Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

and that deadly insult did nothing towards cooling thefeud. He compressed his lips and flicked the end of hiscigarette away into the grass.A thin trickle of blue smoke arose from among the tangledgreen blades. I watched it without comment. Heknew as well as I did that smoking near parked aircraftwas incredibly foolish, and on all airfields, forbidden.He said, "I'm surprised you take the risk of flying ColinRoss. If your firm are proved to be responsible for hisdeath you'll be out of business.""He's not dead yet.""If I were him I wouldn't risk flying any more with Derrydowns.""Did he, by any chance," I asked, "once fly with Polyplanes?Is all this sourness due to his having transferredto Derrydowns instead?"He gave me a bitter stare. "No," he said.I didn't believe him. He saw that I didn't. He turned onhis heel and walked away. Rudiments won the big race.The dim green colours streaked up the centre of the trackat the last possible moment and pushed Colin on the favouriteinto second place. I could hear the boos all theway from the stands.An hour until the end of racing. I yawned, leaned back inmy seat, and went to sleep.A young voice saying "Excuse me," several times, wokeme up.I opened my eyes. He was about ten, slightly shy, ultrawell bred. Squatting down on the wing, he spoke throughthe open door."I say, I'm sorry to wake you, but my uncle wanted meto come over and fetch you. He said you hadn't had anythingto eat all day. He thinks you ought to. And besides,he's had a winner and he wants you to drink his health.""Your uncle is remarkably kind," I said, "but I can't leavethe aeroplane.""Well, actually, he thought of that. I've brought my father'schauffeur over with me, and he is going to sit herefor you until you come back."He smiled with genuine satisfaction at these arrangements.I looked past him out of the door, and there, sureenough, was the chauffeur, all togged up in dark greenwith a shining peak to his cap."OK," I said. "I'll get my jacket."He walked with me along the paddock, through the gate,and across to the members' bar."Awfully nice chap, my uncle," he said."Unusually thoughtful," I agreed."Soft, my mother says," he said dispassionately. "He'sher brother. They don't get along very well.""What a pity.""Oh, I don't know. If they were frightfully chummy shewould always be Wanting to come with me when I go tostay with him. As it is, I go on my own, and we havesome fantastic times, him and me. That's how I know howsuper he is." He paused. "Lots of people think he's terriblythick, I don't know why." There was a shade of anxiety inhis young voice. "He's really awfully kind."I reassured him. "I only met him this morning, but Ithink he's very nice."His brow cleared. "You do? Oh, good."The Duke was knee deep in cronies all armed withglasses of champagne. His nephew disappeared from myside, dived through the throng, and reappeared tugging athis uncle's arm."What?" The kind brown eyes looked round saw me. "Ohyes." He bent down to talk, and presently the boy cameback."Champagne or coffee?""Coffee, please."špatného zacházení, asi jako vůz z autoškoly." To bylasmrtelná urážka a jistě nepřispěla k přátelským vztahůmmezi oběma firmami.Sevřel rty a zahodil nedopalek cigarety do trávy. Viděljsem, jak tenký pramínek modrého kouře zvolna stoupáze spletených travin. Věděl stejně dobře jako já, že kouřitu zaparkovaného letadla je pitomost a že je to také navšech letištích přísně zakázáno."Divím se, že si troufáte lítat s Colinem Rossem," řekl."Kdyby se mu něco stalo a kdyby se prokázalo, že vašefirma je zodpovědná za jeho smrt, tak byste se položili.""Zatím je naživu.""Kdybych byl na jeho místě, tak bych s vaší firmounelítal.""Poslyšte, nejezdil on dřív s vámi?" zeptal jsem se. "Anemáte vy náhodou vztek, protože teď litá s námi?"Zuřivě se na mě podíval. "Ne," odsekl.Nevěřil jsem mu a on to věděl. Otočil se na patě aodešel. Rudiments vyhrál hlavní dostih. Zahlédl jsem jehonevýrazné zelené barvy ve středu pole. Vynořil se těsněpřed clem a zatlačil Colina na druhé místo. Z dálky jsemslyšel nespokojený křik zklamaného publika.Zbývala ještě hodina do konce dostihů. Zívl jsem,uvelebil se na svém sedadle a usnul.Probudil mě dětský hlas. "Promiňte, pane," opakoval.Otevřel jsem oči. Na křídle letadla seděl na bobečku asidesetiletý, zdvořilý, trochu ostýchavý chlapec a nakukovaldo otevřených dvířek."Promiňte, prosím, že jsem vás vzbudil, ale poslal mě provás strýček. Prý jste celý den nic nejedl a máte se prýnajíst. A také, strýcův kůň vyhrál a máte si prý na to přijítpřipít.""Tvůj strýček je moc hodný, ale já nemůžu odejít odletadla.""Já vím, ale já přivedl strýčkova šoféra a on vám tupočká, než se vrátíte."Zářil. Byl pyšný na to, jak to šikovně zařídil.Podíval jsem se ven. Skutečně tam stál, v krásné,tmavozelené šoférské uniformě, s vyleštěným štítkem učepice."Tak tedy dobře," řekl jsem. "Jen si vezmu sako."Šli jsme spolu podél padoku, pak brankou, a zamířili jsmedo klubového baru."Strýček je moc prima," hlásil chlapec."Je velmi hodný," souhlasil jsem."Maminka říká, že je bačkora. On je její bratr, víte? Aleoni se moc nekamarádí.""To je škoda.""Ale ani ne, kdyby se kamarádili, tak by maminka chtělavždycky se mnou, když jedu ke strýčkovi. Takhle můžu jetsám a máme se spolu báječně. On je opravdu prima."Odmlčel se. "Lidi říkají, že mu to moc nezapaluje, jánevím proč." Tvářil se ustaraně. "On je moc hodný.""Setkal jsem se s tvým strýcem poprvé dnes ráno a mocse mi líbí," utěšoval jsem ho.Rozzářil se. "Opravdu? To jsem rád!"Vévodu jsme našli obklopeného zástupem príživníků,popíjejících šampaňské. Chlapec zmizel v davu, vynořil seu strýce a zatahal ho za rukáv.Vévoda se ohlédl a pokynul mi. Pak se sklonil a něcochlapci říkal. Hoch se zase vynořil u mne."Chcete šampaňské nebo kávu?" zeptal se."Prosil bych kávu."39