Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

wards the exit."The soles of his feet are like leather," she said. "Disgusting."But from the hint of indulgence in her face I gatheredthat Chanter's cause wasn't entirely lost.She said she was thirsty again and could do with a Coke,and since she seemed to want me still to tag along, Itagged. This time, without Chanter, we went to the members'bar in the Club enclosure, the small downstairs onethat was open to the main entrance hall.The man in the plaster cast was there again. Differentaudience. Same story. His big cheerful booming voicefilled the little bar and echoed round the whole hall outside."You can't hear yourself think," Nancy said.In a huddle in a far comer were Major Tyderman and EricGoldenberg, sitting at a small table with what looked liketreble whiskies in front of them. Their heads were benttowards each other, dose, almost touching, so that theycould each hear what the other was saying amid the din,yet not be overheard. Relations between them didn't seemto be at their most cordial. There was a great deal of rigidityin their down-bent faces, and no friendliness in thesmall flicking glances they occasionally gave each other."The Sporting Life man," Nancy said, following my gaze."Yes. The big one is a passenger too.""They don't look madly happy.""They weren't madly happy coming up here, either.""Owners of chronic losers?""No - well, I don't think so. They came up because ofthat horse Rudiments which Kenny Bayst rode for AnnieVillars, but they aren't down in the racecard as its owners."She flicked back through her card. "Rudiments. Duke ofWessex. Well, neither of those two is him, poor oldbooby.""Who, the Duke?""Yes," she said, "Actually I suppose he isn't all that old,but he's dreadfully dim. Big important looking man with abig important looking rank, and as sweet as they come,really, but there's nothing but cotton wool upstairs.""You know him well?""I've met him often.""Subtle difference.""Yes."The two men scraped back their chairs and began tomake their way out of the bar. The man in the plaster castcaught sight of them and his big smile grew even bigger."Say, if it isn't Eric Goldenberg, of all people. Come overhere, me old sport, come and have a drink."Goldenberg looked less than enthusiastic at the invitationand the Major sidled away quickly to avoid being included,giving the Australian a glance full of the dislike of the militaryfor the flamboyant.The man in the cast put one arm clumsily round Goldenberg'sshoulder, the crutch swinging out widely andknocking against Nancy."Say," he said. "Sorry, lady. I haven't got the hang ofthese things yet.""That's all right," she said, and Goldenberg said somethingto him that I couldn't hear, and before we knewwhere we were we had been encompassed into the Australian'scircle and he was busy ordering drinks all round.Close to, he was a strange-looking man because his faceand hair were almost colourless. The skin was whitish, thescalp, half bald, was fringed by silky hair that had beenfair and was turning white, the eyelashes and eyebrowsmade no contrast, and the lips of the smiling mouth werecreamy pale. He looked like a man made up to take thepart of a large cheerful ghost. His name, it appeared, was"Má kůži na chodidlech jako vydělanou, je to odporné."Řekla to však s nádechem shovívavosti a já usoudil, žeChanterova věc není zcela ztracená.Nancy prohlásila, že má žízeň a že má chuť na coca-colu.Chtěla zřejmě, abych se jí ještě držel, tak jsem se jí držel.Tentokrát, když s námi nebyl Chanter, jsme šli dodostihového klubu. Členský bar byl v suterénu a vcházelose do něj z hlavní dvorany.Byl tam zase ten člověk s nohou v sádře. Novémupubliku vyprávěl starou historku. Jeho hlaholivý hlasnaplňoval malou místnost a rozléhal se i do dvorany."Tady člověk ani neslyší, co si sám mysli," postěžovala siNancy.V rohu místnosti u malého stolku seděli, hlavy u sebe,major Tyderman a Eric Goldenberg. Před sebou měli plnésklenice něčeho, co vypadalo jako whisky. Nakláněli setěsně k sobě, aby se v tom rámusu slyšeli a aby přitomnikdo nezaslechl, co si povídají. Rozhovor zřejmě nebylpříliš přátelský. Dívali se zarytě na stůl a jen občas posobě vrhali nevraživé pohledy."To je ten člověk, co si šel do letadla pro noviny,"poznamenala Nancy, když zjistila, na koho se dívám."Ano. Ten druhý taky přiletěl se mnou.""Nevypadají moc spokojeně.""Cestou sem taky nevypadali spokojeně.""Patří jim snad neúspěšní koně?""Ani bych neřekl. Přiletěli kvůli koni, kterého jel KennyBayst pro Annii Villarsovou, ale podle programu jim tenkůň nepatří."Podívala se do svého programu. "Rudiments. Majitelvévoda z Wessexu. Chudák stará. No z tamtěch dvou tonení ani jeden.""Kdo, vévoda z Wesseou?""Ano. Vlastně on ani není tak starý, ale je strašný vrták.Je to takový veliký, důstojný pán se vznešeným titulem,strašně hodný a milý, opravdu, ale v hlavě nemá vůbecnic.""Vy se s ním znáte dobře?""Často ho vídám.""To není totéž.""Jistě."Oba muži v rohu odstrčili židle a chystali se vyjít z baru.Vtom je ale zahlédl ten člověk se sádrou a rozzářil se."No páni, jestli tohle není Eric Goldenberg! Pojď sem,kamaráde, pojď se se mnou napít!"Goldenberg se netvářil příliš nadšeně a major se radějiztratil, aby se vyhnul pozvání. Obdařil Australanapohledem plným odporu, správný voják nemá rádnastrojené, hlučné frajery.Člověk se sádrou nešikovně objal Goldenberga kolemramen, zamával berlí a vrazil do Nancy."Jéje, promiňte, madam, já s těma klackama ještěneumím pořádně zacházet.""Nic se nestalo," chlácholila ho Nancy. Goldenberg muněco řekl, neslyšel jsem co, ale než jsme se nadáli, bylijsme s Nancy vtaženi do Australanova kroužku. Začal námvšem rychle objednávat pití.Zblízka vypadal podivně, protože měl obličej a vlasyskoro bezbarvé jako albín. Pleť měl bledou a olysaloulebku mu lemovalo plavé, šedivějící chmýří. Řasy a obočíměl světlé, nevýrazná a usmívající se ústa bylasmetanově bledá. Vypadal, jako by byl namaskován proroli dobrosrdečného ducha. Jmenoval se Acey Jones.20