Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

The tall investigator and his silent friend with the pencilwent down to the hangar to interview old Joe.Harley called me into his office."Have they finished?""They've gone to ask Joe if he put the bomb in theCherokee."Harley was irritated, which was with him a common stateof mind. "Ridiculous.""Or if Larry did.""Larry…""He left for Turkey that afternoon," I pointed out."Would he have planted a legacy?""No." Short, snappy and vehement."Why did he leave?""He wanted to." He gave me a sharp glance bordering ondislike. "You sound like the Board of Trade.""Sorry," I said in conciliation. "Must be catching."Harley's office dated back to a more prosperous past.There was a carpet of sorts on the floor and the walls hadbeen painted within living memory, and his good-qualitydesk had mellowed instead of chipping. Limp blue curtainsframed the big window looking out over the airfield andseveral good photographs of aeroplanes had been framedand hung. Customers, when they visited him, were allowedthe nearly new lightweight armchair. Crew sat onthe wooden upright.Harley himself was proprietor, manager, chief flying instructor,booking clerk and window cleaner. His staff consistedof one qualified mechanic past retiring age, onepart-time boy helper, one full-time taxi pilot (me) and onepart-time pilot who switched from taxiing to teaching,whichever was required, and on alternate days taught in aflying club twenty miles to the north.Derrydown's other assets had been, before the Cherokeeblew up, three useful aircraft and one bright.The remaining two aircraft were a small single enginedtrainer, and a twin-engined eight-year-old Aztec equippedwith every possible flying aid, for which Harley was payingthrough the nose on a five year lease.The girl, Honey, his brother's daughter, worked for loveand peanuts and was the keystone which held up thearch. I knew her voice better than her face, as she sat upin the control tower all day directing such air traffic ascame along. Between times she typed all the letters, keptthe records, did the accounts, answered the telephone ifher uncle didn't and collected landing fees from visitingpilots. She was reputed to be suffering from a brokenheart about Larry and consequently came down from hercrow's nest as seldom as possible."She's made puff balls out of her eyes, crying for thatlouse," was how my part-time colleague put it. "But youwait just a week or two. She'll lie down for you instead.Never refused a good pilot yet, our Honey hasn't.""How about you?" I asked, amused."Me? She'd squeezed me like a lemon long before thatgoddamned Larry ever turned up."Harley said crossly, "We've lost two charters since thebomb. They say the Aztec's too expensive, they wouldrather go by road." He ran his hand over his head."There's another Cherokee Six up at Liverpool that'savailable to lease. I've just been talking to them on thephone. It sounds all right. They're bringing it across heretomorrow afternoon, so you can take it up when you getback from Newmarket and see what you think.""How about the insurance on the old one?" I asked idly."It would be cheaper in the long run to buy rather thanlease.""It was on hire purchase," he said gloomily. "We'll belucky if we get a penny. And it's not really your business."Oba páni, ten vysoký hubený i jeho mlčenlivý přítel stužkou odešli do hangáru vyslechnout Joea.Zavolal si mě k sobě Harley."Už jste skončili?""Šli se zeptat Joea, jestli tam tu bombu nedal on.""Nesmysl. Harley byl podrážděný, ale to byl ostatněvždycky.""… nebo jestli ji tam nedal Larry.""Larry?""Tehdy odpoledne odletěl do Turecka.""Nemohl nám to tu nechat na památku?""Ne," odsekl Harley rozhodně."Proč vůbec odešel?""Protože chtěl," znechuceně se na mě podíval."Vyptáváte se jako páni z vyšetřovací komise.""Odpusťte," snažil jsem se ho uchlácholit, "je to asinakažlivé."Harleyho kancelář znala i lepší časy. Na zemi byl docelaslušný koberec a zdi si ještě pamatovaly, kdy je naposlednavštívil malíř. Pěkný psací stůl stářím neztrácel na krásea nevypadal omšele. Z oken, lemovaných modrýmizáclonami, byl pohled na letištní plochu a na zdech viselydocela hezké zarámované fotografie letadel. Když dokanceláře přišel zákazník, směl si sednout na zánovnílehké křesílko. Zaměstnanci sedali na tvrdé dřevěné židle.Harley byl majitelem firmy, vedoucím, hlavním leteckýminstruktorem, plánovačem a čističem oken. Měl tytozaměstnance: jednoho kvalifikovaného mechanika vdůchodu, jednoho mladého chlapce na výpomoc načástečný úvazek, jednoho pilota na plný úvazek (to jsembyl já) a jednoho pilota na částečný úvazek. Druhý pilotstřídavě lítal s aerotaxi a střídavě učil, podle toho, co bylotřeba. Jinak pracoval jako instruktor v letecké škole asidvacet mil na sever od nás.Před výbuchem firma vlastnila ještě tři letadla schopnáprovozu a jednu šikovnou slečnu.Jeden ze zbývajících strojů bylo jednomotorové cvičnéletadlo, druhý byl starý dvoumotorový azték vybavenýmoderními přístroji, za který Harley platil krvavé splátkyna pětiletou smlouvu.Ta šikovná slečna byla Harleyho neteř Honey, pracovalau něj z lásky a za mizerný plat a bez ní by se celý podnikdávno zhroutil. Znal jsem ji lépe po hlase než podle tváře,protože trávila celý den ve věži a řídila letecký provoz,pokud nějaký byl. Když nebyl, psala dopisy na stroji,vedla záznamy, vedla účetnictví a vyřizovala telefony,když nebyl po ruce její strýc, a vybírala letištní poplatkyod cizích pilotů, kteří u nás přistáli. Říkalo se, že jí Larryzlomil srdce a že proto skoro vůbec nevychází z věže."Málem si vybrečela oči," svěřil mi můj kolega načástečný úvazek, "naříká pro toho darebáka. Ale počkej,tak za jeden, za dva tejdny určitě pojede po tobě.Dobrýho pilota naše Honey ještě nikdy nenechala plavat.""A co ty?""Co já? Mě vyždímala jako citrón, než se objevil tenzatracenej Larry."Harley, v mizerné náladě, zahájil proslov. "Od tohovýbuchu jsme už ztratili dvě party zákazníků. Stěžují si,že je azték příliš drahý a že raději pojedou vozem."Prohrábl si vlasy. "V Liverpoolu je k mání na splátky jinýcherokee, šestka. Teď jsem tam s nimi mluvil telefonicky,zdá se mi to dobré. Přiletí s tím zítra odpoledne, tak až sevrátíte z Newmarketu, podíváte se na to a uvidíme, cořeknete.""Jak to vypadá s pojistkou na toho, co vyletělo dovzduchu? Vyplatilo by se možná toho z Liverpoolu koupitza hotové než platit splátky.""Ten minulý byl taky na splátky, budu rád, když za něhovůbec něco dostanu. Ostatně, tohle není vaše záležitost."31