Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

Outside on the airfield my part-time colleague, Ron, wasshowing a new pupil how to do the external checks. Theycrept round the trainer inch by inch. Ron talked briskly.The pupil, a middle-aged man, nodded as if he understood.The tall man was saying in effect that they had got nowherewith the bomb."The police have been happy to leave the investigationswith us, but frankly in these cases it is almost impossibleto find. the identity of the perpetrator. Of ' course ifsomeone on board is a major political figure, or a controversialagitator… Or if there is a great sum of personalinsurance involved… But in this case there is nothing likethat.""Isn't Colin Ross insured?" I asked."Yes, but he has no new policy, or anything exceptional.And the beneficiaries are his twin sisters. I cannot believe…""Impossible," I said with conviction. "Quite so.""How about the others?"He shook his head."They all said, in fact, that they ought to be better insuredthan they were." He coughed discreetly. "There is,of course, the matter of yourself.""What do you mean?"His sharp eyes stared at me unblinkingly."Several years ago you took out a policy for the absolutebenefit of your wife. Although she is now your ex-wife,she would still be the beneficiary. You can't change thatsort of policy.""Who told you all this?""She did," he said. "We went to see her in the course ofour inquiries." He paused. "She didn't speak kindly ofyou."I compressed my mouth. "No. I can imagine. Still, I'mworth more to her alive than dead. She'll want me to liveas long as possible.""And if she wanted to get married again? Your alimonypayments would stop then, and a lump sum from insurancemight be welcome."I shook my head."She might have killed me in a fury three years ago, butnot now, cold bloodedly, with other people involved. Itisn't in her nature. And besides, she doesn't know anythingabout bombs and she had no opportunity… You'llhave to cross out that theory too.""She has been going out occasionally with an executivefrom a firm specializing in demolitions."He kept his voice dead even, but he had clearly expectedmore reaction than he got. I wasn't horrified or evenmuch taken aback."She wouldn't do it. Or put anyone else up to doing it.Ordinarily, she was too… too kind hearted. Too sensible,anyway. She used to be so angry whenever innocent passengerswere blown up… she would never do it herselfpounds Never."He watched me for a while in the special Board of Tradebrand of unnerving silence. I didn't see what I could add.Didn't know what he was after. Outside on the airfield thetrainer started up and taxied away. The engine noisefaded. It was very quiet. I sat. I waited. Finally he stirred."All in all, for all our trouble, we have come up with onlyone probability. And even that gets us no nearer knowingwho the bomb was intended for, or who put it on board."He put his hand in his inner pocket and brought out astiff brown envelope. Out of that he shook on to the crewroom table a twisted piece of metal. I picked it up andlooked at it. Beyond the impression that it had once beenround and flat, like a button, it meant nothing.dobře zásobený a slušně na tom vydělávala.Venku na letišti zaučoval můj kolega Ron (náš pilot načástečný úvazek) nového žáka. Učil ho dělat zevníkontrolu letadla, pečlivě, centimetr po centimetru. Ronenergicky přednášel a jeho žák, pán ve středních letech,mu poslušně na všechno přikyvoval.Větší z obou ministerských pánů mi oznámil, že se zatíms vyšetřováním daleko nedostali."Policie nám případ velmi ochotně přenechala," říkal, "aleupřímně řečeno, tohle je nevděčný případ, tady budemetěžko hledat pachatele. Když jde o atentát, když je napalubě letadla důležitá politická osobnost, tak je to něcojiného… Nebo když je někdo z cestujících pojištěný navysokou částku… Tady ale nic takového nemáme.""Colin Ross není pojištěný?""Je, ale má už starou pojistku, nic zvláštního. V případě,že by se mu něco stalo, vyplatila by pojišťovna jehosestry, a mně se nechce věřit…""Ne, to je vyloučené," řekl jsem rozhodně."A co ostatní?"Zavrtěl hlavou."Abych pravdu řekl, všichni ostatní po téhle příhodě došlik závěru, že mají příliš nízké životní pojistky." Diskrétně siodkašlal. "Tedy až na vás.""Jak to myslíte?"Upřeně se na mě zadíval."Před několika lety jste uzavřel pojistku bezvýhradně veprospěch vaší ženy. Pojišťovna by vaší ženě příslušnýobnos vyplatila v případě neštěstí i teď, když už jsterozvedení. Tenhle druh pojistky nelze změnit.""Jak to všechno víte?""Od vaší ženy. Navštívili jsme ji v rámci šetření." Odmlčelse. "Moc lichotivě se o vás nevyjadřovala.""To si dovedu představit. Jenže kdyby se mi něco stalo,tak by na tom prodělala, má ze mne víc, když jsemnaživu. Myslím, že si přeje, abych byl naživu co nejdéle.""Ale co kdyby se chtěla znovu provdat? Pak byste přestalplatit alimenty, a kdyby dostala větší částku odpojišťovny, byla by na tom mnohem líp."Zavrtěl jsem hlavou."Ba ne, dovedu si představit, že by mě třeba dokázalazabít ze vzteku před třemi lety, ale teď ne, nebyla byschopná to udělat úplně chladnokrevně a ještě přitomzabít další nevinné lidi. Ostatně se vůbec nevyzná vevýbušninách a neměla jistě příležitost… Ne, ta absolutněnepřichází v úvahu, tu si můžeme škrtnout.""Vaše žena se v poslední době často schází s člověkem,který pracuje jako odborník u demolic."Mluvil věcně, nevzrušeně, ale jistě očekával, že sevzruším já. Nebyl jsem ani vzrušený ani zděšený, zůstaljsem klidný."Ne, určitě by to neudělala, to vylučuji, ani by nikohonenaváděla. Byla příliš… byla dobrosrdečná, určitě bylarozumná. Kdykoli se dozvěděla, že při takovémhle neštěstípřišli o život nevinní lidé, hrozně se nad tím pohoršovala…to by sama nikdy nemohla udělat. Určitě ne."Chvíli se na mě mlčky upřeně díval. Tohle nervy drásajícímlčení byla specialita pánů z vyšetřovací komise. Já nemělco dodat a nevěděl jsem, co chtějí slyšet. Zaslechl jsem,jak venku cvičné letadlo nastartovalo a odjíždělo. Hlukmotoru slábl. Bylo ticho. Klidně jsem seděl a čekal.Konečně se trochu pohnul."No, mohu říct, že po vší naší námaze se nám podařilopřijít jen na jeden detail. Jenže ten nám asi nepomůženajít ani motiv, ani oběť, ani pachatele."Sáhl do kapsy a vytáhl obálku z tuhého hnědého papíru,ze které vysypal na stůl dva kousky zkrouceného kovu.Zdvihl jsem je a prohlédl si je. Nic mi to neříkalo, až nato, že se mi zdálo, že ty kovové předměty byly asipůvodně ploché a okrouhlé.52