Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

jiného revíru.I didn't know how to stop him. There would be no proofthat he meant to defraud until after he'd done it. I couldproduce nothing to back up my belief. No one was goingto lurch into drastic action on what was little more than aNevěděl jsem, jak mu to překazit. Nikdo ho nemohlnařknout z defraudace, když se jí ještě nedopustil a jáneměl žádný důkaz, který by podpořil mou teorii. Nazákladě pouhého dohadu se nikdo k žádné pořádné akciguess. I could perhaps telephone to the Board of Trade… neodhodlá. Mohl bych možná zatelefonovat nabut the Board of Trade and I were hardly on speakingterms. The tall man might listen. He had, after all, onceasked for my thoughts. Maybe the aircraft section had ahotline to the insurance section. And maybe not.ministerstvo… jenže moje vztahy k ministerstvu nebylyzrovna nejlepší. Ten vysoký člověk by mě možná vyslechl,před časem mě přece dokonce požádal, abych mu řekl,jestli na něco přijdu. Možná že odbor letecké dopravy mápřímé spojení s odborem pojišťovnictví. Možná taky že ne.With a sigh I folded up Mr. White knight's newspaper andglanced again at the crash on the front page. Down in onecorner in the left-hand column, beside the account of theaccident, a paragraph heading caught my eye.Vzdychl jsem a sáhl znovu po novinách. Prohlížel jsem sifotografii srážky na první stránce. Náhle mi padl do okatitulek, skoro na konci sloupce v levém rohu stránky, hnedvedle článku o havárii:TYDERMAN, it said. I read the dry meagre linesunderneath with a vague and then mounting feeling ofalarm.Titulek byl stručný TYDERMAN. Se vzrůstajícím neklidemjsem rychle přelétl těch pár řádek pod nadpisem. Dostaljsem strach."A man believed to be Major Rupert Tyderman was founddead early yesterday beside the main London to SouthWales railway line, between Swindon and Bristol. Hisdeath, at first attributed to a fall from a train, was laterestablished as having been the result of a stab wound.The police, who had wanted to interview Major Tyderman,are making inquiries.""U hlavní rychlíkové trati z Londýna do Jižního Walesu,mezi Swindonem a Bristolem, byla nalezena mrtvolamuže, jehož totožnost nebyl dosud potvrzena, ale který jepokládán za majora Ruperta Tydermana. Za příčinu smrtibyl původně považován pád z jedoucího vlaku, při bližšímohledání však bylo zjištěno, že jde o vraždu. Mrtvola mělabodnou ránu nožem v zádech. Případ vyšetřuje policie,která po majoru Tydermanovi pátrala."The Whiteknight parents were walking back across theapron by the time I'd decided what to do. They were displeasedwhen I met them and said I was going to make atelephone call. There wasn't time, they said.Když jsem se konečně rozhodl, co udělám, vraceli seprávě Whiteknightovi k letadlu. Oznámil jsem jim, že siještě musím jít zatelefonovat, tvářili se rozladěně, prývelmi spěchají."Check on the weather," I lied."Musím se zeptat na počasí," vymlouval jsem se.They looked up at the hazy heatwave sky and gave medeservedly bitter looks. All the same, I went on my way.Podívali se výmluvně na rozpálenou modrou oblohu azatvářili se kysele. Odešel jsem.The Duke's polite manservant answered.V telefonu se mi ozval vévodův zdvořilý sluha."No, Mr. Shore, I'm very sorry, His Grace left for Warwickhaft an hour ago.""Je mi líto, pane, ale Jeho Milost odjela do Warwicku nadostihy, může to být tak půl hodiny.""Was young Matthew with him?""Prosím vás, jel s ním malý Matthew?""Yes, sir.""Ano pane.""Do you know if he was planning to go to the Acci dentFund office before he went to the racecourse?""A nevíte, prosím vás, jestli se chystal zajít do kancelářepojišťovny ještě než dostihy začnou?""I believe so, sir. Yes." "Domnívám se že ano, pane, ano."I put the receiver down, feeling increasingly fearful.Rupert Tyderman's death put the game into a differentleague. Lives had been at risk before, in the aeroplanesPoložil jsem telefon. Měl jsem čím dál tím větší strach.Smrt Ruperta Tydermana stavěla všechno do zcela jinéhosvětla. Až dosud, při obou sabotážích letadel, Carthy Toddthe basic callousness was there but on those occasions životy jen riskoval. Jistě, bylo to bezohledné athe intention had been expressly not to kill. But now, ifCarthy-Todd had decided to clear up behind him… if Tyderman'sblunder with Nancy's aeroplane, which had ledto his uncovering, had also led directly to his death… ifCarthy-Todd had stopped Tyderman giving evidenceagainst him… then would he, could he possibly, also killthe simple, honest, truth-spilling Duke…?nebezpečné, ale cílem obou akcí nebylo někoho zabít. Aleteď, když se Carthy Todd rozhodl, že za sebou smažestopy… když Tydermanův přehmat s Nancyiným letadlem,který ho vyzradil, stačil k tomu, aby na něho přivolalsmrt… Carthy Todd se postaral, aby proti němu Tydermannemohl svědčit… Byl by schopen, odhodlal by se zabít takyprostého, poctivého, pravdomluvného vévodu…?He wouldn't, I thought coldly. He couldn't. I didn't con-To by snad nemohl udělat, říkal jsem si, to snad ne.vince myself one little bit.The Whiteknights had no cause for complaint about thespeed at which I took them to Coventry, though they consentedonly with bad grace when I asked to share theirtaxi to the races. I parted from them at the main gate andwalked back towards the town centre, looking for the officeof the Accident Fund. As the Duke had said, it wasn'tfar less than a quarter of a mile.It was located on the first floor of a small moderately wellkept town house which fronted straight on to the pavement.The ground floor seemed to be uninhabited, but themain door stood open and a placard on the wall just insideannounced:Racegoers' Accident Fund. Please walk up.I walked up. On the first landing there was a wash room,a secretary's office, and, at the front of the house, a doorwith a Yale lock and a knocker in the shape of a horse'shead. I flipped the knocker a couple of times and the doorcame abruptly open.Nepodařilo se mi sama sebe přesvědčit.Cestou do Coventry si Whiteknightovi určitě nemohlistěžovat, že letím pomalu. Když jsme přistáli, poprosiljsem je, jestli se s nimi mohu svézt taxíkem. Souhlasilibez velkého nadšení. Rozešli jsme se u hlavní brány a jáse vrátil do města hledat kanceláře pojišťovny. Vévodaměl pravdu, nebylo to daleko, ani ne čtvrt míle.Kanceláře byly v malém, dobře udržovaném měšťanskémdomě. Na první pohled se zdálo, že v přízemí nikdo není,ale hlavní vchod byl otevřen a vedle něho na zdi byl velikýpoutač, na kterém stálo:Dostihové pojištění. Vstupte, prosím.Vstoupil jsem. V přízemí byla koupelna, toalety, místnostpro sekretářku a naproti, směrem do ulice byly dveře sklepátkem ve tvaru koňské hlavy. Několikrát jsem mírnězaklepal a dveře se zprudka otevřely.100