Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

"I'll get it for you.""I'll get it," I suggested."No. Let me. Do let me. Uncle gave me the money." Hemarched off to the far end of the counter and ordered acup of coffee and two rounds of smoked salmon sandwiches,and paid for them with a well crushed pound note."There," he said triumphantly. "How's that?""Fine," I said. "Terrific. Have a sandwich.""All right."We munched companionably. "I say," he said, "look atthat man over there, he looks like a ghost."I turned my head. Big blond man with very pale skin.Pair of clumsy crutches. Large plaster cast. Acey Jones.Not so noisy today. Drinking beer very quietly in a farcorner with a nondescript friend. "He fell down some stepsand broke his ankle and collected a thousand pounds froman insurance policy," I said."Golly," said the boy. "Almost worth it.""He thinks so, too.""Uncle has something to do with insurance. Don't knowwhat, though.""An underwriter?" I suggested."What's that?""Someone who invests money in insurance companies, ina special sort of way.""He talks about Lloyd's, sometimes. Is it something to dowith Lloyd's?""That's right." He nodded and looked wistfully at thesandwiches."Have another," I suggested."They're yours, really.""Go on. I'd like you to." He gave me a quick bright glanceand bit into number two."My name's Matthew," he said.I laughed. "So is mine.""Is it really? Do you really mean it?""Yes.""Wow."There was a step behind me and the deep Eton-soundingvoice said, "Is Matthew looking after you all fight?""Great sir, thank you," I said."His name is Matthew too," said the boy. The Dukelooked from one of us to the other."A couple of Matts, eh? Don't let too many people wipetheir feet on you."Matthew thought it a great joke but the touch of sadnessin the voice was revealing. He was dimly aware that despitehis ancestry and position, one or two sharper mindshad wiped their feet on him.I began to like the Duke."Well done with Rudiments, sir," I said.His face lit up. "Splendid, wasn't it? Absolutely splendid.Nothing on earth gives me more pleasure than seeing myhorses win."I went back to the Cherokee just before the last race andfound the chauffeur safe and sound and reading DoctorZhivago. He stretched, reported nothing doing, and ambledoff.All the same I checked the aircraft inch by inch insideand even unscrewed the panel to the aft baggage compartmentso that I could see into the rear part of the fuselage,fight back to the tail Nothing there that shouldn't be.I screwed the panel on again. Outside the aircraft, Istarted in the same way.Started only because when I was examining every hingein the tail plane I heard a shout from the next aircraft.I looked round curiously but without much haste.Against that side of the Polyplane which faced away fromthe stands, two large men were laying into Kenny Bayst."Já vám pro ni dojdu.""Může si dojít sám.""Ne prosím vás, já vám dojdu, dovolte mi to, strýček mina to dal peníze." Odběhl k pultu, objednal kávu a dvěporce obložených chlebíčků s uzeným lososem. Platilzmačkanou jednolibrovou bankovkou. "Jak se vám tolíbí?" ptal se pyšně."Vypadá to ohromně. Vezmi si chlebíček.""Děkuji."Spokojeně jsme se dali do jídla. "Poslyšte, podívejte setamhle na toho pána, vypadá jako duch," ozval sechlapec.Ohlédl jsem se. Vysoký, bledý, plavovlasý muž s berlemia sádrou na noze. Acey Jones. Tentokrát tak bujařenehlaholil. Tiše seděl v koutku a popíjel pivo s nějakýmnenápadným člověkem. "Ten pán spadl ze schodů, zlomilsi kotník a dostal za to od pojišťovny tisíc liber.""Páni, to se mu tedy vyplatilo!""Však on si to taky libuje.""Strýc má taky něco společného s pojišťovnou, jenženevím co.""Možná že je ručitelem.""Co to je?""Ručitel je člověk, který určitým způsobem investuje dopojišťovací společnosti peníze.""Strýček někdy mluví o Lloydech. Má to něco společnéhos Lloydy?""Ano má." Přikývl a zadíval se toužebně na zbývajícíchlebíčky."Vezmi si ještě jeden," pobídl jsem jej."Ty jsou pro vás.""Ale jen si vezmi." Vděčně se na mě podíval a zakousl sedo dalšího chlebíčku."Já se jmenuje Matthew," oznámil."Vidíš, já taky," zasmál jsem se."Ne! Namouduši, opravdu se jmenujete Matthew?""Doopravdy.""Páni!"Za námi se ozval krok a důstojný hlas: "Stará se o vásMatthew jak se patří?""Děkuji, pane, stará se skvěle.""Představ si, on se taky jmenuje Matthew," hlásilnadšeně chlapec."Tak vy jste oba Matti! Dejte si pozor, ať vám nikdo nedášach."Matt to pokládal za výborný žert, vévoda však mluvil smírnou trpkostí. Tušil, že navzdory jeho vznešenémupůvodu a jeho důležitosti ho tu a tam někdo chytřejšísnadno vyšachuje.Vévoda se mi začínal líbit."Gratuluji k Rudimentsovi, pane," řekl jsem.Rozzářil se. "To bylo ohromné, viďte, skutečně ohromné.Nic mě tak nepotěší, jako když vyhraje některý z mýchkoní. To je má největší radost."Vrátil jsem se ke svému cherokee před poslednímdostihem. Vévodův šofér klidně seděl, četl si knížku, akdyž mě uviděl, protáhl se, ohlásil, že se nic zvláštníhonedělo, a odešel.Prohlédl jsem letadlo uvnitř centimetr po centimetru,dokonce jsem i odšrouboval panel za zadnímzavazadlovým prostorem, takže jsem viděl do koncovéčásti trupu. Nikde nic. Panel jsem zase připevnil na místo.Pak jsem zahájil zevní kontrolu. Když jsem prohlíželzávěsy výškového kormidla, ozval se od vedlejšího letadlakřik.Ohlédl jsem se.Za letadlem firmy Polyplane, z dohledu tribun, mlátili dvacizí chlapi Kennyho Baysta.40