Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

his career." He let half a minute slip by without comment.Then he cleared his throat and said, "I suppose youwouldn't like to tell me why you left the South Americanpeople?"I admired his delicate approach. "Gap in the dossier?" Isuggested.His mouth twitched. "Well, yes." A pause. "You are ofcourse not obliged…""No," I said. "Still…"Something for something."I refused to take off one day because I didn't think itwas safe. They got another pilot who said it was. So hetook off, and nothing happened. And they sacked me.That's all.""But," he said blankly, "it's a Captain's absolute right notto take off if he thinks it's unsafe.""There's no BALPA to uphold your rights there, you know.They said they couldn't afford to lose custom to other airlinesbecause their Captains were cowards. Or words tothat effect.""Good gracious."I smiled. "Probably the Interport business accounted formy refusal to take risks.""But then you went to Africa and took them," he protested."Well… I needed money badly, and the pay was fantastic.And you don't have the same moral obligation to food andmedical supplies as to airline passengers.""But the refugees and wounded, coming out?""Always easier flying out than. in. No difficulties findingthe home base, not like groping for some jungle clearingon a black night."He shook his head wonderingly, giving me up as a badjob."What brought you back here to something as dull ascrop spraying?"I laughed. Never thought I could laugh in front of theBoard of Trade."The particular war I was flying in ended. I was offeredanother one a bit further south, but I suppose I'd hadenough of it. Also I was nearly solvent again. So I cameback here, and crop spraying was the first thing handy.""What you might call a chequered career," he commented."Mild compared with some.""Ah yes. That's true."He stood up and threw his empty coffee beaker into thebiscuit tin which served as a waste paper basket."Right then… You'll give a bit of thought to this bombbusiness?""Yes.""We'll be in touch with you again." He fished in an innerpocket and produced a card. "If you should want me,though, you can find me at this number.""OK."He made a wry face. "I know how you must feel aboutus.""Never mind," I said. "Never mind."Pak si diskrétně odkašlal. "Nebyl byste náhodou ochoten…neřekl byste mi, proč jste vlastně odešel od téjihoamerické společnosti?"Oceňoval jsem, jak taktně si počíná. "Máte mezeru vmých osobních materiálech?""Ano. Ovšem, jestli nechcete…""Ne, totiž…"Ale co, něco za něco."Bylo to jednoduše tak, že jsem jednou odmítlodstartovat, když se mi to nezdálo bezpečné, a oni sehnalijiného pilota, který neměl námitky, odstartoval, a nic senestalo. Mě vyhodili. To je všechno.""Ale vždyť kapitán má svaté právo neodstartovat, když semu to nezdá.""Jenže tam jsme neměli žádné odbory, které by chránilynaše práva. Vedení tehdy řeklo, že si nemůže dovolitztrácet zákazníky, protože mají zbabělé piloty, nebo taknějak podobně.""Pane bože!"Usmál jsem se. "Od té záležitosti u Interportu jsem ztratilchuť riskovat.""Pak jste přece jel do Afriky, tam jste riskoval až dost.""No… tehdy jsem nutně potřeboval peníze, nabídli mifantastický plat. Ostatně když člověk vozí jídlo a léky,nenese takovou zodpovědnost, jako když lítá s lidmi.""Zpět jste však lítal s raněnými a uprchlíky, ne?""Zpátky to bylo jednodušší, domovský přístav člověknašel snadno, horší bylo sedat si v noci někde v džungli."Potřásl nechápavě hlavou. Asi mne měl za ztracenýpřípad."Prosím vás, co vás potom přimělo, abyste vzal takotravnou práci, jako je postřik poli?"Rozesmál jsem se. Nikdy předtím by mě nebylo napadlo,že se kdy budu smát v přítomnosti pánů vyšetřovatelů zkomise ministerstva obchodu."Tehdy v Africe ta moje válka skončila. Nabídli mi jinouválku, dál na jihu, ale já už toho měl dost a taky jsem siuž trochu našetřil. Tak jsem se vrátil domů a to leteckéhnojení bylo prostě první místo, o které jsem zavadil.""Máte dost pestrou minulost.""Zdaleka ne tak pestrou jako řada jiných lidí.""Snad. Máte pravdu."Vstal a zahodil prázdný kalíšek do plechovky, kterásloužila jako košík na odpadky."Tak tedy dobře… ale buďte tak laskav, uvažujte o té našízáležitosti s bombou, ano?""Ano.""My se zase ohlásíme." Sáhl do kapsy od saka a podal minavštívenku. "Kdybyste se chtěl se mnou spojit vy, tak měnajdete na tomto čísle.""Dobře."Ušklíbl se. "Umím si představit, jak nás máte rád.""Ale ne, to nic, to nic."CHAPTER EIGHT 8For most of that week I flew where I was told to, andthought about radio bombs, and sat on my own in thecaravan in the evenings. Honey didn't come back, but onthe day after her visit I had returned from Rotterdam tofind a large bag of groceries on the table eggs, butter,bread, tomatoes, sugar, cheese, powdered milk, tins ofsoup. Also a pack of six half pints of beer. Also a notefrom Honey: Pay me next week.Not a bad guy, Honey Harley. I took up eating again. OldVětšinu dalšího týdne jsem lítal tam, kam mě poslali,uvažoval jsem o detonátorech na vysílačku a po večerechjsem vysedával v maringotce. Honey se už neobjevila, aleden po její první a zatím poslední návštěvě, když jsem sevrátil z Rotterdamu, našel jsem na stole velký papírovýpytel plný nákupů. Byla tam vajíčka, chleba, máslo, rajskájablíčka, cukr, sýr, mléko v prášku a polévkové konzervy.Taky tam byl karton piva a lísteček, na kterém stálo:Zaplatíte mi, až budete brát.Honey byla kamarádka. Začal jsem zase jíst. Byl to55