Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

"All right," I said. "Thanks.""Thanks yourself." They were tired and expansive. Ilanded at White Waltham before Colin arrived back fromWindsor, and the other four yawned and gossiped, openingall the doors and fanning themselves."… gave him a breather coming up the hill.""That was no breather. That was the soft bugger droppinghis bit. Had to give him a sharp reminder to get himgoing again.""Can't stand that fellow Fossel…""Why do you ride for him then?""Got no choice, have I? Small matter of a retainer…""… What chance you got on Candlestick?""Wouldn't finish in the first three if it started now…""Hey," said Kenny Bayst, leaning forward and tapping meon the shoulder. "Got something that might interest you,sport." He pulled a sheet of paper out of his trouserpocket."How about this, then?"I took the paper and looked at it. It was a leaflet, highquality printing on good glossy paper. An invitation to allracegoers to join the Racegoers' Accident Fund."I'm not a racegoer," I said."No, read it. Go on," he urged. "It came in the post thismorning. I thought you'd be interested, so I brought it."I read down the page. "Up to one thousand pounds forserious personal injury, five thousand pounds for accidentaldeath. Premium five pounds. Double the premiumdouble the insurance. The insurance everyone can afford.Stable lads, buy security for your missus. Jockeys out ofwork but in the money. Race crowds, protect yourselfagainst road accidents on the way home. Trainers who flyto meetings, protect yourself against bombs!""Danm it," I said.Kenny laughed. "I thought you'd like it."I handed the leaflet back, smiling. "Yeah. The soandsos.""Might not be a bad idea, at that."Colin's hired car drove up and decanted the usual spentforce. He climbed wearily into his seat, clipped' shut hisbelt, and said, "Wake me at Cambridge.""How did it go?" Kenny asked."Got that sod Export home by a whisker… But as for Uptight,"he yawned, "They might as well send him to theknackers. Got the slows right and proper, that one has."We woke him at Cambridge. It was a case of wakingmost of them, in point of fact. They stretched their way onto the tarmac, shirt necks open, ties hanging loose, jacketson their arms. Colin had no jacket, no tie for him, thecustomary jeans, the rumpled sweat shirt, the air of beingnobody, of being one in a crowd, instead of a crowd inone.Nancy and Midge had come in the Aston Martin to pick usup."We brought a picnic," Nancy said, "as it's such a superevening. We're going to that place by the river."They had also brought swimming trunks for Colin and apair of his for me. Nancy swam with us, but Midge said itwas too cold. She sat on the bank wearing four watcheson her left arm and stretching her long bare legs in thesun.It was cool and quiet and peaceful in the river after thehot sticky day. The noise inside my head of engine throbcalmed to silence. I watched a moorhen gliding along bythe reeds, twisting her neck cautiously to fasten me with ashiny eye, peering suspiciously at Colin and Nancy floatingaway ahead. I pushed a ripple towards her with my arm.She rode on it like a cork. Simple being a moorhen, I"Tak tedy děkuju."Byli unavení, ale ve výborné náladě. Když jsem přistál veWhite Walthamu, Colin se ještě nevrátil z Windsoru. Mojičtyři cestující zívali a klábosili. Pozotvírali všechna dvířka aovívali se."… když šel do kopce, tak mu dal lego.""Jakýpak lego, nechal ho usnout a pak měl co dělat, abyho včas vzbudil.""Já toho Fossela prostě nesnáším…""Tak proč pro něho jezdíš?""Si snad můžu vybrat? Mám smlouvu, ne?""… ty ho jedeš, jaký myslíš že má šance Candlestick?""Nedostal by se mezi první tři, ani kdyby jsme vyrazili užteď…""Poslyš," ozval se Kenny, naklonil se dopředu a poklepalmi na rameno. "Mám tady něco pro tebe, to by tě mohlozajímat." Sáhl do kapsy a vytáhl nějakou listinu."Co ty na to?"Byl to leták, přepychově vytištěný na křídě. Pisatelvyzýval veškeré dostihové publikum, aby uzavřeloúrazovou pojistku dostihového publika."Já přece nejsem dostihové publikum," namítl jsem."Ale jen si to přečti, čti! Dostal jsem to dnes ráno v poštěa napadlo mě, že by tě to mohlo zajímat, tak jsem to vzals sebou."Četl jsem: Pojišťovna vyplatí až tisíc liber za těžký úraz aaž pět tisíc liber za úmrtí, způsobené úrazem. Prémie pětliber. Dvojnásobná prémie dvojnásobné pojištění.Pojištění, které si může dovolit každý. Stájníci, pojistětese, zabezpečte své ženy, jezdci, úraz vás může připravit omísto, ale získá vám peníze. Diváci, chraňte se protidopravním úrazům na cestě domů. Trenéři, kteří nadostihy lítáte, chraňte se před bombami!"Zatraceně," ulevil jsem si.Kenny se rozesmál. "Však jsem myslel, že se ti to budelíbit."S úsměvem jsem leták vrátil. "Jo. Jsou to ale uličníci.""Ale třeba je to docela dobrej nápad."Colin přijel taxíkem, vyčerpaný a zničený jako vždycky.Unaveně se vyšplhal do letadla, připoutal se a požádalmě, abych ho v Cambridgi vzbudil."Jak to šlo?" ptal se Kenny."Exporta jsem dostal do čela prvního jen o fous… a pokudjde o Updika, udělali by nejlíp, kdyby ho poslali na jatka…šel jak o funuse."Vzbudil jsem ho v Cambridgi. Vlastně jsem musel vzbuditvšechny. Protahovali se, zívali a pomalu se vyhrabávaliven, na asfalt. Košile měli rozepnuté, kravaty povolené,saka přes ruku. Colin neměl košili ani kravatu. Měl nasobě jako obvykle džínsy a zmuchlané bavlněné tričko.Tvářil se jako docela obyčejný člověk, jako jeden ze sta ane jako sto v jednom.Nancy a Midge nám přijely naproti astonmartinem."Vzaly jsme s sebou jídlo na piknik, když je dnes takkrásně," řekla Nancy, "myslely jsme, že bychom se mohliutábořit na tom našem místě u řeky."Přinesly také plavky pro Colina i pro mě. Nancy sekoupala s námi. Pro Midge byla voda příliš studená, sedělana břehu, na levém předloktí čtvery hodinky, a vyhřívalasi dlouhé bosé nohy na sluníčku.Po horkém, uspěchaném dni byl u řeky krásný chládek anádherný klid. V hlavě mi přestala hučet ozvěna motorů.Pozoroval jsem lysku, která tiše klouzala mezi rákosím,otáčela se za mnou a podezíravě se ohlížela za Colinem aNancy, kteří plavali o kus dál. Zčeřil jsem paží vodu. Lyskase kolébala na drobných vlnkách jako korek. Musí býtpříjemné a jednoduché, být takový pták, říkal jsem si.57