Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

she had enough for at least two hours' flying.The worst thing was the radio. She would have no communicationwith the ground, nor could she receive anysignals from the navigation beacons. Well… dozens ofpeople flew without radio, without even having it installedat all. If she was worried about getting lost, she couldland at the first suitable airfield.It might not have happened yet, I thought. Her radiomight still be working. The nitric acid might not yet haveeaten through the main electrical cable.While I was on the ground I was too low down for themto hear me, but if I got up in the air fast enough I couldtell the Manchester control people the situation, get themto relay the facts to her, tell her to land at an airfield assoon as she could… A fairly simple matter to repair thecable, once she was safe on the ground.I gave Ambrose his hat. He was still outside on the grass,waiting for me to climb through to the left hand seat. Ishifted myself across on to it with no seconds wasted andhe hauled himself up after me. By the time he'd strappedhimself in I had the engine running, my head-set in place,and the radios warming up."What's the rush?" Ambrose inquired, as we taxied atjust under take-off speed down to the far end."Have to send a radio message to Colin Ross, who's inthe air ahead of us.""Oh…" He nodded heavily.He knew the Rosses had come up when we had, knewthat Nancy was flying. "All right then." I thought fleetinglythat if he thought I couldn't even hurry without getting hispermission first he was in for a moderate shock. I wasn'ttaking him back to Cambridge until I was certain Nancyand Colin were safe.As there was only one head-set on board Ambrose couldn'thear any incoming transmissions, and with the microphoneclose against my lips I doubted if he could hearover the engine noise anything I sent outward I thought Iwould delay as long as possible inviting his objections.Two hundred feet off the ground I raised the Air TrafficController at Liverpool. Explained that Nancy's radio mightbe faulty asked if he had heard her.Yes, he had. He'd given her radar clearance out of thecontrol zone, and handed her on to Preston Information.Since I had to stay on his frequency until I was out of thezone myself I asked him to find out from Preston if theystill had contact with her."Stand by," he. said.After a long two minutes he came back."They did have," he said briefly. "They lost her in themiddle of one of her transmissions. They can't raise hernow."Sod the Major, I thought violently. Stupid, dangerous littleman.I kept my voice casual. "Did they have her position?""Stand by."A pause. He came back."She was on track to Lichfield, ETA Lichfield five three,flying visual on top at flight level four five.""On top?" I repeated with apprehension."Affirmative."We had been climbing steadily ourselves. We went intothin cloud at two thousand feet and came through it intothe sunshine at four thousand. Everywhere below us in alldirections spread the cotton wool blanket, hiding the earthbeneath. She would have to climb to that height as well,because the Pennines to the east of Manchester rose tonearly three thousand feet and the high ridges would havebeen sticking up into the clouds. With no room for hertím, co má, by měla vydržet ve vzduchu aspoň dvěhodiny.Nejhorší ze všeho bylo, že nemá rádiové spojení. Nebudese moci spojit se zemí, nebude mít možnost přijímatsignály z radiomajáků. Ovšem… řada lidí lítá bez rádia,někteří si je ani nedali instalovat. Kdyby Nancy dostalastrach, že se ztratí, mohla by se pokusit přistát nanejbližším letišti.Možná, že ještě spojení neztratila, možná, že se ještě nicnestalo, že se kyselina ještě k hlavnímu kabelu nedostala.Věděl jsem, že ze země se s ní spojit nemohu, ale doufaljsem, že jestli se mi podaří rychle dostat do dostatečnévýšky, mohl bych se spojit s dispečerskou službou vManchesteru, vysvětlit jim situaci, oni by mohli zprávupředat Nancy a mohli by jí říct, aby se snažila conejrychleji přistát… Jakmile by si ve zdraví sedla, nebyl byžádný problém poškozený kabel vyměnit.Podal jsem Ambrosovi klobouk. Stál ještě venku natrávníku a čekal, až nastoupím. Neztrácel jsem jedinouvteřinu, rychle jsem se vyšplhal do kabiny a zatímco sesoukal nahoru on, připoutal jsem se, nastartoval stroj,nasadil si sluchátka a zapnul rádia."Co najednou ten spěch?" bručel Ambrose, když jsmerychle rolovali na konec dráhy."Musím se spojit rádiem s Colinem Rossem, musím mupředat zprávu. Letí před námi."Přikývl. "Aha, dobře."Napadlo mě, že jestli si pan Ambrose myslí, že bez jehosvolení nesmím ani spěchat, tak ho čeká za chvíli menšípřekvapení. Nehodlal jsem se vrátit do Cambridge, dokudNancy s Colinem nepřistane.Protože na palubě byla jen jedna sluchátka, nemohlAmbrose slyšet příjem, a protože jsem měl mikrofon až uúst, doufal jsem, že v hluku motoru neuslyší ani to, coříkám já. Čím později se dozví, o co jde, tím později začneprotestovat.Jakmile jsem se dostal dvě stě stop nad zem, spojil jsemse s řízením letového provozu v Liverpoolu a vysvětlil jim,že Nancyino rádio možná selhalo nebo selže, a zeptal jsemse, jestli s ní mají spojení.Odpověděli, že s ní spojeni měli, dali jí pokyn k průletujejich okrskem a předali Prestonu. Protože jsem sliverpoolským dispečerem musel ještě zůstat ve spojení,požádal jsem ho, aby se zeptal v Prestonu, jestli se jimNancy ohlásila."Čekejte," řekl.Ozval se po nekonečných dvou minutách."Měli s ní spojení," řekl stručně, "pak se najednouuprostřed vyslání odmlčela. Teď už se jim neozývá."Hrom do majora, říkal jsem si vztekle. Je to idiot,nebezpečný idiot.Snažil jsem se mluvit klidně. "Měli její pozici?""Čekejte."Po chvilce se znovu přihlásil."Letěla na Lichfield, nad který by měla přiletět v padesátétřetí minutě ETA, letěla nad mraky, letová hladina čtyřitisíce pět set stop.""Nad mraky?" zeptal jsem se stísněně."Souhlasí."Taky jsem vytrvale stoupal. Ve výšce dvou tisíc stop jsemvletěl do řídkých cárů mraků a ve čtyřech tisících jsem sevynořil do slunečního jasu. Všude pod námi, až kam okodohlédlo, se rozprostírala měkká oblačná peřina azakrývala zemi. Nancy se taky musela vyšplhat do čtyřtisíc, protože východně od Manchesteru čněly do mrakůhřebeny Penin, jejichž vrcholky byly vysoké tři tisíce stop.Mezi spodní hranici mraků a hory se nemohla vejít, měla70