Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

under the Amber One airway, navigating on the radiobeacons at Daventry, Lichfield and Oldham. Manchestercontrol routed us right round the north of their zone sothat I had to drop down southwards towards Haydockracecourse, and there it was, just as Larry had said, nearthe interchange of the two giant roads. We touched downon the grass strip indicated in the centre of the course,and I taxied on and parked where the Major told me to,near the rails of the track itself, a mere hundred yardsfrom the grandstand. The passengers disembarked themselvesand their belongings and Colin Ross looked at hiwatch. A faint smile hovered and was gone. He made nocomment. He said merely, "Are you coming in to theraces?"I shook my head. "Think I'll stay over here.""I'll arrange with the man on the gate to let you into thepaddock, if you change your mind.""Thanks," I said in surprise. "Thanks very much."He nodded briefly and set off without waiting for the others,ducking under the white-painted rails and trudgingacross the track."Pilots' perks," Kenny said, taking his raincoat from myhand and putting his arm forward for the saddle."You want to take advantage.""Maybe I will," I said, but I didn't mean to. Horse racingbegan and ended with the Derby as far as I was concerned,and also I was a non-gambler by nature.Annie Villars said in her deceptively gentle voice, "You dounderstand that we're all going on to Newmarket after theraces, and not back to Newbury?""Yes," I assured her. "That's what I was told.""Good.""If we don't go to jail," Kenny said under his breath.Goldenberg looked at me sharply to see if I'd heard that,and I gave no sign of it. Whatever they were about, it wasas little my concern as who killed Cock Robin.Major Tyderman pushed at his-moustache with a handrigid with nervous energy and said, "Last race at fourthirty.Need a drink after that. Ready to start back at, say,five-fifteen. That all right with you?""Perfectly, Major," I nodded."Right," he said. "Good."His gaze was flicking from one to another of his travellingcompanions, assessing and suspicious. His eyes narrowedfiercely at Kenny Bayst, opened and narrowed again rapidlyon Golden-berg, relaxed on Annie Villars and wentcold on the vanishing back of Colin Ross. The thoughtsbehind the outward physical reactions were unguessable,and when he finally looked back at me he didn't really seeme, he was busy with the activity inside his head."Five-fifteen," he repeated vaguely. "Good."Kenny said to me, "Don't waste your money in the threethirty,sport," and Goldenberg raised his fist with a facegoing purple with anger and nearly hit him.Annie Villars' voice rapped into him, the steel stickingthrough the cream with a vengeance, the top-brass qualitytranscendent and withering."Control your temper, you stupid man."Goldenberg's mouth literally dropped open, to reveal abottom row of unappetising brown stained teeth. Hisraised fist lowered slowly, and he looked altogether foolish."As for you," she said to Kenny, "I told you to keep yourtongue still, and that was your last chance.""Are you sacking me?" he asked."We'll decide that at the end of the afternoon."Kenny showed no anxiety about keeping his job, and Irealized that in fact what he had been doing was trying toprovoke them into getting rid of him. He'd got himself intonejsnazší letové cestě a navigoval podle pozemníchradiomajáků v Daventry, Lichfieldu a Oldhamu. Leteckádispečerská služba v Manchestru nám přikázala, abychomjejich kontrolní oblast obletěli ze severu, takže jsem sepak musel k Haydocku vracet trochu na jih. Závodištějsem našel snadno. Přesně tak, jak říkal Larry, poblížkřižovatky dvou velkých silnic. Sedli jsme si na travnatémpásu uprostřed dostihové dráhy a podle majorovy radyjsem letadlo zaparkoval těsně u hrazení, asi sto yardů odhlavní tribuny. Moji cestující vystoupili a posbírali si věci.Colin Ross se mlčky podíval na hodinky a na rtech se muobjevil úsměv, který zase ihned zmizel. Pak se mě zeptal,jestli se půjdu dívat na dostihy.Zavrtěl jsem hlavou. "Asi zůstanu tady.""Řeknu zřízenci u brány, aby vás pustil do padoku,kdybyste si to přece jenom náhodou rozmyslel.""Děkuji vám," řekl jsem překvapeně, "děkuji mockrát."Krátce přikývl a vykročil, aniž čekal na ostatní. Podlezlpod bíle natřeným hrazením a rozběhl se přes dráhu."Je to příznivec pilotů, měl byste toho využít,"poznamenal Kenny, když jsem mu podával plášť do deštěa natahoval ruku pro sedlo."Taky toho možná využiju." Neměl jsem to však vúmyslu. Dostihy pro mne začínaly a končily s Derby.Ostatně nemám povahu hazardéra."Doufám, že víte, že po dostizích letíme všichni doNewmarketu, že se nevracíme do Newbury?" zeptala seAnnie Villarsová svým klamně mírným hlasem."Jistě, řekli mi to před odletem.""Tak dobře.""Jestli nepudeme všichni pod zámek," utrousil Kenny.Goldenberg se po mně rychle ohlédl, chtěl vědět, jestlijsem tu poznámku zaslechl. Nehnul jsem brvou. Nevěděljsem, o co jde, nezajímalo mě to a taky se mě to vůbecnetýkalo.Major Tyderman si nervózními, trhavými pohybypřihlazoval knír. "Poslední dostih se běží v půl páté, pakbudeme muset jít na skleničku. Myslím, že bychom mohlivyrazit zpátky tak asi ve čtvrt na šest. Souhlasíte?""Samozřejmě, majore.""Tak dobře."Pátravě a podezíravě přelétl očima své ostatníspolečníky. Oči se mu vztekle zúžily při pohledu na KennyBaysta, rozšířily a opět zúžily, když zavadily oGoldenberga, zklidnily se při pohledu na Annie Villarsovoua zchladly, když se díval za odcházejícím Colinem Rossem.Podle jeho zevních reakcí bylo těžko uhodnout, jakémyšlenky se mu honí v hlavě. Když se ale podíval na mne,poznal jsem, že mě nevnímá a že usilovně přemýšlí."Dobře, tak ve čtvrt na šest," opakoval nepřítomně.Oslovil mě Kenny: "Být váma, tak zbytečně neutrácímprachy na dostih v půl čtvrtý." Goldenberg zrudl vzteky,zdvihl zaťatou pěst a málem se na Baysta vyhnul.Annie Villarsová ho zarazila. Medovým tónem jejího hlasupronikla kalená ocel, ostrá jak břitva, zdrcující."Ovládejte se, pitomče!"Goldenbergovi doslova poklesla čelist a odhalila řaduošklivých, nechutně hnědavých zubů. Spustil zaťatou pěsta vypadal skoro komicky."A pokud jde o vás," obrátila se ke Kennymu, "už jsemvám jednou řekla, abyste držel jazyk za zuby. Tohle bylavaše poslední příležitost.""To mi jako dáváte padáka?""O tom si promluvíme, až tohle odpoledne skončí."Nezdálo se mi, že by Kennymu dělalo zvláštní starosti,jestli přijde o místo. Naopak, napadlo mě, že se vlastněsnaží ostatní vmanévrovat do toho, aby ho vyhodili.10