Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

"Hurry.""I'll get you some help, too," she said. She turned lightlyon her heel and half walked, half ran towards the paddock.I leant the bottom of my spine against a shiny grey Jaguarand wondered how difficult it would be to preventCarthy-Todd from planting his bomb. That tin… it wassmall enough to fit into a binocular case… probably identicalwith the one which had destroyed the Cherokee. Iwould have sweated at the thought of so much confinedexplosive power if I hadn't been sweating clammily already.Why didn't they come? My mouth was drier… The daywas airless… I moved restlessly against the car. After I'dtold the Duke, he'd have to go off somewhere and staysafely out of sight until the Board of Trade had dealt withCarthy-Todd…I dispassionately watched the blood drip from my fingerson to the grass. I could feel that all the back of my coatwas soaked. Couldn't afford a new one, either. Have toget it cleaned, and have the slit invisibly mended. Getmyself mended, too, as best I could. Harley wouldn't keepthe job for me. He'd have to get someone else in myplace. The Board of Trade doctors wouldn't let me flyagain for weeks and weeks. If you gave a pint of blood asa donor, they grounded you for over a month… I'd lostmore than a pint involuntarily, by the looks of things…though a pint would make a pretty good mess, if youspilled it.I lifted my lolling head up with a jerk. Got to stay awakeuntil they came. Got to explain to the Duke…Things were beginning to fuzz round the edges. I lickedmy dry lips. Didn't do much good. Didn't have any moisturein my tongue either.I finally saw them, and it seemed a long way off, comingthrough the gate from the paddock. Not just Midge andthe Duke, but two others as well. Young Matthew, jiggingalong in front. And Nancy.Chanter had receded into the unimportant past. I didn'tgive him a thought. Everything was as it had been before,the day she flew to Haydock. Familiar, friendly, trusting.The girl I hadn't wanted to get involved with, who hadmelted a load of ice like an acetylene torch.Across the sea of cars Midge pointed in my direction andthey began to come towards me, crossing through therows. When they were only twenty or so yards away, onthe far side of the row in front of me, they unaccountablystopped.Come on, I thought. For God's sake come on. They didn'tmove.With an effort I pushed myself upright from the Jaguarand took the few steps past its bonnet, going towardsthem. On my left, six cars along, was parked what wasevidently the Duke's Rolls. On the bonnet stood a brightred and gold tin. Matthew was pointing, wanting to crossover and fetch it, and Midge was saying urgently, "No,come on, Matt said to come quickly, and he's bleeding…"Matthew gave her a concerned look and then nodded, butat the last second temptation was too much and he ranover and picked up the tin and started back to join them.Bright red and gold tin. Containing sticks of orange peeldipped in chocolate. It had been on the desk. And afterwards…not on the desk. Something missing. Red and goldtin.Missing from Carthy-Todd's desk.My heart bumped. I shouted, and my voice came outhopelessly weak."Matthew, throw it to me."He looked up doubtfully. The others began to walk 'through the rows of cars towards him. They would reachhim before I could. They would be standing all together,"Prosím tě, už běž.""Já ti někoho pošlu," zavolala přes rameno a utkalasměrem k padoku.Opřel jsem se bokem o lesklého šedivého jaguára.Přemýšlel jsem o tom, že bude obtížné bombu najít. Taplechovka… plechovka byla malá, vešla by se do pouzdraod dalekohledu… byla asi stejná jako ta v letadle. Bylo byse mi málem udělalo nanic, když jsem si vzpomněl, kolik vní musí být ničivé síly… bylo mi už ale nanic tak jako tak.Proč pořád nejdou? Měl jsem hrozné sucho v ústech…bylo strašně dusno… neklidně jsem se zavrtěl. Najdou-livévodu, musím mu říct, aby se někam uklidil a zůstaluklizený, dokud si ministerstvo neporadí s panem CarthyToddem…Nezúčastněně jsem se díval, jak mi do trávy z rukyukapává krev. Cítil jsem, že mám celá záda sakapromočená. Nové sako si nemůžu dovolit, bude muset dočistírny, díru si budu muset nechat zacelit. Mě budou takymuset zacelit. Harley mi asi místo držet nebude, budu simuset najít něco jiného. Doktoři z ministerstva mi určitěnedovolí lítat celé měsíce. Když se někdo dá k dispozicijako dárce krve, nesmí lítat skoro dva měsíce… a já jistěztratil víc než dárce. Ačkoli, z takové krevní konzervy,kdyby se vylila, by taky byla velká louže.Hlava mi klesala. Rychle jsem se narovnal. Musím býtvzhůru, říkal jsem si… musím vydržet, dokud nepřijdou.Musím vysvětlit vévodovi…Začal jsem vidět rozmazaně. Olízl jsem si rty. Nepomohloto, jazyk jsem měl také suchý.Konečně jsem je v dálce zahlédl, procházeli právěbrankou z padoku, byli čtyři. Vévoda, Midge, vpředu běželmalý Matt… A Nancy.Chanter byl najednou úplně nedůležitý, ani jsem si naněho nevzpomněl. Všechno bylo tak jako předtím,příjemné, přátelské, plné upřímnosti. Dívka, s kterou jsemse nechtěl zaplést a která roztavila kvádr ledu jakoautogenem.Midge na mě ukázala přes střechy zaparkovaných vozů avšichni čtyři zamířili ke mně. Když ode mne byli už jendvacet yardů za nejbližší řadou vozů, z nevysvětlitelnýchdůvodů se zastavili.Pojďte, říkal jsem v duchu, pospěšte si, proboha.Nehýbali se.Pracně jsem se odlepil od svého jaguára, obešel kapotu avyšel jim naproti. Přede mnou, šestý vůz vlevo, stálvévodův rolls. Na jeho kapotě ležela zlatočervenáplechovka. Matt na ni ukazoval a chtěl pro ni jít. "Ne,nezdržuj se," říkala Midge, "Matt chtěl, abychom přišli conejdřív, krvácí…"Matthew se na ni ustrašeně podíval, přikývl, ale vposlední chvíli ho pokušení přemohlo. Odběhl, sebralplechovku a vracel se k ostatním.Zlatočervená plechovka s pomerančovou kůrou včokoládě. Byla na psacím stole. Pak… pak zmizela. Něcotam chybělo. Chyběla zlatočervená plechovka.Zmizela z psacího stolu v kanceláři Carthy Todda!Srdce se mi rozbušilo. Snažil jsem se zavolat, alepodařilo se mi jen zasípět."Matte, hoď mi to."Nejistě se na mě podíval. Ostatní se k němu blížili meziřadami vozů. Dojdou k němu dřív než já. Budou všichnipohromadě, Nancy, Midge, vévoda a malý Matt, Matt,110