Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

hundred thousand pounds if the Duke died.A motive to make tongue-silencing look frivolous.The twenty-eight thousand of the Fund money was onlythe beginning. The bait. The jackpot lay in the dead Duke.His heirs would have to pay. Young Matthew, to be precise.The papers looked thoroughly legal, with signatureswitnessed and stamped, and in fact it seemed one hundredpercent certain that Carthy-Todd wouldn't havebothered with them at all if they were not foolproof. Hewouldn't waste much more time, I thought. Not with theclaims for the Ambrose accident coming in. With the Dukedead, the two hundred thousand would have to be paidalmost at once, because the covenants would be a firstcharge on his estate, like debts. There would be no havingto wait around for probate. If Carthy-Todd could stave offthe claims for a while, he could skip with both the Duke'smoney and the whole Fund.I put the papers back in their folder, back in the drawer.Closed it. Gently. My heart thumped.Second drawer. Large metal box. One could open it withoutremoving it from the cabinet. I opened it. Lots ofspace, but few contents. Some cotton wool, cold cream,glue, and a half used stick of greasepaint. I shut the lid,shut the drawer. Only to be expected.Bottom drawer. Knelt on the floor. Two small square tins,one empty, one full and heavy and fastened all round withadhesive tape. Looked inside the two cardboard boxesfirst and felt the breath go out of my body as if I'd beenkicked.The cardboard boxes contained the makings of a radiobomb. Solenoids, transmitters, fuse wire, a battery and asmall container of gunpowder in the first box. Plastic explosivewrapped in tin foil in the other.I sat on my heels looking at the small square heavy tin.Heard in my mind the tall man from the Board of Trade:the tighter you pack a bomb the more fiercely it explodes.Decided not to open the small square tin. Felt the sweatstand out in cold drops on my forehead.I shut the bottom drawer with a caution which seemedsilly when I remembered the casual way I'd tilted thewhole cabinet over to open it. But then the bomb wouldn'tget the signal where it was, not with those preciousdocuments in the cabinet just above.I wiped my hand over my face. Stood up. Swallowed.I'd found everything I came to find, and more. All exceptfor one thing. I glanced round the office, looking forsomewhere else. Somewhere to hide something big…There was a door in the corner behind Carthy-Todd'sdesk which I assumed connected with the secretary's officenext door. I went over to it. Tried the handle. It waslocked.I let myself out of Carthy-Todd's office and went into thesecretary's room, whose door was shut but had no keyhole.Stared, in there, at an L-shaped blank wall. No connectingdoor to Carthy-Todd. It was a cupboard, with thedoor on his side.I went back to Carthy-Todd's office and stood contemplatingthe door. If I broke it open, he would know. If Ididn't, I could only guess at what was inside. Evidence ofa fraud committed, that would spur the Board of Trade toaction. Evidence that would make the Duke rescind hiscovenants, or at least re-write them so that they were nolonger death warrants…Carthy-Todd hadn't been expecting trouble. He had leftthe key to the cupboard on his desk in the tray of pensand pencils. I picked up the single key which lay there,and it fitted.tisíc liber v případě vévodovy smrti… To byl motiv silnějšínež smrt.Těch dvacet osm tisíc liber prémií… to nebylo nic, to byljen začátek, jen takové lízátko, hlavní odměna měla přijítteprve až by byl vévoda mrtev.Platit by musel dědic, přesněji řečeno malý Matthew.Listiny vypadaly zcela legálně, byly řádně podepsanésvědky, orazítkované a okolkované. Jistě bylystoprocentně platné, o to se Carthy Todd určitě postaral.Nebude chtít ztrácet čas, říkal jsem si, zvlášť teď, po téhromadné havárii, kdy bude muset vyplácet. Kdybyvévoda zemřel, dostal by Carth Todd těch dvě stě tisícprakticky okamžitě. Takové závazky se vyplácejí z dědictvíihned, jako dluhy, není třeba čekat na přezkoumánízávěti. Kdyby Carth Todd pozdržel výplatu plnění, mohloby se mu zdařit utéct s penězi z dědictví i se všemiprémiemi.Vrátil jsem listiny do desek a zásuvku jsem tiše zavřel.Srdce mi bilo jako zvon.Ve druhé zásuvce jsem plechovou krabici nemuselvyndávat, šla otevřít tak, jak byla. Bylo v ní jen trochuvaty, mastný krém, lepidlo a pleťová makiláž.Nepřekvapilo mě to. Zase jsem všechno zavřel.A teď poslední zásuvku. Klekl jsem si na zem. Jedna zobou plechovek byla prázdná, druhá byla plná, těžká,pečlivě olepená izolací. Podíval jsem se napřed dopapírových krabic. Dech se mi zatajil, jako by mě někdokopl do žaludku.V krabicích byly všechny součástky potřebné k sestrojenírádiové bomby. Byly tam vysílačky, relé, dráty, baterie,nádobka se střelným prachem a plastická výbušninazabalená do hliníkové fólie.Sedl jsem si na paty a zahleděl se na tu malou, těžkou,zalepenou plechovku. V duchu jsem slyšel, jak ten pán zministerstva říká: čím je bomba víc stěsnaná do maléprostory, tím větší je razance výbuchu.Rozhodl jsem se, že tu plechovku otevírat nebudu. Načele mi vyvstal studený pot.Zásuvku jsem zavřel velmi opatrně. Bylo to směšné, kdyžjsem si vzpomněl, jak jsem před chvílí s celouregistraturou cvičil. Utěšoval jsem se tím, že bombu určitěneodpálí, dokud je tam, kde byla, u těch drahocennýchlistin.Polkl jsem, setřel si pot z obličeje a vstal.Našel jsem všechno, co jsem hledal. Dokonce ještě víc.Jen jedno jsem nenašel. Rozhlédl jsem se. Hledal jsemještě jednu skrýš, takovou, do které by se dalo schovatněco objemnějšího…V rohu za psacím stolem byly dveře. Myslel jsem, ževedou k sekretářce. Vzal jsem za kliku: Byly zamčené.Vyšel jsem ven na chodbu ke dveřím do sekretariátu.Místnost byla odemčená. Vešel jsem dovnitř a tupě sezadíval na prázdnou stěnu: Spojovací dveře tam nebyly.Mezi oběma místnostmi musel být přístěnek, do kteréhose asi vcházelo z kanceláře.Vrátil jsem se zpátky a díval se zamyšleně na dveřepřístěnku. Kdybych je otevřel násilím, poznal by to. Kdyžje neotevřu, nebudu vědět s jistotou, jestli za nimi je to,co hledám. Kdybych měl jasný důkaz spáchanéhopodvodu, ministerstvo by mohlo začít jednat a vévoda byse dal přesvědčit, aby zrušil své závazky v těch listinách,nebo aby je alespoň pozměnil, aby to už nebyly rozsudkysmrti…Carthy Todd neočekával žádné komplikace. Nechal klič nastole, na tácku s pery a tužkami. Byl tam jediný klíček aten jsem zkusil. Hladce vklouzl do zámku a otočil se.106