Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

with her and helped her all I could with the many technicalitiesand regulations she would meet in the complexManchester control zone. The weather forecast was fordear skies until evening, there would be radar to help herif she got lost, and I would be listening to her nearly allthe time on the radio as I followed her up.Colin grinned at me."Harley would be horrified at the care you're taking tolook after her. Let them frighten themselves silly," he'dsay, "then he'll fly with us all the time, with none of thisdo-it-yourself nonsense.""Yeah," I agreed. "And Harley wants you safe, too, don'tforget.""Did he tell you to help us?""Not actually, no.""Thought not."Harley had said crossly, "I don't want them making ahabit of it. Persuade Colin Ross she isn't experiencedenough."Colin didn't need persuading he knew. He also wanted toplease Nancy. She set off with shining eyes, like a childbeing given a treat.The Derrydowns Six had been hired by an un-clued-uptrainer who had separately agreed to share the trip withboth Annie Villars and Kenny Bayst. Even diluted by thehiring trainer, the large loud-voiced owner of the horse hewas running, and the jockey who was to ride it, the atmosphereat loading time was poisonous.Jarvis Kitch, the hiring trainer, who could have helpedretreated into a hub."How was I to know," he complained to me in aggrievedanger, "that they loathe each other's guts?""You couldn't," I said soothingly."They just rang up and asked if there was a spare seat.Annie yesterday, Bayst the day before. I said there was.How was I to know?…""You couldn't."The loud-voiced owner, who was evidently footing thebill, asked testily what the hell it mattered, they would becontributing their share of the cost. He had a north countryaccent and a bullying manner, and he was the sort ofman who considered that when he bought a man's serviceshe bought his soul. Kitch subsided hastily the smallattendant jockey remained cowed and silent throughout.The owner, whose name I later discovered from the racecardwas Ambrose, then told me to get a move on as hehadn't hired me to stand around all day on the ground atCambridge.Annie Villars suggested in embarrassment that the captainof an aircraft was like the captain of a ship."Nonsense," he said, "In a two bit little outfit like thishe's only a chauffeur. Taking me from place to place isn'the? For hire?" He nodded. "Chauffeur."His voice left no one in any doubt about his opinion onthe proper place of chauffeurs.I sighed, climbed aboard, strapped myself in. Easy to ignorehim, as it was far from the first time in my life I'dmet that attitude. All the same, hardly one of the jolliestof trips.The Cherokee Six cruised at fifty miles an hour fasterthan the One Forty, so that I passed Nancy somewhere onthe way up. I could hear her calling the various flight informationregions on the radio, as she could hear me. Itwas companionable, in an odd sort of way. And she wasdoing all right.I landed at Haydock a few minutes before her, andunloaded the passengers in time to watch her come in.She put on a show to impress the audience, touchingdown like a feather on the grass. I grinned to myself. Notbad for a ninety-hour amateur. It hadn't been the easiestof trips either. There would be no holding her, after this.její letový plán a snažil se jí vysvětlit všechny technicképodrobnosti a všechna pravidla, jimiž se bude muset říditv obtížné manchesterské oblasti. Podle předpovědi počasímělo být až do večera hezky, a kromě toho jí budepomáhat radiolokátor. Ostatně věděl jsem, že poletím zaní a budu ji celou cestu poslouchat v rádiu.Colin se na mě ušklíbl."Harley by zuřil, kdyby tušil, jak o nás pečuješ. Určitě simyslí, že by bylo lepší, kdybys nás nechal, abychom zažilipořádný strach, dali si napříště s touhle samoobsluhoupokoj a vrátili se kajícně pod vaše zkušená křídla.""To máš pravdu, jenže Harleymu taky záleží na tom, abyse ti nic nestalo, na to nezapomeň.""Řekl ti snad, abys nám pomáhal?""Vlastně ani ne.""To jsem si myslel."Harley mi řekl, že si nepřeje, aby si tohle Rossovi zvykali,a abych Colina přesvědčil, že Nancy není ještě dostatečnězkušená.Colina jsem přesvědčovat nemusel, byl si toho sám dobřevědom, ale chtěl Nancy udělat radost. Odstartovala sezářícíma očima, jako když se dítě chystá poprvé dodivadla.Mého cherokee si najal jeden nezasvěcený trenér, který,aniž se s někým poradil, slíbil volná místa v letadle AnnieVillarsové i Kennymu Baystovi. Přestože kromě trenéra snámi letěl ještě majitel koně a jeho jezdec, na náladě tonepřidalo a atmosféra před startem byla nabitá elektřinou.Trenér Jarvis Kitch, který si mě najal, místo aby se snažilnáladu trochu spravit, se urazil a s nikým se nebavil."Jak jsem měl vědět," stěžoval si dotčeně, "že se ti dvanemůžou ani vidět?""To jste samozřejmě vědět nemohl," utěšoval jsem ho."Jednoduše mi zavolali a ptali se, jestli máme volno.Annie volala včera, Kenny Bayst předevčírem. Tak jsemřekl, že volný místa máme. Jak jsem mohl vědět…""To jste nemohl."Majitel koně, který měl asi platit účet za let, podrážděněhalasil, že to snad každému může být jedno, jestli se tidva nesnášejí, hlavně když zaplatí část účtu. Mluvil jakočlověk ze severu, choval se povýšeně a patřil zřejmě mezity, kteří si myslí, že když platí za něčí služby, koupili sicelého člověka. Kitch rychle zmlkl. Jezdec se chovalzaraženě a tiše celou cestu. Majitel (zjistil jsem později, žese jmenuje Ambrose) na mě začal spěchat. Prý si měnenajal na to, abych se flákal po cambridgském letišti.Annie Villarsová rozpačitě poznamenala, že velitel letadlaje něco jako kapitán na lodi."Nesmysl," odsekl Ambrose. "V takovém krcálku, jako jetohle, je to pro mě prostě šofér. Vozí mě z místa na místo,ne? Dělá to za peníze, ne? Tak je tedy šofér."Tón jeho hlasu nenechával nikoho na pochybách o tom,co si mysli o šoférech a jaký k nim má vztah.Vzdychl jsem, vylezl nahoru a připoutal se. Bylo snadnétoho chlapa ignorovat, s lidmi jeho druhu, s jeho postojemk bližním jsem se už kolikrát setkal. Musel jsem prostěpočítat s tím, že tenhle let moc veselý nebude.Má šestka letěla o padesát mil za hodinu rychleji nežstočtyřicítka, takže jsem Nancy brzy minul. Slyšel jsem vesluchátkách, jak se domlouvá s různými letovýmiinformačními středisky a ona slyšela, jak dostáváminstrukce já. Člověk při tom měl zcela zvláštní pocitspojenectví. A Nancy si vedla dobře.Přistál jsem v Haydocku o několik minut dřív a stačil jsemse včas zbavit cestujících, takže jsem se mohl dívat, jak sisedá. Dala si záležet, snažila se ukázat před obecenstvema přistála lehce jako peříčko. Musel jsem se usmát. Naamatéra, který měl nalítáno devadesát hodin, to nebylošpatné. A tak úplně jednoduchý let to taky nebyl. Teď65