Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

habits die hard.Tuesday I took Colin and four assorted others to Wolverhamptonraces, Wednesday, after the Board of Trade departed,I took a politician to Cardiff to a Union strikemeeting, and Thursday I took the racehorse trainer tovarious places in Yorkshire and Northumberland to look atsome horses to see if he wanted to buy any.Thursday evening I made myself a cheese and tomatosandwich and a cup of coffee, and ate them looking at thepin-ups, which were curling a bit round the edges. AfterI'd finished the sandwich I unstuck the Sellotape and tookall the bosomy ladies down. The thrusting pairs of heavilytinged nipples regarded me sorrowfully, like spaniels'eyes. Smiling, I folded them decently over and droppedthem in the rubbish bin. The caravan looked just as dingy,however, without them.Friday morning, when I was in Harley's office filing flightrecords, Colin rang Harley and said he wanted me to stayovernight at Cambridge, ready again for Saturday.Harley agreed. "I'll charge Matt's hotel bill to your account."Colin said, "Fine. But he can stay with me again if helikes."Harley relayed the message. Did I like? I liked. Harleyput down the receiver. "Trying to Save money," he saiddisparagingly, "having you to stay." He brightened: "I'llcharge him the hangarage, though." I took the Cherokeeover to Cambridge and fixed for them to give it shelterthat night. When Colin came he was with four other jockeysthree I didn't know, and Kenny Bayst. Kenny said howwas I. I was fine, how was he? Good as new, been ridingsince Newbury, he said.Between them they had worked out the day's shuttle. Allto Brighton, Colin to White Waltham for Windsor, aeroplaneto return to Brighton, pick up the others, return toWhite Waltham, return to Cambridge."Is that all right?" Colin asked."Sure. Anything you say."He laughed."The fusses we used to have when we used to ask thissort of thing…""Don't see why," I said."Larry was a lazy sod…" They loaded themselves onboard and we tracked down east of the London controlzone and over the top of Gatwick to Shoreham airport forBrighton. When we landed Colin looked at his watch andKenny nodded and said, "Yeah, he's always faster thanLarry. I've noticed it too.""Harley will give him the sack," Colin said dryly, unfasteninghis seatbelt."He won't, will he?" Kenny sounded faintly anxious.Quicker journeys meant smaller bills. "It depends on howmany customers he pinches from Polyplanes through beingfast." Colin grinned at me. "Am I right?""You could be," I agreed.They went off laughing about it to the waiting taxi. Acouple of hours later Colin came back at a run in hisbreeches and colours and I whisked him over to WhiteWaltham. He had won, it appeared, at Brighton. A closefinish. He was still short of breath. A fast car drove rightup to the aircraft as soon as I stopped and had him offdown the road to Windsor in a cloud of dust. I went moreleisurely back to Shoreham and collected the others at theend of their programme. It was a hot sunny day, blue andhazy. They came back sweating.Kenny had ridden a winner and had brought me a bottleof whisky as a present I said he didn't need to give me apresent."Look, sport, if it weren't for you, I wouldn't be riding anymore bleeding winners. So take it."zlozvyk, kterému se těžko odvyká.V úterý jsem letěl s Colinem a čtyřmi dalšími doWolverhamptonu na dostihy, ve středu, když odešli páni zministerstva, jsem vezl jednoho politika do Cardiffu naodborářskou schůzi. Ve čtvrtek jsem poletoval s jednímtrenérem sem a tam po Yorkshiru a Northumberlandu,prohlížel si koně, které hodlal eventuálně koupit.Ve čtvrtek večer jsem si nachystal obložené chleby sesýrem a rajčaty a uvařil si kávu. Jedl jsem a prohlížel sivnadné slečny na stěnách. Už se na okrajích trochukroutily. Když jsem dojedl, pečlivě jsem všechny ty vábivédámy odlepil. Dívaly se na mě vyzývavě i vyčítavě. Usmáljsem se, decentně jsem je složil a zahodil do smetí. Vmaringotce to ale potom nevypadalo o nic líp.V pátek ráno, když jsem seděl u šéfa v kanceláři avyplňoval letové záznamy, telefonoval Harleymu ColinRoss. Chtěl, abych z pátku na sobotu přespal v Cambridgi,abychom mohli včas ráno vyrazit."Beze všeho," souhlasil Harley, "zaúčtuju vám Mattůvhotelový účet.""Prosím," řekl Colin, "ale kdyby chtěl, mohl by spát unás."Harley mi předal vzkaz. Chtěl bych? Ovšem že bychchtěl. Položil telefon. "Ross se snaží ušetřit," řekl kousavě,"proto chce, abyste spal u něho." Pak se rozveselil:"Zaúčtuju mu zato hangár." Letěl jsem do Cambridge azajistil jsem si pro svého cherokee na noc přístřeší. Pakdorazil Colin se čtyřmi dalšími žokeji. Tři jsem neznal,čtvrtý byl Kenny Bayst. Jak prý se mám, řekl jsem, žedobře a jak se má on, řekl že výborně, že od Newburyprakticky neslezl s koně.Měli už celý cestovní rozvrh připravený. Nejdřív letělivšichni do Brightonu, pak jsem měl letět jen s Colinem doWhite Walthamu, odkud Colin jel do Windsoru, já se mělvrátit do Brightonu pro ostatní, zpátky do White Walthamupro Colina a pak společně zpátky do Cambridge."Půjde to takhle?" zeptal se Colin."Ovšem, jak to chcete mít, tak to bude."Rozesmál se."Kdybyste věděl, co jsme dřív museli vyslechnout, kdyžjsme přišli s nějakým podobným návrhem…""Nechápu proč.""Larry byl líný jak veš." Nastoupili a já vyletěl na východod londýnské oblasti, přes Gatwick a na Brighton, kshorehamskému letišti. Když jsme přistáli, podíval seColin na hodinky a Kenny poznamenal: "Jo, vždycky jevšude dřív než Larry. To už sem si taky všiml.""Harley ho co nejdřív vyhodí," prohodil suše Colin arozepnul si bezpečnostní pás."To nemyslíš vážně," řekl Kenny polekaně.Rychlejší, kratší let znamenal menší účet. "No, budezáležet na tom, kolik zákazníků odláká od firmy Polyplane,protože je rychlejší." Ušklíbl se na mě. "Nemám pravdu?""Snad."Odcházeli rozesmátí k čekajícímu taxíku. O dvě hodinypozději se přiřítil poklusem Colin, ještě v dresu, a já s nímrychle přeskočil do White Walthamu. Dozvěděl jsem se, žev Brightonu těsně vyhrál, byl ještě udýchaný. Na letišti naněho čekal rychlý vůz, který zajel až k nám, když jsempřistál, a během vteřiny zmizel s Colinem v oblaku prachusměrem na Windsor. Beze spěchu jsem se vrátil doShorehamu a čekal, až ostatní skončí. Byl krásný,slunečný teplý den a jezdci se vrátili celí uřícení.Kenny vyhrál a přinesl mi darem láhev whisky. Brániljsem se, že mi přece nemusí nic dávat."Koukej, kamaráde, nebejt tebe, tak jsem vůbec nejezdil.Tak se nehádej a ber."56