."Steer zero nine five. You are now ten miles west of theaircraft.""I'm climbing to flight level eight zero. To see better.""Cleared to eight zero."The altimeter hands crept round to eight thousand feet.The blanket of white fleece spread out unbroken in alldirections to the horizon, soft and pretty in the sun. Thepassengers murmured, perhaps realizing for the first timethe extent of Nancy's predicament. Mile after mile aftermile of emptiness, and absolutely no way of telling whereshe was."Aircraft's circling again… Maintain zero nine five. You arenow seven miles to the west."I said over my shoulder to Annie Villars, "We'll see themsoon… Would you take this notebook…" I handed her thespiral bound reporters' notebook I used for jotting duringflight, "and make some letters out of the pages? As big asyou can. We will need, you see, to hold them up in thewindow, so that Nancy and Colin can read what we wantthem to do."And let it be them, I thought coldly. Just let it be them,and not some other poor lost souls. Because we'd have tostay to help. We couldn't leave them to struggle and looksomewhere else for the ones we wanted…Annie Villars fumbled in her handbag and produced asmall pair of scissors."Which letters?" she said economically. "You say, and I'llwrite them down, and then make them.""Right… FOLWBASE. That will do to start with."I twisted my head and saw her start snipping. She wasmaking them full page size and as bold as possible. Satisfied,I looked forward again, scanning the sunny waste,searching for a small black cigarette shape moving ahead."Turn on to one zero five," Wytton said. "The aircraft isnow in your one o'clock position five miles ahead."I looked down over to the right of the aircraft's nose.Ambrose reluctantly looked out of the window in sulkysilence."There," Kenny Bayst said. "Over there, down there."I looked where he was pointing… and there it was,slightly more over to our right, beginning another circlingsweep over a darker patch of cloud which might havebeen a hole, but wasn't."Contact," I said to Wytton. "Closing in now.""Your intentions?" he asked unemotionally."Lead them up to the Wash, descend over the sea, followthe river and railway from King's Lynn to Cambridge.""Roger. We'll advise Marham. They'll give you radar coverageover the sea."I put the nose down, built up the speed, and overhauledthe other aircraft like an E-type catching a bicycle. Thenearer we got the more I hoped… it was a low-wingedaeroplane… a Cherokee… white with red markings… andfinally the registration number… and someone franticallywaving a map at us from the window.The relief was overpowering.Tamější operatér mluvil energicky, věcně a stručně."Dolní hranice mraků v Cambridgi šest set stop, vuplynulých třiceti minutách počasí beze změn. Viditelnosttři kilometry, lehký déšť. Vítr nad zemí nula čtyři nula,deset uzlů.""Potvrzuji příjem," odpověděl jsem automaticky.Díval jsem se na mapu. Jižně od Peterboroughu byl dalšístožár vysílačky, vysoký sedm set stop. Leť dál, Nancy, leťdál na východ, modlil jsem se, tady se o nic nepokoušej,tady ne…"Sledované letadlo letí opět na jedna jedna nula."Mnul jsem si šíji, bolelo mě za krkem a lil ze mě pot."Leťte nula devět pět. Jste teď deset mil západně odsledovaného letadla.""Vystoupím na osm nula, abych líp viděl.""Osm nula, v pořádku."Ručička výškoměru se pomalu stáčela na osm tisíc stop.Pod námi se do nedohledna rozprostíralo nekonečné bílémoře, jednotvárné a bez přerušení, ozářené sluncem. Mojicestující tiše hovořili, pravděpodobně si teprve teď začínaliuvědomovat obtížnost situace, ve které se Nancy ocitla,uprostřed nekonečné prázdnoty, bez možnosti orientace."Sledované letadlo začíná opět kroužit… zůstaňte na nuladevět pět. Jste teď sedm mil západně."Otočil jsem se k Annii Villarsové. "Myslím, že budemebrzy u nich. Prosím vás, vzala byste si tenhle blok…" podaljsem jí veliký poznámkový blok, do kterého jsem si psalpoznámky během letu. "Potřebuju, abyste z něho nějakéstránky vytrhla a vyrobila z nich písmena, co největší.Budeme písmena přidržovat proti oknu, aby je Colin aNancy mohli přečíst, musíme jim napsat, co mají dělat."Jen aby to skutečně byli oni! Kéž by to byli oni, a nenějací zcela cizí nešťastníci, kterým bychom museli přispětna pomoc. Nemohli bychom je nechat napospas osudu aodletět jinam, hledat ty, na kterých nám tolik záleží.Annie Villarsová se chvíli hrabala v kabelce a vytáhlanůžky."Která písmena chcete?" zeptala se věcně. "Řeknětekterá, já si je napíšu a pak je vystříhám.""Dobře… vystřihněte NÁSLEDUJ R K, to bude pro začátekstačit."Otočil jsem se a zahlédl, jak začala pilně vystřihovat.Vyrobila každé písmeno z celé stránky, aby bylo conejzřetelnější. Spokojeně jsem se obrátil zpět a pátraljsem v prázdnotě dole před námi po malém tmavém stínu."Točte na jedna nula pět," hlásil Wytton. "Sledovanéletadlo je ve směru na jedné hodině od vás, vzdáleno pětmil."Díval jsem se dopředu dolů, vpravo od letadla. Ambrosemlčky a rozladěně otočil hlavu k oknu."Tamhle," zvolal Kenny Bayst, "tamhle jsou, dole."Podíval jsem se, kam ukazuje… byli tam, vpravo dolepřed námi, a začínali zvolna kroužit kolem tmavšího místav moři mraků, které asi považovali mylně za mezeru."Máme je," hlásil jsem Wyttonu, "blížíme se k nim.""Co uděláte?" zeptal se operatér věcně."Povedu je směrem na Wash, nad mořem sestoupímepod mraky a pak poletíme podél řeky a železnice od King'sLynnu do Cambridge.""Dobře. Ohlásím to Marhamu. Povedou vás nad mořem."Sklonil jsem letadlo nosem dolů, přidal rychlost apředhonil jsem malé letadlo jako jaguár cyklistu. Jak jsmese přibližovali, stoupaly moje naděje… bylo to letadlo snízko nasazenými křídly… byl to cherokee… bíločervenébarvy… konečně jsem zahlédl registrační číslo. Zaokénkem letadla někdo na nás zuřivě mával mapou.Zaplavil mě pocit obrovské úlevy.75