Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

"The pilot wants to land here and make what he calls aprecautionary cheek. We want to go straight on. We don'twant to waste time. There isn't anything wrong with theplane, as far as we can see…"Colin Ross' voice came across, clear and decisive. "If hesays we're going down, we're going down. He's the boss."I looked round at them. Except for Colin they were allmore moody and gloomy than ever. Colin unexpectedlygave me a flicker of a wink. I grinned as much to myselfas to him, called up East Midlands on the radio, announcedour intention to land, and asked them to arrangefor a mechanic to be available for a cheek.On the way down I regretted it. The friction seemed noworse if anything it was better. Even in the turbulent airnear the ground I had no great trouble in moving the elevators.I'd made a fool of myself and the passengerswould be furious and Derrydowns would be scathing aboutthe unnecessary expense, and at any time at all I wouldbe looking for my seventh job.It was a normal landing. I parked where directed on theapron and suggested everyone got out and went into theairport for a drink, as the cheek would take half an hour,and maybe more.They were by then increasingly annoyed. Up in the airthey must have had a lingering doubt that I was rightabout landing. Safe on the ground, they were becomingsure it was unnecessary. I walked some of the way acrossthe tarmab with them towards the airport passengers'doors, then peeled off to go to the control office for theroutine report after landing, and to ask for the mechanicto come for a look-see as soon as possible. I would fetchthem from the bar, I said, once the cheek was done."Hurry it up," Goldenberg said rudely."Most annoying. Most annoying indeed." The Major."I was away last night… particularly wanted to get backthis evening. Might as well go by road, no point in payingfor speed if you don't get it…"Annie Villars' irritation overcoming the velvet glove. ColinRoss said, "If your horse coughs, don't race it."The others looked at him sharply. I said, "Thanks," gratefully,and bore off at a tangent to the left. I saw them outof the side of my vision, looking briefly back towards theaircraft and then walking unenthusiastically towards thebig glass doors.There was a crack behind me like a snapping branch, anda monstrous boom, and a roaring gust of air. I'd heardthat sequence before. I spun round, appalled.Where there had stood a smart little blue and whiteCherokee there was an exploding ball of fire."Pilot chce mezipřistání. Potřebuje údajně něcozkontrolovat na letadle. My chceme letět dál, nechceme sezdržovat. Nezdá se nám, že by něco nebylo v pořádku."Colin Ross odpověděl jasně a stručně: "Jestli říká, že simáme sednout, tak si sedneme. Tady velí on."Podíval jsem se na cestující. Až na Colina se všichnitvářili mrzutě a dopáleně. Colin na mě nečekaně mrkl.Usmál jsem se a spojil se rádiem s letištěm na EastMidlands. Oznámil jsem, že hodlám přistát a že budupotřebovat mechanika k prohlídce letadla.Jak jsme začali klesat, už jsem litoval svého rozhodnutí.Tření se nezhoršovalo, naopak, zdálo se být menší. Kdyžjsme se dostali do turbulence nad zemí, neměl jsemnajednou s výškovým kormidlem žádné potíže. Zesměšniljsem se, cestující budou zuřit a šéf mi vynadá, že jsemzbytečně zvýšil režii. Co nevidět si budu muset hledatsedmé místo.Přistáli jsme bez obtíží. Zaparkoval jsem, kde mi ukázali,a svým cestujícím jsem navrhl, aby šli zatím do budovyletiště na skleničku, protože prohlídka bude trvat aspoňpůl hodiny, neli déle.Byli čím dál tím víc dopálení. Dokud jsme byli vevzduchu, byli ještě možná ochotní připustit, že mámpravdu. Jakmile se však ocitli ve zdraví na zemi, bylipřesvědčení, že přistání bylo zbytečné. Šel jsem s nimi kevchodu pro cestující a pak jsem se chtěl odpojit. Museljsem jít ohlásit přistání a chtěl jsem taky požádat, abymechanika poslali brzy. Slíbil jsem svým cestujícím, že sepro ně stavím v baru, až bude všechno hotovo."Tak si koukejte pospíšit," zavrčel Goldenberg nerudně."To je nepříjemné zdržení, krajně nepříjemné," reptalmajor.Dokonce i Annie Villarsová ztrácela trpělivost."Byla jsem včera pryč celý večer. Dnes mi velmi záleželona tom, abych se dostala domů. To už člověk rovnoumůže cestovat po zemi. Nemá smysl draze platit za čas,když ho pak člověk ztrácí…""Když vám kašle kůň, tak ho nehoňte," poznamenal sušeColin.Popuzeně se na něj podívali. Já jsem mu poděkoval aodešel vlevo. Zahlédl jsem ještě, jak se všichni ohlédli kletadlu a pak znechuceně odcházeli k letištnímu baru.Za mnou se ozvalo prasknutí, jako když zlomíte suchouvětev, a pak obrovská detonace. Ucítil jsem prudký nárazvzduchu. Nevěřil jsem svým smyslům. Tohle jsem přeceznal. Zděšeně jsem se otočil.Tam, kde předtím stál můj malý modrobílý cherokee,hořela divoce obrovská pochodeň.CHAPTER FOUR 4The bomb had taken a fraction of a second to detonate.The public impact lasted three days. The investigationsdragged on for weeks.Predictably, the dailies went to town on 'Colin Ross EscapesDeath by One Minute' and 'Champion Jockey winsRace against Tune'. Annie Villars, looking particularlysweet and rail, said in a television news interview that wehad all been fantastically lucky. Major Tyderman wasquoted as saying,"Fortunately there was something wrong with the plane,and we landed for a cheek. Otherwise…"And Colin Ross had apparently finished his sentence forhim: "Otherwise we would all have been raining down onNottingham in little bits."That was after they had recovered, of course. When Ireached them at a run near the airport doors their eyesDetonace bomby trvala zlomek vteřiny. Zájem veřejnostio celou záležitost trval tři dny. Vyšetřování trvalo několiktýdnů.Jak se dalo očekávat, vyrukoval denní tisk s titulky jako:Colin Ross unikl o vlásek smrti, nebo: Náš nejlepší žokejvyhrává závod se smrtí. Annie Villarsová se svýmnejmírumilovnějším, křehkým výrazem oznámila divákůmpři interview v televizních novinách, že jsme měli všichniveliké štěstí. Major Tyderman prý prohlásil:"Naštěstí nebylo něco v pořádku s letadlem, museli jsmenouzově přistát, jinak…"Větu za něj dopověděl Colin Ross: "Jinak bychom bylipadali na Nottingham po malých kousíčcích jako červenékroupy."Takhle ovšem hovořili, teprve až se vzpamatovali. Kdyžjsem k nim po výbuchu na letišti doběhl, měli oči25