Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

and told myself to get on with it. After that I rested myhead on my hand and shut my eyes.Ridiculous wasting time, I thought. Cambridge airportcharged extra for every minute they stayed open after sixo'clock, and the passengers were already committed topaying for more than an hour. Every moment I lingeredcost them more still.There was a tap on the window beside me. I raised myhead more quickly than proved wise. Colin Ross wasstanding there, watching me with a gleam of humour. Itwisted the catch and opened the window flap on itshinge."Fit to fly, didn't you say?" he said."That was two hours ago.""Ah yes. Makes a difference." He smiled faintly. "I justwondered, if you don't feel like going on, whether you'dcare to let me take you home for the night? Then, you canfinish the trip tomorrow. It might be a fine day, tomorrow."He had flown a great deal and understood the difficulties.All the same, I was surprised he had troubled to comeback."It might," I agreed. "But I could stay in Cambridge…""Get out of there and fix the hangarage," he said calmly."I'll have to cheek with Derrydowns…""Check, then."I climbed too slowly out of the aeroplane and struggledinto my jacket. We walked together across into the building."Call your wife, too," he said."Haven't got one.""Oh." He looked at me with speculative curiosity."No," I said. "Not that. Married twelve years, divorcedthree."Humour crinkled the skin round his eyes."Better than me," he said. "Married two years, divorcedfour."Harley answered at the first ring."Where are you? Cambridge?… No, come back now, ifyou stay at Cambridge we'll have to pay the hangarage." Ihadn't told him about the fight, about the way I felt."I'll pay it," I said. "You can deduct it from my salary.Colin Ross has asked me to stay with him."That would clinch it. Harley saw the importance of pleasing,and Colin Ross was his best customer."Oh… that's different. All right then. Come back in themorning."I went into the Control office and arranged for the aircraftto be stowed under cover for the night, one lastovertime job for the staff before they all went home. Afterthat I sank into the Ross Aston Martin and let the worldtake care of itself.He lived in an ordinary looking brick built bungalow onthe outskirts of Newmarket. Inside, it was colourful andwarm, with a large sitting-room stocked with deep luxuriousvelvet upholstered armchairs."Sit down," he said. I did. Put my head back. Shut myeyes."Whisky or brandy?" he asked."Whichever you like."I heard him pouring. It sounded like a tumblerful."Here," he said.I opened my eyes and gratefully took the glass. It wasbrandy and water. It did a grand job.There were sounds of pans from the kitchen and a warmsmell of roasting chicken. Colin's nose twitched."Dinner will be ready soon… I'll go and tell the cooksthere will be one extra."He went out of the room and came back almost immediatelywith his two cooks. I stood up slowly. I hadn't givenna mapu a snažil se sám sebe přemluvit k činnosti. Pakjsem si dal hlavu do dlaní a zavřel oči.Zbytečně plýtvám časem, říkal jsem si. Letiště vCambridgi účtuje každou minutu, po kterou se letadlozdrží na letišti po skončení oficiálního provozu, a mojicestující už tak jako tak budou platit aspoň za hodinu přesčas. Čím déle budu váhat, tím víc to bude stát.Někdo zaklepal na okénko vedle mého sedadla. Prudcejsem zdvihl hlavu a hned jsem toho zalitoval. Venku stálColin Ross a pobaveně se na mě díval. Otočil jsem páčkoua pootevřel okénko."Říkal jste, že jste fit a že můžete klidně letět.""To jsem říkal před dvěma hodinami.""To je pravda, to je něco jiného." Usmál se. "Poslyšte,jestli se vám nechce letět dál, nechtěl byste tu zůstat apřespat u nás? Domů můžete letět zítra ráno, třeba budetaky lepší počasí."Lítal často a věděl, s jakými potížemi se člověk vevzduchu může setkat. Stejně od něho bylo hezké, že jsemmu stál za to, aby se vrátil."To není špatný nápad, mohl bych taky přespat vCambridgi.""Slezte dolů a jděte si domluvit hangár," řekl klidně."Musím se napřed domluvit s firmou…""Tak tam zavolejte."Pomalu jsem slezl a pracně jsem si oblékl sako. Šli jsmespolečně do letištní budovy."Zavolejte taky své ženě.""Já žádnou nemám.""Ach tak." Pátravě se na mě podíval."Ale tak to není," zasmál jsem se. "Byl jsem ženatýdvanáct let. Teď jsem tři roky rozvedený."'Tvářil se pobaveně."To máte lepší skóre než já. Já byl ženatý jen dva roky,rozvedený jsem čtyři."Vytočil jsem číslo firmy a Harley okamžitě zvedl telefon."Kde jste? V Cambridgi?… To ne, hned se vraťte, kdyžtam zůstanete, budeme platit strašné poplatky zahangár." Neřekl jsem mu o té rvačce ani o tom, že mi jenanic."Poplatky zaplatím sám, můžete mi je strhnout ze mzdy.Colin Boss mě pozval, abych u něho přespal."To pomohlo. Harley věděl, že zákazníkům je třebavyhovět a Colin Ross byl jeho nejlepší zákazník."Ach tak… to je něco jiného. Tak tam tedy můžete zůstat,ale ráno se vraťte."Šel jsem do kanceláře a zajistil jsem, aby letadlo na nocodtáhli pod střechu. Tím pro ně taky skončí služba abudou moct jít domů. Pak jsem se s úlevou složil doColinova astonmartina a už jsem se o nic nestaral.Ross bydlel v nenápadném přízemním domku zčervených cihel. Vnitřek domu byl teplý, útulný, veselebarevný a v obývacím pokoji byla lákavá, hluboká,tmavozeleně čalouněná křesla.Colin mě vyzval, abych si sedl. Uposlechl jsem, opřel sihlavu o opěradlo křesla a zavřel oči."Chcete whisky nebo brandy?" zeptal se."Je mi to jedno."Slyšel jsem, jak nalévá."Tady to máte."Otevřel jsem oči a vděčně sáhl po skleničce. Bylo v níbrandy přikřtěné vodou. Udělalo mi náramně dobře.Z kuchyně k nám doléhalo cinkání nádobí a linula seodtamtud vůně pečeného kuřete. Colin odborně začichal."Večeře už bude asi hotová… půjdu říct kuchařkám, žemáme hosta."Odešel z místnosti a v minutě se vrátil s oběmakuchařkami. Pomalu jsem vstal. Netušil jsem, co uvidím,45