Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

The horses were led away and the groups dispersed. Intheir place appeared Chanter, staring up and waving hisarm."Come on down," he shouted."No inhibitions, that's his trouble," Nancy said. "If wedon't go down, he'll just go on shouting."He did. An official strode up manfully to ask him to beltup and buzz off but it was like ripples trying to push overBass Rock."Come on down, Nancy." Fortissimo.She pushed herself away from the rails and took enoughsteps to be out of his sight."Stay with me," she said. It was more than half a question."If you want it.""You've seen what he's like. And he's been mild, today.Mild. Thanks to you.""I've done absolutely nothing.""You're here.""Why do you come to Haydock, if he always bothers youtoo much?""Because I'm bloody well not letting him frighten meaway.""He loves you," I said."No. Can't you tell the difference, for God's sake?""Yes," I said.She looked startled, then shook her head. "He lovesChanter, full stop."She took three more steps towards the stairs, thenstopped again."Why is it that I talk to you as if I'd known you foryears?"To a certain extent I knew, but I smiled and shook myhead. No one cares to say straight out that it's becauseone is as negative as wallpaper.Chanter's plaintive voice floated up the steps. "Nancy,come on down…"She took another step, and then stopped again."Will you do me another favour? I'm staying up here afew more days with an aunt, but I bought a present forMidge this morning and I've given it to Colin to takehome. But he's got a memory like a string vest for everythingexcept horses, so would you cheek with him that hehasn't left it in the changing room, before you take off?""Sure," I said. "Your sister… I gather she's been ill."She looked away up at the sun-filled sky and down againand straight at me, and in a shattering moment of awarenessI saw the pain and the cracks behind the bright publicfacade."Has been. Will be," she said. "She's got leukaemia."After a pause she swallowed and added the unbearablebit."She's my identical twin."zakrýt, či vztek a snaha nedat hněv najevo.Koně odvedli a skupinky se rozptýlily. Zato se doleobjevil Chanter, díval se nahoru a mával na nás."Pojďte dolů," křičel."Nemá žádné zábrany, to je ta potíž," vzdychla Nancy."Nesejdeme-li dolů, bude určitě hulákat dál."A tak se taky stalo. K Chanterovi přistoupil odhodlanějeden z pořadatelů a požádal ho, aby byl zticha, nebo abyvyklidil pole. Jenže to bylo jako házet hrách na stěnu."Pojď dolů, Nancy!" Fortissimo.Odstoupila od zábradlí, aby na ni nedohlédl."Neopustíte mě?" znělo to jako prosba."Jestli si to přejete.""Vždyť jste viděl, jaký je. A to se dneska krotí, protože tujste vy.""Prosím vás, já vám přece nebyl nic platný.""Stačí, že jste tady.""Proč vlastně jezdíte do Haydocku, když vás tu vždyckyotravuje?""Přece nedopustím, aby mě zastrašil.""On vás má rád.""Nesmysl. Copak nerozpoznáte, že o to nejde?""Ale ano."Zatvářila se polekaně, ale pak zavrtěla hlavou. "Ba ne,má rád Chantera a dost."Udělala dva kroky ke schodišti a pak se zarazila."Čím to je, že si s vámi povídám, jako bych vás znala užcelou věčnost?"Usmál jsem se. Tušil jsem, čím to je, ale neměl jsemchuť jí vykládat, že to asi bude tím, že je ve mně tolikživota a osobitosti jako ve vybledlém barvotisku, že se misvěřuje jako staré, vykotlané vrbě.Zezdola se ozvalo kvílivě: "Tak už pojď dolů, Nancy!"Po dalším kroku se znovu zarazila."Můžu vás požádat ještě o jednu službu? Zůstanu tadyještě několik dní u tety. Koupila jsem dnes ráno dárek proMidge a předala jsem ho Colinovi, aby jí ho dovezl. Jenžepokud zrovna nejde o koně, má Colin paměť děravou jakořešeto. Mohl byste prosím dohlédnout na to, aby tendárek nezapomněl v šatně?""Samozřejmě. Prosím vás… pochopil jsem, že vaše sestrabyla nějak nemocná, že?"Podívala se na sluncem zalité nebe a pak se mi zadívalado očí. Poprvé jsem zahlédl za její zářivou maskou trhlinya bolestivé jizvy."Byla nemocná, je a bude. Má leukémii."Odmlčela se. Polkla a dopověděla zbytek té hrůzy."Midge a já jsme jednovaječná dvojčata."CHAPTER THREE 3After the fifth race Chanter gloomily announced thatabout fifty plastic students were waiting for him to pattheir egos and that although he despised the system hewas likely to find eating a problem if he actually got thesack. His farewell to Nancy Consisted in wiping his handsall over her, front and back, and giving her an openmouthedkiss which owing to her split-second evasiveaction landed on her ear.He glared at me as if it were my fault. Nancy not relenting,he scowled at her and muttered something about salt,and then twirled around on his bare heel so that the tableclothand all the hair and fringes and beads swung outwith centrifugal force, and strode away at high speed to-Po pátém dostihu nám Chanter zasmušile oznámil, že naněho čeká asi padesát studentů v sochařském ateliéru aže musí podpořit jejich beztak nafouklé sebevědomí. Řekl,že sice hluboce pohrdá současným systémem, ale že musíuznat, že by měl určité potíže s osobní výživou, kdybydostal výpověď. S Nancy se rozloučil tím způsobem, že sio ni zepředu i zezadu otřel tlapy a pak se chystal uštědřitjí vlhký polibek. Díky její mrštnosti se strefil jen na ucho.Obdařil mě zuřivým pohledem, jako bych za to mohl.Nancy byla neoblomná. Chanter se zamračil, něcozamumlal, otočil se na bosé patě, ubrus kolem něhozavlál, třásně a korále se odstředivou silou roztančily aChanter rychle odešel směrem k východu.19