Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

Never pull knives out of wounds, they say. It makes thebleeding worse. You can die from pulling knives out ofwounds. Well… I forgot all that. I could see only thatAcey-Carthy-Todd had left me for dead and if he found mealive when he came back he would almost certainly finishthe job. Therefore I had to get out of his office before hecame back. And it seemed incongruous, really, to walkround Warwick with a knife in one's back. So I pulled itout.I pulled it out in two stages and more or less fainted aftereach. Kidded myself it was concussion from the mantelshelfbut I was crying as well. No stoic, Matt Shore.When it was out I lay where I was for a while, looking atit, snivelling weakly and feeling the sticky warmth slowlyspread, but being basically reassured because I was prettysure by then that the knife had not gone through into mylung. It must have been deflected by hitting my shoulderblade it had been embedded to three or four inches, butslanting, not straight in deep. I wasn't going to die. Or notyet.After a while I got up on to my knees. I didn't have allthe time in the world. I put my right hand on Carthy-Todd's desk pulled myself to my feet.Swayed. Thought it would be much… much worse if I felldown again. Leant my hip against the desk and lookedvaguely round the office.The bottom drawer of the second filing cabinet was open.Shouldn't be. I'd shut it.Open.I shifted myself off the desk and tried a few steps. Tottered.Made it. Leant gingerly against the wall. Lookeddown into the drawer.The cardboard boxes were still there. The empty tin wasstill there. The small heavy tin wasn't.Realized coldly that the future no longer meant simplygetting myself to safety out of that office, but getting tothe Duke before the bomb did.It was only four hundred yards… Only…I'd have to do it, I thought, because if I hadn't searchedthe office Carthy-Todd wouldn't now be in a tearing hurry.When I didn't turn up to ferry home the Whiteknights, orturn up anywhere again for that matter, except with astab wound in a ditch, the Duke would say where I hadbeen last… and Carthy-Todd would want to avoid a policeinvestigation like a slug shrinking away from salt. Hewouldn't wait for that. He would obliterate my tracks.There was something else missing from the office. I didn'tknow what it was, just knew it was something. It niggledfor a moment, but was gone. Didn't think it could beimportant…Walked with deliberation to the door. Opened it, wentoutside. Stopped dead at the top of the stairs, feelingdizzy and weak.Well. Had to get down them somehow. Had to.The handrail was on the left-hand side. I couldn't bear tolift my left arm. Turned round, hung on tightly, and wentdown backwards."There you are," I said aloud. "You bloody can."Didn't convince myself It took Carthy-Todd to convince. Ilaughed weakly. I was a fully paid up insurer with theFund. Like to see Cat, thy-Todd pay my claim… a thousandsmackers for a knife in the back. Lovely.Rolled out into the hot sunlit street as light headed as ablond.Blond Acey Jones… Acey Jones was being pushed. Hurried.Knowing I'd found him out but still believing he couldretrieve the situation. Still make his two hundred thousand.If he kept his nerve. If he killed the Duke immediately,this afternoon, and somehow made it look like anPrý se nikdy nemá vytahovat nůž z rány. Prý se tímzhorší krvácení. Když prý se nůž neopatrně, neodborněvytáhne, může to člověka i zabít. Nemyslel jsem na to…ani jsem na to nevzpomněl. Věděl jsem, že mě AceyCarthy Todd považuje za mrtvého a že kdyby se vrátil anašel mě naživu, jistě by dílo dokončil. Věděl jsem, žemusím pryč, než se vrátí. Ostatně, vypadalo by trapně,kdybych pochodoval po Warwicku s nožem v zádech. Takjsem nůž vytáhl.Vytáhl jsem ho nadvakrát a po každém trhnutí jsem semálem znovu složil. Taky jsem brečel. V duchu jsem tosváděl na otřes mozku. Matt Shore se nechoval jakohrdina.Když byl nůž konečně venku, tupě jsem se na něj díval,po tvářích mi tekly slzy a po zádech lepkavé teplo. Byljsem ale klidnější, protože jsem usoudil, že ránanepronikla do plic. Nůž asi sklouzl po lopatce. Projel siceasi tři až čtyři palce do hloubky, ale šikmo, ne kolmo.Došel jsem k závěru, že neumřu. Aspoň ne hned.Po chvíli jsem si klekl. Neměl jsem moc času. Chytil jsemse za kraj psacího stolu a postavil se na nohy.Zapotácel jsem se. Nechtěl jsem znovu upadnout, nebyloby to příjemné. Opřel jsem se bokem o stůl a rozhlédl setupě po kanceláři.Nejspodnější zásuvka druhé registratury byla otevřená.Neměla by být otevřená, já ji předtím zavřel.Byla otevřená.Odlepil jsem se od stolu a pokusil se udělat několikkroků. Trochu jsem se motal, ale šlo to. Opřel jsem se ozeď a podíval se do otevřené zásuvky.Papírová krabice a malá prázdná plechovka byly namístě. Ta těžká zalepená plechovka byla pryč.Polil mě studený pot. Uvědomil jsem si, že teď už nestačí,abych se z kanceláře dostal živý, musel jsem najítvévodu, musel jsem se k němu dostat dřív než ta bomba.Bylo to jenom čtyři sta yardů… jenomže…Musí se mi to podařit, říkal jsem si, musí… kdyby měCarthy Todd nebyl přistihl, jak prohledávám kancelář,nemusel by teď tak spěchat. Jestli se nedostavím včas kodletu s Whiteknightovými, jestli se nikde neobjevím,jestli mě najdou někde v příkopu s bodnou ranou vzádech, vévoda řekne, kdy mě naposledy viděl, kam jsemšel… Carthy Todd se nebude chtít s policií bavit, musí se jívyhýbat jako čert kříži. Nemůže k tomu nechat dojít. Budese snažit za sebou zamést stopu.Z kanceláře se ztratilo ještě něco, jenže já nevěděl co. Užjsem to skoro měl, a pak to zase zmizelo. Asi to nebylotak důležité…Pomalu jsem šel ke dveřím, otevřel je a vyšel na chodbu.Nad schody jsem se zastavil. Motala se mi hlava a nohyjsem měl jak z hadrů.No, nějak se dolů dostat musím, říkal jsem si.Zábradlí bylo na levé straně a já levou ruku nedokázalnadzvednout. Otočil jsem se, chytil se zábradlí pravou asestoupil po schodech pozpátku."No vidíš, že to jde, když chceš," pochválil jsem senahlas.Hloupě jsem se rozesmál. Napadlo mě, že mám platnoupojistku. Bylo by krásné, kdyby mi Carthy Todd muselvyplatit odškodné… tisíc liber za nůž v zádech… krásné!Na ulici jsem vyšel s hlavou lehkou jako po šampaňském.Acey Jones…Acey Jones měl málo času. Musel spěchat. Že jsem hoodhalil, to věděl, ale pořád doufal, že ještě může všechnozachránit, že ještě může získat těch dvě stě tisíc liber,když zachová klid. Kdyby zabil vévodu ještě týž den,během dopoledne, kdyby se mu podařilo to zařídit tak,108