Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

about as far forward as the propeller, the Duke asked mewhat guarantee there was that we wouldn't collide withanother aircraft.There wasn't any guarantee. Just probability."The sky is huge," I said. "And there are strict rules forflying in clouds. Collisions practically never happen."His hands visibly relaxed. He shifted into a more comfortableposition. "How do you know where we are?" heasked."Radio," I said. "Radio beams from transmitters on theground. As long as that needle on the dial points centrallydownwards, we are going straight to Ottringham, wherethe signal is coming from.""Fascinating," he said.The replacement Cherokee had none of the sophisticationof the one which had been blown up. That had had aninstrument which locked the steering on to the radio beamand took the aircraft automatically to the transmitter.After the attentions of Kenny Bayst's assailants I regrettednot having it around."How will we know when we get to Cambridge?" askedthe Duke."The needle on that other dial down there will swing frompointing straight up and point straight down. That willmean we have passed over the top of the transmitter atCambridge.""Wonderful what they think of!" said the Duke.The needles came up trumps. We let down through thecloud over Cambridge into an overcast, angry looking afternoonand landed on the shower soaked tarmac. I taxiedthem over close to the buildings, shut down the engine,and took off my head set, which felt a ton heavier thanusual."Wouldn't have missed it," said the Duke. "Always motoredeverywhere before, you know." He unfastened hissafety belt. "Annie persuaded me to try flying. Just once,she said. But I'll be coming with you again, my dearchap.""That's great, sir."He looked at me closely, kindly. "You want to go straightto bed when you get home, Matthew. Get your wife totuck you up nice and warm, eh?""Yes," I said."Good, good."He nodded his fine head and began to heave himselfcumbersomely out of the door and on to the wing."You made a great hit with my nephew, my dear chap.And I respect Matt's opinion. He can spot good 'uns andbad 'uns a mile off."dohlédl na vrtuli a starostlivě se mě ptal, jak vím, ženemůže dojít ke srážce s jiným letadlem.Kolizi samozřejmě nikdo nemůže zcela vyloučit, je alekrajně nepravděpodobná."Nebe je veliké, a my se musíme držet velmi přísnýchpravidel, když letíme v mracích. Ke srážkám praktickynikdy nedochází."Ulevilo se mu. Usadil se pohodlněji: "A jak víte, kdejsme?" zeptal se."Řídím se podle rádiových vln z pozemních vysílačů.Pokud tahle jehla ukazuje přímo dolů, vím, že letímepřímo na Ottringham, z Ottringhamu dostávám rádiovýsignál.""To je nesmírně zajímavé."Náhradní cherokee nebyl tak moderně vybavený jakoten, který vyletěl do vzduchu. V tom byl přístroj, kterýautomaticky držel řízení letadla na kursu k vysílači. Postřetnutí s chlapy, kteří přepadli Kennyho Baysta, jsemtak litoval, že ten přístroj nemáme."Jak poznáte, že jsme v Cambridgi?" ptal se vévoda."Až tam budeme, tak jehla na tamhletom budíku, kteráteď míří nahoru, spadne a bude mířit přímo dolů, jakmilepřeletíme vysílač Cambridge.""Co ti lidé všechno nevymyslí!" žasl vévoda.Budíky se osvědčily. Nad městem jsme sestoupili podmraky, do zachmuřeného, tmavého odpoledne a přistálijsme na betonu zaplaveném deštěm. Zajel jsem těsně kletištním budovám, vypnul motor a sundal jsem sisluchátka, která se zdála stokrát těžší než jindy."To byl ohromný zážitek," liboval si můj soused. "Já dřívvždycky všude jezdil vozem," odepínal si bezpečnostnípás, "ale Annie mě přemluvila, abych to aspoň jednouzkusil letadlem. S vámi poletím ochotně zas.""To jsem rád."Vlídně, pozorně se na mě zadíval. "Uděláte nejlíp,Matthewi, když pojedete rovnou domů a do postele. Ať seo vás vaše paní pořádně postará.""Jistě.""Tak je to v pořádku."Pokývl hlavou a neobratně se sunul z kabiny ven nakřídlo."Udělal jste ohromný dojem na mého synovce, příteli, ajá na Matta dám, vyzná se v lidech, pozná, komu můžedůvěřovat a komu ne.""He's a nice boy," I said."Matthew se mi taky líbí."The Duke smiled happily.Vévoda se blaženě usmál."He's my heir.""Je to můj dědic."He stepped down from the wing and went round to helpAnnie Villars put on her coat. No doubt I should have beendoing it. I sat with my belt still fastened, feeling too roughto be bothered to move. I didn't relish the thought of thefinal hop back to Buckingham, up into the clouds againand with no easy well-placed transmitter to help me downat the other end. I'd have to go round the Luton complex…could probably get a steer home from there, fromthe twenty-four hour radar…Sestoupil dolů a pomohl Annii Villarsové do kabátu.Správně jsem jí měl tu zdvořilost prokázat já. Seděl jsemale ještě připoutaný, bylo mi nanic a neměl jsem chuť sehnout. Vůbec mě netěšila představa, že se musím odlepita letět domů do Buckinghamu, že musím znovu nahoru domraků a že už mi nebudou pomáhat šikovně rozmístěnéradiomajáky. Budu to muset vzít oklikou, budu musetobletět lutonský komplex… Možná, že by mě odtamtudmohli navést domů, mají tam nepřetržitou službu uradiolokátoru…I ached. I thought of the caravan. Cold little harbour. Všechno mě bolelo. Neradostně jsem myslel naThe passengers collected their gear, shut the rear door,waved, and walked off towards the buildings. I looked atthe map, picked out a heading, planned the return journeyin terms of time and the cross references I'd need totell me when I'd got to Buckingham, if the radar should beout of service. After that I sat and stared at the flight planmaringotku, na svůj studený domov.Cestující si posbírali svršky a zavazadla, zavřeli zadnídvířka, zamávali a odešli do letištní budovy. Podíval jsemse na mapu, stanovil letovou trasu a začal jsem plánovatposlední úsek letu, pokud šlo o časy a různé údaje, kteréjsem musel žádat, až doletím nad Buckingham, kdybyradiolokátor nefungoval. Potom jsem jen tak seděl, civěl44