Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

"And I've got to get back, haven't I?" she said reasonably.Chanter pulled open the telephone box door."You taking a lease on that space, man?" he inquired.He put his arm forward over Nancy's chest a millimetresouth of her breasts and scooped her out. She half disappearedinto the enveloping fuzz and re-emerged blushing."Chanter, for God's sake, we're at the races!""Transfer to my pad, then.""No, thank you.""Women," he said in disgust. "Goddamn women. Don'tknow what's good for them.""How's that for a right-wing reactionary statement?" Iinquired of the air in general."You cool it, man. Just cool it."Nancy smoothed herself down and said, "Both of you coolit. I'm going back to the aeroplane now to get set for goinghome, and you're not coming with me, Chanter. Ican't concentrate with you crawling all over." He stayedbehind with a bad grace, complaining bitterly when shetook me with her. "He's impossible," she said as wewalked across the track. But she was smiling.Spreading the map out on the wing I went through theflight plan with her, step by step, as that was what shewanted. She was going back as we'd come, via the radiobeacon at Lichfield not a straight line but the easiest wayto navigate. As she had said, it was a simpler businessgoing home. I worked out the times between points forher and filled them in on her planning sheet."You are five times as quick at it as I am," she sighed."I've had a spot more practice."I folded the map and clipped the completed plan on to it."See you at Cambridge," I said. "With a bit of luck.""Meany.""Nancy…""Yes?"I didn't exactly know what I wanted to say. She waited.After a while I said earnestly, "Take care."She haft smiled. "I will, you know." Colin came across thetrack dragging his feet. "God, I'm tired," he said. "How'smy pilot?""Ready, willing, and if it's your lucky day, able."I did the external checks for her while they climbedaboard. No bombs to be seen. Didn't expect any. Shestarted the engine after I'd given her the all clear, andthey both waved as she taxied of She turned into the windat the far end of the field, accelerated quickly, and liftedoff into the pale-grey sky. The clouds were a shade lowerthan they had been. Nothing to worry about. Not if it wasclear at Cambridge. I strolled across to the DerrydownsSix. Annie Villars and Kenny Bayst were both there already,studiously looking in opposite directions. I unlockedthe doors, and Annie embarked without a word. Kennygave her a sour look and stayed outside on the ground. Icongratulated him on his winner. It all helped, he said.Ambrose's trainer and jockey trickled back looking pensive,and finally Ambrose came himself, reddish in theface and breathing out beer fumes in a sickly cloud. Assoon as he reached the aircraft he leaned towards me andgave me the full benefit."I've left me hat in the cloakroom," he said. "Hop overand fetch it for me."Kenny and the other two were all of a sudden very busypiling themselves aboard and pretending they hadn'theard. Short of saying "Fetch it yourself", and losingHarley a customer, I was stuck with it. I trudged backacross the track, through the paddock, into the members'gents, and collected the hat off the peg it was hanging on.Its band was so greasy that I wondered how Ambrose had"Zpátky se přece nějak dostat musím," dodala věcně."Hm…"Chanter otevřel dveře telefonní budky."Vy jste si to tam pronajal nebo co?"Natáhl paži, obejmul Nancy kolem prsou a vytáhl ji ven.Zmizela v oblaku třásní a červenala se, když se znovuvynořila."Proboha Chantere, jsme na veřejnosti.""Tak pojď ke mně do kvartýru.""Pěkně děkuju.""Ženské," řekl znechuceně, "čert vem ženské. Nemajírozum a neumějí si ničeho vážit.""No prosím, to byl krásný, pravičácký, reakční proslov,"poznamenal jsem."Koukej, už mě přestaň míchat, dej si pokoj."Nancy si uhladila šaty. "Dejte oba pokoj. Jdu zpátky kletadlu, musím se připravit na zpáteční cestu. A ty,Chantere, se mnou nechoď. Nemohla bych se soustředit,kdybys po mně věčně lezl." Nešel za ní a nesnažil se anizakrýt vztek, když viděl, že mě Nancy vzala s sebou. Kdyžjsme přecházeli přes dráhu, poznamenala, že Chanter jenemožný, ale usmívala se přitom.Roztáhl jsem mapu na křídle letadla a prošel s Nancy jejíletový plán krok za krokem, jak si přála. Vracela se postejné trase, po které jsme přiletěli, podle radiomajáku vLichfieldu. Nebyla to nejkratší cesta, ale byla navigačněnejjednodušší. Měla pravdu, když říkala, že cesta domů jesnadnější. Vypočítal jsem časy mezi jednotlivýmiorientačními body a zapsal je do jejího plánu."Jde vám to pětkrát rychleji než mně," postěžovala si."Už jsem to několikrát dělal."Mapu jsem složil a připevnil k ní vypracovaný plán."Když všechno půjde dobře, tak se uvidíme v Cambridgi,"řekl jsem."Nebuďte jedovatý.""Nancy…""Ano?"Nevěděl jsem, co vlastně chci říct. Čekala."Dejte na sebe pozor."Usmála se. "To víte, že dám." Přes trať se k nám blížilColin. Sotva za sebou vlekl nohy. "Páni, mám toho dnesdost. Co dělá můj pilot?""Tvůj pilot je připravený, ochotný, a jestli je schopný, tose teprve uvidí. Snad budeš mít štěstí."Zatímco nastupovali, provedl jsem za ni zevní kontroluletadla. Nikde žádná bomba. Žádnou jsem také nečekal.Nastartovala, a když jsem jí dal znamení, že je všechno vpořádku, oba mi zamávali. Letadlo se začalo vzdalovat. Nakonci dráhy se otočilo proti větru, prudce zrychlilo,vzneslo se do vzduchu a mířilo k šedavému nebi. Spodníhranice mraků o trochu poklesla. Zatím ale nebyl důvodke starostem, pokud je ovšem v Cambridgi jasno. Přešeljsem ke své šestce. Annie Villarsová a Kenny Bayst užtam oba čekali, pečlivě otočení jeden k druhému zády.Odemkl jsem dvířka a Annie beze slova nastoupila. Kennyse za ní nevrle ohlédl a rozhodl se zůstat venku.Pogratuloval jsem mu k vítězství. Řekl, že mu přišlo vhod.Pak přišli postupně Ambrosův trenér a žokej, oba zamlklí,a nakonec sám Ambrose. Obličej měl zardělý a táhlo zněho pivo na sto honů. Jakmile došel k letadlu, naklonil seke mně a obdařil mě celým oblakem pivních výparů."Poslyšte," řekl, "zapomněl jsem v šatně klobouk, skočtemi pro něj, ano?"Kenny a ostatní předstírali, že nic neslyšeli. Nemohl jsemdost dobře říct "skočte si pro to sám", nemohl jsempřipravit Harleyho o zákazníka, musel jsem se sebrat a jít.Zamířil jsem přes dráhu, přes padok a vešel do pánskéšatny v klubu. Sebral jsem jediný klobouk, který navěšáku zbyl. Měl odporně zamaštěnou pásku a já se divil,že se Ambrose nestydí takový klobouk někomu dávat do68