Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

Harley was slightly plump and slightly bald and just notquite forceful enough to lift Derrydowns up by its bootstraps.His manner to me was more bossy than friendly, areaction I understood well enough."The last person on earth to put a bomb on any aircraftwould be Joe," he said explosively. "He looks after themlike a mother. He polishes them."It was true. The Derrydowns aircraft sparkled outside andwere shampooed inside. The engines ran like silk. Thegeneral, slightly misleading, air of prosperity which clungaround the public face of the firm was mostly Joe's work.The Board of Trade came back from the hangar lookingvaguely sheepish. The rough side of Joe's tongue, Iguessed. At sixty-nine and with savings in the bank, hewas apt to lay down his own laws. He had taken exceptionto my theory that a pulley on the elevator wires had comeadrift. No such thing was possible in one of his aircraft, hehad told me stiffly, and I could take my four gold ringsaway and I knew what I could do with them. As I hadn'tworn my captain's jacket for nearly two years I told himthe moths had beaten me to it, and although it was a feeblejoke he gave me a less sour look and told me that itcouldn't have been a broken pulley, he was sure it couldn't,and if it was, it was the manufacturer's fault, not his."It saved Colin Ross' life," I pointed out. "You shouldclaim a medal for it." Which opened his mouth and shuthim up.The Board of Trade trooped into Harley's office. The tallman sat in the armchair and Green Pencil on the hardone. Harley behind his desk. I leant against the wall, onmy feet."Well now," said the tall man. "It seems as if everyone onthis airfield had a chance to tamper with the Cherokee.Everyone in the company, and any customers who happenedto be here that morning, and any member of thepublic wandering around for a look-see. We've assumedthe bomb was aimed at Colin Ross, but we don't reallyknow that. If it was, someone had a pretty accurate ideaof when he would be in the aircraft.""Last race four-thirty. He was riding in it," Harley said."Doesn't take too much figuring to assume that at fivefortyhe'd be in the air.""Five forty-seven," said the tall man. "Actually.""Any time about then," said Harley irritably."I wonder what the bomb was in," said the tall man reflectively."Did you look inside the first-aid tin?""No," I said, startled. "I just checked that it was there.I've never looked inside it. Or inside the fire extinguishers,or under the seats or inside the life jacket covers…"The tall man nodded."It could have been in any of those places. Or it couldafter all have been in that fancy parcel.""Ticking away," said Harley.I peeled myself slowly off the wall."Suppose," I said hesitantly, "suppose it wasn't in any ofthose places. Suppose it was deeper, out of sight. Somewherebetween the cabin wall and the outer skin… like alimpet mine, for instance. Suppose that that bumpy ride…and all those turns I did to avoid the cu-nims… dislodgedit, so that it was getting jammed in the elevator wires…Suppose that was what I could feel… and why I decided toland… and that what saved us… was the bomb itself."Harley byl mírně obtloustlý a mírně olysalý a chyběla muenergie potřebná k tomu, aby s firmou pořádně zatřásl apostavil ji na nohy. Ke mně se nechoval přátelsky, alenadřazeně. Věděl jsem dobře, čím to je."Joe by byl poslední člověk na světě, kterého bychpodezříval, že tam tu bombu dal," vybuchl Harleyrozčileně. "Stará se o stroje jako máma, vždyť on jedoslova leští!"To byla svatá pravda. Naše letadla byla zvenčí vyleštěnájak zrcadlo a uvnitř vymydlená a voňavá. Motory běželytiše, jako po másle. Za vnější lesk a klamné zdáníprosperity vděčila firma určitě Joeovi.Když se páni z ministerstva vrátili z výpravy do hangáru,tvářili se mírně rozpačitě a zahanbeně. Asi museli od Joealedaco vyslechnout. Když jsem mu předtím přednesl svouteorii o tom, že se asi uvolnila některá kladka u lanvýškového kormidla, zuřivě odporoval. Tvrdil, že v jeholetadle se taková věc nemůže stát, a ať prý si odpářu tysvé čtyři nudle a strčím si je někam. Protože jsem svůjkapitánský kabát neoblékl už dva roky, řekl jsem Joeovi,že nic párat nemusím, že se o to už určitě postarali moli.Přestože tenhle vtip moc slavný nebyl, trochu Joeausmířil. Nedíval se už tak nevraživě a poznamenal, žepokud to byla uvolněná nebo zlomená kladka (a ta to prýstejně nemohla být), musela být vadná už z výroby.Upozornil jsem ho na to, že ta vadná kladka zachránilaColinu Rossovi život, a že kdo to s tou kladkou zavinil,zasloužil by teď metál. Vyjeveně se na mě podíval, to houmlčelo.Pánové z ministerstva se nahrnuli do Harleyho kanceláře.Ten vysoký hubený si sedl do křesla, ten se zelenoutužkou a notesem na židli, Harley se usadil za psacímstolem. Já stál opřený o zeď."Tak se tedy zdá," zahájil jednání ten dlouhý, "že se doletadla mohl dostat tady na letišti prakticky kdokoli. Mohlse tam dostat kdokoli ze zaměstnanců nebo zákazníků,kteří se zde pohybovat během dopoledne, nebo kdokoli zlidí z venku, kteří se potulovali kolem letiště. Vyšli jsme zpředpokladu, že atentát byl namířen proti Colinu Rossovi,ale nemůžeme to ničím doložit. Pokud by tomu tak bylo,musel mít pachatel velmi přesné informace o tom, kdyRoss v letadle bude.""Poslední dostih se běžel v půl páté a Colin jel vposledním dostihu," poznamenal Harley, "bylo tedysnadné odhadnout, že bude v sedmnáct čtyřicet s největšípravděpodobností ve vzduchu.""V sedmnáct čtyřicet sedm, přesně," dodal vysokýhubený ministerský pán."Myslel jsem přibližně," řekl Harley podrážděně."Stejně by mě zajímalo, do čeho tu bombu uložili," řeklten vysoký člověk zamyšleně. Obrátil se ke mně. "Dívaljste se do skříňky pro první pomoc?""Ne, jen jsem zkontroloval, jestli tam je. Dovnitř jsem senedíval. Ovšem taky jsem neprohlížel hasicí přístroje,nedíval se pod sedadla, do záchranných vest…"Vysoký pán přikývl."Ano, tam to všude mohlo být. Ostatně, mohlo to býtpřece jen v tom balíčku od pana Rosse.""A vesele si to tam tikalo," dodal Harley.Odlepil jsem se od zdi."A co, když," řekl jsem váhavě, "co když to vůbec nebyloschované v kabině, co když to bylo někde, kde jsme na tonemohli, někde v hloubce, co když to bylo někde mezistěnou kabiny a potahem trupu, jako přísavná mina. Cokdyž se to uvolnilo, jak to s námi házelo, mohlo se tozaklesnout do lan výškového kormidla… Možná, že to byloto tření, které jsem cítil a které mě donutilo přistát…možná že to, co nás všechny zachránilo, byla vlastně tabomba sama."CHAPTER FIVE 532