Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

a lot of tickets. Nancy looked as though she were longused to that, too.Between the next two races we sat on the grass whileChanter gave us the uninterrupted benefit of his views onthe evils of money, racialism, war, religion and marriage.It was regulation stuff nothing new. I didn't say I thoughtso. During the discourse he twice without warningstretched over and put his hand on Nancy's breast. Eachtime without surprise she picked it off again by the wristand threw it back at him. Neither of them seemed to thinkit needed comment.After the next race (Colin was third) Chanter remarkedthat his throat was dry, and Nancy and I obediently followedhim off to the Tattersalls bar for lubrication. Coca-Colas for three, splashed out of the bottles by an overworkedbarmaid. Chanter busily juggled the three glassesso that it was I who paid, which figured.The bar was only half full but a great deal of space andattention was being taken up by one man, a large toughlookingindividual with a penetrating Australian accent. Hehad an obviously new white plaster cast on his leg and apair of crutches which he hadn't mastered. His loud laughrose above the general buzz as he constantly apologisedfor knocking into people."Haven't got the hang of these props yet…"Chanter regarded him, as he did most things, with somedisfavour. The large Australian went on explaining hisstate to two receptive acquaintances."Mind you, can't say I'm sorry I broke my ankle. Best investmentI ever made."The laugh rang out infectiously and most people in thebar began to grin. Not Chanter, of course."See, I only paid my premium the week before, and thenI fell down these steps and I got a thousand quid for it.Now that ain't whistling, that ain't, eh? A thousand bleedingquid for falling down a flight of steps."He laughed again hugely, enjoying the joke."Come on mates," he said, "Drink up, and let's go andinvest some of this manna from Heaven on my goodfriend Kenny Bayst."I jumped a fraction and looked at my watch. Coming upto three-thirty. Kenny Bayst dearly hadn't told his goodfriend not to speculate. Absolutely none of my business.Telling him myself would be the worst favour I could dofor Kenny Bayst.The large Australian swung himself out of the bar, followedby the two mates. Chanter's curiosity overcame hisdisinclination to show himself at a loss."Who," he said crossly, "is going to give that schmo athousand quid for breaking his ankle?"Nancy smiled."It's a new insurance fund, specially for people who goracing. Accident insurance. I don't really know. I've heardone or two people mention it lately.""Insurance is immoral," Chanter said dogmatically, slidinground behind her and laying his hand flat on herstomach.Nancy picked it off and stepped away. As a bodyguard, Ididn't seem to be doing much good.Nancy said she particularly wanted to see this race properly,and left Chanter looking moody at the bottom of thestaircase. Without asking her I followed her up the steps aperiod alone with Chanter held no attractions.Kenny Bayst, according to my slant ways look at Nancy'sracecard, was riding a horse called Rudiments numberseven, owned by the Duke of Wessex, trained by Miss.Villars, carrying olive green with silver cross belts andcap. I watched the horse canter down past the stands onthe olive-green grass and reflected that the Duke of Wes-roztrhala tikety. Na tohle byla Nancy zřejmě taky zvyklá.Mezi příštími dvěma dostihy jsme seděli na trávě aposlouchali Chanterovu přednášku o nebezpečí peněz,rasismu, války, náboženství a manželství. To všechno užtu bylo, nic nového. Ovládl jsem se a nic jsem k tomunepoznamenal. Během přednášky Chanter několikrát bezvarování vztáhl ruku a položil ji Nancy na ňadra. Nancypokaždé klidně a bez vzrušení ruku za zápěstí zdvihla ahodila mu ji zpátky. Akce vždy probrala bez komentáře.Po příštím dostihu (Colin byl třetí) Chanter zjistil, že másucho v krku a my ho s Nancy poslušně následovali dobaru, abychom se něčeho napili. Objednali jsme si třikrátcoca-colu, kterou nám nalila unavená barmanka. Chantersi pečlivě hrál se skleničkami a čekal, až zaplatím. To sedalo čekat.Bar byl jen asi zpolovice zaplněn a většina zákazníkůpozorovala vysokého, hranatého muže se silnýmaustralským přízvukem. Měl na noze čerstvou sádru aopíral se nešikovně o berle, na které zřejmě ještě nebylzvyklý. Jeho hlasitý smích co chvíli přehlušoval šum vmístnosti, když se někomu omlouval, že do něho vrazil."Ještě to s těma klackama neumím…"Chanter se na něj díval trochu s odporem, jako ostatněna většinu lidí. Vysoký Australan začal vysvětlovat dvěmazájemcům, co ho vlastně potkalo."Fakt, nedá se říct, že bych litoval, že jsem si ten kotníkzlomil. Byla to nejlepší investice, jakou jsem kdy trefil,fakt."Nakažlivě se zasmál a lidé kolem něho se začali usmívat.Kromě Chantera ovšem."Tak poslouchejte, tejden předtím, než se mi to stalo,jsem uzavřel pojistku. No a pak jsem spadl ze schodů adostal jsem tisíc liber. No to přece ujde, ne? Tisíc liber zato, že se člověk sesype ze schodů."Znovu se dal do srdečného smíchu."Tak pojďte, pánové, dopijte a půjdem si vsadit kus tybožský many na mýho dobrýho kamaráda KennyhoBaysta."To mnou trhlo. Podíval jsem se na hodinky a zjistil, žebude půl čtvrté. Kenny Bayst zřejmě zapomněl upozornitsvého dobrého přítele, aby na něho nesázel. Mně do tohoovšem nic nebylo.Kdybych Australana varoval já, asi bych Kennymu mocneposloužil.Vysoký Australan se vykolébal z baru a za ním vyšli jehodva kumpáni. Obyčejná zvědavost přemohla Chanterovupovznesenost."To mi prosím vás řekněte, kdo mohl tomu troubovi dáttisíc liber za zlomený kotník?"Nancy se usmála."Pojišťovna. Zavedli teď novou úrazovou pojistku provšechny účastníky dostihů. Moc o tom nevím, ale slyšelajsem v poslední době několikrát, jak si o tom známípovídají.""Pojistky jsou nemorální," kázal Chanter a přitom vklouzlza Nancy, jednou rukou ji objal a položil jí dlaň na břicho.Nancy ruku shodila a ustoupila. Jako tělesná stráž jsemse zatím moc neosvědčil.Prohlásila, že příští dostih chce pořádně vidět, opustilanakvašeného Chantera a odešla na vyhrazenou tribunu.Bez ptaní jsem ji následoval. Netoužil jsem zůstat sChanterem o samotě.Nakoukl jsem Nancy přes rameno do programu a zjistil,že Kenny Bayst jede koně, který se jmenuje Rudiments,měl číslo sedm, patřil vévodovi z Wessexu, trénovala hoAnnie Villarsová a nesl olivově zelené barvy se stříbrnou.Napadlo mě, že se vévodovi z Wessexu podařilo vybratbarvy, které byly na pozadí olivově zelené trávy nápadné17