Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

"Put that way," I agreed, "it's a lot more jolly than a carfactory.""You will get involved," she said with certainty."No", I was equally definite.She shook her head."You will, you know, if you do much racecourse taxiwork. It'll bust through that cool shell of yours and makeyou feel something, for a change."I blinked. "Do you always talk like that to total strangers?""No," she said slowly. "I don't."The bright little jockeys flooded into the parade ring andscattered to small earnest owner-trainer groups wherethere were a lot of serious conversations and much noddingof heads. On the instructions of Colin Ross' sister Itried moderately hard to take it all seriously. Not withmuch success.Colin Ross' sister…"Do you have a name?" I asked."Often.""Thanks."She laughed. "It's Nancy. What's yours?""Matt Shore.""Hm. A flat matt name. Very suitable."The jockeys were thrown up like confetti and landed intheir saddles, and their spindly shining long-legged transportationskittered its way out on to the track. Two-yearolds,Nancy said.She walked me back towards the stands and proposed tosmuggle me into the 'Owners and Trainers'. The largeofficial at the bottom of the flight of steps beamed at heruntil his eyes disappeared and he failed to inspect me forthe right bit of cardboard.It seemed that nearly everyone on the small rooftopstand knew Nancy, and obvious that they agreed with thebeaming official's assessment. She introduced me to severalpeople whose interest collapsed like a soufflé in adraught when they found I didn't understand their openingbids"He's a pilot," Nancy explained apologetically. "He flewColin here today.""Ah," they said. "Ah."Two of my other passengers were there. Annie Villarswas watching the horses canter past with an intent eyeand a pursed mouth the field-marshal element was showingstrongly, the feminine camouflage in abeyance.Major Tyderman, planted firmly with his legs apart andhis chin tucked well back into his neck, was scribblingnotes into his racecard. When he looked up he saw us,and made his way purposefully across."I say," he said to me, having forgotten my name. "Did Ileave my Sporting Life over in the plane, do you know?""Yes, you did, Major.""Blast," he said. "I made some notes on it… Must get it,you know. Have to go across after this race.""Would you like me to fetch it?" I asked."Well, that's very good of you, my dear chap. But… no…couldn't ask it. Walk will do me good.""The aircraft's locked, Major," I said. "You'll need thekeys."I took them out of my pocket and gave them to him."Right." He nodded stiffly. "Good."The race started away off down the track and was allover long before I sorted out the colours of Colin Ross. Inthe event, it wasn't difficult. He had won."How's Midge?"Annie Villars said to Nancy, restoring her giant raceglasses to their case."Oh, much better, thank you. Getting on splendidly.""Když to berete takhle, tak musím uznat, že je to tuurčitě zábavnější než třeba v továrně na auta.""Však ono vás to chytí," řekla s jistotou."Ba ne," řekl jsem s pevným přesvědčením.Zavrtěla hlavou."Ale ano, jestli budete často lítat na dostihy, začne vás tobavit, uvidíte. Nakřápne to tu vaši ledovou skořápku asnad vás konečně něco trochu vzruší."Zamrkal jsem. "To často takhle hovoříte s cizími lidmi?""Ne," řekla pomalu, "většinou ne."Pestře oblečení žokejové proudili do padoku a tvořili maléskupinky s majiteli koní a trenéry. Ve skupinkách bylomnoho vzrušeného hovoru, dohadování a pokyvováníhlavami. Snažil jsem si vzít k srdci radu sestry ColinaRosse a pokoušel jsem se to všechno brát vážně. Moc mito nešlo.Sestra Colina Rosse…"Jmenujete se vůbec nějak?" zeptal jsem se."Většinou ano.""Tak vám pěkně děkuji."Zasmála se. "Jmenuji se Nancy. A vy?""Matt Shore.""Hm. Je to takové tvrdé, suché jméno. K vám se hodí."Žokejové vyletěli do vzduchu jako pestré konfety, dopadlido sedel a vyrazili na svých lesklých, dlouhonohýchzvířatech na dráhu. Nancy říkala, že běží dvouletí koně.Šla se mnou zpátky k tribunám a nabídla mi, že měpropašuje do oddělení vyhrazeného pro majitele koní atrenéry. Mohutný funkcionář, který stál dole pod schody,se rozzářil od ucha k uchu, když ji uviděl, z očí měl jenusměvavé škvírky a dočista mě zapomněl požádat, abychse příslušně legitimoval.Zjistil jsem, že na malé střešní tribuně každý Nancy zná aže všichni sdílejí pocity usměvavého funkcionáře.Představila mě několika lidem, jejichž zájem o mě ochladljako čaj na mrazu, když zjistili, že neumím ocenit jejichsázky."Je to pilot," řekla Nancy omluvně, "přiletěl s Colinem.""Ach tak," řekli.Byli tam také dva z mých cestujících. Annie Villarsová sesoustředěně dívala, jak koně cválají kolem, ústa mělasešpulená. Její generálská povaha prorážela na povrch astírala nátěr vlídné ženskosti.Major Tyderman stál rozkročený, bradu zastrčenou dolímce a něco si psal do programu. Vzhlédl, uviděl nás arychle k nám zamířil."Poslyšte," oslovil mě (zapomněl zřejmě, jak se jmenuji)."Nevzpomínáte si náhodou, jestli jsem v letadle nenechalSportovní život?""Nechal, pane.""Ale sakra… měl jsem tam nějaké poznámky, budu simuset pro to dojít. Zajdu tam po tomhle dostihu.""Nechcete, abych vám pro ty noviny skočil?""To jste moc hodný, kamaráde, ale… ne, to od vásnechci. Udělá mi dobře, když se projdu.""Letadlo je zamčené, pane, budu vám muset půjčit klíče."Sáhl jsem do kapsy a podal mu je."Dobře. Děkuji." Prkenně přikývl.Dostih byl odstartován a skončil dřív, než jsem se stačilrozkoukat a než jsem našel barvy Colina Rosse. Přitom tobylo dost snadné, protože Colin vyhrál."Jak se daří Midge?" zeptala se.Annie Villarsová zastrčila svůj obrovský dalekohled dopouzdra a obrátila se k Nancy."Děkuji, daří se jí dobře, je jí mnohem lip, teď je vpořádku."14