Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

trying to hide it but she's pretty unhappy.""She'd have to live on peanuts.""For crying out loud, what does that matter? You canmove in with us. We all want you. Midge wants you… andnow, not some distant time when you think you can affordit. Time for us is now, this summer. There may not bemuch after this." He hitched the saddle up on his arm andlooked back towards the weighing room. "I'll have to go.We'll have to talk later. I came after you now, though,because you looked as though you were leaving.""I'm coming back soon." I turned and walked along withhim towards the weighing room. "Colin… I ought to tellsomeone… you never know…" He gave me a puzzledglance and in three brief sentences I told him why theAccident Fund was a fraud, how he and the bomb hadbeen used to drum up business, and in what way Carthy-Todd was a fake.He stopped dead in his tracks. "Good God," he said. "TheFund was such a great idea. What a bloody shame."Saturday afternoon. The Board of Trade had gone hometo its lawn mowing and the wife and kids. I put down thetelephone and considered the police.The police were there, on the racecourse, all ready andable. But willing? Hardly. They were there to direct thetraffic a crime not yet committed would not shift them aninch. Both lots, if they believed me, might eventually arriveon Carthy-Todd's doorstep.By appointment, probably especially the Board of Trade.There would be no Carthy-Todd to welcome them in. Norecords. No Fund. Possibly no Duke… I always told myselfto stay out of trouble.Never listened.No clocks ticked in Carthy-Todd's office. The silence wasabsolute. But it was only in my mind that it was ominousand oppressive. Carthy-Todd was safe at the races and Ishould have a clear hour at least or so my brain told me.My nerves had other ideas.I found myself tiptoeing across to the desk. Ridiculous. Ihalf laughed at myself and put my feet down flat on thesoundless carpet. Nothing on the desk top except a blotterwithout blots, a tray of pens and pencils, a green telephone,a photograph of a woman, three children and adog in a silver frame, a desk diary, closed, and the redand gold tin of chocolate orange peel.The drawers contained stationery, paper clips, stamps,and a small pile of the 'insure against bombs on the wayhome' brochures. Two of the four drawers were completelyempty.Two filing cabinets. One unlocked. One locked. The top ofthe three drawers of the unlocked cabinet contained thepackets of proposal forms and insurance certificates, anda third packet containing claim forms in the second, thecompleted and returned forms of those insured, filed in arank of folders from A-Z and the third, almost empty, containedthree folders only, one marked 'Claims settled', one'Claims pending', and the other 'Receipts'.Claims settled' embraced the records of two separateoutgoing payments of one thousand pounds, one to AceyJones and one to a trainer in Kent who had been kicked inthe face at evening stables. Three hundred pounds hadbeen paid to a stable girl in Newmarket in respect of fracturingher wrist in a fall from a two-year-old at morningexercise. The 'claim forms' duly filled in, and with doctor'scertificates attached, were stamped paid' with a date.vymyslela… snaží se ovládat, ale je strašně nešťastná.""Vždyť bychom neměli z čeho žít.""Proboha, jako by na tom záleželo! Můžete přece bydlet unás. My tě všichni chceme, Midge tě chce, a chce, abys unás byl už teď, a ne až někdy bůhví kdy, až se laskavěrozhodneš, že na to máš." Nadhodil si trochu sedlo azadíval se k vážnici. "Pro nás teď je opravdu teď, tohleléto, nemůžeme vědět, kolik času nám zbývá. Musím užjít. Běžel jsem za tebou, protože jsem měl strach, žeodcházíš.""Já se hned vrátím." Otočil jsem se a vyprovázel ho kvážnici. "Coline… snad bych ti to měl říct… člověk nikdyneví…" Tázavě se na mě podíval a já mu stručně řekl, o cojde, jak je to s tím novým pojištěním, proč je to podvod,proč došlo k té explozi, že to byla "náborová" akce, a jakto je s Carthy Toddem.Zůstal stát jako zkamenělý. "Panebože! A my si všichniříkali, jak je to pojištění výborné. Je to hrozná škoda."Byla sobota, odpoledne. Na ministerstvu nikdo nebyl,všichni byli doma se ženami a dětmi, střihali asi trávník.Položil jsem telefon a uvažoval o tom, jestli se mámobrátit na policii.S policií jsem se mohl spojit snadno, měli samozřejměslužbu na závodišti, neměli co dělat, byli v pohotovosti.Byli by ale ochotní něco podniknout? Těžko. Jejich úkolembylo postarat se o automobilový provoz, po zločinu, kterýještě nebyl spáchán, jim nic nebylo.Kdybych někoho z ministerstva našel a přesvědčil, žemám pravdu, kdybych přesvědčil policii, byli by možnázástupci obou institucí ochotní se k panu Carthy Toddovidostavit, ale nejspíš až po předchozím ohlášení. Páni zministerstva určité.Pana Carthy Todda by samozřejmě nenašli, listiny takéne a peníze by jistě byly pryč. Možná že by nenašli anivévodu… Vždycky jsem si říkal, že se nemám zbytečně doničeho plést.Nikdy jsem sám sebe neposlechl.V kanceláři bylo úplné ticho, ani hodiny tam netikaly.Ticho mi připadalo tísnivé a hrozivé. Věděl jsem, že jeCarthy Todd na dostizích a předpokládal jsem, že mámaspoň hodinu času. Můj mozek mi napovídal, žepředpokládám správně, moje nervy tomu tak docelanevěřily.Přistihl jsem se, že jdu k psacímu štolu po špičkách. Tobyla pitomost, připadal jsem si směšný. Donutil jsem se jítnormálně. Na desce psacího stolu jsem našel jen zcelačistý piják, tácek, na kterém byla pera a tužky, zelenýtelefon, fotografii ženy s třemi dětmi a psem ve stříbrnémrámečku, zavřený diář a červenozlatou plechovku spomerančovou kůrou v čokoládě.V zásuvkách byl dopisní papír, obálky, známky ahromádka letáků nadepsaných Pojistěte se na zpátečnícestu proti bombám. Dvě zásuvky byly zcela prázdné.Byla tam dvě registratury, jedna byla odemčená, druházamčená. V horní zásuvce otevřené registratury bylyblankety přihlášek, prázdné, nevyplněné pojistky aprázdné formuláře žádostí o odškodné. V další zásuvcejsem našel v šanonu vyplněné přihlášky pojištěnců,zařazené podle abecedy. Ve třetí zásuvce byly jen třislohy. Jedna byla nadepsaná Vyřízené žádosti o plnění,další Plnění k výplatě a na třetí byl nápis Příjmy.V první sloze jsem našel dva doklady o vyplaceníodškodného ve výši tisíc liber. Jeden doklad byl na jménoA. C. Jones, druhý na jméno nějakého trenéra z Kentu,kterého kopl kůň do obličeje. Pak tam byl ještě doklad ovýplatě tří set liber stájnici z Newmarketu, která si zlomilazápěstí při pádu z dvouletého koně při ranním tréninku.Žádosti o vyplacení odškodného byly řádně vyplněné, bylok nim přiloženo lékařské potvrzení a razítko 'zaplaceno'.Vedle razítka bylo datum výplaty plnění.104