Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

with Colin these days.""You don't actually have to come," Colin said withoutquite disguising his wishes.She seemed oblivious. "Darling," she said. "Too riveting.Nothing would stop me."She moved off towards the door, followed by the Majorand Annie and the new man together, and finally by me.The new man was large and had the same air as thewoman of expecting people to jump to it and smooth hispath. The Major and Annie Villars were busy smoothing it,their ears bent deferentially to catch any falling crumbs ofwisdom, their heads nodding in agreement over everyopinion.The two just-teenage girls I had stationed beside thelocked aircraft were still on duty, retained more by thepromise of Colin's autograph than by my money. They gotboth, and were delighted. No one, they anxiously insisted,had even come Close enough to ask what they were doing.No one could possibly have put a piece of chewinggum on to the aeroplane, let alone a bomb.Colin, signing away, gave me a sidelong look of amusementand appreciation and said safety came cheap at theprice. He was less amused to find that the affectionatelady had stationed herself in one of the rear seats and wasbeckoning him to come and sit beside her."Who is she?" I asked."Fenella Payne-Percival. Fenella pain in the neck."I laughed. "And the man?""Duke of Wessex. Annie's got a horse running for himtoday.""Not Rudiments again?"He looked up in surprise from the second autographbook. "Yes. That's right. Bit soon, I would have thought."He finished the book and gave it back. "Kenny Bayst isn'triding it." His voice was dry."You don't say."The passengers had sorted themselves out so that Annieand the Duke sat in the centre seats, with the Major waitingfor me to get in before him into the first two. He noddedhis stiff little nod as I Stepped up on to the wing, andpushed at his moustache.Less tense, slightly less rigid, than last time. The ownerwas along instead of Goldenberg and Kenny wasn't thereto stir things up. No coup today, I thought. No coup to gowrong.The flight up was easy and uneventful, homing to the radiobeacon on the coast at Ottringham and tracking awayfrom it on a radial to Redcar. We landed without fuss onthe racecourse and the passengers yawned and unbuckledthemselves."I wish every racecourse had a landing strip," Colinsighed. "It makes the whole day so much easier. I hate allthose dashes from airport to course by taxi."The racecourses which catered for aeroplanes were in aminority, which seemed a shame considering there wasroom enough on most, if anyone cared enough. Harleyconstantly raved in frustration at having to land ten orfifteen miles away and fix up transportation for the passengers.All the conveniently placed RAF airfields withsuperb runways who either refused to let private aircraftland at all, or shut their doors firmly at 5 pm weekdaysand all day on Saturdays had him on the verge of tears.As also did all the airfields whose owners said they wouldn'ttake the responsibility of having an aircraft land thereor take off if they didn't have a fire engine standing by,even though Harley's own insurance didn't require it."The English are as air-minded as earth worms," Harleysaid.On the other hand Honey had tacked a list to the office"Vždyť vás k tomu nikdo nenutí," Colin skoro vzdychl.Tvářila se, jako když to neslyšela. "Miláčku, je toohromné dobrodružství, o to se nenechám připravit."Odešla k východu, za ní vyšel major, pak Annie s tímcizím člověkem a já šel poslední. Nový cestující byl veliký,rozložitý, vypadal důležitě a podobně jako ta dáma bylzřejmě zvyklý, že se mu všichni klaněli. Major a AnnieVillarsová dělali co mohli, hltali každé slovo, které utrousil,jako perlu, uši natažené a horlivě na všechno přikyvovali.Dvě mladá děvčata, která jsem pověřil, aby hlídalaletadlo, než se vrátím, stála poctivě na stráži. Udržel jetam určitě slib, že jim Colin věnuje autogram, peněžitáodměna pro ně tak důležitá nebyla. Obě dostaly peníze iautogram a byly celé šťastné. Přísahaly, že se k letadluvůbec nikdo nepřiblížil, že nikdo neměl možnost na letadloani sáhnout, natož do něj dát bombu.Colin, který se právě podpisoval, se na mne pobaveněpodíval. Ocenil, jak snadno a lacino jsem si opatřilbezpečnostní stráž. Ztratil náladu, když viděl, že se jehonadšená, oddaná ctitelka uvelebila na jednom ze zadníchsedadel a že na něho mává z okénka, aby si šel sednoutvedle ní."Kdo je to?" zeptal jsem se."Fenella Payne-Percmalová. Říká se jí morová Fenella."Zasmál jsem se. "A kdo je ten mužský?""To je vévoda z Wessexu. Annie trénuje jednoho z jehokoní, dnes poběží.""Snad to není zase Rudiments?"Překvapeně vzhlédl od druhého památníčku. "Ano, je.Podle mého názoru s ním mohli chvíli počkat." Skončilpodpisovou akci. "Kenny Bayst ho ale nejede," dodal suše."Ale nepovídejte!"Cestující se rozsadili, Annie s vévodou na středníchsedadlech, major čekal, až nastoupím, aby si mohlsednout vpředu vedle mě. Kývl na mě, když jsem vylézalna křídlo, a popotahoval se za knír.Byl o poznání méně škrobený než při minulém letu.Neletěl s námi ani Goldenberg ani Kenny, takže byl klid.Tentokrát to bude bez zápletky, říkal jsem si, žádnéintriky, žádné tajné plány, které by se mohly zhatit.Let byl snadný a klidný. Namířil jsem nejdřív naradiomaják u Ottringhamu a pak jsem se stočil na Redcar.Hladce jsme přistáli na závodišti, cestující se odpoutali aznuděně zívali."Přál bych si, aby měli přistávací plochu na každémzávodišti," vzdychl Colin. "Všechno je pak mnohemjednodušší. K smrti nerad dojíždím na místo taxíkem."Jenom hrstka dostihových závodišť měla zařízení promalý letecký provoz, a to byla škoda, protože všude bylodost a dost místa na to, aby se tam mohly zřídit přistávacíplochy. Harley se věčně rozčiloval nad tím, že jeho stroječasto musely přistávat deset až patnáct mil od závodišť aon musel zařizovat dopravu cestujících z letiště na místo.Přiváděla ho k zuřivosti všechna výhodně umístěnávojenská letiště s dokonalými dráhami, která buďtonedovolovala přistání soukromým letadlům, neboomezovala provoz na všední den do sedmnácti hodin a vsobotu a v neděli nepřijímala vůbec. Harleye také přivádělik zoufalství majitelé soukromých letišť, kteří se ohánělitím, že si nemůžou vzít na svědomí dát souhlas k přistánícizích letadel, když nemají požární vozy, ačkoli to podlepojistných předpisů nebylo nutné.Stěžoval si, že Angličané mají stejný smysl pro lítání jakožížaly.Zato Honey přibila na dveře kanceláře velikou ceduli,37