Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

Nancy and Midge and the Duke and young Matthew, whoknew too that I'd been in Carthy-Todd's office that day.I scanned the car park desperately, but he was there.He'd put the tin on the car and simply waited for them tocome out of the races. The last race was about to start…the horses had gone down to the post and at that momentthe loudspeakers were announcing 'They're under starter'sorders'… He knew it wouldn't be long before they came…He was standing over nearer the rails of the course withhis black head showing and the sun glinting on hisglasses. He had meant just to kill young Matthew and theDuke, but now there were Nancy and Midge as well… andhe didn't know he couldn't get away with it… didn't knowColin knew… and he was too far away for me to tell him…I couldn't shout… could barely talk."Matthew, throw me the tin." It was a whisper, nothingmore.I began to walk towards him, holding out my fight arm.Stumbled. Swayed. Frightened him.The others were closing on him.No more time. I took a breath. Straightened up."Matthew," I said loudly. "To save your life, throw methat tin. Throw it now. At once."He was upset, uncertain, worried.He threw the tin. It was taking Carthy-Todd several secondsto press the transmission buttons. He wasn't asadept at it as Rupert Tyderman. He wouldn't be able tosee that he had missed his opportunity with the Duke, andthat now there was only me. But whatever he did, he'dlost the game.The red-gold tin floated towards me like a blazing sunand seemed to take an eternity crossing the fifteen feetfrom Matthew. I stretched my fight arm forward to meet itand when it landed on my hand I flung it with a bowlingaction high into the air behind where I was standing, backas far as I could over the parked rows, because behindthem, at the rear, there was empty space. The bomb wentoff in the air.Three seconds out of my hand, six seconds out of Matthew's.Six seconds. As long a time as I had ever lived.The red and gold tin disintegrated into a cracking fireballlike the sun, and the blast of it knocked both young Matthewand me with a screeching jolt flat to the ground. Thewindows in most of the cars in the car park crashed intosplinters, and the two Fords just below the explosion werethrown about like toys. Nancy and Midge and the Duke,still sheltered between two cars, rocked on their feet andclung to each other for support.Along in the stands, we heard later, no one took muchnotice. The race had started and the commentator's voicewas booming out, filling everyone's ears with the newsthat Colin Ross was lying handy and going nicely on thefavourite half a mile from home.Young Matthew picked himself smartly up and said inamazement, "What was that?"Midge completed the four bare steps to his side and heldhis hand."It was a bomb," she said in awe."Like. Matt said, it was a bomb."I was trying to get myself up off the grass. Even thoughthe Duke was for the present safe, the Fund money wasnot. Might as well try for set and match… On my knees, Isaid to Matthew, "Can you see Carthy-Todd anywhere? Itwas his tin… his bomb…""Carthy-Todd?" repeated the Duke vaguely. "It can't be.Impossible. He wouldn't do a thing like that.""He just did," I said. I was having no success in gettingup any further. Had nothing much left. A strong arm slidunder my right armpit, helping me. A soft calm voice saidin my ear, "You look as if you'd be better staying down."který taky věděl, že jsem byl ten den v kanceláři CarthyTodda.Zoufale jsem se rozhlédl po parkovišti. Nikde nikdo.Carthy Todd jednoduše položil plechovku na kapotu vozua čekal, až se vévoda s Mattem vrátí. Právě začínalposlední dostih… Koně se řadili na startu a tlampačehlasitě oznamovaly, že dostih bude zahájen… Musel vědět,že se vrátí co nevidět… Zahlédl jsem ho… stál u hrazení,brýle se mu leskly ve slunci… Chtěl zabít jen vévodu aMatta, teď tu byla i Nancy a Midge… nevěděl, že je tomarné, že Colin ví… byl příliš daleko, nemohl jsem naněho zavolat… nemohl jsem mu to říct… nemohl jsemskoro ani mluvit."Matte, hoď mi to," zašeptal jsem bezmocně.Vykročil jsem k němu, pravou ruku napřaženou.Zapotácel jsem se… to ho postrašilo.Ostatní se blížili.Nezbývala už ani vteřina. Nadýchl jsem se a narovnal se."Matte," zavolal jsem nahlas, "jde o život, ihned mi tohoď, ihned!"Byl zmatený, nejistý a rozpačitý. Konečně hodil.Carthy Toddovi trvalo několik vteřin, než vyslal příslušnýsignál. Nebyl v tom tak zběhlý jako major Tyderman.Nepoznal, že už svoji příležitost promeškal, že už vévodunemůže dostat, jenom mě. Prohrál.Zlatočervená plechovka letěla vzduchem jako zářícíslunce. Zdálo se mi, že letí celou věčnost. Napřáhl jsem poní ruku a jakmile jsem ji zachytil, odhodil jsem ji vší silouza sebe, dozadu, za poslední zaparkované vozy, kde nikdonebyl.Explodovala ve vzduchu, tři vteřiny poté, co jsem se jídotkl, šest vteřin poté, co ji hodil Matthew. Jen o šestvteřin. Byly to nejdelší vteřiny, které jsem v životě prožil.Zlatočervená plechovka se rozpadla a vybuchla doohnivého víru. Tlaková vlna srazila Matta i mě na zem aroztříštila okna většiny vozů na parkovišti na miliónydrobných střepinek. Dva fordy, které stály bezprostředněpod ohniskem výbuchu, se roztančily jako hračky. Nancy,Midge a vévoda, chráněni dvěma vozy, se zapotáceli apřidržovali se jeden druhého.Později jsem se dozvěděl, že na tribunách si publikumničeho nevšimlo, dostih už odstartovali a tlampače v tuchvíli hlasitě hřímaly a oznamovaly, že půl mile před cílemvede bezpečně na špici Colin Ross, který jede favorita. Vohlušujícím křiku jásajícího publika a řvoucích tlampačůnikdo nic neslyšel.Matt se rychle zvedl ze země a vyjeveně se ptal: "Co tobylo?"Midge k nám doběhla a vzala malého Matta za ruku."Byla to bomba," řekla s úžasem."Matt měl pravdu, byla to bomba."Snažil jsem se vstát. Vévoda byl v bezpečí, ale zbývaloještě zachránit ty peníze… musím to dokončit, když užjsem se do toho dal… V kleče jsem se zeptal maléhoMatta: "Vidíš někde pana Carthy Todda? To byla jehoplechovka… jeho bomba…""Carthy Todd?" ptal se vévoda zmateně. "To není možné,to je vyloučené. Ten by takovou věc neudělal.""Ale udělal to," odpověděl jsem. Nepodařilo se mi vstát.Už jsem neměl žádnou sílu. Něčí silná ruka mě vzala zapaži a pomohla mi. Něčí měkký, klidný hlas na měpromluvil: "Podle toho, jak vypadáš, by ti asi bylo líp na111