Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

She nodded abstractedly."Is he your husband?"She looked startled, then laughed."Good Lord, no. He's my brother. I saw him just now inthe paddock and I said, "Has he brought my handbag?"and he shook his head and started to say something, but Ibelted off over here in a fury without stopping to listen,and I suppose he was going to tell me it wasn't Larry whohad come in the plane… Oh damn it, I hate being robbed.Colin would have lent him a hundred quid if he was thatdesperate. He didn't have to pinch it.""It was a lot of money to have in a handbag," I suggested."Colin had just given it to me, you see. In the plane.Some owner had handed him a terrific present in readies,and he gave me a hundred of it to pay a bill with, whichwas really sweet of him, and I can hardly expect him togive me another hundred just because I was silly enoughto leave the first one lying about…" Her voice tailed off indepression."The bill," she added wryly, "is for flying lessons."I looked at her with interest."How far have you got?""Oh, I've got my licence," she said. "These were instrumentflying lessons. And radio navigation, and all thatjazz. I've done about ninety-five hours, altogether. Spreadover about four years, though, sad to say."That put her in the experienced-beginner class and thedangerous time bracket. After eighty hours flying, pilotsare inclined to think they know enough. After a hundredhours, they are sure they don't. Between the two, theaccident rate is at its peak.She asked me several questions about the aeroplane,and I answered them.Then she said, "Well, there's no point in sitting here allafternoon," and began to lever herself out on to the wing."Aren't you coming over to the races?""No," I shook my head."Oh come on," she said. "Do."The sun was shining and she was very pretty. I smiledand said OK, and followed her out on to the grass. It isprofitless now to speculate on the different course thingswould have taken if I'd stayed where I was.I collected my jacket from the rear baggage compartmentand locked all the doors and set off with her acrossthe track. The man on the gate duly let me into the paddockand Colin Ross' sister showed no sign of abandoningme once we were inside. Instead she diagnosed my almosttotal ignorance and seemed pleased to be able tostart dispelling it."You see that brown horse over there," she said, steeringme towards the parade ring rafts, "That one walkinground the far end, number sixteen, that's Colin's mount inthis race. It's come out a bit light but it looks well in itscoat.""It does?"She looked at me in amusement. "Definitely.""Shall I back it, then?""It's all a joke to you.""No," I protested."Oh yes indeed," she nodded. "You're looking at this racemeeting in the way I'd look at a lot of spiritualists. Disbelievingand a bit superior.""Ouch.""But what you're actually seeing is a large export industryin the process of marketing its wares.""I'll remember that.""And if the industry takes place out of doors on a nicefine sunny day with everyone enjoying themselves, well,so much the better."Nepřítomně přikývla."Vy jste jeho žena?"Překvapeně se na mě zadívala a dala se do smíchu."Panebože to ne, jsem jeho sestra. Teď jsem ho právězahlídla v padoku a ptala jsem se ho, jestli už má moutašku a on mi začal něco vykládat. Jenže já se namíchla,neposlouchala jsem ho a rovnou jsem se rozletěla sem.Asi se mi snažil říct, že dnes nepřiletěl s Larrym… Mámvztek, když mě někdo okrade. Když to Larry tak nutněpotřeboval, mohl si říct Colinovi, určitě by mu byl tustovku půjčil, nemusel krást.""Není ale obvyklé nosit u sebe tak velikou částku,"poznamenal jsem."Mně tu stovku zrovna předtím Colin dal, v letadle. Dostalod jednoho majitele ohromný prezent v hotovosti a typrachy mi dal na jeden nezaplacený účet. Bylo to odColina hezké, a já mu přece nemůžu dost dobře říct odalší stovku, protože jsem husa a tuhle jsem nechalapovalovat…" zasmušile se odmlčela."Jo, a ten nezaplacený účet byl za letecký kurs," dodala.Se zájmem jsem se na ni podíval."Jak jste s tím daleko?""Ale já už mám licenci, teď jsem chodila do navigačníhokursu, rádiová navigace a tyhle věci. Mám celkem nalítánodevadesát pět hodin. Ovšem, za poslední čtyři léta."To znamenalo, že je zkušený začátečník, a to bylonejnebezpečnější stadium. Když piloti nalítají osmdesáthodin, myslí si, že už umějí všechno. Když překročí stohodin, vědí, že neumějí nic. V mezidobí mezi oběma stadiise stává nejvíc neštěstí.Začala se mě vyptávat na letadlo a já jí ochotněodpovídal. Pak se zvedla."No, nemá smysl tady takhle prosedět celé odpoledne."Začala se soukat ven na křídlo. "Vy se nepůjdete podívatna dostihy?""Ne." Zavrtěl jsem hlavou."Ale to je hloupost, pojďte, polezte ven."Slunce svítilo a ona byla moc hezká. Usmál jsem se, řeklO. K. a seskočil na trávník za ní. Bylo by zbytečnéuvažovat o tom, jak rozdílně by se věci vyvíjely, kdybychji neposlechl a neodešel.Vzal jsem si ze zadního zavazadlového prostoru sako,pozamykal všechny dveře a vyrazil za ní. Zřízenec u bránymě do padoku skutečně vpustil. Colinova sestra nejevilasnahu se mě zbavit. Brzy zjistila, že o tomhle sportunevím zhola nic a zdálo se, že ji těší, že mě může trochudo věci zasvětit."Vidíte tamhle toho hnědáka?" postrčila mě směrem kpadoku. "Ten vzadu, číslo šestnáct. Jede ho v tomhledostihu Colin. Má sice cikánské faldy, ale bude dobrý."Rozesmál jsem se."Nepovídejte!"Pobaveně se na mě podívala. "Opravdu.""Takže si na něho mám vsadit?""Vy to vůbec neberete vážně.""Beru," ohrazoval jsem se."Neberete to vážně. Máte asi podobný vztah k dostihůmjako já ke spiritistům. Jste nedůvěřivý a trochupovýšený.""No nazdar.""Měl byste si uvědomit, že se vlastně díváte na výstavnípřehlídku zboží jednoho výnosného úseku vývozníhoobchodu."13