Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

Dick Francis Rat Race en_cz.pdf Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

media1.mypage.cz
from media1.mypage.cz More from this publisher
20.07.2015 Views

were stretched wide and their faces were stiff with shock.Annie Villars' mouth had dropped open and she was shakingfrom head to foot. I put my hand on her arm. Shelooked at me blankly and then made a small mewingsound and crumpled against me in a thoroughly un Napoleonicfaint. I caught her on the way down and lifted herup in my arms to save her falling on the shower-soakedtarmac. She weighed even less than she looked."God," said Goldenberg automatically. "God."His mind and tongue seemed to be stuck on the singleword. The Major's mouth was trembling and he was losingthe battle to keep it still with his teeth. Sweat stood out infine drops on his forehead and he was breathing in shortshocked gasps.Holding Annie Villars I stood beside them and watchedthe death throes of the aeroplane. The first explosion hadblown it apart and almost immediately the fuel tanks hadignited and finished the job. The wreckage lay strewn inburning twisted pieces over a radius of wet tarmac, theparts looking too small ever to have formed the whole.Rivers of burning petrol ran among them, and great curlingorange and yellow flames roared round the largestpiece, which looked like the front part of the cabin.My seat. My hot, hot seat. Trouble followed me aroundlike the rats of Hamelin.Colin Ross looked as shocked as the others but hisnerves were of sterner stuff pounds."Was that… a bomb?""Nothing but," I said flippantly.He looked at me sharply. "It's not funny.""It's not tragic, either," I said. "We're still here."A lot of the stiffness left his face and body. The beginningsof a smile appeared."So we are," he said.Someone in the control tower had pressed the panic button.Fire engines screamed up and foam poured out of thegiant hoses on to the pathetic scraps. The equipment wasdesigned to deal with jumbos. It took about ten secondsto reduce the Cherokee sized flames to black memories.Three or four airport cars buzzed around like gnats andone filled with agitated officials dashed in our direction."Are you the people who came in that aircraft?"The first of the question. By no means the last. I knewwhat I was in for. I had been taken apart before."Which is the pilot? Will you come with us, then, andyour passengers can go to the manager's office… Is thelady injured?""Fainted," I said."Oh…" he hesitated. "Can someone else take her?"He looked at the others. Goldenberg, large and flabby theMajor, elderly Colin, frail. His eyes passed over Colin andthen went back, widening, the incredulity fighting againstrecognition."Excuse me… are you?…""Ross," said Colin flatly. "Yes."They rolled out the red carpet, after that. They producedsmelling salts and a ground hostess for Annie Villars, stiffbrandies for the Major and Goldenberg, autograph booksfor Colin Ross. The manager himself took charge of them.And someone excitedly rang up the national press.The Board of Trade investigators were friendly and polite.As usual. And persistent, scrupulous, and ruthless. Asusual."Why did you land at East Midlands?"Friction."Had you any idea there was a bomb on board?"No."Had you made a thorough pre-flight investigation?"vytřeštěné a obličeje strnulé hrůzou. Annie Villarsová mělapootevřená ústa a třásla se od hlavy k patě. Když jsem jivzal za ruku, tupě se na mě podívala, pak tiše vzdychla,kolena se jí podlomila a dočista žensky a nevojenskyomdlela. Chytil jsem ji do náruče, abych ji ušetřil pádu navlhký beton. Vážila ještě méně, než jsem očekával."Bože," opakoval Goldenberg jako stroj. "Bože."Zdálo se, že jeho mozek i jeho ústa dokážou vybavit jento jediné slovo. Major marně svíral rty, které se munezadržitelně třásly. Na čele mu vystoupily drobnékapičky potu, dýchal rychle a přerývaně.Stál jsem vedle nich, Annii Villarsovou v náručí, a díval sena smrtelné křeče našeho letadla. Roztrhlo se již při prvníexplozi, pak chytily nádrže a oheň dovršil dílo zkázy.Zkroucené, hořící kusy vraku byly rozmetané po mokrémbetonu. Mezi troskami, které mi připadaly překvapivěmalé, tekly potoky hořícího paliva. Vysoké, oranžově žlutéplameny olizovaly největší trosku, asi přední část kabiny.Moje sedadlo. Moje pěkně zahřáté sedadlo. Smůla se mědržela jak krysy krysaře.Colin Ross se tvářil stejně zděšeně jako ostatní, měl alepřece jen lepší nervy."Co to bylo… byla to bomba?""Co jiného?"Vyčítavě se na mě podíval. "To není žádná legrace.""Taky to není žádná tragédie. Jsme naživu, ne?"Strnulost ho opustila a dokonce se usmál."To máte vlastně pravdu."V letištní věži někdo spustil poplašný signál. S kvílenímsirén se přiřítily protipožární vozy a na ubohé troskyzačaly chrlit proudy pěny z obrovských hadic. Stříkačkybyly konstruovány na hašení požárů velikých dopravníchletadel. Po plamenech, které šlehaly ze zbytků maléhocherokee, nebylo za deset vteřin ani památky.Tři nebo čtyři letištní vozy kroužily vzrušeně kolem jakovosy. Ten, ve kterém sedělo několik vedoucích ze správyletiště, se rychle rozjel k nám."To vy jste přiletěli tím letadlem?"Tak to byla první otázka. Určitě nebyla taky poslední.Věděl jsem, co mě čeká, v minulosti jsem to už zažil."Kdo z vás je pilot? Půjdete prosím za mnou, cestujícímohou odejít do kanceláře vedoucího… Stalo se něco tédámě?""Omdlela," odpověděl jsem."Ach tak…" zaváhal. "Nemohl by se jí ujmout někdo zostatních pánů?"Podíval se na obtloustlého Goldenberga, stárnoucíhomajora, na štíhlého, drobného Colina. Na Colinovi se jehopohled zarazil. Zatvářil se užasle, nechtěl uvěřit svýmočím."Promiňte, ale nejste snad… nejste…""Ano, Ross," odpověděl stručně Colin.Rázem se všechno změnilo a k mým cestujícím se začalichovat jako ke knížatům. Annii Villarsové poslali hosteskua přinesli kafr, majorovi a Goldenbergovi whisky a Colinovipředložili k podpisu pamětní knihu. Vzal si je všechny nastarost sám ředitel letiště. A kdosi samozřejmě podalvzrušeně zprávu tisku.Pánové z vyšetřovací komise ministerstva obchodu bylivelmi příjemní a zdvořilí. Jako obvykle. Byli také důkladní,vytrvali a tvrdí. Jako obvykle."Proč jste přistál v East Midlands?"Kvůli tření."Věděl jste o tom, že je na palubě bomba?"Ne."Prohlédl jste před startem letadlo pečlivě?"26

Yes."And no bomb?"No.Did I know that I was nevertheless responsible for thesafety of the aircraft and could technically be held responsiblefor having initiated a flight with a bomb on Yes. Welooked at each other. It was an odd rule. Very few peoplewho took off with a bomb on board lived to be held responsible.The Board of Trade smiled, to show they knewit was silly to think anyone would take off with a bomb,knowing it was there."Did you lock the aircraft whenever you left it?"I did."And did it remain locked?"The knife was in. I told them about the Major. They alreadyknew."He says he is sure that he relocked the doors," theysaid. "But even so wasn't it your responsibility to lookafter the safety of the aircraft, not his."Quite so."Wouldn't it have been prudent of you to accompany himto fetch the paper?" No comment."The safety of the aircraft is the responsibility of the captain."Whichever way you turned, it came back to that. Thiswas my second interview with the Board of Trade. Thefirst, the day after the explosion, had been friendly andsympathetic, a fact-finding mission during which the wordresponsibility had not cropped up once. It had hovereddelicately in the wings. Inevitably it would be brought onlater and pinned to someone's chest."During the past three days we have interviewed all yourpassengers, and none of them has any idea who wouldhave wanted to kill them, or why. We now feel we mustgo more carefully into the matter of opportunity, so we dohope you don't mind answering what may be a lot ofquestions. Then we can piece together a statement foryou, and we would be glad if you would sign it…""Do all I can," I said.Dig my own grave. Again."They all agreed that the bomb must have been in thegift wrapped parcel which you yourself carried on board."Ano."Bombu jste nenašel?"Ne.Jestli prý jsem si vědom toho, že jsem byl v každémpřípadě odpovědný za bezpečnost letadla a teoretickybych mohl být stíhán za to, že jsem vzlétl s bombou napalubě. Ano. Dívali jsme se na sebe. Bylo to nesmyslnéustanovení. Téměř žádný z pilotů, kteří vzlétli s bombou vletadle, se nedožil toho, aby mohl být pohnán kzodpovědnosti. Pánové z ministerstva se usmívali. Chtělimi naznačit, že to je všechno nesmysl, nikdo by přecevědomě s bombou na palubě nevzlétl."Zamkl jste letadlo, než jste je opustil?"Ano."Zůstalo zamčené po celou dobu vaší nepřítomnosti?"A už to bylo tady. Lekl jsem jim, jak to bylo s majorem.Věděli o tom."Major říká, že dveře určitě zamkl. Ovšem, byl jste vkaždém případě povinen se postarat o zajištění letadla,jeho odpovědnost to nebyla, že?" namítl pán zministerstva.Měl pravdu."Nebylo by bývalo moudřejší, kdybyste majoradoprovodil, když se vracel pro noviny?" To jsem nechalbez komentáře."Za bezpečnost letadla odpovídá pilot."Málo platné, k tomuhle závěru nakonec musel dojítkaždý. Tohle byl už můj druhý rozhovor s pány zministerstva. Poprvé se přihlásili hned po výbuchu. Tehdybyli přátelští, plní pochopení, snažili se jen zjistit základnískutečnosti. Slovo odpovědnost se sice ustavičně vznášelove vzduchu, ale nikdo je nevyslovil. Dříve nebo pozdějimusela otázka odpovědnosti přijít na řadu a musela setaké jasně vyřešit."Během uplynulých dní jsme vyslechli vaše cestující,nikdo z nich nepřipouští, že by mohl existovat důvod, prokterý by ho někdo chtěl zabít. Jsme přesvědčeni, že teďmusíme v prvé řadě důkladněji prošetřit, kdo mělpříležitost k činu. Proto očekáváme, že budete ochotennám zodpovědět řadu otázek. Vypracujeme potomprotokol, který doufám podepíšete…""Vynasnažím se…"Vykopu si třeba vlastní hrob. Už jsem to jednou udělal."Všichni cestující souhlasně vypovídají, že bomba muselabýt pravděpodobně v baličku, který jste přinesl do letadlavy."Nice.Prima."And that the intended victim was Colin Ross.""Také se domnívají, že obětí atentátu měl být ColinRoss."I sucked my teeth.Mlčel jsem."You don't think so?""Vy jste jiného názoru?""I honestly have no idea Who it was intended for," I said. "Nemám nejmenší tušení, kdo koho chtěl zabít, ale"But I don't think the bomb was in the parcel."myslím si, že bomba v tom baličku nebyla.""Why not?""Proč ne?""His sister bought it, that morning.""Balíček koupila týž den ráno sestra Colina Rosse.""We know.""To víme."He was a tall man, with inward looking eyes as if they Dlouhý, hubený ministerský pán měl zasněné oči awere consulting a computer in his head, feeding in every vypadal, jako by se ustavičně radil s kybernetickýmanswer he was given and waiting for the circuits to click strojem, který mu tikal v mozku, jako by do stroje vkládalout a conclusion. There was no aggression anywhere in každou odpověď, kterou získal, a jako by čekal, až zehis manner, no vengeance in his motivation. A fact-finder, stroje vypadne řešení. Byl věcný, neútočný, naprostoa cause-seeker like a truffle hound. He knew the scent of neosobní. Hledal fakta a jejich příčiny jako stopař. Pravdutruth. Nothing would entice him away.poznal po čichu a s ničím jiným se nespokojil."And it sat on a shell in the changing room all afternoon," "Balíček ležel celé dopoledne v šatně na poličce," dodalI said. "And no one is allowed into the changing room exceptjockeys and valets."nesmí."jsem, "a do šatny nikdo kromě jezdců a jejich sluhů"We understand that that is so," He smiled. "Could the "To je nám známo," usmál se. "Domníváte se, že pokudparcel have been the bomb? Weightwise?"jde o váhu, v baličku bomba být mohla?""I suppose so." "To snad ano.""Miss. Nancy Ross says it contained a large fancy bottle "Slečna Rossová nám řekla, že v něm byla velikáof bath oil."ozdobná láhev s kolínskou vodou."27

Yes."And no bomb?"No.Did I know that I was nevertheless responsible for thesafety of the aircraft and could technically be held responsiblefor having initiated a flight with a bomb on Yes. Welooked at each other. It was an odd rule. Very few peoplewho took off with a bomb on board lived to be held responsible.The Board of Trade smiled, to show they knewit was silly to think anyone would take off with a bomb,knowing it was there."Did you lock the aircraft wh<strong>en</strong>ever you left it?"I did."And did it remain locked?"The knife was in. I told them about the Major. They alreadyknew."He says he is sure that he relocked the doors," theysaid. "But ev<strong>en</strong> so wasn't it your responsibility to lookafter the safety of the aircraft, not his."Quite so."Wouldn't it have be<strong>en</strong> prud<strong>en</strong>t of you to accompany himto fetch the paper?" No comm<strong>en</strong>t."The safety of the aircraft is the responsibility of the captain."Whichever way you turned, it came back to that. Thiswas my second interview with the Board of Trade. Thefirst, the day after the explosion, had be<strong>en</strong> fri<strong>en</strong>dly andsympathetic, a fact-finding mission during which the wordresponsibility had not cropped up once. It had hovereddelicately in the wings. Inevitably it would be brought onlater and pinned to someone's chest."During the past three days we have interviewed all yourpass<strong>en</strong>gers, and none of them has any idea who wouldhave wanted to kill them, or why. We now feel we mustgo more carefully into the matter of opportunity, so we dohope you don't mind answering what may be a lot ofquestions. Th<strong>en</strong> we can piece together a statem<strong>en</strong>t foryou, and we would be glad if you would sign it…""Do all I can," I said.Dig my own grave. Again."They all agreed that the bomb must have be<strong>en</strong> in thegift wrapped parcel which you yourself carried on board."Ano."Bombu jste n<strong>en</strong>ašel?"Ne.Jestli prý jsem si vědom toho, že jsem byl v každémpřípadě odpovědný za bezpečnost letadla a teoretickybych mohl být stíhán za to, že jsem vzlétl s bombou napalubě. Ano. Dívali jsme se na sebe. Bylo to nesmyslnéustanov<strong>en</strong>í. Téměř žádný z pilotů, kteří vzlétli s bombou vletadle, se nedožil toho, aby mohl být pohnán kzodpovědnosti. Pánové z ministerstva se usmívali. Chtělimi naznačit, že to je všechno nesmysl, nikdo by přecevědomě s bombou na palubě nevzlétl."Zamkl jste letadlo, než jste je opustil?"Ano."Zůstalo zamč<strong>en</strong>é po celou dobu vaší nepřítomnosti?"A už to bylo tady. Lekl jsem jim, jak to bylo s majorem.Věděli o tom."Major říká, že dveře určitě zamkl. Ovšem, byl jste vkaždém případě povin<strong>en</strong> se postarat o zajištění letadla,jeho odpovědnost to nebyla, že?" namítl pán zministerstva.Měl pravdu."Nebylo by bývalo moudřejší, kdybyste majoradoprovodil, když se vracel pro noviny?" To jsem nechalbez kom<strong>en</strong>táře."Za bezpečnost letadla odpovídá pilot."Málo platné, k tomuhle závěru nakonec musel dojítkaždý. Tohle byl už můj druhý rozhovor s pány zministerstva. Poprvé se přihlásili hned po výbuchu. Tehdybyli přátelští, plní pochop<strong>en</strong>í, snažili se j<strong>en</strong> zjistit základnískutečnosti. Slovo odpovědnost se sice ustavičně vznášelove vzduchu, ale nikdo je nevyslovil. Dříve nebo pozdějimusela otázka odpovědnosti přijít na řadu a musela setaké jasně vyřešit."Během uplynulých dní jsme vyslechli vaše cestující,nikdo z nich nepřipouští, že by mohl existovat důvod, prokterý by ho někdo chtěl zabít. Jsme přesvědč<strong>en</strong>i, že teďmusíme v prvé řadě důkladněji prošetřit, kdo mělpříležitost k činu. Proto očekáváme, že budete ochot<strong>en</strong>nám zodpovědět řadu otázek. Vypracujeme potomprotokol, který doufám podepíšete…""Vynasnažím se…"Vykopu si třeba vlastní hrob. Už jsem to jednou udělal."Všichni cestující souhlasně vypovídají, že bomba muselabýt pravděpodobně v baličku, který jste přinesl do letadlavy."Nice.Prima."And that the int<strong>en</strong>ded victim was Colin Ross.""Také se domnívají, že obětí at<strong>en</strong>tátu měl být ColinRoss."I sucked my teeth.Mlčel jsem."You don't think so?""Vy jste jiného názoru?""I honestly have no idea Who it was int<strong>en</strong>ded for," I said. "Nemám nejm<strong>en</strong>ší tuš<strong>en</strong>í, kdo koho chtěl zabít, ale"But I don't think the bomb was in the parcel."myslím si, že bomba v tom baličku nebyla.""Why not?""Proč ne?""His sister bought it, that morning.""Balíček koupila týž d<strong>en</strong> ráno sestra Colina Rosse.""We know.""To víme."He was a tall man, with inward looking eyes as if they Dlouhý, hub<strong>en</strong>ý ministerský pán měl zasněné oči awere consulting a computer in his head, feeding in every vypadal, jako by se ustavičně radil s kybernetickýmanswer he was giv<strong>en</strong> and waiting for the circuits to click strojem, který mu tikal v mozku, jako by do stroje vkládalout a conclusion. There was no aggression anywhere in každou odpověď, kterou získal, a jako by čekal, až zehis manner, no v<strong>en</strong>geance in his motivation. A fact-finder, stroje vypadne řeš<strong>en</strong>í. Byl věcný, neútočný, naprostoa cause-seeker like a truffle hound. He knew the sc<strong>en</strong>t of neosobní. Hledal fakta a jejich příčiny jako stopař. Pravdutruth. Nothing would <strong>en</strong>tice him away.poznal po čichu a s ničím jiným se nespokojil."And it sat on a shell in the changing room all afternoon," "Balíček ležel celé dopoledne v šatně na poličce," dodalI said. "And no one is allowed into the changing room exceptjockeys and valets."nesmí."jsem, "a do šatny nikdo kromě jezdců a jejich sluhů"We understand that that is so," He smiled. "Could the "To je nám známo," usmál se. "Domníváte se, že pokudparcel have be<strong>en</strong> the bomb? Weightwise?"jde o váhu, v baličku bomba být mohla?""I suppose so." "To snad ano.""Miss. Nancy Ross says it contained a large fancy bottle "Slečna Rossová nám řekla, že v něm byla velikáof bath oil."ozdobná láhev s kolínskou vodou."27

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!