Dick Francis Rat Race en_cz.pdf

Rat RaceDick Francis3

Dick FrancisRat RaceDick FrancisDrahý časINTRODUCTIONI learned to fly in the Royal Air Force during the Second World War, and in the course of the 1940s flew Spitfire fightersand later Wellingt n and-Lancaster bombers, amassing hundreds of hours in the air. On the thrifty novelist's premissof not wasting any of life's experiences I decided to base one of my stories on flying but not in wartime), the resultbeing a book called Flying Finish.My wife, Mary, helping me with earlier research for that book, undertook to go up for three flights in a light aircraft tofind out about up-to-date civilian air regulations, which of course hadn't been in existence during the War. To our mutualsurprise, Mary at once developed an enormous enthusiasm and aptitude at the controls, and in time became aqualified pilot herself From this almost accidental beginning she went on to take an Instrument Rating - approximatelya master's degree in flying - and was commissioned to write a flying teaching book for absolute beginners which becamerecommended reading in British Airways pilot training schools.We bought three light aircraft, two of them to lease to a flying training school and one, a fast little sports-car equivalent,for Mary to fly personally. People like jockeys, trainers and owners began asking her to fly them to the races, andeventually as a result we set up a small professional air-taxi and charter operation, employing six experienced BritishAirways pilots in their spare time - not Mary herself - to fly our paying passengers round the British Isles and Europe.Mary arranged the flights, smoothed their way and ran the records and business side.Rat Race is about taxi flying. (Never waste experiences!) While I wrote the book, our own taxi business filled our daysso that I was constantly surrounded by the raw materials of the story. Aircraft became the book's central characters,air procedures its structural bones. One might even say that page by page and hour by hour I lived and breathed thesame basic concerns as my chief character, pilot Matt Shore.As Rat Race is fiction, Matt Shore's more dangerous problems did not arise, I'm glad to say, in the seven years of ourown air-taxi firm's life. We sold the successful little business finally to one of our chief customers and it is operatingstill, though changed and expanded, concentrating more on Euro-businessmen as passengers and less on the racingscene.CHAPTER ONE 1I picked four of them up at White Waltham in the newCherokee Six 300 that never got a chance to grow old.The pale-blue upholstery still had a new leather smell andthere wasn't a scratch on the glossy white fuselage. A nicelittle aeroplane, while it lasted.They had ordered me for noon but they were already inthe bar when I landed at eleven-forty. Three double whiskiesand a lemonade. Identification was easy severalchairs round a small table were draped with four lightweightraincoats, three binocular cases, two copies of theSporting Life and one very small racing saddle. The fourpassengers were standing nearby in the sort of spreadaboutgroup indicative of people thrown together by businessrather than natural friendship. They were not talkingto each other, though it looked as though they had been.One, a large man, had a face full of anger. The smallest,evidefitly a jockey, was flushed and rigid. The two others,an elderly man and a middle-aged woman, were steadfastlystaring at nothing in particular in the way thatmeant a lot of furious activity was going on inside theirheads. I walked towards the four of them across the largelounge reception room and spoke to an indeterminate spotin mid-air."Major Tyderman?"The elderly man, who said "Yes?", had been made a majora good long time ago.Nearer seventy than sixty but still with a tough littlebody, wiry little moustache, sharp little eyes. He had thinsalt-and-pepper hair brushed sideways across a baldingcrown and he carried his head stiffly, with his chin tuckedback into his neck. Tense very tense. And wary, looking atthe world with suspicion.He wore a lightweight speckled fawn suit vaguely reminiscentin cut of his military origins, and unlike the othershad not parked his binoculars but wore them with thestrap diagonally across his chest and the case facing forwardson his stomach, like a sporran. Club badges ofmetal and coloured cardboard hung in thick clusters ateach side.Vyzvedl jsem všechny čtyři ve White Walthamu. Letěljsem novým cherokee šest 300, kterému nebyla dánašance zestárnout. Bledě modré čalounění vonělo novoukůží a na blyštivém trupu nebylo ještě ani jedinéškrábnutí. Bylo to pěkné malé letadlo.Objednali si mne na poledne, ale když jsem ve tři čtvrtina dvanáct přistál, čekali už v baru. Měli před seboudvojité whisky a limonádu. Poznal jsem je snadno. Kolemjednoho z malých kulatých stolků byly židle, na nich sepovalovaly výtisky Sportovního života, jedno lehkézávodní sedlo, opěradla byla ověšena čtyřmi plášti dodeště a třemi pouzdry na dalekohled. Cestující stáliopodál. Na skupince bylo vidět, že její členy nepojiloskutečné přátelství, jen obchodní zájmy. Nemluvili spolu,ale zdálo se, že hovor musel ustat jen před malou chvílí.Jeden z cestujících, vysoký rozložitý muž, se tvářildopáleně. Drobný štíhlý člověk, zřejmě žokej, měl obličejrudý vzteky. Zbývající dva, starší pán a paní ve středníchletech, se dívali vytrvale do prázdna a bylo na nich vidět,že usilovně uvažují. Přešel jsem rozlehlou halu a přistoupilke skupince."Major Tyderman?" oslovil jsem vzduch nad jejichhlavami."Prosím," ozval se starší pán, který zřejmě získal hodnostmajora před pěknou řadou let.Odhadl jsem, že musí být blíž k sedmdesátce než kšedesátce. Byl hubený, šlachovitý, měl malý ježatý knír,ostré, pichlavé oči a popelavě šedé vlasy měl sčesány přesolysalé temeno. Držel se strnule, páteř rovnou, braduzaraženou do límce. Vypadal napjatě, velmi napjatě. Bylve střehu a na svět se díval podezíravě.Měl na sobě lehký světle hnědý oblek, který střihemtrochu připomínal vojenskou uniformu. Na rozdíl od svýchspolečníků neodložil dalekohled na židli, ale měl jejzavěšený šikmo přes rameno. Pouzdro ověšené spoustouklubovních odznaků mu viselo na břiše.5

"Your aeroplane is here, Major," I said. "I'm Matt Shore…I'm flying you."He glanced over my shoulder, looking for someone else."Where's Larry?" he asked abruptly."He left," I said. "He got a job in Turkey."The Major's gaze came back from the search with a click."You're new," he said accusingly."Yes," I agreed."I hope you know the way." He meant it seriously. I saidpolitely, "I'll do my best." The second of the passengers,the woman on the Major's left, said flatly, "The last time Iflew to the races, the pilot got lost." I looked at her, givingher my best approximation to a confidence-boostingsmile. "The weather's good enough today not to have anyfear of it." It wasn't true. There were cu-nims forecast forthe June afternoon. And anyone can get lost any time ifenough goes wrong.The woman gave me a disillusioned stare and I stoppedwasting my confidence builder. She didn't need it. Shehad all the confidence in the world. She was fifty and fragilelooking, with greying hair cut in a straight-across fringeand a jaw-length bob. There were two mild brown eyesunder heavy dark eyebrows and a mouth that looked gentleyet she held herself and behaved with the easy authorityof a much higher command than the Major's. She wasthe only one of the group not outwardly ruffled.The Major had been looking at his watch."You're early," he said. "We've got time for the otherhaft." He turned to the barman and ordered refills, and asan afterthought said to me, "Something for you?"I shook my head. "No, thank you."The woman said indifferently, "No alcohol for eight hoursbefore a flight. Isn't that the rule?""More or less," I agreed.The third passenger, the large angry looking man, moroselywatched the barman push the measure up twice onthe Johnnie Walker. "Eight hours. Good God," he said. Helooked as if eight hours seldom passed for him withouttopping up. The bulbous nose, the purple thread veins onhis cheeks, the swelling paunch, they had all cost a lot inExcise duty.The atmosphere I had walked into slowly subsided.The jockey sipped his low calorie lemonade, and thebright pink flush faded from his cheek bones and cameout in fainter mottles on his neck. He seemed abouttwenty-one or two, reddish haired, with a naturally smallframe and a moist looking skin. Few weight problems, Ithought. No dehydration. Fortunate for him.The Major and his large friend drank rapidly, mutteredunintelligibly, and removed themselves to the Gents. Thewoman eyed the jockey and said in a voice which soundedmore friendly than her comment, "Are you out of yourmind, Kenny Bayst? If you go on antagonizing Major Tydermanyou'll be looking for another job."Kenny Bayst flicked his eyes to me and away again,compressing his rosebud mouth. He put the half finishedlemonade on the table and picked up one of the raincoatsand the racing saddle."Which plane?" he said to me. "I'll stow my gear."He had a strong Australian accent with a resentful bite toit. The woman watched him with what would have passedfor a smile but for the frost in her eyes. "The baggagedoor is locked," I said."I'll come over with you." To the woman I said, "Can Icarry your coat?""Thank you." She indicated the coat which was obviouslyhers, a shiny rust-coloured affair with copper buttons. Ipicked it up, and also the businesslike binoculars lying ontop, and followed Kenny Bayst out of the door. After tenfuming paces he said explosively, "It's too damn easy to"Máte zde letadlo, majore," řekl jsem. "Jsem váš pilot,Matt Shore."Podíval se mi přes rameno, jako by někoho hledal."Kde je Larry?" zeptal se úsečně."Odjel, dostal místo v Turecku."Rychle se na mě podíval."Vy jste nový," řekl vyčítavě."Doufám, že nezabloudíte." Myslel to vážně. "Vynasnažímse," řekl jsem zdvořile. "Když jsem naposledy letěla nadostihy, tak jsme se opravdu ztratili," poznamenala sušedáma, která stála vlevo od majora. Podíval jsem se na nia vyloudil na tváři úsměv budící důvěru. "Dnes je alepříznivé počasí, takže se nemáte čeho obávat." Nebyla topravda. Podle předpovědi měla být odpoledne kupovitáoblačnost a při troše smůly se v mracích snadno ztratíorientace.Dáma na mě vrhla otrávený pohled a já ihned přestalplýtvat důvěru budícími úsměvy. Nepotřebovalapovzbuzení, měla sebevědomí víc než dost. Bylo jí asipadesát, byla drobná, křehká, šedé vlasy ostříhané jakopáže. Měla mírné hnědé oči a jemná ústa, podle jejíhovýrazu a postoje však bylo jasné, že je zvyklá velet ivyšším šaržím, než byl major. Jediná z celé skupinyvypadala vyrovnaně a klidně.Major se podíval na hodinky."Je brzo, máme čas ještě na jednu." Zavolal barmana aobjednal další pití. Pak si vzpomněl na mne: "Dáte sitaky?""Děkuji, ne." Zavrtěl jsem hlavou."Osm hodin před startem žádný alkohol, to máte vpředpisech, že?" poznamenala žena."Tak nějak to je."Třetí cestující, ten veliký a rozzlobený, mrzutě přihlížel,jak mu barman nalévá dvojitou whisky. "Osm hodin, nonazdar." Z pohledu, kterým mě obšťastnil, bylo vidět, žese zřídka obejde celých dlouhých osm hodin bez pití. Mělbachratý nos, na tvářích modravé žilky a pěkné bříško. Zvody to jistě neměl.Napjatá atmosféra, kterou jsem cítil, když jsem přišel,zvolna vyprchávala.Žokej usrkával speciální limonádu s malým obsahemkalorií a ruměnec vzteku mu zvolna mizel z tváří. Mohlomu být asi tak dvaadvacet, měl nazrzlé vlasy, drobnoupostavu a bledou, navlhlou plet. S váhou asi nemá potíže,říka1 jsem si, a dehydratací zřejmě netrpí, má štěstí.Major se svým rozložitým přítelem rychle dopili, něco sitiše povídali a odešli do intimní místnosti pro pány. Ženase podívala na žokeje. "Vy jste se asi zbláznil, KennyBayste. Jestli budete majoru Tydermanovi pořád takhleodporovat, mohlo by se vám taky stát, že si budete musethledat jiné místo." Hovořila klamavě mírným, vlídnýmhlasem.Kenny Bayst se po mně podíval a stiskl hezké rty. Odložilnedopitou limonádu na stůl a vzal si jeden z plášťů dodeště a závodní sedlo."Které je to letadlo?" zeptal se. "Chci si uložit věci."Měl výrazný australský akcent a mluvil rozmrzele. Ženase mírně usmívala, ale na Kennyho se dívala mrazivýmpohledem. "Zavazadlový prostor je zamčený," řekl jsem."Půjdu s vámi." Obrátil jsem se k ženě. "Můžu vám takyněco vzít?"Ukázala mi svůj plášť, hnědočervený s mosaznýmiknoflíky. Hodil jsem si ho přes ruku a vzal jsem takédalekohled, který ležel na plášti. Vyšel jsem ven zaBaystem. Po deseti krocích vybuchl: "Je zatraceně snadnýházet všechno na hlavu jezdci."6

lame the man on top.""They always blame the pilot," I said mildly. "Fact of life.""Huh?" he said. "Oh yeah. Too right. They do."We reached the end of the path and started across thegrass. He was still oozing grudge. I wasn't much interested."For the record," I said, "What are the names of my otherpassengers? Besides the Major, that is."He turned his head in surprise. "Don't you know her? OurAnnie Villars? Looks like someone's cosy old granny andhas a tongue that would flay a kangaroo. Everyone knowsour little Annie." His tone was sour and disillusioned."Nic si z toho nedělejte, u nás zase za všechno můžepilot. Takový je život.""Cože? Jo, to máte pravdu. No jo."Došli jsme na konec chodníku a vyrazili po trávníku. ZKennyho stále vyzařoval vztek. Mě to nezajímalo."Mimochodem, měl bych vědět, jak se jmenují ostatnícestující. Kromě majora," řekl jsem.Překvapeně se otočil. "Copak vy ji neznáte? Vy neznátenaši Annii Villarsovou? Vypadá jako hodná tetička, alejazyk má ostrej jako břitva. Naši Annii přece zná každej."Mluvil hořce a roztrpčeně."I don't know much about racing," I said. "Já toho o dostizích moc nevím.""Oh? Well, she's a trainer, then. A damned good trainer,I'll say that for her, I wouldn't stay with her else. Not withthat tongue of hers. I'll tell you, sport, she can roust herstable lads out of the gallops in words a sergeant-majornever thought of- But sweet as milk with the owners. Hasthem eating out of her little hand."ukrajoval. Žerou jí z ruky.""The horses, too?""Uh? Oh, yeah. The horses love her. She can ride like ajock, too, when she's a mind to. Not that she does it muchnow. She must be getting on a bit. Still, she knows whatshe's at, true enough. She knows what a horse can do andwhat it can't, and that's most of the battle in this game."His voice held resentment and admiration in roughlyequal amounts.I said, "What is the name of the other man? The bigone." This time it was pure resentment no admiration. Hespat the name out syllable by deliberate syllable, curlinghis lips away from his teeth."Mister Eric Goldenberg."Having got rid of the name he shut his mouth tight andwas clearly taking his employer's remarks to heart. Wereached the aircraft and stowed the coats and his saddlein the baggage space behind the rear seats."Jo tak. Je trenérka. Dobrá trenérka, to se jí musí nechat,jinak bych u ní taky nevydržel, je vostrá. Ale to vámřeknu, kamaráde, že byste nevěřil, jakej má slovník, kdyžhoní kluky při cvalech, za to by se nemusel stydět žádnejroťák. Ovšem, když mluví s majitelama, tak jako by medu"Koně taky?""Cože? No jo, koně ji milujou. Vona taky jezdí jakoprofesionál, teda když chce. Teďka ale už jezdí zřídka, jdedo let. Ale ve svým fochu se vyzná, to se musí nechat. Vípřesně, co může od kterýho koně chtít, a to je nakonec tohlavní."Hovořil roztrpčeně, ale také s úctou."Jak se jmenuje ten druhý člověk, takový ten rozložitý?"zeptal jsem se."Pan Eric Goldenberg."Odpověděl trpce a bez úcty. Rty se mu křivily a jednotlivéslabiky plival s odporem, jako by se chtěl toho jménarychle zbavit. Pak se odmlčel. Vzal si asi k srdci poučenísvé trenérky. Došli jsme k letadlu a uložili věci vzavazadlovém prostoru za zadními sedadly."We're going to Newbury first, aren't we?" he asked. "Topick up Colin Ross?""Letíme napřed do Newbury, že jo? Musíme vyzvednoutColina Rosse, ne?""Yes.""Ano."He gave me a sardonic look. "Well, you must have heardof Colin Ross.""O Colinu Rossovi jste už ale slyšel, ne?" zeptal sekousavě."I guess," I agreed, "that I have." "Ano, slyšel."It would have been difficult not to, since the championjockey was twice as popular as the Prime Minister andearned six times as much. His face appeared on half thebillboards in Britain encouraging the populace to drinkmore milk and there was even a picture strip about him ina children's comic. Everyone, but every one, had heard ofNeznat Colina Rosse bylo prakticky nemožné. Bylnejlepším jezdcem v celé Británii, byl známější aoblíbenější než předseda vlády a vydělával asi šestkráttolik. Jeho fotografie se objevovaly na všech plakátovýchstěnách v celé zemi s nápisy, které nabádaly občany, abypili více mléka. Také se dokonce objevoval v různýchColin Ross.časopisech v dětských kreslených povídkách napokračování. Každý, skutečně každý věděl, kdo je ColinKenny Bayst climbed in through the rear end door andsat in one of the two rear seats. I took a quick look roundthe outside of the aircraft, even though I'd done a thoroughpre-flight cheek on it not an hour ago, before I leftbase. It was my first week, my fourth day, my third flightfor Derrydown Sky Taxis, and after the way Fate hadclobbered me in the past, I was taking no chances.There were no nuts loose, no rivets missing on the sharpnosedlittle six-seater. There were eight quarts of oilwhere there should have been eight quarts of oil, therewere no dead birds dogging up the air intakes to the engine,there were no punctures in the tyres, no cracks inthe green or red glass over the navigation lights, no chipsin the propeller blades, no loose radio aerials. The palebluecowling over the engine was securely clipped down,and the matching pale-blue cow lings over the struts andwheels of the fixed undercarriage were as solid as rocks.By the time I'd finished the other three passengers wereRoss.Kenny Bayst nastoupil postranními dvířky a usadil se najedno ze zadních sedadel. Já šel rychle obhlédnout letadlozvenku, přestože jsem provedl důkladnou kontrolu ani nepřed hodinou, než jsem odstartoval z mateřské základny.U firmy Derrydown aerotaxi jsem pracoval první týden,přesně čtvrtý den, a tohle byl můj třetí let. V minulosti seke mně choval osud dost macešsky, a nechtěl jsem protonic riskovat.Na trupu šestisedadlového letadla se zdálo vše vpořádku, žádné volné matice, nechyběly žádné nýty,všude bylo oleje přesně tolik, kolik mělo být, vstupníotvory motoru nebyly ucpány mrtvými ptáky, pneumatikynebyly píchlé, skla pozičních světel nebyla prasklá,vrtulové listy nebyly poškozené, antény nebyly uvolněné.Bleděmodrý kryt motoru seděl pevně, kryty podvozku, vestejném odstínu bledě modré barvy, byly pevné jakoskála.Než jsem skončil prohlídku, došli ostatní cestující.7

coming across the grass. Goldenberg was doing the talkingwith steam still coming out of his ears, while the Majornodded agreement in unhappy little jerks and Annie Villarslooked as if she wasn't listening. When they arrived withinearshot Goldenberg was saying:"… can't lay the horse unless we're sure he'll pull it…"But he stopped with a snap when the Major gesturedsharply in my direction. He need hardly have bothered. Ihad no curiosity about their affairs.On the principle that in a light aircraft it is better to havethe centre of gravity as far forward as possible, I askedGoldenberg to sit in front in the fight-hand seat besideme, and put the Major and Annie Villars in the centre twoseats, and left Kenny in the last two, with the empty oneready for Colin Ross. The four rear seats were reached bythe port side door, but Goldenberg had to climb in bystepping up on the low wing on the starboard side andlowering into his seat through the forward door. He waitedwhile I got in before him and moved over to my side, thensqueezed his bulk in through the door and settled heavilyinto his seat.They were all old hands at air taxis they had their safetybelts fastened before I did mine, and when I looked roundto cheek that they were ready to go, the Major was alreadydeep in the Sporting Life. Kenny Bayst was cleaninghis nails with fierce little jab relieving his frustration byhurting himself I got clearance from the tower and liftedthe little aeroplane away for the twenty-mile hop acrossBerkshire. Taxi flying was a lot different from the airlines,and finding racecourses looked more difficult to me thanbeing radar vectored into Heathrow. I'd never beforeflown a racecourse trip, and I'd asked my predecessorLarry about it that morning when he'd come into the officeto collect his cards."Newbury's a cinch," he said offhandedly. "Just point itsnose at that vast runway the Yanks built at Green-hamCommon. You can practically see it from Scotland. Theracecourse is just north of it, and the landing strip is parallelwith the white rails of the finishing straight. You can'tmiss it. Good long strip. No problems. As for Haydock, it'sjust where the M6 motorway crosses the East Lancs road.Piece of cake."He took himself off to Turkey, stopping on one foot at thedoorway for some parting advice."You'll have to practise short landings before you go toBath and avoid Yarmouth in a heat wave. It's all yoursnow, mate, and the best of British luck."It was true that you could see Greenham Common froma long way off, but on a fine day it would anyway havebeen difficult to lose the way from White Waltham toNewbury the main railway line to Exeter ran more or lessstraight from one to the other. My passengers had flowninto Newbury before, and the Major helpfully told me tolook out for the electric cables strung across the approach.We landed respectably on the newly mown grassand taxied along the strip towards the grandstand end,braking to a stop just before the boundary fence.Colin Ross wasn't there.I shut down the engine, and in the sudden silence AnnieVillars remarked, "He's bound to be late. He said he wasriding work for Bob Smith, and Bob's never on time gettinghis horses out."The other three nodded vaguely but they were still not onordinarily chatty terms with each other, and after aboutfive minutes of heavy silence I asked Goldenberg to letme out to stretch my legs. He grunted and mumbled athaving to climb out on to the wing to let me past him andI gathered I was breaking Derrydown's number one rule:Goldenberg něco vykládal a stále ještě zuřil. Majorpřikyvoval a tvářil se trochu nešťastně, Annie Villarsovázřejmě neposlouchala. Když byli v doslechu, slyšel jsem,jak Goldenberg říká:"… nemůžeme toho koně naložit, dokud si nebudemejistí, že ho…"Zarazil se, když do něho major strčil a ukázal na mne.Dělali si zbytečné starosti, mě jejich záležitosti vůbecnezajímaly.Protože je pravidlo, že v lehkém letadle má být těžiště conejvíc vpředu, požádal jsem Goldenberga, aby se posadilvedle mne, Annie Villarsovou s majorem jsem usadil nastřední sedadla, jedno zadní jsem nechal volné pro ColinaRosse, na druhé jsem poslal Kennyho Baysta. Ke středníma zadním sedadlům se cestující dostávali postrannímidvířky. Goldenberg však musel nastoupit přes křídlo,předními dvířky. Musel počkat, až nastoupím já, a pak seteprve vyhrabal nahoru a těžce dopadl na sedadlo vedlemne.Na všech mých cestujících bylo vidět, že jsou zvykli létat.Bezpečnostní pásy měli připevněné dřív než já, a kdyžjsem se ohlédl, jestli jsou připravení k odletu, major si užčetl Sportovní život a Kenny Bayst si zuřivě čistil nehty.Trochu si při tom ubližoval, asi potřeboval ventil na vztek.Jakmile jsem dostal pokyn z věže, odstartoval jsem azdvihl malé letadlo ke krátkému přeletu přes Berkshire.Létat s aerotaxikem bylo něco podstatně jiného než létat slinkou a já měl pocit, že určitě musí být těžší najít malédostihové závodiště, než když člověka navádějí radaremna Heathrow. Nikdy předtím jsem na dostihy neletěl, aproto jsem ráno ještě pořádně vyzpovídal svéhopředchůdce Larryho, když si přišel do kanceláře propapíry."Najít Newbury je lehký jako facka," řekl bez zaváhání,"jednoduše zamíříš na tu obrovskou ranvej, kteroupostavili Amerikáni u Greenham Common. Tu bys viděl ažze Skotska. No, a závodiště je kousek severně od týranveje, přistávací plocha je rovnoběžně s bílým hrazenímu cílový rovinky. To určitě najdeš. Jo a dráha je slušná,dost dlouhá. Pokud jde o Haydock, tak to je taky lehký,najdeš ho přesně tam, kde dálnice M6 kříží východnílancasterskou silnici. Nic na tom není."Na cestě do Turecka se ještě na minutku zastavil vedveřích, aby mi udělil poslední rady."Než poletíš do Bathu, budeš si muset nacvičit krátkýpřistání. Jo a Yarmouthu se snaž vyhnout, když je mochic. No, kamaráde, je to teď tvoje, nějak si s tím poraď azlom vaz."Měl pravdu, Greenham Common skutečně bylo vidět zveliké dálky. Ostatně, za slušného počasí se člověk meziWhite Walthamem a Newbury těžko mohl ztratit, protožeobě města spojovala skoro přímo železniční trať na Exeter.Moji cestující neletěli do Newbury poprvé a major mědokonce ochotně upozornil na elektrické vedení napříčpřed přistávací dráhou. Důstojně jsme si sedli na čerstvěpokosený trávník a dojeli po něm až ke konci tribun.Zůstali jsme stát těsně u hrazení.Colin Ross tam ještě nebyl.Vypnul jsem motor a v náhlém tichu se ozvala AnnieVillarsová. "Určitě přijde pozdě. Má jet něco pro BobaSmithe, a ten vždycky všechno zdrži."Ostatní tři neurčitě přikývli a mlčeli dál. Pořád ještě mezinimi panovala napjatá atmosféra. Po pěti minutáchhlubokého ticha jsem požádal Goldenberga, aby mě pustilven, že se potřebuji trochu protáhnout. Goldenberg něconevrle zabručel, protože musel vylézt na křídlo, abych sedostal ven. Pochopil jsem, že jsem asi právě porušil jedno8

never annoy the customers, you're going to need themagain.Once I was out of their company, however, they did starttalking. I walked round to the front of the aircraft andleant against the leading edge of the wing and looked upat the scattered clouds in the blue-grey sky and thoughtunprofitably about this and that. Behind me their voicesrose acrimoniously, and when they opened the door wideto get some air, scraps of what they were saying floatedacross."… simply asking for a dope test." Annie Villars."… if you can't ride a losing race better than last time…find someone else." Goldenberg."… very difficult position…" Major Tyderman.A short sharp snap from Kenny, and Annie Villars' exasperatedexclamation. "Bayst!""… not paying you more than last time."The Major, very emphatically. Indistinct protest fromKenny, and a violently dear reaction from Goldenberg:"Bugger your licence."Kenny my lad, I thought remotely, if you don't watch outyou'll end up like me, still with a licence but with notmuch else.A Ford-of-all-work rolled down the road past the grandstands,came through the gate in the boundary fence, andbounced over the tuff towards the aircraft. It stoppedabout twenty feet away, and two men got out. The larger,who had been driving, went round to the back and pulledout a brown canvas and leather overnight grip. Thesmaller one walked on over the grass. I took my weightoff the wing and stood up. He stopped a few paces away,waiting for the larger man to catch up. He was dressed infaded blue jeans and a whitish cotton sweater with navyblueedgings. Black canvas shoes on his narrow feet. Hehad nondescript brownish hair over an exceptionally broadforehead, a short straight nose, and a delicate femininelooking chin. All his bones were fine and his waist and hipswould have been the despair of Victorian maidens. Yetthere was something unmistakably masculine about himand more than that, he was mature. He looked at me withthe small still smile behind the eyes which is the hallmarkof those who know what life is really about. His soul wasold. He was twenty-six."Good morning," I said.He held out his hand, and I shook it. His clasp was cool,firm, and brie"No Larry?" he inquired."He's left. I'm Matt Shore.""Fine," he said noncommittally.He didn't introduce himself. He knew there was no need.I wondered what it was like to be in that position. It hadn'taffected Colin Ross. He had none of them aura whichoften clings around the notably successful, and from theextreme understatement of his clothes I gathered that heavoided it consciously."We're late, I'm afraid," he said. "Have to bend the throttle.""Do my best…"The larger man arrived with the grip, and I stowed it inthe forward luggage locker between the engine wall andthe forward bulkhead of the cabin. By the time the baggagedoor was securely fastened Colin Ross had found hisempty seat and strapped himself into it. Goldenberg withheavy grunts moved out again so that I could get back tomy left-hand place. The larger man, who was apparentlythe dilatory trainer Bob Smith, said his hellos and goodbyesto the passengers, and stood watching afterwardswhile I started the engine and taxied back to the otherend of the strip to turn into wind for take-off.The flight north was uneventful. I went up the easy wayz pravidel firmy Derrydown: nikdy neobtěžuj zákazníka,budeš ho ještě potřebovat.Jakmile jsem byl venku, dali se moji cestující zase dohovoru. Obešel jsem letadlo, opřel se o křídlo, díval se namraky rozseté na bleděmodrém nebi a přemýšlelnesoustředěně o všem možném. Diskuse v letadle bylastále hlasitější. Když jeden z cestujících otevřel dvířka,aby se kabina trochu vyvětrala, začínaly ke mně zalétatútržky hovoru."… to si prostě říká o dopingový test…" Annie Villarsová."… když neumíte prohrávat přesvědčivěji, najdeme siněkoho jiného…" Goldenberg.Kenny Bayst něco odsekl a Annie Villarsová horozhořčeně okřikla: "Bayste!""… to jsme se ocitli v obtížné situaci…""… nedám vám ani o penny víc než minule!" důrazněprohlašoval major.Kenny něco nesrozumitelně namítal a Goldenberg horozzuřeně okřikl: "Čert vem vaši licenci!"Kenny, hochu, říkal jsem si, jestli si nedáš pozor, skončíšjako já, budeš mít licenci, ale jinak nic.Po silnici kolem tribun se blížil ford stejšn. Projel brankouv ohradě a kodrcal po trávě k nám. Vůz zastavil asi dvacetstop od letadla a vystoupili z něho dva muži. Větší z nich,řidič, vůz obešel a vyndal zezadu jeden plátěný a jedenkožený kufřík. Menší muž vykročil po trávníku k nám.Odlepil jsem se od křídla a postavil se zpříma. Muž sezastavil několik kroků od nás a čekal, až ho dohoní jehospolečník. Na sobě měl vybledlé džínsy, šedobílý bavlněnýsvetr s modrým lemováním a na nohách úzké černétenisky. Měl hnědé vlasy, neobvykle široké čelo, krátký,rovný nos a jemnou, skoro ženskou bradu. Kosti měldrobné a pas jako panna, tak útlý, že by mu ho dámy zminulého století záviděly. Vypadal však mužně a hlavnězrale. Podíval se na mě s nepatrným úsměvem v očích, súsměvem, který je příznačný pro ty, kdo poznali život.Duši měl starou. Bylo mu dvacet šest let."Dobrý den," pozdravil mě.Podal mi ruku a já mu jí potřásl. Dlaň měl chladnou, stiskkrátký a pevný."Kam se poděl Larry?""Larry odjel, já jsem Matt Shore.""Výborně."Nepředstavil se, věděl, že je to zbytečné. Bylo by mězajímalo, jaké to asi je, být v jeho situaci. Nezdálo sevšak, že by ho sláva zkazila. Nepřipomínal v ničemproslavené muže, z kterých vyzařuje vědomí vlastnídůležitosti. Podle toho, jak se oblékal, se naopak zdálo, žese snaží být co nejméně nápadný."Obávám se, že jsme se trochu zpozdili," řekl, "budeteteď na to asi muset šlápnout.""Budu se snažit."Jeho společník mezitím dorazil s kufrem, uložil jsem jej vpředním zavazadlovém prostoru za motorem, před přednístěnou kabiny. Než jsem řádně zavřel dvířkazavazadlového prostoru, Colin Ross se už usadil nazbývajícím zadním volném sedadle a připoutal se.Goldenberg s nevrlým funěním vylezl a pustil mě na mojemísto. Rossův průvodce (byl to patrně výše zmíněnýopozdilec, trenér Bob Smith) se halasně rozloučil s mýmicestujícími a díval se za námi. Nastartoval jsem motor,odjel na konec travnaté plochy, otočil stroj proti větru,rozjel se a vzlétl.Let na sever probral bez zvláštních příhod. Letěl jsem po9

under the Amber One airway, navigating on the radiobeacons at Daventry, Lichfield and Oldham. Manchestercontrol routed us right round the north of their zone sothat I had to drop down southwards towards Haydockracecourse, and there it was, just as Larry had said, nearthe interchange of the two giant roads. We touched downon the grass strip indicated in the centre of the course,and I taxied on and parked where the Major told me to,near the rails of the track itself, a mere hundred yardsfrom the grandstand. The passengers disembarked themselvesand their belongings and Colin Ross looked at hiwatch. A faint smile hovered and was gone. He made nocomment. He said merely, "Are you coming in to theraces?"I shook my head. "Think I'll stay over here.""I'll arrange with the man on the gate to let you into thepaddock, if you change your mind.""Thanks," I said in surprise. "Thanks very much."He nodded briefly and set off without waiting for the others,ducking under the white-painted rails and trudgingacross the track."Pilots' perks," Kenny said, taking his raincoat from myhand and putting his arm forward for the saddle."You want to take advantage.""Maybe I will," I said, but I didn't mean to. Horse racingbegan and ended with the Derby as far as I was concerned,and also I was a non-gambler by nature.Annie Villars said in her deceptively gentle voice, "You dounderstand that we're all going on to Newmarket after theraces, and not back to Newbury?""Yes," I assured her. "That's what I was told.""Good.""If we don't go to jail," Kenny said under his breath.Goldenberg looked at me sharply to see if I'd heard that,and I gave no sign of it. Whatever they were about, it wasas little my concern as who killed Cock Robin.Major Tyderman pushed at his-moustache with a handrigid with nervous energy and said, "Last race at fourthirty.Need a drink after that. Ready to start back at, say,five-fifteen. That all right with you?""Perfectly, Major," I nodded."Right," he said. "Good."His gaze was flicking from one to another of his travellingcompanions, assessing and suspicious. His eyes narrowedfiercely at Kenny Bayst, opened and narrowed again rapidlyon Golden-berg, relaxed on Annie Villars and wentcold on the vanishing back of Colin Ross. The thoughtsbehind the outward physical reactions were unguessable,and when he finally looked back at me he didn't really seeme, he was busy with the activity inside his head."Five-fifteen," he repeated vaguely. "Good."Kenny said to me, "Don't waste your money in the threethirty,sport," and Goldenberg raised his fist with a facegoing purple with anger and nearly hit him.Annie Villars' voice rapped into him, the steel stickingthrough the cream with a vengeance, the top-brass qualitytranscendent and withering."Control your temper, you stupid man."Goldenberg's mouth literally dropped open, to reveal abottom row of unappetising brown stained teeth. Hisraised fist lowered slowly, and he looked altogether foolish."As for you," she said to Kenny, "I told you to keep yourtongue still, and that was your last chance.""Are you sacking me?" he asked."We'll decide that at the end of the afternoon."Kenny showed no anxiety about keeping his job, and Irealized that in fact what he had been doing was trying toprovoke them into getting rid of him. He'd got himself intonejsnazší letové cestě a navigoval podle pozemníchradiomajáků v Daventry, Lichfieldu a Oldhamu. Leteckádispečerská služba v Manchestru nám přikázala, abychomjejich kontrolní oblast obletěli ze severu, takže jsem sepak musel k Haydocku vracet trochu na jih. Závodištějsem našel snadno. Přesně tak, jak říkal Larry, poblížkřižovatky dvou velkých silnic. Sedli jsme si na travnatémpásu uprostřed dostihové dráhy a podle majorovy radyjsem letadlo zaparkoval těsně u hrazení, asi sto yardů odhlavní tribuny. Moji cestující vystoupili a posbírali si věci.Colin Ross se mlčky podíval na hodinky a na rtech se muobjevil úsměv, který zase ihned zmizel. Pak se mě zeptal,jestli se půjdu dívat na dostihy.Zavrtěl jsem hlavou. "Asi zůstanu tady.""Řeknu zřízenci u brány, aby vás pustil do padoku,kdybyste si to přece jenom náhodou rozmyslel.""Děkuji vám," řekl jsem překvapeně, "děkuji mockrát."Krátce přikývl a vykročil, aniž čekal na ostatní. Podlezlpod bíle natřeným hrazením a rozběhl se přes dráhu."Je to příznivec pilotů, měl byste toho využít,"poznamenal Kenny, když jsem mu podával plášť do deštěa natahoval ruku pro sedlo."Taky toho možná využiju." Neměl jsem to však vúmyslu. Dostihy pro mne začínaly a končily s Derby.Ostatně nemám povahu hazardéra."Doufám, že víte, že po dostizích letíme všichni doNewmarketu, že se nevracíme do Newbury?" zeptala seAnnie Villarsová svým klamně mírným hlasem."Jistě, řekli mi to před odletem.""Tak dobře.""Jestli nepudeme všichni pod zámek," utrousil Kenny.Goldenberg se po mně rychle ohlédl, chtěl vědět, jestlijsem tu poznámku zaslechl. Nehnul jsem brvou. Nevěděljsem, o co jde, nezajímalo mě to a taky se mě to vůbecnetýkalo.Major Tyderman si nervózními, trhavými pohybypřihlazoval knír. "Poslední dostih se běží v půl páté, pakbudeme muset jít na skleničku. Myslím, že bychom mohlivyrazit zpátky tak asi ve čtvrt na šest. Souhlasíte?""Samozřejmě, majore.""Tak dobře."Pátravě a podezíravě přelétl očima své ostatníspolečníky. Oči se mu vztekle zúžily při pohledu na KennyBaysta, rozšířily a opět zúžily, když zavadily oGoldenberga, zklidnily se při pohledu na Annie Villarsovoua zchladly, když se díval za odcházejícím Colinem Rossem.Podle jeho zevních reakcí bylo těžko uhodnout, jakémyšlenky se mu honí v hlavě. Když se ale podíval na mne,poznal jsem, že mě nevnímá a že usilovně přemýšlí."Dobře, tak ve čtvrt na šest," opakoval nepřítomně.Oslovil mě Kenny: "Být váma, tak zbytečně neutrácímprachy na dostih v půl čtvrtý." Goldenberg zrudl vzteky,zdvihl zaťatou pěst a málem se na Baysta vyhnul.Annie Villarsová ho zarazila. Medovým tónem jejího hlasupronikla kalená ocel, ostrá jak břitva, zdrcující."Ovládejte se, pitomče!"Goldenbergovi doslova poklesla čelist a odhalila řaduošklivých, nechutně hnědavých zubů. Spustil zaťatou pěsta vypadal skoro komicky."A pokud jde o vás," obrátila se ke Kennymu, "už jsemvám jednou řekla, abyste držel jazyk za zuby. Tohle bylavaše poslední příležitost.""To mi jako dáváte padáka?""O tom si promluvíme, až tohle odpoledne skončí."Nezdálo se mi, že by Kennymu dělalo zvláštní starosti,jestli přijde o místo. Naopak, napadlo mě, že se vlastněsnaží ostatní vmanévrovat do toho, aby ho vyhodili.10

nutcrackers and while they squeezed he couldn't get out.I became mildly curious to see what would happen in thethree-thirty. It would help to pass the afternoon.They straggled off towards the stands, Kenny in front,the Major and Goldenberg together, with Annie Villarsseveral paces behind. The Major kept stopping and lookingback and waiting for her, but every time just as shereached him he turned and went off again in front, so thatas a piece of courtesy, the whole thing was wasted. Hereminded me vividly of an aunt who had taken me forchildhood walks in just that way. I remembered quiteclearly that it had been infuriating.I sighed, shut the baggage doors and tidied up the aeroplane.Annie Villars had been smoking thin brown cigars.Goldenberg had been eating indigestion tablets, each froma square wrapper. The Major had left his Sporting Life in atumbled heap on the floor.While I was fiddling around with the debris, two moreaeroplanes flew in a four-seat high-winged Cessna and asix-seat twin-engined Aztec. I watched their touchdownswith an uncritical eye, though I wouldn't have given theAztec pilot a gold medal for his double bounce.Several small men disgorged themselves and made adart like a flock of star lings across the track towards thepaddock. They were followed by three or four larger andslower-moving people slung around with binoculars andwhat I later learned to be bags for carrying sets of racingcolours. Finally out of each aircraft popped the most leisurelyof all the inmates, a man dressed very much as Iwas, in dark trousers, white shirt, neat dark tie.They strolled towards each other and lit cigarettes. Aftera while, not wanting to seem unsociable, I wanderedacross to join them. They turned and watched me come,but with no welcome in unsmiling faces."Hello," I said moderately. "Nice day.""Perhaps," said one. "You think so." said the other.They offered me fish-eyed stares but no cigarette. I hadgrown hardened to that sort of thing. I turned half awayfrom them and read the names of the firms they flew for,which were painted on the tails of their aircraft. It was thesame name on both. Polyplane Services.How dreary of them, I thought, to be so antagonistic. Igave them the benefit of a very small doubt and madeone more approach."Have you come far."They didn't answer. Just gave me the stares, like twocod.I laughed at them as if I thought their behaviour pathetic,which in fact I did, and turned on my heel to goback to my own territory.When I'd gone ten steps one of them called after me,"Where's Larry Gedge…"He didn't sound as if he liked Larry any better than me.I decided not to hear if they really wanted to know, theycould come and ask nicely. It was their turn to cross thegrass.They didn't bother. I wasn't particularly sorry. I had longago learned that pilots were not all one great happybrotherhood. Pilots could be as bloody-minded to eachother as any group on earth.I climbed back into my seat in the Cherokee and sortedout my maps and flight plans for the return jour they. Ihad four hours to do it in and it took me ten ' minutes.After that I debated whether to go over to the stands andfind some lunch, and decided I wasn't hungry. After that Iyawned. It was a habit.I had been depressed for so long that it had become apermanent state of mind. Expectations might lift the edgeof the cloud every time one took a new job, but life neverturned out to be as good as the hopes. This was my sixthDostal se mezi mlýnské kameny a dokud se točily, nemohlven.Začalo mě zajímat, co se asi odehraje při dostihu v půlčtvrté. Aspoň mi odpoledne rychleji uběhne, říkal jsem si.Odcházeli k tribunám. První šel Kenny, za ním major sGoldenbergem a o několik kroků pozadu Annie Villarsová.Major se chvilkami zastavoval, otáčel se, čekal, až hodošla, a pak zase okamžitě vyrazil napřed. Moc se mu tozdvořilé chování nedařilo. Velice mi připomínal mou tetu,která mě v dětství přesně takhle vodila na procházku.Tehdy mě to moc zlobívalo.Vzdychl jsem, zavřel dvířka u obou zavazadlovýchprostorů a začal jsem poklízet v kabině. Annie Villarsovákouřila tenká cigára, Goldenberg odhazoval papírky, vekterých byly zabalené zažívací tabletky, major zahodil nazem zmuchlané noviny.Sbíral jsem ještě smetí, když přistála dvě další letadla,jedna čtyřsedadlová cessna a jeden šestisedadlovýdvoumotorový azték. Díval jsem se nezaujatě, jak sisedají. Pilot aztéka by si za svůj dvojitý přistávací skokzlatou medaili nezasloužil.Nejdřív vystoupila skupina drobných, štíhlých chlapů,kteří se rozběhli jako stádo jelínků přes trať k padoku. Zanimi vystoupili mohutnější pánové ověšení dalekohledy avelikými brašnami. Později jsem se dozvěděl, že vbrašnách nosí dresy. Nakonec z obou letadel vystoupiliklidně a beze spěchu muži oblečení podobně jako já, vtmavých kalhotách, bílých košilích, s tmavými, úhlednýmikravatami.Přešli zvolna k sobě a zapálili si cigaretu. Nechtěl jsembýt nespolečenský, a tak jsem se po chytli rozhodl za nimizajít. Dívali se, jak přicházím, bez přivítání a bez úsměvu."Dobrý den," pozdravil jsem. "Dnes je hezky, co?""Snad," řekl jeden a "Myslíte?" ozval se druhý.Cigaretu mi nenabídli, zato mě jen obdařili studenými,nevlídnými pohledy. Takové jednání jsem dobře znal.Pootočil jsem se a přečetl si jméno firmy na jejichletadlech. Oba stroje patřily stejnému podniku, aerotaxiPolyplane.Jsou to vrtáci, říkal jsem si, takhle pěstovat konkurenčnízášť. Pak jsem to s nimi ještě jednou zkusil."Přiletěli jste zdaleka?" zeptal jsem se.Neodpověděli. Jenom na mě civěli jako dvě sardinky.Zasmál jsem se jim do očí, ať vědí, jak jsou směšní. Bylisměšní. Otočil jsem se na patě a šel zpátky ke svémuletadlu.Když jsem ušel asi deset kroků, zavolal za mnou jeden znich: "Kde je Larry Gedge?"Podle jeho tónu bylo jasné, že Larryho neměl o nic radšinež mě.Rozhodl jsem se, že špatně slyším. Jestli opravdu chtějívědět, co je s Larrym, můžou přijít za mnou a slušně sezeptat. Mají to ke mně stejně daleko, jako já k nim.Neobtěžovali se a mně to nijak nevadilo. Věděl jsempřece už dávno, že piloti nejsou jedna jediná, velká,šťastná rodina, že se dovedou požírat a nenávidět jakokterákoli jiná skupina lidí.Posadil jsem se znovu na své sedadlo a začal studovatmapy a letový plán na zpáteční cestu. Měl jsem čtyřihodiny času a tahle práce mi zabrala tak dvě minuty.Uvažoval jsem o tom, že bych mohl zajít k tribunám aněčeho se najíst, ale pak jsem se rozhodl, že vlastněnemám hlad. Pak jsem začal zívat. Byl to zlozvyk.Už tak dlouho jsem žil ve stavu ustavičné deprese, žejsem pomalu ani jiné duševní rozpoložení neznal. Občas,když jsem nastupoval do nového místa, trochu mi svitlanaděje a zasmušilé mraky, které mi věčně visely nad11

job since I'd gone to learn flying with stars in my eyes,my fourth since the stars had faded for good. I hadthought that taxi flying might be interesting, and aftercrop spraying, which I'd been doing last, anything wouldbe and perhaps it would indeed be interesting, but if I'dthought it might be free of gripe and bad temper I'd beenkidding myself For here it all was, as usual. Squabblingpassengers and belligerent competitors and no discerniblejoy anywhere.There was a small buffet on the side of the fuselage andthe jar and sound of someone stepping up on to the wing.The slightly open door was pushed wide with a crash, andinto its space appeared a girl, bending at the waist andknees and neck so that she could look inside and across atme.She was slim and dark haired and she was wearing largesquare sunglasses. Also she had a blue linen dress andlong white boots. She looked great. The afternoon instantlyimproved."You lousy bloody skunk," she said.It really was one of those days.hlavou, se odhrnuly. Život mě ale vždy znovu poučil, ženaděje je marná. Od doby, kdy jsem se naučil létat a životse mi zdál krásný, vystřídal jsem šest různýchzaměstnání. Od okamžiku, kdy jsem zjistil, že život krásnýnení, změnil jsem zaměstnání čtyřikrát. Myslel jsem si, želítat s aerotaxi by mohlo být zajímavé. Ostatně, jakákolipráce musí být zábavnější než letecké hnojení poli (tojsem dělal ve svém posledním místě). Bylo však dostnaivní představovat si, že uniknu mrzutostem,nepříjemnostem a lidské nevlídnosti. Všechno se to užsešlo, jako obvykle. Nespokojení cestující, závistivá,nevraživá konkurence a nikde žádná radost.Ozvalo se zabouchání na trup a pak skřípání, jak někdolezl po křídle. Pootevřené dveře kdosi rozrazil dokořán a votvoru se objevila skrčená dívčí postava. Nakláněla se vpodřepu dovnitř, aby na mě viděla.Byla tmavovlasá, štíhlá, měla velké brýle proti slunci.Oblečená byla do modrobílých plátěných šatů a na noháchměla vysoké bílé boty. Vypadala ohromně. Den byl rázemhezčí."Vy zatracený sprostý darebáku!" řekla.Tak to bychom měli, den byl normální.CHAPTER TWO 2"Wow," she said. "Wrong man.""Pardon! Vy jste někdo jiný."She took off the sunglasses and folded them away in thewhite handbag which hung from her shoulder by a thickred, white and blue cord. "Think nothing of it."Sundala si brýle proti slunci a zastrčila je do bílé kabelkys červenomodrobílým popruhem, kterou měla zavěšenoupřes rameno. "To nic.""Where's Larry?""Kde je Larry?""Gone to Turkey.""Gone?" she said blankly. "Do you mean literally gonealready, or planning to go, or what?" I looked at mywatch. "Took off from Heathrow twenty minutes ago, Ibelieve.""Damn," she said forcibly. "Bloody damn."She straightened up so that all I could see of her wasfrom the waist down. A pleasant enough view for any pooraviator. The legs looked about twenty-three years old andthere was nothing wrong with them. She bent down again.Nothing wrong with the rest of her, either."When will he be back?""He had a three-year contract.""Oh, hell." She stared at me in dismay for a few seconds,then said, "Can I come in there and talk to you for a minute?""Sure," I agreed, and moved my maps and stuff offGoldenberg's seat.She stepped down into the cockpit and slid expertly intoplace. By no means her first entrance into a light aircraft.I wondered about Larry. Lucky Larry."I suppose he didn't give you… a parcel… or anything… togive me, did he?" she said gloomily. "Nothing, I'm afraid.""He's an absolute beast then… er, is he a friend ofyours?""I've met him twice, that's all.""He's pinched my hundred quid," she said bitterly."He pinched?…""He bloody has. Not to mention my handbag and keysand everything." She stopped and compressed her mouthin anger. Then she added, "I left my handbag in this aeroplanethree weeks ago, when we flew to Doncaster. AndLarry has been saying ever since that he'll bring it on thenext trip to the races and give it to Colin to give to me,and for three solid weeks he's kept on forgetting it. I supposehe knew he was going to Turkey and he thought ifhe could put it off long enough he would never have togive my bag back.""Colin… Colin Ross?" I asked."Odjel do Turecka.""Odjel?" zeptala se nechápavě. "To myslíte jako doslova?Odjel nebo se chystá odjet, nebo co?" Podíval jsem se nahodinky. "Myslím, že měl startovat z Heathrow předdvaceti minutami.""Sakra, zatraceně!" ulevila si.Postavila se zpříma, takže byla otevřenými dvířky vidětjen od pasu dolů. Byl to docela pěkný pohled pro chudéholetce. Nohy vypadaly tak na třiadvacet a byly bez vady.Znovu se sehnula. Ostatní součástky měla taky docelapěkné."Kdy se vrátí?""Má smlouvu na tři roky.""Ale zatraceně!" zoufale se na mě podívala. "Prosím vás,mohli bychom si na chvilku pohovořit? Smím k vámvlézt?""Samozřejmě." Posbíral jsem mapy a ostatní věci zGoldenbergova sedadla.Vstoupila do kabiny a s naprostou samozřejmostívklouzla na místo vedle mně. Určitě nenastupovala dosportovního letadla poprvé. Pořád mi nešel z hlavy Larry,šťastný Larry."Nedal vám náhodou něco pro mě… baliček… nebo něco?"zeptala se zasmušile. "Obávám se, že ne.""To je tedy darebák… Doufám, že to není váš kamarád?""Viděl jsem ho dvakrát v životě.""Štípl mi sto liber.""Štípl?""Jo. A to mi ještě ukradl taky kabelku, klíče a vůbec."Vztekle sevřela rty. "Zapomněla jsem kabelku před třemitýdny v tomhle letadle," dodala, "když jsme letěli doDoncasteru. A Larry od té doby sliboval, že ji vezme ssebou, až poletí zase na dostihy, a předá ji pro měColinovi. Jenže na to ty tři týdny soustavně zapomínal.Tak si myslím, že už asi počítal s tím, že zmizí do Tureckaa nebude mi ty věci muset vracet, když to bude takhleprotahovat.""Colin… Colin Ross?"12

She nodded abstractedly."Is he your husband?"She looked startled, then laughed."Good Lord, no. He's my brother. I saw him just now inthe paddock and I said, "Has he brought my handbag?"and he shook his head and started to say something, but Ibelted off over here in a fury without stopping to listen,and I suppose he was going to tell me it wasn't Larry whohad come in the plane… Oh damn it, I hate being robbed.Colin would have lent him a hundred quid if he was thatdesperate. He didn't have to pinch it.""It was a lot of money to have in a handbag," I suggested."Colin had just given it to me, you see. In the plane.Some owner had handed him a terrific present in readies,and he gave me a hundred of it to pay a bill with, whichwas really sweet of him, and I can hardly expect him togive me another hundred just because I was silly enoughto leave the first one lying about…" Her voice tailed off indepression."The bill," she added wryly, "is for flying lessons."I looked at her with interest."How far have you got?""Oh, I've got my licence," she said. "These were instrumentflying lessons. And radio navigation, and all thatjazz. I've done about ninety-five hours, altogether. Spreadover about four years, though, sad to say."That put her in the experienced-beginner class and thedangerous time bracket. After eighty hours flying, pilotsare inclined to think they know enough. After a hundredhours, they are sure they don't. Between the two, theaccident rate is at its peak.She asked me several questions about the aeroplane,and I answered them.Then she said, "Well, there's no point in sitting here allafternoon," and began to lever herself out on to the wing."Aren't you coming over to the races?""No," I shook my head."Oh come on," she said. "Do."The sun was shining and she was very pretty. I smiledand said OK, and followed her out on to the grass. It isprofitless now to speculate on the different course thingswould have taken if I'd stayed where I was.I collected my jacket from the rear baggage compartmentand locked all the doors and set off with her acrossthe track. The man on the gate duly let me into the paddockand Colin Ross' sister showed no sign of abandoningme once we were inside. Instead she diagnosed my almosttotal ignorance and seemed pleased to be able tostart dispelling it."You see that brown horse over there," she said, steeringme towards the parade ring rafts, "That one walkinground the far end, number sixteen, that's Colin's mount inthis race. It's come out a bit light but it looks well in itscoat.""It does?"She looked at me in amusement. "Definitely.""Shall I back it, then?""It's all a joke to you.""No," I protested."Oh yes indeed," she nodded. "You're looking at this racemeeting in the way I'd look at a lot of spiritualists. Disbelievingand a bit superior.""Ouch.""But what you're actually seeing is a large export industryin the process of marketing its wares.""I'll remember that.""And if the industry takes place out of doors on a nicefine sunny day with everyone enjoying themselves, well,so much the better."Nepřítomně přikývla."Vy jste jeho žena?"Překvapeně se na mě zadívala a dala se do smíchu."Panebože to ne, jsem jeho sestra. Teď jsem ho právězahlídla v padoku a ptala jsem se ho, jestli už má moutašku a on mi začal něco vykládat. Jenže já se namíchla,neposlouchala jsem ho a rovnou jsem se rozletěla sem.Asi se mi snažil říct, že dnes nepřiletěl s Larrym… Mámvztek, když mě někdo okrade. Když to Larry tak nutněpotřeboval, mohl si říct Colinovi, určitě by mu byl tustovku půjčil, nemusel krást.""Není ale obvyklé nosit u sebe tak velikou částku,"poznamenal jsem."Mně tu stovku zrovna předtím Colin dal, v letadle. Dostalod jednoho majitele ohromný prezent v hotovosti a typrachy mi dal na jeden nezaplacený účet. Bylo to odColina hezké, a já mu přece nemůžu dost dobře říct odalší stovku, protože jsem husa a tuhle jsem nechalapovalovat…" zasmušile se odmlčela."Jo, a ten nezaplacený účet byl za letecký kurs," dodala.Se zájmem jsem se na ni podíval."Jak jste s tím daleko?""Ale já už mám licenci, teď jsem chodila do navigačníhokursu, rádiová navigace a tyhle věci. Mám celkem nalítánodevadesát pět hodin. Ovšem, za poslední čtyři léta."To znamenalo, že je zkušený začátečník, a to bylonejnebezpečnější stadium. Když piloti nalítají osmdesáthodin, myslí si, že už umějí všechno. Když překročí stohodin, vědí, že neumějí nic. V mezidobí mezi oběma stadiise stává nejvíc neštěstí.Začala se mě vyptávat na letadlo a já jí ochotněodpovídal. Pak se zvedla."No, nemá smysl tady takhle prosedět celé odpoledne."Začala se soukat ven na křídlo. "Vy se nepůjdete podívatna dostihy?""Ne." Zavrtěl jsem hlavou."Ale to je hloupost, pojďte, polezte ven."Slunce svítilo a ona byla moc hezká. Usmál jsem se, řeklO. K. a seskočil na trávník za ní. Bylo by zbytečnéuvažovat o tom, jak rozdílně by se věci vyvíjely, kdybychji neposlechl a neodešel.Vzal jsem si ze zadního zavazadlového prostoru sako,pozamykal všechny dveře a vyrazil za ní. Zřízenec u bránymě do padoku skutečně vpustil. Colinova sestra nejevilasnahu se mě zbavit. Brzy zjistila, že o tomhle sportunevím zhola nic a zdálo se, že ji těší, že mě může trochudo věci zasvětit."Vidíte tamhle toho hnědáka?" postrčila mě směrem kpadoku. "Ten vzadu, číslo šestnáct. Jede ho v tomhledostihu Colin. Má sice cikánské faldy, ale bude dobrý."Rozesmál jsem se."Nepovídejte!"Pobaveně se na mě podívala. "Opravdu.""Takže si na něho mám vsadit?""Vy to vůbec neberete vážně.""Beru," ohrazoval jsem se."Neberete to vážně. Máte asi podobný vztah k dostihůmjako já ke spiritistům. Jste nedůvěřivý a trochupovýšený.""No nazdar.""Měl byste si uvědomit, že se vlastně díváte na výstavnípřehlídku zboží jednoho výnosného úseku vývozníhoobchodu."13

"Put that way," I agreed, "it's a lot more jolly than a carfactory.""You will get involved," she said with certainty."No", I was equally definite.She shook her head."You will, you know, if you do much racecourse taxiwork. It'll bust through that cool shell of yours and makeyou feel something, for a change."I blinked. "Do you always talk like that to total strangers?""No," she said slowly. "I don't."The bright little jockeys flooded into the parade ring andscattered to small earnest owner-trainer groups wherethere were a lot of serious conversations and much noddingof heads. On the instructions of Colin Ross' sister Itried moderately hard to take it all seriously. Not withmuch success.Colin Ross' sister…"Do you have a name?" I asked."Often.""Thanks."She laughed. "It's Nancy. What's yours?""Matt Shore.""Hm. A flat matt name. Very suitable."The jockeys were thrown up like confetti and landed intheir saddles, and their spindly shining long-legged transportationskittered its way out on to the track. Two-yearolds,Nancy said.She walked me back towards the stands and proposed tosmuggle me into the 'Owners and Trainers'. The largeofficial at the bottom of the flight of steps beamed at heruntil his eyes disappeared and he failed to inspect me forthe right bit of cardboard.It seemed that nearly everyone on the small rooftopstand knew Nancy, and obvious that they agreed with thebeaming official's assessment. She introduced me to severalpeople whose interest collapsed like a soufflé in adraught when they found I didn't understand their openingbids"He's a pilot," Nancy explained apologetically. "He flewColin here today.""Ah," they said. "Ah."Two of my other passengers were there. Annie Villarswas watching the horses canter past with an intent eyeand a pursed mouth the field-marshal element was showingstrongly, the feminine camouflage in abeyance.Major Tyderman, planted firmly with his legs apart andhis chin tucked well back into his neck, was scribblingnotes into his racecard. When he looked up he saw us,and made his way purposefully across."I say," he said to me, having forgotten my name. "Did Ileave my Sporting Life over in the plane, do you know?""Yes, you did, Major.""Blast," he said. "I made some notes on it… Must get it,you know. Have to go across after this race.""Would you like me to fetch it?" I asked."Well, that's very good of you, my dear chap. But… no…couldn't ask it. Walk will do me good.""The aircraft's locked, Major," I said. "You'll need thekeys."I took them out of my pocket and gave them to him."Right." He nodded stiffly. "Good."The race started away off down the track and was allover long before I sorted out the colours of Colin Ross. Inthe event, it wasn't difficult. He had won."How's Midge?"Annie Villars said to Nancy, restoring her giant raceglasses to their case."Oh, much better, thank you. Getting on splendidly.""Když to berete takhle, tak musím uznat, že je to tuurčitě zábavnější než třeba v továrně na auta.""Však ono vás to chytí," řekla s jistotou."Ba ne," řekl jsem s pevným přesvědčením.Zavrtěla hlavou."Ale ano, jestli budete často lítat na dostihy, začne vás tobavit, uvidíte. Nakřápne to tu vaši ledovou skořápku asnad vás konečně něco trochu vzruší."Zamrkal jsem. "To často takhle hovoříte s cizími lidmi?""Ne," řekla pomalu, "většinou ne."Pestře oblečení žokejové proudili do padoku a tvořili maléskupinky s majiteli koní a trenéry. Ve skupinkách bylomnoho vzrušeného hovoru, dohadování a pokyvováníhlavami. Snažil jsem si vzít k srdci radu sestry ColinaRosse a pokoušel jsem se to všechno brát vážně. Moc mito nešlo.Sestra Colina Rosse…"Jmenujete se vůbec nějak?" zeptal jsem se."Většinou ano.""Tak vám pěkně děkuji."Zasmála se. "Jmenuji se Nancy. A vy?""Matt Shore.""Hm. Je to takové tvrdé, suché jméno. K vám se hodí."Žokejové vyletěli do vzduchu jako pestré konfety, dopadlido sedel a vyrazili na svých lesklých, dlouhonohýchzvířatech na dráhu. Nancy říkala, že běží dvouletí koně.Šla se mnou zpátky k tribunám a nabídla mi, že měpropašuje do oddělení vyhrazeného pro majitele koní atrenéry. Mohutný funkcionář, který stál dole pod schody,se rozzářil od ucha k uchu, když ji uviděl, z očí měl jenusměvavé škvírky a dočista mě zapomněl požádat, abychse příslušně legitimoval.Zjistil jsem, že na malé střešní tribuně každý Nancy zná aže všichni sdílejí pocity usměvavého funkcionáře.Představila mě několika lidem, jejichž zájem o mě ochladljako čaj na mrazu, když zjistili, že neumím ocenit jejichsázky."Je to pilot," řekla Nancy omluvně, "přiletěl s Colinem.""Ach tak," řekli.Byli tam také dva z mých cestujících. Annie Villarsová sesoustředěně dívala, jak koně cválají kolem, ústa mělasešpulená. Její generálská povaha prorážela na povrch astírala nátěr vlídné ženskosti.Major Tyderman stál rozkročený, bradu zastrčenou dolímce a něco si psal do programu. Vzhlédl, uviděl nás arychle k nám zamířil."Poslyšte," oslovil mě (zapomněl zřejmě, jak se jmenuji)."Nevzpomínáte si náhodou, jestli jsem v letadle nenechalSportovní život?""Nechal, pane.""Ale sakra… měl jsem tam nějaké poznámky, budu simuset pro to dojít. Zajdu tam po tomhle dostihu.""Nechcete, abych vám pro ty noviny skočil?""To jste moc hodný, kamaráde, ale… ne, to od vásnechci. Udělá mi dobře, když se projdu.""Letadlo je zamčené, pane, budu vám muset půjčit klíče."Sáhl jsem do kapsy a podal mu je."Dobře. Děkuji." Prkenně přikývl.Dostih byl odstartován a skončil dřív, než jsem se stačilrozkoukat a než jsem našel barvy Colina Rosse. Přitom tobylo dost snadné, protože Colin vyhrál."Jak se daří Midge?" zeptala se.Annie Villarsová zastrčila svůj obrovský dalekohled dopouzdra a obrátila se k Nancy."Děkuji, daří se jí dobře, je jí mnohem lip, teď je vpořádku."14

"The challenge bit," I nodded. "Affront to male pride, andall that.""Practically every other girl has," she said."That makes it worse."Chanter looked at me broodingly. "You're a drag, man. Imean, cubic.""To each his scene,"I said ironically. He took the last of the sandwiches,turned his back studiously towards me and said to Nancy,"Let's you and me lose this dross, huh?""Let's you and me do nothing of the sort, Chanter. If youwant to tag along, Matt comes in the deal." He scowled atthe floor and then suddenly stood up so that all thefringes and beads danced and jingled."Come on, then. Let's get a look at the horses. Life's a-wasting.""He really can draw," Nancy said as we followed the tableclothout into the sunshine. "I wouldn't doubt it. I'll bethalf of what he does is caricature, though, with a strongelement of cruelty.""How d'you know?" she said, startled."He just seems like that."He pad 'ed along beside us in his I? are feet and was asufficiently unusual sight on a racecourse to attract a barrageof stares ranging from amusement to apoplexy. Hedidn't seem to notice. Nancy looked as if she were longused to it.We came to a halt against the parade ring rails whereChanter rested his elbows and exercised his voice."Horses," he said. "I'm not for the Stubbs and Mun-ningsthing. When I see a racehorse I see a machine, and that'swhat I paint, a horse-shaped machine with pistons thumpingaway and muscle fibres like connecting rods and acrack in the crank case with the oil dripping away drop bydrop into the body cavity…"He broke off abruptly but with the same breath finished."How's your sister?""She's much better," Nancy said, not seeming to see anygreat change of subject. "She's really quite well now.""Good," he said, and went straight on with his lecture."And then I draw some distant bulging stands with hatsflying off and everyone cheering and all the time the machineis bursting its gut… I see components, I see what'shappening to the bits… the stresses… I see colours incomponents too… nothing on earth is a whole… nothing isever what it seems… everything is components."He stopped abruptly, thinking about what he'd said. Aftera suitably appreciative pause, I asked, "Do you ever sellyour paintings?""To tak bývá," přikývl jsem, "uražená mužská ješitnost.""Každá druhá slečna ho zatím chtěla.""Tím je to horší."Chanter se na mě znechuceně díval. "Seš koženej,kamaráde, suchej měšťák.""Každý jsme nějaký," řekl jsem kousavě.Spolykal poslední obložený chlebíček, ostentativně se kemně otočil zády a oslovil Nancy: "Poslyš, co kdybychom semy dva tohodle křena zbavili, co ty na to?""A co kdyby ne? Já jdu s Mattem a jestli chceš, tak semůžeš přidat." Zamračeně se díval do země a pak senajednou vztyčil, až se na něm všechny třásně, řetězy akorálky rozhoupaly a rozcinkaly."Tak teda pojďte. Jdeme se podívat na koně, životzbůhdarma ubíhá.""Ale kreslit doopravdy umí," poznamenala Nancy, kdyžjsme vykročili za žinylkovým ubrusem do slunečního jasu."O tom nepochybuji. Řekl bych ale, že asi nejlíp kreslíkarikatury s určitou dávkou krutosti a cynismu.""Jak jste to uhádl?" zeptala se překvapeně."Vypadá na to."Klusal podle nás, pleskal bosýma nohama a svýmponěkud neobvyklým zjevem budil značnou pozornostdiváků. Někteří se tvářili pobaveně, jiní jako na pokrajimrtvičného záchvatu. Zdálo se, že si toho Chanternevšímá. Nancy na to byla asi zvyklá.Když jsme se zastavili u padoku, Chanter se opřel ozábradlí a začal řečnit: "Koně," zahájil, "nevidím v nich to,co vy. Když vidím závod, no koně, vidím stroj a stroj takykreslím. Stroj ve tvaru koně, s pumpujícími písty, svalovávlákna jako ojnice, v rychlostní skříni prasklina, cítím, jakolej odkapává do tělní dutiny…"Náhle se odmlčel a jedním dechem se zeptal: "Jak se dařítvé sestře?""Je jí mnohem líp, daří se jí teď docela dobře,"odpověděla Nancy."To jsem rád," poznamenal a pokračoval v přednášce."Pak bych nakreslil v pozadí vzdouvající se tribuny,klobouky létající do vzduchu, jásající dav, a mezitím vestrojích praskají útroby… vidím všechny součástky, vidím,co se s nimi děje, s každým kouskem… cítím to přepětí…vidím barvu všech částeček… nic na světě není skutečnýcelek… nic není takové, jak se nám jeví… všechno jsou jenčástice."Náhle zase zmlknul a přemýšlel o tom, co právě pronesl.Po chvilce uznalého ticha jsem se ho zeptal, jestli svojeobrazy někdy také prodává."Sell them?" He gave me a scornful, superior stare. "No,I don't. Money is disgusting.""Jestli prodávám?" vrhl na mě zničující, pohrdavý pohled."Ovšem že ne, peníze jsou mi odporné.""It's more disgusting when you haven't got it," Nancy "Daleko nejodpornější je, když je člověk nemá,"said.poznamenala Nancy."You're a renegade, girl," he said fiercely."Jsi odpadlík, děvče," řekl rozhorleně."Love on a crust," she said, "is fine when you're twenty,but pretty squalid when you're sixty.""Láska o kůrce chleba je prima, když je člověku dvacet, všedesáti bych o ni nestála, pak by to bylo dost tristní.""I don't intend to be sixty. Sixty is strictly for grandfathers.Not my scene at all.""Mně nikdy nebude šedesát, šedesátka se hodí jen prodědky. To pro mě není."We turned away from the rails and came face to facewith Major Tyderman, who was carrying his Sporting Lifeand holding out the aircraft's keys. His gaze swept overChanter and he controlled himself admirably. Not a twitch.Odvrátili jsme se od padoku a octli se tváří v tvář majoruTydermanovi. Nesl si svůj Sportovní život a podával miklíče. Přelétl zrakem Chantera a dokonale se ovládl. Aninehnul brvou."I locked up again," he said, handing me the bunch. "Zase jsem zamkl," poznamenal, když mi klíče předával."Thanks, Major."He nodded, glanced once more at Chanter, and retreatedin good order.Even for Nancy's sake the official wouldn't let Chanter upthe steps to the Owners and Trainers. We watched atgrass level with Chanter muttering 'stinking bourgeois' atregular intervals.Colin Ross finished second. The crowd booed and tore up"Děkuji, majore."Přikývl, podíval se ještě jednou na Chantera a důstojněodkráčel.Ani Nancy nedokázala, aby funkcionář u schodů natribunu pro majitele koní a trenéry pustil nahoru iChantera. Museli jsme se dívat dole a Chanter opakovaněmumlal něco o smrdutých buržoustech.Colin dojel druhý. Publikum pískalo a spousta lidí16

a lot of tickets. Nancy looked as though she were longused to that, too.Between the next two races we sat on the grass whileChanter gave us the uninterrupted benefit of his views onthe evils of money, racialism, war, religion and marriage.It was regulation stuff nothing new. I didn't say I thoughtso. During the discourse he twice without warningstretched over and put his hand on Nancy's breast. Eachtime without surprise she picked it off again by the wristand threw it back at him. Neither of them seemed to thinkit needed comment.After the next race (Colin was third) Chanter remarkedthat his throat was dry, and Nancy and I obediently followedhim off to the Tattersalls bar for lubrication. Coca-Colas for three, splashed out of the bottles by an overworkedbarmaid. Chanter busily juggled the three glassesso that it was I who paid, which figured.The bar was only half full but a great deal of space andattention was being taken up by one man, a large toughlookingindividual with a penetrating Australian accent. Hehad an obviously new white plaster cast on his leg and apair of crutches which he hadn't mastered. His loud laughrose above the general buzz as he constantly apologisedfor knocking into people."Haven't got the hang of these props yet…"Chanter regarded him, as he did most things, with somedisfavour. The large Australian went on explaining hisstate to two receptive acquaintances."Mind you, can't say I'm sorry I broke my ankle. Best investmentI ever made."The laugh rang out infectiously and most people in thebar began to grin. Not Chanter, of course."See, I only paid my premium the week before, and thenI fell down these steps and I got a thousand quid for it.Now that ain't whistling, that ain't, eh? A thousand bleedingquid for falling down a flight of steps."He laughed again hugely, enjoying the joke."Come on mates," he said, "Drink up, and let's go andinvest some of this manna from Heaven on my goodfriend Kenny Bayst."I jumped a fraction and looked at my watch. Coming upto three-thirty. Kenny Bayst dearly hadn't told his goodfriend not to speculate. Absolutely none of my business.Telling him myself would be the worst favour I could dofor Kenny Bayst.The large Australian swung himself out of the bar, followedby the two mates. Chanter's curiosity overcame hisdisinclination to show himself at a loss."Who," he said crossly, "is going to give that schmo athousand quid for breaking his ankle?"Nancy smiled."It's a new insurance fund, specially for people who goracing. Accident insurance. I don't really know. I've heardone or two people mention it lately.""Insurance is immoral," Chanter said dogmatically, slidinground behind her and laying his hand flat on herstomach.Nancy picked it off and stepped away. As a bodyguard, Ididn't seem to be doing much good.Nancy said she particularly wanted to see this race properly,and left Chanter looking moody at the bottom of thestaircase. Without asking her I followed her up the steps aperiod alone with Chanter held no attractions.Kenny Bayst, according to my slant ways look at Nancy'sracecard, was riding a horse called Rudiments numberseven, owned by the Duke of Wessex, trained by Miss.Villars, carrying olive green with silver cross belts andcap. I watched the horse canter down past the stands onthe olive-green grass and reflected that the Duke of Wes-roztrhala tikety. Na tohle byla Nancy zřejmě taky zvyklá.Mezi příštími dvěma dostihy jsme seděli na trávě aposlouchali Chanterovu přednášku o nebezpečí peněz,rasismu, války, náboženství a manželství. To všechno užtu bylo, nic nového. Ovládl jsem se a nic jsem k tomunepoznamenal. Během přednášky Chanter několikrát bezvarování vztáhl ruku a položil ji Nancy na ňadra. Nancypokaždé klidně a bez vzrušení ruku za zápěstí zdvihla ahodila mu ji zpátky. Akce vždy probrala bez komentáře.Po příštím dostihu (Colin byl třetí) Chanter zjistil, že másucho v krku a my ho s Nancy poslušně následovali dobaru, abychom se něčeho napili. Objednali jsme si třikrátcoca-colu, kterou nám nalila unavená barmanka. Chantersi pečlivě hrál se skleničkami a čekal, až zaplatím. To sedalo čekat.Bar byl jen asi zpolovice zaplněn a většina zákazníkůpozorovala vysokého, hranatého muže se silnýmaustralským přízvukem. Měl na noze čerstvou sádru aopíral se nešikovně o berle, na které zřejmě ještě nebylzvyklý. Jeho hlasitý smích co chvíli přehlušoval šum vmístnosti, když se někomu omlouval, že do něho vrazil."Ještě to s těma klackama neumím…"Chanter se na něj díval trochu s odporem, jako ostatněna většinu lidí. Vysoký Australan začal vysvětlovat dvěmazájemcům, co ho vlastně potkalo."Fakt, nedá se říct, že bych litoval, že jsem si ten kotníkzlomil. Byla to nejlepší investice, jakou jsem kdy trefil,fakt."Nakažlivě se zasmál a lidé kolem něho se začali usmívat.Kromě Chantera ovšem."Tak poslouchejte, tejden předtím, než se mi to stalo,jsem uzavřel pojistku. No a pak jsem spadl ze schodů adostal jsem tisíc liber. No to přece ujde, ne? Tisíc liber zato, že se člověk sesype ze schodů."Znovu se dal do srdečného smíchu."Tak pojďte, pánové, dopijte a půjdem si vsadit kus tybožský many na mýho dobrýho kamaráda KennyhoBaysta."To mnou trhlo. Podíval jsem se na hodinky a zjistil, žebude půl čtvrté. Kenny Bayst zřejmě zapomněl upozornitsvého dobrého přítele, aby na něho nesázel. Mně do tohoovšem nic nebylo.Kdybych Australana varoval já, asi bych Kennymu mocneposloužil.Vysoký Australan se vykolébal z baru a za ním vyšli jehodva kumpáni. Obyčejná zvědavost přemohla Chanterovupovznesenost."To mi prosím vás řekněte, kdo mohl tomu troubovi dáttisíc liber za zlomený kotník?"Nancy se usmála."Pojišťovna. Zavedli teď novou úrazovou pojistku provšechny účastníky dostihů. Moc o tom nevím, ale slyšelajsem v poslední době několikrát, jak si o tom známípovídají.""Pojistky jsou nemorální," kázal Chanter a přitom vklouzlza Nancy, jednou rukou ji objal a položil jí dlaň na břicho.Nancy ruku shodila a ustoupila. Jako tělesná stráž jsemse zatím moc neosvědčil.Prohlásila, že příští dostih chce pořádně vidět, opustilanakvašeného Chantera a odešla na vyhrazenou tribunu.Bez ptaní jsem ji následoval. Netoužil jsem zůstat sChanterem o samotě.Nakoukl jsem Nancy přes rameno do programu a zjistil,že Kenny Bayst jede koně, který se jmenuje Rudiments,měl číslo sedm, patřil vévodovi z Wessexu, trénovala hoAnnie Villarsová a nesl olivově zelené barvy se stříbrnou.Napadlo mě, že se vévodovi z Wessexu podařilo vybratbarvy, které byly na pozadí olivově zelené trávy nápadné17

sex had chosen colours which were as easy to distinguish asi jako černoch v tunelu.as coal on a black night.I said to Nancy, "What did Rudiments do in his last race?" Zeptal jsem se Nancy, jak Rudiments pochodil ve svémposledním dostihu."Hm?" she said absentmindedly, all her attention on the "Prosím?" zeptala se roztržitě. Soustředila se narose-pink and white shape of her brother. "Did you say růžovobílý dres svého bratra. "Ptal jste se naRudiments?"Rudimentse?""That's right. I brought Kenny Bayst and Annie Villarshere, as well.""Ano. Paní Villarsová a Kenny Bayst také přiletěli semnou.""Oh. I see." She looked down at her racecard. "Last timeout… it won. Tune before that, it won. Tune before that, it"Ach tak," podívala se do programu. "Naposledy… tovyhrál, předtím také. A ještě předtím, to přišel čtvrtý."came fourth.""It's good, then?""Takže je dobrý?""Fairly, I suppose." She wrinkled her nose at me. "I toldyou you'd get involved.""Celkem ano." Ušklíbla se na mě. "Vidíte, říkala jsemvám, že vás to chytí."I shook my head. "Just curious."Zavrtěl jsem hlavou. "Jsem jen zvědavý.""Same thing.""To je totéž.""Is it favourite?""Je Rudiments favorit?""No, Colin is. But… you can see over there, on that bigboard… see?… Rudiments is second favourite on the Toteat about three to one.""Ne, Colin je favorit. Ale podívejte se tamhle na tuvelikou tabuli, vidíte? Rudimentse tipují na druhé místo,tři ku jedné.""Well…" I said. "What does it mean, to lay a horse?" "Aha. Prosím vás, můžete mi vysvětlit, co znamenánaložit na koně?""It means to stand a bet. It's what bookmakers do. Whatthe Tote does, really, come to that.""To znamená vyzvat k sázkám. To vlastně dělajíbookmakeři i totalizátor.""Can people do it who aren't bookmakers?""Oh sure. They do. Say the bookmakers are offeringthree to one, and you yourself don't think the horse willwin, you could say to your friends, I'll lay you four to oneso they'd bet with you because you were offering more.Also, no betting tax. Private wager, you see.""A to může podniknout každý, nejen bookmaker?""Jistěže, také se to běžně dělá. Řekněme, že bookmakeřinabízejí na určitého koně tři ku jedné, a vy si osobněmyslíte, že ten kůň nevyhraje. Řeknete svým přátelům, ženabízíte čtyři ku jedné, nabízíte tedy víc než bookmakeři akamarádi si vsadí u vás. Také se vyhnou sázkové dani. Jeto prostě soukromá sázka.""And if the horse wins, you pay out?""A kdyby ten kůň vyhrál, musel bych platit?""You sure do.""Ovšem.""I see," I said. "Teď je mi to jasné," přikývl jsem.And I did. Eric Goldenberg had laid Rudiments the lasttime it had run because Kenny Bayst had agreed to lose,and then he'd gone and won. Their tempers were still onthe dicky side as a result and they had been arguing todayabout whether or not to try again.mají zkusit znovu."Colin thinks he'll win this," Nancy said. "I do hope so."Bonanza for Bayst, I thought.It was a seven furlong race, it seemed. The horses acceleratedfrom standing to 30 mph in times which wouldhave left a Porsche gasping. When they swung awayround the far bend Rudiments was as far as I was concernedinvisible, and until the last hundred yards I didn'tsee him once. Then all of a sudden there he was, boxed ina bunch on the rails and unable to get past Colin Rossdirectly in front. Kenny didn't find his opening. He finishedthe race in third place, still pinned in by Colin in front anda dappled grey alongside. I couldn't begin to tell whetheror not he had done it on purpose."Wasn't that great?" Nancy exclaimed to the world ingeneral, and a woman on the far side of her agreed that itwas, and asked after the health of her sister Midge."Oh, she's fine, thanks," Nancy said.She turned to me and there was less joy in her eyes thanin her voice."Come over here," she said. "You can see them unsaddlingthe winner."The Owners and Trainers turned out to be on the roof ofthe weighing room. We leaned over the rails at the frontand watched Colin and Kenny unbuckle the saddle girths,loop the saddles over their arms, pat their steaminghorses, and disappear into the weighing room. The groupin the winner's enclosure were busy slapping backs andunburdening to the Press. The group in the third enclosurewore small tight smiles and faraway eyes. I still couldn'ttell if they were ecstatic and hiding it, or livid and ditto.Bylo mi to jasné. Eric Goldenberg 'naložil' při poslednímdostihu na Rudimentse, protože Kenny Bayst slíbil, ženevyhraje. Jenže potom přece jen vyhrál. Proto na sebebyli ještě dopálení a proto se dnes dohadovali, jestli to"Colin si myslí, že vyhraje," řekla Nancy. "Já v to takydoufám."Tím líp pro Baysta, pomyslel jsem si.Byl to dostih na sedm furlongů. (Furlong = 220 yardů =201,16 m). Koně vyrazili se zrychlením, které byzesměšnilo leckterý sportovní vůz. Když běželi kolemvzdáleného oblouku, nemohl jsem Rudimentse meziostatními rozeznat, zahlédl jsem ho, až když vbíhal docílové rovinky. Pak se najednou vynořil tísněný skupinoujezdců u bariéry a nemohl se dostat před Rossova koně,který běžel před ním. Neprorazil. Doběhl třetí, vpředuColin Ross a vedle něho nějaký grošák. Nedovedl jsemodhadnout, jestli to byla náhoda nebo úmysl."To bylo ohromné," jásala Nancy. Nějaká paní, kterástála opodál, s ní upřímně souhlasila a pak se zeptala, jakse daří Nancyině sestře Midge."Děkuji, daří se jí docela slušně," odpověděla Nancy.Obrátila se ke mně a viděl jsem, že jí radost v očíchpohasla."Pojďme tamhle, odtamtud uvidíme, jak odsedlávajívítěze."Zjistil jsem, že tribuna pro trenéry a majitele je přímonad vážnicí. Naklonili jsme se přes zábradlí a přihlíželi, jakColin a Kenny rozepínají sedlové řemeny, jak si přehazujísedla přes ruku, poplácávají zpocené koně po plecích amizejí ve vážnici. V prostoru pro vítěze se trenéři amajitelé koní nadšeně poplácávali po zádech a ochotněsdělovali své dojmy zástupcům tisku. Skupinka ve třetíohradě byla jiná, jednotlivé osoby se s křečovitýmúsměvem dívaly nepřítomně před sebe. Nedovedl jsemodhadnout, jestli to způsobilo nadšení nebo snaha ho18

The horses were led away and the groups dispersed. Intheir place appeared Chanter, staring up and waving hisarm."Come on down," he shouted."No inhibitions, that's his trouble," Nancy said. "If wedon't go down, he'll just go on shouting."He did. An official strode up manfully to ask him to beltup and buzz off but it was like ripples trying to push overBass Rock."Come on down, Nancy." Fortissimo.She pushed herself away from the rails and took enoughsteps to be out of his sight."Stay with me," she said. It was more than half a question."If you want it.""You've seen what he's like. And he's been mild, today.Mild. Thanks to you.""I've done absolutely nothing.""You're here.""Why do you come to Haydock, if he always bothers youtoo much?""Because I'm bloody well not letting him frighten meaway.""He loves you," I said."No. Can't you tell the difference, for God's sake?""Yes," I said.She looked startled, then shook her head. "He lovesChanter, full stop."She took three more steps towards the stairs, thenstopped again."Why is it that I talk to you as if I'd known you foryears?"To a certain extent I knew, but I smiled and shook myhead. No one cares to say straight out that it's becauseone is as negative as wallpaper.Chanter's plaintive voice floated up the steps. "Nancy,come on down…"She took another step, and then stopped again."Will you do me another favour? I'm staying up here afew more days with an aunt, but I bought a present forMidge this morning and I've given it to Colin to takehome. But he's got a memory like a string vest for everythingexcept horses, so would you cheek with him that hehasn't left it in the changing room, before you take off?""Sure," I said. "Your sister… I gather she's been ill."She looked away up at the sun-filled sky and down againand straight at me, and in a shattering moment of awarenessI saw the pain and the cracks behind the bright publicfacade."Has been. Will be," she said. "She's got leukaemia."After a pause she swallowed and added the unbearablebit."She's my identical twin."zakrýt, či vztek a snaha nedat hněv najevo.Koně odvedli a skupinky se rozptýlily. Zato se doleobjevil Chanter, díval se nahoru a mával na nás."Pojďte dolů," křičel."Nemá žádné zábrany, to je ta potíž," vzdychla Nancy."Nesejdeme-li dolů, bude určitě hulákat dál."A tak se taky stalo. K Chanterovi přistoupil odhodlanějeden z pořadatelů a požádal ho, aby byl zticha, nebo abyvyklidil pole. Jenže to bylo jako házet hrách na stěnu."Pojď dolů, Nancy!" Fortissimo.Odstoupila od zábradlí, aby na ni nedohlédl."Neopustíte mě?" znělo to jako prosba."Jestli si to přejete.""Vždyť jste viděl, jaký je. A to se dneska krotí, protože tujste vy.""Prosím vás, já vám přece nebyl nic platný.""Stačí, že jste tady.""Proč vlastně jezdíte do Haydocku, když vás tu vždyckyotravuje?""Přece nedopustím, aby mě zastrašil.""On vás má rád.""Nesmysl. Copak nerozpoznáte, že o to nejde?""Ale ano."Zatvářila se polekaně, ale pak zavrtěla hlavou. "Ba ne,má rád Chantera a dost."Udělala dva kroky ke schodišti a pak se zarazila."Čím to je, že si s vámi povídám, jako bych vás znala užcelou věčnost?"Usmál jsem se. Tušil jsem, čím to je, ale neměl jsemchuť jí vykládat, že to asi bude tím, že je ve mně tolikživota a osobitosti jako ve vybledlém barvotisku, že se misvěřuje jako staré, vykotlané vrbě.Zezdola se ozvalo kvílivě: "Tak už pojď dolů, Nancy!"Po dalším kroku se znovu zarazila."Můžu vás požádat ještě o jednu službu? Zůstanu tadyještě několik dní u tety. Koupila jsem dnes ráno dárek proMidge a předala jsem ho Colinovi, aby jí ho dovezl. Jenžepokud zrovna nejde o koně, má Colin paměť děravou jakořešeto. Mohl byste prosím dohlédnout na to, aby tendárek nezapomněl v šatně?""Samozřejmě. Prosím vás… pochopil jsem, že vaše sestrabyla nějak nemocná, že?"Podívala se na sluncem zalité nebe a pak se mi zadívalado očí. Poprvé jsem zahlédl za její zářivou maskou trhlinya bolestivé jizvy."Byla nemocná, je a bude. Má leukémii."Odmlčela se. Polkla a dopověděla zbytek té hrůzy."Midge a já jsme jednovaječná dvojčata."CHAPTER THREE 3After the fifth race Chanter gloomily announced thatabout fifty plastic students were waiting for him to pattheir egos and that although he despised the system hewas likely to find eating a problem if he actually got thesack. His farewell to Nancy Consisted in wiping his handsall over her, front and back, and giving her an openmouthedkiss which owing to her split-second evasiveaction landed on her ear.He glared at me as if it were my fault. Nancy not relenting,he scowled at her and muttered something about salt,and then twirled around on his bare heel so that the tableclothand all the hair and fringes and beads swung outwith centrifugal force, and strode away at high speed to-Po pátém dostihu nám Chanter zasmušile oznámil, že naněho čeká asi padesát studentů v sochařském ateliéru aže musí podpořit jejich beztak nafouklé sebevědomí. Řekl,že sice hluboce pohrdá současným systémem, ale že musíuznat, že by měl určité potíže s osobní výživou, kdybydostal výpověď. S Nancy se rozloučil tím způsobem, že sio ni zepředu i zezadu otřel tlapy a pak se chystal uštědřitjí vlhký polibek. Díky její mrštnosti se strefil jen na ucho.Obdařil mě zuřivým pohledem, jako bych za to mohl.Nancy byla neoblomná. Chanter se zamračil, něcozamumlal, otočil se na bosé patě, ubrus kolem něhozavlál, třásně a korále se odstředivou silou roztančily aChanter rychle odešel směrem k východu.19

wards the exit."The soles of his feet are like leather," she said. "Disgusting."But from the hint of indulgence in her face I gatheredthat Chanter's cause wasn't entirely lost.She said she was thirsty again and could do with a Coke,and since she seemed to want me still to tag along, Itagged. This time, without Chanter, we went to the members'bar in the Club enclosure, the small downstairs onethat was open to the main entrance hall.The man in the plaster cast was there again. Differentaudience. Same story. His big cheerful booming voicefilled the little bar and echoed round the whole hall outside."You can't hear yourself think," Nancy said.In a huddle in a far comer were Major Tyderman and EricGoldenberg, sitting at a small table with what looked liketreble whiskies in front of them. Their heads were benttowards each other, dose, almost touching, so that theycould each hear what the other was saying amid the din,yet not be overheard. Relations between them didn't seemto be at their most cordial. There was a great deal of rigidityin their down-bent faces, and no friendliness in thesmall flicking glances they occasionally gave each other."The Sporting Life man," Nancy said, following my gaze."Yes. The big one is a passenger too.""They don't look madly happy.""They weren't madly happy coming up here, either.""Owners of chronic losers?""No - well, I don't think so. They came up because ofthat horse Rudiments which Kenny Bayst rode for AnnieVillars, but they aren't down in the racecard as its owners."She flicked back through her card. "Rudiments. Duke ofWessex. Well, neither of those two is him, poor oldbooby.""Who, the Duke?""Yes," she said, "Actually I suppose he isn't all that old,but he's dreadfully dim. Big important looking man with abig important looking rank, and as sweet as they come,really, but there's nothing but cotton wool upstairs.""You know him well?""I've met him often.""Subtle difference.""Yes."The two men scraped back their chairs and began tomake their way out of the bar. The man in the plaster castcaught sight of them and his big smile grew even bigger."Say, if it isn't Eric Goldenberg, of all people. Come overhere, me old sport, come and have a drink."Goldenberg looked less than enthusiastic at the invitationand the Major sidled away quickly to avoid being included,giving the Australian a glance full of the dislike of the militaryfor the flamboyant.The man in the cast put one arm clumsily round Goldenberg'sshoulder, the crutch swinging out widely andknocking against Nancy."Say," he said. "Sorry, lady. I haven't got the hang ofthese things yet.""That's all right," she said, and Goldenberg said somethingto him that I couldn't hear, and before we knewwhere we were we had been encompassed into the Australian'scircle and he was busy ordering drinks all round.Close to, he was a strange-looking man because his faceand hair were almost colourless. The skin was whitish, thescalp, half bald, was fringed by silky hair that had beenfair and was turning white, the eyelashes and eyebrowsmade no contrast, and the lips of the smiling mouth werecreamy pale. He looked like a man made up to take thepart of a large cheerful ghost. His name, it appeared, was"Má kůži na chodidlech jako vydělanou, je to odporné."Řekla to však s nádechem shovívavosti a já usoudil, žeChanterova věc není zcela ztracená.Nancy prohlásila, že má žízeň a že má chuť na coca-colu.Chtěla zřejmě, abych se jí ještě držel, tak jsem se jí držel.Tentokrát, když s námi nebyl Chanter, jsme šli dodostihového klubu. Členský bar byl v suterénu a vcházelose do něj z hlavní dvorany.Byl tam zase ten člověk s nohou v sádře. Novémupubliku vyprávěl starou historku. Jeho hlaholivý hlasnaplňoval malou místnost a rozléhal se i do dvorany."Tady člověk ani neslyší, co si sám mysli," postěžovala siNancy.V rohu místnosti u malého stolku seděli, hlavy u sebe,major Tyderman a Eric Goldenberg. Před sebou měli plnésklenice něčeho, co vypadalo jako whisky. Nakláněli setěsně k sobě, aby se v tom rámusu slyšeli a aby přitomnikdo nezaslechl, co si povídají. Rozhovor zřejmě nebylpříliš přátelský. Dívali se zarytě na stůl a jen občas posobě vrhali nevraživé pohledy."To je ten člověk, co si šel do letadla pro noviny,"poznamenala Nancy, když zjistila, na koho se dívám."Ano. Ten druhý taky přiletěl se mnou.""Nevypadají moc spokojeně.""Cestou sem taky nevypadali spokojeně.""Patří jim snad neúspěšní koně?""Ani bych neřekl. Přiletěli kvůli koni, kterého jel KennyBayst pro Annii Villarsovou, ale podle programu jim tenkůň nepatří."Podívala se do svého programu. "Rudiments. Majitelvévoda z Wessexu. Chudák stará. No z tamtěch dvou tonení ani jeden.""Kdo, vévoda z Wesseou?""Ano. Vlastně on ani není tak starý, ale je strašný vrták.Je to takový veliký, důstojný pán se vznešeným titulem,strašně hodný a milý, opravdu, ale v hlavě nemá vůbecnic.""Vy se s ním znáte dobře?""Často ho vídám.""To není totéž.""Jistě."Oba muži v rohu odstrčili židle a chystali se vyjít z baru.Vtom je ale zahlédl ten člověk se sádrou a rozzářil se."No páni, jestli tohle není Eric Goldenberg! Pojď sem,kamaráde, pojď se se mnou napít!"Goldenberg se netvářil příliš nadšeně a major se radějiztratil, aby se vyhnul pozvání. Obdařil Australanapohledem plným odporu, správný voják nemá rádnastrojené, hlučné frajery.Člověk se sádrou nešikovně objal Goldenberga kolemramen, zamával berlí a vrazil do Nancy."Jéje, promiňte, madam, já s těma klackama ještěneumím pořádně zacházet.""Nic se nestalo," chlácholila ho Nancy. Goldenberg muněco řekl, neslyšel jsem co, ale než jsme se nadáli, bylijsme s Nancy vtaženi do Australanova kroužku. Začal námvšem rychle objednávat pití.Zblízka vypadal podivně, protože měl obličej a vlasyskoro bezbarvé jako albín. Pleť měl bledou a olysaloulebku mu lemovalo plavé, šedivějící chmýří. Řasy a obočíměl světlé, nevýrazná a usmívající se ústa bylasmetanově bledá. Vypadal, jako by byl namaskován proroli dobrosrdečného ducha. Jmenoval se Acey Jones.20

Acey Jones."Aw, come on," he said to me in disgust. "Coke is formilksops, not men."Even his eyes were pale a light indeterminate blue-grey."Just lay off him, Ace," Goldenberg said. "He's flying mehome. A drunken pilot I can do without.""A pilot, eh?" The big voice broadcast the information toabout fifty people who weren't in the least interested."One of the fly boys? Most pilots I know are a bunch ofproper tearaways. Live hard, love hard, drink hard. Realcharacters, those guys.""No tak, člověče," hartusil na mě, "coca-colu pijou srábci,to není pro chlapa."I oči měl skoro bezbarvé, světlounce modré."Nechte ho na pokoji, Acey," bránil mě Goldenberg,"letím s ním domů a chci mít střízlivého pilota.""Tak on je pilot, jo?" burácel na celou místnost aoznamoval mou profesi asi padesáti zcela lhostejnýmlidem. "Hrdina vzduchu, že jo. Většina pilotů, který znám,jsou pořádný kumpáni. Vostře pijou, vostře žijou a vostřemilujou. Jsou to štráfci."He said it with an expansive smile which hid the implied Skrytou urážku zakrýval zářivým úsměvem.slight."C'mon now, sport, live dangerously. Don't disillusion all "No tak, kamaráde, dejte si říct, život je risk. Přece násthese people."nezklamete.""Beer, then, please," I said."Tak mi tedy dejte pivo, prosím."Nancy was equally scornful, but for opposite reasons. Nancy se taky tvářila zhnuseně, ale z opačného důvodu."Why did you climb down?""Prosím vás, proč jste ustoupil?""Antagonizing people when you don't have to is like castingyour garbage on the waters. One day it may come stejný nesmysl, jako házet odpadky do moře, které je za"Hádat se s lidmi, když to není bezpodmínečně nutné, jefloating back, smelling worse."čas zase vyvrhne na břeh o něco smrdutější."She laughed. "Chanter would say that was immoral. "Chanter by řekl, že nemáte páteř. Názory musí člověkStands must be made on principles."stavět na pevných zásadách.""I won't drink more than half of the beer. Will that do?" "Když toho piva upiju jen polovic, budete spokojená?""You're impossible.""Jste nemožný."Acey Jones handed me the glass and watched me take a Acey Jones mi podal sklenici, díval se, jak začínám upíjetmouthful and went on a bit about hell-raising and beating a pak zahájil proslov o pilotech, kteří se rvou s oblohou aup the skies and generally living the life of a high-powered tančí životem jako divocí Cikáni. Jeho posluchači segypsy. He made it sound very attractive and his audience zájmem poslouchali a přikyvovali hlavami. Nikoho z nichsmiled and nodded theft heads and none of them seemed nenapadlo, že tohle snad mohlo být pravda před padesátito know that the picture was fifty years out of date, and lety. Dnes musí být pilot především opatrný: musí býtthat the best thing a pilot can be is careful: sober, meticulous,receptive, and careful. There are old pilots and fool-i bláhoví piloti, staří bláhoví piloti však nežijí. Já jsem bylpečlivý, přesný, pozorný a hlavně rozvážný. Žijí staří pilotiish pilots, but no old foolish pilots. Me, I was old, young, v třiceti pěti letech mladý i starý, moudrý i bláhový. Takywise, foolish, thirty-four. Also depressed, divorced and jsem byl v depresi, rozvedený a bez peněz.broke.After aviation, Acey Jones switched back to insurance andtold Goldenberg and Nancy and me and the fifty otherpeople about getting a thousand pounds for breaking hisankle, and we had to listen to it all again, reacting withthe best we could do in surprised appreciation."No, look, no kidding, sport," he said to Goldenberg withhis first sign of seriousness. "You want to get yourselfsigned up with this outfit. Best fiver I've ever spent…"Several of the fifty onlookers edged nearer to listen, andNancy and I filtered towards the outside of the group. Iput down the tasted beer on an inconspicuous table out inthe hall while Nancy dispatched the bottom half of herCoke, and from there we drifted out into the air.The sun was still shining, but the small round whiteclouds were expanding into bigger round clouds with darkgreycentres. I looked at my watch. Four-twenty. Stillnearly an hour until the time the Major wanted to leave.The longer we stayed the bumpier the ride was likely tobe, because the afternoon forecast for scattered thunderstormslooked accurate."Cu-nims forming," Nancy said, watching them. "Nasty."We went and watched her brother get up on his mountfor the last race and them we went up on the Owners andTrainers and watched him win it, and that was about that.She said goodbye to me near the bottom of the steps,outside the weighing room…She had smooth gilded skin and greyish-brown eyes.Straight dark eyebrows. Not much lipstick. No scent. Verymuch the opposite of my blonde, painted, and departedwife. "I expect," she said, "that we'll meet again, becauseI sometimes fly with Colin, if there's a spare seat.""Do you ever take him yourself?""Good Lord no." She laughed. "He wouldn't trust me toPo přednášce o letcích se Acey Jones pustil do výkladu opojištění a vysvětlil Goldenbergovi, Nancy, mně a ještě asipadesáti lidem, jak získal tisíc liber za to, že si zlomilkotník. Museli jsme celou historii vyslechnout znovu análežitě předstírat zájem a překvapení."Ne, vážně, teď bez legrace," obrátil se keGoldenbergovi, "ta pojistka se skutečně vyplatí. Líp jsemtěch pět liber investovat určitě nemohl."Někteří z padesáti posluchačů přistoupili bliž, aby lépeslyšeli. My s Nancy jsme naopak nenápadně vycouvali.Odložil jsem nedopité pivo na stolek v hale, Nancy rychledopila svou coca-colu a vyšli jsme ven.Slunce ještě zářilo, ale malé bílé kulaté obláčky na nebise začaly rozrůstat a tmavnout. Podíval jsem se nahodinky. Bylo půl páté. Do hodiny odletu, kterou stanovilmajor, bylo ještě daleko.Čím později odstartujeme, tím víc to s námi bude vevzduchu házet. Meteorologická předpověď na odpoledne,která věštila místní bouřky, byla zřejmě správná.Nancy se podívala na oblohu. "Kupovitá oblačnost,vypadá to ošklivě."Šli jsme se dívat, jak Colina vyhazují do sedla předposledním dostihem, a pak jsme z tribuny pro rozhodčí amajitele koní přihlíželi, jak dostih vyhrává. Tím toskončilo. Rozloučila se se mnou dole u schodů předvážnicí."Děkuji vám za mužnou ochranu…""Potěšení bylo na mé straně…"Měla hladkou zlatavou pleť, šedohnědé oči a rovné obočí.Nalíčená byla málo a voňavky nepoužívala vůbec. Velmi selišila od mé plavovlasé, namalované nebožky."Předpokládám, že se zase setkáme, lítám občas sColinem, když je dost místa.""Už jste ho někdy vezla sama?""Ale co vás napadá!" rozesmála se. "Měl by strach, že21

get him there on time. And anyway, there are too manydays when the weather is beyond what I can do. Maybeone day, though…" She held out her hand and I shook it.A grip very like her brother's, and just as brie "See you,then," she said."I hope so." "Budu se těšit."She nodded with a faint smile and went away. I watchedher neat blue and white back view and stifled a suddenunexpected inclination to run after her and give her aChanter type farewell.When I walked across the track towards the aeroplane Imet Kenny Bayst coning back from it with his raincoatover his arm. His skin was blotched pink again with fury,clashing with his carroty hair."I'm not coming back with you," he said tightly. "You tellMiss. Annie Villars that I'm not coming back with you.There's no bloody pleasing her. Last time I nearly got thepush for winning and this time I nearly got the push fornot winning. You'd think that both times I'd had theslightest choice in the matter. I'll tell you straight, sport,I'm not coming back in your bloody little aeroplane havingthem gripe… gripe… gripe at me all the way back.""All right," I said. I didn't blame him."I've just been over to fetch my raincoat. I'll go home bytrain… or get a lift.""Raincoat… but the aircraft is locked.""No it isn't. I just got my raincoat out of the back. Nowyou tell them I've had enough, right?"I nodded, and while he hurried off I walked on towardsthe aeroplane puzzled and a bit annoyed.Major Tyderman had said he had locked up again after hehad fetched his Sporting Life, but apparently he hadn't.He hadn't. Both the doors on the port side were unlocked,the passenger door and the baggage locker. I wasn't toopleased because Derrydowns had told me explicitly neverto leave the aircraft open as they'd had damage done bysmall boys on several occasions but all looked well andthere were no signs of sticky fingers.I did all the external checks again and glanced over theflight plan for the return. If we had to avoid too manythunderclouds it might take a little longer to reach Newmarket,but unless there was one settled and active overthe landing field there should be no problem.The passengers of the two Polyplane aircraft assembledby ones and twos, shovelled themselves inside, shut thedoors, and were trundled down to the far end of thecourse. One after the other the two aeroplanes raced backover the grass and lifted away, wheeling like black dartsagainst the blue, grey and white patchwork of the sky.Annie Villars came first of my lot. Alone, composed, politegiving nothing away. She handed me her coat and binocularsand I stored them for her. She thanked me. The deceptivemild brown eyes held a certain blankness andevery few seconds a spasmodic tightening belied the gentleset of her mouth. A formidable lady, I thought. Whatwas more, she herself knew it. She was so conscious ofthe strength and range of her power that she deliberatelymanufactured the disarming exterior in order not exactlyto hide it, but to make it palatable. Made a nice change, Ithought ironically, from all those who put up a big toughfront to disguise their inner lack."Kenny Bayst asked me to tell you that he has got a lifthome to Newmarket and won't be coming back by air," Isaid.A tiny flash of fire in the brown eyes. The gentle voice,completely controlled, said "I'm not surprised."She climbed into the aeroplane and strapped herself intoher seat and sat there in silence, looking out over theemptying racecourse with eyes that weren't concentratingon the grass and the trees.nedoletíme včas. Ostatně, většinou je mizerné počasí, dokterého bych si ani netroufla. No, někdy snad, možná…"Potřásli jsme si rukou. Měla krátký a pevný stisk jako jejíbratr. "Tak na shledanou," řekla.S úsměvem přikývla a odešla. Díval jsem se za ní,vypadala od zadu v modrobílých šatech moc pěkně a jádostal najednou nehoráznou chuť se za ní rozběhnout arozloučit se s ní jako Chanter.Když jsem přecházel přes dráhu na cestě k letadlu, potkaljsem Kennyho Baysta, který se právě odtamtud vracel spláštěm přes ruku. Obličej pod zrzavou kšticí měl rudývzteky. Neslušelo mu to."Já s vámi zpátky nepoletím," vyštěkl. "Můžete říctmilostpaní Villarsové, že s vámi nepoletím zpátky. Jí sečlověk nezavděčí, kdyby se podělal. Minule jsem málemdostal padáka za to, že jsem vyhrál, a teď zase za to, žejsem nevyhrál. Jako kdybych si byl mohl vybrat. Říkámvám, kamaráde, že už zpátky v tom vašem malýmpodělaným éru nepoletím, vykašlu se na to, aby na mězase celou cestu štěkali.""Jak chcete." Ani jsem se mu nedivil."Došel jsem si jenom pro pršiplášť. Domů pojedu vlakemnebo stopem.""Ale letadlo je přece zamknuté.""Nebylo. Vyndal jsem si plášť zezadu. Tak jim vyřídíte, žeuž toho mám dost, jo?"Přikývl jsem. Kenny odklusal a já rychle došel k letadlu.Měl jsem trochu vztek. Major Tyderman přece říkal, žezamkl, když si předtím šel pro ty noviny. Nerozuměl jsemtomu.Major Tyderman nezamkl. Oboje dvířka na prvé straně,dvířka pro cestující a dvířka u zavazadlového prostoru,byla otevřená. To mě moc nepotěšilo. Šéf firmy mivýslovně nakázal, abych nikdy neopouštěl nezajištěnýstroj. Několikrát se totiž stalo, že nezamčené letadlopoškodili malí kluci. Tentokrát se ale zdálo být všechno vpořádku a nikde jsem nenašel stopy po umazanýchdětských tlapičkách.Udělal jsem běžnou prohlídku a podíval se na letový plánpro zpáteční cestu. Věděl jsem, že budeme-li se vyhýbatbouřkám, doletíme do Newmarketu o něco později. Pokudnebude větší bouřka přímo nad letištěm, bude to bezproblémů.Do obou letadel firmy Polyplane se pomalu po jednom apo dvou trousili cestující. Nastoupili, bouchla dvířka a oběletadla se odkolébala na konec dostihové dráhy. Pak sestroje jeden po druhém obrátily, prudce se rozjely potrávě zpět, vznesly se do vzduchu a zakroužily jak tmavéšipky po šedomodrobílém nebi.Z mých cestujících se první dostavila Annie Villarsová.Přišla sama, klidná a zdvořilá. Jestli v ní náhodou něcobouřilo, nedávala to najevo. Podala mi kabát a dalekohleda stručně poděkovala, když jsem její věci uložil. V mírnýchhnědých očích měla prázdný pohled a kolem jemných ústse jí chvílemi křečovitě stahovaly tvrdé vrásky. Vzbuzujerespekt, tahle paní, říkal jsem si, a co víc, je si toho velicedobře vědomá. Byla si vědomá své sily a moci, cožzakrývala maskou mírné vlídnosti ne proto, aby svou siluutajila, ale aby ji učinila přijatelnější. Ostatně, byla topříjemná změna. Většina lidí skrývá právě naopakslabošství pod maskou mužnosti a tvrdostí."Kenny Bayst mě požádal, abych vám vyřídil, že s námizpátky nepoletí, sveze se s někým do Newmarketu."V očích jí blýsklo. Odpověděla však zcela klidně aovládavě. "To mě nepřekvapujete."Nastoupila do letadla, mlčky se usadila a připoutala.Zadívala se na závodiště, které se rychle vyprazdňovalo,ale hleděla vlastně do neurčita.22

Tyderman and Goldenberg returned together, still deep indiscussion. The Major's side mostly consisted of decisivenods, but it was pouring out of Goldenberg. Also he waspast worrying about what I overheard."I would be surprised if the little shit hasn't been doublecrossing us all the time and collecting from some bookmakeror other even more than he got from us. Makingfools of us, that's what he's been doing. I'll murder thelittle sod. I told him so, too.""What did he say?" the Major asked."Said I wouldn't get the chance. Cocky little bastard."They thrust their gear angrily into the baggage compartmentand stood talking by the rear door in voices rumblinglike the distant thunder.Colin Ross came last, slight and inconspicuous, still wearingthe faded jeans and the now crumpled sweat shirt.I went a few steps to meet him."Your sister Nancy asked me to cheek with you whetheryou had remembered to bring the present for Midge.""Oh damn…"More than irritation in his voice there was weariness. Hehad ridden six hard races, won three of them. He lookedas if a toddler could knock him down."I'll get it for you, if you like.""Would you?" He hesitated, then with a tired flap of hiswrist said, "Well, I'd be grateful. Go into the weighingroom and ask for my valet, Ginger Mundy. The parcel's onthe shelf over my peg. He'll get it for you."I nodded and went back across the track. The parcel,easily found, proved to be a little smaller than a shoe boxand was wrapped in pink and gold paper with a pink bow.I took it over to the aeroplane and Colin put it on KennyBayst's empty seat.The Major had already strapped himself in and wasdrumming with his fingers on his binocular case, whichwas as usual slung around him. His body was still stiffwith tension. I wondered if he ever relaxed.Goldenberg waited without a smile while I clamberedacross into my seat, and followed me in and clipped shutthe door in gloomy silence. I sighed, started the engine,and taxied down to the far end of the course. Ready fortake-off I turned round to my passengers and tried abright smile."All set?"I got three grudging nods for my pains. Colin Ross wasasleep. I took the hilarious party off the ground withoutenthusiasm, skirted the Manchester zone, and pointed thenose in the general direction of Newmarket. Once up inthe sky it was all too clear that the air had become highlyunstable. At lower levels, rising pockets of heat from thebuilt-up areas bumped the aeroplane about like a puppet,and to enormous heights great heaps of cumulo-nimbuscloud were boiling up all round the horizon.Airsick-making weather. I looked round to see if an issueof waterproof bags was going to be required. Needn'thave bothered. Colin was still asleep and the other threehad too much on their minds to worry about a fewlurches. I told Annie Villars where the bags were to befound if wanted, and she seemed to think I had insultedher.Although by four thousand feet the worst of the bumpswere below us, the flight was a bit like a bending race as Itracked left and right to avoid the dark towering cloudmasses. Mostly we stayed in the sunshine occasionallyraced through the small clouds which were dotted amongthe big ones. I wanted to avoid even the medium-sizedharmless ones, as these sometimes hid a dangerouswhopper just behind, and at a hundred and fifty miles anhour there was little chance to dodge. Inside every wellgrown cumulo-nimbus there were vertical rushing air currentswhich could lift and drop even an airliner like a yoyo.Also one could meet hailstones and freezing rain. No-Tyderman a Goldenberg se vrátili společně a zuřivě oněčem diskutovali. Hovořil hlavně Goldenberg, major jenenergicky přikyvoval. Tentokrát jim bylo jedno, jestli jeslyším, nebo ne."Vůbec by mě nepřekvapilo, kdybychom zjistili, že tenmalý darebák bral víc peněz od bookmakerů než od nás.Dělá z nás hlupáky. Já toho uličníka zabiju. Taky jsem muto řekl.""A co on na to?" zeptal se major."On? Prosím vás, řekl, že bych to nedokázal, náfuka!"Vztekle naházeli věci do zavazadlového prostoru, zůstalistát u zadních dvířek a dohadovali se dál. Jejich hlasy kemně doléhaly jako vzdálené bouření hromu.Colin Ross přišel poslední. Opět měl na sobě vybledlédžínsy a pomačkanou bavlněnou košili, štíhlý, nenápadný.Šel jsem mu naproti."Vaše sestra mě požádala, abych vám připomenul, ženemáte zapomenout dárek pro Midge.""Sakra…"Nebyl popuzený, byl unavený. Jel šest těžkých dostihů atři z nich vyhrál. Měl jsem pocit, že by ho člověk porazil ipeříčkem."Jestli chcete, tak vám pro to skočím.""Opravdu byste byl tak hodný?" mávl unaveně rukou."No, byl bych vám moc vděčný. Když půjdete do vážnice anecháte si zavolat mého sluhu Gingera Mundyho, tak vámto dá. Balíček je na poličce nad mým věšákem."Přikývl jsem a šel zpátky přes trať k tribunám. Balíček sesnadno našel. Byl o něco menší než krabice od bot,zabalený v růžovozlatém papíře, převázaný růžovoupentlí. Donesl jsem baliček do letadla a Colin ho položil naprázdné místo, na kterém předtím seděl Kenny Bayst.Major se už připoutal a nervózně bubnoval prsty napouzdro s dalekohledem, které měl jako obvykle zavěšenépřes rameno. Seděl zpříma jako svíce. Napadlo mě, jestlisi vůbec dokáže dát pohov.Goldenberg bez úsměvu vyčkal, až nastoupím, a pak seteprve vyšplhal na své sedadlo a v zasmušilém tichuzabouchl dvířka. Vzdychl jsem, nahodil motor a odkodrcalna začátek vzletové dráhy. Před startem jsem se obrátilna cestující a obdařil je zářivým úsměvem."Všechno v pořádku?"Mrzutě přikývli. Colin Ross spal. Byla s nimi skutečněohromná legrace. Bez velikého nadšení jsem se s toutoroztomilou společností odlepil od země, obletělmanchesterskou oblast a namířil na Newmarket. Jakmilejsem byl nahoře, bylo jasné, že to bude pořádně házet. Vnižších polohách pohazovaly proudy stoupajícíhoteplejšího vzduchu letadlem jako hračkou a nad námi sedo obrovské výšky vzdouvaly kupovité mraky na všechstranách.Počasí jako stvořené pro mořskou nemoc. Ohlédl jsem sena své cestující, abych zjistil, jestli nebudou potřebovatnepromokavé pytlíky. Zbytečně jsem se staral. Colin Rossspal, a ostatní měli svých problémů dost. Nějaké todrncání a houpání už je rozházet nemohlo. Řekl jsem AnniiVillarsové, kde pytlíky v případě potřeby najde. Zatvářilase dotčeně.Když jsme se dostali do výšky pěti tisíc stop, přestalo tosice s námi házet, ale zato jsem musel letět jako veslalomu, jak jsem uhýbal doprava a doleva, abych sevyhnul obrovským tmavým mrakům. Letěli jsme většinouve slunci, jen občas jsme proklouzli průhlednýmimračnými závoji, které vlály mezi temnými velikány.Snažil jsem se vyhnout i středně velikým, neškodnýmmračnům, protože se za nimi mohl skrývat nebezpečnýobr, kterému bych se v rychlosti sto padesáti mil zahodinu nestačil vyhnout. Ve středu každého kupovitéhomraku byly vertikální vzdušné proudy, které si dovedly i svelkým dopravním letadlem pohrát jako s hračkou. Taky23

ody's idea of a jolly playground. So it was a good idea toavoid the black churning brutes, but it was a rougher ridethan one should aim for with passengers.Everyone knows the horrible skin-prickling heartthuddingfeeling when the normal suddenly goes wrong.Fear, it's called. The best place to feel it is not with a jerkat four thousand feet in a battlefield of cu-nims.I was used to far worse weather to bad, beastly, evenlethal weather. It wasn't the state of the sky which distractedme, which set the fierce little adrenalin-packedalarm bell ringing like crazy.There was something wrong with the aeroplane.Nothing much. I couldn't even tell what it was. But something.Something…My instinct for safety was highly developed. Overdeveloped,many had said, when it had got me into trouble.Bloody coward, was how they'd put it. You couldn't ignoreit, though.When the instinct switched to danger you couldn't riskignoring it, not with passengers on board. What you coulddo when you were alone was a different matter, but civilcommercial pilots seldom got a chance to fly alone.Nothing wrong with the instruments. Nothing wrong withthe engine.Something wrong with the flying controls. When Iswerved gently to avoid yet another lurking cu-nim thenose of the aircraft dropped and I had a shade of difficultypulling it up again. Once level nothing seemed wrong. Allthe gauges seemed right. Only the instinct remained. Instinctand the memory of a slightly sluggish response.The next time I made a turn, the same thing happened.The nose wanted to drop, and it needed more pressurethan it should have done to hold it level. At the third turn,it was worse.I looked down at the map on my knees. We were twentyminutes out of Haydock… south of Matlock approachingNottingham. Another eighty nautical miles to Newmarket.It was the hinged part of the tailplane which raised orlowered the aircraft's nose. The elevators, they werecalled. They were linked by wires to the control column insuch a way that when you pushed the control column forwardthe tail went up and tipped the nose down. And viceversa.The wires ran through rings and over pulleys, betweenthe cabin floor and the outer skin of the fuselage. Therewasn't supposed to be any friction.Friction was what I could feel.I thought perhaps one of the wires had somehow comeoff one of the pulleys during the bumpy ride. I'd neverheard of it happening before, but that didn't mean itcouldn't. Or perhaps a whole pulley had come adrift, orhad broken in half… If something was rolling around looseit could affect the controls fairly seriously.I turned to the cheerful company."I'm very sorry, but there will be a short delay on thejourney. We're going to land for a while at the East MidlandsAirport, near Nottingham, while I get a quick precautionarycheek done to the aircraft."I met opposition.Goldenberg said belligerently, "I can't see anythingwrong." His eyes swept over the gauges, noticing all theneedles pointing to the green safety segments on all theengine instruments. "It all looks the same as it alwaysdoes.""Are you sure it's necessary?" Annie Villars said. "I particularlywant to get back to see my horses at eveningstables."The Major said "Damn it all!" fiercely and frowned heavilyand looked more tense than ever.They woke up Colin Ross.jsem mohl chytit krupobití nebo námrazu. Nebyla to žádnálegrace. Proto jsem se snažil velikým hrozivým obrůmvyhnout i za cenu určitého nepohodli pro cestující.Snad každý člověk zná ten ošklivý, studený pocit, kdyžnajednou zjistí, že spolehlivý, klidný chod něčeho není vpořádku. Tomu pocitu se říká strach. Není příjemné,dostane-li člověk ten pocit ve výšce čtyř tisíc stop vbludišti mraků.Zažil jsem mnohokrát daleko horší počasí, zažil jsemšpatné, mizerné a dokonce smrtelně nebezpečné počasí.Avšak to, že mně najednou prudce stoupl adrenalin arozbušilo se mi srdce, to nezpůsobily mraky.S letadlem nebylo něco v pořádku.Nemohlo to být nic velkého, nevěděl jsem vůbec, co byto mohlo být, ale něco, něco…Měl jsem značně vyvinutý cit pro bezpečnost. Před lety,když jsem byl v maléru, kdekdo říkal, že mám ten cit ažpříliš silný. Říkali zkrátka, že jsem zbabělec.Jestliže vám ale instinkt signalizuje nebezpečí, nemůžeteto ignorovat, zvlášť tehdy ne, vezete-li cestující. Kdyby bylčlověk sám, bylo by to něco jiného. Ale civilníprofesionální piloti zřídkakdy létají sami.Přístroje byly v pořádku. Motor byl v pořádku. Něco sedělo s ovládáním letadla.Když jsem se snažil vyhnout dalšímu mraku, letadlo sesklonilo prudce dolů. Měl jsem co dělat, abych je srovnal.Pak se zdálo, že je zase všechno v pořádku.Při příštím oblouku se situace opakovala, musel jsemvyvinout ještě větší sílu, abych letadlo vyrovnal. Při dalšímoblouku to bylo ještě horší.Podíval jsem se do mapy, kterou jsem měl rozloženou nakolenou. Byli jsme dvacet minut letu od Haydocku, jižněod Matlocku a blížili jsme se k Nottinghamu. DoNewmarketu bylo ještě osmdesát námořních mil.Sklon letadla se reguluje výškovým kormidlem. Výškovékormidlo je spojeno se sloupkem řízení systémem lanektak, že zatlačí-li se sloupek dopředu dolů, ocas letadla sezdvíhá a nos jde dolů a naopak.Lanka probíhají systémem vodítek a kladek v prostorumezi podlahou kabiny a potahem trupu. Normálně vsystému není žádné citelné tření.Já jsem ale tření cítil.Možná, že některé lanko spadlo z kladky. Sice jsem ještěnikdy neslyšel, že by se to někomu stalo, ale možné tojistě bylo. Nebo se možná některá kladka uvolnila nebozlomila… Kdyby se nějaký uvolněný předmět pohyboval vprostoru pod podlahou, mohlo by to značně omezitpohyblivost řízení.Obrátil jsem se ke své veselé společnosti."Velmi lituji, ale budeme mít krátké zdržení. Přistanemena chvíli na letišti East Midlands u Nottinghamu. Potřebujisi nechat něco zkontrolovat na letadle."Setkal jsem se s odporem."Všechno se mi zdá být v pořádku," řekl nakvašeněGoldenberg a přelétl očima budíky. Přístroje signalizovalyzelenou. "Všechno vypadá přece normálně, nechápu, cose vám nezdá.""Musí to skutečně být?" ptala se Annie Villarsová. "Mocmi záleží na tom, abych byla dnes včas doma, chci seještě do večera podívat do stájí.""Zatraceně!" ulevil si major dopáleně, vztekle se mračil aseděl ještě toporněji než předtím.Vzbudili Colina Rosse.24

"The pilot wants to land here and make what he calls aprecautionary cheek. We want to go straight on. We don'twant to waste time. There isn't anything wrong with theplane, as far as we can see…"Colin Ross' voice came across, clear and decisive. "If hesays we're going down, we're going down. He's the boss."I looked round at them. Except for Colin they were allmore moody and gloomy than ever. Colin unexpectedlygave me a flicker of a wink. I grinned as much to myselfas to him, called up East Midlands on the radio, announcedour intention to land, and asked them to arrangefor a mechanic to be available for a cheek.On the way down I regretted it. The friction seemed noworse if anything it was better. Even in the turbulent airnear the ground I had no great trouble in moving the elevators.I'd made a fool of myself and the passengerswould be furious and Derrydowns would be scathing aboutthe unnecessary expense, and at any time at all I wouldbe looking for my seventh job.It was a normal landing. I parked where directed on theapron and suggested everyone got out and went into theairport for a drink, as the cheek would take half an hour,and maybe more.They were by then increasingly annoyed. Up in the airthey must have had a lingering doubt that I was rightabout landing. Safe on the ground, they were becomingsure it was unnecessary. I walked some of the way acrossthe tarmab with them towards the airport passengers'doors, then peeled off to go to the control office for theroutine report after landing, and to ask for the mechanicto come for a look-see as soon as possible. I would fetchthem from the bar, I said, once the cheek was done."Hurry it up," Goldenberg said rudely."Most annoying. Most annoying indeed." The Major."I was away last night… particularly wanted to get backthis evening. Might as well go by road, no point in payingfor speed if you don't get it…"Annie Villars' irritation overcoming the velvet glove. ColinRoss said, "If your horse coughs, don't race it."The others looked at him sharply. I said, "Thanks," gratefully,and bore off at a tangent to the left. I saw them outof the side of my vision, looking briefly back towards theaircraft and then walking unenthusiastically towards thebig glass doors.There was a crack behind me like a snapping branch, anda monstrous boom, and a roaring gust of air. I'd heardthat sequence before. I spun round, appalled.Where there had stood a smart little blue and whiteCherokee there was an exploding ball of fire."Pilot chce mezipřistání. Potřebuje údajně něcozkontrolovat na letadle. My chceme letět dál, nechceme sezdržovat. Nezdá se nám, že by něco nebylo v pořádku."Colin Ross odpověděl jasně a stručně: "Jestli říká, že simáme sednout, tak si sedneme. Tady velí on."Podíval jsem se na cestující. Až na Colina se všichnitvářili mrzutě a dopáleně. Colin na mě nečekaně mrkl.Usmál jsem se a spojil se rádiem s letištěm na EastMidlands. Oznámil jsem, že hodlám přistát a že budupotřebovat mechanika k prohlídce letadla.Jak jsme začali klesat, už jsem litoval svého rozhodnutí.Tření se nezhoršovalo, naopak, zdálo se být menší. Kdyžjsme se dostali do turbulence nad zemí, neměl jsemnajednou s výškovým kormidlem žádné potíže. Zesměšniljsem se, cestující budou zuřit a šéf mi vynadá, že jsemzbytečně zvýšil režii. Co nevidět si budu muset hledatsedmé místo.Přistáli jsme bez obtíží. Zaparkoval jsem, kde mi ukázali,a svým cestujícím jsem navrhl, aby šli zatím do budovyletiště na skleničku, protože prohlídka bude trvat aspoňpůl hodiny, neli déle.Byli čím dál tím víc dopálení. Dokud jsme byli vevzduchu, byli ještě možná ochotní připustit, že mámpravdu. Jakmile se však ocitli ve zdraví na zemi, bylipřesvědčení, že přistání bylo zbytečné. Šel jsem s nimi kevchodu pro cestující a pak jsem se chtěl odpojit. Museljsem jít ohlásit přistání a chtěl jsem taky požádat, abymechanika poslali brzy. Slíbil jsem svým cestujícím, že sepro ně stavím v baru, až bude všechno hotovo."Tak si koukejte pospíšit," zavrčel Goldenberg nerudně."To je nepříjemné zdržení, krajně nepříjemné," reptalmajor.Dokonce i Annie Villarsová ztrácela trpělivost."Byla jsem včera pryč celý večer. Dnes mi velmi záleželona tom, abych se dostala domů. To už člověk rovnoumůže cestovat po zemi. Nemá smysl draze platit za čas,když ho pak člověk ztrácí…""Když vám kašle kůň, tak ho nehoňte," poznamenal sušeColin.Popuzeně se na něj podívali. Já jsem mu poděkoval aodešel vlevo. Zahlédl jsem ještě, jak se všichni ohlédli kletadlu a pak znechuceně odcházeli k letištnímu baru.Za mnou se ozvalo prasknutí, jako když zlomíte suchouvětev, a pak obrovská detonace. Ucítil jsem prudký nárazvzduchu. Nevěřil jsem svým smyslům. Tohle jsem přeceznal. Zděšeně jsem se otočil.Tam, kde předtím stál můj malý modrobílý cherokee,hořela divoce obrovská pochodeň.CHAPTER FOUR 4The bomb had taken a fraction of a second to detonate.The public impact lasted three days. The investigationsdragged on for weeks.Predictably, the dailies went to town on 'Colin Ross EscapesDeath by One Minute' and 'Champion Jockey winsRace against Tune'. Annie Villars, looking particularlysweet and rail, said in a television news interview that wehad all been fantastically lucky. Major Tyderman wasquoted as saying,"Fortunately there was something wrong with the plane,and we landed for a cheek. Otherwise…"And Colin Ross had apparently finished his sentence forhim: "Otherwise we would all have been raining down onNottingham in little bits."That was after they had recovered, of course. When Ireached them at a run near the airport doors their eyesDetonace bomby trvala zlomek vteřiny. Zájem veřejnostio celou záležitost trval tři dny. Vyšetřování trvalo několiktýdnů.Jak se dalo očekávat, vyrukoval denní tisk s titulky jako:Colin Ross unikl o vlásek smrti, nebo: Náš nejlepší žokejvyhrává závod se smrtí. Annie Villarsová se svýmnejmírumilovnějším, křehkým výrazem oznámila divákůmpři interview v televizních novinách, že jsme měli všichniveliké štěstí. Major Tyderman prý prohlásil:"Naštěstí nebylo něco v pořádku s letadlem, museli jsmenouzově přistát, jinak…"Větu za něj dopověděl Colin Ross: "Jinak bychom bylipadali na Nottingham po malých kousíčcích jako červenékroupy."Takhle ovšem hovořili, teprve až se vzpamatovali. Kdyžjsem k nim po výbuchu na letišti doběhl, měli oči25

were stretched wide and their faces were stiff with shock.Annie Villars' mouth had dropped open and she was shakingfrom head to foot. I put my hand on her arm. Shelooked at me blankly and then made a small mewingsound and crumpled against me in a thoroughly un Napoleonicfaint. I caught her on the way down and lifted herup in my arms to save her falling on the shower-soakedtarmac. She weighed even less than she looked."God," said Goldenberg automatically. "God."His mind and tongue seemed to be stuck on the singleword. The Major's mouth was trembling and he was losingthe battle to keep it still with his teeth. Sweat stood out infine drops on his forehead and he was breathing in shortshocked gasps.Holding Annie Villars I stood beside them and watchedthe death throes of the aeroplane. The first explosion hadblown it apart and almost immediately the fuel tanks hadignited and finished the job. The wreckage lay strewn inburning twisted pieces over a radius of wet tarmac, theparts looking too small ever to have formed the whole.Rivers of burning petrol ran among them, and great curlingorange and yellow flames roared round the largestpiece, which looked like the front part of the cabin.My seat. My hot, hot seat. Trouble followed me aroundlike the rats of Hamelin.Colin Ross looked as shocked as the others but hisnerves were of sterner stuff pounds."Was that… a bomb?""Nothing but," I said flippantly.He looked at me sharply. "It's not funny.""It's not tragic, either," I said. "We're still here."A lot of the stiffness left his face and body. The beginningsof a smile appeared."So we are," he said.Someone in the control tower had pressed the panic button.Fire engines screamed up and foam poured out of thegiant hoses on to the pathetic scraps. The equipment wasdesigned to deal with jumbos. It took about ten secondsto reduce the Cherokee sized flames to black memories.Three or four airport cars buzzed around like gnats andone filled with agitated officials dashed in our direction."Are you the people who came in that aircraft?"The first of the question. By no means the last. I knewwhat I was in for. I had been taken apart before."Which is the pilot? Will you come with us, then, andyour passengers can go to the manager's office… Is thelady injured?""Fainted," I said."Oh…" he hesitated. "Can someone else take her?"He looked at the others. Goldenberg, large and flabby theMajor, elderly Colin, frail. His eyes passed over Colin andthen went back, widening, the incredulity fighting againstrecognition."Excuse me… are you?…""Ross," said Colin flatly. "Yes."They rolled out the red carpet, after that. They producedsmelling salts and a ground hostess for Annie Villars, stiffbrandies for the Major and Goldenberg, autograph booksfor Colin Ross. The manager himself took charge of them.And someone excitedly rang up the national press.The Board of Trade investigators were friendly and polite.As usual. And persistent, scrupulous, and ruthless. Asusual."Why did you land at East Midlands?"Friction."Had you any idea there was a bomb on board?"No."Had you made a thorough pre-flight investigation?"vytřeštěné a obličeje strnulé hrůzou. Annie Villarsová mělapootevřená ústa a třásla se od hlavy k patě. Když jsem jivzal za ruku, tupě se na mě podívala, pak tiše vzdychla,kolena se jí podlomila a dočista žensky a nevojenskyomdlela. Chytil jsem ji do náruče, abych ji ušetřil pádu navlhký beton. Vážila ještě méně, než jsem očekával."Bože," opakoval Goldenberg jako stroj. "Bože."Zdálo se, že jeho mozek i jeho ústa dokážou vybavit jento jediné slovo. Major marně svíral rty, které se munezadržitelně třásly. Na čele mu vystoupily drobnékapičky potu, dýchal rychle a přerývaně.Stál jsem vedle nich, Annii Villarsovou v náručí, a díval sena smrtelné křeče našeho letadla. Roztrhlo se již při prvníexplozi, pak chytily nádrže a oheň dovršil dílo zkázy.Zkroucené, hořící kusy vraku byly rozmetané po mokrémbetonu. Mezi troskami, které mi připadaly překvapivěmalé, tekly potoky hořícího paliva. Vysoké, oranžově žlutéplameny olizovaly největší trosku, asi přední část kabiny.Moje sedadlo. Moje pěkně zahřáté sedadlo. Smůla se mědržela jak krysy krysaře.Colin Ross se tvářil stejně zděšeně jako ostatní, měl alepřece jen lepší nervy."Co to bylo… byla to bomba?""Co jiného?"Vyčítavě se na mě podíval. "To není žádná legrace.""Taky to není žádná tragédie. Jsme naživu, ne?"Strnulost ho opustila a dokonce se usmál."To máte vlastně pravdu."V letištní věži někdo spustil poplašný signál. S kvílenímsirén se přiřítily protipožární vozy a na ubohé troskyzačaly chrlit proudy pěny z obrovských hadic. Stříkačkybyly konstruovány na hašení požárů velikých dopravníchletadel. Po plamenech, které šlehaly ze zbytků maléhocherokee, nebylo za deset vteřin ani památky.Tři nebo čtyři letištní vozy kroužily vzrušeně kolem jakovosy. Ten, ve kterém sedělo několik vedoucích ze správyletiště, se rychle rozjel k nám."To vy jste přiletěli tím letadlem?"Tak to byla první otázka. Určitě nebyla taky poslední.Věděl jsem, co mě čeká, v minulosti jsem to už zažil."Kdo z vás je pilot? Půjdete prosím za mnou, cestujícímohou odejít do kanceláře vedoucího… Stalo se něco tédámě?""Omdlela," odpověděl jsem."Ach tak…" zaváhal. "Nemohl by se jí ujmout někdo zostatních pánů?"Podíval se na obtloustlého Goldenberga, stárnoucíhomajora, na štíhlého, drobného Colina. Na Colinovi se jehopohled zarazil. Zatvářil se užasle, nechtěl uvěřit svýmočím."Promiňte, ale nejste snad… nejste…""Ano, Ross," odpověděl stručně Colin.Rázem se všechno změnilo a k mým cestujícím se začalichovat jako ke knížatům. Annii Villarsové poslali hosteskua přinesli kafr, majorovi a Goldenbergovi whisky a Colinovipředložili k podpisu pamětní knihu. Vzal si je všechny nastarost sám ředitel letiště. A kdosi samozřejmě podalvzrušeně zprávu tisku.Pánové z vyšetřovací komise ministerstva obchodu bylivelmi příjemní a zdvořilí. Jako obvykle. Byli také důkladní,vytrvali a tvrdí. Jako obvykle."Proč jste přistál v East Midlands?"Kvůli tření."Věděl jste o tom, že je na palubě bomba?"Ne."Prohlédl jste před startem letadlo pečlivě?"26

Yes."And no bomb?"No.Did I know that I was nevertheless responsible for thesafety of the aircraft and could technically be held responsiblefor having initiated a flight with a bomb on Yes. Welooked at each other. It was an odd rule. Very few peoplewho took off with a bomb on board lived to be held responsible.The Board of Trade smiled, to show they knewit was silly to think anyone would take off with a bomb,knowing it was there."Did you lock the aircraft whenever you left it?"I did."And did it remain locked?"The knife was in. I told them about the Major. They alreadyknew."He says he is sure that he relocked the doors," theysaid. "But even so wasn't it your responsibility to lookafter the safety of the aircraft, not his."Quite so."Wouldn't it have been prudent of you to accompany himto fetch the paper?" No comment."The safety of the aircraft is the responsibility of the captain."Whichever way you turned, it came back to that. Thiswas my second interview with the Board of Trade. Thefirst, the day after the explosion, had been friendly andsympathetic, a fact-finding mission during which the wordresponsibility had not cropped up once. It had hovereddelicately in the wings. Inevitably it would be brought onlater and pinned to someone's chest."During the past three days we have interviewed all yourpassengers, and none of them has any idea who wouldhave wanted to kill them, or why. We now feel we mustgo more carefully into the matter of opportunity, so we dohope you don't mind answering what may be a lot ofquestions. Then we can piece together a statement foryou, and we would be glad if you would sign it…""Do all I can," I said.Dig my own grave. Again."They all agreed that the bomb must have been in thegift wrapped parcel which you yourself carried on board."Ano."Bombu jste nenašel?"Ne.Jestli prý jsem si vědom toho, že jsem byl v každémpřípadě odpovědný za bezpečnost letadla a teoretickybych mohl být stíhán za to, že jsem vzlétl s bombou napalubě. Ano. Dívali jsme se na sebe. Bylo to nesmyslnéustanovení. Téměř žádný z pilotů, kteří vzlétli s bombou vletadle, se nedožil toho, aby mohl být pohnán kzodpovědnosti. Pánové z ministerstva se usmívali. Chtělimi naznačit, že to je všechno nesmysl, nikdo by přecevědomě s bombou na palubě nevzlétl."Zamkl jste letadlo, než jste je opustil?"Ano."Zůstalo zamčené po celou dobu vaší nepřítomnosti?"A už to bylo tady. Lekl jsem jim, jak to bylo s majorem.Věděli o tom."Major říká, že dveře určitě zamkl. Ovšem, byl jste vkaždém případě povinen se postarat o zajištění letadla,jeho odpovědnost to nebyla, že?" namítl pán zministerstva.Měl pravdu."Nebylo by bývalo moudřejší, kdybyste majoradoprovodil, když se vracel pro noviny?" To jsem nechalbez komentáře."Za bezpečnost letadla odpovídá pilot."Málo platné, k tomuhle závěru nakonec musel dojítkaždý. Tohle byl už můj druhý rozhovor s pány zministerstva. Poprvé se přihlásili hned po výbuchu. Tehdybyli přátelští, plní pochopení, snažili se jen zjistit základnískutečnosti. Slovo odpovědnost se sice ustavičně vznášelove vzduchu, ale nikdo je nevyslovil. Dříve nebo pozdějimusela otázka odpovědnosti přijít na řadu a musela setaké jasně vyřešit."Během uplynulých dní jsme vyslechli vaše cestující,nikdo z nich nepřipouští, že by mohl existovat důvod, prokterý by ho někdo chtěl zabít. Jsme přesvědčeni, že teďmusíme v prvé řadě důkladněji prošetřit, kdo mělpříležitost k činu. Proto očekáváme, že budete ochotennám zodpovědět řadu otázek. Vypracujeme potomprotokol, který doufám podepíšete…""Vynasnažím se…"Vykopu si třeba vlastní hrob. Už jsem to jednou udělal."Všichni cestující souhlasně vypovídají, že bomba muselabýt pravděpodobně v baličku, který jste přinesl do letadlavy."Nice.Prima."And that the intended victim was Colin Ross.""Také se domnívají, že obětí atentátu měl být ColinRoss."I sucked my teeth.Mlčel jsem."You don't think so?""Vy jste jiného názoru?""I honestly have no idea Who it was intended for," I said. "Nemám nejmenší tušení, kdo koho chtěl zabít, ale"But I don't think the bomb was in the parcel."myslím si, že bomba v tom baličku nebyla.""Why not?""Proč ne?""His sister bought it, that morning.""Balíček koupila týž den ráno sestra Colina Rosse.""We know.""To víme."He was a tall man, with inward looking eyes as if they Dlouhý, hubený ministerský pán měl zasněné oči awere consulting a computer in his head, feeding in every vypadal, jako by se ustavičně radil s kybernetickýmanswer he was given and waiting for the circuits to click strojem, který mu tikal v mozku, jako by do stroje vkládalout a conclusion. There was no aggression anywhere in každou odpověď, kterou získal, a jako by čekal, až zehis manner, no vengeance in his motivation. A fact-finder, stroje vypadne řešení. Byl věcný, neútočný, naprostoa cause-seeker like a truffle hound. He knew the scent of neosobní. Hledal fakta a jejich příčiny jako stopař. Pravdutruth. Nothing would entice him away.poznal po čichu a s ničím jiným se nespokojil."And it sat on a shell in the changing room all afternoon," "Balíček ležel celé dopoledne v šatně na poličce," dodalI said. "And no one is allowed into the changing room exceptjockeys and valets."nesmí."jsem, "a do šatny nikdo kromě jezdců a jejich sluhů"We understand that that is so," He smiled. "Could the "To je nám známo," usmál se. "Domníváte se, že pokudparcel have been the bomb? Weightwise?"jde o váhu, v baličku bomba být mohla?""I suppose so." "To snad ano.""Miss. Nancy Ross says it contained a large fancy bottle "Slečna Rossová nám řekla, že v něm byla velikáof bath oil."ozdobná láhev s kolínskou vodou."27

"No pieces in the wreckage?" I asked."Not a thing." The tall man's nose wrinkled. "I've seldomseen a more thorough disintegration."We were sitting in what was called the crew room in theDerrydowns office on the old RAF airfield near Buckingham.Such money as Derrydowns spent on appearancesbegan in the manager's office and ended in the passengers'waiting lounge across the hall. The crew room lookedas if the paint and the walls were coming up to their silverwedding. The linoleum had long passed the age of consent.Three of the four cheap armchairs looked as if theyhad still to reach puberty but the springs in the fourthwere so badly broken that it was more comfortable to siton the floor.Much of the wall space was taken up by maps andweather charts and various Notices to Airmen, several ofthem out of date. There was a duty roster upon which myname appeared with the utmost regularity and a noticetyped in red capitals to the effect that anyone who failedto take the aircraft's documents with him on a charterflight would get the sack. I had duly taken all the Cherokee'srecords and maintenance certificates with me, asthe Air Navigation Order insisted. Now they were burnedto a crisp. I hoped someone somewhere saw some sensein it.The tall man looked carefully round the dingy room. Theother, shorter, broader, silent, sat with his green bittenHB poised over his spiral bound notebook."Mr. Shore, I understand you hold an Airline TransportPilot's Licence. And a Flight Navigator's certificate."He had been looking me up. I knew he would have.I said flatly, "Yes.""This taxi work is hardly… well… what you were intendedfor."I shrugged."The highest possible qualifications…" He shook his head."You were trained by BOAC and flew for them for nineyears. First Officer. In line for Captain. And then you left.""Yes."And they never took you back. Policy decision. Never. Hedelicately consulted his notes. "And then you flew as Captainfor a private British-airline until, it went into liquidation?And after that for a South American airline, who, Ibelieve, dismissed you. And then all last year a spot ofgun running, and this spring some crop spraying. And nowthis."They never let go. I wondered who had compiled the list."It wasn't guns. Food and medical supplies in, refugeesand wounded out." He smiled faintly. "To some remoteAfrican airstrip on dark nights? Being shot at?"I looked at him.He spread out his hands, "Yes, I know. All legal and respectable,and not our business, of course." He cleared histhroat… "Weren't you the… er… the subject… of an investigationabout four years ago? While you were flying forBritish Interport?"I took in a slow breath. "Yes.""Mm." He looked up, down, and sideways. "I've read anoutline of that case. They didn't suspend your licence.""No.""Though on the face of it one might have expected themto."I didn't answer."Did Interport pay the fine for you?""No.""But they kept you on as Captain. You were convicted of"Našly se nějaké střepy?""Nenašlo se nic," zamračil se. "Už dlouho jsem neviděltak dokonalé dílo zkázy."Seděli jsme v místnosti pro posádku v budově kancelářífirmy Derrydown na bývalém vojenském letišti uBuckinghamu. Pokud firma byla vůbec ochotná utrácetpeníze na zevní lesk, omezila se výhradně na zařízenímístnosti vedoucího a na čekárnu pro cestující. Služebnímístnost mužstva byla ošumělá, omítka i malba scházelyvěkem a staré linoleum se zřejmě špatně snášelo spodlahou. Tři ze čtyř laciných křesílek vypadala jakonedochůdčata, čtvrté mělo tak mizerné pérování, že bylopohodlnější usadit se na podlaze, než si do něj sednout.Po zdech byly rozvěšené mapy, meteorologické grafy anejrůznější vyhlášky a nařízení pro letce, z nichž většinabyla stejně neplatná. Visel tam rozvrh pracovníchpovinností, na kterém se nejčastěji objevovalo mojejméno. Bylo tam také upozornění vytištěné červenoubarvou, na kterém stálo, že každý pilot, který by vzlétlbez dokumentace letadla na palubě, dostane výpověď.Poslušně jsem vozil všechny dokumenty s sebou, jaknařizovala vyhláška. Takže teď z nich zbyl jen popel. Bylamalá naděje, že by někomu došlo, jaký to je nesmysl.Vysoký, hubený muž si pozorně prohlížel omšeloumístnost. Druhý, menší, zavalitý, držel v jedné rucezelenou tužku s okousaným koncem a v druhé notes."Pane Shore, pokud vím, jste držitelem licence pilotaprvní třídy a máte také diplom navigátora."Zřejmě si prohlédli moje materiály. To jsem ostatněočekával."Ano," odpověděl jsem úsečně."Zdá se nám, že vaše nynější zaměstnání jaksineodpovídá… tedy, že máte neúměrně vysokoukvalifikaci."Pokrčil jsem rameny."Máte vůbec nejvyšší možnou kvalifikaci…" zavrtělhlavou. "Vyškolil jste se u BOAC a pak jste u nich lítaldevět let jako první důstojník. Byl jste na nejlepší cestě khodnosti kapitána. Pak jste rozvázal pracovní poměr.""Ano."Když někdo od BOAC odešel, věděl, že ho už nikdy znovune přijmou. Ze zásady. Nikdy. Diskrétně se podíval dopoznámek. "Pak jste létal jako kapitán u jedné soukromébritské společnosti, dokud ji nezrušili. Později jstepracoval u jihoamerických aerolinek, kde jste myslímdostal výpověď. V loňském roce jste dopravoval střelnézbraně a letos na jaře jste se živil leteckým postřikovánímpolí. Teď jste tady."Byli důkladní. Zajímalo mě, kdo všechen ten materiálnashromáždil. "Nelítal jsem se zbraněmi. Vyvážel jsempotraviny a léky a zpátky jsem vozil uprchlíky a raněné."Pousmál se. "Létal jste někam do Afriky, že? Musel jste sijistě sedat za tmy a pravděpodobně na vás přitom stříleli,ne?"Podíval jsem se na něho.Pokrčil rameny. "Dobře, dobře, já vím, bylo to všechnoúplně v pořádku a v mezích zákona, samozřejmě."Odkašlal si. "Nebyl jste náhodou před čtyřmi lety, kdyžjste létal u Interportu, předmětem nějakého vyšetřování?"Pomalu jsem se nadechl. "Ano, byl.""Hm," podíval se znovu do poznámek. "Četl jsemprotokoly. Licenci vám tehdy nepozastavili.""Ne.""Ačkoli na základě zjištěných skutečností vám ji klidněpozastavit mohli."Mlčel jsem."Zaplatil za vás Interport pokutu?""Ne.""Ve funkci kapitána vás ale ponechali. Usvědčili vás28

gross negligence, but they kept you on." It was halfway z hrubého zanedbání povinností a přitom vásbetween a statement and a question.nepropustili." Řekl to napůl tázavě."That's right," I said."Ano, to souhlasí," odpověděl jsem.If he wanted all the details, he could read the full report.He knew it and I knew it. He wasn't going to get me to tellhim. He said,Pokud chtěl vědět podrobnosti, mohl si je přečíst vprotokolu. Oba jsme věděli své. Zbytečně by to byl zemne tahal."Yes… well. Who put this bomb in the Cherokee? Whenand how?""Hm… ano. Víte, kdo umístil bombu v letadle? Kdy ji tamumístil a jak?""I wish I knew." "To bych rád věděl."His manner hadn't changed. His voice was still friendly.We both ignored his tentative shot at piling on the pressure.Tvářil se stále stejně a hovořil stále přátelským tónem.Oba jsme předstírali, že si neuvědomujeme, jak sevýslech přiostřuje."You stopped at White Waltham and Newbury…""I didn't lock up at White Waltham. I parked on the grassoutside the reception lounge. I could see the aeroplanemost of the time, and it was only on the ground for halfan hour. I got there early… I can't see that anyone had achance, or could rely on having a chance, to put a bombon board at White Waltham.""Newbury?""They all stayed in their seats except me. Colin Rosscame… We put his overnight bag in the front baggagelocker…"The tall man shook his head. "The explosion was furtherback. Behind the captain's seat, at the very least. Theblast evidence makes it certain. Some of the metal partsof the captain's seat were embedded in the instrumentpanel.""One minute," I said reflectively. "Very nasty.""Yes… Who had an opportunity at Haydock?"I sighed inwardly. "I suppose anyone, from the time Igave the keys to Major Tyderman until I went back to theaircraft.""How long was that?"I'd worked it out."Getting on for three hours. But…""But what?""No one could have counted on the aircraft being leftunlocked.""Trying to wriggle out?""Do you think so?"He dodged an answer, I said: "I'll give it to you that noone could have known whether it would be locked orunlocked. You just made it easy.""All right," I said. "If you'll also bear in mind that pickersand stealers unlock cars every day of the week, and thataircraft keys are the same type. Anyone who could manufactureand plant a bomb could open a little old lock.""Possibly," he said, and repeated, "But you made iteasy."Damn Major Tyderman, I thought bleakly. Stupid, carelessold fool. I stifled the thought that I probably wouldhave gone across with him, or insisted on fetching hisnewspaper for him, if I hadn't been unwilling to walk awayand leave Nancy."Who could have had access leaving the matter of locks?"I shrugged one shoulder. "All the world. They had only towalk across the track.""The aircraft was parked opposite the stands, I believe,in full view of the crowds.""Yes. About a hundred yards, in fact, from the stands.Not close enough for anyone to see exactly what someonewas doing, if he seemed to be walking round peering inthrough the windows. People do that, you know, prettyoften.""You didn't notice anyone, yourself?"I shook my head. "I looked across several times duringthe afternoon. Just a casual glance, though. I wasn'tthinking about trouble.""Hm." He reflected for a few seconds. Then he said, "Two"Přistál jste ve White Walthamu a v Newbury…""Ve White Walthamu jsem letadlo nezamykal. Zaparkovaljsem přímo proti vchodu do haly a letadlo jsem měl stálena očích. Byli jsme tam asi půl hodiny, přiletěli jsme oněco dřív… Pokud vím, ve White Walthamu nemohl mítnikdo příležitost dát bombu do letadla, nebo aspoň nikdonemohl s takovou příležitostí počítat.""A co v Newbury?""V Newbury nikdo z cestujících neopustil letadlo,vystoupil jsem jenom já a nastoupil Colin Ross… Uložiljsem jeho zavazadlo do předního prostoru…"Vysoký hubený muž zavrtěl hlavou. "K výbuchu muselodojít víc vzadu, určitě to muselo být za vaším sedadlem,všechno tomu nasvědčuje. Našli jsme části vašehosedadla zaseknuté v přístrojové desce.""To je krásné… jen o jednu minutu…" řekl jsemzamyšleně."Ano… Kdo mohl mít příležitost v Haydocku?"Vzdychl jsem. "Řekl bych že kdokoli od okamžiku, kdyjsem půjčil klíče majorovi, až do okamžiku, kdy jsem se kletadlu vrátil.""Jak dlouho to trvalo?"O tom jsem už přemýšlel."Přes tři hodiny. Ale…""Jaké ale?""Nikdo nemohl počítat s tím, že letadlo bude odemčené.""Snažíte se z toho vykroutit?""Vy si myslíte že ano?"Neodpověděl přímo. "Uznávám, že nikdo nemohl vědět,jestli bude letadlo odemčené nebo zamčené. Každopádnějste to pachateli usnadnil.""To připouštím. Chtěl bych jenom říct, že každý pořádnýzloděj dovede odemknout jakékoli auto a v letadlech jsoustejné zámky jako u vozů. Člověk, který dokáže vyrobit aumístit časovanou bombu, si jistě umí poradit s běžnýmzámkem.""Možná že ano, ale vy jste to někomu značně usnadnil."Čert vem majora Tydermana, říkal jsem si. Je to hloupý,nespolehlivý osel. Snažil jsem se nemyslet na to, že bychho byl pravděpodobně doprovodil, nebo bych ho bylpřemluvil a došel mu pro ty noviny sám, nebýt toho, že semi nechtělo odejít od Nancy."Nechme teď stranou otázku zámků… Kdo všechno semohl dostat do letadla?" Pokrčil jsem rameny. "Kdokoli,stačilo jen přejít dráhu.""Letadlo parkovalo, pokud vím, přímo proti tribunám,bylo tedy všem na očích.""Ano, stálo asi sto yardů od tribun. Ovšem na takovouvzdálenost nepoznáte přesně, co kdo u letadla dělá, jestlitam třeba někdo jenom neobchází a nenakukuje dookének, to diváci často dělávají.""Vy jste si sám ničeho nevšiml?"Zavrtěl jsem hlavou. "Ne. Podíval jsem se k letadlu za toodpoledne několikrát, ale ne moc pozorně. Nepočítal jsems žádnou komplikací.""Hm." Chvíli uvažoval. "Byla tam myslím také dvě letadla29

of the Polyplanes were there as well, I believe.""Yes.""I think I'd better talk to the pilots, to see if they noticedanything."I didn't comment. His eyes suddenly focused on mine,sharp and black. "Were they friendly?""The pilots? Not particularly.""How's the feud?""What feud?"He stared at me assessingly. "You're not that dumb. Noone could work for Derrydown and not know that they andPolyplanes are permanently engaged in scratching eachothers' eyes out."I sighed. "I don't give a damn.""You will, when they start reporting you.""Reporting me? For what? What do you mean?"He smiled thinly."If you infringe the rules by as much as one foot, Polyplaneswill be on to us before your wheels have stoppedrolling. They're doing their best to put Derrydowns out ofbusiness. Most of it we shrug off as simply spite. But ifthey catch you breaking the regulations, and can producewitnesses, we'd have to take action.""Charming."He nodded. "Aviation will never need a special policeforce to detect crime. Everyone is so busy informing oneveryone else. Makes us laugh, sometimes.""Or cry," I said."That too." He nodded wryly. "There are no permanentfriendships in aviation. The people you think are yourfriends are the first to deny they associate with you at thefaintest hint of trouble. The cock crows until it's hoarse, inaviation." The bitterness in his voice was unmistakable.But impersonal, also."You don't approve.""No. It makes our job easier, of course. But I like lessand less the sight of people scrambling to save themselvesat any cost to others. It diminishes them. They aresmall.""You can't always blame them for not always wanting tobe involved. Aviation law cases are so fierce, so unforgiving…""Did your friends at Interport rally round and cheer youup?"I thought back to those weeks of loneliness. "They waitedto see."He nodded. "Didn't want to be contaminated.""It's a long time ago," I said."You never forget rejection," he said. "It's a trauma.""Interport didn't reject me. They kept me on for anotheryear until they went bust. And," I added, "I didn't haveanything to do with that." He gently laughed."Oh I know. My masters in that Government put on oneof its great big squeezes and by one means or anotherforced them out of business."I didn't pursue it. The history of aviation was littered withthe bodies of murdered air firms. Insolvency sat like avulture in every boardroom in the industry and constantlypecked away at the bodies before they were dead. BritishEagle, Handley Page, Beagle, the list of corpses was endless.Interport had been one of the largest, and Derrydowns,still struggling, one o pounds the smallest, buttheir problems were identical. Huge inexorable costs.Fickle variable income. Write the sum in red.I said, "There is one other place, of course, where thebomb could have been put on board." I stopped."Spell it out, then.""Here."firmy Polyplane, ne?""Ano.""Měl bych tedy promluvit s jejich piloty, třeba si něčehovšimli." To jsem nechal bez komentáře.Náhle se na mě ostře, tvrdě zadíval. "Chovali sepřátelsky?""Kdo, ti piloti? Ani bych neřekl.""V jakém stadiu je vaše stará rivalita?""Jaká rivalita?"Pátravě se na mě zadíval. "Přece nejste hloupý. Kdyžpracujete u Derrydown, musíte jistě vědět, že s firmouPolyplane je na nože."Vzdychl jsem. "O to se namouduši nestarám.""Však ono vás to začne zajímat, až na vás podajístížnost.""Jak to, podají stížnost? Za co? Jak to myslíte?"Pousmál se."Jakmile vy sebemíň porušíte pravidla a nařízení, taknám to oni hned vyslepičí. Dozvíme se to dřív, než vámvychladne motor. Už dlouho se snaží vaši firmuzlikvidovat. My jejich stížnosti většinou ignorujeme. Víme,že je to jen konkurenční zášť. Ovšem kdyby vás přistihlipři nějakém přestupku a přivedli si svědky, muselibychom z toho vyvodit důsledky.""To je krásné."Přikývl. "Letectví nebude asi nikdy potřebovat vlastnípolicii, dokud se všichni zaměstnanci navzájem veseleudávají. Je to až k smíchu.""Nebo k pláči," dodal jsem."Máte pravdu," přikývl. "V letectví také nenajdeteskutečné přátelství. Lidé, o kterých si myslíte, že to jsouvaši kamarádi, vás okamžitě zapřou, jakmile se octnete vtěžkostech. Všude jsou samí jidášové." Říka1 to trpce, alenemluvil z osobní zkušenosti."Vám se to nelíbí.""Ne, nelíbí, i když nám to usnadňuje práci. Nelíbí se mi,jak se lidé schovávají jeden za druhého, aby se zachránili.Přitom sami sebe shazují.""Nemůžete ale mít všem za zlé, když se snaží, aby se doničeho nezapletli. Soudní pře v letectví jsou přece vždyckytak tvrdé, tak zničující…""Když jste byl u Interportu, drželi vaši přátelé při vás?Povzbuzovali vás?""To už je dávno.""Ale takové věci se nezapomínají, když se z člověka stanevyhoštěnec, zanechá to na něm stopy navěky.""Interport mě nevyhostil. Zůstal jsem tam ještě rok, aždo té doby, co se položili. A za ten krach jsem já určitěnemohl." Usmál se."To vím. Moji nadřízení v tehdejší vládě tenkrát tu a jindetrochu přitlačili, až se jim podařilo Interport zlikvidovat."Bylo zbytečné tohle dál rozebírat. Historie malé leteckédopravy byla posetá mrtvolami zardoušených společností.Každý přepravce se chvěl ve stínu bankrotu, supa, kterýspolečnosti ohlodával ještě za živa. Padly British Eagle,Handley Page, Beagle a mnoho, mnoho dalších. Interportbýval jednou z největších společností, firma Derrydown,která ještě zápasila o život, byla jednou z nejmenších.Problémy však byly stejné. Obrovské náklady a velminespolehlivé, nepravidelné příjmy. Výsledek se nabízel."Ovšem," řekl jsem, "je tu ještě jedna možnost, jednapříležitost, kdy někdo mohl bombu do letadla snadnodostat.""Tak ven s tím.""U nás na letišti."30

The tall investigator and his silent friend with the pencilwent down to the hangar to interview old Joe.Harley called me into his office."Have they finished?""They've gone to ask Joe if he put the bomb in theCherokee."Harley was irritated, which was with him a common stateof mind. "Ridiculous.""Or if Larry did.""Larry…""He left for Turkey that afternoon," I pointed out."Would he have planted a legacy?""No." Short, snappy and vehement."Why did he leave?""He wanted to." He gave me a sharp glance bordering ondislike. "You sound like the Board of Trade.""Sorry," I said in conciliation. "Must be catching."Harley's office dated back to a more prosperous past.There was a carpet of sorts on the floor and the walls hadbeen painted within living memory, and his good-qualitydesk had mellowed instead of chipping. Limp blue curtainsframed the big window looking out over the airfield andseveral good photographs of aeroplanes had been framedand hung. Customers, when they visited him, were allowedthe nearly new lightweight armchair. Crew sat onthe wooden upright.Harley himself was proprietor, manager, chief flying instructor,booking clerk and window cleaner. His staff consistedof one qualified mechanic past retiring age, onepart-time boy helper, one full-time taxi pilot (me) and onepart-time pilot who switched from taxiing to teaching,whichever was required, and on alternate days taught in aflying club twenty miles to the north.Derrydown's other assets had been, before the Cherokeeblew up, three useful aircraft and one bright.The remaining two aircraft were a small single enginedtrainer, and a twin-engined eight-year-old Aztec equippedwith every possible flying aid, for which Harley was payingthrough the nose on a five year lease.The girl, Honey, his brother's daughter, worked for loveand peanuts and was the keystone which held up thearch. I knew her voice better than her face, as she sat upin the control tower all day directing such air traffic ascame along. Between times she typed all the letters, keptthe records, did the accounts, answered the telephone ifher uncle didn't and collected landing fees from visitingpilots. She was reputed to be suffering from a brokenheart about Larry and consequently came down from hercrow's nest as seldom as possible."She's made puff balls out of her eyes, crying for thatlouse," was how my part-time colleague put it. "But youwait just a week or two. She'll lie down for you instead.Never refused a good pilot yet, our Honey hasn't.""How about you?" I asked, amused."Me? She'd squeezed me like a lemon long before thatgoddamned Larry ever turned up."Harley said crossly, "We've lost two charters since thebomb. They say the Aztec's too expensive, they wouldrather go by road." He ran his hand over his head."There's another Cherokee Six up at Liverpool that'savailable to lease. I've just been talking to them on thephone. It sounds all right. They're bringing it across heretomorrow afternoon, so you can take it up when you getback from Newmarket and see what you think.""How about the insurance on the old one?" I asked idly."It would be cheaper in the long run to buy rather thanlease.""It was on hire purchase," he said gloomily. "We'll belucky if we get a penny. And it's not really your business."Oba páni, ten vysoký hubený i jeho mlčenlivý přítel stužkou odešli do hangáru vyslechnout Joea.Zavolal si mě k sobě Harley."Už jste skončili?""Šli se zeptat Joea, jestli tam tu bombu nedal on.""Nesmysl. Harley byl podrážděný, ale to byl ostatněvždycky.""… nebo jestli ji tam nedal Larry.""Larry?""Tehdy odpoledne odletěl do Turecka.""Nemohl nám to tu nechat na památku?""Ne," odsekl Harley rozhodně."Proč vůbec odešel?""Protože chtěl," znechuceně se na mě podíval."Vyptáváte se jako páni z vyšetřovací komise.""Odpusťte," snažil jsem se ho uchlácholit, "je to asinakažlivé."Harleyho kancelář znala i lepší časy. Na zemi byl docelaslušný koberec a zdi si ještě pamatovaly, kdy je naposlednavštívil malíř. Pěkný psací stůl stářím neztrácel na krásea nevypadal omšele. Z oken, lemovaných modrýmizáclonami, byl pohled na letištní plochu a na zdech viselydocela hezké zarámované fotografie letadel. Když dokanceláře přišel zákazník, směl si sednout na zánovnílehké křesílko. Zaměstnanci sedali na tvrdé dřevěné židle.Harley byl majitelem firmy, vedoucím, hlavním leteckýminstruktorem, plánovačem a čističem oken. Měl tytozaměstnance: jednoho kvalifikovaného mechanika vdůchodu, jednoho mladého chlapce na výpomoc načástečný úvazek, jednoho pilota na plný úvazek (to jsembyl já) a jednoho pilota na částečný úvazek. Druhý pilotstřídavě lítal s aerotaxi a střídavě učil, podle toho, co bylotřeba. Jinak pracoval jako instruktor v letecké škole asidvacet mil na sever od nás.Před výbuchem firma vlastnila ještě tři letadla schopnáprovozu a jednu šikovnou slečnu.Jeden ze zbývajících strojů bylo jednomotorové cvičnéletadlo, druhý byl starý dvoumotorový azték vybavenýmoderními přístroji, za který Harley platil krvavé splátkyna pětiletou smlouvu.Ta šikovná slečna byla Harleyho neteř Honey, pracovalau něj z lásky a za mizerný plat a bez ní by se celý podnikdávno zhroutil. Znal jsem ji lépe po hlase než podle tváře,protože trávila celý den ve věži a řídila letecký provoz,pokud nějaký byl. Když nebyl, psala dopisy na stroji,vedla záznamy, vedla účetnictví a vyřizovala telefony,když nebyl po ruce její strýc, a vybírala letištní poplatkyod cizích pilotů, kteří u nás přistáli. Říkalo se, že jí Larryzlomil srdce a že proto skoro vůbec nevychází z věže."Málem si vybrečela oči," svěřil mi můj kolega načástečný úvazek, "naříká pro toho darebáka. Ale počkej,tak za jeden, za dva tejdny určitě pojede po tobě.Dobrýho pilota naše Honey ještě nikdy nenechala plavat.""A co ty?""Co já? Mě vyždímala jako citrón, než se objevil tenzatracenej Larry."Harley, v mizerné náladě, zahájil proslov. "Od tohovýbuchu jsme už ztratili dvě party zákazníků. Stěžují si,že je azték příliš drahý a že raději pojedou vozem."Prohrábl si vlasy. "V Liverpoolu je k mání na splátky jinýcherokee, šestka. Teď jsem tam s nimi mluvil telefonicky,zdá se mi to dobré. Přiletí s tím zítra odpoledne, tak až sevrátíte z Newmarketu, podíváte se na to a uvidíme, cořeknete.""Jak to vypadá s pojistkou na toho, co vyletělo dovzduchu? Vyplatilo by se možná toho z Liverpoolu koupitza hotové než platit splátky.""Ten minulý byl taky na splátky, budu rád, když za něhovůbec něco dostanu. Ostatně, tohle není vaše záležitost."31

Harley was slightly plump and slightly bald and just notquite forceful enough to lift Derrydowns up by its bootstraps.His manner to me was more bossy than friendly, areaction I understood well enough."The last person on earth to put a bomb on any aircraftwould be Joe," he said explosively. "He looks after themlike a mother. He polishes them."It was true. The Derrydowns aircraft sparkled outside andwere shampooed inside. The engines ran like silk. Thegeneral, slightly misleading, air of prosperity which clungaround the public face of the firm was mostly Joe's work.The Board of Trade came back from the hangar lookingvaguely sheepish. The rough side of Joe's tongue, Iguessed. At sixty-nine and with savings in the bank, hewas apt to lay down his own laws. He had taken exceptionto my theory that a pulley on the elevator wires had comeadrift. No such thing was possible in one of his aircraft, hehad told me stiffly, and I could take my four gold ringsaway and I knew what I could do with them. As I hadn'tworn my captain's jacket for nearly two years I told himthe moths had beaten me to it, and although it was a feeblejoke he gave me a less sour look and told me that itcouldn't have been a broken pulley, he was sure it couldn't,and if it was, it was the manufacturer's fault, not his."It saved Colin Ross' life," I pointed out. "You shouldclaim a medal for it." Which opened his mouth and shuthim up.The Board of Trade trooped into Harley's office. The tallman sat in the armchair and Green Pencil on the hardone. Harley behind his desk. I leant against the wall, onmy feet."Well now," said the tall man. "It seems as if everyone onthis airfield had a chance to tamper with the Cherokee.Everyone in the company, and any customers who happenedto be here that morning, and any member of thepublic wandering around for a look-see. We've assumedthe bomb was aimed at Colin Ross, but we don't reallyknow that. If it was, someone had a pretty accurate ideaof when he would be in the aircraft.""Last race four-thirty. He was riding in it," Harley said."Doesn't take too much figuring to assume that at fivefortyhe'd be in the air.""Five forty-seven," said the tall man. "Actually.""Any time about then," said Harley irritably."I wonder what the bomb was in," said the tall man reflectively."Did you look inside the first-aid tin?""No," I said, startled. "I just checked that it was there.I've never looked inside it. Or inside the fire extinguishers,or under the seats or inside the life jacket covers…"The tall man nodded."It could have been in any of those places. Or it couldafter all have been in that fancy parcel.""Ticking away," said Harley.I peeled myself slowly off the wall."Suppose," I said hesitantly, "suppose it wasn't in any ofthose places. Suppose it was deeper, out of sight. Somewherebetween the cabin wall and the outer skin… like alimpet mine, for instance. Suppose that that bumpy ride…and all those turns I did to avoid the cu-nims… dislodgedit, so that it was getting jammed in the elevator wires…Suppose that was what I could feel… and why I decided toland… and that what saved us… was the bomb itself."Harley byl mírně obtloustlý a mírně olysalý a chyběla muenergie potřebná k tomu, aby s firmou pořádně zatřásl apostavil ji na nohy. Ke mně se nechoval přátelsky, alenadřazeně. Věděl jsem dobře, čím to je."Joe by byl poslední člověk na světě, kterého bychpodezříval, že tam tu bombu dal," vybuchl Harleyrozčileně. "Stará se o stroje jako máma, vždyť on jedoslova leští!"To byla svatá pravda. Naše letadla byla zvenčí vyleštěnájak zrcadlo a uvnitř vymydlená a voňavá. Motory běželytiše, jako po másle. Za vnější lesk a klamné zdáníprosperity vděčila firma určitě Joeovi.Když se páni z ministerstva vrátili z výpravy do hangáru,tvářili se mírně rozpačitě a zahanbeně. Asi museli od Joealedaco vyslechnout. Když jsem mu předtím přednesl svouteorii o tom, že se asi uvolnila některá kladka u lanvýškového kormidla, zuřivě odporoval. Tvrdil, že v jeholetadle se taková věc nemůže stát, a ať prý si odpářu tysvé čtyři nudle a strčím si je někam. Protože jsem svůjkapitánský kabát neoblékl už dva roky, řekl jsem Joeovi,že nic párat nemusím, že se o to už určitě postarali moli.Přestože tenhle vtip moc slavný nebyl, trochu Joeausmířil. Nedíval se už tak nevraživě a poznamenal, žepokud to byla uvolněná nebo zlomená kladka (a ta to prýstejně nemohla být), musela být vadná už z výroby.Upozornil jsem ho na to, že ta vadná kladka zachránilaColinu Rossovi život, a že kdo to s tou kladkou zavinil,zasloužil by teď metál. Vyjeveně se na mě podíval, to houmlčelo.Pánové z ministerstva se nahrnuli do Harleyho kanceláře.Ten vysoký hubený si sedl do křesla, ten se zelenoutužkou a notesem na židli, Harley se usadil za psacímstolem. Já stál opřený o zeď."Tak se tedy zdá," zahájil jednání ten dlouhý, "že se doletadla mohl dostat tady na letišti prakticky kdokoli. Mohlse tam dostat kdokoli ze zaměstnanců nebo zákazníků,kteří se zde pohybovat během dopoledne, nebo kdokoli zlidí z venku, kteří se potulovali kolem letiště. Vyšli jsme zpředpokladu, že atentát byl namířen proti Colinu Rossovi,ale nemůžeme to ničím doložit. Pokud by tomu tak bylo,musel mít pachatel velmi přesné informace o tom, kdyRoss v letadle bude.""Poslední dostih se běžel v půl páté a Colin jel vposledním dostihu," poznamenal Harley, "bylo tedysnadné odhadnout, že bude v sedmnáct čtyřicet s největšípravděpodobností ve vzduchu.""V sedmnáct čtyřicet sedm, přesně," dodal vysokýhubený ministerský pán."Myslel jsem přibližně," řekl Harley podrážděně."Stejně by mě zajímalo, do čeho tu bombu uložili," řeklten vysoký člověk zamyšleně. Obrátil se ke mně. "Dívaljste se do skříňky pro první pomoc?""Ne, jen jsem zkontroloval, jestli tam je. Dovnitř jsem senedíval. Ovšem taky jsem neprohlížel hasicí přístroje,nedíval se pod sedadla, do záchranných vest…"Vysoký pán přikývl."Ano, tam to všude mohlo být. Ostatně, mohlo to býtpřece jen v tom balíčku od pana Rosse.""A vesele si to tam tikalo," dodal Harley.Odlepil jsem se od zdi."A co, když," řekl jsem váhavě, "co když to vůbec nebyloschované v kabině, co když to bylo někde, kde jsme na tonemohli, někde v hloubce, co když to bylo někde mezistěnou kabiny a potahem trupu, jako přísavná mina. Cokdyž se to uvolnilo, jak to s námi házelo, mohlo se tozaklesnout do lan výškového kormidla… Možná, že to byloto tření, které jsem cítil a které mě donutilo přistát…možná že to, co nás všechny zachránilo, byla vlastně tabomba sama."CHAPTER FIVE 532

The next day I took five jockeys and trainers from Newmarketto Newcastle races and back in the Aztec and listenedto them grousing over the extra expense, and in theevening I tried out the replacement Cherokee, which flewpermanently left wing down on the auto pilot, had an unserviceablefuel flow meter, and an overload somewhereon the electrical circuit."It isn't very good," I told Harley. "It's old and noisy andii probably drinks fuel and I shouldn't think the battery'scharging properly."He interrupted me."It flies. And it's cheap. And Joe will fix it. I'm taking it.""Also it's orange and white, just like the Polyplanes."He gave me an irritable glare."I'm not blind. I know it is. And it's not surprising, consideringit used to belong to them."He waited for me to protest so that he could slap medown, so I didn't. I shrugged instead. If he wanted to admitto his bitterest rivals that his standards were down toone of their third hand clapped out old buggies, that washis business.He signed the lease on the spot and gave it to the pilotwho had brought the aeroplane to take back with him onthe train, and the pilot smiled a pitying smile and went offshaking his head.The orange and white Cherokee went down to the hangarfor Joe to wave his wand over, and I walked round theperimeter track to home sweet home.One caravan, pilots' for the use o pounds Larry had livedin it before me, and others before him Harley's taxi pilotsstayed, on average, eight months, and most of them settledfor the caravan because it was easiest. It stood on adusty square of concrete which had once been the floor ofa RAF hut, and it was connected to the mains electricity,water and drainage which had served the long departedairmen.As caravans go it must once have held up its head, butgenerations of beer drinking bachelors had left tiny teethmarks of bottle-caps along the edges of all the fitments,and circular greasy head marks on the wall above everyseat. Airport dirt had clogged the brown hair cord into agreyish cake, relieved here and there by darker irregularstains. Shabby pin-ups of superhuman mammalian developmentwere stuck to the walls with Sellotape, and a scatterof torn-off patches of paint showed where dozens ofothers had been stuck before. Droopy green curtains hadopened and shut on a thousand hangovers. The fly-blownmirror had stared back at a lot of disillusion, and the bedsprings sagged from the weight of a bored succession ofpilots with nothing to do except Honey.I had forgotten to get anything to eat. There was haft apacket of cornflakes in the kitchen and a jar of instantcoffee. Neither was much use, as yesterday's half pint ofmilk had gone sour in the heat. I damned it all andslouched on the two seat approximation to a sofa, andresignedly dragged out of my pocket the two letters whichhad lain unopened there since this morning.One was from a television rental firm who said they confirmedthat they were transferring the rental from Larry'sname to mine, as requested, and could I now be so goodas to pay immediately the six weeks for which he was inarrears. The other, from Susan, said briefly that I was latewith the alimony yet again.I put down both the letters and stared unseeinglythrough the opposite window towards the darkeningsummer sky. All the empty airfield stretched away into thedusk, calm, quiet, undemanding and shadowy, everythingI needed for a few repairs to the spirit. The only troublewas, the process was taking longer than I'd expected. Iwondered sometimes whether I'd ever get back to whereI'd once been. Maybe if you'd hashed up your life as thor-Příští den jsem letěl s pěti žokeji a trenéry z Newmarketuna dostihy do Newcastlu a zpět. Musel jsem vyslechnoutspoustu stížností na to, jak je cesta nákladná. Večer jsemvyzkoušel 'nového' cherokee. Na automatického pilota lítalvytrvale nakloněný na jedno křídlo, nefungovalprůtokoměr paliva a musel mít také někde přetíženýelektrický obvod."Není to nejlepší," hlásil jsem Harleymu, "mašina jestará, hlučná, určitě má velikou spotřebu a myslím, žetaky pořádně nedobíjí baterie."Přerušil mě."Ale lítá, a lítá lacino. Joe to spraví a já tu mašinu beru.""Je ale nastříkaná na oranžovobílo jako Polyplanc."Dopáleně se na mě podíval."To vidím, nejsem slepý. Dá rozum, že má tyhle barvy,když jim patřila."Čekal, že začnu odporovat a že mě pak okřikne. Tak jsemmlčel, jen jsem pokrčil rameny. Když byl ochoten přiznatsvým největším konkurentům, že je na tom tak špatně, žese nezmůže na nic lepšího než na jejich vyřazenouřehtačku z třetí ruky, tak je to jeho věc.Podepsal smlouvu a podal ji pilotovi, který s letadlempřiletěl a vracel se zpátky vlakem. Pilot se útrpně usmál, akdyž odcházel, vrtěl hlavou.Oranžovobílého cherokee odtáhli do hangáru, aby se doněho Joe mohl pustit, a já se vydal pěšinou kolem letištědo svého teplého domova.Maringotka pro piloty. Předtím v ní žil Larry a před nímmnoho jiných. Piloti vydrželi u Harleyho tak v průměruosm měsíců a většinou bydleli v maringotce, protože tobylo nejjednodušší. Maringotka stála na zaprášenémčtverci betonu, který kdysi tvořil podlahu vojenskéhopřístřešku. Měla elektrickou přípojku, tekoucí vodu aodpad. Tyhle vymoženosti před lety sloužily vojenskýmletcům.Kdysi to tam muselo být docela obstojné, ale zástupystarých mládenců, které maringotkou prošly a holdovalypivu, na ní zanechaly stopy. Všude byly vytlačené vroubkyod korunek od lahví, za každou židli byly na stěnáchtmavé, mastné skvrny od neumytých vlasů. Letištní špínazbarvila čalounění na tmavošedo, tu a tam s tmavšímiskvrnami. Na zdech byly přilepeny lepicí páskou otrhanévybledlé fotografie nahých slečen s obrovským poprsím.Světlejší, oloupané, tmavě orámované obdélníky nastěnách svědčily o tom, že se tam těch slečen vystřídalovíc. Zplihlé zelené záclony na oknech musely zastíratmnoho kocovin a od much zašpiněné zrcadlo muselo býtsvědkem mnoha zklamání. Prohnutá, proležená pohovkabyla znavená nudou desítek pilotů, kteří neměli po rucenic lepšího než Honey.Úplně jsem zapomněl, že nemám nic k jídlu. V kuchyňcebyly jen ovesné vločky a káva. Chvíli jsem nadával a pakjsem se rezignovaně usadil na krátké pohovce a vytáhl zkapsy dva neotevřené dopisy, které došly ráno.Jeden z dopisů byl od půjčovny televizorů. Půjčovnapotvrzovala, že převedla televizor z Larryho jména namoje, tak jak jsem žádal, a abych prý laskavě obratemvyrovnal dlužnou částku za minulé tři týdny. Druhý dopisbyl od Susan. Stručně mě upozorňovala, že jsem se zaseopozdil s placením alimentů.Odložil jsem dopisy a zahleděl se z okna na tmavnoucíletní nebe. Prázdná plocha letiště mizela v dálce v šeru,tichá, klidná, zastřená večerními stíny. Byl to pohled,který mě uklidňoval i povzbuzoval. Bohužel tahle morálnívzpruha působila pomalu a zdlouhavě. Někdy jsempochyboval o tom, že se ještě mohu úplně vzpamatovat,že budu takový, jako jsem býval kdysi. Možná, že když sičlověk jednou pokazí život tak důkladně jako já, nedá se33

oughly as I had, there was never any going back. Maybeone day soon I'd stop wanting to. Maybe one day I wouldaccept the unsatisfactory present not as a healing periodbut as all there ever was going to be. That would be apity, I thought. A pity to let the void take over for always.I had three pounds in my pocket and sixteen in the bank,but I had finally paid all my debts. The crippling fine, thedivorce, and the mountainous bills Susan had run up everywherein a cold orgy of hatred towards me in the lastweeks we were together everything had been settled. Thehouse had always been in her name because of the natureof my job, and she had clung on to that like a leech. Shewas still having in it, triumphant, collecting a quarter ofeverything I earned and writing sharp little letters if I didn'tpay on the nail.I didn't understand how love could curdle so abysmallooking back, I still couldn't understand. We had screamedat each other hit each other, intending to hurt. Yet whenwe married at nineteen we'd been entwined in tenderness,inseparable and sunny. When it started to go wrong shesaid it was because I was away so much, long ten-daytours to the West Indies all the time and all she had washer job as a doctor's secretary and the dull endlesshousework. In an uprush of affection and concern for her Iresigned from BOAC and joined Interport instead, where Iflew short-haul trips, and spent most of my nights athome. The pay was a shade less good, the prospects a lotless good, but for three months we were happier. Afterthat there was a long period in which we both tried tomake the best of it, and a last six months in which we hadtorn each other's nerves and emotions to shreds.Since then I had tried more or less deliberately not tofeel anything for anybody. Not to get involved. To be private,and apart, and cold. An ice-pack after the tempest.I hadn't done anything to improve the caravan, to stampanything of myself upon it. I didn't suppose I would, becauseI didn't feel the need. I didn't want to get involved,not even with a caravan.And certainly not with Tyderman, Goldenberg, Annie Villarsand Colin Ross.All of them except Goldenberg were on my next racingtrip.I had spent two more days in the Aztec, chauffeuringsome business executives on their regular monthly visit tosubsidiary factories in Germany and Luxembourg, but bySaturday Joe had tarted up the replacement Cherokee so Iset off in that. The fuel meter still resolutely pointed tonought, which was slightly optimistic, but the electricalfault had been cured no overload now on the generator.And if it still flew one wing low, at least the wing in questionsparkled with a new shine. The cabin smelt of soapand air freshener, and all the ash trays were empty.The passengers were to be collected that day at Cambridge,and although I flew into the aerodrome half anhour early, the Major was already there, waiting on a seatin a comer of the entrance hall.I saw him before he saw me, and as I walked towardshim he took the binoculars out of their case and put themon the low table beside him. The binoculars were smallerthan the case suggested. In went his hand again and outcame a silver and pigskin flask. The Major took a sixsecondswig and with a visible sigh screwed the cap backinto place.I slowed down and let him get the binoculars back on topof his courage before I came to a halt beside him and saidgood morning."Oh… Good morning," he said stiffly.He stood up, fastening the buckle of the case and givingto už nikdy spravit. Možná, že se brzy přestanu snažitněco spravovat a spokojím se tím, co mám. Nebudupotom už svůj nynější způsob života považovat zarekonvalescenci, za provizorní, ale za definitivní. To byovšem byla škoda, spokojit se s prázdným životem ješkoda.V kapse jsem měl tři libry a v bance jen šestnáct, zatojsem konečně vyrovnal dluhy. Zaplatil jsem vysokoupokutu, pak přišly výlohy s rozvodem a spláceníobrovských účtů, které Susan nasbírala v záchvatunenávisti v posledních týdnech našeho manželství.Všechno jsem už zaplatil. Dům byl vždycky na Susaninojméno, zařídil jsem to tak vzhledem ke svému zaměstnánía Susan se teď domu držela jako klíště. Žila tam,vítězoslavně se z toho radovala a pečlivě ode mnevybírala čtvrtinu mých výdělků. Jakmile jsem včasnezaplatil, psala mi kousavé, nepříjemné dopisy.Bylo neuvěřitelné, že se láska může tak pokazit, kdyžjsem o tom uvažoval, stále jsem to ještě nemohl pochopit.Křičeli jsme na sebe, dokonce jsme se i prali, chtěli jsmejeden druhému ublížit. Když jsme se v devatenácti brali,zaplavovala nás něha a štěstí a nedovedli jsme si životjeden bez druhého vůbec představit. Pak se to začalokazit. Susan myslela, že je to tím, že jsem tak málodoma. Lítal jsem často na desetidenní cesty doZápadoindického souostroví a jí nezbývalo nic než práceasistentky u zubaře a nudná, nekonečná práce vdomácnosti. V záchvatu starostlivosti a lásky k Susanjsem tehdy dal u BOAC výpověď a odešel jsem kInterportu, kde jsem lítal jen na krátké vzdálenosti a mohljsem trávit většinu nocí doma. Měl jsem tam menší plat amnohem menší vyhlídky na postup, tři měsíce jsme alebyli šťastnější. Pak přišlo dlouhé období, ve kterém jsmese oba poctivě snažili, a pak posledních šest měsíců, kdyjsme si už vzájemně drásali a ničili nervy.Od té doby jsem se snažil nemít k nikomu a k ničemužádný vztah. Nevázat se. Být nezávislý, osamocený anezúčastněný. Po bouřce se ze mě stal kus ledu.Maringotku jsem se vůbec nesnažil zútulnit, nechtěl jsemjí vtisknout svou osobnost. Nepotřeboval jsem to. Nechtěljsem se vázat na nic, dokonce ani na starou maringotku.A určitě jsem také nechtěl navázat vztah k Tydermanovi,Goldenbergovi, Annie Villarsové a Colinu Rossovi.Až na Goldenberga jsem je měl všechny na palubě přisvém příštím letu.Dva dny předtím jsem strávil s aztékem, vozil jsemnějaké obchodníky do filiálek jejich továren v Německu aLucembursku. V sobotu Joe skončil práci na náhradnímcherokee, a tak jsem s ním teď vyrazil. Průtokoměr palivasice ještě stále povzbudivě ukazoval na nulu, ale elektrikauž byla v pořádku, generátor nebyl přetížený. Je sicepravda, že se letadlo pořád ještě naklánělo na jednokřídlo, ale to křídlo se alespoň blyštělo jako zrcadlo,kabina voněla čistotou, i popelníčky byly vyčištěné.Cestující jsem měl vyzvednout v Cambridgi. Přestožejsem přistál půl hodiny před plánovaným časem, major užtam čekal. Našel jsem ho, jak sedí v rohu vstupní haly.Nezpozoroval mě hned. Když jsem se k němu blížil,vytáhl z pouzdra dalekohled a položil ho na stůl.Dalekohled se mi zdál malý na tak velké pouzdro. A šup,majorova ruka vjela znovu do pouzdra a vytáhla stříbrnoucestovní láhev v koženém pouzdru. Major se bleskurychlenapil, pak blaženě vzdychl a láhev zase rychlezašrouboval.Zvolnil jsem krok, aby stačil schovat svůj životabudič poddalekohled do pouzdra, než k němu dojdu. Pak jsem hopozdravil."Dobré jitro," řekl odměřeně.Vstal, zapnul pouzdro a přehodil si řemen přes rameno.34

it a pat as it swung into its usual facing forwards positionon his stomach."All set?""The others are not here yet. It's still early.""Ah. No. Of course."He wiped his moustache carefully with his hand andtucked his chin back into his neck."No bombs today, I hope?" He wasn't altogether meaningto joke."No bombs," I assured him.He nodded, not meeting my eyes."Very upsetting, last Friday. Very upsetting, you know."He paused. "Nearly didn't come, today, when I heard thatColin… er…" He stopped."I'll stay in the aeroplane all afternoon," I promised him.The Major nodded again, sharply."Had a Board of Trade fellow come to see me. Did youknow that?""They told me so.""Been to see you too, I suppose.""Yes.""They get about a bit.""They're very thorough. They'll go a hundred miles to geta single answer to a simple question."He looked at me sharply."Speaking from bitter experience?"I hadn't known there was any feeling in my voice.I said, "I've been told they do."He grunted. "Can't think why they don't leave it to thepolice."No such luck, I thought. There was no police force in theworld as tenacious as the British Board of Trade.Annie Villars and Colin Ross arrived together, deep in apersuasive argument that was getting nowhere."Just say you'll ride my horses whenever you can.""… too many commitments.""I'm not asking a great deal.""There are reasons, Annie. Sorry, but no."He said it with an air of finality, and she looked startledand upset. "Good morning," she said to me abstractedly."Morning, Rupert.""Morning, Annie," said the Major.Colin Ross had achieved narrow pale-grey trousers and ablue open-necked shirt."Morning, Matt," he said.The Major took a step forward, bristling like a terrier."Did I hear you turning down Annie's proposition?""Yes, Major.""Why?" he asked in an aggrieved tone. "Our money is asgood as anyone else's, and her horses are always fit.""I'm sorry, Major, but no. Just let's leave it at that."The Major looked affronted and took Annie Villars off tosee if the bar was open. Colin sighed and sprawled in awooden armchair."God save me," he Said, "from crooks."I sat down too."She doesn't seem crooked to me.""Who, Annie? She isn't really. Just not one hundred percentpermanently scrupulous. No, it's that crummy slobGoldenberg that I don't like. She does what he says, a lottoo much. I'm not taking indirect riding orders from him.""Like Kenny Bayst?" I suggested.He looked at me sideways."The word gets around, I see. Kenny reckons he's wellout of it. Well I'm not stepping in." He paused reflectively."The Board of Trade investigator who came to see measked if I thought there was any significance in Bayst havingcried off the return trip the other day."Nosil dalekohled vpředu na břiše."Všechno v pořádku? Už poletíme?""Ostatní tu ještě nejsou, je brzy.""Ach tak, pravda."Pečlivě si přihladil knír a sklonil hlavu."Doufám, že dnes nejsou na programu žádné bomby?"Neřekl to žertovně."Žádné bomby nebudou," ujistil jsem ho.Přikývl, ale nepodíval se mi do očí."Minulý týden to bylo velice rozčilující, velice rozčilující,skutečně." Odmlčel se. "Když jsem se dnes dozvěděl, žepoletí také Colin, málem jsem odřekl… hm…"Slíbil jsem mu, že zůstanu u letadla celé odpoledne.Pátravě se na mě zadíval."Byli za mnou pánové z vyšetřovací komise zministerstva. Víte o tom?""Říkali mi to.""Předpokládám, že za vámi byli také.""Ano.""Dělají všechno důkladně.""To jistě, ochotně urazí sto mil, aby získali jedinouodpověď na jedinou otázku."Ostře se na mě podíval."To mluvíte z vlastní zkušenosti?"Neuvědomil jsem si, že jsem mluvil trpce."Slyšel jsem to od lidí.""Nechápu, proč celou záležitost nepředají policii,"zabručel.Kdepak, říkal jsem si, to by nebylo ono. Žádná policie nasvětě není tak důkladná a vytrvalá jako vyšetřovacíkomise ministerstva.Annie Villarsová a Colin Ross dorazili společně, zcelazaujatí vážným rozhovorem, který zřejmě k ničemunevedl."Stačilo by mně, kdybyste mi slíbil, že pojedete mojekoně, kdykoli vám vybude čas.""Mám toho skutečně moc…""Já vás přece ale o tolik nežádám…""Ne, Annie, nezlobte se, mám k tomu své důvody."Odmítl s konečnou platností. Ustaraně a nešťastně se naněho podívala. Roztržitě nás s majorem pozdravila."Dobré jitro," odpověděl major.Colin Ross měl na sobě úzké světle šedé kalhoty arozhalenou modrou košili.Popřál mi dobré jitro.Major se obrátil na Colina, naježený jako foxteriér."Slyšel jsem dobře, že jste odmítl její nabídku?""Ano, slyšel jste dobře.""Proč, prosím vás?" namítl dotčeně. "Platíme přece stejnějako ostatní, a máme výborné koně.""Je mi líto majore, ale odmítám, nemá smysl to dálrozvádět."Major se zatvářil uraženě a odvedl Annii Villarsovou kbaru. Colin vzdychl a usadil se v dřevěném křesle."Pane bože, chraň mě od podvodníků!" řekl.Posadil jsem se také."Ona ale nevypadá jako podvodník.""Kdo, Annie? Taky že není. Jen jí chybí do úplnépoctivosti nějaké to procento. Ne, mně vadí ten darebákGoldenberg a ona ho poslouchá skoro na slovo. A jánemám chuť přijímat jeho rozkazy jejím prostřednictvím.""Jako třeba Kenny Bayst," poznamenal jsem.Podíval se na mě."Jak vidím, tak se nic neutají. Kenny se raduje, že je ztoho venku, a já do jeho bot nepolezu." Zamyslel se. "Tichlapi z ministerstva, co za mnou přišli, se ptali, jestlipřikládám nějaký význam tomu, že se s námi tehdy Kennynevracel."35

"What did you say?""Co jste jim na to řekl?""I said I didn't. Did you?" "Řekl jsem že ne. A co vy?""I confess I wondered, because he did go across to theaeroplane after the races, and he certainly felt murderous,but…"náladu měl vražednou…""But," he agreed, "would Kenny Bayst be cold bloodedenough to kill you and me as well?" He shook his head."Not Kenny, I wouldn't have thought.""And besides that," I nodded, "he only came to thesteaming boil after he lost the three-thirty, and just howwould he rustle up a bomb at Haydock in a little over onehour?""He would have to have arranged it in advance.""That would mean that he knew he would lose the race…""It's been done," said Colin dryly.There was a pause. Then I said, "Anyway, I think we hadit with us all the time. Right from before I left base."He swivelled his head and considered it. "In that case…Larry?""Would he?""God knows. Sneaky fellow. Pinched Nancy's hundredquid. But a bomb… and what was the point?"I shook my head.Colin said, "Bombs are usually either political or someone'snext of kin wanting to collect the insurance.""Fanatics or family…" I stifled the beginnings of a yawn."You don't really care, do you?" he said."Not that much.""It doesn't disturb you enough to wonder whether thebomb merchant will try again?""About as much as it's disturbing you."He grinned."Yes… well. It would be handy to know for sure whosename was on that one. One would look so damn silly takingfiddly precautions if it was the Major who finally gotclobbered. Or you.""Me?" I said in astonishment."Why not?"I shook my head. "I don't stand in anyone's way to anything.""Someone may think you do.""Then they're nuts.""It takes a nut… a regular psycho… to put a bomb in anaeroplane…"Tyderman and Annie Villars came back from the directionof the bar with two more people, a man and a woman."Oh Christ," Colin said under his breath. "Here comes myown personal Chanter." He looked at me accusingly. "Youdidn't tell me who the other passengers were.""I don't know them. Who are they? I don't do the bookings."We stood up. The woman, who was in her thirties butdressed like a teenager, made a straight line for Colin andkissed him exuberantly on the cheek."Colin, darling, there was a spare seat and Annie said Icould come. Wasn't that absolutely super of her?"Colin glared at Annie who pretended not to notice.The girl-woman had a strong upper-class accent, whiteknee socks, a camel-coloured high-waisted dress, severaljingling gold bracelets, streaky fair brown long hair, aknock-you-down exotic scent and an air of expecting everyoneto curl up and die for her.She latched her arm through Colin's so that he couldn'tdisentangle without giving offence, and said with a somehowunattractive gaiety, "Come along everyone, let's takethe plunge. Isn't it all just too unnerving, flying around"Musím se přiznat, že jsem o tom předtím uvažoval. Jistěměl možnost se k letadlu během odpoledne vrátit, a"To je sice pravda," řekl Colin, "ale myslíte si, že by bylKenny schopen chladnokrevně zabít taky nás dva? Já simyslím že ne."Přikývl jsem. "Ostatně on se tak rozzuřil teprve po tomdostihu v půl čtvrté, nedovedu si představit, jak by mohl vHaydocku během jedné hodiny splašit časovanou bombu.""Byl by si ji musil opatřit předtím.""To ovšem znamená, že věděl předem, že dostihprohraje.""Nebyl by první ani poslední," řekl Colin suše.Chvíli bylo ticho. "Já si stejně myslím, že jsme si tubombu už přivezli s sebou," řekl jsem, "měli jsme ji asi napalubě už před startem."Podíval se na mě a zamyslel se. "Pak ale… myslíte, žeLarry…?""Nevím.""Byl to trochu uličník. Vytáhl z Nancy sto liber. Alečasovaná bomba… jaký by to mělo smysl?"Pokrčil jsem rameny."Atentáty s bombou mají většinou nějaký politický motiv,anebo se někdo snaží zbavit příbuzného s vysokou životnípojistkou," dodal Colin."Blázni nebo příbuzenstvo…" pracně jsem potlačil zívnutí."Vám je to dost jedno, viďte?""Dost.""To vás vůbec nevzrušuje, že by to ten chlap mohl zkusitznovu?""Vzrušuje mě to asi tolik jako vás," poznamenal jsem.Ušklíbl se."No dobře… Stejně bych ale rád věděl, komu ta bombavlastně platila. Vypadal bych dost směšně, kdybych dělalbůhvíjaká bezpečnostní opatření a nakonec by oddělalitřeba majora. Nebo vás.""Mě?" zeptal jsem se překvapeně."Proč ne?"Zavrtěl jsem hlavou. "Já přece nikomu v ničemnepřekážím.""Někdo se na to třeba dívá jinak.""Pak to je ale cvok.""To jistě, bombu do letadla může dát jenom cvok,skutečný blázen."Tyderman a Annie Villarsová se vrátili z baru s dvěmadalšími lidmi, s mužem a ženou."Pane na nebi," zaúpěl Colin, "tamhle kráčí můj Chanter vženském vydání." Vyčítavě se na mě podíval. "Vy jste mineřekl, kdo s námi letí.""Já to nevěděl, nemám s rezervacemi nic společného.Kdo je to?"Vstali jsme. Žena, asi třicetiletá, ale oblečená jakoholčička, se přihrnula ke Colinovi a štědře ho zlíbala natváře."Coline, miláčku, měli jste ještě volná místa a Annie minabídla, ať letím s vámi. Že byla strašně hodná?"Colin vrhl na Annii zničující pohled, ale ta se tvářila jakoneviňátko.Dáma oblečená za děvčátko mluvila značně afektovaně.Měla bílé podkolenky, světle žluté princesové šaty, ruceověšené cinkajícími zlatými náramky a hnědé vlasy sodbarvenými světlými prameny. Obklopoval ji oblakexotické vůně. Byla očividně z těch, které očekávají, že sejim každý vrhne k nohám a bude ochoten pro ně s radostízemřít.Zavěsila se do Colina, takže se od ní nemohl odpoutat,aniž by ji urazil. "Tak pojďte, jdeme na to," zašveholiladovádivě, "lítat s Colinem je teď ohromně vzrušující."36

with Colin these days.""You don't actually have to come," Colin said withoutquite disguising his wishes.She seemed oblivious. "Darling," she said. "Too riveting.Nothing would stop me."She moved off towards the door, followed by the Majorand Annie and the new man together, and finally by me.The new man was large and had the same air as thewoman of expecting people to jump to it and smooth hispath. The Major and Annie Villars were busy smoothing it,their ears bent deferentially to catch any falling crumbs ofwisdom, their heads nodding in agreement over everyopinion.The two just-teenage girls I had stationed beside thelocked aircraft were still on duty, retained more by thepromise of Colin's autograph than by my money. They gotboth, and were delighted. No one, they anxiously insisted,had even come Close enough to ask what they were doing.No one could possibly have put a piece of chewinggum on to the aeroplane, let alone a bomb.Colin, signing away, gave me a sidelong look of amusementand appreciation and said safety came cheap at theprice. He was less amused to find that the affectionatelady had stationed herself in one of the rear seats and wasbeckoning him to come and sit beside her."Who is she?" I asked."Fenella Payne-Percival. Fenella pain in the neck."I laughed. "And the man?""Duke of Wessex. Annie's got a horse running for himtoday.""Not Rudiments again?"He looked up in surprise from the second autographbook. "Yes. That's right. Bit soon, I would have thought."He finished the book and gave it back. "Kenny Bayst isn'triding it." His voice was dry."You don't say."The passengers had sorted themselves out so that Annieand the Duke sat in the centre seats, with the Major waitingfor me to get in before him into the first two. He noddedhis stiff little nod as I Stepped up on to the wing, andpushed at his moustache.Less tense, slightly less rigid, than last time. The ownerwas along instead of Goldenberg and Kenny wasn't thereto stir things up. No coup today, I thought. No coup to gowrong.The flight up was easy and uneventful, homing to the radiobeacon on the coast at Ottringham and tracking awayfrom it on a radial to Redcar. We landed without fuss onthe racecourse and the passengers yawned and unbuckledthemselves."I wish every racecourse had a landing strip," Colinsighed. "It makes the whole day so much easier. I hate allthose dashes from airport to course by taxi."The racecourses which catered for aeroplanes were in aminority, which seemed a shame considering there wasroom enough on most, if anyone cared enough. Harleyconstantly raved in frustration at having to land ten orfifteen miles away and fix up transportation for the passengers.All the conveniently placed RAF airfields withsuperb runways who either refused to let private aircraftland at all, or shut their doors firmly at 5 pm weekdaysand all day on Saturdays had him on the verge of tears.As also did all the airfields whose owners said they wouldn'ttake the responsibility of having an aircraft land thereor take off if they didn't have a fire engine standing by,even though Harley's own insurance didn't require it."The English are as air-minded as earth worms," Harleysaid.On the other hand Honey had tacked a list to the office"Vždyť vás k tomu nikdo nenutí," Colin skoro vzdychl.Tvářila se, jako když to neslyšela. "Miláčku, je toohromné dobrodružství, o to se nenechám připravit."Odešla k východu, za ní vyšel major, pak Annie s tímcizím člověkem a já šel poslední. Nový cestující byl veliký,rozložitý, vypadal důležitě a podobně jako ta dáma bylzřejmě zvyklý, že se mu všichni klaněli. Major a AnnieVillarsová dělali co mohli, hltali každé slovo, které utrousil,jako perlu, uši natažené a horlivě na všechno přikyvovali.Dvě mladá děvčata, která jsem pověřil, aby hlídalaletadlo, než se vrátím, stála poctivě na stráži. Udržel jetam určitě slib, že jim Colin věnuje autogram, peněžitáodměna pro ně tak důležitá nebyla. Obě dostaly peníze iautogram a byly celé šťastné. Přísahaly, že se k letadluvůbec nikdo nepřiblížil, že nikdo neměl možnost na letadloani sáhnout, natož do něj dát bombu.Colin, který se právě podpisoval, se na mne pobaveněpodíval. Ocenil, jak snadno a lacino jsem si opatřilbezpečnostní stráž. Ztratil náladu, když viděl, že se jehonadšená, oddaná ctitelka uvelebila na jednom ze zadníchsedadel a že na něho mává z okénka, aby si šel sednoutvedle ní."Kdo je to?" zeptal jsem se."Fenella Payne-Percmalová. Říká se jí morová Fenella."Zasmál jsem se. "A kdo je ten mužský?""To je vévoda z Wessexu. Annie trénuje jednoho z jehokoní, dnes poběží.""Snad to není zase Rudiments?"Překvapeně vzhlédl od druhého památníčku. "Ano, je.Podle mého názoru s ním mohli chvíli počkat." Skončilpodpisovou akci. "Kenny Bayst ho ale nejede," dodal suše."Ale nepovídejte!"Cestující se rozsadili, Annie s vévodou na středníchsedadlech, major čekal, až nastoupím, aby si mohlsednout vpředu vedle mě. Kývl na mě, když jsem vylézalna křídlo, a popotahoval se za knír.Byl o poznání méně škrobený než při minulém letu.Neletěl s námi ani Goldenberg ani Kenny, takže byl klid.Tentokrát to bude bez zápletky, říkal jsem si, žádnéintriky, žádné tajné plány, které by se mohly zhatit.Let byl snadný a klidný. Namířil jsem nejdřív naradiomaják u Ottringhamu a pak jsem se stočil na Redcar.Hladce jsme přistáli na závodišti, cestující se odpoutali aznuděně zívali."Přál bych si, aby měli přistávací plochu na každémzávodišti," vzdychl Colin. "Všechno je pak mnohemjednodušší. K smrti nerad dojíždím na místo taxíkem."Jenom hrstka dostihových závodišť měla zařízení promalý letecký provoz, a to byla škoda, protože všude bylodost a dost místa na to, aby se tam mohly zřídit přistávacíplochy. Harley se věčně rozčiloval nad tím, že jeho stroječasto musely přistávat deset až patnáct mil od závodišť aon musel zařizovat dopravu cestujících z letiště na místo.Přiváděla ho k zuřivosti všechna výhodně umístěnávojenská letiště s dokonalými dráhami, která buďtonedovolovala přistání soukromým letadlům, neboomezovala provoz na všední den do sedmnácti hodin a vsobotu a v neděli nepřijímala vůbec. Harleye také přivádělik zoufalství majitelé soukromých letišť, kteří se ohánělitím, že si nemůžou vzít na svědomí dát souhlas k přistánícizích letadel, když nemají požární vozy, ačkoli to podlepojistných předpisů nebylo nutné.Stěžoval si, že Angličané mají stejný smysl pro lítání jakožížaly.Zato Honey přibila na dveře kanceláře velikou ceduli,37

wall which started in big red letters "God Bless…" and continuedwith all the friendly and accommodating places likeKempton Park, which let you land up the five furlongstraight (except during five furlong races) and RAF stationslike Wroughton and Leeming and Old Sarum, whoreally tried for you, and the airfields who could let youland when they were officially shut, and all the privatelyowned strips whose owners generously agreed to you usingthem any time you liked.Harley's view of Heaven was an open public landing fieldoutside every town and a windsock and a flat four furlongson every racecourse. It wasn't much to ask, he said plaintively.Not in view of the dozens of enormous airfieldswhich had been built during World War Two and were nowdisused and wasted.He could dream, I thought. There was never any moneyfor such schemes, except in wars.The passengers stretched themselves on to the grass.Fenella Payne-Percival made little up and down jumps ofexcitement like small girl, the Major patted his binocularcase reassuringly, Annie Villars efficiently picked up herown belongings and directed a look of melting femininehelplessness towards the Duke, Colin looked at his watchand smiled, and the Duke himself glanced interestedlyaround and said, "Nice day, what?"A big man, he had a fine looking head with thick greyinghair, eyebrows beginning to sprout, and a strong squarejaw, but there wasn't enough living stamped on his facefor a man in his fifties, and I remembered what Nancy hadsaid of him sweet as they come, but nothing but cottonwool upstairs.Colin said to me, "Are you coming into the paddock?"I shook my head. "Better stay with the aeroplane, thistime."The Duke said, "Won't you need some lunch, my dearchap?""It's kind of you, sir, but I often don't have any.""Really?" He smiled. "Must have my lunch."Annie Villars said, "We'll leave soon after the last. Abouta quarter to five.""Right," I agreed."Doesn't give us time for a drink, Annie," complained theDuke.She swallowed her irritation. "Any time after that, then.""I'll be here," I said."Oh do come on," said Fenella impatiently. "The pilot canlook after himself can't he? Let's get going, do. Come on,Colin darling."She twined her arm in his again and he all but squirmed.They moved away towards the paddock obediently, withonly Colin looking back. I laughed at the desperation onhis face and he stuck out his tongue.There were three other aircraft parked in a row. One private,one from a Scottish taxi firm, and one Poly-plane.All the pilots seemed to have gone in to the races, butwhen I climbed out half way through the afternoon tostretch my legs, I found the Polyplane pilot standing tenyards away, staring at the Cherokee with narrowed eyesand smoking a cigarette.která byla červeným písmem nadepsána Pane Bože,žehnej… a pak následovala jména všech přátelských aochotných závodišť, jako byl třeba Kempton Park, kdečlověku dovolili přistát na třičtvrtěmílové cílové rovince(pokud se tam zrovna neběžel dostih) a sídla posádekvojenského letectva, jako byl Wroughton, Leeming neboOld Sarum, kde projevovali skutečnou ochotu a dovoliličlověku přistát, i když oficiálně nepřijímali. Na ceduli bylataké jména soukromých letišť, jejichž majitelé velkorysepovalovali přistání, kdykoli bylo třeba.Harley si představoval, že v nebi určitě musí být letiště ukaždého města a u každého dostihového závodištěpřistávací plocha a větrný pytel. Považoval to za docelaskromný sen, vždyť přece za války vyrostly tucty velikýchletišť jako houby po dešti. Teď ta letiště ležela ladem azvolna se rozpadala.Harley je idealista, říkal jsem si, na takové projekty seseženou peníze jedině za války.Cestující vystoupili, protahovali se, Fenella Payne-Percevalová vesele poskakovala jako malá holčička amajor láskyplně poplácával pouzdro na dalekohled. Anniesi energicky posbírala věci a pak vrhla na vévodu pohledplný ženské nemohoucnosti. Colin se podíval na hodinky ausmál se. Vévoda se ze zájmem rozhlédl a pak všemoznámil, že je krásný den.Vévoda byl vysoký, statný, měl hezkou hlavu sprošedivělými vlasy, husté obočí, pevnou bradu, aleobličej měl na padesátníka příliš klidný a hladký, životemmálo poznamenaný, bez vrásek. Vzpomněl jsem si, jakNancy říkala, že vévoda je neobyčejně hodný a milý, ale vhlavě toho moc nemá."Půjdete se podívat k padoku?" obrátil se ke mně Colin.Zavrtěl jsem hlavou. "Ne, tentokrát zůstanu raději tady.""To se nepůjdete ani naobědvat, příteli?" zeptal sevévoda."Jste velmi laskav, ale já často neobědvám.""Skutečně? To já bych se v poledne bez jídla neobešel.""Můžeme odletět hned po posledním dostihu, tak asi vetři čtvrti na šest," řekla Annie Villarsová."Jak si přejete.""Ale to nám nezbude čas ani na skleničku," protestovalvévoda.Byla podrážděná, ale ovládla se. "Dobře, tak poletíme ochvíli později."Slíbil jsem, že je budu očekávat.Fenella byla netrpělivá. "Tak už prosím vás pojďte, pilotse snad o sebe postará, ne? Už pojďte, pojď, Coline,miláčku."Zase se do něho zavěsila, nemohl se vytrhnout. Všichniposlušně odcházeli k padoku, jen Colin se ještě otočil. Daljsem se do smíchu, když jsem viděl jeho zoufalý pohled.Colin na mě vyplázl jazyk.Vedle nás stála tři další letadla: jedno soukromé, jednoskotské aerotaxi a jeden stroj firmy Polyplane. Nejdřívjsem myslel, že piloti odešli na dostihy, ale když jsemvystoupil, abych se trochu protáhl, stál kousek ode mnepilot z Polyplanu, pokuřoval a díval se na mého cherokee.He was one of the two who had been at Haydock. Heseemed surprised that I was there.Byl to jeden z těch dvou, se kterými jsem se setkal vHaydocku, a tvářil se překvapeně, že mě vidí."Hello," I said equably. Always a sucker. "Dobrý den," pozdravil jsem přátelsky. Byl jsemnepoučitelný.He gave me the old hard stare. "Taking no chances today,I see."Nevraživě se na mě podíval. "Vidím, že dnes nechcete nicriskovat," řekl kousavě.I ignored the sneer in his voice. "That's right.""To máte pravdu.""We got rid of that aircraft," he said sarcastically noddingtowards it, "because we'd flown the guts out of it. It's only"Téhle mašiny jsme se zbavili, protože už byla vylítaná.Už k ničemu není, leda pro takové žabaře, jako jste vy."suitable now for minor operators like you.""It shows signs of the way you flew it," I agreed politely"Je trochu opotřebovaná," řekl jsem zdvořile, "nese stopy38

and that deadly insult did nothing towards cooling thefeud. He compressed his lips and flicked the end of hiscigarette away into the grass.A thin trickle of blue smoke arose from among the tangledgreen blades. I watched it without comment. Heknew as well as I did that smoking near parked aircraftwas incredibly foolish, and on all airfields, forbidden.He said, "I'm surprised you take the risk of flying ColinRoss. If your firm are proved to be responsible for hisdeath you'll be out of business.""He's not dead yet.""If I were him I wouldn't risk flying any more with Derrydowns.""Did he, by any chance," I asked, "once fly with Polyplanes?Is all this sourness due to his having transferredto Derrydowns instead?"He gave me a bitter stare. "No," he said.I didn't believe him. He saw that I didn't. He turned onhis heel and walked away. Rudiments won the big race.The dim green colours streaked up the centre of the trackat the last possible moment and pushed Colin on the favouriteinto second place. I could hear the boos all theway from the stands.An hour until the end of racing. I yawned, leaned back inmy seat, and went to sleep.A young voice saying "Excuse me," several times, wokeme up.I opened my eyes. He was about ten, slightly shy, ultrawell bred. Squatting down on the wing, he spoke throughthe open door."I say, I'm sorry to wake you, but my uncle wanted meto come over and fetch you. He said you hadn't had anythingto eat all day. He thinks you ought to. And besides,he's had a winner and he wants you to drink his health.""Your uncle is remarkably kind," I said, "but I can't leavethe aeroplane.""Well, actually, he thought of that. I've brought my father'schauffeur over with me, and he is going to sit herefor you until you come back."He smiled with genuine satisfaction at these arrangements.I looked past him out of the door, and there, sureenough, was the chauffeur, all togged up in dark greenwith a shining peak to his cap."OK," I said. "I'll get my jacket."He walked with me along the paddock, through the gate,and across to the members' bar."Awfully nice chap, my uncle," he said."Unusually thoughtful," I agreed."Soft, my mother says," he said dispassionately. "He'sher brother. They don't get along very well.""What a pity.""Oh, I don't know. If they were frightfully chummy shewould always be Wanting to come with me when I go tostay with him. As it is, I go on my own, and we havesome fantastic times, him and me. That's how I know howsuper he is." He paused. "Lots of people think he's terriblythick, I don't know why." There was a shade of anxiety inhis young voice. "He's really awfully kind."I reassured him. "I only met him this morning, but Ithink he's very nice."His brow cleared. "You do? Oh, good."The Duke was knee deep in cronies all armed withglasses of champagne. His nephew disappeared from myside, dived through the throng, and reappeared tugging athis uncle's arm."What?" The kind brown eyes looked round saw me. "Ohyes." He bent down to talk, and presently the boy cameback."Champagne or coffee?""Coffee, please."špatného zacházení, asi jako vůz z autoškoly." To bylasmrtelná urážka a jistě nepřispěla k přátelským vztahůmmezi oběma firmami.Sevřel rty a zahodil nedopalek cigarety do trávy. Viděljsem, jak tenký pramínek modrého kouře zvolna stoupáze spletených travin. Věděl stejně dobře jako já, že kouřitu zaparkovaného letadla je pitomost a že je to také navšech letištích přísně zakázáno."Divím se, že si troufáte lítat s Colinem Rossem," řekl."Kdyby se mu něco stalo a kdyby se prokázalo, že vašefirma je zodpovědná za jeho smrt, tak byste se položili.""Zatím je naživu.""Kdybych byl na jeho místě, tak bych s vaší firmounelítal.""Poslyšte, nejezdil on dřív s vámi?" zeptal jsem se. "Anemáte vy náhodou vztek, protože teď litá s námi?"Zuřivě se na mě podíval. "Ne," odsekl.Nevěřil jsem mu a on to věděl. Otočil se na patě aodešel. Rudiments vyhrál hlavní dostih. Zahlédl jsem jehonevýrazné zelené barvy ve středu pole. Vynořil se těsněpřed clem a zatlačil Colina na druhé místo. Z dálky jsemslyšel nespokojený křik zklamaného publika.Zbývala ještě hodina do konce dostihů. Zívl jsem,uvelebil se na svém sedadle a usnul.Probudil mě dětský hlas. "Promiňte, pane," opakoval.Otevřel jsem oči. Na křídle letadla seděl na bobečku asidesetiletý, zdvořilý, trochu ostýchavý chlapec a nakukovaldo otevřených dvířek."Promiňte, prosím, že jsem vás vzbudil, ale poslal mě provás strýček. Prý jste celý den nic nejedl a máte se prýnajíst. A také, strýcův kůň vyhrál a máte si prý na to přijítpřipít.""Tvůj strýček je moc hodný, ale já nemůžu odejít odletadla.""Já vím, ale já přivedl strýčkova šoféra a on vám tupočká, než se vrátíte."Zářil. Byl pyšný na to, jak to šikovně zařídil.Podíval jsem se ven. Skutečně tam stál, v krásné,tmavozelené šoférské uniformě, s vyleštěným štítkem učepice."Tak tedy dobře," řekl jsem. "Jen si vezmu sako."Šli jsme spolu podél padoku, pak brankou, a zamířili jsmedo klubového baru."Strýček je moc prima," hlásil chlapec."Je velmi hodný," souhlasil jsem."Maminka říká, že je bačkora. On je její bratr, víte? Aleoni se moc nekamarádí.""To je škoda.""Ale ani ne, kdyby se kamarádili, tak by maminka chtělavždycky se mnou, když jedu ke strýčkovi. Takhle můžu jetsám a máme se spolu báječně. On je opravdu prima."Odmlčel se. "Lidi říkají, že mu to moc nezapaluje, jánevím proč." Tvářil se ustaraně. "On je moc hodný.""Setkal jsem se s tvým strýcem poprvé dnes ráno a mocse mi líbí," utěšoval jsem ho.Rozzářil se. "Opravdu? To jsem rád!"Vévodu jsme našli obklopeného zástupem príživníků,popíjejících šampaňské. Chlapec zmizel v davu, vynořil seu strýce a zatahal ho za rukáv.Vévoda se ohlédl a pokynul mi. Pak se sklonil a něcochlapci říkal. Hoch se zase vynořil u mne."Chcete šampaňské nebo kávu?" zeptal se."Prosil bych kávu."39

"I'll get it for you.""I'll get it," I suggested."No. Let me. Do let me. Uncle gave me the money." Hemarched off to the far end of the counter and ordered acup of coffee and two rounds of smoked salmon sandwiches,and paid for them with a well crushed pound note."There," he said triumphantly. "How's that?""Fine," I said. "Terrific. Have a sandwich.""All right."We munched companionably. "I say," he said, "look atthat man over there, he looks like a ghost."I turned my head. Big blond man with very pale skin.Pair of clumsy crutches. Large plaster cast. Acey Jones.Not so noisy today. Drinking beer very quietly in a farcorner with a nondescript friend. "He fell down some stepsand broke his ankle and collected a thousand pounds froman insurance policy," I said."Golly," said the boy. "Almost worth it.""He thinks so, too.""Uncle has something to do with insurance. Don't knowwhat, though.""An underwriter?" I suggested."What's that?""Someone who invests money in insurance companies, ina special sort of way.""He talks about Lloyd's, sometimes. Is it something to dowith Lloyd's?""That's right." He nodded and looked wistfully at thesandwiches."Have another," I suggested."They're yours, really.""Go on. I'd like you to." He gave me a quick bright glanceand bit into number two."My name's Matthew," he said.I laughed. "So is mine.""Is it really? Do you really mean it?""Yes.""Wow."There was a step behind me and the deep Eton-soundingvoice said, "Is Matthew looking after you all fight?""Great sir, thank you," I said."His name is Matthew too," said the boy. The Dukelooked from one of us to the other."A couple of Matts, eh? Don't let too many people wipetheir feet on you."Matthew thought it a great joke but the touch of sadnessin the voice was revealing. He was dimly aware that despitehis ancestry and position, one or two sharper mindshad wiped their feet on him.I began to like the Duke."Well done with Rudiments, sir," I said.His face lit up. "Splendid, wasn't it? Absolutely splendid.Nothing on earth gives me more pleasure than seeing myhorses win."I went back to the Cherokee just before the last race andfound the chauffeur safe and sound and reading DoctorZhivago. He stretched, reported nothing doing, and ambledoff.All the same I checked the aircraft inch by inch insideand even unscrewed the panel to the aft baggage compartmentso that I could see into the rear part of the fuselage,fight back to the tail Nothing there that shouldn't be.I screwed the panel on again. Outside the aircraft, Istarted in the same way.Started only because when I was examining every hingein the tail plane I heard a shout from the next aircraft.I looked round curiously but without much haste.Against that side of the Polyplane which faced away fromthe stands, two large men were laying into Kenny Bayst."Já vám pro ni dojdu.""Může si dojít sám.""Ne prosím vás, já vám dojdu, dovolte mi to, strýček mina to dal peníze." Odběhl k pultu, objednal kávu a dvěporce obložených chlebíčků s uzeným lososem. Platilzmačkanou jednolibrovou bankovkou. "Jak se vám tolíbí?" ptal se pyšně."Vypadá to ohromně. Vezmi si chlebíček.""Děkuji."Spokojeně jsme se dali do jídla. "Poslyšte, podívejte setamhle na toho pána, vypadá jako duch," ozval sechlapec.Ohlédl jsem se. Vysoký, bledý, plavovlasý muž s berlemia sádrou na noze. Acey Jones. Tentokrát tak bujařenehlaholil. Tiše seděl v koutku a popíjel pivo s nějakýmnenápadným člověkem. "Ten pán spadl ze schodů, zlomilsi kotník a dostal za to od pojišťovny tisíc liber.""Páni, to se mu tedy vyplatilo!""Však on si to taky libuje.""Strýc má taky něco společného s pojišťovnou, jenženevím co.""Možná že je ručitelem.""Co to je?""Ručitel je člověk, který určitým způsobem investuje dopojišťovací společnosti peníze.""Strýček někdy mluví o Lloydech. Má to něco společnéhos Lloydy?""Ano má." Přikývl a zadíval se toužebně na zbývajícíchlebíčky."Vezmi si ještě jeden," pobídl jsem jej."Ty jsou pro vás.""Ale jen si vezmi." Vděčně se na mě podíval a zakousl sedo dalšího chlebíčku."Já se jmenuje Matthew," oznámil."Vidíš, já taky," zasmál jsem se."Ne! Namouduši, opravdu se jmenujete Matthew?""Doopravdy.""Páni!"Za námi se ozval krok a důstojný hlas: "Stará se o vásMatthew jak se patří?""Děkuji, pane, stará se skvěle.""Představ si, on se taky jmenuje Matthew," hlásilnadšeně chlapec."Tak vy jste oba Matti! Dejte si pozor, ať vám nikdo nedášach."Matt to pokládal za výborný žert, vévoda však mluvil smírnou trpkostí. Tušil, že navzdory jeho vznešenémupůvodu a jeho důležitosti ho tu a tam někdo chytřejšísnadno vyšachuje.Vévoda se mi začínal líbit."Gratuluji k Rudimentsovi, pane," řekl jsem.Rozzářil se. "To bylo ohromné, viďte, skutečně ohromné.Nic mě tak nepotěší, jako když vyhraje některý z mýchkoní. To je má největší radost."Vrátil jsem se ke svému cherokee před poslednímdostihem. Vévodův šofér klidně seděl, četl si knížku, akdyž mě uviděl, protáhl se, ohlásil, že se nic zvláštníhonedělo, a odešel.Prohlédl jsem letadlo uvnitř centimetr po centimetru,dokonce jsem i odšrouboval panel za zadnímzavazadlovým prostorem, takže jsem viděl do koncovéčásti trupu. Nikde nic. Panel jsem zase připevnil na místo.Pak jsem zahájil zevní kontrolu. Když jsem prohlíželzávěsy výškového kormidla, ozval se od vedlejšího letadlakřik.Ohlédl jsem se.Za letadlem firmy Polyplane, z dohledu tribun, mlátili dvacizí chlapi Kennyho Baysta.40

CHAPTER SIX 6The pilot of the Polyplane was standing aside and watching.I reached him in six strides.Pilot oranžově bílého letadla stál o kus dál a přihlížel.Doběhl jsem k němu."For God's sake," I said. "Come and help him.""Pojďte mu proboha pomoct!" křikl jsem na něho.He gave me a cold stolid stare.Chladně se na mě podíval."I've got my medical tomorrow. Do it yourself pounds." "Jděte sám, když myslíte, já jdu zítra k prohlídce."In three more steps I caught one of the men by the fist Třemi skoky jsem byl u zápasící skupiny a zachytil jsemas he lifted it high to smash into the crumpling Kenny, zdviženou pěst jednoho z mužů, než dopadla nabent his arm savagely backwards and kicked him hard inthe left hamstring. He fell over on his back with a shout ofmixed anger, surprise, and pain, closely echoed in bothemotion and volume by his colleague, who received thezhrouceného Kennyho. Zkroutil jsem mu ruku za záda akopl ho do slabin. Vykřikl bolestí a překvapením a svalilse. Vzápětí jako ozvěna zařval jeho společník, kteréhojsem vší silou kopl špičkou boty do kostrče.toe of my shoe very solidly at the base of his spine.Bashing people was their sort of business, not mine, andKenny hadn't enough strength left to stand up, let alonefight back, so that I got knocked about a bit here andthere. But I imagined that they hadn't expected any seriousopposition, and it must have been clear to them fromthe beginning that I didn't play their rules.They had big fists all threateningly bunched and the hardround sort of toecaps which cowards hide behind. I kickedtheir knees with vigour, stuck my fingers out straight andhard towards their eyes, and chopped the sides of mypalms at their throats.I'd had enough of it before they had. Still, I outlastedthem for determination, because I really did not want tofall down and have their boots bust my kidneys. They gottired in the end and limped away quite suddenly, as ifcalled off by a whistle. They took with them some damagedknee cartilage, aching larynxes, and one badlyscratched eye and they left behind a stinging head and aset of sore fibs.I leaned against the aeroplane getting my breath backand looking down at Kenny where he sat on the grass.There was a good deal of blood on his face. His nose wasbleeding, and he had tried to wipe it with the back of hishand.I bent down presently and helped him up. He came to hisfeet without any of the terrible slowness of the severelyinjured and there was nothing wrong with his voice."Thanks, sport." He squinted at me. "Those sods saidthey were going to fix me so my riding days were over…God… I feel crook… here, have you got any whisky… aah…Jesus…"He bent double and vomited rakingly on to the turf.Straightening up afterwards he dragged a large handkerchiefout of his pocket and wiped his mouth, looking indismay at the resulting red stains. "I'm bleeding…""It's your nose, that's all.""Oh…" He coughed weakly. "Look, sport, thanks. I guessthanks isn't enough…" His gaze sharpened on the Polyplanepilot still standing aloof a little way of. "That bastarddidn't lift a finger… they'd have crippled me and hewouldn't come… I shouted.""He's got his medical tomorrow," I said."Sod his bloody medical…""If you don't pass your medical every six months, youget grounded. If you get grounded for long in the taxibusiness you lose either your whole job or at least halfyour income…""Yeah," he said. "And your own medical, when does thatcome up?""Not for two months."He laughed a hollow, sick sounding laugh. Swallowed.Swayed. Looked suddenly very small and vulnerable."You'd better go over and see the doctor," I suggested."Maybe… but I've got the ride on Volume Ten on Monday…big race… opportunity if I do well of a better jobthan I've had with Annie Villars… don't want to miss it…"He smiled twistedly. "Doesn't do jockeys any good to beByli to profesionální rváči, já ne, a Kenny byl knepotřebě, nemohl se ani postavit na nohy. Byl jsem bit.Ti chlapi ale vůbec neočekávali, že by se jim mohl někdopostavit na odpor, a taky brzy zjistili, že nedodržujipravidla hry.Měli výhrůžně zaťaté pěsti a na nohách měli boty stvrdými kulatými špičkami, jakých rádi používají zbabělci.Kopal jsem je do kolen, mířil jsem jim prsty do očí a sekalje hranou ruky po krku.Schytal jsem určitě víc ran než oni, ale byl jsemvytrvalejší, protože jsem neměl nejmenší chuť se složit,aby mně pak mohli nakopat do ledvin. Nakonec je topřestalo bavit, zčistajasna se sebrali a odkulhali, jako napovel. Odnesli si pochroumaná kolena, bolavé ohryzky ajedno poškrábané oko. Mně zůstala třeštící hlava azhmožděná žebra.Opřel jsem se o letadlo, snažil se chytit dech a díval sena Kennyho, který ležel přede mnou na trávě. Obličej mělzkrvavený a stíral si hřbetem ruky krev, která mu prýštilaz nosu.Konečně jsem se vzchopil a pomohl Kennymu vstát. Súlevou jsem pozoroval, že se postavil poměrně rychle,nezdálo se mi, že by byl těžce raněný, hlas měl takénormální."Děkuju, kamaráde." Zamžikal opuchlými víčky. "Tisyčáci říkali, že mě zříděj tak, že už si nadosmrti na koněnesednu. "Páni… mně je nanic… hele, nemáš něco k pití…páni…"Vzpřímil se, vytáhl z kapsy veliký kapesník, otřel si ústa azděšeně se zadíval na červené skvrny, které se nakapesníku objevily. "Teče mi krev…""To je jenom z nosu.""Jo tak…" Pracně si odkašlal. "Poslyš, kamaráde, faktděkuju. Za to se ani dost poděkovat nedá…" Zadíval se napilota firmy Polyplane, který stál opodál. "Tamhle ten hajzlani nehnul prstem… byl by mě klidně nechal zmrzačit… anise nehnul… a já řval o pomoc.""Jde zítra k lékařské prohlídce.""Ať se jde vycpat s tou prohlídkou…""To není jen tak. Máme prohlídku jednou za půl roku, akdyž neprojdem, nesmíme lítat, a když nesmíme lítat,můžeme přijít o místo, nebo přinejmenším dostáváme jenpoloviční plat…""Jo tak. A kdy ty máš prohlídku?""Až za dva měsíce."Bolestivě, sípavě se zasmál, polkl a zakolísal. Najednouvypadal křehký a snadno zranitelný."Měl bys jít k doktorovi.""Možná… Jenže já musím jet v pondělí Volume Ten…bude to velkej dostih… jestli zajedu, dostanu možná lepšíflek než mám u Annie Villarsový… nechci to prošvihnout…"Usmál se. "Žokejům to taky nedělá moc dobře, když41

grounded either, sport.""You're not in very good shape.""I'll be all right. Nothing broken… except maybe my nose.That won't matter done it before." He coughed again. "Hotbath. Spell in the sauna. Good as new by Monday. Thanksto you.""How about telling the police?""Yeah. Great idea." He was sarcastic. "Just imagine theirsort of questions. Why was anyone trying to cripple you,Mr. Bayst…? Well, officer, I'd promised to fiddle their racessee, and this sod Goldenberg, I beg his pardon, gentlemen,Mr. Eric Goldenberg, sticks these two heavies on tome to get his own back for all the lolly he had to cough upwhen I won… And why did you promise to fiddle the race,Mr. Bayst…? Well, officer, I done it before you see andmade a handy bit on the side…"He gave me a flickering glance and decided he'd saidenough. "Guess I'll see how it looks tomorrow. If I'm inshape to ride Monday I'll just forget it happened.""Suppose they try again?""No." He shook his head a fraction. "They don't do ittwice."He picked himself off the side of the fuselage and lookedat his reflection in the Polyplane's window, licked hishandkerchief and wiped most of the blood off his face. Thenose had stopped bleeding. He felt it gingerly betweenthumb and forefinger."It isn't moving. Can't feel it grate. It did, when I brokeit."Without the blood he looked pale under the red hair butnot leaden."Guess I'll be all right. Think I'll get into the plane and sitdown, though… Came in it, see…"I helped him in. He sagged down weakly in his seat anddidn't look like someone who would be fit to ride a racehorsein forty-six hours."Hey," he said, "I never asked you… are you OK yourself?""Yes… Look, I'll get your pilot to fetch you some whisky."His reaction showed how unsettled he still felt. "Thatwould be… fair dinkum. He won't go though.""He will," I said.He did. British aviation was a small world. Everyone knewsomeone who knew someone else. News of certain sortstravelled slowly but surely outwards and tended to followone around. He got the message. He also agreed to buythe whisky himself.By the time he came back, bearing a full quarter bottleand a scowl, the last race was over and the passengersfor all the aeroplanes were turning up in little groups.Kenny began to look less shaky, and when two otherjockeys arrived with exclamations and consolations, Iwent back to the Cherokee.Annie Villars was waiting, not noticeably elated by herwin with Rudiments."I thought you said you were going to stay with theplane," she said. Ice cracked in her voice."Didn't take my eyes off it."She snorted. I did a quick double cheek inside, just to besure, but no one had stored anything aboard since my lastsearch. The external cheek I did more slowly and morethoroughly. Still nothing.The thumping I'd collected started to catch up. The ringingnoise in my head was settling into a heavy ache. Varioussoggy areas on my upper arms were beginning tostiffen. My solar plexus and adjacent areas felt like HenryCooper's opponents on the morning after."Did you know," I said to Annie Villars conversationally,nesměj lítat, kamaráde.""Moc fit ale nevypadáš.""Ale to bude dobrý. Zlomenýho nemám nic… leda snadnos, a to je fuk, to už jsem měl." Znovu zakašlal. "To chcese vykoupat, zajít do sauny… v pondělí budu jako rybička.Teda díky tobě.""A co takhle to ohlásit na policii?""Jo, to je ohromnej nápad," řekl kousavě. "Už je slyším,jak se mě vyptávají. Pane Bayste, proč se vás vlastněsnažili zmrzačit? Ale víte, pane strážníku, já jim slíbil, žetak trochu upravím výsledek dostihu a ten blbecGoldenberg, račte prominout, pan Eric Goldenberg na měposlal ty dvě těžký váhy, aby to se mnou srovnaly, kdyžjsem vyhrál a von na tom prošvih celej balík. A pročpakjste jim vlastně slíbil, pane Bayste, že upravíte výsledekdostihu? Protože jsem to už jednou udělal a tehdy jsem natom hodně trhnul…"Mrknul po mně a rozhodl se, že už toho napovídal dost."No uvidím, jak mi bude zejtra. Jestli to bude vypadat nato, že v pondělí budu fit, tak se na to vykašlu a zapomenuna to.""A co když to zkusí znovu?""Kdepak, žádnej strach, už dej pokoj."Opatrně se odlepil od trupu letadla, podíval se na sebe vodlesku okénka jako v zrcadle, plivl na kapesník a setřel sikrev z obličeje. Z nosu mu už neteklo. Palcem aukazovákem si ho opatrně ohmatával."Je to dobrý, nehejbe se a neskřípe. Když jsem ho mělzlomenej, tak to v něm skřípalo."Teď, když si setřel krev, vypadal pod zrzavou kšticí velmibledý, neměl ale ten varovný šedý nádech, který věštítěžké zranění."Myslím, že to bude dobrý. Teď radši vlezu do tohoeroplánu a na chvíli si sednu. Já s nima přiletěl…"Pomohl jsem mu nastoupit. Nohy ho sotva nesly, zhroutilse na sedadlo a určitě nevypadal na to, že by mohl začtyřicet šest hodin vylézt na koně."Poslyš, vůbec sem se tě nezeptal, jak na tom seš ty, jsiv pořádku?""Jistě, nic mi není… Ale napadlo mě, že by nebylo špatné,kdyby ti váš pilot skočil pro whisky."Byl ještě hodně roztřesený a nejistý. "To by bylo… tobych byl moc rád. Jenže von asi nepude.""Ale ano, půjde."Šel. Britské letectvo je malý svět, ve kterém každý znákaždého nebo aspoň jeho známé. V takovém světě seurčitý druh drbů rozšiřuje pomalu, ale jistě, a člověk sepak těch drbů těžko zbavuje. Pilotovi to došlo a nejenžepro tu whisky došel, dokonce ji sám zaplatil.Přinesl celou čtvrtku a mračil se jako čert. Než se vrátil,skončil poslední dostih a cestující se začali v malýchskupinkách trousit k letadlům. Kenny už vypadal líp, akdyž se dal do řeči s dvěma žokeji, kteří byli plní zájmu aúčasti, vrátil jsem se ke svému cherokee.Čekala tam už Annie Villarsová. Nálada se jíRudimentsovým vítězstvím nijak nezlepšila."Myslela jsem, že zůstanete u letadla," řekla mrazivě."Nespustil jsem z něj oči."Pohrdavě pohodila hlavou. Prohlédl jsem rychle vnitřekletadla, abych se ubezpečil, že tam nikdo nic nepřidal. Pakjsem pozorně a důkladně prohlédl letadlo z vnějšku. Nikdenic.Rány, které jsem předtím schytal, se začínaly ozývat.Zvonilo mi v uších a krutě mě bolela hlava. Zhmožděnésvaly na pažích začaly tuhnout. V žaludku a blízkém okolíjsem měl pocit, jako kdyby mě někdo převálcoval.Obrátil jsem se k Annie Villarsové. "Víte o tom, že před42

"that two men just had a go at beating up Kenny Bayst?"If she felt any compassion she controlled it admirably."Is he badly hurt?""An uncomfortable night should see him through.""Well then… I dare say he deserved it.""What for?"She gave me a direct stare. "You aren't deaf."I shrugged. "Kenny thinks Mr. Goldenberg arranged it."She hadn't known it was going to happen. Didn't knowwhether Goldenberg was responsible or not. I saw herhesitating, summing the information up. In the end shesaid vaguely, "Kenny never could keep his tongue still,"and a minute later, under her breath: "Stupid thing to do.Stupid man."Major Tyderman, the Duke of Wessex and Fenella Paynein-the-neckarrived together, the Duke still talking happilyabout his winner."Where's Colin?" asked Fenella. "Isn't he here after all?What a frantic nuisance. I asked for him at the weighingroom and that man, who did he say he was? His valet, ohyes, of course… his valet, said that he had already gone tothe plane."She pouted, thrusting out her lower lip. There was champagnein her eyes and petulance in her voice. The goldbracelets jingled. The heavy scent didn't seem to haveabated during the afternoon. I thought Colin had dodgedvery neatly. The Major also had been included in the celebrations.He looked slightly fuzzy round the eyes and a lotless rigid everywhere else. The hand that pushed at thewiry moustache looked almost gentle. The chin was stilltucked well back into the neck, but there was nothingaggressive any more it seemed suddenly only the mannerismof one who used suspiciousness instead of understandingto give himself a reputation for shrewdness.The Duke asked the Major if he minded changing placeson the way home so that he, the Duke, could sit in front."I like to see the dials go round," he explained.The Major, full of ducal champagne, gracefully agreed.He and Fenella climbed aboard and I waited outside withthe Duke."Is there anything the matter, my dear chap?" he said."No, sir."He studied me slowly. "There is, you know."I put my fingers on my forehead and felt the sweat. "It'sa hot day," I said.Colin came eventually. He too was sweating his nowcrumpled open shirt had great dark patches under thearms. He had ridden five races. He looked thin and exhausted.chvílí dva chlapi přepadli a zbili Kennyho Baysta?" zeptaljsem se nevinně.Zdálo se, že ji to nedojalo."Stalo se mu něco?""Dnes se moc dobře nevyspí, ale jinak bude asi vpořádku.""V tom případě… v tom případě mu to patří.""Proč?"Zadívala se na mě. "Však nejste hluchý."Pokrčil jsem rameny. "Kenny si myslí, že ty chlapy naněho poslal pan Goldenberg."Nevěděla o tom, co se chystá. Nevěděla, jestli tonaplánoval Goldenberg. Viděl jsem, že váhá a usilovněpřemýšlí o tom, co právě vyslechla. Konečně se ozvala."Kenny neumí držet jazyk za zuby." Po chvíli vztekledodala: "To byla pitomost, pitomost to byla. Ten chlap jeidiot."Major Tyderman, vévoda z Wessexu a 'morová' Fenelladorazili společně. Vévoda ještě zářil a nadšeně rozprávěl osvém vítězném koni."Kde je Colin?" zeptala se Fenella. "Copak ještě nepřišel?To je opravdu k vzteku. Ptala jsem se po něm ve vážnici aten člověk, ten… co on je zač… ano, Colinův sluha, tak tensluha říkal, že Colin už odešel k letadlu."Sešpulila mrzutě rty. Oči se jí leskly šampaňským a mělahlas rozmrzelého dítěte. Zlaté náramky zvonily a těžkýorientální parfém ještě nevyprchal. V duchu jsemblahopřál Colinovi, že se mu podařilo uniknout. Majorzřejmě také oslavoval, oči mu plavaly a nebyl už zdalekatak upjatý a škrobený. Skoro něžně si prsty přihlazovalježatý knír. Bradu stále zastrkával do límce, ale nevypadalútočně. Bylo mi náhle jasné, že je vlastně pozér, chtělbudit zdání rozšafného, prozíravého člověka, ale pletl simoudrost s podezíravostí.Vévoda požádal majora, aby si s ním vyměnil místo,protože chtěl sedět vpředu. "Rád bych se díval na tyciferníky," vysvětloval.Major, naplněný až po okraj vévodovým šampaňským,milostivě souhlasil. Nastoupil s Fenellou dozadu a my jsmes vévodou čekali venku."Stalo se něco, kamaráde?" zeptal se."Ne, všechno je v pořádku."Pozorně si mě prohlížel. "Ba ne, něco s vámi je."Sáhl jsem si na zpocené čelo. "Dnes je hrozné horko."Konečně přišel Colin. Byl celý zpocený, zmačkanou košiliměl v podpaží provlhlou. Jel pět dostihů. Vypadalvyčerpaně."Are you all right?" he said abruptly."Jste v pořádku?" zeptal se rychle."I knew," said the Duke. "Vždyť jsem věděl, že se něco děje!" řekl vévoda."Yes, thank you.""Jsem v pořádku, děkuju."Colin looked back to where the Polyplane still waited onthe ground. "Is Kenny bad?"Colin se ohlédl k oranžovobílému letadlu, které ještěneodstartovalo. "Jak je na tom Kenny, je to moc zlé?""A bit sore. He didn't want anyone to know." "Ne, není. Nechtěl, aby se to moc rozkřiklo.""One of the jockeys with him on the trip came back overand told us. Kenny said you saved him from a fate worse"Jeden z těch žokejů, s kterými letí, se vrátil a řekl nám,co se stalo. Prý jste ho zachránil před smrtí."than death, or words to that effect.""What?" said the Duke.Colin explained. They looked at me suspiciously."I'm fit to fly, if that's what's worrying you."Colin made a face. "Yeah, boy, it sure is."He grinned, took a deep breath, and dived into the backwith the tentacly Fenella. The Duke folded himself afterme into the front seats and we set off.There was thick cloud over the Humber at Ottringhamand all the way south to Cambridge. As he could see just"Cože?" ptal se vévoda.Colin mu vysvětlil, co se stalo, a oba se pak na měpodezíravě zahleděli."Pokud vám dělá starosti, jestli jsem schopen letět, takmůžete být docela klidní."Colin se ušklíbl. "To rád slyším."Zasmál se, zhluboka se nadýchl a odvážně se vrhl doletadla, do tenat neodbytné Fenelly. Vévoda se vysoukalvedle mne na přední sedadlo a odstartovali jsme.Nad Humberem a Ottringhamem a celou cestu na jih keCambridgi jsme letěli hustými mraky. Vévoda sotva43

about as far forward as the propeller, the Duke asked mewhat guarantee there was that we wouldn't collide withanother aircraft.There wasn't any guarantee. Just probability."The sky is huge," I said. "And there are strict rules forflying in clouds. Collisions practically never happen."His hands visibly relaxed. He shifted into a more comfortableposition. "How do you know where we are?" heasked."Radio," I said. "Radio beams from transmitters on theground. As long as that needle on the dial points centrallydownwards, we are going straight to Ottringham, wherethe signal is coming from.""Fascinating," he said.The replacement Cherokee had none of the sophisticationof the one which had been blown up. That had had aninstrument which locked the steering on to the radio beamand took the aircraft automatically to the transmitter.After the attentions of Kenny Bayst's assailants I regrettednot having it around."How will we know when we get to Cambridge?" askedthe Duke."The needle on that other dial down there will swing frompointing straight up and point straight down. That willmean we have passed over the top of the transmitter atCambridge.""Wonderful what they think of!" said the Duke.The needles came up trumps. We let down through thecloud over Cambridge into an overcast, angry looking afternoonand landed on the shower soaked tarmac. I taxiedthem over close to the buildings, shut down the engine,and took off my head set, which felt a ton heavier thanusual."Wouldn't have missed it," said the Duke. "Always motoredeverywhere before, you know." He unfastened hissafety belt. "Annie persuaded me to try flying. Just once,she said. But I'll be coming with you again, my dearchap.""That's great, sir."He looked at me closely, kindly. "You want to go straightto bed when you get home, Matthew. Get your wife totuck you up nice and warm, eh?""Yes," I said."Good, good."He nodded his fine head and began to heave himselfcumbersomely out of the door and on to the wing."You made a great hit with my nephew, my dear chap.And I respect Matt's opinion. He can spot good 'uns andbad 'uns a mile off."dohlédl na vrtuli a starostlivě se mě ptal, jak vím, ženemůže dojít ke srážce s jiným letadlem.Kolizi samozřejmě nikdo nemůže zcela vyloučit, je alekrajně nepravděpodobná."Nebe je veliké, a my se musíme držet velmi přísnýchpravidel, když letíme v mracích. Ke srážkám praktickynikdy nedochází."Ulevilo se mu. Usadil se pohodlněji: "A jak víte, kdejsme?" zeptal se."Řídím se podle rádiových vln z pozemních vysílačů.Pokud tahle jehla ukazuje přímo dolů, vím, že letímepřímo na Ottringham, z Ottringhamu dostávám rádiovýsignál.""To je nesmírně zajímavé."Náhradní cherokee nebyl tak moderně vybavený jakoten, který vyletěl do vzduchu. V tom byl přístroj, kterýautomaticky držel řízení letadla na kursu k vysílači. Postřetnutí s chlapy, kteří přepadli Kennyho Baysta, jsemtak litoval, že ten přístroj nemáme."Jak poznáte, že jsme v Cambridgi?" ptal se vévoda."Až tam budeme, tak jehla na tamhletom budíku, kteráteď míří nahoru, spadne a bude mířit přímo dolů, jakmilepřeletíme vysílač Cambridge.""Co ti lidé všechno nevymyslí!" žasl vévoda.Budíky se osvědčily. Nad městem jsme sestoupili podmraky, do zachmuřeného, tmavého odpoledne a přistálijsme na betonu zaplaveném deštěm. Zajel jsem těsně kletištním budovám, vypnul motor a sundal jsem sisluchátka, která se zdála stokrát těžší než jindy."To byl ohromný zážitek," liboval si můj soused. "Já dřívvždycky všude jezdil vozem," odepínal si bezpečnostnípás, "ale Annie mě přemluvila, abych to aspoň jednouzkusil letadlem. S vámi poletím ochotně zas.""To jsem rád."Vlídně, pozorně se na mě zadíval. "Uděláte nejlíp,Matthewi, když pojedete rovnou domů a do postele. Ať seo vás vaše paní pořádně postará.""Jistě.""Tak je to v pořádku."Pokývl hlavou a neobratně se sunul z kabiny ven nakřídlo."Udělal jste ohromný dojem na mého synovce, příteli, ajá na Matta dám, vyzná se v lidech, pozná, komu můžedůvěřovat a komu ne.""He's a nice boy," I said."Matthew se mi taky líbí."The Duke smiled happily.Vévoda se blaženě usmál."He's my heir.""Je to můj dědic."He stepped down from the wing and went round to helpAnnie Villars put on her coat. No doubt I should have beendoing it. I sat with my belt still fastened, feeling too roughto be bothered to move. I didn't relish the thought of thefinal hop back to Buckingham, up into the clouds againand with no easy well-placed transmitter to help me downat the other end. I'd have to go round the Luton complex…could probably get a steer home from there, fromthe twenty-four hour radar…Sestoupil dolů a pomohl Annii Villarsové do kabátu.Správně jsem jí měl tu zdvořilost prokázat já. Seděl jsemale ještě připoutaný, bylo mi nanic a neměl jsem chuť sehnout. Vůbec mě netěšila představa, že se musím odlepita letět domů do Buckinghamu, že musím znovu nahoru domraků a že už mi nebudou pomáhat šikovně rozmístěnéradiomajáky. Budu to muset vzít oklikou, budu musetobletět lutonský komplex… Možná, že by mě odtamtudmohli navést domů, mají tam nepřetržitou službu uradiolokátoru…I ached. I thought of the caravan. Cold little harbour. Všechno mě bolelo. Neradostně jsem myslel naThe passengers collected their gear, shut the rear door,waved, and walked off towards the buildings. I looked atthe map, picked out a heading, planned the return journeyin terms of time and the cross references I'd need totell me when I'd got to Buckingham, if the radar should beout of service. After that I sat and stared at the flight planmaringotku, na svůj studený domov.Cestující si posbírali svršky a zavazadla, zavřeli zadnídvířka, zamávali a odešli do letištní budovy. Podíval jsemse na mapu, stanovil letovou trasu a začal jsem plánovatposlední úsek letu, pokud šlo o časy a různé údaje, kteréjsem musel žádat, až doletím nad Buckingham, kdybyradiolokátor nefungoval. Potom jsem jen tak seděl, civěl44

and told myself to get on with it. After that I rested myhead on my hand and shut my eyes.Ridiculous wasting time, I thought. Cambridge airportcharged extra for every minute they stayed open after sixo'clock, and the passengers were already committed topaying for more than an hour. Every moment I lingeredcost them more still.There was a tap on the window beside me. I raised myhead more quickly than proved wise. Colin Ross wasstanding there, watching me with a gleam of humour. Itwisted the catch and opened the window flap on itshinge."Fit to fly, didn't you say?" he said."That was two hours ago.""Ah yes. Makes a difference." He smiled faintly. "I justwondered, if you don't feel like going on, whether you'dcare to let me take you home for the night? Then, you canfinish the trip tomorrow. It might be a fine day, tomorrow."He had flown a great deal and understood the difficulties.All the same, I was surprised he had troubled to comeback."It might," I agreed. "But I could stay in Cambridge…""Get out of there and fix the hangarage," he said calmly."I'll have to cheek with Derrydowns…""Check, then."I climbed too slowly out of the aeroplane and struggledinto my jacket. We walked together across into the building."Call your wife, too," he said."Haven't got one.""Oh." He looked at me with speculative curiosity."No," I said. "Not that. Married twelve years, divorcedthree."Humour crinkled the skin round his eyes."Better than me," he said. "Married two years, divorcedfour."Harley answered at the first ring."Where are you? Cambridge?… No, come back now, ifyou stay at Cambridge we'll have to pay the hangarage." Ihadn't told him about the fight, about the way I felt."I'll pay it," I said. "You can deduct it from my salary.Colin Ross has asked me to stay with him."That would clinch it. Harley saw the importance of pleasing,and Colin Ross was his best customer."Oh… that's different. All right then. Come back in themorning."I went into the Control office and arranged for the aircraftto be stowed under cover for the night, one lastovertime job for the staff before they all went home. Afterthat I sank into the Ross Aston Martin and let the worldtake care of itself.He lived in an ordinary looking brick built bungalow onthe outskirts of Newmarket. Inside, it was colourful andwarm, with a large sitting-room stocked with deep luxuriousvelvet upholstered armchairs."Sit down," he said. I did. Put my head back. Shut myeyes."Whisky or brandy?" he asked."Whichever you like."I heard him pouring. It sounded like a tumblerful."Here," he said.I opened my eyes and gratefully took the glass. It wasbrandy and water. It did a grand job.There were sounds of pans from the kitchen and a warmsmell of roasting chicken. Colin's nose twitched."Dinner will be ready soon… I'll go and tell the cooksthere will be one extra."He went out of the room and came back almost immediatelywith his two cooks. I stood up slowly. I hadn't givenna mapu a snažil se sám sebe přemluvit k činnosti. Pakjsem si dal hlavu do dlaní a zavřel oči.Zbytečně plýtvám časem, říkal jsem si. Letiště vCambridgi účtuje každou minutu, po kterou se letadlozdrží na letišti po skončení oficiálního provozu, a mojicestující už tak jako tak budou platit aspoň za hodinu přesčas. Čím déle budu váhat, tím víc to bude stát.Někdo zaklepal na okénko vedle mého sedadla. Prudcejsem zdvihl hlavu a hned jsem toho zalitoval. Venku stálColin Ross a pobaveně se na mě díval. Otočil jsem páčkoua pootevřel okénko."Říkal jste, že jste fit a že můžete klidně letět.""To jsem říkal před dvěma hodinami.""To je pravda, to je něco jiného." Usmál se. "Poslyšte,jestli se vám nechce letět dál, nechtěl byste tu zůstat apřespat u nás? Domů můžete letět zítra ráno, třeba budetaky lepší počasí."Lítal často a věděl, s jakými potížemi se člověk vevzduchu může setkat. Stejně od něho bylo hezké, že jsemmu stál za to, aby se vrátil."To není špatný nápad, mohl bych taky přespat vCambridgi.""Slezte dolů a jděte si domluvit hangár," řekl klidně."Musím se napřed domluvit s firmou…""Tak tam zavolejte."Pomalu jsem slezl a pracně jsem si oblékl sako. Šli jsmespolečně do letištní budovy."Zavolejte taky své ženě.""Já žádnou nemám.""Ach tak." Pátravě se na mě podíval."Ale tak to není," zasmál jsem se. "Byl jsem ženatýdvanáct let. Teď jsem tři roky rozvedený."'Tvářil se pobaveně."To máte lepší skóre než já. Já byl ženatý jen dva roky,rozvedený jsem čtyři."Vytočil jsem číslo firmy a Harley okamžitě zvedl telefon."Kde jste? V Cambridgi?… To ne, hned se vraťte, kdyžtam zůstanete, budeme platit strašné poplatky zahangár." Neřekl jsem mu o té rvačce ani o tom, že mi jenanic."Poplatky zaplatím sám, můžete mi je strhnout ze mzdy.Colin Boss mě pozval, abych u něho přespal."To pomohlo. Harley věděl, že zákazníkům je třebavyhovět a Colin Ross byl jeho nejlepší zákazník."Ach tak… to je něco jiného. Tak tam tedy můžete zůstat,ale ráno se vraťte."Šel jsem do kanceláře a zajistil jsem, aby letadlo na nocodtáhli pod střechu. Tím pro ně taky skončí služba abudou moct jít domů. Pak jsem se s úlevou složil doColinova astonmartina a už jsem se o nic nestaral.Ross bydlel v nenápadném přízemním domku zčervených cihel. Vnitřek domu byl teplý, útulný, veselebarevný a v obývacím pokoji byla lákavá, hluboká,tmavozeleně čalouněná křesla.Colin mě vyzval, abych si sedl. Uposlechl jsem, opřel sihlavu o opěradlo křesla a zavřel oči."Chcete whisky nebo brandy?" zeptal se."Je mi to jedno."Slyšel jsem, jak nalévá."Tady to máte."Otevřel jsem oči a vděčně sáhl po skleničce. Bylo v níbrandy přikřtěné vodou. Udělalo mi náramně dobře.Z kuchyně k nám doléhalo cinkání nádobí a linula seodtamtud vůně pečeného kuřete. Colin odborně začichal."Večeře už bude asi hotová… půjdu říct kuchařkám, žemáme hosta."Odešel z místnosti a v minutě se vrátil s oběmakuchařkami. Pomalu jsem vstal. Netušil jsem, co uvidím,45

it a thought was quite unprepared.nemyslel jsem na to, nepočítal jsem s tím.They looked at first sight like two halves of one whole.Nancy and Midge. Same dark hair, tied high on the crownwith black velvet bows. Same dark eyes, straight eyebrows,spontaneous smiles.Na první pohled vypadaly úplně stejně. Jako stejnépoloviny jednoho celku. Stejné tmavé vlasy svázané douzlu černou sametovou stuhou, stejné tmavé, krásné oči,rovná obočí, stejně upřímný úsměv."The bird man himself' Nancy said. "Colin, how did you "Orel přilít!" řekla Nancy. "Kde jsi ho, Coline, sestřelil?"snare him?""Potted a sitting duck…""Stačilo ho sebrat ze země…""This is Midge," she said. "Midge… Matt.""Tohle je Midge. Midge, to je Matt.""Hi," she said. "The bomb man, aren't you?""Nazdar, vy jste ten, co letěl s tou bombou, viďte?"When you looked closer, you could see. She was thinnerthan Nancy, and much paler, and she seemed fragilewhere Nancy was strong but without the mirror comparisonwith her sister there was no impression of her beingKdyž se člověk podíval pozorněji, našel mezi nimi přecejen rozdíl. Midge byla štíhlejší, bledší a vypadala křehce.Kdyby ale vedle ní nestála její zdravá sestra jakozrcadlový obraz, nepoznal by člověk, že je nemocná.ill."First and last bomb, I hope," I said. "Doufám, že to byla první a poslední bomba,"poznamenal jsem.She shivered. "A lot too ruddy close."Otřásla se. "Bylo to ale jen o vlásek, co?"Colin poured each of them a Dubonnet and took whiskyfor himself. "Bombs, battles… some introduction you'vehad to racing."Colin jim oběma nalil dubonnet a sám si vzal whisky."Bomby, bitky, moc dobře jsme vás do dostihového sportunepřivítali.""An eventful change from crop spraying," I agreed. "No je to aspoň zajímavější než letecké hnojení poli.""Is that a dull job?" Midge asked, surprised."Dull and dangerous. You get bored to death trudging upand down some vast field for six hours a day… It's all lowflying, you see, so you have to be wide awake, and after awhile you start yawning. One day maybe you get carelessand touch the ground with your wing in a turn, and youwrite off an expensive machine, which is apt to be unpopularwith the boss."Nancy laughed. "Is that what you did?""No… I went to sleep for a second in the air one day andwoke up twenty feet from a pylon. Missed it by millimetres.So I quit while everything was still in one piece.""Never mind," Midge said. "The next plane you 'toucheddisintegrated beautifully."They laughed together, a united family, close.Colin told them about Kenny Bayst's fracas and they exclaimedsympathetically, which made me feel a humbugColin habitually drove himself to exhaustion and Midgewas irretrievably afflicted, and all I had were a few minorbruises.Dinner consisted simply of the hot roast chicken and atossed green salad, with thick wedges of cheese afterwards.We ate in the kitchen with our elbows on the scarlettable, and chewed the bones. I hadn't passed a morebasically satisfying evening for many a long weary year."What are you thinking?" Nancy demanded. "At this moment?""Making a note to fall frequently sick at Cambridge.""Well," said Midge. "Don't bother. Just come any time."She looked inquiringly at her sister and brother and theynodded."Just come," she repeated. "Whenever it's handy."The old inner warning raised its urgent head: don't getinvolved, don't feel anything, don't risk it. Don't get involved.I said, "Nothing I'd like better," and didn't know whetherI meant it or not.The two girls stacked the plates in a dishwasher andmade coffee. Nancy poured cream carefully across the topof her cup."Do you think that bomb was really intended for Colin?"she asked suddenly.I shrugged."I don't know. It could just as well have been intendedfor Major Tyderman or Annie Villars or Goldenberg, oreven Kenny Bayst, really, because it must have been on"Prosím vás, to není zajímavé?" divila se Midge."Je to hrozná otrava a přitom je to nebezpečné. Kdyžtřeba člověk lítá nad nějakým polem nepřetržitě sem atam šest hodin denně, je to hrozná nuda… Musí se lítatnízko a musí se dávat pozor a přitom se vám za chvílichce zívat. No a jednoho dne se může stát, že na chvílipřestanete dávat pozor a vezmete v zatáčce křídlem ozem a odepíšete naráz drahou mašinu. A za to vás šéfmoc nepochválí."Nancy se rozesmála. "Vám se to stalo?""Ne, to ne… ale jednou jsem si ve vzduchu asi na vteřinuzdříml a probudil se dvacet stop od betonového sloupu.Minul jsem ho jen o chlup. Tak jsem toho radši nechal,dokud jsem ještě byl naživu a letadlo bylo celé.""Ale pak jste si to vynahradil. Když vám příště půjčililetadlo, tak se rozsypalo úplně na kusy."Všichni se svorně rozesmáli. Byla to dobrá, semknutárodina, rozuměli si.Colin jim vyprávěl historii s Kennym Baystem a sestrybyly plné účasti. Bylo mi trochu trapně. Colin se přecevěčně dřel až do úpadu a Midge byla beznadějněnemocná. A já, co já, já měl pár obyčejných modřin.K večeři jsme měli pečené kuře se zeleninovým salátem apotom sýr. Jedli jsme v kuchyni, opírali se lokty o červenýubrus a okusovali s chutí kosti. Nezažil jsem tak příjemnývečer už řadu let."Na co jste teď právě myslel?" zeptala se Nancy."Ale tak mě napadlo, že bych měl v Cambridgi častějionemocnět.""To by bylo skoro zbytečné, můžete přijít kdykoli."Podívala se tázavě na bratra a na sestru. Přikývli."Prostě se zastavte, kdykoli vás to napadne."Ozval se ve mně můj soukromý varovný hlas: nevaž sena nic a na nikoho, nemůžeš si dovolit ten luxus, mít kněkomu citový vztah. Nevaž se."Přijdu zase rád," řekl jsem a nevěděl jsem, jestli tomyslím doopravdy, nebo ne.Sestry uklidily se stolu, naskládaly nádobí do myčky auvařily kávu. Nancy si pomalu nalévala smetanu do svéhohrníčku."Myslíte, že ta bomba byla pro Colina?" zeptala se náhle.Pokrčil jsem rameny."Nevím. Mohla zrovna tak být určena pro majoraTydermana jako pro Annie Villarsovou nebo Goldenberga.Taky mohla být vlastně pro Kennyho Baysta, protože tu46

oard before he decided not to come. Or it might havebeen intended for putting the firm out of action… for Derrydowns,itself if you see what I mean, because if Colinhad been killed, Derry-downs would probably have gonebust.""I can't see why anyone would want to kill Colin," Midgesaid."Sure, people are jealous of him, but jealousy is onething and killing five people is another… Everyone seemsto be taking it so calmly," Nancy suddenly exploded."Here is this bloody bomb merchant running around loosewith no one knowing just what he'll do next, and no oneseems to be trying to find him and lock him up.""I don't see how they can find him," Colin said. "Andanyway, I don't suppose he will risk trying it again.""Oh you… you… ostrich," she said bitterly. "Doesn't it occurto you that you don't just lightly put a bomb in anaeroplane? Whoever did it must have had an overwhelmingreason, however mad it was, and since the wholething went wrong they still have the same motive rottingaway inside them, and what do you think Midge and I willdo if next time you get blown to bits?"I saw Midge looking at her with compassion and understoodthe extent of Nancy's fear. One day she was certainlygoing to lose her sister. She couldn't face losing herbrother as well."It won't happen," he said calmly.They looked at him, and at me. There was a long, longpause.Then Midge picked up the wishbone of the chicken andheld it out for me to pull. It snapped with the biggest sidein her fist."I wish," she said seriously, "that Colin would stop cuttinghis toenails in the bath."bombu musel někdo dát na palubu už předtím, než seKenny rozhodl, že s námi zpátky nepoletí. Ostatně je imožné, že někdo chtěl tím atentátem v první řaděpoškodit firmu Derrydown… totiž, kdyby se Colin zabil, takby se asi firma položila.""Nechápu, jak je možné, že by někdo chtěl zabít Colina,"řekla Midge."Jistě, hodně lidí mu závidí a žárlí na něj, ale něco jinéhoje závist a něco jiného vražda, a ještě k tomu vraždadalších pěti lidí, kteří s tím nemají nic společného…" Nancynajednou vybuchla."Berete to všichni tak klidně… ten blázen s bombou sizatím běhá jakoby nic po světě, nikdo nemůže vědět, comu vleze do hlavy a co zase provede, a nikdo se honesnaží chytit a zavřít.""Není mi jasné, jak bys ho chtěla chytit," řekl Colin."Ostatně nemyslím, že by chtěl znovu riskovat.""Ty jsi… jsi pštros," řekla Nancy trpce. "Přece tě muselonapadnout, že nikdo nestrčí bombu do letadla jen tak prolegraci, musí k tomu mít sakra dobrý důvod, a když se muto pak nepovede, tak ho ten důvod, ať už je jakýkoli,straší v hlavě dál. A co bude s námi, s Midge a se mnou,jestli se to tomu bláznovi příště povede a tebe to roztrhána cucky?"Zahlédl jsem, jak se na ni Midge soucitně podívala.Chápal jsem, čeho se Nancy tak bojí. Věděla, že jednohodne určitě ztratí sestru. Nechtěla ztratit taky bratra."Nic takového se nestane," řekl Colin klidně.Obě se na něho podívaly a pak se ohlédly na mě. Dlouhobylo ticho. Zahleděli jsme se z okna. Po nebi letělahvězda.Nancy vážně prohlásila: "Přeju si, aby si Colin nestříhalve vaně nehty u nohou."CHAPTER SEVEN 7I slept on a divan bed in Colin's study, a small roomcrammed with racing trophies, filing cabinets and formbooks. Every wall was lined by rows of framed photographsof horses passing winning posts and ownersproudly leading them in. Their hooves thudded throughmy head most of the night, but all was peace by morning.Colin brought me a cup of tea, yawning in his dark woollybathrobe. He put the cup down on the small table besidethe divan and pulled back the curtains."It's drizzling cats and dogs," he announced. "There's nochance of you flying this morning so you may as well relaxand go back to sleep."I looked out at the misty rain. Didn't mind a bit."It's my day off I said."Couldn't be better."He perched his bottom on the edge of the desk."Are you OK this morning?""Fine," I said. "That hot bath loosened things a lot.""Every time you moved yesterday evening you could seeit hurt."I made a face. "Sorry.""Don't be. In this house you say ouch.""So I've noticed," I said dryly.He grinned."Everyone lives on a precipice. All the time. And Midgekeeps telling me and Nancy that if we're not careful she'lloutlive us both.""She's marvellous.""Yes, she is." He looked out-of the window. "It was a terribleshock at first. Terrible. But now… I don't know… weSpal jsem na gauči v Colinově pracovně, v malém pokoji,přecpaném loveckými trofejemi, registraturami a stohydostihových ročenek. Stěny byly pokryté řadami fotografiívítězných koní s jezdcem v cíli nebo s pyšnými vlastníky.Kopyta koní mi bušila v hlavě celou noc, ale ráno už mi nicnebylo.Colin, oblečený v tmavém vlněném županu, mi přineslčaj. Zíval na celé kolo. Postavil šálek na malý stolek ugauče a roztáhl záclony."Venku leje jako z konve," hlásil. "Teď ráno určitě letětnemůžete. Myslím, že můžete klidně spát dál."Zadíval jsem se ven, do mlhy a deště. Vůbec mi to počasínevadilo."Mám dnes volno," řekl jsem."Výborně."Posadil se na kraj psacího stolu."Jak je vám?""Je mi dobře. Než jsem šel spát, tak jsem se vykoupal vhorké vodě a to mi moc pomohlo.""Včera večer na vás bylo vidět, jak vás všechno bolí.""Za to se omlouvám.""Nesmysl. Když u nás někoho něco trápí, má právokňučet.""To jsem pozoroval," poznamenal jsem suše.Usmál se."To víte, žijeme všichni jako na okraji propasti. A přitomMidge přesvědčuje Nancy a mě, že když si nedáme pozor,tak nás nakonec oba přežije.""Je obdivuhodná.""To je," zadíval se z okna. "To víte, ze začátku to bylodost hrozné, strašné… Ale teď… nevím… ale asi jsme si na47

seem to have accepted it. All of us. Even her."I said hesitantly, "How long?…""How long will she live? No one knows. It varies so much,apparently. She's had it, they think, for about three yearsnow. It seems a lot of people have it for about a year beforeit becomes noticeable enough to be diagnosed, so noone knows when it started with Midge. Some people diewithin days of getting it. Some have lived for twentyyears. Nowadays, with all the modern treatments, theysay the average after diagnosis is from two to six years,but it will possibly be ten. We've had two… We just believeit will be ten… and that makes it much easier…""She doesn't look especially ill.""Not at the moment. She had pneumonia a short whileago and the odd thing about that is that it reverses leukaemiafor a while. Any fever does it, apparently. Actuallymakes her better. So do doses of radiation on her armsand legs, and other bones and organs. She's had severalrelapses and several good long spells of being well. It justgoes on like that… but her blood is different, and herbones are changing inside all the time… I've seen picturesof what is happening… and one day… well, one day she'llhave a sort of extreme relapse, and she won't recover.""Poor Midge…""Poor all of us.""What about… Nancy? Being her twin…""Do identical bodies get identical blood diseases, do youmean?" He looked at me across the room, his eyes inshadow. "There's that too. They say the chances are infinitesimal.They say there are only eighteen known casesof leukaemia occurring twice in the same family unit. Youcan't catch it, and you can't inherit it. A girl with leukaemiacan have a baby, and the baby won't have leukaemia.You can transfuse blood from someone with leukaemiainto someone without it, and he won't catch it. They saythere's no reason why Nancy should develop it any morethan me or you or the postman. But they don't know. Thebooks don't record any cases of an identical twin having it,or what became of the other one." He paused. Swallowed,"I think we are all more afraid of Nancy getting it too thanof anything on earth."I stayed until the sky cleared up at five o'clock. Colinspent most of the day working out which races he wantedto ride in during the coming week and answering telephonecalls from owners and trainers anxious to engagehim. Principally he rode for a stable half a mile down theroad, he said, but the terms of his retainer there gave hima good deal of choice.He worked at a large chart with seven columns, one foreach day of the week. Under each day he listed the variousmeetings, and under each meeting he listed thenames, prizes and distances of the races. Towards the endof the afternoon there was a horse's name against a fairproportion of races, especially, I noticed, those with thehighest rewards.He grinned at my interest. "A business is a business," hesaid."So I see. A study in time and motion."On three of the days he proposed to ride at two meetings."Can you get me from Brighton to Windsor fast enoughfor two races an hour and a half apart? Three o'clock raceat Brighton. Four-thirty, Windsor. And on Saturday, threeo'clock race at Bath, four-thirty at Brighton?""With fast cars both ends, don't see why not.""Good."He crossed out a couple of question marks and wroteticks instead."And next Sunday, can you take me to France?"to všichni zvykli… dokonce i ona.""Jak dlouho…" zeptal jsem se váhavě."Myslíte, jak dlouho bude žít? To nikdo neví. Je to prýzcela individuální. Doktoři říkají, že musela onemocnět asipřed třemi lety. Prý se to většinou pozná nejdřív za rok,takže vlastně nevíme, kdy jí to začalo. Někteří postiženízemřou během několika dní, ale taky se vyskytly případy,kdy lidé přežili i dvacet let. Při současné moderní léčbě prýnemocní přežívají v průměru dva až šest let, menšíprocento až deset let od chvíle, kdy byla nemoc zjištěna:My máme za sebou dva roky a doufáme, že jich budedeset… je to tak snazší…""Midge ale vypadá docela dobře.""Ted ano. Prodělala před nedávnem zánět plic, a to je tozvláštní, že pneumónie může leukémii zbrzdit. Jakékolihorečnaté onemocnění může působit příznivě, dokonce seto na čas i zlepší. Zlepší se to ovšem i po ozařovánídlouhých kostí a některých orgánů. Midge už prodělalaněkolik zhoršení a několik období, kdy jí bylo doceladobře. A takhle se to asi bude střídat i v budoucnosti… mázměněnou krev a uvnitř kostí má taky změny, viděl jsemrentgenové snímky… a jednoho dne přijde zase zhoršení,které se už nepodaří zvládnout.""Chudák Midge.""Chudáci my všichni.""A co… co Nancy? Jsou dvojčata…""Chcete vědět, jestli jednovaječná dvojčata musí dostatstejnou nemoc?" Zadíval se na mě, oči vážné. "Na tosamozřejmě myslíme všichni. Páni odborníci násubezpečují, že nebezpečí je naprosto minimální. Ví se jeno osmnácti případech na světě, kdy se leukémie objeviladvakrát v jedné rodině. Není to přenosné ani dědičné.Žena, která trpí leukémií, může otěhotnět a poroditzdravé dítě. Můžete dokonce převést krev nemocnéhozdravému člověku a nic se nestane. Prý pravděpodobnost,že by Nancy mohla dostat tuhle nemoc, je asi stejná, jakože by ji mohl dostat náš pošťák. Jenže to nikdo neví jistě.Protože nikdo nikde nepopsal případ leukémie ujednovaječného dvojčete, a tím spíš nikdo nepopsal, co sestalo s tím druhým dvojčetem." Odmlčel se a polkl."Myslím, že se všichni ze všeho nejvíc bojíme toho, že byto Nancy mohla dostat taky."Počkal jsem až do odpoledne, kdy se nebe vyjasnilo.Colin strávil většinu dne tím, že si plánoval program napříští týden a vyřizoval telefonické rozhovory s trenéry amajiteli koní, kteří si přáli, aby pro ně jezdil. Jezdilvětšinou pro místní stáj, ale měl výhodnou smlouvu, kterámu ponechávala dost možností jezdit i pro jiné.Měl velikánský 'rozvrh hodin' se sedmi sloupci pro sedmdní v týdnu. Ve sloupcích byly uvedené všechny dostihovédny, a pod nimi měl vždy napsány názvy a délkujednotlivých dostihů a vypsané ceny. Než uplynul den, mělu většiny dostihů zapsáno jméno koně, kterého pojede.Většinou byl zápis tam, kde byla nejvyšší cena.Ušklíbl se, když viděl, že jsem si toho povšiml. "Z něčehose žít musí.""To vidím. Budete mít ale pěkně napilno."Ve třech případech si naplánoval dostih na dvou různýchzávodištích v jednom dni."Myslíte, že byste mě dokázal dopravit z Brightonu doWindsoru včas, když v Brightonu jedu ve tři a ve Windsoruv půl páté? Budeme na to mít jen půldruhé hodiny. A pakještě v sobotu, to jedu ve tři v Bathu a v Brightonu v půlpáté.""Když budete mít na obou koncích nachystané rychlévozy, tak by to šlo.""Výborně."Přeškrtl dva otazníky na rozvrhu."A jak to máte příští sobotu, mohl byste se mnou letět do48

"If Harley says so.""Harley will say so," he said with certainty."Don't you ever take a day off?"He raised his eyebrows in surprise. "Today," he said, "isof Z Hadn't you noticed?""Er… yes.""The horse I was going over to ride today went lame onThursday. Otherwise I was going to Paris. BEA, though,for once."Nancy said with mock resignation, "The dynamo whirsnon-stop from March to November in England and Europeand then goes whizzing off to Japan and so on, andaround about. February there might be a day or two whenwe can all flop back in armchairs and put our feet up."Midge said, "We put them up in the Bahamas last time. Itwas gorgeous. All that hot sun…"The others laughed. "It rained the whole of the firstweek." The girls cooked steaks for lunch."In your honour," Midge said to me. "You're too thin."I was fatter than any of them which wasn't saying much.Midge cleared the things away afterwards and Nancycovered the kitchen table with maps and charts."I really am flying Colin to the races one day soon, and Iwondered if you'd help…""Of course."She bent over the table, the long dark hair swingingdown over her neck. Don't get involved, I said to myself!Just don't."Next week, to Haydock. If the weather's good enough.""She's doing you out of a job," Midge observed, wipingglasses."Wait till it thunders.""Beast," Nancy said.She had drawn a line on the map. She wanted me to tellher how to proceed in the Manchester control zone, andwhat to do if they gave her instructions she didn't understand."Ask them to repeat them. If you still don't understand,ask them to clarify.""They'll think I'm stupid," she protested."Better that than barging on regardless and crashing intoan airliner.""OK," she sighed. "Point taken.""Colin deserves a medal," Midge said."Just shut up," Nancy said."You're all bloody rude." When the drizzle stopped theyall three took me back to Cambridge, squashing into theAston Martin. Midge drove, obviously enjoying it. Nancysat half on Colin and half on me, and I sat half on thedoor handle.They stood in a row, and waved when I took up I rolledthe wings in salute and set course for Buckingham, andtried to ignore the regret I felt to be leaving.Honey was up in the control tower at Derrydowns, Sundayor no Sunday, and Harley was aloft in the trainer givingsomeone a lesson. When he heard me on the radio hesaid snappily."And about time too," and I remembered the dimensionsof my bank balance and didn't snap back. Chanter, Ithought wryly, would have plain despised me.I left the Cherokee Six in the hangar and walked round tothe caravan. It seemed emptier, more sordid, more dilapidatedthan before. The windows all needed cleaning.The bed wasn't made. Yesterday's milk had gone souragain, and there was still no food.I sat for a while watching the evening sun struggleFrancie?""Když mě tam šéf pošle, tak jistě.""Pošle vás tam," řekl s jistotou."A to vy nikdy neodpočíváte?""Jak to? Přece dneska, to jste si nevšiml?""Aha… to ano.""Kůň, kterého jsem měl dneska jet, začal ve čtvrtekkulhat. Jinak bych letěl do Paříže. Pro změnu s BEA."Nancy řekla odevzdaně: "Je to naše dynamo, víří poAnglii a Evropě od března do listopadu, pak odfrčí doJaponska a tak dále. No a tak někdy v únoru si vezmejeden dva dny volna a my si všichni na chvílioddechneme.""Naposledy jsme si oddechli na Bahamách. To byloohromné," řekla Midge. "To slunce…"Dali se do smíchu. "Prosím tě, vždyť nám tehdy celýprvní týden propršel." Dámy ukuchtily k obědu bifteky."To je na vaši počest," hlásila Midge, "jste moc hubený."Byl jsem určitě silnější než kdokoli z nich. To ovšemnebylo žádné umění.Midge sklidila ze stolu a Nancy přinesla do kuchyně mapya plánky."Chtěla bych už konečně jednou letět s Colinem sama.Tak jsem si myslela, kdybyste byl tak hodný a pomohlmi…""Ale samozřejmě!"Sklonila se nad stolem a tmavé vlasy jí splývaly podélobličeje. Nesmíš se vázat, říkal jsem si, nesmíš!"Jestli bude hezky, tak bych chtěla letět příští týden doHaydocku.""Chce vás připravit o práci," poznamenala Midge, kterázatím utírala nádobí."Třeba bude bouřka.""Vy jste protivný," protestovala Nancy.Zakreslila už do mapy část trasy. Chtěla, abych jívysvětlil, jak si má počínat v manchesterské oblasti a comá dělat, kdyby nerozuměla instrukcím, které dostane zezemě."Jednoduše požádáte, aby instrukce opakovali. Kdyby sevám to zase nezdálo srozumitelné, tak je požádejte, ať torozvedou.""Budou si myslet, že jsem pitomá.""Ale nebudou. A i kdyby, pořád je to lepší, než kdybysteletěla bezhlavě dál a kdybyste se do něčeho navezla.""Dobře, beru na vědomí," vzdychla."Matt zaslouží metál," prohlásila Midge."Nebuď hubatá."Když přestalo pršet, namačkali jsme se všichni doColinova astonmartina a jeli do Cambridge. Řídila Midge, azřejmě ji to těšilo. Nancy seděla na klíně napůl Colinovinapůl mně. Já seděl na klice od dveří.Stáli v řadě vedle sebe a mávali, když jsem startoval.Zamával jsem jim křídly na pozdrav a zamířil naBuckingham. Snažil jsem se nemyslet na to, jak je mi lito,že se od nich vzdaluji.Přestože byla neděle, seděla Honey poctivě v řídicí věži.Harley někde poletoval s žákem ve školním letadle. Kdyžmě zaslechl ve sluchátkách, řekl vztekle:"No konečně, už bylo na čase." Vzpomněl jsem si nasvoje ubohé bankovní konto, ovládl se a neodsekl.Chanter by mnou určitě hluboce pohrdal.Nechal jsem cherokee v hangáru a odešel do svémaringotky. Připadala mi opuštěnější, pustší, špinavější azchátralejší než kdy jindy. Okna byla nemytá, postelrozházená, mléko zase zkyslo a v kuchyňce nebylo nic kjídlu.Posadil jsem se a chvíli jsem pozoroval Harleyho žáka,49

through the breaking clouds, watching Harley's pupil staggerthrough some ropy landings, wondering how long itwould be before Derrydowns went broke, and wondering ifI could save enough before that happened to buy a car.Harley was paying me forty-five pounds a week, whichwas more than he could afford and less than I was worth.Of that, Susan, taxes and insurance would be taking exactlyhall and with Harley deducting four more for my rentit wasn't going to be easy.Impatiently I got up and cleaned all the windows, whichimproved my view of the airfield but not of the future.When the light began to fade I had a visitor. A ripeshapely girl in the minimum of green cotton dress. Longfair hair. Long legs. Large mouth. Slightly protrudingteeth. She walked with a man-eating sway and spoke withthe faintest of lisps.Honey Harley, come down from her tower.She knocked on her way in. All the same if I'd been naked.As it was, I had my shirt off from the window cleaningand for Honey, it seemed, that was invitation enough.She came over holding out a paper in one hand and puttingthe other lightly on my shoulder. She let it slide downagainst my skin to halfway down my back and thenbrought it up again to the top."Uncle and I were making out the list for the next week.We wondered if you fixed anything up with Colin Ross."I moved gently away, picked up a nylon sweater, and putit on."Yes… he wants us Tuesday, Friday, Saturday and Sunday.""Great."She followed me across the small space. One step fartherbackwards and I'd be in my bedroom. Internally I tried tostifle a laugh. I stepped casually round her, back towardsthe door. Her face showed nothing but businesslike calm."Look," she said, "Monday, that's tomorrow, then, youcollect a businessman at Coventry, take him to Rotterdam,wait for him, and bring him back. That's in the Aztec.Tuesday, Colin Ross. Wednesday, nothing yet. Thursday,probably a trainer in Lambourn wanting to look at ahorse for sale in Yorkshire, he'll let us know, and thenColin Ross again all the end of the week.""OK.""And the Board of Trade want to come out and see youagain. I told them early Tuesday or Wednesday.""All right." As usual, the automatic sinking of the hearteven at the words Board of Trade though this time, surely,surely, my responsibility was a technicality. This time,surely, I couldn't get ground to bits. Honey sat down onthe two-seat sofa and crossed her legs. She smiled."We haven't seen much of each other yet, have we?""No," I said."Can I have a cigarette?""I'm sorry… I don't smoke.,. I haven't any.""Oh. Well, give me a drink, then.""Look, I really am sorry… all I can offer you is black coffee…or water.""Surely you've got some beer?""Afraid not." She stared at me. Then she stood up, wentinto the tiny kitchen, and opened all the cupboards. Ithought it was because she thought I was lying, but I'ddone her an injustice. Sex minded she might be, but nofool."You've no car, have you? And the shops and the pub arenearly two miles away." She came back frowning, and satdown again. "Why didn't you ask someone to give you alift?""Didn't want to be a bother."She considered it. "You've been here three weeks andyou don't get paid until the end of the month. So… havejak se pracně učí přistávat. Uvažoval jsem o tom, jakdlouho to asi potrvá, než se naše firma konečně položí, ajestli se mi vůbec do té doby podaří našetřit aspoň tolik,abych si mohl koupit auto. Harley mi platil čtyřicet pětliber týdně, což bylo podstatně víc, než si mohl dovolit, apodstatně míň, než kolik bych si vzhledem ke svékvalifikaci zasloužil. Polovinu platu mi odčerpávalyalimenty, daně a pojistky, čtyři libry mi Harley strhával zabyt, těžko něco ušetřím.Podrážděně jsem vstal a dal se do mytí oken. Když užmám špatné vyhlídky do budoucnosti, budu mít aspoňslušnou vyhlídku z okna, říkal jsem si.Když se začalo stmívat, přišla návštěva. Pěkná, dobřetvarovaná slečna v zelených bavlněných minišatech. Měladlouhé světlé vlasy, dlouhé nohy a veliká ústa, trochupříliš veliké zuby a nepatrně si při řeči šlapala na jazyk.Honey Harleyová sestoupila z věže.Zaklepala a bez čekání vešla. Kdybych byl nahý, bylo byjí to jedno. Byl jsem nahý jen do pasu, sundal jsem sikošili, když jsem myl okna, To jí stačilo. Držela v jednéruce nějaké listiny, druhou ruku mi položila na rameno anechala ji pak sklouznout po zádech."Dělali jsme se strýcem program na příští týden. Přišlajsem se vás zeptat, jestli jste něco domluvil s ColinemRossem."Nenápadně jsem couvl a šel jsem si obléknout svetr."Ano, domluvil… chce s námi letět v úterý, v pátek, vsobotu a v neděli.""Výborně."Šla za mnou. Kdybych couval dál, octli bychom se vložnici. Musel jsem se v duchu smát. Opatrně jsem jiobešel a vrátil se ke dveřím ven. Tvářila se nezúčastněněa věcně."Dobře. Takže zítra, v pondělí, byste mohl vyzvednoutjednoho obchodníka v Coventry a vzít ho do Rotterdamu.Tam na něho počkáte a zase s ním poletíte zpátky.Vezmete si aztéka. V úterý máte Colina Rosse. Středa jezatím volná. Ve čtvrtek asi poletíte s jedním trenérem zLambournu na dražbu koní v Yorkshiru, on nám ještězavolá. No a poslední tři dny v týdnu máte Colina Rosse.""Dobře.""Jo a poslyšte, volali zase z ministerstva, chtějí s vámimluvit. Řekla jsem jim, aby přišli v úterý nebo ve středu."Když jsem uslyšel o pánech z ministerstva, sevřel se mijako obvykle žaludek. Tentokrát snad ale opravdu nesuzodpovědnost jen teoreticky, to snad musí uznat,tentokrát mě nemohou roztrhat na kusy. Honey si sedlana gauč a přehodila nohu přes nohu."Zatím jsme se moc neužili, viďte?""Ne.""Dal byste mi prosím vás cigaretu?""Bohužel nekouřím.""Ach tak. Tak se tedy něčeho napijeme.""Obávám se, že tu nic nemám… je mi líto, nezlobte se,můžu vám nabídnout jedině kafe nebo obyčejnou vodu.""Přece máte aspoň pivo?""Obávám se že ne." Upřeně se na mě zadívala. Pakvstala, odešla do kuchyňky a zotvírala všechny šuplíky.Nejdřív jsem si myslel, že si jde ověřit, jestli mluvímpravdu, ale křivdil jsem jí. Byla sice trochu příliš zaměřenána sex, ale hloupá určitě nebyla."Vy nemáte vůz, viďte, a do hospody a do krámu jsou todvě mile." Vrátila se z kuchyňky a zamračeně si sedla."Proč jste někoho nepožádal, aby vás tam svezl?""Nechtěl jsem nikoho otravovat."Chvíli uvažovala. "Jste u nás tři týdny a zaplacenodostanete až koncem měsíce… takže… máte vůbec50

you any money?"prachy?""Enough not to starve," I said. "But thanks all the same." "Hlady neumřu, ale stejně děkuji." Poslal jsem deset liberI'd sent ten pounds to Susan and told her she'd have to Susan a napsal jsem jí, že bude muset na zbytek penězwait for the rest until I got my pay cheque. She'd written počkat, až budu brát. Odepsala stručně a jasně, abychback short and to the point. Two months, by then, don't nezapomněl, že jí budu potom muset zaplatit za dvaforget. As if I could. I had under four pounds left in the měsíce. Jako bych mohl zapomenout! Měl jsem na celémworld and too much pride.světě necelé čtyři libry, ale zato jsem měl hrdosti víc neždost."Uncle would give you an advance.""Strýc by vám mohl dát zálohu.""I wouldn't like to ask him." "Nechce se mi o to říkat."A small smile lifted the comers of her mouth.Usmála se."No, I can see that, as he's so intent on slapping you "Jo, to docela chápu, když vás pořád zbytečně sekýruje."down.""Is he?""Myslíte?""Don't pretend to be surprised. You know he is. You give "Prosím vás, nedělejte, že to nevíte. Jistěže vás zbytečněhim a frightful inferiority complex and he's getting back at honí. Má vůči vám mindrák a takhle si ho trochuyou for it."vyrovnává.""It's silly.""Oh sure. But you are the two things he longs to be andisn't, a top class pilot and an attractive man. He needsyou badly for the business, but he doesn't have to like it.And don't tell me you didn't know all that, because it'sbeen obvious all along that you understand, otherwise youwould have lost your temper with him every day at thetreatment he's been handing out.""You see a lot from your tower," I said smiling."Sure. And I'm very fond of my uncle. And I love this littlebusiness, and I'd do anything to keep us afloat."She said it with intense feeling. I wondered whether'anything' meant sleeping with the pilots, or whether thatcame under the heading of pleasure, not profit. I didn'tintend to find out. Not getting involved included Honey, inthe biggest possible way.I said, "It must have been a blow to the business, losingthat new Cherokee."She pursed her mouth and put her head on one side."Not altogether. In fact, absolutely the reverse. We hadtoo much capital tied up in it. We had to put down a lumpsum to start with, and the HP instalments were prettysteep… I should think when everything's settled, and weget the insurance, we will have about five thousandpounds back, and with that much to shore us up we cankeep going until times get better.""If the aircraft hadn't blown up, would you have beenable to keep up with the HP?"She stood up abruptly, seeming to think that she had alreadysaid too much."Let's just leave it that things are all right as they are."The daylight was fading fast. She came and stood dosebeside me, not quite touching."You don't smoke, you don't eat, you don't drink," shesaid softly. "What else don't you do?""That too.""Not ever?""Not now. Not here.""I'd give you a good time.""Honey… I just… don't want to."She wasn't angry. Not even hurt."You're cold," she said judiciously. "An iceberg.""Perhaps.""You'll thaw," she said. "One of these days."The Board of Trade had sent the same two men, the tallone and the silent one, complete with notebook and bittengreen pencil. As before, I sat with them in the crew roomand offered them coffee from the slot machine in the passengers'lounge. They accepted, and I went and fetchedthree plastic cupfuls. The staff as well as the customershad to buy their coffee or whatever from the machine.Honey kept it well stocked. It made a profit."To je přece nesmysl.""Ba ne. Vy máte přesně to, co on nemá a o co by tolikstál. Jste dobrý pilot a přitom pěkný mužský. Potřebujevás nutně pro firmu, ale rád vás nemá. Prosím vás,nepovídejte mi, že jste si tohle všechno neuvědomil. Jinakbyste se už dávno namíchl a to jeho sekýrování bystepřece takhle nesnášel.""Vidím, že máte z té vaší věže dobrý rozhled,"poznamenal jsem s úsměvem."To jistě. A taky mám docela ráda svého strýce. A takymi moc záleží na téhle firmě a udělala bych skoro cokoli,abych ji udržela nad vodou."Mluvila vážně a opravdově. Zajímalo by mne, co myslelatím 'cokoli', jestli se to taky vztahovalo na spaní s pánypiloty, a pokud ano, jestli to spaní patřilo mezi radostinebo povinnosti. Nehodlal jsem to zjišťovat. Nechtěl jsemnavazovat žádné nové citové vztahy, a už vůbec ne kHoney."Musela to být pro podnik dost velká rána, když jste přišlio toho nového cherokee," řekl jsem.Našpulila ústa a sklonila hlavu ke straně."Není to tak hrozné. Totiž, vlastně je to skoro naopak. Toletadlo nás stálo moc peněz. Museli jsme pro začáteksložit dost velkou částku a pak jsme platili obrovskésplátky… Mám dojem, že až se to všechno vyřídí a vyplatínám pojistku, měli bychom dostat asi pět tisíc liber, a stím zase chvíli vydržíme, třeba se mezitím situace trochuzlepší.""Byli byste vůbec mohli splácet ty splátky, kdyby letadlonevyletělo do vzduchu?"Usoudila, že už toho namluvila dost. Prudce vstala."Radši toho už nechme," řekla, "nějak bylo, nějak bude."Venku se rychle stmívalo. Přišla blíž a postavila se těsněke mně, téměř se mě dotýkala."Vy nekouříte, nejíte a nepijete," řekla měkce, "to sitakhle odříkáte všechno?""Ano, tamto taky.""Ze zásady?""Ne, ale nechci teď a nechci tady.""Bylo by vám se mnou dobře…""Honey… nezlobte se… já prostě nechci."Nezlobila se, nebyla ani dotčená."Jste studený," řekla zamyšleně, "studený jako ledovec.""To je možné.""Ale však vy jednou roztajete."Vyšetřovací komise ministerstva obchodu poslala opěttytéž dva pány, toho dlouhého hubeného a tohomlčenlivého s notesem a okousanou zelenou tužkou.Seděli jsem spolu zase v místnosti pro posádky. Zeptaljsem se, jestli by nechtěli kávu. Nabídku přijali a já šelkávu načepovat do papírových kalíšků do automatu včekárně pro cestující. Zaměstnanci i cestující si muselikávu taky takhle kupovat. Honey udržovala automat51

Outside on the airfield my part-time colleague, Ron, wasshowing a new pupil how to do the external checks. Theycrept round the trainer inch by inch. Ron talked briskly.The pupil, a middle-aged man, nodded as if he understood.The tall man was saying in effect that they had got nowherewith the bomb."The police have been happy to leave the investigationswith us, but frankly in these cases it is almost impossibleto find. the identity of the perpetrator. Of ' course ifsomeone on board is a major political figure, or a controversialagitator… Or if there is a great sum of personalinsurance involved… But in this case there is nothing likethat.""Isn't Colin Ross insured?" I asked."Yes, but he has no new policy, or anything exceptional.And the beneficiaries are his twin sisters. I cannot believe…""Impossible," I said with conviction. "Quite so.""How about the others?"He shook his head."They all said, in fact, that they ought to be better insuredthan they were." He coughed discreetly. "There is,of course, the matter of yourself.""What do you mean?"His sharp eyes stared at me unblinkingly."Several years ago you took out a policy for the absolutebenefit of your wife. Although she is now your ex-wife,she would still be the beneficiary. You can't change thatsort of policy.""Who told you all this?""She did," he said. "We went to see her in the course ofour inquiries." He paused. "She didn't speak kindly ofyou."I compressed my mouth. "No. I can imagine. Still, I'mworth more to her alive than dead. She'll want me to liveas long as possible.""And if she wanted to get married again? Your alimonypayments would stop then, and a lump sum from insurancemight be welcome."I shook my head."She might have killed me in a fury three years ago, butnot now, cold bloodedly, with other people involved. Itisn't in her nature. And besides, she doesn't know anythingabout bombs and she had no opportunity… You'llhave to cross out that theory too.""She has been going out occasionally with an executivefrom a firm specializing in demolitions."He kept his voice dead even, but he had clearly expectedmore reaction than he got. I wasn't horrified or evenmuch taken aback."She wouldn't do it. Or put anyone else up to doing it.Ordinarily, she was too… too kind hearted. Too sensible,anyway. She used to be so angry whenever innocent passengerswere blown up… she would never do it herselfpounds Never."He watched me for a while in the special Board of Tradebrand of unnerving silence. I didn't see what I could add.Didn't know what he was after. Outside on the airfield thetrainer started up and taxied away. The engine noisefaded. It was very quiet. I sat. I waited. Finally he stirred."All in all, for all our trouble, we have come up with onlyone probability. And even that gets us no nearer knowingwho the bomb was intended for, or who put it on board."He put his hand in his inner pocket and brought out astiff brown envelope. Out of that he shook on to the crewroom table a twisted piece of metal. I picked it up andlooked at it. Beyond the impression that it had once beenround and flat, like a button, it meant nothing.dobře zásobený a slušně na tom vydělávala.Venku na letišti zaučoval můj kolega Ron (náš pilot načástečný úvazek) nového žáka. Učil ho dělat zevníkontrolu letadla, pečlivě, centimetr po centimetru. Ronenergicky přednášel a jeho žák, pán ve středních letech,mu poslušně na všechno přikyvoval.Větší z obou ministerských pánů mi oznámil, že se zatíms vyšetřováním daleko nedostali."Policie nám případ velmi ochotně přenechala," říkal, "aleupřímně řečeno, tohle je nevděčný případ, tady budemetěžko hledat pachatele. Když jde o atentát, když je napalubě letadla důležitá politická osobnost, tak je to něcojiného… Nebo když je někdo z cestujících pojištěný navysokou částku… Tady ale nic takového nemáme.""Colin Ross není pojištěný?""Je, ale má už starou pojistku, nic zvláštního. V případě,že by se mu něco stalo, vyplatila by pojišťovna jehosestry, a mně se nechce věřit…""Ne, to je vyloučené," řekl jsem rozhodně."A co ostatní?"Zavrtěl hlavou."Abych pravdu řekl, všichni ostatní po téhle příhodě došlik závěru, že mají příliš nízké životní pojistky." Diskrétně siodkašlal. "Tedy až na vás.""Jak to myslíte?"Upřeně se na mě zadíval."Před několika lety jste uzavřel pojistku bezvýhradně veprospěch vaší ženy. Pojišťovna by vaší ženě příslušnýobnos vyplatila v případě neštěstí i teď, když už jsterozvedení. Tenhle druh pojistky nelze změnit.""Jak to všechno víte?""Od vaší ženy. Navštívili jsme ji v rámci šetření." Odmlčelse. "Moc lichotivě se o vás nevyjadřovala.""To si dovedu představit. Jenže kdyby se mi něco stalo,tak by na tom prodělala, má ze mne víc, když jsemnaživu. Myslím, že si přeje, abych byl naživu co nejdéle.""Ale co kdyby se chtěla znovu provdat? Pak byste přestalplatit alimenty, a kdyby dostala větší částku odpojišťovny, byla by na tom mnohem líp."Zavrtěl jsem hlavou."Ba ne, dovedu si představit, že by mě třeba dokázalazabít ze vzteku před třemi lety, ale teď ne, nebyla byschopná to udělat úplně chladnokrevně a ještě přitomzabít další nevinné lidi. Ostatně se vůbec nevyzná vevýbušninách a neměla jistě příležitost… Ne, ta absolutněnepřichází v úvahu, tu si můžeme škrtnout.""Vaše žena se v poslední době často schází s člověkem,který pracuje jako odborník u demolic."Mluvil věcně, nevzrušeně, ale jistě očekával, že sevzruším já. Nebyl jsem ani vzrušený ani zděšený, zůstaljsem klidný."Ne, určitě by to neudělala, to vylučuji, ani by nikohonenaváděla. Byla příliš… byla dobrosrdečná, určitě bylarozumná. Kdykoli se dozvěděla, že při takovémhle neštěstípřišli o život nevinní lidé, hrozně se nad tím pohoršovala…to by sama nikdy nemohla udělat. Určitě ne."Chvíli se na mě mlčky upřeně díval. Tohle nervy drásajícímlčení byla specialita pánů z vyšetřovací komise. Já nemělco dodat a nevěděl jsem, co chtějí slyšet. Zaslechl jsem,jak venku cvičné letadlo nastartovalo a odjíždělo. Hlukmotoru slábl. Bylo ticho. Klidně jsem seděl a čekal.Konečně se trochu pohnul."No, mohu říct, že po vší naší námaze se nám podařilopřijít jen na jeden detail. Jenže ten nám asi nepomůženajít ani motiv, ani oběť, ani pachatele."Sáhl do kapsy a vytáhl obálku z tuhého hnědého papíru,ze které vysypal na stůl dva kousky zkrouceného kovu.Zdvihl jsem je a prohlédl si je. Nic mi to neříkalo, až nato, že se mi zdálo, že ty kovové předměty byly asipůvodně ploché a okrouhlé.52

"What is it?""The remains," he said, "of an amplifier."I looked up, puzzled."Out of the radio?""We don't think so." He chewed his lip. "We think it wasin the bomb. We found it embedded in what had been thetail plane.""Do you mean… it wasn't a time bomb after all?""Well… probably not. It looks as if it was exploded by aradio transmission. Which puts, do you see, a differentslant on things.""What difference? I don't know much about bombs. Howdoes a radio bomb differ from a time bomb?""They can differ a lot, though in many the actual explosiveis the same. In those cases it's just the triggermechanism that's different." He paused. "Well, say youhave a quantity of plastic explosive. Unfortunately that'sall too easy to get hold of nowadays. In fact, if you happento be in Greece, you can go into any hardware shopand buy it over the counter. On its own, it won't explode.It needs a detonator. Gunpowder, old-fashioned gunpowder,is the best. You also need something to ignite thegunpowder before it will detonate the plastic. Are you withme?""Faint but pursuing," I said."Right. The easiest way to ignite gunpowder, from a distance,that is, is to pack it round a thin filament of fusewire. Then you pass an electric current through the filament.It becomes red hot, ignites the gunpowder…""And boom, you have no Cherokee Six.""Er, yes. Now, in this type of bomb you have a battery, ahigh voltage battery about the size of a sixpence, to providethe electric current. The filament will heat up if youbend it round and fasten one end to one terminal of thebattery, and the other to the other.""Clear," I said. "And the bomb goes off immediately."He raised his eyes to Heaven."Why did I ever start this? Yes, it would go off immediately.So it is necessary to have a mechanism that willcomplete the circuit after the manufacturer is safely out ofthe way.""By a spring?" I suggested."Yes. You hold the circuit open by a hair spring on acatch. When the catch is removed, the spring snaps thecircuit shut, and that's that. Right? Now, the catch can bereleased by a time mechanism like an ordinary alarmdock. Or it can be released by a radio signal from a distance,via a receiver, an amplifier and a solenoid, likemechanisms in a space craft.""What is a solenoid, exactly?""A sort of electric magnet, a coil with a rod in the centre.The rod moves up and down inside the coil, when a pulseis passed through the coil. Say the top of the rod is stickingup out of the coil to form the catch on the spring,when the rod moves down into the coil the spring is released."I considered it."What is there to stop someone detonating the bomb byaccident, by unknowingly transmitting on the right frequency?The air is packed with radio waves… surely radiobombs are impossibly risky?"He cleared his throat."It is possible to make a combination type releasemechanism. One could make a bomb in which, say, threeradio signals had to be received in the correct order beforethe circuit could be completed. For such a releasemechanism, you would need three separate sets of receivers,amplifiers and solenoids to complete the circuit…We were exceptionally fortunate to find this amplifier. Wedoubt if it was the only one…""It sounds much more complicated than the alarm dock.""Co je to?" zeptal jsem se."To jsou zbytky zesilovače."Překvapeně jsem vzhlédl."Z čeho, z rádia?""Myslím si že ne." Kousal se do rtu. "Myslíme, že topatřilo k té bombě. Našli jsme ty kousky zaseknuté vtrupu letadla.""Takže… takže vy myslíte, že to vlastně časovaná bombanebyla?""Asi ne… vypadá to, že detonátor byl ovládanývysílačkou. To ovšem vrhá na celou věc docela jinésvětlo.""Jak to? Já se tedy v bombách nevyznám a nechápu, včem se liší bomba na vysílačku od časované bomby?""Lišit se mohou všelijak, i když je vlastní výbušninastejná. Liší se většinou právě detonátor." Odmlčel se."Řekněme, že získáte dostatečné množství plastickévýbušniny, a tu bohužel můžete získat snadno. V Řecku sikupříkladu můžete jít koupit výbušniny do kteréhokoliželezářství a klidně vám to tam bez ptaní prodají. Jenžesamotná výbušnina vám není nic platná, potřebujetedetonátor, a na to je nejlepší obyčejný střelný prach. Tenovšem také ještě nestačí, potřebujete něco, čím tenstřelný prach zapálit. Sledujete mě?""Snažím se.""Dobře. Tak tedy, když chcete ten střelný prach zapálit zdálky, je nejjednodušší, když do něj vložíte tenkýodporový drát, do kterého pak pustíte potřebný proud.Drát se rozžhaví, zapálí střelný prach…""… a prásk a máte po aeroplánu.""Hm, ano, přesně tak. Tedy, baterie u takové bombybývá většinou miniaturní, velká asi jako šestipence.Připojením baterie k odporovému drátu dojde vlivemprocházejícího proudu k jeho rozžhavení a k zapálenístřelného prachu.""To je jasné. V tom případě bomba okamžitě vybuchne."Obrátil oči v sloup."Proč jen jsem si s tímhle začal. Ano, vybuchla byokamžitě. Proto tam musíte mít mechanismus, který celýokruh spojí teprve tehdy, když jste dostatečně daleko.""Nějakým pérem?""Ano. Udržujete okruh nezapojený pomocí zablokovanéhokontaktu. Když se blokování odstraní, kontakt uzavřeokruh a je to. Jasné? Odblokovat můžete buďtočasovaným mechanismem, třeba jako u obyčejnéhobudíku, nebo na dálku, vysílačkou. V tom případě tamovšem musíte také mít přijímač se zesilovačem aselenoidem, jako mají družice.""Co je selenoid?""Elektrický magnet, spirála uprostřed s tyčinkou. Skládáse z jádra s vinutím a z pohyblivé kotvy. Prochází-livinutím stejnosměrný proud, přitáhne jádro kotvu, kterásepne nebo rozepne blokovací kontakty."Chvíli jsem o tom uvažoval."Jak ale člověk ví, že k detonaci nedojde náhodně? Někdopřece může vyslat náhodou přesně na té určité frekvenci…vzduch je přece nabitý vyslanými signály… to přece musíbýt strašně riskantní?"Odkašlal si."Můžete to sestrojit na kombinaci. Můžete vyrobit bombu,u které je třeba tří různých rádiových signálů, které musíbýt vysílány v určitém sledu, aby se elektrický okruhspojil. V tom případě ovšem potřebujete tři přijímače, třizesilovače a tři selenoidy… Měli jsme velké štěstí, že jsmenašli tento zesilovač. Předpokládáme, že nebyl jediný…""Je to podstatně složitější než obyčejný budík."53

"Oh yes, it is. But also more flexible. You are not committedto a time in advance to set it off.""So no one had to know what time we would be leavingHaydock. They would just have to see us go.""Yes… Or be told you had gone."I thought a bit. "It does put a different slant, doesn't it?""I'd appreciate your thinking.""You must be thinking the same," I protested. "If thebomb could be set off at any hour, any day, any weekeven, it could have been put in the aircraft at any timeafter the last maintenance cheek.""To jistě. Můžete s tím ovšem zacházet pružněji,nemusíte mít předem přesně stanovený čas výbuchu.""Takže pachatel nemusel vědět předem, kdyodstartujeme, stačilo, když nás viděl odcházet.""Stačilo, když mu někdo řekl, že už jste odletěli.""To ovšem dost mění situaci, viďte?""Ano, a já bych rád slyšel, co vy si o tom myslíte.""Vy si myslíte jistě totéž, co já. Pokud tu bombu mohlněkdo nechat vybuchnout kdykoli, v kteroukoli hodinu,kterýkoli den nebo dokonce týden, mohla ta bomba být vletadle už dávno, mohla tam být dokonce od posledníudržovací prohlídky."He smiled thinly. "And that would let you halfway off the Mírně se usmál. "A vy byste z toho byl částečně venku."hook?""Half way," I agreed."Jen částečně.""But only half.""Ano, jen částečně.""Yes.""Souhlasím."He sighed.Vzdychl."I've sprung this on you. I'd like you to think it over, "Trochu jsem to na vás vystřelil, ale chtěl bych, abyste ofrom every angle. Seriously. Then tell me if anything occursto you. If you care at all to find out what happened, mi prosím vás dejte vědět. Pokud vás ovšem vůbeccelé věci vážně zauvažoval. Jestli vás něco napadne, takthat is, and maybe prevent it happening again."zajímá, jak to bylo, a pokud chcete předejít eventuálnímudalšímu pokusu.""You think I don't care?""Vy si myslíte, že mi to je jedno?""I got the impression." "Skoro.""I would care, now," I said slowly, "if Colin Ross were "Nebylo by mi jedno, kdyby se něco stalo Colinublown up."Rossovi," řekl jsem pomalu.He smiled. "You are less on your guard, today."Usmál se. "Dnes nejste tak uzavřený jako minule.""You aren't sniping at me from behind the bushes." "Vy na mě nestřílíte ze zálohy jako minule.""No…" He was surprised. "You're very observant, aren't Zatvářil se překvapeně. "Já… musím říci, že máteyou?"postřeh.""More a matter of atmosphere.""Mám cit pro atmosféru."He hesitated. "I have now read the whole of the transcriptof your trial."vašeho disciplinárního řízení."Chvíli váhal. "Přečetl jsem si nedávno podrobný zápis z"Oh." I could feel my face go bleak. He watched me. "Did "Ano?" Bez úsměvu, bez výrazu jsem se na něho podíval.you know," he said, "that someone has added to the bottomof it in pencil a highly libellous statement?"připsal dodatek, který je značně naPozoroval mě. "Jestlipak víte, že na konec zápisu někdopováženou?""No," I said.Waited for it."It says that the Chairman of Interport is of the undoubtedlycorrect opinion that the First Officer lied on oaththroughout, and that it was because of the First Officer'sown gross negligence, not that of Captain Shore, that theairliner strayed so dangerously off course."Surprised, shaken, I looked away from him, out of thewindow, feeling absurdly vindicated and released. If thatpostscript was there for anyone who read the transcript tosee, then maybe my name hadn't quite so much mud on itas I'd thought. Not where it mattered anyway.I said without heat, "The Captain is always responsible.Whoever does what.""Yes."A silence lengthened. I brought my thoughts back fromfour years ago and my gaze from the empty airfield."Thank you," I said.He smiled very slightly. "I wondered why you hadn't lostyour licence… or your job. It didn't make sense to me thatyou hadn't. That's why I read the transcript, to see ifthere was any reason.""You're very thorough.""Jste důkladný.""I like to be." "Snažím se být.""Interport knew one of us was lying… we both said theother had put the ship in danger… but I was the Captain.It inevitably came back to me. It was, in fact, my fault.""He wilfully disobeyed your instructions…""And I didn't find out until it was nearly too late.""Quite… but he need not have lied about it.""He was frightened," I sighed. "Of what would happen to"Ne, to nevím."Čekal jsem, co bude dál."Někdo tam připsal, že předseda Interportu je pevně adůvodně přesvědčen, že první důstojník se dopustilkřivého svědectví a že se vaše dopravní letadlonebezpečně uchýlilo od původního kursu vinou hrubénedbalosti prvního důstojníka, nikoli nespravedlivěnařčeného kapitána."To mnou otřáslo, nečekal jsem to. Zadíval jsem se zokna. Zaplavil mě pocit úlevy a velkého zadostiučinění.Jeli na konci zápisu tenhle dodatek, může si ho každýpřečíst, a já nemám tak beznadějně zničenou pověst, jakjsem si myslel, aspoň ne u těch, na kterých záleží."Zodpovědnost je ovšem vždycky na kapitánovi, ať sestane cokoli," řekl jsem klidně."To ano."Bylo ticho. Snažil jsem se soustředit na přítomnost apřestat vzpomínat na to, co bylo před čtyřmi lety. Odvrátiljsem se od okna."Děkuji vám," řekl jsem.Nepatrně se usmál. "Mě jen zajímalo, jak je možné, žejste tehdy nepřišel o licenci … nebo o místo. Nějak mi tonehrálo, proto jsem si přečetl ten zápis, vrtalo mi to vhlavě a chtěl jsem se dozvědět, jak to vlastně bylo.""V Interportu věděli, že jeden z nás lže… vypovídali jsmeprotichůdně, jeden obviňoval druhého… jenže já bylkapitán a ke mně se to vrátilo, jako bumerang… Ostatněbyla to moje chyba.""On se ale vědomě nedržel vašich instrukcí.""Já na to měl přijít dřív, zjistil jsem to, když už bylomálem pozdě.""Prosím… on ale nemusel lhát.""Měl strach… bál se o existenci." Chvíli bylo zase ticho.54

his career." He let half a minute slip by without comment.Then he cleared his throat and said, "I suppose youwouldn't like to tell me why you left the South Americanpeople?"I admired his delicate approach. "Gap in the dossier?" Isuggested.His mouth twitched. "Well, yes." A pause. "You are ofcourse not obliged…""No," I said. "Still…"Something for something."I refused to take off one day because I didn't think itwas safe. They got another pilot who said it was. So hetook off, and nothing happened. And they sacked me.That's all.""But," he said blankly, "it's a Captain's absolute right notto take off if he thinks it's unsafe.""There's no BALPA to uphold your rights there, you know.They said they couldn't afford to lose custom to other airlinesbecause their Captains were cowards. Or words tothat effect.""Good gracious."I smiled. "Probably the Interport business accounted formy refusal to take risks.""But then you went to Africa and took them," he protested."Well… I needed money badly, and the pay was fantastic.And you don't have the same moral obligation to food andmedical supplies as to airline passengers.""But the refugees and wounded, coming out?""Always easier flying out than. in. No difficulties findingthe home base, not like groping for some jungle clearingon a black night."He shook his head wonderingly, giving me up as a badjob."What brought you back here to something as dull ascrop spraying?"I laughed. Never thought I could laugh in front of theBoard of Trade."The particular war I was flying in ended. I was offeredanother one a bit further south, but I suppose I'd hadenough of it. Also I was nearly solvent again. So I cameback here, and crop spraying was the first thing handy.""What you might call a chequered career," he commented."Mild compared with some.""Ah yes. That's true."He stood up and threw his empty coffee beaker into thebiscuit tin which served as a waste paper basket."Right then… You'll give a bit of thought to this bombbusiness?""Yes.""We'll be in touch with you again." He fished in an innerpocket and produced a card. "If you should want me,though, you can find me at this number.""OK."He made a wry face. "I know how you must feel aboutus.""Never mind," I said. "Never mind."Pak si diskrétně odkašlal. "Nebyl byste náhodou ochoten…neřekl byste mi, proč jste vlastně odešel od téjihoamerické společnosti?"Oceňoval jsem, jak taktně si počíná. "Máte mezeru vmých osobních materiálech?""Ano. Ovšem, jestli nechcete…""Ne, totiž…"Ale co, něco za něco."Bylo to jednoduše tak, že jsem jednou odmítlodstartovat, když se mi to nezdálo bezpečné, a oni sehnalijiného pilota, který neměl námitky, odstartoval, a nic senestalo. Mě vyhodili. To je všechno.""Ale vždyť kapitán má svaté právo neodstartovat, když semu to nezdá.""Jenže tam jsme neměli žádné odbory, které by chránilynaše práva. Vedení tehdy řeklo, že si nemůže dovolitztrácet zákazníky, protože mají zbabělé piloty, nebo taknějak podobně.""Pane bože!"Usmál jsem se. "Od té záležitosti u Interportu jsem ztratilchuť riskovat.""Pak jste přece jel do Afriky, tam jste riskoval až dost.""No… tehdy jsem nutně potřeboval peníze, nabídli mifantastický plat. Ostatně když člověk vozí jídlo a léky,nenese takovou zodpovědnost, jako když lítá s lidmi.""Zpět jste však lítal s raněnými a uprchlíky, ne?""Zpátky to bylo jednodušší, domovský přístav člověknašel snadno, horší bylo sedat si v noci někde v džungli."Potřásl nechápavě hlavou. Asi mne měl za ztracenýpřípad."Prosím vás, co vás potom přimělo, abyste vzal takotravnou práci, jako je postřik poli?"Rozesmál jsem se. Nikdy předtím by mě nebylo napadlo,že se kdy budu smát v přítomnosti pánů vyšetřovatelů zkomise ministerstva obchodu."Tehdy v Africe ta moje válka skončila. Nabídli mi jinouválku, dál na jihu, ale já už toho měl dost a taky jsem siuž trochu našetřil. Tak jsem se vrátil domů a to leteckéhnojení bylo prostě první místo, o které jsem zavadil.""Máte dost pestrou minulost.""Zdaleka ne tak pestrou jako řada jiných lidí.""Snad. Máte pravdu."Vstal a zahodil prázdný kalíšek do plechovky, kterásloužila jako košík na odpadky."Tak tedy dobře… ale buďte tak laskav, uvažujte o té našízáležitosti s bombou, ano?""Ano.""My se zase ohlásíme." Sáhl do kapsy od saka a podal minavštívenku. "Kdybyste se chtěl se mnou spojit vy, tak měnajdete na tomto čísle.""Dobře."Ušklíbl se. "Umím si představit, jak nás máte rád.""Ale ne, to nic, to nic."CHAPTER EIGHT 8For most of that week I flew where I was told to, andthought about radio bombs, and sat on my own in thecaravan in the evenings. Honey didn't come back, but onthe day after her visit I had returned from Rotterdam tofind a large bag of groceries on the table eggs, butter,bread, tomatoes, sugar, cheese, powdered milk, tins ofsoup. Also a pack of six half pints of beer. Also a notefrom Honey: Pay me next week.Not a bad guy, Honey Harley. I took up eating again. OldVětšinu dalšího týdne jsem lítal tam, kam mě poslali,uvažoval jsem o detonátorech na vysílačku a po večerechjsem vysedával v maringotce. Honey se už neobjevila, aleden po její první a zatím poslední návštěvě, když jsem sevrátil z Rotterdamu, našel jsem na stole velký papírovýpytel plný nákupů. Byla tam vajíčka, chleba, máslo, rajskájablíčka, cukr, sýr, mléko v prášku a polévkové konzervy.Taky tam byl karton piva a lísteček, na kterém stálo:Zaplatíte mi, až budete brát.Honey byla kamarádka. Začal jsem zase jíst. Byl to55

habits die hard.Tuesday I took Colin and four assorted others to Wolverhamptonraces, Wednesday, after the Board of Trade departed,I took a politician to Cardiff to a Union strikemeeting, and Thursday I took the racehorse trainer tovarious places in Yorkshire and Northumberland to look atsome horses to see if he wanted to buy any.Thursday evening I made myself a cheese and tomatosandwich and a cup of coffee, and ate them looking at thepin-ups, which were curling a bit round the edges. AfterI'd finished the sandwich I unstuck the Sellotape and tookall the bosomy ladies down. The thrusting pairs of heavilytinged nipples regarded me sorrowfully, like spaniels'eyes. Smiling, I folded them decently over and droppedthem in the rubbish bin. The caravan looked just as dingy,however, without them.Friday morning, when I was in Harley's office filing flightrecords, Colin rang Harley and said he wanted me to stayovernight at Cambridge, ready again for Saturday.Harley agreed. "I'll charge Matt's hotel bill to your account."Colin said, "Fine. But he can stay with me again if helikes."Harley relayed the message. Did I like? I liked. Harleyput down the receiver. "Trying to Save money," he saiddisparagingly, "having you to stay." He brightened: "I'llcharge him the hangarage, though." I took the Cherokeeover to Cambridge and fixed for them to give it shelterthat night. When Colin came he was with four other jockeysthree I didn't know, and Kenny Bayst. Kenny said howwas I. I was fine, how was he? Good as new, been ridingsince Newbury, he said.Between them they had worked out the day's shuttle. Allto Brighton, Colin to White Waltham for Windsor, aeroplaneto return to Brighton, pick up the others, return toWhite Waltham, return to Cambridge."Is that all right?" Colin asked."Sure. Anything you say."He laughed."The fusses we used to have when we used to ask thissort of thing…""Don't see why," I said."Larry was a lazy sod…" They loaded themselves onboard and we tracked down east of the London controlzone and over the top of Gatwick to Shoreham airport forBrighton. When we landed Colin looked at his watch andKenny nodded and said, "Yeah, he's always faster thanLarry. I've noticed it too.""Harley will give him the sack," Colin said dryly, unfasteninghis seatbelt."He won't, will he?" Kenny sounded faintly anxious.Quicker journeys meant smaller bills. "It depends on howmany customers he pinches from Polyplanes through beingfast." Colin grinned at me. "Am I right?""You could be," I agreed.They went off laughing about it to the waiting taxi. Acouple of hours later Colin came back at a run in hisbreeches and colours and I whisked him over to WhiteWaltham. He had won, it appeared, at Brighton. A closefinish. He was still short of breath. A fast car drove rightup to the aircraft as soon as I stopped and had him offdown the road to Windsor in a cloud of dust. I went moreleisurely back to Shoreham and collected the others at theend of their programme. It was a hot sunny day, blue andhazy. They came back sweating.Kenny had ridden a winner and had brought me a bottleof whisky as a present I said he didn't need to give me apresent."Look, sport, if it weren't for you, I wouldn't be riding anymore bleeding winners. So take it."zlozvyk, kterému se těžko odvyká.V úterý jsem letěl s Colinem a čtyřmi dalšími doWolverhamptonu na dostihy, ve středu, když odešli páni zministerstva, jsem vezl jednoho politika do Cardiffu naodborářskou schůzi. Ve čtvrtek jsem poletoval s jednímtrenérem sem a tam po Yorkshiru a Northumberlandu,prohlížel si koně, které hodlal eventuálně koupit.Ve čtvrtek večer jsem si nachystal obložené chleby sesýrem a rajčaty a uvařil si kávu. Jedl jsem a prohlížel sivnadné slečny na stěnách. Už se na okrajích trochukroutily. Když jsem dojedl, pečlivě jsem všechny ty vábivédámy odlepil. Dívaly se na mě vyzývavě i vyčítavě. Usmáljsem se, decentně jsem je složil a zahodil do smetí. Vmaringotce to ale potom nevypadalo o nic líp.V pátek ráno, když jsem seděl u šéfa v kanceláři avyplňoval letové záznamy, telefonoval Harleymu ColinRoss. Chtěl, abych z pátku na sobotu přespal v Cambridgi,abychom mohli včas ráno vyrazit."Beze všeho," souhlasil Harley, "zaúčtuju vám Mattůvhotelový účet.""Prosím," řekl Colin, "ale kdyby chtěl, mohl by spát unás."Harley mi předal vzkaz. Chtěl bych? Ovšem že bychchtěl. Položil telefon. "Ross se snaží ušetřit," řekl kousavě,"proto chce, abyste spal u něho." Pak se rozveselil:"Zaúčtuju mu zato hangár." Letěl jsem do Cambridge azajistil jsem si pro svého cherokee na noc přístřeší. Pakdorazil Colin se čtyřmi dalšími žokeji. Tři jsem neznal,čtvrtý byl Kenny Bayst. Jak prý se mám, řekl jsem, žedobře a jak se má on, řekl že výborně, že od Newburyprakticky neslezl s koně.Měli už celý cestovní rozvrh připravený. Nejdřív letělivšichni do Brightonu, pak jsem měl letět jen s Colinem doWhite Walthamu, odkud Colin jel do Windsoru, já se mělvrátit do Brightonu pro ostatní, zpátky do White Walthamupro Colina a pak společně zpátky do Cambridge."Půjde to takhle?" zeptal se Colin."Ovšem, jak to chcete mít, tak to bude."Rozesmál se."Kdybyste věděl, co jsme dřív museli vyslechnout, kdyžjsme přišli s nějakým podobným návrhem…""Nechápu proč.""Larry byl líný jak veš." Nastoupili a já vyletěl na východod londýnské oblasti, přes Gatwick a na Brighton, kshorehamskému letišti. Když jsme přistáli, podíval seColin na hodinky a Kenny poznamenal: "Jo, vždycky jevšude dřív než Larry. To už sem si taky všiml.""Harley ho co nejdřív vyhodí," prohodil suše Colin arozepnul si bezpečnostní pás."To nemyslíš vážně," řekl Kenny polekaně.Rychlejší, kratší let znamenal menší účet. "No, budezáležet na tom, kolik zákazníků odláká od firmy Polyplane,protože je rychlejší." Ušklíbl se na mě. "Nemám pravdu?""Snad."Odcházeli rozesmátí k čekajícímu taxíku. O dvě hodinypozději se přiřítil poklusem Colin, ještě v dresu, a já s nímrychle přeskočil do White Walthamu. Dozvěděl jsem se, žev Brightonu těsně vyhrál, byl ještě udýchaný. Na letišti naněho čekal rychlý vůz, který zajel až k nám, když jsempřistál, a během vteřiny zmizel s Colinem v oblaku prachusměrem na Windsor. Beze spěchu jsem se vrátil doShorehamu a čekal, až ostatní skončí. Byl krásný,slunečný teplý den a jezdci se vrátili celí uřícení.Kenny vyhrál a přinesl mi darem láhev whisky. Brániljsem se, že mi přece nemusí nic dávat."Koukej, kamaráde, nebejt tebe, tak jsem vůbec nejezdil.Tak se nehádej a ber."56

"All right," I said. "Thanks.""Thanks yourself." They were tired and expansive. Ilanded at White Waltham before Colin arrived back fromWindsor, and the other four yawned and gossiped, openingall the doors and fanning themselves."… gave him a breather coming up the hill.""That was no breather. That was the soft bugger droppinghis bit. Had to give him a sharp reminder to get himgoing again.""Can't stand that fellow Fossel…""Why do you ride for him then?""Got no choice, have I? Small matter of a retainer…""… What chance you got on Candlestick?""Wouldn't finish in the first three if it started now…""Hey," said Kenny Bayst, leaning forward and tapping meon the shoulder. "Got something that might interest you,sport." He pulled a sheet of paper out of his trouserpocket."How about this, then?"I took the paper and looked at it. It was a leaflet, highquality printing on good glossy paper. An invitation to allracegoers to join the Racegoers' Accident Fund."I'm not a racegoer," I said."No, read it. Go on," he urged. "It came in the post thismorning. I thought you'd be interested, so I brought it."I read down the page. "Up to one thousand pounds forserious personal injury, five thousand pounds for accidentaldeath. Premium five pounds. Double the premiumdouble the insurance. The insurance everyone can afford.Stable lads, buy security for your missus. Jockeys out ofwork but in the money. Race crowds, protect yourselfagainst road accidents on the way home. Trainers who flyto meetings, protect yourself against bombs!""Danm it," I said.Kenny laughed. "I thought you'd like it."I handed the leaflet back, smiling. "Yeah. The soandsos.""Might not be a bad idea, at that."Colin's hired car drove up and decanted the usual spentforce. He climbed wearily into his seat, clipped' shut hisbelt, and said, "Wake me at Cambridge.""How did it go?" Kenny asked."Got that sod Export home by a whisker… But as for Uptight,"he yawned, "They might as well send him to theknackers. Got the slows right and proper, that one has."We woke him at Cambridge. It was a case of wakingmost of them, in point of fact. They stretched their way onto the tarmac, shirt necks open, ties hanging loose, jacketson their arms. Colin had no jacket, no tie for him, thecustomary jeans, the rumpled sweat shirt, the air of beingnobody, of being one in a crowd, instead of a crowd inone.Nancy and Midge had come in the Aston Martin to pick usup."We brought a picnic," Nancy said, "as it's such a superevening. We're going to that place by the river."They had also brought swimming trunks for Colin and apair of his for me. Nancy swam with us, but Midge said itwas too cold. She sat on the bank wearing four watcheson her left arm and stretching her long bare legs in thesun.It was cool and quiet and peaceful in the river after thehot sticky day. The noise inside my head of engine throbcalmed to silence. I watched a moorhen gliding along bythe reeds, twisting her neck cautiously to fasten me with ashiny eye, peering suspiciously at Colin and Nancy floatingaway ahead. I pushed a ripple towards her with my arm.She rode on it like a cork. Simple being a moorhen, I"Tak tedy děkuju."Byli unavení, ale ve výborné náladě. Když jsem přistál veWhite Walthamu, Colin se ještě nevrátil z Windsoru. Mojičtyři cestující zívali a klábosili. Pozotvírali všechna dvířka aovívali se."… když šel do kopce, tak mu dal lego.""Jakýpak lego, nechal ho usnout a pak měl co dělat, abyho včas vzbudil.""Já toho Fossela prostě nesnáším…""Tak proč pro něho jezdíš?""Si snad můžu vybrat? Mám smlouvu, ne?""… ty ho jedeš, jaký myslíš že má šance Candlestick?""Nedostal by se mezi první tři, ani kdyby jsme vyrazili užteď…""Poslyš," ozval se Kenny, naklonil se dopředu a poklepalmi na rameno. "Mám tady něco pro tebe, to by tě mohlozajímat." Sáhl do kapsy a vytáhl nějakou listinu."Co ty na to?"Byl to leták, přepychově vytištěný na křídě. Pisatelvyzýval veškeré dostihové publikum, aby uzavřeloúrazovou pojistku dostihového publika."Já přece nejsem dostihové publikum," namítl jsem."Ale jen si to přečti, čti! Dostal jsem to dnes ráno v poštěa napadlo mě, že by tě to mohlo zajímat, tak jsem to vzals sebou."Četl jsem: Pojišťovna vyplatí až tisíc liber za těžký úraz aaž pět tisíc liber za úmrtí, způsobené úrazem. Prémie pětliber. Dvojnásobná prémie dvojnásobné pojištění.Pojištění, které si může dovolit každý. Stájníci, pojistětese, zabezpečte své ženy, jezdci, úraz vás může připravit omísto, ale získá vám peníze. Diváci, chraňte se protidopravním úrazům na cestě domů. Trenéři, kteří nadostihy lítáte, chraňte se před bombami!"Zatraceně," ulevil jsem si.Kenny se rozesmál. "Však jsem myslel, že se ti to budelíbit."S úsměvem jsem leták vrátil. "Jo. Jsou to ale uličníci.""Ale třeba je to docela dobrej nápad."Colin přijel taxíkem, vyčerpaný a zničený jako vždycky.Unaveně se vyšplhal do letadla, připoutal se a požádalmě, abych ho v Cambridgi vzbudil."Jak to šlo?" ptal se Kenny."Exporta jsem dostal do čela prvního jen o fous… a pokudjde o Updika, udělali by nejlíp, kdyby ho poslali na jatka…šel jak o funuse."Vzbudil jsem ho v Cambridgi. Vlastně jsem musel vzbuditvšechny. Protahovali se, zívali a pomalu se vyhrabávaliven, na asfalt. Košile měli rozepnuté, kravaty povolené,saka přes ruku. Colin neměl košili ani kravatu. Měl nasobě jako obvykle džínsy a zmuchlané bavlněné tričko.Tvářil se jako docela obyčejný člověk, jako jeden ze sta ane jako sto v jednom.Nancy a Midge nám přijely naproti astonmartinem."Vzaly jsme s sebou jídlo na piknik, když je dnes takkrásně," řekla Nancy, "myslely jsme, že bychom se mohliutábořit na tom našem místě u řeky."Přinesly také plavky pro Colina i pro mě. Nancy sekoupala s námi. Pro Midge byla voda příliš studená, sedělana břehu, na levém předloktí čtvery hodinky, a vyhřívalasi dlouhé bosé nohy na sluníčku.Po horkém, uspěchaném dni byl u řeky krásný chládek anádherný klid. V hlavě mi přestala hučet ozvěna motorů.Pozoroval jsem lysku, která tiše klouzala mezi rákosím,otáčela se za mnou a podezíravě se ohlížela za Colinem aNancy, kteří plavali o kus dál. Zčeřil jsem paží vodu. Lyskase kolébala na drobných vlnkách jako korek. Musí býtpříjemné a jednoduché, být takový pták, říkal jsem si.57

thought. But it wasn't really. All of nature had its pecking Ačkoli možná že taky ne. V přírodě se ptáci štípou aorder. Everywhere, someone was the pecked.klovou. Každý musí někdy utržit ránu.Nancy and Colin swam back. Friendly eyes, smiling faces. Nancy a Colin připlavali zpátky, vlídné oči, usměvavé,Don't get involved, I thought. Not with anyone. Not yet. přátelské tváře. Nesmíš se vázat, říkal jsem si, nevaž sena nikoho, ještě ne!The girls had brought cold chicken and long crisp cos lettuceleaves with a tangy sauce to dip them in. We ate které jsme namáčeli do pálivé tatarské omáčky. ZatímcoDěvčata přinesla studené kuře a chřupavé listy salátu,while the sun went down, and drank a cold bottle of Chablis,sitting on a large blue rug and throwing the chewed klesalo. Seděli jsme na veliké modré přikrývce a házelijsme jedli a jídlo zapíjeli chlazeným chablis, slunce zvolnabones into the river for the fishes to nibble.okousané kosti rybám.When she had finished Midge lay back on the rug and Midge dojedla, natáhla se na trávu a zaclonila si oči protishielded her eyes from the last slanting rays.posledním šikmým paprskům zapadajícího slunce."I wish this could go on for ever," she said casually. "The "Přála bych si, aby to takhle trvalo věčně," řekla klidně,summer, I mean. Warm evenings. We get so few of "myslím tohle léto, aby byly teplé večery, je jich takthem."málo…""We could go and live in the south of France, if you like," "Mohly bychom se odstěhovat do jižní Francie, kdybysNancy said.chtěla," řekla Nancy."Don't be silly… Who would look after Colin?""Nebuď hloupá… kdo by se prosím tě staral o Colina."They smiled, all three of them. The Unspoken things Všichni tři se usmáli. Nevyřčené myšlenky zůstaly vewere all there. Tragic. Unimportant.večerním tichu. Tragické… a nedůležité.The slow dusk drained all colours into shades of grey. We Soumrak pomalu setřel všechny barvy, všechno bylolazed there, relaxing, chewing stalks of grass, watching šedé. Klidně jsme odpočívali, okusovali stébla trávy,the insects flick over the surface of the water, talking a pozorovali hmyz, který poletoval nad vodní hladinou, alittle in soft summer evening murmuring voices.povídali jsme si tichými, tlumenými hlasy, které se hodí kměkkým letním večerům."We both lost a stone in Japan, that year we went with "Obě jsme v Japonsku zhubly, když jsme tam byly sColin…"Colinem celý rok…""That was the food more than the heat.""Ale to bylo spíš jídlem než horkem.""I never did get to like the food…" "Já si na to jídlo nemohla zvyknout…""Have you ever been to Japan, Matt?""Byls někdy v Japonsku, Matte?""Used to fly there for BOAC.""Lítával jsem tam, když jsem byl u BOAC.""BOAC?" Colin was surprised. "Why ever did you leave?" "Prosím tě, tys byl u BOAC? Proč jsi od nich odešel?" divilse Colin."Left to please my wife. Long time ago, now, though." "Kvůli své ženě, ale to už je dávno.""Explains how you fly.""Proto ty umíš tak lítat.""Oh sure…""Ale prosím tě…""I like America better," Midge said. "Do you remember "Já mám radši Ameriku," prohlásila Midge, "pamatuješ seMr. Kroop in Laurel, where you got those riding boots na pana Kroopa v Laurelu, jak mu ušili za jediný denmade in a day?"jezdecké boty?""Mm…""And we kept driving round that shopping centre there "Nebo jak jsme jezdily z jednoho nákupního střediska doand getting lost in the one way streets…"druhého a vždycky jsme se ztratily v jednosměrkách?""Super that week was…""To byl moc hezký týden…""Wish we could go again…" There was a long regretful "Hned bych tam jela znova…" Bylo ticho. Nancy sesilence. Nancy sat up with a jerk and slapped her leg. najednou zprudka posadila a plácla se přes lýtko."Bloody mosquitoes.""Zatracení komáři!"Colin scratched lazily and nodded. "Tune to go home."We wedged back into the Aston Martin. Colin drove. Thetwins sat on my legs, leaned on my chest and twined theirarms behind my neck for balance. Not bad, not bad at all.They laughed at my expression."Too much of a good thing," Nancy said.When we went to bed they both kissed me good-night,with identical soft lips, on the cheek. Breakfast was brisk,businesslike, and accompanied throughout by telephonecalls. Annie Villars rang to ask if there was still a spareseat on the Cherokee.Colin se líně protáhl a prohlásil, že je čas jít domů.Naskládali jsme se do vozu. Colin řídil. Dvojčata miseděla částečně na klíně, opírala se mi o ramena a drželase mě kolem krku, aby udržela rovnováhu. Líbilo se mi to,a dámy se mi za to smály."Všeho moc škodí," řekla Nancy.Než jsme šli spát, obě mě políbily, každá z jedné strany.Ucítil jsem na obou tvářích tytéž měkké rty. Ráno přiuspěchané snídani jsme neměli čas si povídat, stále zvoniltelefon. Volala také Annie Villarsová, chtěla vědět, jestlibudeme mít v letadle volné místo."Who for?" Colin asked cautiously."Pro koho?" zeptal se Colin opatrně.He made a face at us. "Bloody Fenella," he whisperedover the mouthpiece.Ušklíbl se na mě, oddálil sluchátko a zašeptal "morováFenella"."No, Annie, I'm terribly sorry, I've promised Nancy…" "Ne Annie, je mi skutečně lito, ale slíbil jsem Nancy…""You have?" Nancy said. "First I've heard of it.""Cos mi slíbil?" ptala se Nancy. "To slyším prvně."He put the receiver down.Položil telefon."I rescue you from Chanter, now it's your turn." "Já tě zachraňuji od Chantera, tak bys pro mě taky mohlaněco udělat, ne?""Rescue my foot. You're in and out of the weighing roomall day. Fat lot of good that is.""Ty mě zachraňuješ! Jsi věčně na koni nebo ve vážnici, atam mi nejsi nic platný.""Do you want to come?""Ty nechceš s námi letět?""Take Midge," she said. "It's her turn.""Ať letí Midge, teď je na řadě ona.""No, you go," Midge said. "Honestly, I find it tiring. Especiallyas it's one of those rush from course to course days.I'll go along to the meeting here next week. That will do"Ale ne, jen leť ty," přemlouvala ji Midge, "pro mě je tomoc namáhavé, opravdu, zvlášť když se takhle poletuje zmísta na místo. Půjdu se podívat příští týden, až budou58

me fine.""Will you be all fight?""Naturally I will. I'll lie in the sun in the garden and thinkof you all exhausting yourselves racing round in circles."When it turned out that there were two other emptyseats as well, in spite of Nancy being there, Annie Villarsgave Colin a reproachful look of carefully repressed annoyanceand said it would have been useful to have hadalong Fenella to share the cost. Why else did Colin thinkshe had suggested it?"I must have miscounted," said Colin happily. "Too lateto get her now."We flew to Bath without incident, Nancy sitting in thefight-hand seat beside me and acting as co-pilot. It wasclear that she intensely enjoyed it, and there was no painin it for me either. I could see what Larry had meantabout practising short landings, as the Bath runways wereincredibly short, but we got down in fair order and parkedalongside the opposition's Cessna. Colin said,"Lock the aeroplane and come into the races. You can'tfor ever stand on guard."The Polyplane pilot was nowhere to be seen. I hoped forthe best, locked up, and walked with the others into theracecourse next door.The first person we saw was Acey Jones, balancing on hiscrutches with the sun making his pale head look fairerthan ever."Oh yes. Colin," Nancy said. "Do you want me to send afiver to the Accident Insurance people? You remember,the leaflet which came yesterday? That man remindedme… he got a thousand pounds from the fund for crackinghis ankle. I heard him say so, at Haydock.""If you like," he agreed. "A fiver won't break the bank.May as well.""Bobbie Wessex is sponsoring it," Annie commented."Yes," Nancy added. "It was on the leaflet.""Did you see the bit about the bombs?" I asked.dostihy tady, to bude pro mě.""A můžeme tě tu nechat?""Ale samozřejmě, lehnu si v zahradě na sluníčku a buduna vás vzpomínat, jak se v tom vedru pachtíte a honíte odčerta k ďáblu."Když se pak ukázalo, že v letadle zbyla ještě dvě prázdnámísta, přestože Nancy letěla s námi, obdařila AnnieVillarsová Colina zdrcujícím pohledem a poznamenalapodrážděně, že chtěla vzít Fenellu s sebou jen proto, abyse snížily náklady letu, co prý jsme si mysleli."Asi jsem to nějak špatně spočítal," řekl Colin vesele."Teď už se bohužel nedá nic dělat."Do Bathu jsme doletěli bez zvláštních příhod. Nancyseděla vpředu vedle mě jako druhý pilot a upřímně se ztoho radovala. Musím se přiznat, že mně to taky bylopříjemné. Když jsme si sedali, vzpomněl jsem si naLarryho, který mi radil, abych si nacvičil krátká přistání,než poletím do Bathu. Byla tam skutečně neuvěřitelněkrátká přistávací dráha, ale my si sedli zcela bez obtíží azaparkovali vedle konkurenční cessny."Zamkni to a pojď s námi na dostihy," řekl Colin,"nemůžeš přece věčně hlídat."Pilota cessny jsem nikde neviděl. Rozhodl jsem se, že torisknu, a odešel jsem s ostatními na závodiště.První člověk, kterého jsme potkali, byl Acey Jones,poskakoval o berlích a světlá hlava mu na slunci jensvítila."Vidíš, to mi připomnělo," řekla Nancy, "chceš, abych zatebe poslala tu pětku na úrazovou pojistku? Víš, jak tipřišel ten leták… Tamhle ten chlapík prý dostal tisíc liberza to, že si zlomil kotník. Slyšela jsem, jak o tom vykládalv Haydocku.""Když myslíš, tak to zařiď, pětku na to můžemeobětovat.""Bobbie Wessex je ručitel," poznamenala Annie."Já vím," řekla Nancy, "bylo to na tom letáku.""Přečetli jste si, co tam píšou o bombách?" zeptal jsemse.Annie i Nancy se daly do smíchu."Aspoň víme, že i v pojišťovnictví se najde někdo sesmyslem pro humor."Anně běžel v prvním dostihu kůň, spěchala proto kvážnici a Colin se šel převléct. Obrátil jsem se k Nancy."Co takhle limonádu?"Annie and Nancy both laughed."Someone in insurance has got a sense of humour, afterall."Annie hustled off to the weighing room to see her runnerin the first race, and Colin followed her, to change. "Lemonade?"I suggested to Nancy."Pints of it. Whew, it's hot.""Aspoň litr, je hrozné horko."We drank it in a patch of shade, out on the grass. Ten Odnesli jsme si pití ven, do stínu. Pár kroků od nás seyards away, loud and clear, Eric Goldenberg was conductinghlasitě dohadoval Goldenberg s Kennym Baystem.a row with Kenny Bayst."… And don't you think, sport, that you can set your "… A jestli si myslíte, vážený, že když na mě napředguerrillas on me and expect me to do you favours afterwards,pošlete ty svý gorily, že pak vode mě můžete chtít nějakýbecause you think that you've got another think ochoty, tak jste teda na omylu."coming.""What guerrillas?" Goldenberg demanded, not very convincingly."Jaké gorily?" zeptal se Goldenberg nejistě."Oh come off it. Set them to cripple me. At Redcar." "Ale jděte, jděte, však vy dobře víte. Zjednal jste je, abymě zmrzačily, tehdy v Redcaru.""Must have been those bookmakers you swindled while "To je na vás spíš poslali páni bookmakeři, které jsteyou were busy double crossing us."podvedl, když jste udělal podtrh nám.""I never double crossed you." "Já na vás žádnej podtrh neudělal.""Don't give me that crap," Goldenberg said heavily. "You "Držte hubu," řekl Goldenberg vztekle, "víte zatraceněknow bloody well you did. You twisty little bastard." dobře, o co jde. Jste nespolehlivý darebák.""I pounds you think that, why the pounds igging hell are "Když vo mně máte takovýhle mínění, tak tedy nechápu,you asking me to set up another touch for you now?" proč si mě teďka chcete zase najmout.""Bygones are bygones.""Já už na minulost zapomněl.""Bygones bloody aren't." Kenny spat on the ground at "Zato já ne," odsekl Kenny a odplivl si přímo předGoldenberg's feet and removed himself to the weighing Goldenberga. Pak se otočil a odešel k vážnici. Goldenbergroom. Goldenberg watched him go with narrowed eyes se za ním díval přimhouřenýma očima, s vražednýmand a venomous twist to his mouth. The next time! saw výrazem v tváři. Když jsme na něj později znovu narazili,him he was holding a well-filled glass and adding substantiallydržel v ruce sklenici, pilně popíjel a horlivě něco vykládalto his paunch, while muttering belligerently to a nějakému hromotlukovi, který měl asi místo mozkudobře59

pasty slob who housed all his brains in his biceps. Theslob wasn't one of the two who had lammed into Kenny atRedcar.! wondered if Goldcnberg intended mustering reinforcements."What do you think of Kenny Bayst?"! asked Nancy."The big little Mister!-Am from Down Under," she said."He's better than he used to be, though. He came overhere thinking everyone owed him a living, as he'd had agreat big success pounds l apprenticeship back home."vyvinuté bicepsy. Nebyl to ani jeden z těch dvou, kteříKennyho zbili v Redcaru. Napadlo mě, že si Goldenbergmožná zajišťuje posilu."Co si myslíte o Baystovi?" zeptal jsem se Nancy."Je to Pan Suverén od Protinožců," řekla, "ale je teď užmnohem snesitelnější než dřív. Když sem přijel, tak sechoval, jako když mu to tu patří, protože tam u nich mělhned velké úspěchy.""Would he lose to order?""Myslíte, že by dokázal prohrát na objednávku?""I expect so." "Myslím že ano.""Would he agree to lose to order, take the money, back "A dokázal by slíbit, že prohraje, vzít peníze a potom nahimself, and try to win?"sebe vsadit a vyhrát?"She grinned. "You're learning fast."Ušklíbla se. "Koukám, že se už vyznáte."We watched Colin win the first race. Annie Villars' horse Přihlíželi jsme, jak Colin vyhrává první dostih. Kůň Anniefinished third from last. She stood glumly looking at its Villarsové přišel třetí od konce. Zasmušile se dívala, jak jeheaving sides while Kenny's successor made the best of zpocený a namáhavě dýchá, zatímco jí Kennyho nástupceexplaining away his own poor showing.vykládal, jak to bylo a snažil se omluvit svůj slabý výkon."Annie should have kept Kenny Bayst," Nancy said."He wanted out.""Like Colin doesn't want in," she nodded. "Annie's being abit of a fool this season."Before the third race we went back to the aeroplane. ThePolyplane pilot was standing beside it, peering in throughthe windows. He was not the stand off merchant fromRedcar, but his colleague from Haydock."Good afternoon," Nancy said."Good afternoon, Miss. Ross." He was polite in the waythat is more insolent than rudeness.Not the best method, I would have thought, of seducingColin's custom back from Derrydowns. He walked away,back to his Cessna, and I went over the Cherokee inch byinch looking for anything wrong. As far as I could see,there was nothing. Nancy and I climbed aboard and Istarted the engine to warm it up ready to take ok Colinand Annie arrived in a hurry and loaded themselves in,and we whisked off across southern England to Shoreham.Colin and Annie again jumped into a waiting taxi andvanished. Nancy stayed with me and the Cherokee, andwe sat on the warm grass and watched little aeroplaneslanding and taking off and talked now and then withoutpressure about flying, racing, life in general."Annie si měla nechat Kennyho Baysta.""Jenže on u ní nechtěl být.""To Colin taky ne. Annie se v téhle sezóně chovánemožně."Před třetím dostihem jsme se vrátili k letadlu. Stál tampilot cessny a nakukoval nám do okének. Nebyl to ten,který se v Redcaru nečinně díval na rvačku, byl to jehokolega, kterého jsem viděl v Haydocku."Dobrý den," pozdravila Nancy."Dobrý den, slečno Rossová," řekl s přehnanouzdvořilostí, která hraničila s urážkou.Říkal jsem si, že nevolil nejvhodnější způsob, jak odlákatColina od naší firmy a získat ho znovu pro sebe. Odešel kesvé cessně a já šel prohlédnout cherokee centimetr pocentimetru. Všechno bylo v pořádku, nenašel jsem žádnouzávadu. Vyšplhali jsme se s Nancy na palubu a, já zahřálmotor, abychom pak mohli bez zdržování odstartovat.Přispěchali Colin a Annie. Rychle nastoupili, odstartovalijsme, přelétli jižní Anglii a sedli si v Shorehamu.Colin a Annie naskočili do taxíku, který tam už na něčekal, a zmizeli. Nancy zůstala se mnou u letadla. Sedlijsme si na prohřátou trávu a pozorovali, jak přistávají aodlétají malá letadla. Vyprávěli jsme si klidně a pokojně ovšem možném, o lítání, o dostizích a o životě vůbec.Towards the end of the afternoon she asked, "Will you go Když se odpoledne chýlilo ku konci, zeptala se: "Vyon being a taxi pilot all your death?"chcete dělat pilota u aerotaxi až do smrti?""I don't know. I don't look far ahead any more." "Nevím, odvykl jsem si plánovat do budoucnosti.""Nor do I," she said."Já taky.""No.""We've been happy, these last few weeks, with Midge beingso much better. I wish it would last."Midge"V posledních týdnech jsme byli šťastní, teď, když jedobře.""You'll remember it.""That's not the same.""It's only special because of what's coming," I said.There was a long pause while she thought about it. Atlength she asked, disbelievingly, "Do you mean that it isbecause Midge is dying that we are so happy now?""Something like that."She turned her head considered me. "Tell me some thingelse. I need something else.""Comfort?""If you like."I said, "You've all three been through the classic progression,these last two years. All together, not just Midgeherself. Shock, disbelief anger and in the end acceptance…"I paused. "You've come through the dark tunnel.You're out in the sun the other end. You've done most ofyour grieving already. You are a most extraordinarilystrong family. You'll remember this summer because itwill be something worth remembering.""Matt…"There were tears in her eyes. I watched the bright little"Budete na to vzpomínat.""To je něco jiného.""Vy si ale tolik vážíte toho, co máte, hlavně proto, ževíte, co vás čeká."Chvíli bylo ticho. Uvažovala o tom, co jsem řekl. Pak senevěřícně zeptala: "Vy myslíte, že jsme teď tak šťastní,protože víme, že Midge umírá?""Vlastně ano."Dlouze se na mě zadívala. "Povídejte mi ještě něco.Potřebuju…""Útěchu?""Snad.""Vy jste prošli během posledních dvou let všemi třeminevyhnutelnými stadii. Všichni tři, nejen Midge. Nejdřívpřijde šok, člověk nevěří, že to může být pravda, pakhněv a nakonec usmíření, člověk přijme, co osudpřichystal…" odmlčel jsem se. "Vy už jste tím nejhoršímprošli, už jste ze tmy venku, zase na slunci. Ten nejhoršízármutek jste si už odbyli. Jste neobyčejně silná rodina. Atohle léto si budete navždycky pamatovat a budete si těchvzpomínek vážit.""Matte…"Měla slzy v očích. Díval jsem se, jak malá letadélka60

dragonfly aeroplanes dart and go. They could heal me, theRoss family, I thought. Their strength could heal me. If itwould take nothing away from them. If I could be sure."What was Colin's wife like?" I asked, after a while."Oh…" She gave a laugh. "Which was half a sniff a bit toomuch like Fenella. He was younger then. He didn't knowhow to duck. She was thirty-three and bossy and rich, andhe was twenty and madly impressed by her. To be honest,Midge and I thought she was fabulous too. We were seventeenand still wet behind the ears. She thought it wouldbe marvellous being married to a genius, all accolades andchampagne and glamour. She didn't like it when it turnedout to be mostly hard work and starvation and exhaustion…so she left him for a young actor who'd just hadrave notices for his first film, and it took Colin months toget back to being himself from the wreck she'd made ofhim."krouží po obloze. Tahle rodina by mě dokázala vyléčit,říkal jsem si, mohla by mě uzdravit jejich sila. Jenže já jenechtěl o nic okrást. Nebyl jsem si jistý."Jaká byla Colinova žena?" zeptal jsem se po chvíli."Ach ta…" dala se do smíchu. "Byla skoro jako Fenella. Tovíte, Colin byl tehdy o hodně mladší a neuměl kličkovat.Bylo jí třiatřicet, byla bohatá, důležitá a Colin jí ohromněimponoval, bylo mu tehdy dvacet. Musím se přiznat, žejsme si tehdy s Midge taky myslely, že je ohromná. Bylonám sedmnáct a měly jsme ještě mlíko na bradě. Ona sipředstavovala, že je krásné mít za muže fenoména,myslela, že bude žít v samých oslavách, zaplavenákvětinami a šampaňským. Pak zjistila, že to vyžadujetvrdou práci a odříkání a to se jí nelíbilo… tak Colinaopustila a opatřila si nějakého mladého herce, kteréhoprávě oslavovali za jeho první film. Colinovi trvalo celéměsíce, než se z toho vzpamatoval, než z něho byl zasestarý Colin.""Poor Colin.""Chudák Colin."Or lucky Colin. Strong Colin. Months… it was taking me Nebo šťastný Colin, silný Colin. Jen měsíce… mně toyears.trvalo celé roky."Yeah…" She grinned. "He got over it. He's got some bird "No jo," ušklíbla se. "Však on to přežil. Teď má nějakounow in London. He slides down to see her every so often slečnu v Londýně. Jezdí za ní každou chvíli a myslí si, že owhen he thinks Midge and I aren't noticing."tom s Midge nevíme.""I must get me a bird," I said idly. "One of these days." "Musím si taky časem opatřit nějakou slečnu.""You haven't got one?"I shook my had. I looked at her. Straight eyebrows,straight eyes, sensible mouth. She looked back. I wantedto kiss her. I didn't think she would be angry."No," I said absentmindedly. "No bird."Take nothing away from them. Nothing from Midge."I'll wait a while longer," I said.Several days, several flights later I telephoned the Boardof Trade. Diffidently. Sneering at myself for trying to dotheir job for them, for thinking I might have thought ofsomething they hadn't worked out for themselves. Butthen, I'd been on the flight with the bomb, and they hadn't.I'd seen things, heard things, felt things that theyhadn't. Partly for my own sake, but mainly because ofwhat Nancy had said about the bomb merchant still runningaround loose with his motives still rotting away insidehim, I had finally found myself discarding the thought thatit was none of my business, that someone else could sortit all out, and coming round to the view that if I could infact come up with anything it might be a profitable idea.To which end I wasted a lot of brain time chasing downlabyrinths of speculation, and fetched up against a seriesof reasons why not. There was Larry, for instance. Well,what about Larry? Larry had had every chance to put thebomb on board, right up to two hours before I set off tocollect the passengers from White Waltham. But howeverstrong a motive he had to kill Colin or ruin Derrydowns,and none had so far appeared bar a few trivial frauds, if itwas true it was a radio and not a time bomb he couldn'thave set it off because when it exploded he was in Turkey.If it had been Larry, a time bomb would have been theonly simple and practical way.Then Susan… Ridiculous as I thought it, I went overagain what the Board of Trade man had said she was goingout occasionally with a demolitions expert.Well, good luck to her. The sooner she got married againthe better off I'd be. Only trouble was, the aversion therapyof that last destructive six months seemed to havebeen just as successful with her as it had been with me.I couldn't believe that any executive type in his fightmind would bump off his occasional girlfriend's exhusbandfor the sake of about six thousand pounds ofinsurance, especially as the longer I lived, the greaterwould be the sum she eventually collected. I had three"Vy žádnou nemáte?"Zavrtěl jsem hlavou. Podíval jsem se na ni. Rovné obočí,jasné oči, moudrá ústa. Podívala se na mě. Chtěl jsem jipolíbit. Věděl jsem, že by se nerozzlobila."Ne," řekl jsem zamyšleně. "Žádnou nemám."Nesmím je o nic připravit, nesmím okrást Midge."Chvíli s tím ještě počkám," dodal jsem.O několik dní a několik letů později jsem se nesměleodhodlal zavolat na ministerstvo. Připadal jsem si trochusměšný, že se jim pletu do řemesla, že si myslím, že jsempřišel na něco, na co oni nepřišli. S tou bombou jsem aleletěl já, oni ne, říkal jsem si. Já jsem se tehdy díval na lidia na věci a viděl jsem, co oni neviděli. Ze začátku jsem siříkal, že mi do toho všeho nic není, ať se starají jiní. Pakjsem ale změnil názor, hlavně proto, co řekla Nancy, že siten blázen někde volně pobíhá. Myslel jsem si, že kdybychna něco rozumného přišel, mohlo by to vlastně býtužitečné.Dlouho jsem si s tím lámal hlavu, probíral to odzadudopředu a odpředu dozadu, vymýšlel nejrůznější proč aproto, pro a proti. Kupříkladu takový Larry. Jak to bylovlastně s Larrym? Larry měl jistě mnoho příležitostíumístit bombu na palubě. Mohl ji tam dát kdykoli až dookamžiku, kdy odešel, a to bylo dvě hodiny před mýmodletem. Zatím nikdo neobjevil žádný motiv, proč by bylLarry chtěl zničit firmu, snad kromě několikabezvýznamných, drobných podvodů, kterých se dopustil,ale i kdyby nějaký motiv existoval, třeba i velmi závažný,nemohl to udělat, protože nemohl způsobit explozi bombypomocí vysílačky, když byl v okamžiku výbuchu na cestědo Turecka. Larry by přicházel v úvahu jen v tom případě,kdyby šlo o časovanou bombu.Susan… tu možnost jsem prakticky vylučoval, ale přecejen jsem o ní uvažoval, uvažoval jsem o tom, co mi řeklten člověk z ministerstva. Susan údajně chodí s nějakýmodborníkem na demolice.Dobře, budiž jí to přáno. Čím dřív se vdá, tím líp pro mě.Bál jsem se jenom, že ji ty poslední měsíce našeho soužitípřipravily o chuť lézt do dalšího manželství, podobně jakomně.Připadalo mi nepravděpodobné, že by člověk se zdravýmrozumem, ve slušném postavení byl ochotný zabítbývalého muže své přítelkyně pro peníze, i když šlo o šesttisíc. Ostatně, čím déle budu naživu, tím větší částku byjednou pojišťovna musela vyplatit. Já sice přestal před61

years ago stopped paying any more premiums, but thevalue of the pay-off automatically went on increasing.Apart from knowing her incapable of the cold bloodedmurder of innocent people, I respected her mercenaryinstincts. The longer I lived the better off she would be onall counts. It was as simple as that.Honey Harley… had said she would do 'anything' to keepDerrydowns in business, and the blowing up of the Cherokeehad eased the financial situation. One couldn't sellthings which were being bought on the hire purchase, andif one couldn't keep up the instalments the aircraft technicallybelonged to the HP company, who might sell it at afigure which did little more than cover themselves, leavinga molehill for Derrydowns to salvage. Insurance, on theother hand, had done them proud: paid off the HP and leftthem with capital in hand.Yet killing Colin Ross would have ruined Derry-downscompletely. Honey Harley would never have killed any ofthe customers, let alone Colin Ross. And the same appliedto Harley himself, all along the line.The Polyplane people, then? Always around, always belligerenttrying their damnedest to put Derrydowns out ofbusiness and win back Colin Ross. Well… the bomb wouldhave achieved the first object but have put the absolutedampers on the second. I couldn't see even the craziestPolyplane pilot killing the golden goose.Kenny Bayst… livid with Eric Goldenberg, Major Tydermanand Annie Villars. But as I'd said to Colin, wherewould he have got a bomb from in the time, and would hehave killed Colin and me too? It didn't seem possible, anyof it. No to Kenny Bayst.Who, then? Who?Since I couldn't come up with anyone else, I went backover the possibilities all over again. Larry, Susan, theHarleys, Polyplanes, Kenny Bayst… Looked at them up,down, and sideways. Got nowhere. Made some coffee,went to bed, went to sleep.Woke up at four in the morning with the moon shining onmy face. And one fact hitting me with a bang. Up, downand sideways. Look at things laterally. Start from the bottom.I started from the bottom. When I did that, the answerrose up and stared me in the face. I couldn't believe it. Itwas too darned simple.In the morning I made a lengthy telephone call to a longlost cousin, and two hours later got one back. And it wasthen, expecting a flat rebu that I rang up the Board ofTrade.The tall polite man wasn't in. He would, they said, callback later.When he did, Harley was airborne with a pupil and Honeyanswered in the tower. She buzzed through to the crewroom, where I was writing up records."The Board of Trade want you. What have you been upto?""It's only that old bomb," I said soothingly."Huh."When the tall man came on the line, she was still listeningon the tower extension."Honey," I said. "Quit.""I beg your pardon," said the Board of Trade.Honey giggled, but she put her receiver down. I heardthe click."Captain Shore?" the voice said reprovingly."Er, yes.""You said… if I thought of any angle on the bomb.""Indeed yes." A shade of warmth.třemi lety platit prémie, ale hodnota pojistky stejněautomaticky stoupala.Ne, Susan by nebyla schopná zabít nevinné lidi a kromětoho je příliš praktická, dovede počítat a musí vědět, žečím déle budu živ, tím to pro ni bude výhodnější. To bylocelkem jednoduché.Honey Harleyová… řekla, že by byla ochotná udělatcokoliv, aby udržela firmu nad vodou, a já věděl, žeexploze letadla vlastně firmě pomohla. Když si člověkněco koupí za určitých podmínek na splátky, nesmíkoupený předmět prodat. Kdyby naše firma nemohla dálsplácet splátky, letadlo by prakticky patřilo společnosti,která ho prodala. Společnost mohla letadlo vzít, prodatdalšímu kupci za cenu, která by jen tak tak kryla jejívýdaje, a firma Derrydown by prakticky z prodejenedostala nic. Zato pojišťovna se zachovala kavalírsky:vyplatila společnost, od které Harley letadlo koupil, a ještězbyl slušný kapitál pro Derrydown.Ovšem kdyby při výbuchu přišel o život Colin Ross, byloby to bývalo firmu určitě zničilo. Honey Harleyová bypřece nikdy nechtěla zabít kohokoli z cestujících, tímméně Colina. Totéž jistě platilo i o Harleymu.A co lidé od firmy Polyplane? Člověk na ně všude narážel,chovali se vysloveně nepřátelsky a dělali co mohli, abynaši firmu vyřídili a aby získali zpátky Colina Rosse.Prosím, bombou by vyřešili svůj první cíl, ale zato by siznemožnili ten druhý. Ani jejich nejfanatičtější pilot bypřece nezabil slepici, která snáší zlatá vajíčka.Kenny Bayst… zuřil na Erika Goldenberga, na majoraTydermana i na Annie Villarsovou. Ale jak už jsem řeklColinovi, nebylo mi jasné, kde by tak rychle obstaralbombu. Taky se mi vůbec nechtělo věřit, že by bylschopný zabít Colina a mě. Kenny to jistě nemohl být.Tak kdo tedy? Kdo?Nikdo další mě nenapadal, tak jsem to vzal znovu dokola:Larry, Susan, Harley, Polyplane, Kenny Bayst… Prohlíželjsem si je všechny v duchu seshora, zdola, a na nic jsemnepřišel. Uvařil jsem si kávu, šel si lehnout a usnul jsem.Ve čtyři hodiny ráno mě probudil měsíc, který mi svítil doočí. A najednou mě napadlo řešení. Nestačí, když sečlověk dívá na věci shora a zdola, musí se taky pořádněpodívat ze strany a zezadu.Začal jsem tedy odzadu a najednou mi bylo všechnojasné. Bylo to až k neuvěření, jak to bylo prosté.Ráno jsem dlouze telefonoval s jedním bratrancem,kterého jsem léta neviděl a který mě za dvě hodiny volalzpátky. Pak jsem se odhodlal zavolat na ministerstvo i zacenu, že mě třeba odbudou.Ten vysoký hubený pán tam nebyl, ale slíbili, že muvyřídí, aby mi zatelefonoval, až se vrátí.Když se ozval, lítal právě Harley s žákem a telefon bralaHoney. Zazvonila na mě do místnosti pro posádku, kdejsem spisoval záznamy."Chce vás ministerstvo. Co jste zase provedl?""Ale to je ještě kvůli té bombě," uklidňoval jsem ji."To jo."Když se mi ozval ten člověk z vyšetřovací komise, poznaljsem, že Honey ještě nevyvěsila paralelku."Honey, nech toho!"Honey vyprskla smíchy a položila telefon. Slyšel jsem, jakto klaplo."Prosím?" ozval se káravý hlas pána z ministerstva. "Jetam kapitán Shore?""U telefonu.""Chtěl jste se mnou mluvit…""Vy jste řekl… kdyby mě něco napadlo v souvislosti s tímvýbuchem…""Ano, ano, jistě," o poznání vlídněji.62

"I've been thinking" I said, "about the transmitter whichwas needed to set it oft'"Uvažoval jsem o té vysílačce, kterou pachatel potřebovalk detonaci bomby.""Yes?""Prosím…""How big would the bomb have been?" I asked. "All thatplastic explosive and gunpowder and wires and solenoids?""Jak velká asi byla ta bomba se vším všudy, s plastickouvýbušninou, selenoidy, střelným prachem a dráty?""I should think quite small… you would probably pack abomb like that into a flat tin about seven inches by four bytwo inches deeply Possibly even smaller. The tighter theyare packed the more fiercely they explode.""Předpokládám, že relativně malá… vešla by se doplechovky, řekněme tak sedm krát čtyři, krát dva palce.Možná že i do menší. Čím je bomba víc stěsnaná do maléprostory, tím je pak větší razance výbuchu.""And how big would the transmitter have to be to sendperhaps three different signals?""A jak velká asi mohla být ta vysílačka, když bylozapotřebí vyslat tři různé signály?""Nowadays, not very big. If size were important… , apack of cards, perhaps. But in this case I would havethought… larger. The transmissions must have had tocarry a fairly long way… and to double the range of a signalyou have to quadruple the power of the transmitter,"Ta mohla být malá, třeba jako balíček karet, kdyby bylozapotřebí, aby byla hodně malá. V našem případě bychvšak očekával, že byla přece jen o něco větší, musela mítdost velký dosah… a když chcete zdvojnásobit dosahsignálu, musíte zečtyřnásobit sílu vysílačky, jak jistě víte."as no doubt you know.""Yes… I apologize for going through all this the long way,but I wanted to be sure. Because although I don't knowwhy, I've a good idea of when and who.""Ano… omlouvám se, že se takhle vyptávám, ale chtěljsem si to všechno ještě ověřit. Já sice nevím, proč se tostalo, ale myslím, že vím, kdo to udělal a kdy.""What did you say?" His voice sounded strangled."Co jste to řekl?" zeptal se přiškrceným hlasem."I said…" "Já jsem…""Yes, yes," he interrupted. "I heard. When… when, then?" "Já vím, já vím," přerušil mě. "Kdy tedy, kdo, kdy?""It was put on board at White Waltham. Taken off againat Haydock. And put back on again at Haydock.""Bombu někdo přinesl na palubu ve White Walthamu azase ji odnesl v Haydocku, a v Haydocku ji zase znovupřinesl.""What do you mean?""Jak to myslíte?""It came with one of the passengers.""Měl ji u sebe jeden z cestujících.""Which one?""Který to byl?""By the way," I said. "How much would such a bombcost?""Ještě jsem se chtěl zeptat, kolik by taková bomba asistála.""Oh… about eighty pounds or so," he said impatiently. "Kolik… řekl bych, že asi osm liber," odpověděl"Who?…"netrpělivě, "ale který…""And would it take a considerable expert to make one?" "Může takovou bombu dát dohromady jenom odborník?""Someone used to handling explosives and with a workingknowledge of radio.""Kdokoli, kdo má praktické zkušenosti s výbušninami akdo umí zacházet s vysílačkou.""I thought so." "Tak jsem si to asi představoval.""Look," he said, "look, will you please stop playing catand mouse. I dare say it amuses you to tease the Boardof Trade… I don't say I absolutely blame you, but will youplease tell me which of the passengers had a bomb with"Poslyšte, byl byste tak laskav a přestal mě napínat,chápu sice, že vás těší trochu pozlobit člena vyšetřovacíkomise… to docela chápu, ale řeknete mi už konečně, kdoz cestujících měl tu bombu?"him?""Major Tyderman," I said."Major…" He took an audible breath. "Are you meaning tosay now that it wasn't the bomb rolling around on theelevator wires which caused the friction which persuadedyou to land?… That Major Tyderman was carrying itaround unknown to himself all the afternoon? Or what?""No," I said, "And no.""For God's sake…" He was exasperated. "I suppose youcouldn't simplify the whole thing by telling me exactly whoplanted the bomb on Major Tyderman? Who intended toblow him up?""Major Tyderman.""Major…" zhluboka se nadechl. "Chcete říct, že to, co váspřinutilo přistát, co způsobovalo tření v lanech výškovéhokormidla, bylo něco jiného, že to nebyla ta bomba? Vytvrdíte, že major Tyderman nosil bombu celé odpolednenevědomky s sebou?""To ne, to netvrdím.""Tak co, proboha…" začínal zuřit. "Nechtěl byste mi toještě usnadnit, nevíte náhodou, kdo majorovi tu bombupodstrčil, kdo ho vlastně chtěl zabít?""If you like.""Ale ano, jistě."He took a shaking grip. I smiled at the crew room wall. Cítil jsem na dálku, jak pracně se ovládá. Díval jsem sedo zdi a usmíval se."Well, who?""Tak tedy kdo?""Major Tyderman," I said. "Himself.""Sám major Tyderman."Silence. Then a protest.Chvíli bylo ticho. Pak se začal bouřit."Do you mean suicide? It can't have been. The bombwent off when the aeroplane was on the ground…""Vy myslíte, že šlo o sebevraždu? To není možné. Bombaexplodovala, když bylo letadlo na zemi…""Precisely," I said."No právě.""What?""Cože?""If a bomb goes off in an aeroplane, everyone automaticallythinks it was intended to blow up in the air and killall the people on board.""Chci říct, že když v letadle vybuchne bomba, každýautomaticky předpokládá, že měla vybuchnout ve vzduchua že pachatel očekával, že všichni cestující zahynou.""Yes, of course.""Samozřejmě.""Suppose the real intended victim was the aeroplane itselfnot the people?""Ale co když tentokrát šlo jen o letadlo a vůbec nešlo ocestující?""But why?""Ale proč?""I told you, I don't know why." "Vždyť jsem vám řekl, že nevím proč."63

"All right," he said. "All right." He took a deep breath. "Tak tedy dobře," zhluboka se nadechl."Let's start from the beginning. You are saying that MajorTyderman, intending to blow up the aeroplane for reasonsunknown, took a bomb with him to the races.""Začněme radši od začátku. Vy tvrdíte, že majorTyderman chtěl z neznámých důvodů zničit letadlo a žeproto s sebou vezl na dostihy bombu.""Yes.""Ano.""What makes you think so?""Co vás k této úvaze vedlo?""Looking back… He was rigidly tense all day, and hewouldn't be parted from his binocular case, which waslargeenough to contain a bomb of the size you described.""Když jsem o tom přemýšlel, major byl celý denvzrušený, rozčilený a ani na chvíli neodložil pouzdro nadalekohled. Bylo dost velké, bomba, tak jak jste ji popsal,by se do něj klidně vešla.""That's absurdly circumstantial," he protested."To jsou jenom dohady.""Sure," I agreed. "Then it was the Major who borrowedthe keys from me, to go over to the aircraft to fetch theSporting Life which he had left there. He wouldn't let mego, though I offered. He came back saying he had lockedup again, and gave me back the keys. Of course he hadn'tlocked up. He wanted to create a little confusion. While hewas over there he unscrewed the back panel of the luggagebay and put the bomb behind it, against the fuselage.Limpet gadget, I expect, like I said before, which"To uznávám. Ale nezapomeňte, že si major ode mnepůjčil klíče od letadla, protože si tam údajně chtěl zajít pronoviny. Nabízel jsem se, že mu tam dojdu, a on nechtěl.Když se vrátil, tvrdil, že zamkl, a vrátil mi klíče.Samozřejmě že nezamkl, chtěl do toho jenom vnéstzmatek. Když byl v letadle, odšrouboval panel za zadnímzavazadlovým prostorem a vstrčil dozadu bombu. Asi jipřichytil k trupu, jako přísavnou minu. Pak se asi uvolnila,jak to s námi házelo, jak jsem už říkal."came unstuck on the bumpy flight.""He couldn't have foreseen you'd land at East Midlands…" "Nemohl ale předpokládat, že přistanete v EastMidlands…""It didn't matter where we landed. As soon as every onewas clear of the aircraft, he was ready to blow it up.""To nemohl. Jemu ale bylo jedno, kdy a kde si sedneme.Počítal s tím, že nechá dojít k explozi, jakmile přistanemea všichni se od letadla bezpečně vzdálíme.""That's sheer guess work.""He did it in front of my eyes, at East Midlands. I saw himlook round, to cheek there was no one near it. Then hewas fiddling with his binocular case… sending the signals.They could have been either very low or super-high frequencies.They didn't have very far to go. But more important,the transmitter would have been very low powered…and very small.""But… by all accounts… and yours too… he was severelyshocked after the explosion.""Shocked by the sight of the disintegration he had beensitting on all day. And acting a bit, too."He thought it over at length. Then he said, "Wouldn'tsomeone have noticed that the Major wasn't using binocularsalthough he was carrying the case?""He could say he'd just dropped them and they were broken…and anyway, he carries a flask in that case normallyas well as the race glasses… lots of people must haveseen him taking a swig, as I have… they wouldn't think itodd… they might think he'd brought the flask but forgottenthe glasses."I could imagine him shaking his head."It's a fantastic theory altogether. And not a shred ofevidence. Just a guess." He paused. "I'm sorry, Mr. Shore,I'm certain you've done your best, but…" I noticed he'ddemoted me from Captain. I smiled thinly."There's one other tiny thing," I said gently."Yes?" He was slightly, very slightly apprehensive, as ifexpecting yet more fantasy."I got in touch with a cousin in the army, and he lookedup some old records for me. In World War Two Major Tydermanwas in the Royal Engineers, in charge of a unitwhich spent nearly all of its time in England.""To jsou pořád jen dohady.""Díval jsem se na majora v East Midlands, viděl jsem hovlastně při činu. Rozhlížel se, kontroloval, jestli nikdo nenív blízkostí letadla a vrtal se přitom v pouzdru nadalekohled… to vyslal signály. Signály mohly mít buďvelmi krátkou nebo velmi dlouhou vlnovou délku,nepotřeboval velký dosah. Důležité bylo, že mu stačiladocela slaboučká vysílačka… mohla být velmi malá.""Ale… všichni shodně vypovídali, vy ostatně také, žemajor byl po výbuchu opravdu otřesen.""Jistě, muselo ho vyděsit vědomí, jakou ničivou sílu celýden držel na klíně. Taky to mohl trochu hrát."Hodnou chvíli uvažoval. Pak řekl: "Vy si myslíte, že by siza celý den nikdo nepovšiml, že major vůbec nevyndaldalekohled z pouzdra?""Mohl klidně říct, že mu vypadl a že se rozbil, kdyby seněkdo ptal. Ostatně nosí v pouzdru kromě dalekohledutaky láhev. Každý to o něm ví, většina lidí viděla, jak sikaždou chvíli přihne. Mohli si myslet, že vzal jen tu láheva dalekohled zapomněl."Pochybovačné ticho."To je trochu fantastická teorie. Jsou to jen dohady,nemáte jediný důkaz." Odmlčel se. "Je mi líto, paneShore, dělal jste jistě, co jste mohl, ale…" Neušlo mi, žemě degradoval, už jsem nebyl kapitán Shore. Usmál jsemse."Je tu ještě jedna věc…" řekl jsem klidně."No prosím?" zeptal se nedůvěřivě, čekal nějaký novývýplod bujné fantazie."Spojil jsem se s jedním příbuzným, který je aktivnímdůstojníkem v armádě, a ten se mi podíval do starýchzáznamů. Za druhé světové války byl major Tyderman ukrálovských ženistů. Velel speciální jednotce, která seprakticky nehnula z Anglie.""I don't see…" "Nechápu, jak…""They were dealing," I said, "with unexploded bombs." "Ta jednotka zneškodňovala nevybuchlé bomby."CHAPTER NINE 9It was the next day that Nancy flew Colin to Haydock.They went in the four-seater 140 horse power small versionCherokee which she normally hired from her flyingdub for lessons and practice, and they set off from Cambridgeshortly before I left there myself with a full load inthe replacement Six. I had been through her flight planDen nato letěla Nancy s Colinem samostatně doHaydocku. Letěla malým čtyřsedadlovým cherokee, motorměl sto čtyřicet koní a Nancy si letadlo v klubu užněkolikrát půjčila na kondiční lety. Odstartovali zCambridge těsně předtím, než jsem vyrazil já se svoušestkou, plnou cestujících. Probral jsem předtím s Nancy64

with her and helped her all I could with the many technicalitiesand regulations she would meet in the complexManchester control zone. The weather forecast was fordear skies until evening, there would be radar to help herif she got lost, and I would be listening to her nearly allthe time on the radio as I followed her up.Colin grinned at me."Harley would be horrified at the care you're taking tolook after her. Let them frighten themselves silly," he'dsay, "then he'll fly with us all the time, with none of thisdo-it-yourself nonsense.""Yeah," I agreed. "And Harley wants you safe, too, don'tforget.""Did he tell you to help us?""Not actually, no.""Thought not."Harley had said crossly, "I don't want them making ahabit of it. Persuade Colin Ross she isn't experiencedenough."Colin didn't need persuading he knew. He also wanted toplease Nancy. She set off with shining eyes, like a childbeing given a treat.The Derrydowns Six had been hired by an un-clued-uptrainer who had separately agreed to share the trip withboth Annie Villars and Kenny Bayst. Even diluted by thehiring trainer, the large loud-voiced owner of the horse hewas running, and the jockey who was to ride it, the atmosphereat loading time was poisonous.Jarvis Kitch, the hiring trainer, who could have helpedretreated into a hub."How was I to know," he complained to me in aggrievedanger, "that they loathe each other's guts?""You couldn't," I said soothingly."They just rang up and asked if there was a spare seat.Annie yesterday, Bayst the day before. I said there was.How was I to know?…""You couldn't."The loud-voiced owner, who was evidently footing thebill, asked testily what the hell it mattered, they would becontributing their share of the cost. He had a north countryaccent and a bullying manner, and he was the sort ofman who considered that when he bought a man's serviceshe bought his soul. Kitch subsided hastily the smallattendant jockey remained cowed and silent throughout.The owner, whose name I later discovered from the racecardwas Ambrose, then told me to get a move on as hehadn't hired me to stand around all day on the ground atCambridge.Annie Villars suggested in embarrassment that the captainof an aircraft was like the captain of a ship."Nonsense," he said, "In a two bit little outfit like thishe's only a chauffeur. Taking me from place to place isn'the? For hire?" He nodded. "Chauffeur."His voice left no one in any doubt about his opinion onthe proper place of chauffeurs.I sighed, climbed aboard, strapped myself in. Easy to ignorehim, as it was far from the first time in my life I'dmet that attitude. All the same, hardly one of the jolliestof trips.The Cherokee Six cruised at fifty miles an hour fasterthan the One Forty, so that I passed Nancy somewhere onthe way up. I could hear her calling the various flight informationregions on the radio, as she could hear me. Itwas companionable, in an odd sort of way. And she wasdoing all right.I landed at Haydock a few minutes before her, andunloaded the passengers in time to watch her come in.She put on a show to impress the audience, touchingdown like a feather on the grass. I grinned to myself. Notbad for a ninety-hour amateur. It hadn't been the easiestof trips either. There would be no holding her, after this.její letový plán a snažil se jí vysvětlit všechny technicképodrobnosti a všechna pravidla, jimiž se bude muset říditv obtížné manchesterské oblasti. Podle předpovědi počasímělo být až do večera hezky, a kromě toho jí budepomáhat radiolokátor. Ostatně věděl jsem, že poletím zaní a budu ji celou cestu poslouchat v rádiu.Colin se na mě ušklíbl."Harley by zuřil, kdyby tušil, jak o nás pečuješ. Určitě simyslí, že by bylo lepší, kdybys nás nechal, abychom zažilipořádný strach, dali si napříště s touhle samoobsluhoupokoj a vrátili se kajícně pod vaše zkušená křídla.""To máš pravdu, jenže Harleymu taky záleží na tom, abyse ti nic nestalo, na to nezapomeň.""Řekl ti snad, abys nám pomáhal?""Vlastně ani ne.""To jsem si myslel."Harley mi řekl, že si nepřeje, aby si tohle Rossovi zvykali,a abych Colina přesvědčil, že Nancy není ještě dostatečnězkušená.Colina jsem přesvědčovat nemusel, byl si toho sám dobřevědom, ale chtěl Nancy udělat radost. Odstartovala sezářícíma očima, jako když se dítě chystá poprvé dodivadla.Mého cherokee si najal jeden nezasvěcený trenér, který,aniž se s někým poradil, slíbil volná místa v letadle AnnieVillarsové i Kennymu Baystovi. Přestože kromě trenéra snámi letěl ještě majitel koně a jeho jezdec, na náladě tonepřidalo a atmosféra před startem byla nabitá elektřinou.Trenér Jarvis Kitch, který si mě najal, místo aby se snažilnáladu trochu spravit, se urazil a s nikým se nebavil."Jak jsem měl vědět," stěžoval si dotčeně, "že se ti dvanemůžou ani vidět?""To jste samozřejmě vědět nemohl," utěšoval jsem ho."Jednoduše mi zavolali a ptali se, jestli máme volno.Annie volala včera, Kenny Bayst předevčírem. Tak jsemřekl, že volný místa máme. Jak jsem mohl vědět…""To jste nemohl."Majitel koně, který měl asi platit účet za let, podrážděněhalasil, že to snad každému může být jedno, jestli se tidva nesnášejí, hlavně když zaplatí část účtu. Mluvil jakočlověk ze severu, choval se povýšeně a patřil zřejmě mezity, kteří si myslí, že když platí za něčí služby, koupili sicelého člověka. Kitch rychle zmlkl. Jezdec se chovalzaraženě a tiše celou cestu. Majitel (zjistil jsem později, žese jmenuje Ambrose) na mě začal spěchat. Prý si měnenajal na to, abych se flákal po cambridgském letišti.Annie Villarsová rozpačitě poznamenala, že velitel letadlaje něco jako kapitán na lodi."Nesmysl," odsekl Ambrose. "V takovém krcálku, jako jetohle, je to pro mě prostě šofér. Vozí mě z místa na místo,ne? Dělá to za peníze, ne? Tak je tedy šofér."Tón jeho hlasu nenechával nikoho na pochybách o tom,co si mysli o šoférech a jaký k nim má vztah.Vzdychl jsem, vylezl nahoru a připoutal se. Bylo snadnétoho chlapa ignorovat, s lidmi jeho druhu, s jeho postojemk bližním jsem se už kolikrát setkal. Musel jsem prostěpočítat s tím, že tenhle let moc veselý nebude.Má šestka letěla o padesát mil za hodinu rychleji nežstočtyřicítka, takže jsem Nancy brzy minul. Slyšel jsem vesluchátkách, jak se domlouvá s různými letovýmiinformačními středisky a ona slyšela, jak dostáváminstrukce já. Člověk při tom měl zcela zvláštní pocitspojenectví. A Nancy si vedla dobře.Přistál jsem v Haydocku o několik minut dřív a stačil jsemse včas zbavit cestujících, takže jsem se mohl dívat, jak sisedá. Dala si záležet, snažila se ukázat před obecenstvema přistála lehce jako peříčko. Musel jsem se usmát. Naamatéra, který měl nalítáno devadesát hodin, to nebylošpatné. A tak úplně jednoduchý let to taky nebyl. Teď65

She rolled to a stop a little way along the rails from meand I finished locking the Six and walked over to tell hershe would smash the undercarriage next time shethumped an aeroplane down like that.She made a face at me, excited and pleased."It was super. Great. The Liverpool radar people wereawfully kind. They told me exactly which headings to flyround the control zone and then told me they would putme smack overhead the racecourse, and they did."Colin was proud of her and teased her affectionately."Sure, we've got here, but we've got to go home yet.""Going home's always easier," she said confidently. "Andthere are none of those difficult control zone rules roundCambridge."We walked together across the track to the paddock,ducking under the rails. Nancy talked the whole way, ashigh as if she'd taken benzedrine. Colin grinned at me. Igrinned back. Nothing as intoxicating as a considerableachievement.We left him at the weighing room and went off to havesome coffee."Do you know it's only four weeks since we were at Haydockbefore?" she said. "Since the bomb. Only four weeks.I seem to have known you half my life."bude Nancy k neudržení.Zastavila kousek ode mne u hrazení. Zamkl jsem letadloa šel jí říct, že až s tím příště takhle bouchne o zem, určitěurazí podvozek.Ušklíbla se na mě, vzrušená a šťastná."Šlo to ohromně, výtečně! U liverpoolského radiolokátorubyli strašně milí, řekli mi jak nejlíp obletět oblast a navedlimě přesně na závodiště."Colin byl na ni pyšný a láskyplně ji škádlil."No šlo to, ale ještě se taky musíme dostat zpátky.""Domů je to vždycky lehčí," prohlásila Nancy plnásebedůvěry. "Taky mě nebudou v Cambridgi čekat oblastiplné komplikací a spletitých pravidel."Přešli jsme společně dráhu, podlezli hrazení a zastavili seu padoku. Nancy celou cestu štěbetala, plná energie adobré nálady, jako po benzedrinu. S Colinem jsme se nasebe usmáli. Nic člověku tak nezamotá hlavu jako úspěch.Opustili jsme Colina u vážnice a šli jsme na kávu."Uvědomujete si, že to jsou teprve čtyři týdny o té doby,co jsme se tu v Haydocku setkali poprvé?" zeptala seNancy. "Lépe čtyři týdny od té exploze, a mně připadá,jako bych vás už znala polovinu života.""I hope you'll know me for the other half," I said. "Doufám, že mě budete znát celou další polovinu.""What did you say?""Nothing… Turkey sandwiches all right?""Mm, lovely." She looked at me, unsure. "What did youmean?""Just one of those pointless things people say.""Oh." She bit into the soft thick sandwich. She had goodstraight teeth. I was being a fool, I thought. A fool to getinvolved, a fool to grow fond of her. I had nothing but alot of ruins to offer anyone, and she had the whole worldto choose from, the sister of Colin Ross. If I was an iceberg,as Honey said, I'd better stay an iceberg. When icemelted, it made a mess."Co jste říkal?""Nic… chutnají vám ty chlebíčky?""Hm, jsou výborné." Nejistě se na mě podívala. "Jak jsteto předtím myslel?""Ale nic, jak tak člověk někdy něco plácne do větru."Zakousla se znovu do chlebíčku. Měla pěkné, rovné zuby.A já byl osel. Osel, protože jsem přece jenom navázalcitový vztah, protože jsem ji začínal mít rád. Nemohl jsemjí nabídnout nic než trosky, a ona měla celý svět, mohla sivybrat, koho chtěla, byla sestra Colina Rosse. Jestli mělaHoney pravdu a já byl ledovec, bude nejlíp, kdyžledovcem zůstanu. Když led taje, jsou z něj ošklivé louže."You've clammed up," she said, observing me."Co je s vámi? Tváříte se, jako když tu nejste.""I haven't." "Ale nic.""Oh yes, you have. You do, sometimes. You look relaxed "Ba jo, něco s vámi je. Už jste takový byl několikrát. Byland peaceful, and then-something inside goes snap shut jste klidný, spokojený, a pak najednou z ničeho nicand you retreat out into the stratosphere. Somewhere přestanete mluvit a zamrznete." Otřásla se. "Až je mi zvery cold." She shivered. "Freezing."vás zima."I drank my coffee and let the stratosphere do its stuff.The melting edges safely refroze."Will Chanter be here today?" I asked."God knows." She shrugged. "Do you want him to be?""No." It sounded more vehement than I meant."That's something, anyhow," she said under her breath.I let it go. She couldn't mean what it sounded like. Wefinished the sandwiches and went out to watch Colin ride,and after that while we were leaning against the paradering rails Chanter appeared out of nowhere and smotheredNancy in hair and fringes and swirling fabric, as closely asif he were putting out a fire with a carpet.She pushed him away."For God's sake…"He was unabashed."Aw Nancy. C'mon now. You and me, we'd have everythinggoing for us if you'd just loosen up."Upíjel jsem kávu a nechal jsem mráz působit dál. Změkléokraje ledovce zase ztuhly."Bude tady dnes Chanter?" zeptal jsem se."Bůh ví." Pokrčila rameny. "Vy byste chtěl, aby přišel?""To bych nechtěl," řekl jsem procítěně. Měl jsem seovládnout."Aspoň něco," zamumlala.Dělal jsem, že neslyším. Jistě to nemyslela tak, jak by sito člověk mohl vyložit. Dojedli jsme chlebíčky a šli se dívatna dostih, ve kterém jel Colin. Chvíli jsme se pokojněopírali o zábradlí padoku, když se náhle odněkud vynořilChanter. Zahalil Nancy do vlasů, třásní a do záhybů svéhoroucha, jako by chtěl uhasit požár.Snažila se ho odstrčit."Pusť, prosím tě…"Měl hroší kůži."Nancy, holka, dej si říct, nám dvěma by to spolu určitěklaplo, to chce jenom se zbavit zábran, trochu seodpoutat.""You're a bad trip, Chanter, as far as I'm concerned." "Je mi lito, ale já potřebuju docela jiné drogy, ty na měnepůsobíš.""You've never been on any real trip, chick, that's yourproblem.""Ty jsi právě nikdy žádný drogy nezkusila, to je ta potíž,kočičko.""And I'm not going," she said firmly."A taky je zkoušet nebudu.""A little acid lets you into the guts of things." "Kdybys zprubla trochu LSD, uměla by ses líp dívat,viděla bys věci zevnitř, nejen z povrchu.""Components," I agreed. "Like you said before. You see "Viděla by součástky, že? O tom jste mluvil minule. Říkal66

things in fragments.""Huh?" Chanter focussed on me. "Nancy, you still got thiscreep in tow? You must be joking.""He sees things whole," she said. "No props needed.""Acid isn't a prop, it's a doorway," he declaimed."Shut the door," she said. "I'm not going through."Chanter scowled at me. The green chenille tablecloth hadbeen exchanged for a weird shapeless tunic made of irregularshaped pieces of fabrics, fur, leather and metal allstapled together instead of sewn."This is your doing, man, you're bad news.""It's not his doing," Nancy said. "The drug scene is adrag. It always was. Maybe at art school I thought gettingwoozy on pot was a gas, but not any more. I've grown up,Chanter. I've told you before, I've grown up.""He's brainwashed you."She shook her head. I knew she was thinking of Midge.Face something big enough, and you always grow up."Don't you have any classes today?" she asked.He scowled more fiercely. "The sods are out on strike."She laughed. "Do you mean the students?""Yeah. Demanding the sack for the deputy Head forkeeping a record of what demos they go to."I asked ironically, "Which side are you on?"He peered at me. "You bug me, man, you do really."For all that, he stayed with us all afternoon, muttering,scowling, plonking his hands on Nancy whenever he gotthe chance. Nancy bore his company as if she didn't altogetherdislike it. As for me, I could have done without it.Easily.Colin won two races, including the day's biggest. AnnieVillars' horse came second, Kenny Bayst won a race on anobjection. The loud voiced Ambrose's horse finishedfourth, which didn't bode well for sweetness and light onthe way home.The way home was beginning to give me faint twinges ofspeculation. The weak warm front which had been forecastfor late evening looked as if it were arriving well beforeschedule. From the south-west the upper winds weredrawing a strip of cloud over the sky like a sheet over abed. Nancy looked up when the sun went in."Golly, where did all that cloud come from?""It's the warm front.""Damn. Do you think it will have got to Cambridge?""I'll find out for you, if you like."I telephoned to Cambridge and asked them for their actualand forecast weather. Nancy stood beside me insidethe telephone box and Chanter fumed suspiciously outside.I had to ask Cambridge to repeat what they'd said.Nancy smelled faintly of a fresh. flowering scent."Did you say two thousand feet?"Yes, said Cambridge with exaggerated patience, we'vetold you twice already. I put down the receiver. "The frontisn't expected there for three or four hours, and the forecastcloud base even then is as high as two thousand feet,so you should be all right.""Anyway," she said, "I've done dozens of practice letdownsat Cambridge. Even if it should be cloudy by thetime we get back, I'm sure I could do it in earnest.""Have you ever done it without an instructor?"She nodded. "Several times. On fine days, of course." Ipondered. "You aren't legally qualified yet to carry passengersin clouds.""Don't look so fraught. I won't have to. They said it wasdear there now, didn't they? And if the base is two thousandfeet when I get there, I can keep below that easily.""Yes, I suppose you can."jste, že vidíte věci v částečkách, ve zlomcích.""Cože?" Chanter se na mě zadíval. "Nancy, ty máš pořádještě ve vleku tuhle vykopávku? To snad nemyslíš vážně.""Vidí věci celé," řekla, "a nepotřebuje zvětšovací sklo.""LSD není zvětšovací sklo, je to brána do života,"prohlásil."Tak tuhle bránu můžeš klidně nechat zavřenou, do té jánepolezu."Chanter se na mě mračil. Místo žinylkového ubrusu měltentokrát na sobě beztvarou tuniku vyrobenou znepravidelných kousků látky, kožešiny, kůže a kovu.Jednotlivé kousky byly spojeny sešívačkou drátky."Za to můžeš ty, kamaráde, tebe mi byl čert dlužen.""To s ním nemá nic společného," protestovala Nancy. "Jási doopravdy myslím, že drogy jsou otrava, vždycky byly.Na škole jsem si možná ještě myslela, že je tráva prima,ale to už je dávno. Teď jsem dospělá. Už jsem ti jednouřekla, že už nejsem miminko.""On ti popletl hlavu."Zavrtěla hlavou. Věděl jsem, že myslí na Midge. Kdyžčlověka potká veliké neštěstí, vždycky rychle dospěje."Ty dnes neučíš?" zeptala se.Zuřivě se zamračil. "Ti holobrádci stávkují."Dala se do smíchu. "Tím myslíš studenty?""Jo. Chtějí, abychom vyhodili zástupce ředitele, protožezavedl záznamy o tom, na které demonstrace studentichodí.""Na čí straně jste vy?" zeptal jsem se uštěpačně.Vztekle po mně šlehl očima. "Ty mě moc nemíchej."Zůstal s námi celé odpoledne. Chvílemi něco bručel podfousy, škaredil se a chvílemi Nancy ohmatával. Nancy jehospolečnost trpělivě snášela a já měl dojem, že ho vlastněmá docela ráda. Já bych se byl bez něho snadno obešel.Colin vyhrál dva dostihy, jeden z nich byl hlavní dostihdne. Kůň Annie Villarsové přišel druhý a Kenny Baystvyhrál kontumačně. Kůň nafoukaného pana Ambrosehopřišel až čtvrtý, a dalo se proto čekat, že zpáteční cestanebude příliš radostná.Cesta domů mi začínala dělat starosti. Zvlněná tepláfronta, kterou předpovídali na večer, přišla předčasně. Odjihozápadu se přes nebe táhl pruh mraků jako obrovskápřikrývka. Když se slunce schovalo za mraky, Nancyvzhlédla."Páni, odkud se vzala ta oblačnost?""To je ta teplá fronta.""Zatraceně… myslíte, že tohle bude i v Cambridgi?""Jestli chcete, tak se zeptám."Zavolal jsem do Cambridge a zeptal se na současný stava na předpověď počasí. Nancy stála vedle mě v budce aChanter venku zuřil. Musel jsem požádat, aby informaceopakovali podruhé. Nancy voněla jako čerstvé kytky."Říkal jste výška dva tisíce stop?"Ano, opakovali s ovládanou trpělivostí, řekli jsme vám todokonce už dvakrát. Položil jsem sluchátko. "Ta tepláfronta k nim prý dojde asi tak za tři až čtyři hodiny.Předpovídají, že spodní hranice oblačnosti bude ve dvoutisících stop, tak by to mělo být dobré.""Ale co, v Cambridgi jsem si cvičně sedala už mockrát.Myslím, že mi to půjde, i kdyby byly mraky.""Už jste tam někdy přistávala bez instruktora?""Když bylo hezky, tak několikrát." Chvíli jsem uvažoval."Teoreticky ještě nejste oprávněná mít na palubě cestující,když není jasno.""Netvařte se tak ustaraně. Přece říkali, že tam teď jasnoje, ne? A i kdyby nanejhůř bylo zataženo, až tam doletím,tak se snadno dostanu pod mraky, budou-li ve dvoutisících.""To snad ano."67

"And I've got to get back, haven't I?" she said reasonably.Chanter pulled open the telephone box door."You taking a lease on that space, man?" he inquired.He put his arm forward over Nancy's chest a millimetresouth of her breasts and scooped her out. She half disappearedinto the enveloping fuzz and re-emerged blushing."Chanter, for God's sake, we're at the races!""Transfer to my pad, then.""No, thank you.""Women," he said in disgust. "Goddamn women. Don'tknow what's good for them.""How's that for a right-wing reactionary statement?" Iinquired of the air in general."You cool it, man. Just cool it."Nancy smoothed herself down and said, "Both of you coolit. I'm going back to the aeroplane now to get set for goinghome, and you're not coming with me, Chanter. Ican't concentrate with you crawling all over." He stayedbehind with a bad grace, complaining bitterly when shetook me with her. "He's impossible," she said as wewalked across the track. But she was smiling.Spreading the map out on the wing I went through theflight plan with her, step by step, as that was what shewanted. She was going back as we'd come, via the radiobeacon at Lichfield not a straight line but the easiest wayto navigate. As she had said, it was a simpler businessgoing home. I worked out the times between points forher and filled them in on her planning sheet."You are five times as quick at it as I am," she sighed."I've had a spot more practice."I folded the map and clipped the completed plan on to it."See you at Cambridge," I said. "With a bit of luck.""Meany.""Nancy…""Yes?"I didn't exactly know what I wanted to say. She waited.After a while I said earnestly, "Take care."She haft smiled. "I will, you know." Colin came across thetrack dragging his feet. "God, I'm tired," he said. "How'smy pilot?""Ready, willing, and if it's your lucky day, able."I did the external checks for her while they climbedaboard. No bombs to be seen. Didn't expect any. Shestarted the engine after I'd given her the all clear, andthey both waved as she taxied of She turned into the windat the far end of the field, accelerated quickly, and liftedoff into the pale-grey sky. The clouds were a shade lowerthan they had been. Nothing to worry about. Not if it wasclear at Cambridge. I strolled across to the DerrydownsSix. Annie Villars and Kenny Bayst were both there already,studiously looking in opposite directions. I unlockedthe doors, and Annie embarked without a word. Kennygave her a sour look and stayed outside on the ground. Icongratulated him on his winner. It all helped, he said.Ambrose's trainer and jockey trickled back looking pensive,and finally Ambrose came himself, reddish in theface and breathing out beer fumes in a sickly cloud. Assoon as he reached the aircraft he leaned towards me andgave me the full benefit."I've left me hat in the cloakroom," he said. "Hop overand fetch it for me."Kenny and the other two were all of a sudden very busypiling themselves aboard and pretending they hadn'theard. Short of saying "Fetch it yourself", and losingHarley a customer, I was stuck with it. I trudged backacross the track, through the paddock, into the members'gents, and collected the hat off the peg it was hanging on.Its band was so greasy that I wondered how Ambrose had"Zpátky se přece nějak dostat musím," dodala věcně."Hm…"Chanter otevřel dveře telefonní budky."Vy jste si to tam pronajal nebo co?"Natáhl paži, obejmul Nancy kolem prsou a vytáhl ji ven.Zmizela v oblaku třásní a červenala se, když se znovuvynořila."Proboha Chantere, jsme na veřejnosti.""Tak pojď ke mně do kvartýru.""Pěkně děkuju.""Ženské," řekl znechuceně, "čert vem ženské. Nemajírozum a neumějí si ničeho vážit.""No prosím, to byl krásný, pravičácký, reakční proslov,"poznamenal jsem."Koukej, už mě přestaň míchat, dej si pokoj."Nancy si uhladila šaty. "Dejte oba pokoj. Jdu zpátky kletadlu, musím se připravit na zpáteční cestu. A ty,Chantere, se mnou nechoď. Nemohla bych se soustředit,kdybys po mně věčně lezl." Nešel za ní a nesnažil se anizakrýt vztek, když viděl, že mě Nancy vzala s sebou. Kdyžjsme přecházeli přes dráhu, poznamenala, že Chanter jenemožný, ale usmívala se přitom.Roztáhl jsem mapu na křídle letadla a prošel s Nancy jejíletový plán krok za krokem, jak si přála. Vracela se postejné trase, po které jsme přiletěli, podle radiomajáku vLichfieldu. Nebyla to nejkratší cesta, ale byla navigačněnejjednodušší. Měla pravdu, když říkala, že cesta domů jesnadnější. Vypočítal jsem časy mezi jednotlivýmiorientačními body a zapsal je do jejího plánu."Jde vám to pětkrát rychleji než mně," postěžovala si."Už jsem to několikrát dělal."Mapu jsem složil a připevnil k ní vypracovaný plán."Když všechno půjde dobře, tak se uvidíme v Cambridgi,"řekl jsem."Nebuďte jedovatý.""Nancy…""Ano?"Nevěděl jsem, co vlastně chci říct. Čekala."Dejte na sebe pozor."Usmála se. "To víte, že dám." Přes trať se k nám blížilColin. Sotva za sebou vlekl nohy. "Páni, mám toho dnesdost. Co dělá můj pilot?""Tvůj pilot je připravený, ochotný, a jestli je schopný, tose teprve uvidí. Snad budeš mít štěstí."Zatímco nastupovali, provedl jsem za ni zevní kontroluletadla. Nikde žádná bomba. Žádnou jsem také nečekal.Nastartovala, a když jsem jí dal znamení, že je všechno vpořádku, oba mi zamávali. Letadlo se začalo vzdalovat. Nakonci dráhy se otočilo proti větru, prudce zrychlilo,vzneslo se do vzduchu a mířilo k šedavému nebi. Spodníhranice mraků o trochu poklesla. Zatím ale nebyl důvodke starostem, pokud je ovšem v Cambridgi jasno. Přešeljsem ke své šestce. Annie Villarsová a Kenny Bayst užtam oba čekali, pečlivě otočení jeden k druhému zády.Odemkl jsem dvířka a Annie beze slova nastoupila. Kennyse za ní nevrle ohlédl a rozhodl se zůstat venku.Pogratuloval jsem mu k vítězství. Řekl, že mu přišlo vhod.Pak přišli postupně Ambrosův trenér a žokej, oba zamlklí,a nakonec sám Ambrose. Obličej měl zardělý a táhlo zněho pivo na sto honů. Jakmile došel k letadlu, naklonil seke mně a obdařil mě celým oblakem pivních výparů."Poslyšte," řekl, "zapomněl jsem v šatně klobouk, skočtemi pro něj, ano?"Kenny a ostatní předstírali, že nic neslyšeli. Nemohl jsemdost dobře říct "skočte si pro to sám", nemohl jsempřipravit Harleyho o zákazníka, musel jsem se sebrat a jít.Zamířil jsem přes dráhu, přes padok a vešel do pánskéšatny v klubu. Sebral jsem jediný klobouk, který navěšáku zbyl. Měl odporně zamaštěnou pásku a já se divil,že se Ambrose nestydí takový klobouk někomu dávat do68

the nerve to let anyone see it.ruky.Turned, made for the door. Felt my arm clutched in a Když jsem odcházel ke dveřím, někdo mě křečovitě chytilfiercely urgent grip.za paži.I swung round. The hands holding on to my arm like Prudce jsem se otočil. Ruce, které mě držely jako vsteel grabs belonged to Major Tyderman.kleštích, patřily majoru Tydermanovi."Major," I exclaimed in surprise."Majore!" vykřikl jsem překvapeně.I hadn't seen him there all through the afternoon.Předtím jsem ho celé odpoledne nezahlédl."Shore!""Shore!"He was far more surprised to see me. And more than Byl překvapený ještě víc než já, lekl se, vypadal zděšeně.surprised. Horrified. The colour was draining out of his Viděl jsem, jak zbledl.face while I watched."Shore… What are you doing here? Did you come back?" "Shore… co tu děláte? Vy jste se vrátil?"Puzzled, I said, "I came over for Mr. Ambrose's hat." Nechápal jsem, o co jde. "Vrátil jsem se panu Ambrosovipro klobouk.""But… you flew… you took off with Colin and Nancy "Ale… vy jste přece letěl… letěl jste s Colinem a NancyRoss."Rossovými."I shook my head. "No, I didn't. Nancy was flying."Zavrtěl jsem hlavou. "Ne, neletěl, Nancy pilotovalasama.""But… you came with them." He sounded agonized. "Jak… přiletěli jste přece spolu!" Ve tváři měl nepříčetný,zoufalý výraz."I didn't. I flew the Six here with five passengers." "Ne, letěl jsem šestkou s pěti cestujícími."The extreme state of his shock got through to me like a Najednou se na mě přenesla vlna zděšení a strachu,tidal wave. He was clinging on to my arm now more for která z něho vyzařovala. Držel se mě dál, ne už proto, abysupport than to attract my attention.na sebe upozornil, ale aby se nezhroutil.Náhle se mě zmocnilo ošklivé podezření, dostal jsem"Major," I said, the terrible, terrifying suspicion shakingin my voice, "you haven't put another bomb on that aircraft?Not… oh God… another bomb?""I… I…" His voice strangled in his throat."Major." I disengaged my arm and seized both of his.Ambrose's hat fell and rolled unnoticed on the dirty floor."Major." I squeezed him viciously. "Not another bomb?""No… but…""But what?""I thought… you were flying them… I thought you werewith them… you would be able to cope…""Major." I shook him, gripping as if I'd pull his arms intwo. "What have you done to that aeroplane?""I saw you… come with them, when they came. And goback… and look at the map… and do the checks… I wassure… it was you that was flying… and you… you… coulddeal with… but Nancy Ross Oh my God…"I let go one of his arms and slapped him hard in the face."What have you done to that aeroplane?""You can't… do anything…""I'll get her back. Get her down on the ground at once."He shook his head."You won't… be able to… She'll have no radio… I put…"He swallowed and put his hand to his face where I'd hithim."I put… a plaster… nitric acid… on the lead… to the masterswitch…"I let go of his other arm and simply looked at him, feelingthe coldness sink in. Then I blindly picked up Ambrose'shat and ran out of the door. Ran. Ran across the paddock,across the track, down to the aircraft. I didn't stop to slapit out of the Major what he'd done it for. Didn't think of it.Thought only of Nancy with her limited experience havingto deal with a total electrical failure.She could do it, of course. The engine wouldn't stop.Several of the instruments would go on working. The altimeter,the air-speed indicator, the compass, none ofthose essentials would be affected. They worked on magnetism,air pressure and engine driven gyro, scopes, notelectricity.All the engine instruments would read zero, and the fuelgauge would register empty. She wouldn't know howmuch fuel she had left. But she did know, I thought, thatstrach, veliký strach a hlas se mi roztřásl."Majore, snad jste… nedal jste zase do letadla bombu?Slyšíte… proboha… nedal jste tam bombu?""Já… já…" hlas mu selhával."Majore!" vyprostil jsem se mu a chytil ho za ramena.Ambrosův klobouk mi vypadl z ruky a kutálel se pošpinavé podlaze."Majore!" zatřásl jsem s ním. "Dal jste tam bombu?""Ne… ale…""Co… ale?""Myslel jsem… že s nimi letíte… myslel jsem… vy byste siporadil…""Majore!" nemilosrdně jsem s ním třásl. "Co jste s tímletadlem provedl?""Já viděl… viděl jsem vás spolu, když jste přišli… a pakjste zase šli spolu pryč… dívali jste se na mapu… dělal jstekontrolu před letem… předpokládal jsem, byl jsempřesvědčený, že s nimi letíte… vy… vy byste si určitěporadil… ale Nancy Rossová… ach můj bože!"Uhodil jsem ho vší silou dlaní přes tvář."Co jste s tím letadlem provedl?""Nemůžete… už se nedá nic dělat.""Nesmysl, dostanu je zpátky. Nancy musí ihned přistát."Potřásl bezmocně hlavou."Nemůžete… nejde to… nemá rádiové spojení… já…"Polkl a přidržoval si rukou tvář, přes kterou jsem houhodil."Dal jsem… přidělal jsem… kyselinu dusičnou… na hlavníkabel…"Pustil jsem ho a mlčky jsem se na něj chvilku díval. Cítiljsem, jak mě polil studený pot. Pak jsem popadlAmbrosův klobouk a vyběhl jsem ven. Utíkal jsem zevšech sil přes padok, přes dráhu k letadlu. Ani měnenapadlo zdržovat se majorem, byl bych z něho asisnadno dostal, proč to všechno dělal. Myslel jsem jen ajen na Nancy, na to, jak málo má zkušeností, co si počne,když jí v letadle selže elektrika.Úplně beznadějné to nebylo. Motory neselžou a některépřístroje budou fungovat dál. Výškoměr, indikátorrychlosti a kompas fungovat budou, protože pracují naprincipu magnetismu, proudění vzduchu, anebo jsouzapojeny na gyroskopy poháněné motorem, nejsou závisléna příkonu proudu.Ovšem, všechny budky, které člověka informují omotoru, budou na nule, včetně palivoměru. Nancy nebudevědět, kolik jí ještě zbývá v nádrži. Bude však vědět, že s69

she had enough for at least two hours' flying.The worst thing was the radio. She would have no communicationwith the ground, nor could she receive anysignals from the navigation beacons. Well… dozens ofpeople flew without radio, without even having it installedat all. If she was worried about getting lost, she couldland at the first suitable airfield.It might not have happened yet, I thought. Her radiomight still be working. The nitric acid might not yet haveeaten through the main electrical cable.While I was on the ground I was too low down for themto hear me, but if I got up in the air fast enough I couldtell the Manchester control people the situation, get themto relay the facts to her, tell her to land at an airfield assoon as she could… A fairly simple matter to repair thecable, once she was safe on the ground.I gave Ambrose his hat. He was still outside on the grass,waiting for me to climb through to the left hand seat. Ishifted myself across on to it with no seconds wasted andhe hauled himself up after me. By the time he'd strappedhimself in I had the engine running, my head-set in place,and the radios warming up."What's the rush?" Ambrose inquired, as we taxied atjust under take-off speed down to the far end."Have to send a radio message to Colin Ross, who's inthe air ahead of us.""Oh…" He nodded heavily.He knew the Rosses had come up when we had, knewthat Nancy was flying. "All right then." I thought fleetinglythat if he thought I couldn't even hurry without getting hispermission first he was in for a moderate shock. I wasn'ttaking him back to Cambridge until I was certain Nancyand Colin were safe.As there was only one head-set on board Ambrose couldn'thear any incoming transmissions, and with the microphoneclose against my lips I doubted if he could hearover the engine noise anything I sent outward I thought Iwould delay as long as possible inviting his objections.Two hundred feet off the ground I raised the Air TrafficController at Liverpool. Explained that Nancy's radio mightbe faulty asked if he had heard her.Yes, he had. He'd given her radar clearance out of thecontrol zone, and handed her on to Preston Information.Since I had to stay on his frequency until I was out of thezone myself I asked him to find out from Preston if theystill had contact with her."Stand by," he. said.After a long two minutes he came back."They did have," he said briefly. "They lost her in themiddle of one of her transmissions. They can't raise hernow."Sod the Major, I thought violently. Stupid, dangerous littleman.I kept my voice casual. "Did they have her position?""Stand by."A pause. He came back."She was on track to Lichfield, ETA Lichfield five three,flying visual on top at flight level four five.""On top?" I repeated with apprehension."Affirmative."We had been climbing steadily ourselves. We went intothin cloud at two thousand feet and came through it intothe sunshine at four thousand. Everywhere below us in alldirections spread the cotton wool blanket, hiding the earthbeneath. She would have to climb to that height as well,because the Pennines to the east of Manchester rose tonearly three thousand feet and the high ridges would havebeen sticking up into the clouds. With no room for hertím, co má, by měla vydržet ve vzduchu aspoň dvěhodiny.Nejhorší ze všeho bylo, že nemá rádiové spojení. Nebudese moci spojit se zemí, nebude mít možnost přijímatsignály z radiomajáků. Ovšem… řada lidí lítá bez rádia,někteří si je ani nedali instalovat. Kdyby Nancy dostalastrach, že se ztratí, mohla by se pokusit přistát nanejbližším letišti.Možná, že ještě spojení neztratila, možná, že se ještě nicnestalo, že se kyselina ještě k hlavnímu kabelu nedostala.Věděl jsem, že ze země se s ní spojit nemohu, ale doufaljsem, že jestli se mi podaří rychle dostat do dostatečnévýšky, mohl bych se spojit s dispečerskou službou vManchesteru, vysvětlit jim situaci, oni by mohli zprávupředat Nancy a mohli by jí říct, aby se snažila conejrychleji přistát… Jakmile by si ve zdraví sedla, nebyl byžádný problém poškozený kabel vyměnit.Podal jsem Ambrosovi klobouk. Stál ještě venku natrávníku a čekal, až nastoupím. Neztrácel jsem jedinouvteřinu, rychle jsem se vyšplhal do kabiny a zatímco sesoukal nahoru on, připoutal jsem se, nastartoval stroj,nasadil si sluchátka a zapnul rádia."Co najednou ten spěch?" bručel Ambrose, když jsmerychle rolovali na konec dráhy."Musím se spojit rádiem s Colinem Rossem, musím mupředat zprávu. Letí před námi."Přikývl. "Aha, dobře."Napadlo mě, že jestli si pan Ambrose myslí, že bez jehosvolení nesmím ani spěchat, tak ho čeká za chvíli menšípřekvapení. Nehodlal jsem se vrátit do Cambridge, dokudNancy s Colinem nepřistane.Protože na palubě byla jen jedna sluchátka, nemohlAmbrose slyšet příjem, a protože jsem měl mikrofon až uúst, doufal jsem, že v hluku motoru neuslyší ani to, coříkám já. Čím později se dozví, o co jde, tím později začneprotestovat.Jakmile jsem se dostal dvě stě stop nad zem, spojil jsemse s řízením letového provozu v Liverpoolu a vysvětlil jim,že Nancyino rádio možná selhalo nebo selže, a zeptal jsemse, jestli s ní mají spojení.Odpověděli, že s ní spojeni měli, dali jí pokyn k průletujejich okrskem a předali Prestonu. Protože jsem sliverpoolským dispečerem musel ještě zůstat ve spojení,požádal jsem ho, aby se zeptal v Prestonu, jestli se jimNancy ohlásila."Čekejte," řekl.Ozval se po nekonečných dvou minutách."Měli s ní spojení," řekl stručně, "pak se najednouuprostřed vyslání odmlčela. Teď už se jim neozývá."Hrom do majora, říkal jsem si vztekle. Je to idiot,nebezpečný idiot.Snažil jsem se mluvit klidně. "Měli její pozici?""Čekejte."Po chvilce se znovu přihlásil."Letěla na Lichfield, nad který by měla přiletět v padesátétřetí minutě ETA, letěla nad mraky, letová hladina čtyřitisíce pět set stop.""Nad mraky?" zeptal jsem se stísněně."Souhlasí."Taky jsem vytrvale stoupal. Ve výšce dvou tisíc stop jsemvletěl do řídkých cárů mraků a ve čtyřech tisících jsem sevynořil do slunečního jasu. Všude pod námi, až kam okodohlédlo, se rozprostírala měkká oblačná peřina azakrývala zemi. Nancy se taky musela vyšplhat do čtyřtisíc, protože východně od Manchesteru čněly do mrakůhřebeny Penin, jejichž vrcholky byly vysoké tři tisíce stop.Mezi spodní hranici mraků a hory se nemohla vejít, měla70

etween the clouds and the hills she would have had eitherto go back, or go up. She wouldn't see any harm ingoing up. With radio navigation and a good forecast forCambridge it was merely the sensible thing to do."Her destination is Cambridge," I said. "Can you cheekthe weather there?""Stand by."A much longer pause. Then his voice, dead level, spellingit out."Cambridge actual weather, cloud has spread in fast fromthe south-west, now eight eighths cover, base twelvehundred feet, tops three thousand five hundred."I didn't acknowledge him at once was digesting the appallingimplications."Confirm Weather copied," he said baldly."Weather copied.""Latest meteorological reports indicate total cloud coverover the entire area south of the Tees."He knew exactly what he was saying. The laconic nonpanicvoice was deliberately unexcited. Nancy was flyingabove the cloud layer with no means of telling where shewas. She couldn't see the ground and couldn't ask anyonefor directions. Eventually she would have to come down,because she would run out of fuel. With the gauge out ofaction, she couldn't tell exactly how long she could stayairborne, and it was essential for her to go down throughthe clouds while the engine was still running, so that shecould find somewhere to land once she was underneath.But if she went down too soon, or in the wrong place, shecould all too easily fly into a cloud-covered hill. Even for ahighly experienced pilot it was a sticky situation.I said, with the same studied artificial calm, "Can the RAFradar stations find her and trace her where she goes? Iknow her flight plan… I made it out for her. She is likely tostick to it, as she thinks it is still dear at Cambridge. Icould follow… and find her.""Stand by."Again the pause for consultations."Change frequency to Birmingham radar on one oneeight zero five.""Roger," I said. "And thanks very much.""Good luck," he said. "You'll need it."tedy jen dvě možnosti, buď se vrátit, nebo vystoupit nadmraky. Bylo logické, že se rozhodla jít nahoru. Kdyby bylov Cambridgi dobré počasí a kdyby měla rádiové spojení,letět nad mraky by bylo to nejrozumnější, co by mohlaudělat."Letí do Cambridge," řekl jsem. "Můžete mi zjistit, jaké totam je?""Čekejte."Dlouho bylo ticho. Pak se znovu ozval, klidným,nezúčastněným hlasem."Okamžitá situace v Cambridgi: od jihozápadu se rychlerozšířila oblačnost, zcela zataženo, spodní hranice mrakůdvanáct set stop, horní tři tisíce stop."Hned jsem mu neodpověděl. Snažil jsem se strávit tyhleděsivé informace."Potvrďte příjem," ozval se suše."Potvrzuji příjem.""Podle posledních meteorologických zpráv se oblačnostrozšíří na celou jižní oblast."Uvědomoval si dosah sdělení a úmyslně mluvil bezvzrušení, klidným, ovládaným, neosobním hlasem. Nancyletěla nad mraky a neměla absolutně žádnou možnostzjistit, kde je. Zem vidět nemohla a nemohla si od nikohovyžádat informace nebo instrukce. Dříve nebo pozdějibude muset dolů, až jí dojdou pohonné hmoty. Protože jínefungoval ukazatel, nemohla vědět, jak dlouho si můžedovolit vydržet nahoře, zato musela vědět, že se musídostat pod mraky, dokud jí běží motor, aby pak stačilanajít místo k nouzovému přistání. Pokud by ovšem začalaklesat příliš brzo nebo na nevhodném místě, mohla bysnadno naletět do nějakého kopce, schovaného v mracích.Byla v situaci, která by způsobila starosti i zkušenémuletci.Snažil jsem se ovládnout. "Nemohly by se vojenskéradiolokátory pokusit ji najít a zjistit, na jakém kursuletí?" zeptal jsem se klidně. "Znám její letový plán… dělaljsem to s ní. Předpokládám, že se plánu bude držet,protože očekává, že v Cambridgi je jasno. Mohl bych letětza ní, pokusil bych se ji najít.""Čekejte."Chvíli bylo zase ticho."Přelaďte na birminghamský radiolokátor, frekvence nulanula osm nula pět.""Dobře. Mockrát děkuju.""Mnoho štěstí, budete ho potřebovat," odpověděl.CHAPTER TEN 10He had explained the situation to Birmingham. I gave theradar controller Nancy's planned track and air speed andestimated time for Lichfield, and after a few moments hecame back and said there were at least ten aircraft on hisscreen which were possible, but he had no way of tellingwho they were."I'll consult with the RAF Wymeswold… they may not beas busy as we are… they can concentrate on it more.""Tell them that at about five three she will change herheading to one two five.""Roger," he said. "Stand by."He came back. "RAF Wymeswold say they will watch forher.""Great," I said.After a few moments he said in an incredulous voice, "Wehave a report that Colin Ross is aboard the non-radio aircraft.Can you confirm?""Affirmative," I said. "The pilot is his sister.""Good God," he said. "Then we'd better find her."I had got them to route me straight through the controlzone instead of round it, and was making for Northwich,and then the Lichfield beacon. We had taken off, I calculated,a good thirty minutes behind her, and in spite ofDispečer vysvětlil situaci Birminghamu. Nahlásil jsem jimNancyin letový plán, plánovaný kurs, rychlost apředpokládaný čas, kdy bude nad Lichfieldem. Po chvíli seznovu ohlásili a řekli, že mají na obrazovce radiolokátorudeset letadel, která by přicházela v úvahu, neměli tušení,v kterém z nich by mohla být Nancy."Poradíme se s vojenským letectvem ve Wymeswoldu,"řekl birminghamský operatér. "Možná, že toho nemajítolik co my… budou se moct líp soustředit.""Řekněte jim, že asi v padesáté třetí minutě změní kursna jedna dva pět.""Dobře. Čekejte.""RAF Wymeswold hlásí, že ji budou hledat.""Výborně."Po chvíli se znovu přihlásil. "Máme tu zprávu, že napalubě toho letadla bez rádiového spojení je údajně ColinRoss. Je to pravda?" řekl nevěřícím hlasem."Souhlasí. Pilot je jeho sestra," odpověděl jsem."Proboha, to abychom je radši rychle našli."Pustil mě přímo letištním okrskem a já mířil na Norwich apak na radiomaják v Lichfieldu. Spočítal jsem si, že kdyžjsme odstartovali asi půl hodiny po Nancy, těžko ji můžudohnat dřív než v Cambridgi, přestože jsem letěl rychleji71

the short cut and the Six's superior speed it would bebarely possible to overtake her before Cambridge. Ilooked at my watch for about the twentieth time. Fivefifty.At five fifty-three she would be turning over Lichfield…except that she wouldn't know she was at Lichfield.If she turned as scheduled, it would be on her part simplyblind faith. Birmingham radar called me up."Cambridge report a steady deterioration in the weather.The cloud base is now eight hundred feet.""Roger," I said flatly.After another five minutes, during which five fifty-threecame and went in silence, he said, "Wymeswold reportthat an aircraft on their screen has turned from one sixzero on to one two five, but it is five miles northeast ofLichfield. The aircraft is unidentified. They will maintainsurveillance.""Roger," I said.She could be drifting north-east, I thought, because thewind from the south-west was stronger than it had beenon the northward journey, and I hadn't made enough allowancefor it on the flight plan. I pressed the transmitbutton and informed the radar man."I'll tell them," he said.We flew on. I looked round at the passengers. Theylooked variously bored, thoughtful and tired. Probablynone of them would notice when we left our direct courseto go and look for Nancy but they'd certainly notice if orwhen we found her."Wymeswold report the aircraft they were watching hasturned north on to zero one zero.""Oh no," I said."Stand by…"Too easy, I thought despairingly. It had been too easy.The aircraft which had turned on to the right heading atthe right time at roughly the right place hadn't been theright aircraft after all. I took three deep deliberatebreaths. Concentrated on the fact that wherever she wasshe was in no immediate danger. She could stay up formore than another hour and a half I had over an hour inwhich to find her. In roughly three thousand square milesof sky as featureless as the desert. Piece of cake."Wymeswold report that the first aircraft has apparentlylanded at East Midlands, but that they have another possibilityten miles east of Lichfield, present heading one twozero. They have no height information.""Roger," I said again.No height information meant that the blip on their screencould be flying at anything up to thirty thousand feet ormore, not four thousand five hundred."Stand by." I stood by.Metaphorically bit my nails. Slid a sidelong glance atAmbrose and went unhurriedly about checking our ownheight, speed, direction. Lichfield dead ahead, elevenminutes away. Forty minutes to Cambridge. Too long.Have to go faster. Pushed the throttle open another notchand came up against the stops. Full power. Nothing moreto be done."Possible aircraft now tracking steady one zero five. Presenttrack if maintained will take it thirty miles north ofCambridge at estimated time two zero.""Roger."I looked at my watch. Did a brief sum. Pressed thetransmit button."That's the wrong aircraft. It's travelling too fast. Atninety knots she couldn't reach the Cambridge area beforethree five or four zero.""Understood."A short silence."Retune now to RAF Cottesmore, Northern Radar, onetwo two decimal one. I'm handing you on to them."I thanked him. Retuned. Cottesmore said they were inthe picture, and looking. They had seven unidentified air-než ona a teď jsem si let o trochu zkrátil. Asi ve dvacátéminutě jsem se podíval na hodinky. Sedmnáct padesát. Zatři minuty bude měnit kurs nad Lichfieldem… jenženebude vědět, jestli nad Lichfieldem skutečně je, bude jendoufat. Znovu se ozval birminghamský operatér."Cambridge hlásí, že se počasí dále zhoršuje. Dolníhranice mraků je teď osm set stop.""Rozumím," řekl jsem suše.Sedmnáct hodin padesát tři minulo. Za malou chvíli seznovu ozval hlas ve sluchátkách. "Wymeswold hlásí, žemají na radaru letadlo, které změnilo kurs z nula šest nulana jedna dva pět, ale to letadlo je asi pět milseverovýchodně od Lichfieldu. S letadlem nemají spojení.Budou je sledovat dál."Možná, že ji to sneslo na severovýchod, jihozápadní vítrbyl silnější, než když jsme letěli nahoru, měl jsem s tímpočítat, když jsme vypracovávali letový plán. Přepnuljsem na vysílání a sdělil jsem své úvahy operatérovi."Řeknu to Wymeswoldu," odpověděl.Letěli jsme dál. Ohlédl jsem se na cestující. Někteří z nichvypadali znuděně, jiní zamyšleně a unaveně. Předpokládaljsem, že až změním kurs, abych dohonil Nancy, nikdo znich to nepostřehne. Ovšem, jestli se mi podaří ji najít,určitě to poznají."Wymeswold hlásí, že sledované letadlo zase změnilokurs, letí nula jedna nula.""Ach ne!""Čekejte."Bylo by to příliš jednoduché, říkal jsem si zoufale, přílišsnadné. Letadlo, které na správném místě změnilo kurs,přece jen nebylo to pravé. Několikrát jsem se zhlubokanadechl. Snažil jsem se myslet jen na to, že Nancynehrozí bezprostřední nebezpečí. Ještě hodinu a půl můžezůstat nahoře. Na to, abych ji našel, jsem měl hodinu.Mohla být kdekoli ve třech tisících čtverečních miloblačného moře, jednotvárného jako poušť. Bylo toneveselé."Wymeswold hlásí, že sledované letadlo přistálo patrně vEast Midlands. Mají však další… to by také přicházelo vúvahu. Je teď deset mil východně od Lichfieldu, kurs jednadvě nula. Nevědí, v jaké je výšce.""Rozumím."To, že neměli žádné informace o výšce, znamenalo, žesvítící bod na obrazovce mohl letět třeba i ve výši třicettisíc stop a ne ve výši čtyři tisíce pět set."Čekejte," řekl hlas ve sluchátkách.Čekal jsem. Skoro jsem měl chuť okusovat si nehty.Ohlédl jsem se nenápadně na Ambrose a pak jsem začalkontrolovat naši výšku, rychlost a kurs. Byli jsme jedenáctminut letu od Lichfieldu, který ležel přímo před námi.Čtyřicet minut od Cambridge. To bylo moc. Musím přidat.Přidal jsem, co to dalo, víc jsem udělat nemohl."Sledované letadlo teď letí na jedna nula pět. Pokudzůstane na kursu a poletí stejnou rychlostí, přibližně vedvacáté minutě bude třicet mil severně od Cambridge.""Rozumím."Podíval jsem se na hodiny a rychle jsem počítal."To nemůže být ona, letí to moc rychle. Ona letí takdevadesát uzlů, dostala by se nad Cambridge nejdřív vetřicáté páté nebo čtyřicáté minutě.""Dobře."Chvíle ticha."Přelaďte na RAF Cottesmore, severní radiolokátor, nuladva dva jedna desetina. Já vás předávám."Poděkoval jsem a přeladil. V Cottesmoru řekli, že už jsouinformováni a že letadlo hledají. Měli na lokátoru sedm72

craft travelling from west to east to the south of them, allat heights unknown.blíže neurčených letadel letících od západu k východujižně od radiolokační stanice, v blíže neurčené výšce.Seven. She could be any one of them. She could havegone completely haywire and turned round and headedback to Manchester. I felt my skin prickle. Surely shewould have enough sense not to fly straight into a controlzone without radio. And anyway, she still believed it wasclear at Cambridge…Sedm letadel. Mohla být v kterémkoli z nich. Mohla takyúplně ztratit hlavu a zamířit zpátky na Manchester.Přeběhl mi mráz po zádech. Doufal jsem, že nebude takšílená, aby se vrhla do manchesterské oblasti bezrádiového spojení. Ostatně předpokládal jsem, že stáleještě věří, že je v Cambridgi jasno…I reached the Lichfield beacon. Turned on to course forCambridge. Informed Cottesmore radar that I had doneso. They didn't have me on their screen yet, they said IDoletěl jsem na lichfieldský radiomaják, změnil kurs naCambridge, a ohlásil se Cottesmoru. Říkali, že mě ještě naobrazovce nemají, byl jsem příliš daleko.was still too far away.I tracked doggedly on towards Cambridge over the cottonwool wastes. The sun shone hotly into the cabin, and allthe passengers except Ambrose went to sleep.Mířil jsem vytrvale na Cambridge, pode mnou nekonečnápoušť z načechrané vaty. Slunce pálilo okny kabiny avšichni cestující včetně Ambrose spali."One unidentified aircraft has landed at Leicester,"Cottesmore radar said. "Another appears to be heading"Jedno z neidentifikovaných letadel přistálo v Leicesteru,"hlásil Cottesmore. "Další míří přímo na Petersborough."directly for Peterborough.""That leaves five?" I asked."Zbývá jich tedy ještě pět.""Six… there's another now farther to the west.""Šest, na západě se objevilo další.""It may be me.""To můžu být já.""Turn left thirty degrees for identification." "Točte třicet stupňů vlevo, abychom vás mohliidentifikovat, jste-li to vy."I turned, course on the new heading.Změnil jsem kurs podle instrukcí."Identified," he said. "Return to former heading.""Jste to vy. Můžete se vrátit na původní kurs."I turned back on track, stifling the raw anxiety whichmounted with every minute. They must find her, Ithought. They must.Stočil jsem se zpátky a snažil se přemoct vzrůstajícíúzkost. Měl jsem čím dál větší strach. Musí ji najít, říkaljsem si, musí!Cottesmore said, "One aircraft which passed close to thesouth of us five minutes ago has now turned north.""Jedno z letadel, které nás minulo před pěti minutamijižně, se právě stočilo na sever."Not her.To nebyla ona."The same aircraft has now flown in a complete circle and "To letadlo obletělo kruh a vrátilo se na původní kurs,resumed a track of one one zero."It might be her. If she had spotted a thin patch. Hadgone to see if she could see the ground and get downsafely to below the cloud. Had found she couldn't hadgone on again in what she thought was the direction ofCambridge."That might be her," I said.Or someone else in the same difficulties. Or someonesimply practising turns. Or anything."That particular aircraft has now turned due south…slightly west… now round again to south-east… back toone one zero.""Could be looking for thin patches in the cloud," I said."Could be. Stand by."A pause. Then his voice, remote and careful."Cloud base in this area is down to six hundred feet.Eight eighths cover. No clear patches."Oh Nancy…"I'm going to look for that one," I said. "Can you give mea steer to close on its present track?""Will do," he said. "Turn left on to zero nine five. You arethirty miles to the west. I estimate your ground speed atone fifty knots. The aircraft in question is travelling atabout ninety-five knots."In the twelve minutes it would take me to reach theother aircraft's present position, it would have shiftedtwenty miles farther on. Catching up would take twentyfiveto thirty minutes."The aircraft in question is circling again… now trackingone one zero…"The more it circled, the sooner I'd catch it. But if it wasn'tNancy at all… I thrust the thought violently out of mymind. If it wasn't we might never find her.Ambrose touched my arm, and I had been concentratingso hard that I jumped."We're off course," he said dogmatically. He tapped thecompass. "We're going due east. We'd better not be lost.""We're under radar control," I said matter-of-factly.jedna jedna nula."Mohla by to být ona. Možná že zahlédla mezeru vmracích a letěla se podívat, jestli by tamtudy nemohlasestoupit. Pak asi zjistila, že se zmýlila a vrátila se napůvodní trasu na Cambridge."To by mohla být ona," hlásil jsem.Mohl to být také někdo jiný, kdo byl v podobné situaci.Možná že si někdo jenom cvičil kroužky. Kdoví."Sledované letadlo se teď stočilo k jihu… teď na západ…znovu na jihovýchod… teď letí zase na jedna jedna nula.""Třeba hledá mezery v mracích," řekl jsem."Možná."Chvíli bylo ticho. Pak se znovu ozval operatérův hlas,vzdálený a neosobní."Dolní hranice mraků v této oblasti klesla na šest setstop. Úplně zataženo, bez protrhávání oblačnosti."Ach Nancy."Podívám se na to letadlo. Můžete mě na ně navést?""Jistě. Stočte se na nula devět pět. Jste asi třicet milzápadně. Vaši rychlost odhaduji na sto padesát uzlů.Sledované letadlo cestuje rychlostí devadesáti uzlů."Za dvanáct minut budu asi v těch místech, kde to letadloje teď a ono se mezitím vzdálí asi o dvacet mil. Dohonit homůžu asi za dvacet až třicet minut."Sledované letadlo zase krouží… zase se vrací na původníkurs."Čím víc bude kroužit, tím dřív je dohoním. Ale co když tovůbec není Nancy… snažil jsem se na tuto možnostnemyslet. Kdyby to nebyla ona, asi bych ji už nenašel.Byl jsem tak soustředěný, že jsem se lekl, když měAmbrose zatahal za rukáv."Odchýlili jsme se od kursu," řekl zarputile. Zaklepalprstem na kompas. "Letíme na východ. Dejte si pozor, aťse neztratíme.""Letíme na radiomaják," řekl jsem klidně.73

"Oh…" He was uncertain. "I see."I would have to tell him, I thought. Couldn't put it off anylonger. I explained the situation as briefly as I could, leavingout Major Tyderman's part in it and shouting to makemyself heard over the noise of the engine.He was incredulous."Do you mean we're chasing all over the sky looking forColin Ross?""Directed by radar," I said briefly."And who," he asked belligerently, "is going to pay forthis? I am certainly not. In fact you have been totally irresponsiblein changing course without asking my permissionfirst."Cottesmore reported, "The aircraft is now overheadStamford, and circling again.""Roger," I said.And for God's sake, Nancy, I thought, don't try goingdown through the cloud just there: There were some hillsround about and a radio mast five hundred feet high."Steer one zero zero to close.""One zero zero.""Aircraft has resumed its former heading."I took a considerable breath of relief."Did you hear what I said?" Ambrose demanded angrily."We have a duty to go to the help of an aircraft in trouble,"I said."Not at my expense, we don't.""You will be charged," I said patiently, "only the normalamount for the trip.""That's not the point. You should have asked my permission.I am seriously displeased. I will complain to Harley.We should not have left our course. Someone else shouldhave gone to help Colin Ross. Why should we be inconvenienced?""I am sure he will be pleased to hear your views," I saidpolitely. "And no doubt he will pay any expenses incurredin his rescue."He glared at me speechlessly, swept by fury.Annie Villars leaned forward and tapped me on theshoulder. "Did I hear you say that Colin Ross is lost? Uphere, do you mean? On top of the clouds?"I glanced round. They were all awake, all looking concerned."Yes," I said briefly. "With no radio. The radar peoplethink they may have found him. We're going over to see…and to help.""Anything we can do…" Annie said. "Of course, call onus."I smiled at her over my shoulder. Ambrose turned roundto her and started to complain. She shut him up smartly."Do you seriously propose we make no attempt to help?You must be out of your mind. It is our clear and absoluteduty to do whatever we can. And a captain doesn't haveto consult his passengers before he goes to help anothership in distress."He said something about expense. Annie said crisply,"If you are too mean to pay a few extra pounds as yourshare of perhaps saving the life of Colin Ross, I shall bepleased to contribute the whole amount myself pounds.""Perfectly girl," Kenny Bayst said loudly.Annie Villars looked startled, but not displeased. Ambroseswivelled to face forwards. He had turned a dark purplishred. I hoped it was shame and embarrassment, not anincipient thrombosis."The aircraft is circling again," Cottesmore reported. "Itsposition now is just south of Peterborough… Remain onyour present heading… I am handing you on now to Wytton…no need for you to explain to them… they know thesituation.""Thank you very much," I said."Good luck…"Wytton, the next in the chain, the RAF master station"Aha… no dobře," ozval se nejistě.Rozhodl jsem se, že mu to musím říct, že to už nemůžuodkládat. Stručně jsem mu vysvětlil situaci, vynechal jsemjen majora Tydermana. Musel jsem křičet, aby měAmbrose v hluku motoru slyšel.Žasnul."Snad nechcete říct, že se honíme jak blázni nad mraky ahledáme Colina Rosse?""Řídí nás radiomaják," odpověděl jsem stručně."Zajímalo by mě, kdo to zaplatí," řekl dopáleně, "já totedy platit nebudu. Chováte se naprosto nezodpovědně,jak si to vůbec představujete, měnit kurs, aniž jste se semnou domluvil!"Ozval se Cottesmore. "Sledované letadlo je teď nadStamfordem a znovu krouží.""Dobře."Proboha Nancy, modlil jsem se, teď se nesnažsestupovat: Letěla právě nad horami a musela minoutstožár vysílačky, vysoký pět set stop."Leťte jedna nula nula.""Jedna nula nula.""Letadlo se vrátilo na dřívější kurs."S úlevou jsem si oddechl."Slyšel jste, co jsem říkal?" ptal se Ambrose vztekle."Je mou povinností pomoct letadlu v tísni," odpověděljsem."Ale ne za moje peníze.""Buďte klidný, budeme vám účtovat jen za normálnítrasu," řekl jsem trpělivě."O to tady nejde. Měl jste si vyžádat můj souhlas. Tohlese mi vůbec nelíbí, budu si stěžovat vašemu vedoucímu,neměl jste se uchylovat od kursu. Rossovi mohl letět napomoc někdo jiný, nechápu, proč s tím musíte obtěžovatnás.""Pana Rosse jistě bude zajímat váš názor," řekl jsemzdvořile. "Jsem přesvědčen, že rád zaplatí všechny výlohy,které vám při této záchranné akci vzniknou."Vzteky ztratil řeč.Annie Villarsová se předklonila a poklepala mi na rameno."Říkal jste, že se Rossovi ztratili? Jsou někde tady, nadmraky?"Otočil jsem se. Všichni byli vzhůru a tvářili se ustaraně."Ano," odpověděl jsem stručně. "Nemají rádiové spojení.U radaru si myslí, že je našli, a my se tam letímepodívat… letíme jim na pomoc.""Prosím vás, kdybychom vám mohli jakkoli prospět,řekněte nám."Přes rameno jsem se na ni usmál. Ambrose se k ní otočila začal reptat. Ihned ho umlčela."Vy nechcete, abychom jim pomohli? To snad nemyslítevážně, vy jste se snad zbláznil. Je přece jednoznačně našepovinnost udělat, co je v našich silách. A kapitán se vůbecnemusí bavit s cestujícími o tom, jestli má, nebo nemáletět na pomoc jinému letadlu v nouzi."Řekl něco o zbytečných výlohách."Nechce-li se vám přispět na záchranu Colina Rosse, jelivám líto těch několika liber, ochotně a s radostí zaplatímcelou částku sama," odsekla dopáleně."Výborně děvče," ozval se hlasitě Kenny Bayst.Překvapeně se ohlédla. Nezlobila se. Ambrose se vztekleobrátil a díval se zarytě dopředu. Obličej měl brunátný.Doufal jsem, že zrudl hanbou a rozpaky a že se o něhonepokouší mrtvice."Sledované letadlo zase krouží," hlásil Cottesmore, "jeteď jižně od Peterboroughu… udržujte stejný kurs…předám vás Wyttonu… nemusíte jim nic vysvětlovat…znají situaci.""Děkuju vám mockrát.""Zlomte vaz."Wytton byl další článek řetězu vojenských radiolokátorů.74

north-east of Cambridge, was crisp, cool, efficient."Cloud base at Cambridge six hundred feet, no furtherdeterioration in past half-hour. Visibility three kilometresin light rain. Surface wind two four zero, ten knots.""Weather copied," I said automatically.I was looking at the map. Another radio mast, this oneseven hundred feet high, south of Peterborough. Go on,Nancy, I thought, go on, further east. Don't try there. Notthere…Wytton said, "Aircraft now back on one one zero."I rubbed a hand round the back of my neck. I could feelthe sweat."Steer zero nine five. You are now ten miles west of theaircraft.""I'm climbing to flight level eight zero. To see better.""Cleared to eight zero."The altimeter hands crept round to eight thousand feet.The blanket of white fleece spread out unbroken in alldirections to the horizon, soft and pretty in the sun. Thepassengers murmured, perhaps realizing for the first timethe extent of Nancy's predicament. Mile after mile aftermile of emptiness, and absolutely no way of telling whereshe was."Aircraft's circling again… Maintain zero nine five. You arenow seven miles to the west."I said over my shoulder to Annie Villars, "We'll see themsoon… Would you take this notebook…" I handed her thespiral bound reporters' notebook I used for jotting duringflight, "and make some letters out of the pages? As big asyou can. We will need, you see, to hold them up in thewindow, so that Nancy and Colin can read what we wantthem to do."And let it be them, I thought coldly. Just let it be them,and not some other poor lost souls. Because we'd have tostay to help. We couldn't leave them to struggle and looksomewhere else for the ones we wanted…Annie Villars fumbled in her handbag and produced asmall pair of scissors."Which letters?" she said economically. "You say, and I'llwrite them down, and then make them.""Right… FOLWBASE. That will do to start with."I twisted my head and saw her start snipping. She wasmaking them full page size and as bold as possible. Satisfied,I looked forward again, scanning the sunny waste,searching for a small black cigarette shape moving ahead."Turn on to one zero five," Wytton said. "The aircraft isnow in your one o'clock position five miles ahead."I looked down over to the right of the aircraft's nose.Ambrose reluctantly looked out of the window in sulkysilence."There," Kenny Bayst said. "Over there, down there."I looked where he was pointing… and there it was,slightly more over to our right, beginning another circlingsweep over a darker patch of cloud which might havebeen a hole, but wasn't."Contact," I said to Wytton. "Closing in now.""Your intentions?" he asked unemotionally."Lead them up to the Wash, descend over the sea, followthe river and railway from King's Lynn to Cambridge.""Roger. We'll advise Marham. They'll give you radar coverageover the sea."I put the nose down, built up the speed, and overhauledthe other aircraft like an E-type catching a bicycle. Thenearer we got the more I hoped… it was a low-wingedaeroplane… a Cherokee… white with red markings… andfinally the registration number… and someone franticallywaving a map at us from the window.The relief was overpowering.Tamější operatér mluvil energicky, věcně a stručně."Dolní hranice mraků v Cambridgi šest set stop, vuplynulých třiceti minutách počasí beze změn. Viditelnosttři kilometry, lehký déšť. Vítr nad zemí nula čtyři nula,deset uzlů.""Potvrzuji příjem," odpověděl jsem automaticky.Díval jsem se na mapu. Jižně od Peterboroughu byl dalšístožár vysílačky, vysoký sedm set stop. Leť dál, Nancy, leťdál na východ, modlil jsem se, tady se o nic nepokoušej,tady ne…"Sledované letadlo letí opět na jedna jedna nula."Mnul jsem si šíji, bolelo mě za krkem a lil ze mě pot."Leťte nula devět pět. Jste teď deset mil západně odsledovaného letadla.""Vystoupím na osm nula, abych líp viděl.""Osm nula, v pořádku."Ručička výškoměru se pomalu stáčela na osm tisíc stop.Pod námi se do nedohledna rozprostíralo nekonečné bílémoře, jednotvárné a bez přerušení, ozářené sluncem. Mojicestující tiše hovořili, pravděpodobně si teprve teď začínaliuvědomovat obtížnost situace, ve které se Nancy ocitla,uprostřed nekonečné prázdnoty, bez možnosti orientace."Sledované letadlo začíná opět kroužit… zůstaňte na nuladevět pět. Jste teď sedm mil západně."Otočil jsem se k Annii Villarsové. "Myslím, že budemebrzy u nich. Prosím vás, vzala byste si tenhle blok…" podaljsem jí veliký poznámkový blok, do kterého jsem si psalpoznámky během letu. "Potřebuju, abyste z něho nějakéstránky vytrhla a vyrobila z nich písmena, co největší.Budeme písmena přidržovat proti oknu, aby je Colin aNancy mohli přečíst, musíme jim napsat, co mají dělat."Jen aby to skutečně byli oni! Kéž by to byli oni, a nenějací zcela cizí nešťastníci, kterým bychom museli přispětna pomoc. Nemohli bychom je nechat napospas osudu aodletět jinam, hledat ty, na kterých nám tolik záleží.Annie Villarsová se chvíli hrabala v kabelce a vytáhlanůžky."Která písmena chcete?" zeptala se věcně. "Řeknětekterá, já si je napíšu a pak je vystříhám.""Dobře… vystřihněte NÁSLEDUJ R K, to bude pro začátekstačit."Otočil jsem se a zahlédl, jak začala pilně vystřihovat.Vyrobila každé písmeno z celé stránky, aby bylo conejzřetelnější. Spokojeně jsem se obrátil zpět a pátraljsem v prázdnotě dole před námi po malém tmavém stínu."Točte na jedna nula pět," hlásil Wytton. "Sledovanéletadlo je ve směru na jedné hodině od vás, vzdáleno pětmil."Díval jsem se dopředu dolů, vpravo od letadla. Ambrosemlčky a rozladěně otočil hlavu k oknu."Tamhle," zvolal Kenny Bayst, "tamhle jsou, dole."Podíval jsem se, kam ukazuje… byli tam, vpravo dolepřed námi, a začínali zvolna kroužit kolem tmavšího místav moři mraků, které asi považovali mylně za mezeru."Máme je," hlásil jsem Wyttonu, "blížíme se k nim.""Co uděláte?" zeptal se operatér věcně."Povedu je směrem na Wash, nad mořem sestoupímepod mraky a pak poletíme podél řeky a železnice od King'sLynnu do Cambridge.""Dobře. Ohlásím to Marhamu. Povedou vás nad mořem."Sklonil jsem letadlo nosem dolů, přidal rychlost apředhonil jsem malé letadlo jako jaguár cyklistu. Jak jsmese přibližovali, stoupaly moje naděje… bylo to letadlo snízko nasazenými křídly… byl to cherokee… bíločervenébarvy… konečně jsem zahlédl registrační číslo. Zaokénkem letadla někdo na nás zuřivě mával mapou.Zaplavil mě pocit obrovské úlevy.75

"It's them," Annie said, and I could only nod and swallow.I throttled back and slowed the Six until it was down toNancy's cruising speed, then circled until I came up on herleft side, and about fifty yards away. She had never doneany formation flying. Fifty yards was the closest it wassafe to go to her and even fifty yards was risking it a bit. Ikept my hand on the throttle, my eyes on her, and anextra pair of eyes I didn't know I had, fixed on the heading.To Annie Villars I said, "Hold up the letters for F O L L OW. Slowly. One by one.""Right." She held them flat against the window besideher. We could see Colin's head leaning back behindNancy's. When Annie finished the word we saw him wavehis hand, and after that Nancy waved her map against herwindow, which showed up better."Wytton," I reported. "Is it the right aircraft. They arefollowing us to the Wash. Can you give me a steer toKing's Lynn?""Delighted," he said. "Steer zero four zero, and call Marhamon frequency one one nine zero.""Thanks a lot," I said with feeling."You're very welcome."Good guys, I thought. Very good guys, sitting in theirdarkened rooms wearing headsets and staring at theirlittle dark Circular screens, watching the multitude of yellowdots which were aircraft swimming slowly across liketadpoles. They'd done a terrific job, finding the Rosses.Terrific."Can you make a figure four?" I asked Annie Villars."Certainly."The scissors began to snip."When you have, would you hold up the O, then the four,then the O again?""With pleasure."She held up the figures. Nancy waved the map. We setoff north-eastwards to the sea, Nancy staying behind usto the right, with me flying looking over my shoulder tokeep a steady distance between us. I judged it would takethirteen minutes at her speed to reach the sea, five to tento let down, and twenty or so more to return underneaththe cloud base to Cambridge. Her fuel by the time she gotthere would be low, but there was less risk of her runningdry than of hitting a hill or trees or a building by goingdown over the land. Letting down over the sea was inthese circumstances the best procedure whenever possible."We're going to need some more letters," I told Annie."Which?""Urn… R, I, V, and N, D, C, and a T, and a nine.""Right."Out of the corner of my eye I could see Annie Villarssnipping and Kenny Bayst, sitting behind her, sorting outthe letters she had already made so that she could easilypick them out when they were needed. There was, Ithought to myself, with a small internal smile, a truce inoperation in that area.Marham radar reported, "You have four miles to run tothe coast.""Hope the tide's in," I said facetiously."Affirmative," he said with deadpan humour. "High watereighteen forty hours B ST.""And… er… the cloud base?""Stand by." Down in his dark room he couldn't see thesky. He had to ask the tower dwellers above. "Cloud basebetween six and seven hundred feet above sea level overthe entire area from the Wash to Cambridge. Visibility twokilometres in drizzle.""Nice," I said with irony. "Very.""Jsou to oni," řekla Annie. Dokázal jsem jen přikývnout aobtížně jsem polkl.Ubral jsem rychlost, abychom letěli stejně jako Nancy,pak jsem zakroužil, abych byl po její levici, ve vzdálenostiasi padesáti yardů. Blíž jsem si netroufal, i takhle jsmeletěli dost těsně, když jsem uvážil, že Nancy nikdy nelítalave formaci. Nespustil jsem z ní oči, ruku na plynové pácea dalším párem očí (nevěděl jsem, že je mám) jsemsledoval indikátor kursu.Požádal jsem Annie Villarsovou, aby proti okénkupostupně přidržela písmena N A S L E D U J.Přikývla a začala písmena přidržovat na okénku vedlesvého sedadla, pomalu, jedno po druhém. Viděli jsme, jakse Colin naklání přes Nancy. Když Annie ukázala celéslovo, zamával rukou a Nancy zamávala bílou mapou. Tobylo vidět líp."Wyttone," hlásil jsem. "Je to hledané letadlo. Poletí zanámi na Wash. Můžete nám dát kurs na King's Lynn?""S radostí, je to nula čtyři nula. A teď přelaďte naMarham, frekvence nula nula devět nula.""Mockrát vám děkuju," řekl jsem procítěně."Nemáte zač."Zachovali se báječně, říkal jsem si, skutečně báječně.Sedí v zatemněných místnostech, na hlavě sluchátka,před sebou malé tmavé kulaté obrazovky, po kterýchpomalu pluje množství svítících žlutých teček, množstvíletadel, na která se bez ustání upřeně dívají. To, že našliColina a Nancy, byl ohromný výkon, ohromný."Můžete vystřihnout čtyřku a nulu?" zeptal jsem seAnnie."Samozřejmě."Nůžky se zase daly do práce."Až budete hotová, ukažte jim nulu a pak čtyřku a pakznovu nulu, ano?""S radostí."Ukázala postupně čísla a Nancy zamávala mapou.Zamířili jsme na severovýchod, nad moře. Nancy zůstalavpravo za námi. Díval jsem se přes rameno a snažil sezachovat stálý odstup. Předpokládal jsem, že nám potrváasi třináct minut, než se dostaneme nad moře, tak pět aždeset minut, než sestoupíme pod mraky, a dvacet minut,než doletíme nad Cambridge. Nancy vyčerpá skorovšechny pohonné hmoty, ale to ji ohrozí míň, než kdybyriskovala, že narazí do stromů nebo vysokých budov,kdyby se snažila dostat pod mraky nad zemí. Sestoupitnad mořem je v takovéto situaci vždycky nejmoudřejší,jeli to uskutečnitelné."Budeme potřebovat ještě nějaká písmena," řekl jsemAnnie."Která?""No… B, T a pak ještě V a M.""Dobře."Koutkem oka jsem zahlédl, jak Annie pilně vystřihuje,zatímco Kenny pečlivě třídí a seřazuje písmena, která jižbyla hotová, aby z nich mohla snadno vybírat. Zdá se, žetam vzadu uzavřeli příměří, pomyslil jsem si s úsměvem.Ozval se marhamský radar: "Jste čtyři míle od pobřeží.""Doufám, že je příliv."Měl smysl pro humor. "Souhlasí, maximální přílivosmnáct čtyřicet britského standardního času.""Jaká je dolní hranice mraků?""Čekejte…" U radaru na nebe neviděli, musel se zeptatkolegů nahoře ve věži. "Dolní hranice šest až sedm setstop nad mořem, od Washe až ke Cambridgi úplnězataženo. Viditelnost dva kilometry, slabý déšť.""Prima," řekl jsem s úsměškem. "To ano."76

"Could I have the regional pressure setting?""Můžete mi dát oblastní tlak?""Nine nine eight millibars.""Devět devět osm milibarů.""Nine nine eight," I repeated, and took my hand off the "Devět devět osm," opakoval jsem a nařídil pomocnouthrottle enough to set that figure on the altimeter subscale.To Annie Villars I said, "Can you make an eight, as se k Annie. "Můžete ještě vyrobit osmičku a devítku?"stupnici výškoměru na příslušnou hodnotu. Obrátil jsemwell?""I expect so." "Jistě.""Crossing the coast," Marham said."Míjíte pobřeží," hlásil Marham."Right… Miss. Villars, will you hold up SEA?""Dobře… paní Villarsová, můžete ukázat MORE?"She nodded and did so. Nancy waved the map.Přikývla a ukázala. Nancy zamávala mapou."Now hold up SET, then nine nine eight, then MBS." "Teď ukažte MBS 998.""S. E T," she repeated, holding them against the window. Opakovala: "MBS…" Přidržovala písmena proti oknu. "9…"Nine, nine, eight." She paused. "There's no M cut out." 9… 8. Co je to MBS?""W upside down," Kenny Bayst said, and gave it to her."Oh yes. M… B… S. What does MBS mean?""Millibars," I said."Milibary," odpověděl jsem.Nancy waved the map, but I said to Annie, "Hold up the Nancy zamávala mapou a já jsem Annie poprosil, abynine nine eight again, it's very important." She held them ještě jednou ukázala 998. "Je to moc důležité." Ihnedup. We could see Nancy's head nodding as she waved poslechla. Viděli jsme, jak Nancy rychle kývá a máváback vigorously.mapou."Why is it so important?" Annie said."Unless you set the altimeter to the fight pressure on thesubscale, it doesn't tell you how high you are above thesea.""Oh.""Now would you hold up BASE, then six zero zero, thenFT.""Right… Base… six hundred… feet." There was a distinctpause before Nancy waved, and then it was a small, halfheartedone. She must have been horrified to find that theclouds were so low she must have been thanking her starsthat she hadn't tried to go down through them. Highlyfrightening piece of information, that six hundred feet."Now," I said to Annie, "hold up FOLLOW RIVER ANDRAIL ONE NINE ZERO TO CAMBRIDGE." "Follow… fiver…and… rail… one… nine… zero… to… Cambridge… no G…never mind, C will do, then E."She spelt it out slowly. Nancy waved, "And just onemore… four zero, then N, then M.""Forty nautical miles," she said triumphantly. She heldthem up and Nancy waved."Now hold up FOLLOW again.""Right." I consulted Marham, took Nancy out to sea a littlefurther, and led her round in a circle until we wereboth heading just west of south on one nine zero, and in astraight line to the railway and river from King's Lynn toCambridge."Hold up DOWN," I said.She did it without speaking. Nancy gave a little wave. Iput the nose of the Six down towards the clouds and acceleratedto a hundred and forty knots so that there wouldbe no possibility of her crashing into the back of us. Thewhite fleecy layer came up to meet us, embraced us insunlit feathery wisps,-closed lightly around us, becamedenser, darker, an anthracite fog pressing on the windows.The altimeter unwound, the clock needles goingbackwards through 3,000 feet, 2,000 feet, 1,000 feet, stillno break at 800 feet, 700… and there, there at last themist receded a little and became drizzly haze, and underneathus, pretty close underneath, were the restless rainswept dark greeny grey waves.The passengers were all silent. I glanced round at them.They were all looking down at the sea in varying states ofawe. I wondered if any of them knew I had just brokentwo laws and would undoubtedly be prosecuted again bythe Board of Trade. I wondered if I would ever, ever, learnto keep myself out of trouble.We crossed the coast over King's Lynn and flew down theriver to Ely and Cambridge, just brushing through themisty cloud base at seven hundred feet. The forward visi-"Proč je to tak důležité?" zeptala se Annie."Musí nařídit pomocnou stupnici výškoměru na příslušnouhodnotu tlaku, jinak by nevěděla, jak vysoko je nadmořem.""Ach tak.""Teď prosím vás ukažte MRAK 600 ST.""Nemám šestku.""Tak ukažte devítku obráceně.""Dobře. Mrak… 600… stop." Chvilku trvalo, než Nancyzamávala. Zamávala pomalu a sklesle. Musela se zhrozit,když zjistila, jak jsou mraky nízko a patrně děkovalaosudu, že se předtím nepokusila sestoupit."Tak, a teď ukažte… SLEDUJ… REKU… VLAK… 090…SMER… CAM… ne, počkejte, Cambridge je moc dlouhé achybí nám písmena, stačí, když ukážete DOMU."Pomalu ukazovala jednotlivá písmena a slova. Nancyzamávala, že rozumí. "Teď ještě ukažte… 40… NM.""Čtyřicet námořních mil," hlásila Annie pyšně. Ukázalačíslice i písmena a Nancy zamávala."Ukažte znovu NÁSLEDUJ.""Dobře." Poradil jsem se s Marhamem a zavedl Nancy okus dál nad moře, pak jsme oba obletěli kruh a zamířilijihojihozápadně na jedna devět nula, ve směru řeky aželeznice od King's Lynnu do Cambridge."Ukažte jí DOLU."Mlčky uposlechla. Nancy nesměle zamávala. Sklonil jsemnos letadla dolů, k mrakům a zrychlil jsem na sto čtyřicetuzlů, abych vyloučil nebezpečí, že do nás Nancy narazí.Bílé moře se rychle přibližovalo, pak nás obklopilo, kolemokének prolétaly sluncem prosvícené oblačné závoje, pakse nad námi bílá mlha uzavřela, houstla, ztemněla,neprodyšně nás zahalila mléčná, letící tma. Ručičky navýškoměru rychle kroužily zpátky od tří tisíc stop na dvatisíce, na tisíc stop, osm set, stále ještě v mlžnýchtemnotách, sedm set stop… konečně cáry mraků prořídly,mizely, měnily se v déšť a pod námi, neuvěřitelně blízko,se vzdouvaly neklidné šedozelené vlny, bičované deštěm.Cestující ani nedutali. Ohlédl jsem se. Všichni pozorovalis úctou moře. Bylo by mě zajímalo, jestli někdo z nich ví,že jsem právě porušil dvě pravidla dopravního letectví aže mě bude určitě znovu stíhat příslušná komiseministerstva obchodu. Bylo by mě zajímalo, jestli se vůbeckdy naučím vyhýbat zbytečným nepříjemnostem.Nad King's Lynnem jsme přeletěli pobřeží a letěli jsmepodél řeky na Ely a Cambridge, těsně pod dolní hranicímraků ve výšce sedmi set stop. Viditelnost byla mizerná,77

ility was bad, and I judged it silly to go back and wait forNancy, because we might collide before we saw eachother. I completed the journey as briefly as possible andwe landed on the wet tarmac and taxied round towardsthe airport buildings. When I stopped the engine, everyoneas if moved by one mind climbed out and looked upwardseven Ambrose.The drizzle was light now, like fine mist. We stood quietlyin it, getting damp, listening for the sound of an engine,'watching for the shadow against the sky. Minutes tickedpast. Annie Villars looked at me anxiously. I shook myhead, not knowing exactly what I meant.She couldn't have gone down too far… hit the sea… gotdisorientated in the cloud… lost when she came out of it…still in danger.The drizzle fell. My heart also. But she hadn't made anymistakes.The engine noise crept in as a hum, then a buzz, then adefinite rhythm. The little red and white aeroplane appearedsuddenly against the right-hand sky, and she wascircling safely round the outskirts of the field and comingsedately down to land."Oh…" Annie Villars said, and wiped two surprising tearsof relief out of her eyes.Ambrose said sulkily, "That's all right then. Now I hopewe can get off home," and stomped heavily away towardsthe buildings.Nancy taxied round and stopped her Cherokee a shortdistance away. Colin climbed out on the wing, grinnedhugely in our direction, and waved."He's got no bloody nerves," Kenny said. "Not a bleedingnerve in his whole body."Nancy came out after him, jumping down on to the tarmacand staggering a bit as she landed on wobbly knees.I began to walk towards them. She started slowly to meetme, and then faster, and then ran, with her hair swingingout and her arms stretched wide. I held her round thewaist and swung her up and round in the air and when Iput her down she wrapped her arms behind my neck andkissed me."Matt…" She was half laughing, half crying, her eyesshining, her cheeks a burning red, the sudden release oftension making her tremble down to her fingertips. Colinreached us and gave me a buffet on the shoulder."Thanks, chum.""Thank the RAF. They found you on their radar.""But how did you know?…""Long story," I said.Nancy was still holding on to me as if she would fall downif she let go. I made the most of it by kissing her again,on my own account.She laughed shakily and untwined her arms."When you came… I can't tell you… it was such a relief…"Annie Villars came up and touched her arm and sheturned to her with the same hectic overexcitement."Oh… Annie.""Yes, dear," she said calmly. "What you need now is astrong brandy.""I ought to see to…" she looked vaguely in my direction,and back to the Cherokee."Colin and Matt will see to everything.""All right, then…"She let herself be taken off by Annie Villars, who had recoveredher poise and assumed total command as a goodgeneral should. Kenny and the other jockey and trainermeekly followed."Now," said Colin. "How on earth did you know weneeded you?""I'll show you," I said abruptly. "Come and look."I walked him back to the little Cherokee, climbed up onto the wing and lay down on my back across the two fronta já usoudil, že by bylo nesmyslné čekat na Nancy,protože bychom se mohli srazit dřív, než bychom seuviděli. Rychle jsem dokončil let a sedl si na deštěmzaplavený beton na cambridgeském letišti. Zajel jsem kletištním budovám a vypnul motor. Všichni cestující jakona povel vystoupili a dívali se k nebi. Dokonce i Ambrose.Drobný déšť se pomalu měnil v mrholení. Stáli jsmemlčky, mlčky jsme mokli, mlčky jsme poslouchali, kdyuslyšíme hukot motoru blížícího se letadla, kdy uvidíme nanebi stín. Minuty míjely. Annie Villarsová se na měúzkostlivě podívala. Zavrtěl jsem hlavou. Ani jsemnevěděl, co jsem tím chtěl naznačit.Snad nemohla sestoupit příliš nízko… vletět do moře…snad neztratila orientaci v mracích… nebo když se z nichdostala… nemůže už být v nebezpečí…Padal drobounký déšť a mně se svíralo srdce úzkostí. AleNancy se žádné chyby nedopustila.Z dálky se ozvalo tiché hučení motoru, slilo, blížilo se,dostávalo bzučivý, pravidelný rytmus, vpravo na šedéobloze se najednou vynořilo červenobílé letadlo a kroužilobezpečně k letišti. Klidně a důstojně přistálo."Ach bože…" vzdychla Annie a utřela si překvapující slzyúlevy z tváří."Tak je to konečně v pořádku," řekl Ambrose zamračeně."Doufám, že se teď konečně dostaneme domů." Obrátil sek nám zády a odešel.Nancy pojížděla blíž a zastavila kousek od nás. Colinvylezl na křídlo, usmíval se od ucha k uchu a mával nanás."Nemá nervy," poznamenal Kenny, "nemá prostě vůbecžádný nervy."Pak vystoupila Nancy. Když seskočila na mokrý beton,trochu zavrávorala. Nohy jí nesloužily, podlamovala se jíkolena. Vykročil jsem k nim. Nancy mi šla naproti,zrychlila, rozběhla se, vlasy jí vlály, ruce měla rozpřažené.Vzal jsem ji kolem pasu a zatočil s ní ve vzduchu. Kdyžjsem ji postavil, chytila mě kolem krku a políbila mě."Matte…" smála se a plakala současně, oči jí zářily, tvářehořely. Přestálé napětí způsobilo, že se roztřásla od hlavyk patě. Došel k nám Colin a poplácal mě po zádech."Děkuju, kamaráde.""Poděkuj vojákům, našli vás jejich radary.""Ale jak jsi mohl vědět…""To je dlouhá historie."Nancy se mě pevně držela, jako by se bála, že upadne.Rychle jsem toho využil a políbil ji.Roztřeseně se zasmála a vykroutila se mi."Když ses objevil… kdybys tušil… to byla taková úleva…"Přistoupila k nám Annie Villarsová a vzala ji za ruku.Nancy se k ní nadšeně a rozčileně vrhla."Ach… Annie!""No tak, děvčátko," uklidňovala ji Annie. "Potřebujete seteď něčeho pořádného napít.""Já bych se ale měla postarat…" Nancy se ohlédla na měa pak na letadlo."Colin a Matt všechno zařídí," ujišťovala ji Annie."Tak dobře. Já…"Dovolila Annii, aby ji odvedla. Annie se už zase ovládala,byla sebejistá, klidná, energická a ujala se pevně veleníjako správný generál. Kenny a ten druhý jezdec jiposlušně a pokorně následovali."Tak a teď mi řekni, jak jsi proboha mohl vědět, že těpotřebujeme," ptal se Colin."Já ti to ukážu," řekl jsem tvrdě. "Pojď se podívat."Šel jsem s Colinem k jejich malému cherokee, vyskočilna křídlo, natáhl se přes obě přední sedadla a podíval78

seats, looking up under the control panel."What on earth…?"The device was there. I showed it to him. Very neat, verysmall. A little polythene-wrapped packet swinging free ona rubber band which was itself attached to the cable leadingto the master switch. Nearer the switch one wire ofthe two wire cable had been bared the two severed endsof copper showed redly against the black plastic casing.I left everything where it was and eased myself out on tothe wing."What is it? What does it mean?""Your electric system was sabotaged.""For God's sake… why?""I don't know," I sighed. "I only know who did it. Thesame person who planted the bomb a month ago. MajorRupert Tyderman."He stared at me blankly. "It doesn't make sense.""Not much. No."I told him how the Major had set off the bomb while wewere safely on the ground, and that today he had thoughtI was flying Nancy's Cherokee and could get myself out oftrouble."But that's… that means…""Yes," I said."He's trying to make it look as though someone's tryingto kill me."I nodded. "While making damn sure you survive."jsem se pod přístrojovou desku."Prosím tě, co…"Bylo to tam, ukázal jsem mu to. Šikovná, úhlednáhračička. Malý balíček zabalený v igelitu, zavěšený nagumičce, ta byla připevněna ke kabelu, který vedl khlavnímu vypínači. Kousek od hlavního vypínače byl jedenz obou drátů kabelu obnažený, izolace odstraněná a vevzniklé mezeře zářily červeně oba přerušené koncemosazného drátu.Nechal jsem všechno tak, jak to bylo a vysoukal se venna křídlo."Prosím tě, co to je? Co to znamená?""Sabotáž. Někdo úmyslně poškodil elektriku.""Ale proboha… proč?""To je právě to, že nevím," vzdychl jsem. "Já jenom vím,kdo to udělal. Udělal to týž člověk, který nám předměsícem nastrčil na palubu bombu. Major RupertTyderman."Strnule se na mě díval. "Ale jaký to má smysl? Já tonechápu.""Právě."Vyprávěl jsem mu, jak major tehdy bombu odpálil, ažkdyž jsme všichni byli na zemi, v bezpečí, a že tentokrátpředpokládal, že s Colinem a Nancy poletím já a že sibudu umět poradit."Ale… ale to znamená…""Ano.""To znamená, že se snaží vzbudit zdání, že mě někdochce zabít."Přikývl jsem. "Přitom se ale v obou případech pečlivěstaral o to, aby se ti nic nestalo."CHAPTER ELEVEN 11The Board of Trade came down like the hounds of Helland it wasn't the tall reasonable man I faced this time inthe crew room but a short hard-packed individual with anobstinate jaw and unhumorous eyes. He refused to sitdown preferred to stand. He had brought no silent notetakeralong. He was strictly a one man band. And hot onpercussion."I must bring to your attention the Air Navigation OrderNineteen sixty-six."His voice was staccato and uncompromising, the traditionalpoliteness of his department reduced to the thinnestof veneers.I indicated that I was reasonably familiar with the orderin question. As it ruled every cranny of a professional pilot'slife, this was hardly surprising."We have been informed that on Friday last you contravenedArticle 25, paragraph 4, subsection, a, and Regulation8, paragraph 2."I waited for him to finish. Then I said, "Who informedyou?"He looked at me sharply. "That is beside the point.""Could it have been Polyplanes?"His eyelids flickered in spite of himself."If we receive a complaint which can be substantiated weare bound to investigate."The complaint could be substantiated, all right. Saturday'snewspapers were still strewn around the crew roomthis Monday morning, all full of the latest attempt on ColinRoss' life. Front page stuff Also minute details from all mypassengers about how we had led him out to sea andbrought him home under the 700 foot cloud base.Only trouble was, it was illegal in a single-engine aeroplanelike the Six to take paying customers out over thesea as low as I had, and to land them at an airport wherethe cloud base was lower than one thousand feet."You admit that you contravened Section…" I interruptedZástupce ministerstva se přiřítil jak lovecký ohař počerstvé stopě. Tentokrát neposlali toho vysokéhohubeného vyšetřovatele. Do místnosti pro posádku zamnou přišel malý, sporý člověk s pevnou, útočnou bradoua s očima bez humoru. Odmítl se posadit, prý raději stojí.Přišel sám, neměl s sebou ani zapisovatele. Byl tvrdý anepřístupný."Musím vás upozornit na zákon o leteckém řádu z roku1966."Mluvil ostře, stručně a nezdržoval se chladnou zdvořilostí,na kterou jsem byl u jeho kolegů z vyšetřovací komisezvyklý.Poznamenal jsem, že příslušný zákon je mi znám. Bylo tosamozřejmé, profesionální piloti se museli řídit leteckýmřádem prakticky na každém kroku."Bylo nám sděleno, že jste minulý pátek porušil článekdvacet pět, paragraf čtvrtý, bod a, a nařízení osmé,paragraf druhý."Počkal jsem, až domluví. Pak jsem se zeptal, od koho tuinformaci získal.Ostře se na mě podíval. "To je nepodstatné.""Nemáte to náhodou od firmy Polyplane?"Zablýskalo mu v očích."Obdržíme-li stížnost doloženou fakty, jsme povinnizahájit vyšetřování."Tato stížnost mohla být snadno doložena fakty. Bylopondělí a po celé služebně se povalovaly sobotní noviny,plné palcových titulků o posledním útoku na život ColinaRosse. Vše na prvních stránkách. Byly tam podrobnosti,které novináři získali od mých cestujících o tom, jak jsemColina a Nancy vyvedl nad moře a jak jsem s nimi letěldomů pod mraky, ve výšce sedmi set stop. V tom bylprávě ten háček…Letět jednomotorovým letadlem s platícími cestujícími taknízko nad mořem, jako jsem letěl já, bylo protizákonné apřistát s nimi na letišti, nad kterým byly mraky níže nežtisíc stop, bylo také proti zákonu."Přiznáváte, že jste porušil bod…" Přerušil jsem ho.79

him."Yes."He opened his mouth and shut it again."Er, I see." He cleared his throat. "You will receive asummons in due course.""Yes," I said again."Not your first, I believe." An observation, not a sneer."No," I said unemotionally.A short silence. Then I said, "How did that gadget work?The nitric acid package on the rubber band.""That is not your concern." I shrugged. "I can ask anyschoolboy who does chemistry."He hesitated. He was not of the stuff to give anythingaway. He would never, as the tall man had, say or implythat there could be any fault in his Government or theBoard. But having searched his conscience and no doubthis standing orders, he felt able after all to come across."The package contained fluffy fibreglass soaked in a weaksolution of nitric acid. A section of wire in the cable to themaster switch had been bared, and the fibreglass wrappedaround it. The nitric acid slowly dissolved the copper wire,taking, at that concentration, probably about an hour anda half to complete the process."He stopped, considering."And the rubber band?" I prompted."Yes… well, nitric acid, like water, conducts electricity, sothat while the fibreglass was still in position the electricalcircuit would be maintained, even though the wire itselfhad been completely dissolved.To break the circuit the fibreglass package had to be removed.This was done by fastening it under tension viathe rubber band to a point further up the cable. When thenitric acid dissolved right through the wire and the twoends parted, there was nothing to stop the rubber bandcontracting and pulling the fibregiass package away. Er…do I make myself clear?""Indeed," I agreed, "you do."He seemed to give himself a little mental and physicalshake, and turned with sudden energy towards the door."Right," he said briskly. "Then I need a word with Mr.Harley.""Did you get a word with Major Tyderman?" I asked.After the merest hiatus he said again, "That is not yourconcern.""Perhaps you have seen him already?"Silence."Perhaps, though, he is away from home?"More silence. Then he turned to me in stiff exasperation."It is not your business to question me like this. I cannotanswer you any more. It is I who am here to inquire intoyou, not the other way round."He shut his mouth with a snap and gave me a hard stare."And they even warned me," he muttered."I hope you find the Major," I said politely, "before heplants any more little devices in inconvenient places."He snorted and strode before me out of the crew roomand along to Harley's office. Harley knew what he wasthere for and had been predictably furious with me eversince Friday."Mr. Shore admits the contraventions," the Board ofTrade said."He'd be hard pushed not to," Harley said angrily, "consideringevery RAF base across the country told him aboutthe low cloud base at Cambridge.""In point of fact," agreed the Board of Trade, "he shouldthen have returned immediately to Manchester which wasthen still within the legal limit, and waited there until conditionsimproved, instead of flying all the way to East An-"Přiznávám."Otevřel ústa a zase je zavřel."Hm, dobře." Odkašlal si. "Obdržíte včas předvolání."Chvíli bylo ticho. Pak jsem se zeptal: "Prosím vás, jakvlastně byla ta hračička sestrojena? Myslím, ten balíček skyselinou na gumičce.""Do toho vám nic není." Pokrčil jsem rameny. "Můžu sena to zeptat kteréhokoli školáka, který se zajímá ochemii."Zaváhal. Nebyl sdílný. Nikdy by nepřiznal nebonenaznačil, tak jako jeho vysoký kolega, že by se jehovláda nebo ministerstvo mohly dopustit jakéhokolipřehmatu. Zopakoval si v duchu instrukce, poradil se sesvým úřednickým svědomím a rozhodl se, že mi přecejenom něco poví."V baličku byla sklolaminátová vata nasycená zředěnýmroztokem kyseliny dusičné. Z části kabelu u hlavníhovypínače pachatel odstranil izolaci a obalil obnažený drátsklolaminátem. Při nízké koncentraci kyseliny, jakoupachatel použil, mohlo trvat hodinu až hodinu a půl, nežse drát proleptal."Odmlčel se a uvažoval."A co ta gumička?" zeptal jsem se."Ano… tedy, kyselina dusičná, stejně jako voda, jeelektricky vodivá. Pokud zůstal sklolaminát s kyselinou namístě, v kontaktu s drátem, elektrický okruh nebylpřerušen, přestože drát byl proleptaný.Aby došlo k přerušení, musel být sklolaminát odstraněn.To bylo zajištěno tak, že pachatel balíček upevnilgumičkou pod tahem ke vzdálenější části kabelu. Jakmiledošlo k proleptání drátu a oba konce se oddálily, gumičkase smrštila a balíček se sklolaminátem odtáhla. Hm… jevám to jasné?""Ano," přikývl jsem, "zcela jasné."Najednou se probral, vzpřímil se a energicky vykročil kedveřím."Dobře," řekl úsečně, "teď si potřebuji promluvit s vašímnadřízeným.""Promluvil jste si s majorem Tydermanem?" zeptal jsemse.Po krátkém zaváhání řekl, že mi do toho nic není."Navštívil jste ho už?"Ticho."On asi nebyl doma, že?"Zase ticho. Viděl jsem, že se mnou ztrácí trpělivost."Není na místě, abyste se mě takhle vyptával. Já už se svámi bavit nebudu. Já jsem tady proto, abych se ptal vás,a vy, abyste mi odpovídal, ne abyste se vy ptal mě."Domluvil a upřeně se na mě zadíval. "Však oni měvarovali," zamumlal."Doufám, že majora najdete dřív, než zase něco někamnastrčí," poznamenal jsem zdvořile.Pokrčil rameny, vyšel ze dveří a zamířil do Harleyhokanceláře. Harley věděl, že přijde a od pátku mě užproklínal. To jsem ostatně očekával."Pan Shore přestupky přiznává," řekl pán z ministerstva."Taky by je těžko mohl popřít," vztekal se Harley, "kdyžmu všechny vojenské letecké stanice v celé Anglii hlásily,jak jsou v Cambridgi nízko mraky.""Přesně řečeno," přednášel pán z ministerstva, "se mělpan Shore okamžitě vrátit do Manchesteru, kde mohl ještěbez rizika přistát, hranice mraků tam byla výše. Místotoho se hnal přes celou východní Anglii s nedostatečnou80

glia and leaving himself with too small a fuel margin to goto any cloud-free airport. The proper course was certainlyto turn back right at the beginning.""And to hell with Colin Ross," I said conversationally.Their mouths tightened in chorus. There was nothingmore to be said. If you jumped red traffic lights and brokethe speed limit rushing someone to hospital to save hislife, you would still be prosecuted for the offences. Samething exactly. Same impasse. Humanity versus law, anage-old quandary. Make your choice and lie on it."I'm not accepting any responsibility or what you did,"Harley said heavily. "I will state categorically, and in courtif I have to, that you were acting in direct opposition toDerrydowns' instructions, and that Derry-downs disassociatesitself entirely from your actions."I thought of asking him if he'd like a basin for the ritualwashing of hands. I also thought that on the whole I'dbetter not. He went on, "And of course if there is any fineinvolved you will pay it yourself."Always my bad luck, I reflected, to cop it when the firmwas too nearly bankrupt to be generous.I said merely, "Is that all, then? We have a charter, ifyou remember…"They waved me away in disgust and I collected my gearand flew off in the Aztec to take a clutch of businessmenfrom Elstree to The Hague.By the time, the previous Friday, that Colin and I hadlocked Nancy's Cherokee and ensured that no one wouldtouch it, the first cohorts of the local press had come gallopingup with ash on their shirt fronts, and the Board ofTrade, who neither slumbered nor slept, were breathingheavily down the STD.Aircraft radios are about as private as Tunes Square itappeared that dozens of ground-based but air-mindedMidlands enthusiasts had been listening in to my conversationwith Birmingham radar and had jammed theswitchboard at Cambridge ringing up to find out if ColinRoss was safe. Undaunted, they had conveyed to FleetStreet the possibility of his loss. His arrival in one piecewas announced on a television news broadcast forty minutesafter we landed. The great British media had pulledout every finger they possessed. Nancy and Annie Villarshad answered questions until their throats were sore andhad finally taken refuge in the Ladies Cloaks. Colin wasused to dealing with the press, but by the time he extricatedhimself from theft ever increasing news-hungrynumbers he too was pale blue from tiredness."Come on," he said to me. "Let's get Nancy out and gohome.""I'll have to ring Harley…"Harley already knew and was exploding like a firecracker.Someone from Polyplanes, it appeared, had telephoned atonce to inform him with acid sweetness that his so highlyqualified chief pilot had broken every law in sight and putDerrydowns thoroughly in the cart. The fact that his bestcustomer was still alive to pay another day didn't seem tohave got through to Harley at all. Polyplanes had madehim smart, and it was all my fault.I stayed in Cambridge by promising to foot the bill forhangarage again, and went home with Nancy and Colin.Home.A dangerous, evocative word. And the trouble was, it feltlike home. Only the third time I'd been there, and it wasalready familiar, cosy, undemanding, easy… It was nogood feeling I belonged there, because I didn't.zásobou pohonných hmot. Palivo by mu pak nebylostačilo, kdyby chtěl vyhledat letiště, na kterém by mohlpřistát za dodržení příslušných předpisů. Správně se mělokamžitě vrátit.""A měl se vykašlat na Colina Rosse," dodal jsem klidně.Oba se zatvářili ledově. Nebylo co dodat. Když člověkproletí vozem městem a projíždí přitom křižovatky načervenou, protože veze někoho v nebezpečí života donemocnice, může být stíhán pro dopravní přestupky. Mojesituace byla obdobná. Byla to stejná slepá ulička. Lidskostproti zákonu, prastaré dilema. Když se člověk rozhodnepro lidskost, musí být připraven nést nevyhnutelnédůsledky."Nepřejímám absolutně žádnou zodpovědnost za vašepočínání," horlil Harley. "Na tom budu tvrdě trvat i předsoudem, když to bude nutné. Jednal jste jednoznačně vrozporu s instrukcemi svého nadřízeného. Naše firma zavámi stát nebude, neztotožňujeme se s vaším jednáním."Chtěl jsem mu nabídnout umývadlo, aby si mohlsymbolicky umýt ruce, ale pak jsem si řekl, že udělám líp,když budu mlčet. "Pokud byste snad dostal pokutu,zaplatíte si ji samozřejmě."Mám smůlu, říkal jsem si, kdykoli se dostanu doprůšvihu, je na tom můj zaměstnavatel tak mizerně, že sinemůže dovolit být velkorysý."Je to všechno, o čem jste se mnou chtěl mluvit?" zeptaljsem se. "Máte teď plánovaný let, jestli si vzpomínáte…"Propustili mě v nemilosti. Došel jsem si pro věci aodstartoval s aztékem. Vezl jsem skupinu obchodníků zElstree do Haagu.Jakmile jsme tehdy v pátek s Colinem pozamykaliNancyino letadlo a postarali se o to, aby se k němu nikdonedostal, přihnaly se první uřícené kohorty místního tisku,jazyky vyplazené, a vyšetřovací komise ministerstva,která nikdy neodpočívala, ihned začala pilně zaměstnávatdálnopisy a telefony.Letci mají při svém rádiovém vyslání zaručeno asi toliksoukromí jako na Times Square. V oblasti Midlanduposlouchaly moje rozhovory s birminghamským radaremdesítky pozemšťanů se zájmem o letectví a zaměstnávalypak cambridgeskou centrálu dotazy, jestli už Colin Rossšťastně přistál. Horliví radioamatéři hlásili do Fleet Street,že je Colin v nebezpečí života. Čtyřicet minut poté, cojsme si sedli, hlásily televizní noviny, že Colin přistál živ azdráv. Zástupci našich slavných britských sdělovacíchprostředků nastoupili ihned v plné polní. Nancy a AnnieVillarsová odpovídaly na otázky reportérů až doochraptění a pak se skryly na dámské toalety. Colin bylsice zvyklý jednat s novináři, ale než se zbavil stálevzrůstající smečky reportérů a fotografů, byl šedý únavou."Pojď," vzdychl, "sebereme Nancy a pojedeme domů.""Musím zatelefonovat Harleymu…"Harley už všechno věděl a zuřil jako tajfun. Ukázalo se,že mu zatelefonoval někdo od firmy Polyplane a sladce musdělil, že jeho vysoce kvalifikovaný pilot právě překročilvšechna možná pravidla a zákony a že to firmu určitězničí. To, že díky tomu zůstal jeho nejlepší zákazníknaživu a mohl dál platit účty, Harleymu asi nedošlo. Ti lidéod konkurence ho dopálili a mohl jsem za to já.Směl jsem zůstat v Cambridgi jen pod tou podmínkou, žezase zaplatím hangár. Odjel jsem s Nancy a s Colinemdomů.Domů.To bylo nebezpečné, svůdné slovo. Nejhorší na tom bylo,že jsem měl skutečně pocit, že jedu domů. Byl jsem uColina teprve potřetí, ale všechno mi tam připadalodůvěrně známé, blízké, přátelské a útulné, bylo mi tamdobře a lehko… bylo to k ničemu, pocit, že tam patřím, bylnesmyslný, nepatřil jsem tam.81

Saturday morning I spent talking to the police face toface in Cambridge and the Board of Trade in London onthe telephone. Both forces cautiously murmured that theymight perhaps ask Major Rupert Tyderman to help themwith their inquiries. Saturday afternoon I flew Colin backto Haydock without incident, Saturday night I againstayed contentedly at Newmarket, Sunday I took him toBuckingham, changed over to the Aztec, and flew him toOstend. Managed to avoid Harley altogether until I gotback Sunday evening, when he lay in wait for me as Itaxied down to the hangar and bitched on for over half anhour about sticking to the letter of the law.The gist of his argument was that left to herself Nancywould have come down safely somewhere over the flatland of East Anglia. Bound to have done. She wouldn'thave hit any of the radio masts or power station chimneyswhich scattered the area and which had stuck up into theclouds like needles. They were all marked there, disturbingher, on the map. She had known that if she had to godown at random she had an average chance of hittingone. The television mast at Mendlesham stretched upwardsfor more than a thousand feet… But, said Harley,she would have missed the lot. Certain to have done.V sobotu ráno jsem se v Cambridgi vybavoval s policií aměl jsem další telefonický rozhovor s ministerstvem vLondýně. Činitelé obou organizací připustili, že budemožná vhodné požádat majora Tydermana, aby jimpomohl některé věci objasnit. V sobotu odpoledne jsembez zvláštních příhod letěl s Colinem do Haydocku, přesnoc jsem zůstal v Newmarketu, v neděli jsme se vrátili doBuckinghamu, přesedli do aztéka a odletěli do Ostende.Harleymu jsem se úspěšně vyhýbal až do neděle. Kdyžjsem se večer vrátil a roloval do hangáru, už na mě čekala držel mi potom půlhodinovou přednášku o tom, jak sevyplatí, když se člověk drží litery zákona.Argumentoval tím, že kdybych byl Nancy nechal, ať se osebe postará, byla by určitě bez obtíží přistála na nějakémšikovném placatém poli někde ve východní Anglii. Určitěby se jí to prý bylo podařilo. Zaručeně by nebyla narazilaani do vysokých vysílaček, ani do žádného továrníhokomínu, kterými se to v té oblasti hemží a které čnějí domraků jako jehly. Nancy měla všechny zakreslené v mapěa musely ji cestou strašit. Věděla, že kdyby sestupovalanaslepo, snadno by do něčeho narazila. Televizní věž vMendelshamu byla vyšší než tisíc stop… Ovšem Harleytvrdil, že by se Nancy byla všem překážkám zázračněvyhnula. Docela určitě."What would you have felt like, in her position?" I asked. "Co byste udělal vy v její situaci?" zeptal jsem se. "Jakébyste měl pocity?"He didn't answer. He knew well enough. As pilot, asbusinessman, he Was a bloody fool.Neodpověděl. Dobře věděl, jak by to dopadlo. Jako pilot ijako podnikatel nestál za nic.On Tuesday morning he told me that Colin had telephonedto cancel his trip to Foikestone that day, but that Iwould still be going in the Six, taking an owner and hisfriends there from Nottingham.V úterý odpoledne mi Harley oznámil, že telefonoval Colina že ruší cestu do Folkestonu, kam se mnou měl týž denletět. Místo něho jsem tam měl dopravit jednoho majitelekoně a jeho přátele z Nottinghamu.I imagined that Colin had changed his intention to ride atFolkestone and gone to Pontefract instead, but it wasn'tso. He had, I found, flown to Folkestone. And he had gonein a Polyplane.Předpokládal jsem, že si to Colin na poslední chvílirozmyslel a že se rozhodl jet raději do Pontrefactu, alemýlil jsem se. Letěl přece jen do Folkestonu, ale letěl sfirmou Polyplane.I didn't know he was there until after the races when hecame back to the airport in a taxi. He climbed out of it inhis usual wilted state, surveyed the row of parked aircraft,and walked straight past me towards the Polyplane.Přišel jsem na to teprve po dostizích, když Colin přijel naletiště taxíkem. Vystoupil z vozu, jako obvykle úplněvyčerpaný, rychle přehlédl řadu zaparkovaných aerotaxi avyrazil přímo k letadlu."Colin," I said."Coline," zavolal jsem na něho.He stopped, turned his head, gave me a straight stare.Nothing friendly in it, nothing at all.Zastavil se, otočil a upřeně se na mě zadíval. Netvářil sepřátelsky, ani trochu ne."What's the matter?" I said puzzled. "What's happened?" "Co je s tebou?" zeptal jsem se zmateně. "Co se stalo?"He looked away from me, along to the Polyplane. I followedhis glance. The pilot was standing there smirking.He was the one who had refused to help Kenny Bayst, andhe had been smirking vigorously all afternoon.Odvrátil se ode mne a zadíval se ke svému letadlu. Jehopilot se škodolibě poškleboval. Byl to ten, který tehdyodmítl jít na pomoc Kennymu. Uvědomil jsem si, že sejízlivě poškleboval už celé odpoledne."Did you come with him?" I asked."Přiletěl jsi s ním?""Yes, I did." His voice was cold. His eyes also. I said insurprise, "I don't get it…""Ano." Měl chladný hlas a ledový pohled. Nechápal jsemnic. "Prosím tě, co se děje?"Colin's face turned from cold to scorching.Colin zrudl."You… you… I don't think I can bear to talk to you." "Ty… ty… nemám vůbec chuť se s tebou bavit."A feeling of unreality clogged my tongue. I simply lookedat him in bewilderment.Připadalo mi to neskutečné, ztratil jsem řeč, jen jsem sena něho nechápavě díval."You've properly bust us up… Oh, I dare say you didn'tmean to… but Nancy has lit off out of the house and I left"Zničil jsi nás… Prosím, věřím, žes nemohl předpokládat…Nancy dnes utekla z domu a Midge brečí, je k neutišení…"Midge at home crying…"I was appalled.Zděsil jsem se."But why? On Sunday morning when we left, everythingwas fine…""Ale proč prosím tě? Když jsem v neděli večer odjížděl,tak přece bylo všechno v nejlepším pořádku…""Yesterday," he said flatly. "Nancy found out yesterday,when she went to the airfield for a practice session. Itabsolutely overthrew her. She came home in a dreadfulmood and raged round the house practically throwingthings and this morning she packed a suitcase and walkedout… neither Midge nor! could stop her and Midge is franticallydistressed ' He stopped, clenched his jaw, and said"Včera… Nancy včera byla ve svém klubu a tam se todozvěděla. Úplně ji to zlomilo. Přišla domů nešťastná,zoufalá, zuřila, mlátila věcmi o zem a dnes ráno sesebrala, sbalila kufr a odešla… snažili jsme se ji s Midgezadržet, ale marně… Midge je teď k neutišení…" odmlčelse a sevřel rty. "Proč jsi jí to k čertu neřekl sám, tosneměl dost odvahy?"with shut teeth, "Why the hell didn't you have the guts totell her yourself?""Tell her what?""Co jsem jí měl říct?""What?" He thrust his hand into the pocket of his faded "Co?" sáhl do kapsy vybledlých džínsů a vytáhl82

jeans and brought out a folded wad of newspaper. "This." zmuchlaný novinový výstřižek. "Tohle."I took it from him. Unfolded it. Felt the woodenness take Sáhl jsem po novinách a rozložil je. Zkameněl jsem,over in my face knew that it showed.musel to vidět.He had handed me the most biting, the most damaging, To, co mi podal, byla ta nejlacinější, nejurážlivějšíof the tabloid accounts of my trial and conviction for negligentlyputting the lives of eighty seven people in jeop-neodpustitelnou nedbalostí ohrozil život osmdesáti lidí.reportáž o mém soudu a rozsudku, o tom, jak jsemardy. A one-day wonder to the general public long forgotten.But always lying there in the files, if anyone wanted veřejnosti na jeden jediný den. Záležitost, která leželaDávno zapomenutá záležitost, která tehdy poutala zájemto dig it up.někde zahrabaná, ale kterou kdokoli mohl kdykoli vpřípadě potřeby vytáhnout na světlo."That wasn't all," Colin said. "He told her also that you'd "To není všechno. Ten člověk taky Nancy řekl, že tě odbeen sacked from another airline for cowardice."jiné aerolinky vyhodili pro zbabělost.""Who told her?" I said dully. I held out the cutting."Kdo jí to všechno napovídal?" zeptal jsem se tupě.He took it back.Vrátil jsem mu noviny a on si je zase schoval."Does it matter?""Záleží na tom?""Yes, it does.""Ano záleží.""He had no axe to grind. That's what convinced her." "Někdo, kdo byl nezaujatý. To ji přesvědčilo.""No axe… did he say that?""Že byl nezaujatý? To tvrdil?""I believe so. What does it matter?" "Myslím že ano, proč?""Was it a Polyplane pilot who told her? The one, for instance,who is flying you today?"náhodou tamhle ten, ten s kterým jsi dneska přiletěl?""Řekl jí to pilot od firmy Polyplane? Nebyl to snadGetting his own back, I thought, for the way I'd threatenedhim at Redcar.tehdy v Redcaru vyhrožoval.Pomyslel jsem si, že se asi mstil za to, jak jsem muColin's mouth opened.To Colina zarazilo."No axe to grind," I said bitterly. "That's a laugh. They've "Ten že je nezaujatý!" řekl jsem trpce. "To je k smíchu.been trying to prise you loose from Derry-downs all summerand now it looks as if they've done it."se jim to tedy konečněTahle firma se už celé léto snaží tě od nás odlákat, no, teďpodařilo."I turned away from him, my throat physically closing. Ididn't think I could speak. I expected him to walk on, towalk away, to take himself to Polyplanes and my future tothe trash can.Instead of that he followed me and touched my arm."Matt…"I shook him off."You tell your precious sister," I said thickly, "that becauseof the rules I broke leading her back to Cambridgelast Friday I am going to find myself in court again, andconvicted and fined and in debt again… and this time I didit with my eyes open… not like that…" I pointed to thenewspaper clipping with a hand that trembled visibly,"when I had to take the rap for something that wasmostly not my fault.""Matt!" He was himself appalled."And as for the cowardice bit, she's got her facts wrong…Oh, I've no doubt it sounded convincing and dreadful…Polyplanes had a lot to gain by upsetting her to the utmost…but I don't see… I don't see why she was moreupset than just to persuade you not to fly…""Why didn't you tell her yourself?"I shook my head."I probably might have done, one day. I didn't think itwas important.""Not important!" He was fierce with irritation. "She seemsto have been building up some sort of hero image of you,and then she discovered you had clay feet in all directions…Of course you should have told her, as you weregoing to marry her. That was obviously what upset hermost…"I was speechless. My jaw literally dropped. Finally I saidfoolishly, "Did you say marry…?""Well, yes, of course," he said impatiently, and thenseemed struck by my state of shock. "You were going tomarry her, weren't you?""We've never… even talked about it.""But you must have," he insisted. "I overheard her andMidge discussing it on Sunday evening, after I got backfrom Ostend. 'When you are married to Matt', Midge said.I heard her distinctly. They were in the kitchen, washingup. They were deciding you would come and live with usin the bungalow… They were sharing out the bedrooms…"Odvrátil jsem se od něho. Hrdlo se mi svíralo, nemohljsem ani polknout, ani mluvit jsem nemohl. Čekal jsem,že odejde ke svému letadlu, že odejde z mého života, ževšechno bude zmařené a budoucnost nebude stát za nic.Šel ale za mnou a vzal mě za rukáv."Matte…"Setřásl jsem ho."Vyřiď své drahé sestře," řekl jsem sevřeným hlasem, "žekvůli tomu, že jsem porušil letecké zákony, když jsem sesnažil ji minulý pátek dostat domů, půjdu znovu předsoud, že mě znovu odsoudí, že budu znovu zadlužený… atentokrát jsem věděl, co dělám… to nebylo jako tehdy…"ukázal jsem na novinový výstřižek, který mu vykukoval zkapsy. Ruka se mi třásla. "Tehdy jsem to odskákal zajiného, já tehdy nic neprovedl.""Matte!" Teď byl zděšený on."A pokud jde o tu zbabělost, tak vůbec neví, o co šlo… Jo,dovedu si představit, že ta verze, kterou vyslechla,musela znít šeredně… museli jí to vylíčit v těch nejhoršíchbarvách… ale stejně nechápu… nechápu, proč ji to takhrozně vyvedlo z míry, mohla se spokojit tím, že těpřemluvila, abys už se mnou nelítal…""Proč jsi jí to všechno neřekl sám?"Zavrtěl jsem hlavou."Asi bych jí to byl časem řekl. Nezdálo se mi to zatím takdůležité.""Nezdálo se ti to důležité!" znovu se rozvzteklil. "Prosímtě, musel jsi vědět, že se na tebe dívá jako na boha, akdyž pak najednou zjistila, že jsi jiný, že jsi slaboch…Samozřejmě žes jí to měl říct, byla to tvoje povinnost,když se chcete vzít. To se jí asi dotklo nejvíc…"Oněměl jsem. Doslova mi sklesla brada. Konečně jsem sezmohl na to, že jsem se zeptal: "Říkal jsi, že se chcemevzít…?""Jistě," řekl popuzeně. Pak si najednou uvědomil, jak setvářím. "Přece sis ji chtěl vzít?""My jsme… nikdy jsme o tom nemluvili…""Museli jste o tom mluvit," řekl rozčileně. "Slyšel jsem,jak se Nancy a Midge o tom baví v neděli večer, když jsemse vrátil z Ostende. Midge říkala 'až si vezmeš Matta' .Slyšel jsem ji docela zřetelně. Byly obě v kuchyni a mylynádobí. Pak se bavily o tom, kdo kde bude spát… jestli snámi budeš bydlet…" odmlčel se. "To… ono to tak není?"83

His voice tailed off weakly. "It isn't… it isn't true?"I silently shook my head.Zavrtěl jsem hlavou.He looked at me in bewilderment.Zmateně se na mě zadíval."Girls," he said. "Girls.""Ty ženské… ty ženské.""I can't marry her," I said numbly. "I've hardly enoughfor a licence…""Já si ji nemůžu vzít," řekl jsem sklesle, "nemám ani nasvatební povolení…""That doesn't matter.""Na tom přece nezáleží.""It does to me.""Mně na tom záleží.""It wouldn't to Nancy," he said. He did a sort of double "Zato Nancy určitě ne," řekl. Pak se najednoutake. "Do you mean… she wasn't so far out… after all?" vzpamatoval. "Chceš říct, že vlastně nebyla tak docela…tak docela vedle?""I suppose… not so far." "Asi ne."He looked down at the cutting in his hand, and suddenly Vytáhl z kapsy novinový výstřižek, zmuchlal ho a zahodil.screwed it up."It looked so bad," he said with a tinge of apology."Ono to opravdu znělo šeredně," řekl omluvně."It was bad," I said."Taky to bylo šeredné."He looked at my face.Podíval se na mě."Yes. I see it was…""To vidím."A taxi drew up with a jerk and out piled my passengers,all gay and flushed with a winner and carrying a bottle ofKousek od nás zastavil taxík, ze kterého se vyhrnuli mojicestující, zarděli, ve výtečné náladě, s lahví šampaňského.champagne."I'll explain to her," Colin said. "I'll get her back…" Hisexpression was suddenly horrified."Já jí to vysvětlím," řekl Colin. "Musí se rychle vrátit…"najednou strnul.Shattered.Tvářil se zdrceně."Where has she gone?" I asked."Kam jela?" zeptal jsem se.He screwed up his eyes as if in pain.Přivřel oči jako v bolesti."She said…" He swallowed. "She went… to Chanter."I sat all evening in the caravan wanting to smash something.Smash the galley. Smash the windows. Smash thewalls. Might have felt better if I had.Chanter…Couldn't eat, couldn't think, couldn't sleep.Never had listened to my own advice don't get involved.Should have stuck to it, stayed frozen. Icy. Safe.Tried to get back to the Arctic and not feel anything, butit was too late. Feeling had come back with a vengeanceand of an intensity I could have done without. I hadn'tknown I loved her. Knew I liked her, felt easy with her,wanted to be with her often and for a long time to come.I'd thought I could stop at friendship, and didn't realizehow far, how deep I had already gone.Oh Nancy…I went to sleep in the end by drinking half of the bottle ofwhisky Kenny Bayst had given me, but it didn't do muchgood. I woke up at six in the morning to the same drearytorment and with a headache on top.There were no flights that day to take my mind off it.Nancy and Chanter…At some point in the morning I telephoned from the coinboxin the customers' lounges to the art school in Liverpool,to ask for Chanter's home address. A crisp secretarialfemale voice answered very sorry, absolutely not theirpolicy to divulge the private addresses of their stall if Icould write, they would forward the letter."Could I speak to him, then, do you think?" I asked,though what good that would do, Heaven alone knew."I'm afraid not, because he isn't here. The school is temporarilydosed, and we are not sure when it will reopen.""The students," I remembered, "are on strike?""That… er… is so," she agreed."Can't you possibly tell me how I could get in touch withChanter?""Oh dear… You are the second person pressing me tohelp… but honestly, to tell you the truth we don't knowwhere he lives… he moves frequently and seldom bothers"Řekla…" Polkl. "Jela za Chanterem."Večer jsem proseděl v maringotce. Měl jsem sto chutíněco rozmlátit. Rozmlátit kuchyni, rozbít okna, rozmlátitstěny. Kdybych to udělal, možná by se mi ulevilo.Chanter…Nemohl jsem se na nic soustředit, nemohl jsem jíst,nemohl jsem spát.Měl jsem poslechnout vlastní zdravý rozum, neměl jsemse na nikoho vázat, měl jsem zůstat chladný jako ledovec,mimo nebezpečí.Snažil jsem se vrátit za polární kruh a ztratit cit. Už tonešlo, bylo pozdě. Cit se vrátil, silnější než kdy dřív. Tímhůř pro mě. Nevěděl jsem, že ji miluji. Věděl jsem, že jimám rád, že je mi s ní dobře, že mám radost, když jsmespolu často, když jsme spolu dlouho. Myslel jsem, že mipostačí přátelství, neuvědomil jsem si, jak hluboko mě tozasáhlo, jak je to se mnou zlé.Ach Nancy!Vypil jsem půl láhve whisky, kterou jsem dostal odKennyho Baysta. Konečně jsem usnul. Moc mi tonepomohlo. Ráno jsem se vzbudil v šest hodin, rozvrácenýa nešťastný a ještě mě rozbolela hlava.Na ten den nebyl plánovaný žádný let. Neměl jsem nic napráci, nic mě nerozptylovalo.Nancy a Chanter…Dopoledne jsem si zašel do čekárny pro cestující azatelefonoval jsem z budky do Školy výtvarného umění vLiverpoolu. Chtěl jsem zjistit Chanterovu adresu. Ozvalase rázná, energická slečna sekretářka, která mi zdvořilesdělila, že je zcela proti pravidlům podávat informace obydlišti zaměstnanců školy. Prý mohu Chanterovi napsat aoni mu dopis předají."Nemohla byste mi ho zavolat k telefonu?" zeptal jsemse. Ale nevěděl jsem, co bych rozhovorem s Chanteremzískal."Obávám se že ne, pan Chanter zde totiž není. Škola jepřechodně uzavřena a my nevíme, kdy bude vyučováníopět zahájeno.""Ach tak, vy tam máte studentskou stávku, že?"rozpomněl jsem se."Hm… ano, máme," připustila."Nemůžete mi nějak poradit, jak bych se mohl s panemChanterem spojit?""To je těžké… to jste dnes už druhý, kdo mě o to žádá…ale upřímně řečeno, abych pravdu řekla, my nevíme, kdebydli. On se každou chvíli stěhuje a většinou se84

to keep us up to date."Secretarial disapproval and despair in the tidy voice."As I told Mr. Ross, with all the best will in the world, Isimply have no idea where you could find him."I sat in the crew room while the afternoon dragged by.Finished writing up all records by two-thirty, read throughsome newly arrived information circulars, calculated I hadonly three weeks and four days to run before my nextmedical, worked out that if I bought four cups of coffeeevery day from Honey's machine, I was drinking away onefifteenth of my total week's spending money, decided tomake it water more often, looked up when Harley camestalking in, received a lecture on loyalty (mine to him),heard that I was on the next day to take a Wiltshiretrainer to Newmarket races, and that if I gave Polyplanesany more grounds for reporting me or the firm to theBoard of Trade, I could collect my cards."Do my best not to," I murmured. Didn't please him.Looked at the door swinging shut behind his back.Looked at the clock. Three twenty-two. Chanter andNancy.Back in the caravan, the same as the evening before.Tried turning on the television. Some comedy aboutAmerican suburban life punctuated by canned laughter.Stood five minutes of it, and found the silence afterwardsalmost as bad. Walked halfway round the airfield, cutdown to the village, drank half a pint in the pub, walkedback. Total, four miles. When I stepped into the caravan itwas still only nine o'clock.Honey Harley was waiting for me, draped over the sofawith maximum exposure of leg. Pink checked cotton sundress,very low cut."Hi," she said with self possession. "Where've you been?""For a walk."She looked at me quizzically."Got the Board of Trade on your mind?"I nodded. That, and other things."I shouldn't worry too much. Whatever the law says ordoes, you couldn't have just left the Rosses to flounder.""Your uncle doesn't agree.""Uncle," she said dispassionately, "is a nit. And anyway,play your cards right, and even if you do get a fine, ColinRoss will pay it. All you'd have to do would be to ask."I shook my head. "You're daft," she said. "Plain daft.""You may be tight."She sighed, stirred, stood up. The curvy body tippled inall the right places. I thought of Nancy much flatter, muchthinner, less obviously sexed and infinitely more desirable.I turned abruptly away from Honey. Like hitting a rawnerve, the thought of Chanter, with his hair and hisfringes… and his hands."OK, iceberg," she said, mistakenly, "relax. Your virtue isquite safe. I only came down, to start with, to tell youthere was a phone call for you, and would you please ringback.""Who?…" I tried hard to keep it casual."Colin Ross," Honey said matter-of-factly. "He wants youto call some time this evening, if you can. I said if it wasabout a flight I could deal with it, but apparently it'ssomething personal."She finished the sentence halfway between an accusationand a question and left me ample time to explain. I didn't.I said, "I'll go up now, then, and use the telephone in thelounge."She shrugged. "All right."She walked up with me, but didn't quite have the nerveneobtěžuje tím, aby nám to sdělil."Bylo jasné, že paní sekretářka takové nezodpovědnéjednání odsuzuje."Řekla jsem už panu Rossovi, že mu při nejlepší vůlinemohu pomoci, já skutečně nevím, kde bych panaChantera měla hledat."Celé odpoledne jsem proseděl ve služebně. Hodiny senekonečně vlekly. V půl třetí jsem měl napsané všechnyzáznamy, přečetl jsem nové informační oběžníky aspočítal jsem si, že do mé příští lékařské prohlídky chybíuž jen tři týdny a čtyři dny. Taky jsem si spočítal, žebudu-li si v automatu denně kupovat čtyři šálky kávy,utratím tak jednu patnáctinu peněz, které můžu týdněvydat. Došel jsem k názoru, že budu častěji pít obyčejnouvodu. Pak přišel Harley, uštědřil mi přednášku o loajalitě(mé k němu) a oznámil mi, že následující den poletím snějakým trenérem z Wiltshiru na dostihy do Newmarketu.Pak mi sdělil, že jestli v budoucnosti zavdám jakoukolisebemenší záminku ke stížnostem a firma Polyplane tohovyužije, budu muset balit."Vynasnažím se, abych nic neprovedl," zamumlal jsem.Neusmířilo ho to. Bouchly za ním dveře.Podíval jsem se na hodiny. Bylo teprve za pět minut půlčtvrté. Chanter a Nancy.Když jsem se vrátil do maringotky, bylo mi stejněmizerně jako předešlý večer. Chvíli jsem se pokoušel dívatna televizi. Dávali nějakou americkou veselohru ze životamaloměstské společnosti, prošpikovanou naivními vtipy.Vydržel jsem se dívat pět minut, pak jsem to vypnul, alenebylo mi o nic líp. Obešel jsem skoro celé letiště, zamířildo vesnice a vypil v hospodě dvě piva. Pak jsem se vrátil.Celkem jsem ušel čtyři míle. Když jsem dorazil domaringotky, bylo teprve devět hodin.Čekala na mě Honey Harleyová, dekorativně natažená nagauči, dlouhé nohy pěkně odhalené. Měla na soběbavlněné, růžově kostkované šaty s hlubokým výstřihem."Nazdar," řekla klidně, "kde jste byl?""Šel jsem na procházku."Pátravě si mě prohlédla."Straší vám v hlavě ministerstvo?"Přikývl jsem. V hlavě mi leželo mnoho věcí."Já bych se na to být vámi vykašlala. Nezáleží přece natom, jak to je v zákoně, nemohl jste v žádném případěRossovy nechat plavat.""Váš strýc se na to dívá jinak.""Strejc je vrták," prohlásila, "ostatně když to šikovněnavlíknete, tak za vás určitě Colin Ross pokutu zaplatí,jestli nějakou dostanete. Bude stačit, když se o tomzmíníte."Zavrtěl jsem hlavou. "Vy jste ale osel."S povzdechem vstala. Pěkně tvarované tělo se jí velmipůsobivě zavlnilo. Vzpomněl jsem si na Nancy. Byladrobnější, hubenější, určitě byla míň svůdná a dráždivá.Odvrátil jsem se od Honey. Vzpomněl jsem si na Chanteraa projelo to mnou až do morku kostí, Chanter, jeho vlasya třásně… jeho ruce."Klid, ledovče," nechápala nic. "Já vás nesvedu, přišlajsem vám hlavně říct, že vás někdo volal, když jste tunebyl a že máte zavolat zpátky.""Kdo volal?" snažil jsem se zachovat klid."Colin Ross," řekla jakoby nic. "Máte mu zavolat ještědnes večer, pokud možno. Zeptala jsem se ho, jestli bychto za vás nemohla vyřídit já, ale asi jde o nějakousoukromou věc."Řekla to tázavě a čekala na odpověď. Marně."Dobře, půjdu s vámi a zatelefonuju si z čekárny."Pokrčila rameny. "Jak chcete."Šla se mnou, ale přece jen si netroufla zůstat v doslechu,85

to hover close enough to listen. I shut the lounge door infront of her resigned and humorously rueful face. Got thenumber. "Colin? Matt.""Oh good," he said. "Look. Nancy rang up today whileMidge and I were at the races… I took Midge along on theHeath because she was so miserable at home, and now ofcourse she's even more miserable that she missedNancy… anyway, our cleaning woman answered the telephone,and Nancy left a message.""Is she… I mean, is she all right?""Do you mean, is she with Chanter?" His voice wasstrained. "She told our cleaner she had met an old artschool friend in Liverpool and was spending a few dayscamping with her near Warwick.""Her?" I exclaimed."Well, I don't know. I asked our Mrs. Williams, and shethen said she thought Nancy said "her", but of course shewould think that, wouldn't she?""I'm afraid she would.""But anyway, Nancy had been much more insistent thatMrs. Williams tell me something else… it seems she hasseen Major Tyderman.""She didn't!""Yeah… She said she saw Major Tyderman in the passengerseat of a car on the Stratford road out of Warwick.Apparently there were some roadworks, and the carstopped for a moment just near her.""He could have been going anywhere… from anywhere…""Yes," he agreed in depression. "I rang the police inCambridge to tell them, but Nancy had already beenthrough to them, when she called home. All she couldremember about the driver was that he wore glasses. Shethought he might have had dark hair and perhaps amoustache. She only glanced at him for a second becauseshe was concentrating on Tyderman. Also she hadn'ttaken the number, and she's hopeless on the make ofcars, so altogether it wasn't a great deal of help.""No…""Anyway, she told Mrs. Williams she would be cominghome on Saturday. She said if I would drive to Warwickraces instead of flying, she would come home with me inthe car.""Well… thank God for that.""If for nothing else," he said aridly.když jsem šel telefonovat. Zavřel jsem jí dveře čekárnypřed nosem. Tvářila se zklamaně i pobaveně. Dostal jsemihned spojení. "Colin? Tady je Matt.""To je dobře, že voláš. Poslyš, dnes se ozvala Nancy,bohužel zrovna, když jsme byli s Midge na dostizích… Vzaljsme Midge s sebou, protože byla doma hrozně nešťastná,teď je zase nešťastná nad tím, že nebyla doma, kdyžvolala Nancy… prostě, telefon brala naše uklízečka aNancy nám nechala vzkaz.""Prosím tě, je… je v pořádku?""Chceš vědět, jestli je u Chantera?" ptal se stísněnýmhlasem. "Řekla uklízečce, že potkala spolužačku zLiverpoolu a že s ní pojede na pár dní tábořit někam kWarwicku.""Spolužačku?""Totiž, já na to nemůžu dát krk. Ptal jsem se paníWilliamsové a ona říkala, že si mysli, že Nancy řeklaspolužačka, jenže paní Williamsová by stejně nevěřilasvým uším, kdyby šlo o spolužáka, aspoň si to myslím.""Bojím se, že máš pravdu.""Počkej, to není všechno. Nancy trvala na tom, že námpaní Williamsová musí především vyřídit ještě něcojiného… Nancy viděla majora Tydermana.""Nepovídej!""Jo… prý ho zahlédla v nějakém voze na silnici zWarwicku do Stratfordu, seděl vedle řidiče. Na silnici něcoopravovali a ten vůz musel zastavit. Zastavil kousek odNancy.""Mohl jet odkudkoli kamkoli…""Ano," zachmuřeně souhlasil. "Volal jsem policii vCamdridgi, ale tam to už věděli od Nancy. Nancy si prýpamatovala jen to, že řidič měl brýle. Možná že prý měltmavé vlasy a knír, ale tím si nebyla jistá. Řidiče sineprohlížela, soustředila se na majora Tydermana. Číslovozu si taky nepamatovala a ve značkách vozů senevyzná. Tak jim moc nepomohla.""To ne.""Zato ještě řekla paní Williamsové, že se v sobotu vrátídomů. Jestli prý do Warwicku nepoletím, ale pojeduvozem, svezla by se se mnou zpátky.""Zaplať pánbůh aspoň za to.""Lepší něco než nic," řekl trpce.CHAPTER TWELVE 12I flew the customers from Wiltshire to Newmarket andparked the Six as far as possible from the Polyplane.When the passengers had departed standwards, I got outof the fuggy cabin and into the free air, lay propped onone elbow on the grass, loosened my tie, opened the neckof my shirt. Scorching hot day, a sigh of wind over theHeath, a couple of small cumulus clouds defying evaporation,blue sky over the blue planet.A suitable day for camping.Wrenched my thoughts away from the profitless grindNancy despised me, despised herself, had chosen Chanteras a refuge, as a steadfast known quantity, had run awayfrom the near-stranger who had not seemed what heseemed, and gone to where she knew she was wanted.Blind, instinctive, impulsive flight. Reckless, understandable,forgivable flight…I could take Chanter, I thought mordantly. I could probablytake the thought and memory of Chanter, if only shewould settle for me in the end.Doletěl jsem z Wiltshiru do Newmarketu a zaparkoval conejdál od konkurence. Jakmile moji cestující odešli ktribunám, vylezl jsem z dusné kabiny na čerstvý vzduch.Natáhl jsem se na trávu, opřel se o loket, povolil sikravatu a rozepnul košili u krku. Bylo pekelné horko,vzduch se téměř nepohyboval a nad hlavou mi pluly jendva osamělé mráčky, které se odmítly rozplynout.Den jako stvořený na táboření.Snažil jsem se na to nemyslet, bylo to stejně k ničemu.Nancy mnou pohrdala, pohrdala i sebou a utekla se kChanterovi. Utekla se k něčemu, co znala, a odpoutala seód člověka, ve kterém se zklamala. Šla tam, kde věděla,že bude vítána. Byl to slepý, bezhlavý, pudový útěk.Zbrklý útěk, který člověk mohl snadno pochopit iprominout…Zarytě jsem si opakoval, že bych se s Chanterem dokázatsmířit, dokázal bych se smířit i s pomyšlením avzpomínkou na Chantera, jenom kdybych věděl, že seNancy nakonec rozhodne pro mě.It was odd that you had to lose something you didn'teven know you had, before you began to want it morethan anything on earth.Je to zvláštní, že člověk může želet ztrátu něčeho, co aninevěděl, že má, čeho si ani pořádně nezačal vážit, protoženevěděl, že je to to, po čem na světě nejvíc touží.Down at the other end of the row of aircraft the Poly- Na vzdáleném konci řady zaparkovaných letadel86

plane pilot was strolling about, smoking again. One ofthese fine days he would blow himself up. There was nosmile in place that afternoon even from a hundred yardsone could detect the gloom in the heavy frowns he occasionallygot rid of in my direction.Colin had booked with Harley for the week ahead. Polyplanesmust have been wondering what else they wouldhave to do to get him back. They played rough, no doubtof that. Informing on Derrydowns to the Board of Trade,discrediting their pilot, spreading smears that they weren'tsafe. But would they blow up a Derrydowns aircraft?Would they go as far as that?They would surely have had to be certain they would gainfrom it, before they risked it. But in fact they hadn'tgained. No one had demonstrably been frightened awayfrom using Derrydowns, particularly not Colin Ross. If thebomb had been meant to look like an attack on Colin'slife, why should Colin think he would be any safer in aPolyplane?If they had blown up the aircraft with passengers aboard,that would have ruined Derrydowns. But even if they hadbeen prepared to go that far, they wouldn't have chosen aflight with Colin Ross on it.And why Major Tyderman, when their own pilots couldget near the Derrydowns aircraft without much comment?That was easier… they needed a bomb expert. Someonecompletely unsuspectable. Someone even their pilots didn'tknow.Because if the boss of Polyplanes had taken the dark stepinto crime, he wouldn't want chatty employees like pilotsspilling it into every aviation bar from Prestwick to Lydd.The second aeroplane, though, that Tyderman had sabotaged,hadn't been one of the Derrydowns at all. On theother hand, he had thought it was. I stood up, stretched,watched the straining horses scud through the first race,saw in the distance a girl with dark hair and a blue dressand thought for one surging moment it was Nancy. Itwasn't Nancy. It wasn't even Midge. Nancy was in Warwickshire,living in a tent.I thrust my balled fists into my pockets. Not the slightestuse thinking about it. Concentrate on something else.Start from the bottom again, as before. Look at everythingthe wrong way up.No easy revelation this time. Just the merest flicker ofspeculation.Harley?…He had recovered ill-invested capital on the first occasion.He had known Colin would not rely often on his sister'sskill after the second. But would Harley go so far?…And Harley had known I wasn't flying Colin, though Tydermanhad thought I was.Rats on tread wheels, I thought, go round and round insmall circles and get nowhere, just like me. I sighed. Itwasn't much use trying to work it all out when I obviouslylacked about fifty pieces of vital information. Decision: didI or did I not start actively looking for some of the pieces?If I didn't, a successor to Major Tyderman might soon bearound playing another lot of chemical tricks on aeroplanes,and if I did, I could well be heading myself for yetmore trouble. I tossed a mental coin. Heads you do, tailsyou don't.In mid-toss I thought of Nancy. All roads led back toNancy. If I just let everything slide and lay both physicallyand metaphorically on my back on the grass in the sun,I'd have nothing to think about except what I hated tothink about. Very poor prospect. Almost anything else wasbetter.Took the plunge, and made a start with Annie Villars.přecházel sem a tam pilot od naší konkurence. Zasekouřil. Jednou určitě vyletí do povětří i s tou svou věčnoucigaretou. Tentokrát se neusmíval. Viděl jsem na dálku, žeje v mizerné náladě a občas se po mně zachmuřeně dívá.Colin si zamluvil všechny lety pro následující týden uHarleyho a v Polyplanu asi už kuli nové plány, jak ho zasepřilákat zpátky. Nebylo pochyb o tom, že neváhali sáhnoutke špinavým pro středkům. Udali naši firmu, pomlouvalihlavního pilota a roznášeli řeči o tom, že lety sDerrydownem nejsou dost bezpečné. Ale šli by až dotakové krajnosti, že by vyhodili naše letadlo do povětří?Než by se k takovému krajnímu prostředku odhodlali,jistě by si napřed ověřili, jestli jim to něco vynese. Veskutečnosti však tou bombou nic nezískali. Ta příhodanikoho nezastrašila, nikdo se proto nerozhodl naši firmuopustit, Colin už vůbec ne. A pokud byla sabotážzaranžována tak, aby vypadala jako cílený útok na ColinaRosse, jistě nemohli očekávat, že by se Colin cítil vevětším bezpečí s firmou Polyplane.Jestli snad chtěli vyhodit letadlo do vzduchu i scestujícími, bylo by se jim povedlo Derrydown zruinovat.Pochyboval jsem, že by to měli v plánu. Byli by si jistěvybrali let, při kterém by Colin Ross nebyl na palubě.Proč by taky použili služeb majora Tydermana, kdyžjejich piloti měli k našemu letadlu mnohem snazší přístup?Tahle otázka už byla lehčí… potřebovali odborníka nabomby, potřebovali někoho, kdo byl zcela mimopodezření, koho neznali ani jejich vlastní piloti.Pokud se šéf firmy Polyplane rozhodl nastoupit cestuzločinu, jistě si nepřál, aby to jeho zaměstnanci, hlavněpiloti, vyslepičili ve všech leteckých barech od Prestwickuaž po Lydd.Pak jsem uvažoval o tom, že druhé letadlo, které majorTyderman poškodil, vůbec naší firmě nepatřilo. Ovšemmajor se asi domníval že ano. Vstal jsem, protáhl se apřihlížel, jak koně vbíhají do cíle prvního dostihu. V dálcejsem zahlédl tmavovlasou ženskou postavu v modrýchšatech a krátký okamžik jsem doufal, že to je Nancy.Nebyla to Nancy ani Midge. Nancy tábořila veWarwickshiru.Vrazil jsem ruce do kapes a zaťal pěsti. Bylo opravduzbytečné na to myslet. Musím se soustředit na něcojiného. Začnu zase od začátku jako předtím. Musím sivšechna fakta prohlédnout i z rubu.Tentokrát mě nic geniálního nenapadlo. Jen drobnékombinace.Harley…?První sabotáží získal zpět nevýhodně investovaný kapitál.Po druhé sabotáži mohl právem očekávat, že Colin radějise svou sestrou lítat nebude, že se jí nesvěří. Byl by aleHarley schopen takovou věc naplánovat a uskutečnit?Ostatně před druhou sabotáží věděl, že s Colinem neletím,major Tyderman to ale nevěděl.Je to jak v bludném kruhu, říkal jsem si, motám se pořádna jednom místě, to jsem celý já, takhle se nikamnedostanu. Vzdychl jsem. Zbytečně jsem se snažil záhaduvyluštit, nemohlo se mi to podařit, protože mi chybělařada důležitých faktů. Musel jsem se rozhodnout: mámzačít ty nutné informace vyhledávat, nebo to mám nechatplavat? Když to nechám plavat, objeví se nějakýnáhradník za majora Tydermana a začne líčit chemickéhračičky na další letadla. Když se do toho dám, určitě sezase navezu do dalších nepříjemností.V duchu jsem si hodil mincí. Když padne hlava, dám sedo toho, když orel, tak toho nechám. Pak jsem sivzpomněl na Nancy. Když to vzdám a obrazně i doslova silehnu nečinně do trávy, budu myslet jen na to, na comyslet nechci. To nebyla příjemná vyhlídka. Jakákoličinnost je lepší.Konečně jsem se odhodlal k akci a rozhodl se, že začnu sAnnií Villarsovou.87

She was standing in the paddock in a sleeveless dark-reddress, her greying short hair curling neatly under a blackstraw hat chosen more for generalship than femininity.From ten paces the authority was clearly uppermost fromthree, one could hear the incongruously gentle voice, seethe non-aggression in the consciously curved lips, realizethat the velvet glove was being given a quilted lining.She was talking to the Duke of Wessex.She was saying, "Then if you agree, Bobbie, we'll askKenny Bayst to ride it. This new boy has no judgement ofpace, and for all his faults, Kenny does know how to timea race."The Duke nodded his distinguished head and smiled ather benevolently. They caught sight of me hovering nearthem and both turned towards me with friendly expressions,one deceptively, and one authentically vacant."Matt," smiled the Duke. "My dear chap. Isn't it a splendidday?""Beautiful, sir," I agreed.As long as one could obliterate Warwickshire."My nephew Matthew," he said. "Do you remember him?""Of course I do, sir.""Well… it's his birthday soon, and he wants… he waswondering if for a birthday present I would give him aflight in an aeroplane. With you, he said. Especially withyou."I smiled. "I'd like to do that very much.""Good, good. Then… er… how do you suggest we fix it?""I'll arrange it with Mr. Harley.""Yes. Good. Soon then. He's coming down to stay withme tomorrow as it's the end of term and his mother is offsomewhere in Greece. So next week, perhaps?""I'm sure that will be all right."He beamed happily. "Perhaps I'll come along too."Annie Villars said patiently, "Bobbie, we ought to go andsee about saddling your horse."He looked at his watch. "By Jove, yes. Amazing wherethe afternoon goes to. Come along, then."He gave me another large smile, transferred it intact toAnnie, and obediently moved off after her as she startedpurposefully towards the saddling boxes.I bought a racecard. The Duke's home was a two-yearoldmaiden called Thundersticks. I watched the Duke andAnnie watch Thundersticks walk round the parade ring,one with innocent beaming pride, the other with judiciousnon-commitment. The pace-lacking boy rode a bad race,even to my unpractised eye too far out in front over thefirst furlong, too far out the back over the last. Just aswell the Duke's colours were inconspicuous, I thought. Hetook his disappointment with charming grace, reassuringAnnie that the colt would do better next time, Sure to.Early days yet. She smiled at him in soft agreement andbestowed on the jockey a look which would have bored ahole through steel plating.After they had discussed the sweating colt's performanceyard by yard, and patted him and packed him off with hislad towards the stables, the Duke took Annie away to thebar for a drink. After that she had another loser for anotherowner and another thoughtful detour for refreshment,so that I didn't manage to catch her on her ownuntil between the last two races.She listened without comment to me explaining that Ithought it might be possible to do something positiveabout solving the Great Bomb Mystery, if she would help.Stála u padoku, měla na sobě tmavě červené šaty bezrukávů, šedé vlasy se jí úhledně vlnily pod černýmslaměným kloboukem, který byl spíš generálský neždámský. Když se na ni člověk podíval tak ze vzdálenostideseti kroků, vyzařovala především autoritu. Ze tří krokůpak člověk uslyšel ten překvapivě mírný hlas, zahlédlvlídný úsměv. Ozbrojila se zřejmě ženskou jemností.Mluvila s vévodou z Wessexu."Kdybyste s tím souhlasil, Bobbie," říkala právě,"požádala bych Kennyho Baysta, aby ho jel. Ten novýchlapec nemá vůbec cit pro tempo. Kenny má sice řaduchyb, ale načasovat si dostih umí."Vévoda sklonil vznešenou hlavu a vlídně se na ni usmál.Vtom mě oba zahlédli a přátelsky se ke mně obrátili.Annie se tvářila trochu neosobně, vévoda srdečně."Matte, příteli, to je dnes den, co?" usmál se na mě."Je skutečně krásně."Bylo krásně, pokud jsem nemyslel na Warwickshire."Pamatujete se na mého synovce?""Samozřejmě.""Tak tedy… Matthew bude mít brzy narozeniny a mocbych si přál… byl by rád, kdybych mu dal k narozeninámlet v aeroplánu. Tedy s vámi, ovšem, jedině s vámi."Usmál jsem se. "Milerád s ním poletím.""Výborně, výborně. Tedy… jak doporučujete, abychom toprovedli?""Domluvím to s panem Harleym.""Ano. Výborně. Domluvte to brzy. Synovec ke mněpřijede zítra, už mu skončila škola a maminka mu odjelaněkam do Řecka. Takže bychom to uskutečnili někdy příštítýden?""Jistě, to půjde zařídit."Šťastně se usmál. "Já bych se s vámi svezl také.""Bobbie, měli bychom jít k sedlání," ozvala se AnnieVillarsová trpělivě.Podíval se na hodinky. "Na mou duši, je nejvyšší čas, toodpoledne tak rychle ubíhá. Tak pojďme."Ještě jednou se zářivě usmál na mě, pak na Annii aposlušně ji následoval, když energicky vyrazila k boxům.Koupil jsem si program. Vévodův kůň se jmenovalThundersticks a byl to dvouletý novic. Thunderstickskráčel kolem padoku a já se díval, jak ho vévoda s Anniípozorují. Vévoda se tvářil pyšně, Annie kriticky. Jejichnový jezdec, ten, který údajně neměl cit pro tempo, zajelšpatný dostih, to jsem poznal dokonce i já. První furlongběžel moc vpředu, poslední příliš vzadu. Říkal jsem si, žetentokrát neškodilo, že má vévoda tak nenápadné barvy.Nesl neúspěch důstojně a s úsměvem a utěšoval AnniiVillarsovou, že to jistě bude příště lepší. Docela zaručeně,kůň je zatím nezkušený. Půvabně, vděčně se na vévoduusmála a jezdce obdařila pohledem ostrým jako meč.Pak spolu probírali výkon zpoceného Thundersticksekousek po kousku, poplácávali ho po šíji a pak ho poslalise štolbou do stájí. Vévoda pozval Annii do baru naskleničku. V dalším dostihu měla taky koně, tentokrát odjiného majitele, taky se neprosadil: Zašla si znovu naskleničku a já se k ní probojoval až mezi poslednímidvěma dostihy.Mlčky vyslechla mou přednášku o tom, že by se námmožná zdařilo vyluštit záhadu s bombou, kdyby bylaochotná ke spolupráci."I thought it was solved already." "Já myslela, že záhada je už vysvětlená.""Not really. No one knows why.""Není, nikdo přece neví, proč to dělal.""No. Well, I don't see how I can help.""Dobře, ale já nechápu, jak bych vám mohla pomoct.""Would you mind telling me how welt Major Tydermanand Mr. Goldenberg know each other, and how they cometo have any say in how Rudiments should go in its various"Možná že by pomohlo, kdybyste mi řekla, jak dlouho ajak dobře zná major Tyderman pana Goldenberga a jakdošlo k tomu, že oba mohli mluvit do toho, jak má nebo88

aces?"nemá Rudiments jet který dostih."She said mildly, "It's none of your business.""Do toho vám nic není," řekla vlídně.I knew what the mildness concealed.Věděl jsem, co se za tou vlídností skrývá."I know that." "Toho jsem si vědom," poznamenal jsem."And you are impertinent.""Jste troufalý.""Yes.""Ano jsem."She regarded me straightly, and the softness graduallyfaded out of her features to leave taut skin over thecheekbones and a stem set to the mouth."I am fond of Midge and Nancy Ross," she said. "I don'tsee how anything I can tell you will help, but I certainlywant no harm to come to those two girls. That last escapadewas just a shade too dangerous, wasn't it? And ifRupert Tyderman could do that…" She paused, thinkingdeeply. "I will be obliged if you will keep anything I maytell you to yourself.""I will." "To vám slibuju.""Very well… I've known Rupert for a very long time. Moreor less from my childhood. He is about fifteen yearsolder… When I was a young girl I thought he was a splendidperson, and I didn't understand why people hesitatedwhen they talked about him." She sighed. "I found out, ofcourse, when I was older. He had been wild, as a youth. Avandal when vandalism wasn't as common as it is now.When he was in his twenties he borrowed money from allhis relations and friends for various grand schemes, andnever paid them back. His family bought him out of onemess where he had sold a picture entrusted to him forsafe keeping and spent the proceeds… Oh, lots of thingslike that. Then the war came and he volunteered immediately,and I believe all during the war he did very well. Hewas in the Royal Engineers, I think… but afterwards, afterthe war ended, he was quietly allowed to resign his commissionfor cashing dud cheques with his fellow officer."She shook her head impatiently."He has always been a fool to himself… Since the war hehas lived on some money his grandfather left in trust, andon what he could cadge from any friends he had left.""You included?" I suggested.She nodded."Oh yes. He's always very persuasive. It's always forsomething extremely plausible, but all the deals fallthrough… She looked away across the Heath, considering."And then this year, back in February or March, I think, heturned up one day and said he wouldn't need to borrowany more from me, he'd got a good thing going whichwould make him rich.""What was it?""He wouldn't say. Just told me not to worry, it was alllegal. He had gone into partnership with someone with acast iron idea for making a fortune. Well, I'd heard thatsort of thing from him so often before. The only differencewas that this time he didn't want money…""He wanted something else?""Yes." She frowned. "He wanted me to introduce him toBobbie Wessex. He said… just casually… how much he'dlike to meet him, and I suppose I was so relieved not tofind him cadging five hundred or so that I instantlyagreed. It was very silly of me, but it didn't seem important…""What happened then?"She shrugged."They were both at the Doncaster meeting at the openingof the flat season, so I introduced them. Nothing to it.Just a casual racecourse introduction. And then," shelooked annoyed, "the next time Rupert turned up withthat man Goldenberg, saying Bobbie Wessex had givenhim permission to decide how Rudiments should be run inall his races. I said he certainly wasn't going to do that,and telephoned to Bobbie. But," she sighed, "Rupert hadindeed talked him into giving him carte blanche with Ru-Upřeně se na mě zadívala. Ženská jemnost zmizela,obličej jí zkameněl, ústa se zúžila."Mám ráda Nancy a Midge Rossovy," řekla. "Nechápu, jakby vám moje odpovědi mohly prospět, ale v žádnémpřípadě si nepřeji, aby se něco stalo těm dvěmaděvčatům. Ta poslední záležitost byla trochu přílišnebezpečná, že? Když uvážím, že byl Rupert Tydermanschopen…" Zmlkla a zamyslela se. "Budu ráda, když si to,co vám teď řeknu, necháte výhradně pro sebe.""Tak tedy dobře… znám Ruperta už řadu let. Vlastněskoro od dětství. Je asi o patnáct let starší než já… Kdyžjsem byla mladé děvče, tak jsem ho uctívala, myslelajsem, že je báječný, a nechápala jsem, proč jsou lidérozpačití, když se o něm hovoří." Vzdychla. "Pochopilajsem to teprve, když jsem byla starší. Jako mladík dostvyváděl. Choval se jako podvodník v době, kdy to ještěnebylo tak běžné jako teď. Když mu bylo dvacet let, mělnejrůznější velkorysé plány, na které si od všech přátel apříbuzných půjčoval peníze. Peníze ovšem nevracel.Rodina ho vyplatila z jednoho velkého skandálu. Prodaltehdy obraz, který mu někdo svěřil do úschovy, a získanépeníze utratil… Takových příhod byla celá řada. Kdyžpřišla válka, okamžitě se dobrovolně přihlásil k odvodu.Myslím, že se za války osvědčil. Byl myslím u královskýchženistů… ano, když pak válka skončila, musel být rád, žemu dovolili dobrovolně z armády odejít, inkasoval oddůstojníků peníze na nekryté šeky."Netrpělivě potřásla hlavou."Byl vždycky blázen a sám sobě nejvíc škodil… Po válcežil dlouhou dobu z peněz, které zdědil po svém dědečkovi,a z toho, co vytahal od svých zbývajících přátel.""Od vás také," poznamenal jsem.Přikývla."Jistě. Byl vždycky ohromně výmluvný. Vždyckyvyrukoval s něčím velmi věrohodným, jenže všechny jehoplány vždy ztroskotaly…" Zamyšleně se zadívala do dálky."Letos se zase vynořil, myslím, že to bylo tak asi v únorunebo v březnu, a prohlásil, že už si ode mne půjčovatnemusí, že přišel na něco, z čeho zaručeně zbohatne.""Co to bylo?""To mi neřekl. Ať prý se nestarám, že je to zcela vmezích zákona. Má partnera, s kterým vymysleli plán, jakvydělat celé jmění. Tohle já už od něho vyslechla mockrát,ale tentokrát to přece jen bylo jiné, tentokrát ode mnenechtěl peníze…""Zato chtěl něco jiného, že?""Ano." Zamračila se. "Chtěl, abych ho představilaBobiemu Wessexovi. Zmínil se o tom nenápadně… meziřečí… že prý by ho moc rád poznal. Já tehdy byla takšťastná, že ode mne výjimečně nechce peníze, že jsemmu to ochotně slíbila. Byl to nerozum, ale mně se to tehdyzdálo úplně neškodné.""Co bylo pak?"Pokrčila rameny."Oba jeli na dostihy v Doncasteru, na zahájení sezóny,tam jsem je představila. No a potom," vypadalapodrážděně, "pak se najednou Rupert objevil s tímchlapem, s Goldenbergem, a tvrdil, že ho Bobbie Wessexpověřil tím, aby rozhodoval, jak má Rudiments běžetvšechny dostihy. Řekla jsem, že na to absolutněnepřistoupím a zavolala jsem Bobbiemu. Jenže," vzdychla,"on to s ním měl Rupert skutečně domluvené, pokud jde oRudimentse, dostal carte blanche. Rupert dokáže umluvit89

diments Rupert is an expert persuader, and Bobbie, well,poor Bobble is easily open to suggestion. Anyone with halfan eye could see that Goldenberg was as straight as acorkscrew but Rupert said he was essential as someonehad got to put the bets on, and he, Rupert, couldn't, as nobookmaker would accept his credit and you had to havehard cash for the Tote.""And then the scheme went wrong," I said."The first time Rudiments won, they'd both collected a lotof money. I had told them the horse would win. Must win.It started at a hundred to six, first time out, and theywere both as high as kites afterwards.""And next time Kenny Bayst won again when he wasn'tsupposed to, when they had laid it?"She looked startled. "So you did understand what theywere saying.""Eventually.""Just like Rupert to let it out. No sense of discretion."I sighed."Well, thank you very much for being so frank. Even if Istill can't see what connection Rudiments has with MajorTyderman blowing up one aircraft and crippling another."She twisted her mouth. "I told you," she said, "right atthe beginning, that nothing I said would be of any help."Colin stopped beside me in pink and green silks on hisway from the weighing room to the parade ring for thelast race. He gave me a concentrated inquiring look whichsoftened into something like compassion. "The waiting'sdoing you no good," he said. "Has she telephoned again?"He shook his head. "Midge won't leave the house, in caseshe does.""I'll be at Warwick races on Saturday… flying some peopleup from Kent… Will you ask her… just to talk to me?""I'll wring her stupid little neck," he said. I flew the customersback to Wiltshire and the Six back to Buckingham.Harley, waiting around with bitter eyes, told me the Boardof Trade had let him know they were definitely proceedingagainst me.skoro každého a Bobbie, prostě Bobbie byl snadná kořist.Každý přece jinak musí poznat na první pohled, že tenGoldenberg je podvodník. Rupert ovšem tvrdil, žeGoldenberga potřebuje, protože Goldenberg může sázet,Rupert ne, protože by žádný bookmaker nepřijal jehobankovní reference a u totalizátoru se musí platit hotově.""Pak se ale plán nevydařil.""Poprvé, když Rudiments vyhrál, vydělali na tom obaspoustu peněz. Řekla jsem jim tehdy, že určitě vyhraje.Bylo to přece jasné. Počáteční kurs byl sto ku šesti… obase potom radovali jako malé děti.""Jenže když potom na Rudimentse naložili, tak Kennyvyhrál, když měl prohrát, že?"Polekaně se na mě podívala. "Tak vy jste přece jen tehdypochopil, o čem si povídají?""Nakonec ano.""To je celý Rupert, všechno vyžvaní. Nedokáže býtdiskrétní."Vzdychl jsem."Jsem vám velmi vděčný za to, že jste se mnou mluvilatak otevřeně, i když, musím se přiznat, pořád nevidímžádnou souvislost mezi Rudimentsem a tím, že majorTyderman vyhodil jedno letadlo do povětří a druhéochromil."Nevesele se usmála. "Řekla jsem vám přece hned nazačátku, že vám moje povídání nepomůže."Před posledním dostihem se u mě zastavil Colin na cestěz vážnice do padoku. Upřeně se na mě podíval, plnýpochopení a účasti. "To čekání ti nesvědčí," poznamenal."Volala?""Ne, ale Midge se nehne celý den z domu pro případ, žeby se přece jen ozvala.""Budu v sobotu ve Warwicku… letím tam s nějakými lidmiz Kentu… Poprosíš ji… řekneš jí, aby se mnou aspoňpromluvila?""Zakroutím jí krk, huse." Dopravil jsem své pasažéry doWiltshiru a pak jsem odletěl sám zpátky do Buckinghamu.Čekal na mě Harley, tvářil se vyčítavě a sdělil mi, že se naministerstvu definitivně rozhodli, že mě budou stíhat."I expected they would." "S tím jsem počítal.""But that's not what I wanted to speak to you about. "Ale proto na vás nečekám. Pojďte se mnou doCome into the office."kanceláře."He was unfriendly, as usual. Snappy. He picked up a Byl úsečný a nepříjemný jako vždy. Zdvihl ze stolusheet of paper from his desk and waved it at me.nějaký papír a začal mi jím mávat před nosem."Look at these times. I've been going through the bills "Podívejte se na ty časy! Prohlížel jsem účty, které HoneyHoney has sent out since you've been here. All the times vyřídila za tu dobu, co jste tu. Všechny časy jsou kratší.are shorter. We've had to charge less… we're not making Museli jsme míň účtovat… máme menší zisky. To musíenough profit. It's got to stop. D'you under stand? Got to přestat, jasné? To musí přestat."stop.""Very well."He looked nonplussed, hadn't expected such an easy victory."And I'm taking on another pilot.""Am I out, then?"I found I scarcely cared. He was surprised."No. Of course not. We simply seem to be getting toomuch taxi work just lately for you to handle on your own,even with Don's help.""Maybe we're getting more work because we're doing thejobs faster and charging less," I suggested.He was affronted. "Don't be ridiculous."Another long evening in the caravan, aching and empty.Nowhere to go, no way of going, and nothing to spendwhen I got there. That didn't matter, because wherever Iwent, whatever I spent, the inescapable thoughts lay inwait. Might as well suffer them alone and cheaply as anywhereelse.For something to do, I cleaned the caravan from end toend. When it was finished, it looked better, but I, on the"Dobře."To ho zarazilo, nečekal tak snadné vítězství."Taky jsem vám chtěl říct, že přijímám nového pilota.""Takže mám výpověď."Bylo mi to jedno. Zatvářil se užasle."Ale ne, ovšem že ne. Prostě toho máme moc, budememít moc letů. Je velký zájem, vy byste to absolutněnemohl stačit, i kdyby vám pomohl Don.""Možná že toho máme tolik právě proto, že lítámerychleji a míň účtujeme."To ho dopálila. "Prosím vás, nebuďte směšný!"Další večer v maringotce, zoufalý a prázdný.Neměl jsem kam jít, neměl jsem čím odjet, neměl jsemco utrácet, i kdybych se někam dostal. Ostatně bylo tojedno, protože ať bych šel kamkoliv a utrácel cokoli, všudeby mě nelítostně pronásledovaly trpké myšlenky. Budeurčitě levnější, když budu trpět doma a sám.Abych se nějak zaměstnal, začal jsem uklízet.Vygruntoval jsem maringotku do posledního koutku. Když90

whole, felt worse. Scrambled myself two eggs, ate themunenthusiastically on toast. Drank a dingy cup of driedcoffee, dried milk.Switched on the television. Old movie, circa 1950, pirates,cutlasses, heaving bosoms. Switched off.Sat and watched night arrive on the airfield. Tried to concentrateon what Annie Villars had told me, so as not tothink of night arriving over the fields and tents of Warwickshire.For a long time, had no success at all.Look at everything upside down. Take absolutely nothingfor granted.The middle of the night produced out of a shallow restlesssleep a singularly wild idea. Most sleep-spawnedrevelations from the subconscious wither and die of ridiculein the dawn, but this time it was different. At five,six, seven o'clock, it still looked possible. I traipsed in mymind through everything I had seen and heard since theday of the bomb, and added a satisfactory answer to whyto the answer to who.That Friday I had to set off early in the Aztec to Germanywith some television cameramen from Denham, wait whilethey took their shots, and bring them home again. Inspite of breaking Harley's ruling about speed into pinsizedfragments it was seven-thirty before I climbed stifflyout of the cockpit and helped Joe push the sturdy twininto the hangar."Need it for Sunday, don't you?" he asked."That's right. Colin Ross to France."I stretched and yawned, and picked up my heavy flightbag with all its charts and documents. "We're working Youhard.""What I'm here for." He put his hands in his overall pockets."You're light on those aeroplanes, I'll give you that.Larry, now, Larry was heavy-handed. Always needingthings repaired, we were, before you came."I gave him a sketch of an appreciative smile and walkedup to fill in the records in the office. Harley and Don wereboth still flying, Harley giving a lesson, and Don a sightseeingtrip in the Six, and Honey was still traffic-coppingup in the tower. I climbed up there to see her and ask hera considerable favour."Borrow my Mini?" she repeated in surprise."Do you mean now, this minute?"I nodded. "For the evening.""I suppose I could get Uncle to take me home," she reflected."If you'll fetch me in the morning?""Certainly.""Well… all fight. I don't really need it this evening. Just fillit up with petrol before you hand it back.""OK. And thanks a lot." She gave me a frankly vulgargrin. "Minis are too small for what you want." I managedto grin back. "Yeah…" Given the wheels, make the appointment.A pleasant male voice answered the telephone,polite and quiet."The Duke of Wessex? Yes, this is his house. Who isspeaking please?""Matthew Shore.""One moment, sir."The one moment stretched to four minutes, and I fed aweek's beer money into the greedy box. At last the receiverat the other end was picked up and with slightlyheavy breathing the Duke's unmistakable voice said,"Matt? My dear chap, what can I do for you?""If you are not busy this evening, sir, could I call in tosee you for a few minutes?"jsem skončil, vypadalo to tam líp, ale já se cítil hůř.Umíchal jsem si dvě vajíčka, namazal si je na topinky abez valného nadšení snědl. Večeři jsem zapil kávou sesušeným mlékem.Pak jsem zapnul televizi. Dávali nějaký prastarý film, takz roku 1950, obrazovka se hemžila piráty, šavlemi admoucími se ňadry krásných žen. Zase jsem to vypnul.Všechno to bylo k ničemu.Seděl jsem a díval se, jak na letiště padá noc. Snažiljsem se přemýšlet o tom, co mi řekla Annie Villarsová,abych se vyhnul představám, jak padá noc naWarwickshirská pole a tábořiště. Dlouho se mi to nedařilo.Všechno musím obrátit naruby, říkal jsem si, nic nesmímpokládat za samozřejmost.Uprostřed noci mě z lehkého, přerušovaného spánkuprobudil bláznivý nápad. Když člověku y noci v podvědomívykvete nějaká myšlenka, většinou ráno uvadne a vypadásměšná. Tentokrát tomu tak nebylo. V pět hodin ráno, všest i v sedm hodin mi ten noční nápad ještě stálepřipadal možný. Zopakoval jsem si v duchu všechno, cojsem viděl a slyšel ode dne, kdy došlo k té explozi.Nejenže jsem věděl kdo, věděl jsem najednou i odpovězna otázku proč.V pátek brzo ráno jsem vyrazil do Německa se skupinoukameramanů z Denhamu. Čekal jsem, zatímco filmovali, azase jsem s nimi letěl zpátky. Přestože jsem se vydatněprohřešil proti Harleyho nařízení o době letů, bylo už půlosmé, než jsem se dostal domů a pomohl Joemu zatlačitletadlo do hangáru."Budete ji zase potřebovat v neděli, že jo?" ptal se Joe."Ano, poletím s Colinem Rossem do Francie."Zívl jsem, protáhl se a zdvihl ze země těžkou brašnu, vekteré jsem měl všechny mapy a dokumenty. "Moc váshoníme.""Jsem tady od toho." Vstrčil ruce do kapes overalu."Zacházíte s mašinama dobře, to se vám musí nechat. Toteda Larry, že jo, Larry, ten měl těžkou ruku. To se pořádmuselo něco vopravovat, že jo, než jste sem přišel, to sepořád vopravovalo."Pokusil jsem se o vděčný úsměv a odešel jsem dokanceláře vyplnit záznamy. Harley a Don byli ještě vevzduchu, Harley lítal s žákem a Don byl na vyhlídkovémletu. Honey jako vždycky sloužila ve věži. Zašel jsem za nía požádal ji o velkou laskavost."Vy si chcete půjčit moje mini?" podivila se."To jako myslíte teď hned?"Přikývl jsem. "Ano, potřebuju je na celý večer."Zamyslila se. "No domů by mě mohl vzít strýc.Vyzvednete mě ráno?""Samozřejmě.""No… tak tedy dobře. Já vlastně auto dneska nepotřebuji.Ale prosím vás, natankujte, než mi je vrátíte.""Dobře. A mockrát děkuju." Pobaveně se ušklíbla."Takové mini se ale moc nehodí na to, na co vy jepotřebujete." Ušklíbl jsem se taky. "Jo…" Dopravníprostředek jsem měl, mohl jsem začít vyjednávat. Šeljsem telefonovat. Ozval se mi zdvořilý, příjemný, tichýmužský hlas."Vévoda z Wessexu, prosím? Ano, je doma. Kdo volá,prosím?""Matthew Shore.""Okamžik počkejte, prosím."Ten okamžik trval čtyři minuty a já mezitím muselnakrmit telefonní automat tolika mincemi, že by mi bylystačily na pivo na celý týden. Konečně někdo na druhémkonci zvedl sluchátko a ozval se vévodův udýchaný hlas."To jste vy, Matte? Co pro vás mohu udělat, příteli?""Chtěl jsem vás poprosit, jestli byste na mě měl dnesvečer chvíli čas, mohl bych se u vás zastavit, jestli nemátemoc práce?"91

"This evening? Busy? Hm… Is it about young Matthew'sflight?""No, sir, something different. I won't take up much ofyour time.""Come by all means, my dear chap, if you want to. Afterdinner, perhaps? Nine o'clock, say?""Nine o'clock," I confirmed. "I'll be there."The Duke lived near Royston, west of Cambridge.Honey's Mini ate up the miles like Billy Bunter so that itwas nine o'clock exactly when I stopped at a local garageto ask for directions to the Duke's house. On Honey's radio,someone was reading the news. I listened idly at firstwhile the attendant finished filling up the car in front, andthen with sharp and sickened attention."Racehorse trainer Jarvis Kitch and owner DobsonAmbrose, whose filly Scotchbright won the Oaks lastmonth, were killed today in a multiple traffic accident justoutside Newmarket. The Australian jockey Kenny Bayst,who was in the car with them, was taken to hospital withmultiple injuries. His condition tonight is said to be fair.Three stable lads, trapped when a lorry crushed their car,also died in the crash."Mechanically I asked for, got, and followed, the directionsto the Duke's house. I was thinking about poor large aggressiveAmbrose and his cowed trainer Kitch, hoping thatKenny wasn't too badly hurt to race again, and trying toforesee the ramifications.There was nothing else on the news except the weatherforecast: heatwave indefinitely continuing.No mention of Rupert Tyderman. But Tyderman, thatday, had been seen by the police."Moc práce? Ted večer? Hm… , chcete dojednat ten letpro mladého Matthewa?""Ne pane, jde o něco jiného, ale zdržel bych vás jenchviličku.""Ale samozřejmě přijeďte, samozřejmě. Přijedete povečeři? Řekněme tak v devět hodin?""Dobře, děkuju, budu u vás v devět."Vévoda žil západně od Cambridge, blízko Roystonu. Minipojídalo míle jako chrt a já přistál přesně v devět hodin vRoystonu u pumpy a požádal jsem jednoho zezaměstnanců, aby mi poradil, jak se dostat k vévodovudomu. Pustil jsem rádio, a zatímco mi ten chlapík plnilnádrž, poslouchal jsem na půl ucha zprávy. Pak jsemsebou najednou trhnul a začal jsem poslouchat pozorně.Dělalo se mi nanic."Trenér závodních koní Arvis Kitch a Dobson Ambrose,majitel klisny Scotchbright, byli usmrceni při hromadnésilniční katastrofě poblíže Newmarketu. Jejich spolujezdec,australský žokej Kenny Bayst, utrpěl komplikovanézranění a byl převezen do nemocnice. Podle nejnovějšíchzpráv je jeho stav dnes večer nadějný. Tři stájníci, najejichž vozidlo narazil těžký nákladní vůz, byli rovněžusmrceni."Automaticky jsem vyslechl radu, jak se dostat kvévodovi. Vzpomínal jsem na chudáka suveréna Ambrose,na zakřiknutého trenéra Kitche a tiše jsem doufal, že natom Kenny nebude tak zle, aby už nemohl jezdit. Snažiljsem se domyslet všechny důsledky, které tohle neštěstíbude mít.Ve zprávách už nic jiného nebylo, jen předpověď počasí:slunečné, horké počasí mělo potrvat.O Rupertu Tydermanovi ani zmínka. Ale týž den policiena Tydermana přece jen narazila.CHAPTER THIRTEEN 13The Duke's manservant was as pleasant as his voice ashort, assured, slightly pop-eyed man 'in his later fortieswith a good deal of the Duke's natural benevolence in hismanner. The house he presided over opened to the public,a notice read, every day between March 1st and November30th. The Duke, I discovered, lived privately in theupper third of the south-west wing."The Duke is expecting you, sir. Will you come this way?"I followed. The distance I followed accounted for thelength of time I had waited for the Duke to come to thetelephone and also his breathlessness when he got there.We went up three floors, along a two-furlong straight, andup again, to the attics. The attics in eighteenth-centurystately homes were a long way from the front hall. Themanservant opened a white-painted door and gravelyshowed me in."Mr. Shore, your Grace.""Come in, come in, my dear chap," said the Duke.I went in, and smiled with instant, spontaneous delight.The square low-ceilinged room contained a vast toy electrictrain set laid out on an irregular ring of wide greencoveredtrestle tables. A terminus, sidings, two smalltowns, a branch line, tunnels, gradients, viaducts, theDuke had the lot. In the centre of the ring, he and hisnephew Matthew stood behind a large control table pressingthe switches which sent about six different trainsclanking on different courses round the complex.The Duke nudged his nephew."There you are, what did we say? He likes it."Young Matthew gave me a fleeting glance and went backto some complicated point changing. "He was bound to.He's got the right sort of face."The Duke said, "You can crawl in here best under thattable with the signal box and level crossing."He pointed, so I went down on hands and knees andVévodův sluha měl nejen příjemný hlas, měl i příjemnéchování. Byl to menší člověk, klidný, rozšafný, měl mírněvystouplé oči, mohlo mu být tak asi padesát a působildobrým, vlídným dojmem, podobně jako vévoda. Nadveřích jsem si předtím přečetl, že dům, na který dohlížel,je otevřen pro veřejnost každý den od prvního března doposledního listopadu. Zjistil jsem, že vévoda má svésoukromé pokoje v nejvyšším patře jihozápadního křídla."Vévoda vás očekává, pane, račte jít prosím se mnou."Šel jsem za ním. Vzdálenost, kterou jsme museli ujít,vysvětlovala, proč předtím vévoda přiběhl k telefonu takudýchaný. Vystoupili jsme do třetího patra, pak jsmeprošli delší cílovou rovinkou a znovu po schodech nahorudo podkroví. Podkroví v panských sídlech z osmnáctéhostoletí byla daleko od hlavního vchodu. Sluha otevřel bílenatřené dveře a obřadně mi pokynul, abych vstoupil."Pan Shore, Vaše Milosti.""Pojďte dál, jen pojďte dál, příteli," zval mě vévoda.Jakmile jsem vstoupil, rozzářil jsem se nadšením. Celoučtvercovou místnost s nízkým stropem zaplňovalastavebnice s elektrickými vláčky, rozestavená nadřevěných skládacích stolech, postavených do kruhu. Bylotam depo, malá městečka, tunely, přejezdy, mosty,dvoukolejné tratě i jednokolejky, vévoda měl všechno.Stál se svým synovcem Mattem uprostřed kruhu ukontrolní desky a mačkal knoflíky, kterými ovládal šestrůzných vláčků na různých tratích.Vévoda šťouchl do chlapce."Vidíš, co jsem ti říkal, líbí se mu to!"Matt se na mě po očku podíval. Pak se soustředil napřehazování výhybek. "Bodejť že se mu to líbí, to se mumusí líbit, vypadá na to.""Jestli se sem chcete dostat, tak musíte podlézt tamhleten stůl, ten, jak je na něm semafor a silniční přejezd."Klekl jsem si a na všech čtyřech jsem podlezl stůl, na92

made the indicated journey. Stood up in the centre.Looked around at the rows of lines and remembered thehopeless passion I'd felt in toy shops as a child my fatherhad been an underpaid schoolmaster who had spent hismoney on books.The two enthusiasts showed me where the lines crossedand how the trains could be switched without crashing.Their voices were filled with contentment, their eyes shining,their faces intent."Built this lot up gradually, of course," the Duke said."Started when I was a boy. Then for years I never cameup her?. Not until young Matthew got old enough. Now, asI expect you can see, we have great times.""We're thinking of running a branch line right throughthat wall over there into the next attic," Matthew said."There isn't much room in here."The Duke nodded. "Next week, perhaps. For your birthday."Young Matthew gave him a huge grin and deftly let apullman cross three seconds in front of a chugging goods."It's getting dark," he observed. "Lighting up time.""So it is," agreed the Duke.Matthew with a flourish pressed a switch, and they bothwatched my face. All round the track, and on all the stationsand signal boxes and in the signals themselves, tinyelectric lights suddenly shone out. The effect, to my eyes,was enchanting."There you are," said the Duke. "He likes it.""Bound to," young Matthew said.They played with the trains for another whole hour, becausethey had worked out a timetable and they wantedto see if they could keep to it before they pinned it up onthe notice board in the terminal. The Duke apologized, notvery apologetically, for keeping me waiting, but it was, heexplained, Matthew's first evening out of school, and theyhad been waiting all through the term for this occasion.At twenty to eleven the last shuttle service stopped atthe buffers in the terminal and Matthew yawned. With thesatisfaction of a job well done the two railway-men unfoldedseveral large dustsheets and laid them carefullyover the silent tracks, and then we all three crawled backunder the table which held the level crossing.The Duke led the way down the first flight and along thetwo furlongs, and we were then, it appeared, in his livingquarters. "You'd better cut along to bed, now, Matthew,"he said to his nephew. "See you in the morning. Eighto'clock sharp, out in the stables.""Sure thing," Matthew said. "And after that, the races."He sighed with utter content. "Better than school," hesaid.který ukázal. Uprostřed jsem se postavil a rozhlédl se ponekonečných kolejích. Vzpomínal jsem na nesplněnoutouhu, kterou jsem vždy pociťoval v hračkářstvích. Můjotec byl učitel a svůj mizerný plat vždy utratil za knížky.Oba nadšenci mi ukázali, kde se kříží hlavní tratě a jakpřevádějí vlaky na vedlejší kolej, aby nedošlo ke srážce.Vypadali napjatě, spokojeně a oči jim oběma zářily."To jsem samozřejmě vybudoval postupně," vysvětlovalvévoda. "Začal jsem s tím jako chlapec. Pak jsem se semléta ani nepodíval, teprve když dorostl tady Matthew. Teďsi tu spolu ohromně užíváme, jak vidíte.""Uvažujeme o tom, že postavíme novou trať a povedemeji tamhle tou zdí do vedlejší místnosti," řekl Matt. "Tady užnení místo."Vévoda přikývl. "No možná, že se do toho pustíme příštítýden, až budeš mít narozeniny."Matt se na něho blaženě usmál a pustil přes křižovatkurychlík tři vteřiny před nákladním vlakem."Začíná být tma, nemyslíš, že bychom měli rozsvítit?""To bychom tedy měli," nadšeně souhlasil vévoda.Matt s velkorysým gestem stiskl páčku. Oba se na měnapjatě dívali. Podél kolejí, na všech stanicích asemaforech se najednou rozsvítila maličká elektrickásvětélka. Připadalo mi to nádherné."No vidíš," opakoval vévoda, "líbí se mu to.""Samozřejmě," dodal Matt.Hráli si s vláčky ještě hodinu, protože si vymyslelikomplikovaný jízdní řád a chtěli vyzkoušet, jestli klapne,aby ho mohli vyvěsit na tabuli u hlavního nádraží. Vévodase omlouval, že mě tak dlouho zdržel, ale netvářil se mockajícně. Vysvětloval, že Mattovi právě skončila škola atohle je první prázdninový večer, na který se oba uždlouho těšili.Za dvacet minut jedenáct projela poslední lokálka azastavila v depu. Matt zíval. Oba železničáři, naplněníuspokojením po dobře vykonané práci, prostřeli přes celoustavebnici plachtu a pak jsme všichni tři vylezli ven podstolem, na kterém byl ten silniční přejezd.Sešli jsme o patro níž, pak jsme zase kráčeli dlouhoucílovou rovinkou, než jsme došli k vévodovým soukromýmpokojům. "Tak, a teď běž do postele, Matte," obrátil sevévoda k chlapci. "Uvidíme se ráno. Nezapomeň, srazpřesně v osm hodin u stájí.""Samo," řekl Matt. "A potom pojedem na dostihy. Tohleje určitě lepší než škola."The Duke showed me into a smallish white-painted sitting-roomfurnished with Persian rugs, leather armchairs, obývacího pokoje. Byla tam rozestavena kožená křesla, naVévoda mě zavedl do menšího, bíle vymalovanéhoand endless sporting prints.zemi perské koberce a na zdech nepřeberné množstvírytin s loveckou tematikou."A drink?" he suggested, indicating a tray. "Co budete pít?" zeptal se a ukázal na tác s lahvemi.I looked at the bottles. "Whisky, please."He nodded, poured two, added water, gave me the glassand waved me to an armchair. "Now, my dear chap…" Itsuddenly seemed difficult, what I had come to ask him,and what to explain. He was so transparently honest, soincapable of double dealing I wondered if he could comprehendvillainy at all."I was talking to Annie Villars about your home Rudiments,"I said. A slight frown lowered his eyebrows. "Shewas annoyed with me for letting her friend Rupert Tydermanadvise me… I do so dislike upsetting Annie, but I'dpromised… Anyway, she has sorted it all out spice didly, Ibelieve, and now that her friend has turned out to be soextraordinary, with that bomb, I mean, I don expect hewill want to advise me about Rudiments an more."Prohlédl jsem si, co tam má. "Whisky prosím."Přikývl, nalil do dvou skleniček, doplnil je vodou, jednumi podal a pokynul mi, abych si sedl. "Tak příteli, comáte…" Najednou se mi to zdálo obtížné, nevěděl jsem,jak se ho mám zeptat na to, na co jsem se potřebovalzeptat, nevěděl jsem, jak mu to zdůvodnit. Byl takabsolutně poctivý, jakákoli faleš mu byla na milevzdálená, bál jsem se, že lidskou špatnost vůbecnepochopí."Mluvil jsem s Annie Villarsovou o vašem koni, oRudimentsovi," řekl jsem. Nepatrně se zamračil. "Zlobilase na mě, protože jsem dovolil, aby mi ten její přítel,Rupert Tyderman, radil… Já jsem Annu nechtěl rozzlobit,ale když už jsem to slíbil… Ostatně, ona to nakonecvýborně vyřešila, a taky když se teď ukázalo, že je ten jejípřítel takový podivín, myslím jako pokud jde o tu bombu,myslím, že mi už nebude chtít radit, co dělat s93

Rudimentsem.""Did he, sir, introduce to you any friend of his?""Představil vám svého přítele?""Do you mean Eric Goldenberg? Yes, he did. Can say I "Myslíte Erika Goldenberga? Ano, představil. Musím říct,really liked the fellow, though. Didn't trust hit. you know. že se mi moc nelíbil. Moc bych mu nedůvěřoval. MattoviYoung Matthew didn't like him, either."se taky nezdál.""Did Goldenberg ever talk to you about insurance?" "Mluvil s vámi někdy Goldenberg o pojištění?""Insurance?" he repeated. "No, I can't remember especiallythat he did.""O pojištění? Ne, to si nevzpomínám."I frowned. It had to be insurance.Zamračil jsem se. Určitě muselo jít o to pojištění.It had to be.Určitě."It was his other friend," said the Duke, "we arranged the "To jsme taky vyjednávali s Rupertovým přítelem, ale sinsurance."jiným."I stared at him. "Which other friend?"Vytřeštil jsem na něho oči. "Se kterým?""Charles Carthy-Todd.""Přece s Charlesem Carthy Toddem."I blinked. "Who?"Zamrkal jsem. "S kým jste říkal, prosím?""Charles Carthy-Todd," he repeated patiently. "I was an "S Charlesem Carthy Toddem," opakoval trpělivě. "Je toacquaintance of Rupert Tyderman. Tyderman introduced přítel Ruperta Tydermana. Tyderman nás před časemus one day. At Newmarket races, I think was. Anyway, it představil, myslím že při dostizích v Newmarketu. Tedy, towas Charles who suggested to insurance. Very good pojištění byl Charlesův nápad. Řekl bych, že výbornýscheme, I thought it was. Sound very much needed. An nápad, skvělý, velmi rozumný. Řadě lidí to určitěabsolute boon to a great people."pomůže.""The Racegoers' Accident Fund," I said. "Of which you are "Pojištění pro dostihové publikum. Vy jste ručitel, že?"Patron.""That's right." He smiled contentedly. "So many people "Ano, správně," pyšně se usmál. "Řada lidí už mi řekla,have complimented me on giving it my name. A splendid že jsem udělal dobře, když jsem tomuhle podniku dal kundertaking altogether."dispozici svoje jméno, že jsem se za tu věc postavil. Je toskutečně záslužná věc.""Could you tell me a little more about how it was set up?" "Moc by mě zajímalo, jak vůbec došlo k tomu, že tohlenové pojištění vzniklo.""Are you interested in insurance, my dear chap? I could "Vás zajímá pojišťovnictví? Jestli chcete, mohu vás spojitget you an introduction at Lloyd's… but…"s někým u Lloyda… ale…"I smiled. To become an underwriter at Lloyd's one had tothink of a stake of a hundred thousand pounds as loosechange. The Duke, in his quiet good natured way, was avery rich man indeed."No sir. It's just the Accident Fund I'm interested in. Howit was set up, and how it is run. Charles sees to it all, mydear chap. I can't seem to get the hang of these things atall, you know. Technicalities, and all that. Much preferhorses, don't you see?""Yes, sir, I do see. Could you perhaps, then, tell meabout Mr. Carthy-Todd? What he's like, and so on.""He's about your height but much heavier and he hasdark hair and wears spectacles. I think he has a moustache…yes, that's right, a moustache."Usmál jsem se. Ručitel u Lloydů musel umět uvažovat ojakékoli částce menší než sto tisíc liber jako o drobných.Vévoda musel být velmi bohatý."Ne, to děkuji, o to všechno se stará Charles, já do těchtechnických podrobností dost dobře nedokážu proniknout.To víte, koně jsou mi bližší.""Jistě, to chápu, pane. Řekněte, jaký je vlastně tenCarthy Todd?""Je asi tak velký jako vy, jenomže statnější, má tmavévlasy a nosí brýle. Myslím, že má knír… ano, pravda, máknír."I was jolted. The Duke's description of Charles Carthy- To se mnou škublo. Vévodův popis Charlese CarthyTodd fitted almost exactly the impression Nancy had had Todda se přesně shodoval s tím, jak Nancy popsalaof Tyderman's companion. Dozens of men around, společníka majora Tydermana. Ovšem, po světě sethough, with dark hair, moustache, glasses…potuluje spousta tmavovlasých, obrýlených mužských sknírem…"I really meant, sir, his… er… character." "Myslel jsem, jaký je vůbec, jakou má povahu…""My dear chap. Sound. Very sound. A thoroughly goodfellow. An expert in insurance, spent years with a big firmin the city.""And… his background?" I suggested."Went to Rugby. Then straight into an office. Good family,of course.""You've met them?"He looked surprised at the question."Not actually, no. Business connection, that's what I havewith Charles. His family came from Herefordshire, I think.There are photographs in our office… land, horses, dogs,wife and children, that sort of thing. Why do you ask?"I hesitated."Did he come to you with the Accident Scheme complete?"He shook his fine head. "No, no, my dear chap. It aroseout of conversation. We were saying how sad it was forthe family of that small steeplechase trainer who wasdrowned on holiday and what a pity it was that therewasn't some scheme which covered everyone engaged inracing, not just the jockeys. Then of course when we"Ale příteli, tedy povahu má vynikající, je velmi solidní,velmi. A pokud jde o pojišťovnictví, tak v tom je opravduodborník. Pracoval léta u jedné veliké firmy v Londýně.""Kde pracoval předtím, odkud vlastně je?""Studoval v Rugby a pak hned nastoupil u té firmy. Jesamozřejmě z velmi slušné rodiny.""Vy znáte jeho rodiče?"Zatvářil se překvapeně."Ne, to ne, stýkáme se s Charlesem pouze pracovně.Jeho rodina je myslím odněkud z Hertfordshiru. Má vkanceláři spoustu fotografií… zahradu, koně, psy, ženu aděti… tak, jak to lidé mívají. Proč se ptáte?"Zaváhal jsem."On za vámi přišel už s hotovým plánem?"Zavrtěl hlavou. "Ale kdeže, to všechno teprve vyplynuloběhem hovoru. Mluvili jsme tehdy o tom trenérovi, kterýse v létě utopil, litovali jsme jeho rodinu a říkali si, jaká jeto škoda, že neexistuje nějaké rozumné pojištění provšechny účastníky dostihů, nejen pro jezdce. No a pak,když jsme se do toho dali, tak jsme to ještě rozšířili i na94

eally went into it we broadened it's include the racingpublic as well. Charles explained that the more premiumswe collected the more we could pay out in compensation.""I see." "Ano, rozumím.""We have done a great deal of good already." He smiledhappily. "Charles was telling me the other day that wehave settled the. He claims for injuries so far, and thatthose clients are so pleased that they are telling everyoneelse to join in."I nodded."I've met one of them. He'd broken his ankle and receiveda thousand pounds."He beamed. "There you are, then.""When did the scheme actually start?""Let me see. In May, I should think. Towards the end ofMay. About two months ago. It took a little while to organize,of course, after we'd decided to go ahead.""Charles did the organizing?""My dear chap, of course.""Did you take advice from any of your friends at Lloyd's?""No need, you know. Charles is an expert himself Hedrew up all the papers. I just signed them.""But you read them first?""Oh yes," he said reassuringly, then smiled like a child."Didn't understand them much, of course.""And you yourself guaranteed the money?"Since the collapse of cut-price car insurance firms, I'dread somewhere, privately run insurance schemes had toshow a minimum backing of fifty thousand pounds beforethe Board of Trade would give them permission to exist."That's right.""Fifty thousand pounds?""We thought a hundred thousand might be better. Givesthe scheme better standing, more weight, don't you see?""Charles said so?""He knows about such things.""Yes.""But of course I'll never have to find that money. It's onlya guarantee of good faith, and to comply with the law.The premiums will cover the compensation and Charles'salary and all the costs. Charles worked it all out. And Itold him fight at the beginning that I didn't want any profitout of it, just for lending it my name. I really don't needany profit. I told him just to add my share into the payingout fund, and he thought that was a most sensible suggestion.Our whole purpose, you see, is to do good.""You're a singularly kind, thoughtful and generous man,"I said.It made him uncomfortable. "My dear chap…""And after tonight's news, I think several widows inNewmarket will bless you.""What news?"I told him about the accident in which Kitch and Ambroseand the three stable lads had died. He was horrified."Oh, the poor fellows. The poor fellows. One can onlyhope that you are fight, and that they had joined ourscheme.""Will the premiums you have already collected be enoughto cover many large claims all at once?"He wasn't troubled."I expect so. Charles will have seen to all that. But evenif they don't, I will make up the difference. No one willsuffer. That's what guaranteeing means, do you see?""Yes, sir.""Kitch and Ambrose," he said. "The poor fellows.""And Kenny Bayst is in hospital, badly hurt.""Oh dear." His distress was genuine. He really cared."I know that Kenny Bayst was insured with you. At least,he told me he was going to be. And after this I shoulddostihové publikum. Charles mi vysvětlil, že čím vícenasbíráme prémií, tím víc budeme moci vyplácet.""Už jsme několika lidem pomohli," blaženě se usmál."Slyšel jsem od Charlese, že už vyplatil plnění třem lidem,kteří utrpěli úraz. Ti lidé si to velmi chválí a všude o tommluví a radí přátelům, aby se také pojistili."Přikývl jsem."S jedním z těch lidí jsem se setkal. Zlomil si kotník adostal za to tisíc liber."Rozzářil se. "No prosím, vidíte!""Kdy jste to celé vlastně zahájili?""Počkejte, musím si vzpomenout. Mám dojem, že vkvětnu. Ano, bylo to asi před dvěma měsíci. Ovšem trvalochvíli, než se to rozjelo.""Charles to organizoval?""Jistěže Charles, kdo jiný, příteli.""Poradil jste se také se svými přáteli u Lloydů?""To bylo zcela zbytečné. Charles je přece odborník.Sepsal všechny smlouvy a dohody, já jen podpisoval.""Přečetl jste si ty papíry?""Ale jistě," uklidňoval mě a pak se usmál jako dítě. "Tovíte, moc jsem tomu stejně nerozuměl.""Vy jste jediný ručitel, že?"Někde jsem četl, že od té doby, kdy se položilaspolečnost, která pojišťovala za nižší prémie vozy, muselysoukromé pojišťovací firmy prokázat, že mají finančníručení alespoň padesát tisíc liber, jinak by jimministerstvo obchodu nepovolilo činnost."Ano, jsem.""Padesát tisíc liber?""Mysleli jsme, že by sto tisíc vypadalo líp. Staví to podnikdo lepšího světla, nemyslíte?""To vám poradil Charles?""On se v těchto věcech skutečně vyzná.""Ano.""Ovšem, na ty peníze nebude nikdy třeba sáhnout, jsoujen zárukou serióznosti našeho podnikání a také jepožaduje zákon. Zisky z prémií pokryjí výplaty plnění,Charlesův plat a další výlohy, to všechno Charles zajistil.Já mu řekl hned na začátku, že sám žádný zisk nechci, žejsem jen poskytl svoje jméno. Ostatně, penízenepotřebuji. Řekl jsem mu, aby můj podíl na ziskujednoduše vyplatil do fondu na výdaje. Charles topovažoval za rozumný návrh. Rozumíte, nejde nám o nicjiného, než trochu lidem pomoci.""Jste vzácně nesobecký, laskavý, velkorysý člověk," řekljsem upřímně.Upadl do rozpaků. "Ale příteli…""Myslím, že po tom, co se dnes stalo, co jsem slyšel vevečerních zprávách, vám bude několik vdov vNewmarketu žehnat.""Co se stalo?"Řekl jsem mu o dopravní katastrofě, při které zahynuliAmbrose, Kitch a tři stájníci. Byl zděšen."Ale ti chudáci, to je hrozné, chudáci! Jenom doufám, žemáte pravdu a že byli opravdu pojištěni.""Domníváte se, že prémie, které jste až dosud získali,stačí pokrýt výplatu několika plnění současně?"Nedělalo mu to starost."Předpokládám že ano. Charles se o to jistě postaral. Noa kdyby ne, tak schodek doplatím já. Nikdo nebudepoškozen. Od toho je přece ručitel, proto jsem tady, ne?""Ano.""Kitch a Ambrose," vrtěl zarmouceně hlavou. "Chudáci.""Kenny Bayst byl těžce zraněn, leží v nemocnici.""Ale prosím vás!" byl upřímně nešťastný, měl ho rád."Předpokládám, že se Kenny u vás pojistil. Aspoň kdyžjsem s ním naposledy mluvil, tak se k tomu chystal. Po95

think you would be flooded with more applications." tomhle neštěstí se vám jistě klienti jen pohrnou.""I expect you're right. You seem to understand things, "Asi máte pravdu. Zdá se, že se v takových věcechjust like. Charles does."vyznáte jako Charles.""Did Charles have any plans for giving the scheme a "Měl Charles v plánu pro začátek nějakou náborovouquick boost to begin with?"akci, nevíte?""I don't follow you, my dear chap." "Obávám se, že vám nerozumím.""What happened to the Accident Fund," I asked casually, "Pocítili jste nějaký ohlas po explozi bomby v letadle, ve"after that bomb exploded in the aeroplane which had kterém letěl Colin Ross?"been carrying Colin Ross?"He looked enthusiastic. "Do you know, a lot of peopletold me they would join. It made them think, they said. Iasked Charles if they had really done anything about it,and he said yes, quite a few inquiries had come in. I saidthat as no one had been hurt, the bomb seemed to havedone the Fund a lot of good, and Charles was surprisedand said so it had."Charles had met the Duke through Rupert Tyderman.Rupert Tyderman had set off the bomb. If ever there wasa stone cold certainty, it was that Charles Carthy-Toddwas the least surprised on earth that cash had followedcombustion. He had reckoned it would. He had reckonedright."Charles sent out a pamphlet urging everyone to insureagainst bombs on the way home," I said. The Dukesmiled."Yes, that's right. I believe it was very effective. Wethought, do you see, that as no one had been hurt, therewould be no harm in it.""And as it was Colin Ross who was on board, the bombincident was extensively covered on television and in thenewspapers… and had a greater impact on your Fund thanhad it been anyone else." The Duke's forehead wrinkled."I'm not sure I understand.""Never mind, sir. I was just thinking aloud.""Very easy habit to fall into. Do it myself, you know, allthe time."Carthy-Todd and Tyderman's second sabotage, I thoughtto myself, hadn't been as good. Certainly by attackingColin they'd achieved the same impact and national coverage,but I would have thought it was too obviouslyslanted at one person to have had much universal effect.Could be wrong though…"This has been the most interesting chat," said the Duke."But my dear fellow, the evening is passing. What was itthat you wanted to see me about?""Er…" I cleared my throat. "Do you know, sir, I'd verymuch like to meet Mr. Carthy-Todd. He sounds a most goahead,enterprising man."The Duke nodded warmly."Do you know where I could find him?""Tonight, do you mean?" He was puzzled."No, sir. Tomorrow will do.""I suppose you might find him at our office. He's sure tobe there, because he knows I will be calling in myself.Warwick races, do you see?""The Accident Fund office… is in Warwick?""Of course.""Silly of me," I said. "I didn't know."The Duke twinkled at me. "I see you haven't joined theFund.""I'll join tomorrow. I'll go to the office. I'll be at Warwicktoo, for the races.""Great," he said. "Great. The office is only a few hundredyards from the racecourse." He put two fingers into aninside pocket and brought out a visiting card. "There youare, my dear chap. The address. And if you're there aboutan hour before the first race, I'll be there too, and you canmeet Charles. You'll like him, I'm sure of that.""I'll look forward to it," I said.I finished my whisky and stood up."It was kind of you to let me come… and I think your"Ano, to byste se divil, kolik lidí tehdy projevilo zájem opojištění, prý je ta záležitost postrašila. Zeptal jsem sepotom Charlese, jestli se ti lidé skutečně ukázali a on misdělil, že dostal řadu nových přihlášek. Já mu na to řekl,že ta bomba vlastně našemu podniku posloužila, a přitomse nikomu nic nestalo… Charles povídal, že si to předtímneuvědomil, ale že mám pravdu."Charlese představil vévodovi Rupert Tyderman. RupertTyderman odpálil bombu. Bylo nad slunce jasné, žeCharles byl první, kterého napadlo, že po výbuchu bombybude následovat výbuch zájmu o pojistku a přiliv peněz.Počítal s tím. Počítal správně."Charles rozeslal leták, ve kterém vybízel publikum, abyse pojistilo proti bombám na cestě domů," poznamenaljsem. Vévoda se usmál."Ano, máte pravdu. Myslím, že to mělo úspěch. Řeklijsme si, že na tom není nic zlého, když to použijeme, kdyžse tehdy nikomu nic nestalo.""Ano, a díky tomu, že při tom letu byl na palubě letadlaColin Ross, zabývala se tou záležitostí televize i tisk… atím větší zájem byl o vaše pojištění." Vévoda se zatvářilustaraně. "Obávám se, že vám nerozumím.""Odpusťte, to nic, myslel jsem nahlas.""Ano, ano, to si člověk snadno navykne, sám to takyčasto dělám."Říkal jsem si, že ta druhá sabotáž pánů Carthy Todda aTydermana už nebyla tak zdařilá. To, že zase napadliColina Rosse jim sice zajistilo celostátní zájem, ale nadruhé straně, cílené útoky na jednu osobu… a tak se tojistě veřejnosti jevilo… nemohly mít takový psychologickýúčinek… ačkoli, kdoví…"Moc pěkně jsme si popovídali," řekl vévoda. "Ale časutíká, příteli. Proč jste vlastně se mnou chtěl hovořit?""Já…" odkašlal jsem si. "Chtěl jsem vás požádat, jestlibyste mi nemohl umožnit, abych se seznámil osobně spanem Carthy Toddem, musí to být neobyčejně zajímavý,podnikavý člověk."Vévoda nadšeně přikyvoval."Můžete mi poradit, kde bych ho našel?""Myslíte teď hned?" Díval se zmateně."Ne, to ne, stačí třeba zítra.""Našel byste ho v naší kanceláři, určitě tam bude, budena mě čekat, řekl jsem mu, že se tam zastavím, jedu doWarwicku na dostihy.""Vy máte kancelář ve Warwicku?""Jistě.""Vidíte, jak jsem hloupý, nenapadlo mě to."Vévoda se usmál. "Teď jste se prozradil! Vy jste se ještěu nás nepojistil!""Pojistím se zítra. Jedu taky do Warwicku na dostihy azastavím se ve vaší kanceláři.""Výborně, výborně. Kancelář je pár kroků od závodiště."Zalovil ve vnitřní kapse a vytáhl navštívenku. "Tady tomáte, příteli, tady máte adresu. Pokud byste přišel takhodinku před prvním dostihem, zastihnete mě tam.Představím vás Charlesovi. Určitě se vám bude líbit,zaručeně.""Budu se těšit," řekl jsem.Dopil jsem whisky a vstal."Byl jste tuze hodný, že jste si na mě udělal čas… a vaše96

trains are absolutely splendid…"His face brightened. He escorted me all the way down tothe front door, talking about young Matthew and the plansthey had for the holidays. Would I fix Matthew's flight forThursday, he asked. Thursday was Matthew's birthday. Hewould be eleven."Thursday it is," I agreed. "I'll do it in the evening, ifthere a charter fixed for that day.""Most good of you, my dear chap."I looked at the kind, distinguished, uncomprehendingface. I knew that if his partner Charles Carthy-Toddskipped with the accumulated premiums before paying outthe Newmarket widows, as I was privately certain hewould, the honourable Duke of Wessex would meet everypenny out of his own coffers. In all probability he couldafford it, but that wasn't the point. He would be hurt andbewildered and impossibly distressed at having been tangledup in a fraud, and it seemed to me especially viciousthat anyone should take advantage of his vulnerable simplicityand goodness.Charles Carthy-Todd was engaged in taking candy from amentally r6tarded child and then making it look as thoughthe child had stolen it in the first place. One couldn't helpbut feel protective. One couldn't help but want to stop it.I said impulsively, "Take care of yourself, sir.""My dear chap… I will."I walked down the steps from his front door towardsHoney's Mini waiting in the drive, and looked back towhere he stood in the yellow oblong of light. He waved ahand gently and slowly closed the door, and I saw fromhis benign slightly puzzled expression that he was still notquite sure why I had come.It was after one o'clock when I got back to the caravan.Tired, hungry, miserable about Nancy, I still couldn't stayasleep. Three o'clock, I was awake again, tangling thesheets as if in fever. I got up and splashed my itchingeyes with cold water lay down, got up, went for a walkacross the airfield. The cool starry night came through myshirt and quietened my skin but didn't do much for thehopeless ache between my ears.At eight in the morning I went to fetch Honey, filling hertank with the promised petrol at the nearest garage.She had made a gallon or two on the deal, I calculated.Fair enough. What was not fair enough, however, wasthe news with which she greeted me. "Colin Ross wantsyou to ring him up. He rang yesterday evening about halfan hour after you'd buzzed off?""Did he say… what about?""He did ask me to write you a message, but honestly, Iforgot. I was up in the tower until nine, and then Unclewas impatient to get home, and I just went off with himand forgot all about coming down here with the message…and anyway, what difference would a few hours make?""What was the message?""He said to tell you his sister didn't meet anyone calledChanter at Liverpool. Something about a strike, and thisChanter not being there. I don't know… there were twoaircraft in the circuit and I wasn't paying all 238 f thatmuch attention. Come to think of it, he did seem prettyanxious I should give you the message last night, but likeI said, I forgot. Sorry, and all that. Was it important?"I took a deep breath. Thinking about the past night, Icould cheerfully have strangled her."Thanks for telling me."She gave me a sharp glance."You looked bushed. Have you been making love allnight? You don't look fit to fly.""Seldom felt better," I said with truth. "And no, I haven't."vláčky jsou ohromné…"Rozzářil se. Doprovodil mě až dolů k hlavnímu vchodu acestou hovořil o malém Mattovi, a jaké mají oba plány naprázdniny. Ptal se, jestli bych nemohl vzít Matta navyhlídkový let ve čtvrtek, protože ve čtvrtek bude mítnarozeniny. Bude mu jedenáct."Dobře, tak tedy ve čtvrtek." Přikývl jsem. "A kdybychměl náhodou během dne nějaký let, tak to provedemevečer.""To je od vás velmi laskavé, příteli."Podíval jsem se do jeho vážných, vlídných, nechápavýchočí. Byl jsem skálopevně přesvědčen, že jestli jehopartner pan Charles Carthy Todd uteče s nahromaděnýmipenězi z prémií ještě než bude muset vyplatitnewmarketské vdovy a já ani vteřinu nepochyboval o tom,že to udělá zaplatí plnění do posledního pětníku váženývévoda z Wessexu z vlastní kapsy. Ne že by si to nemohldovolit, o to nešlo. Ale byl by úplně zmatený, zděšený anešťastný z toho, že se zapletl do podvodu. Přišlo mistrašně kruté, že někdo mohl takhle zneužít jeho důvěry,dobroty a prostoty.Charles Carthy Todd bral hračky duševně opožděnémudítěti a přitom chtěl vzbudit zdání, že dítě hračky ukradlo.Člověk to přece nemohl tak nechat, musel něcopodniknout."Buďte na sebe opatrný, pane," řekl jsem."Jistě příteli, jistě."Sešel jsem po schodišti u hlavního vchodu a zamířil kvozu. Otočil jsem se. Stál v obdélníku světla, kterédopadalo z haly. Zamával a zvolna zavíral dveře. Tvářil sevlídně a trochu zmateně a já věděl, že ještě uvažuje otom, proč jsem za ním vlastně přijel.Do maringotky jsem se dostal až asi v jednu hodinu. Byljsem hladový, unavený, nešťastný kvůli Nancy a nemohljsem spát. Ve tři hodiny jsem se vzbudil, zpocený,prostěradlo zmuchlané. Vstal jsem a opláchl si očistudenou vodou. Zase jsem si lehl, zase jsem vstal, šel seprojít. Studený vzduch jasné noci mě trochu zchladil, aleneutěšil, ani neutišil bolest hlavy.V osm ráno jsem natankoval u nejbližší pumpy a dojelpro Honey. Spočítal jsem si, že na benzínu dost vydělala,ale to bylo samozřejmě správné.Já však nevydělal na tom, co udělala ona."Máte volat Colina Rosse," hlásila. "Volal včera večer,hned jak jste odjel.""Neřekl… nevzkázal nic?""Požádal mě, abych vám napsala vzkaz, ale abych pravduřekla, úplně jsem pak na to zapomněla. Byla jsem až dodevíti ve věži a potom strýc spěchal domů, tak jsem s nímhned odjela a zapomněla jsem vám ten vzkaz donést…ostatně, šlo jenom o několik hodin zpoždění, to snad bylojedno, ne?""Pamatujete si ten vzkaz?""Měla jsem vám vyřídit, že se jeho sestra nesetkala snějakým Chanterem v Liverpoolu. Říkal něco o stávce a žetam ten Chanter nebyl. Hlídala jsem právě dvě letadla, takjsem nedávala moc pozor. Teď si ale vzpomínám, že dostnaléhal, abych vám ten vzkaz předala ještě v noci. Jenžejá na to prostě zapomněla. Tak se nezlobte. Bylo to takdůležité?"Zhluboka jsem se nadýchl. Když jsem si vzpomněl nauplynulou noc, měl jsem sto chutí milou Honey uškrtit."Děkuju za vyřízení."Pátravě se na mě podívala."Vypadáte mizerně. To jste se miloval celou noc? Řeklabych, že dnes nebudete moc lítat.""Cítím se skvěle," řekl jsem podle pravdy, "a tu noc jsemnepromiloval."97

"Save yourself for me.""Šetřete se pro mě.""Don't bank on it.""Radši s tím nepočítejte.""Louse.""Mizero."When I rang Colin's number from the telephone in thelounge it was Midge who answered. The relief in her voiceZavolal jsem Colinovi. Telefon vzala Midge. Poznal jsempodle hlasu, jak se jí ulevilo, skoro tolik jako mně.was as overwhelming as my own."Matt…" I could hear her gulp, and knew she was fightingagainst tears. "Oh, Matt… I'm so glad you've rung. Shedidn't go after Chanter. She didn't. It's all right. Oh dear…just a minute…""Matte…" polkla. Tušil jsem, že má slzy na krajíčku. "Ach,Matte! Jsem hrozně ráda, že voláš. Nancy přece jen nejelaza Chanterem, vůbec ne. Je to všechno v pořádku. Já…počkej chvíli…"She sniffed and paused, and when she spoke again she Vysmrkala se a na chvíli se odmlčela. Pak se už ovládala.had her voice under control."She rang yesterday evening and we talked to her for along time. She said she was sorry if she had upset us, shehad really left because she was so angry with herself, sohumiliated at having made up such silly dreams aboutyou… she said it was all her own fault, that you hadn'tdeceived her in any way, she had deceived herself… shewanted to tell us that it wasn't because she was angrywith you that she ran out, but because she felt she hadmade such a fool of herself… Anyway, she said she hadcooled off a good deal by the time her train got to Liverpooland she was simply miserable by then, and then"Volala včera večer, mluvili jsme s ní strašně dlouho. Mocse omlouvala za to, že nás tak postrašila a vyplašila.Odešla prý hlavně proto, že měla na sebe vztek, připadalasi pitomá, že si kolem tebe navymýšlela různé sny…říkala, že za to může sama, že jsi ji nijak nepodvedl,podvedla se sama… chtěla nám říct, že neutekla proto, žeby se na tebe zlobila, zlobila se na sebe, protože bylahusa a udělala scénu… Říkala, že než dojela do Liverpoolu,tak že se jí to rozleželo v hlavě a že byla strašněnešťastná, a pak, když tam Chanter nebyl, protože tambyla ta stávka, tak byla vlastně ráda.when she found Chanter had gone away because of thestrike she said she was relieved, really.Chanter's landlady told Nancy where he had gone…somewhere in Manchester, to do a painting of industrialchimneys, she thought… but Nancy decided it wasn'tChanter she wanted… and she didn't know what to do, shestill felt muddled… and then outside the art school shemet a girl who had been a student with us in London. Shewas setting off for a camping holiday near Stratford and…well… Nancy decided to go with her. She said a few days'peace and some landscape painting would put her right…so she rang up here and it was our cleaning woman whoanswered… Nancy swears she told her it was Jill she wasChanterova bytná řekla Nancy, kam jel… je prý někde vManchesteru a maluje tam tovární komíny… ale Nancy serozhodla, že žádného Chantera nechce… nevěděla ale, codělat… byla ještě rozčilená a zmatená… no, a potom předtou školou potkala jednu dívku, která s námi studovala vLondýně. Ta se chystala tábořit někde u Stratfordu, no… aNancy se rozhodla, že pojede s ní. Řekla si, že jí pár dníklidu a malování v přírodě určitě jen prospěje… takzavolala domů, jenže my tu nebyli a brala to uklízečka.Nancy přísahá, že jí řekla že je s Jill, ne s Chanterem,jenže to nám paní Williamsová nevyřídila…"with, and not Chanter, but of course we never got thatpart of the message…"She stopped, and when I didn't answer immediately shesaid anxiously, "Matt, are you still there?"Odmlčela se. Když jsem se neozýval, úzkostlivě sezeptala: "Matte, jsi tam ještě?""Yes.""Ano.""You were so quiet.""Nebylo tě slyšet.""I was thinking about the last four days." "Vzpomínal jsem na poslední čtyři dny."Four wretched, dragging days. Four endless grinding Čtyři zoufalé, nekonečné dny. A ona nakonec snights. All unnecessary. She hadn't been with Chanter atall. If she'd suffered about what she'd imagined about me,so had I from what I'd imagined about her. Which madeChanterem vůbec nebyla. Jestli ji trápily falešné představyo mně, mě zase trápily falešné představy o ní. Byli jsme sikvit.us, I guessed, about quits."Colin told her she should have asked you about thatcourt case instead of jumping to conclusions," Midge said."Colin jí řekl, že se tě měla na ten tvůj soud napředzeptat, než se začala rozčilovat," řekla Midge."She didn't jump, she was pushed.""Yes. She knows that now. She's pretty upset. She doesn'treally want to face you at Warwick… after making sucha mess of things…""Sama se nerozčílila, k tomu ji dovedl ten chlap.""Já vím, ona si to teď taky uvědomuje a hrozně ji to mrzí.Bojí se ti podívat do očí… až se ve Warwicku setkáte…když to všechno tak zpatlala…""I shan't actually slaughter her." "Přece ji proto nezabiju."She half laughed. "I'll defend her. I'm driving over with Rozesmála se. "Já ji budu bránit, jedu s Colinem, takže těColin. I'll see you there too."tam taky uvidím.""That's marvellous.""Výborně!""Colin's out on the gallops just now. We're setting off afterhe's come in and had something to eat."ihned vyrazíme.""Colin je teď venku. Jakmile se vrátí, tak se najíme a"Tell him to drive carefully. Tell him to think of Ambrose." "Řekni Colinovi, ať jede opatrně. Připomeň mu, co sestalo Ambrosovi.""Yes… Isn't it awful about that crash?""To ano… to bylo hrozné, to neštěstí.""Have you heard what happened, exactly?""Víš nějaké podrobnosti, jak se to vlastně stalo?""Apparently Ambrose tried to pass a slow lorry on a bend "Ambrose prý předjížděl v zatáčce náklaďák a proti němuand there was another one coming the other way… he ran vyrazil další… vrazil přímo do něho… jeden z těchinto it head on and one of the lorries overturned and náklaďáků se převrátil a spadl na vůz, ve kterém jeli ticrushed another car with three stable lads in it. There's stájníci. Dnes o tom byl článek ve Sportovním životě."quite a lot about it in today's Sporting Life.""I expect I'll see it. And Midge… thank Colin for his message"To si přečtu. A Midge… poděkuj Colinovi za ten včerejšílast night."vzkaz.""I will. He said he didn't want you to worry any longer. "Vyřídím. Říkal, že nechce, aby ses ještě zbytečně trápil.98

He seemed to think you were almost as worried about heras we were."Měl dojem, že ti to dělá skoro tak velké starosti jakonám.""Almost," I agreed wryly. "See you at Warwick." "Skoro," řekl jsem trpce. "Tak na shledanou veWarwicku."CHAPTER FOURTEEN 14Honey had arranged for me to fly a Mr. and Mrs. Whiteknightand their two Young daughters down to Lydd,where the daughters were to meet friends and leave onthe car air ferry to Le Touquet for a holiday France. Afterwaving the daughters off the Whiteknights wanted to beltback to see their horse run in the first race at Warwick,which meant, since there was no racecourse strip, landingat Coventry and hailing a cab.Accordingly I loaded them up at Buckingham and pointedthe nose of the Six towards Kent. The two daughters,about fourteen and sixteen, were world-weary and disagreeable,looking down their noses at everything withingrained hostility. Their mother behaved to me with thecool graciousness of condescension, and autocraticallybossed the family. Mr. White-knight, gruff, unconsulted, adowntrodden universal provider, out of habit brought upthe rear.At Lydd, after carrying the daughters' suitcases unthankedinto the terminal, I went back to the Six to waitthrough the farewells. Mr. Whiteknight had obligingly lefthis Sporting Life on his seat. I picked it up and read it.There was a photograph of the Ambrose crash. The usualmangled metal, pushed to the side of the road, patheticresult of impatience.I turned to the middle page, to see how many races Colinwas riding at Warwick. He was down for five, and in mostof them was favourite.Alongside the Warwick programme, there was an advertisementin bold black letters."Colin Ross has insured with us. Why don't you?"Underneath in smaller type it went on, "You may not belucky enough to survive two narrow escapes. Don't chanceit. Cut out the proposal form printed below and send itwith five pounds to the Racegoers' Accident Fund, AvonStreet, Warwick. Your insurance cover starts from themoment your letter is in the post."Honey mi oznámila, že poletím s nějakými manželiWhiteknightovými a jejich dcerami do Lyddu. Tam měli naslečny dcery čekat přátelé, se kterými měly letět linkou doFrancie, do Le Touquet na prázdniny. Jakmile se rozloučí sdcerami, chtěli se Whiteknightovi rychle dostat doWarwicku, kde jim v prvním dostihu běžel kůň. Protože veWarwicku nebyla přistávací plocha, znamenalo to, že sibudu muset sednout v Coventry a že odtamtud pojedemetaxíkem.Naložil jsem je v Buckinghamu a namířil na Kent. Dcery,jedna šestnáctiletá, druhá čtrnáctiletá, byly znuděné,nafoukané, nepříjemné slečny, které nad vším ohrnovalynos. Matka se ke mně chovala s chladnou nadřazeností arodinu sekýrovala. Pan Whiteknight byl mrzutý, utlačený,ušlápnutý otec, dobrý jen k tomu, aby vydělával.V Lyddu jsem slečnám odnesl kufr do letištní budovy. Aninepoděkovaly. Zatímco se rodina loučila, vrátil jsem se kesvé šestce. Pan Whiteknight tam laskavě zapomněl nasedadle Sportovní život. Přečetl jsem si článek oAmbrosově havárii a prohlédl fotografie. Byla na nichobvyklá změť zohýbaného, rozdrceného, zkroucenéhoplechu, smutný výsledek lidské netrpělivosti.Podíval jsem se na prostřední stránku, chtěl jsem vědět,kolik dostihů Colin ve Warwicku jede. Byl uveden v pěti,většinou jako favorit.Hned vedle dostihového programu byl nápadný inzerát."Colin Ross se u nás pojistil. Proč ne vy?"Pod tím bylo vytištěno drobnějším písmem: "Vy možnánebudete mít tolik štěstí, abyste dvakrát o vlásek uniklismrti. Neriskujte. Vystřihněte formulář, který najdete podtímto textem, vyplňte, přiložte šek na pět liber a všepošlete na adresu: Dostihové pojištění, Avon Street,Warwick. Budete pojištěni od okamžiku, kdy hodíte dopisdo schránky."I put the paper down on my knee, looked into space, and Odložil jsem noviny a zahleděl se do dálky.sucked my teeth.Major Tyderman had told Annie Villars that he and a Major Tyderman řekl Annii Villarsové, že má partnera, spartner of his had something going for them that would kterým vymyslel plán, na němž určitě zbohatnou. Anniemake them rich. She had thought he meant control of myslela, že jde o Rudimentse, jednalo se však o něcoRudiments, but of course it hadn't been that. The manoeuvringzcela jiného. K manévrování s koněm došlo jenom proto,with Rudiments had come about simply be-že Tyderman nemohl odolat žádné příležitosti k menšímucause Tyderman couldn't resist a small swindle on the podvodu, nemohl odolat dokonce ani tehdy, kdyžside, even when he was engaged in a bigger one.připravoval podvod veliký.Tyderman had got Annie to introduce him to the Duke sothat he in his turn could produce Carthy-Todd. Goldenbergwas incidental, needed only for placing bets. Carthy-Toddwas central, the moving mind, the instigator. Everyoneelse, Tyderman, the Duke, Colin, Annie, my so all of uswere pieces on his chess-board, to be shoved around untilthe game was won.Clean up and clear out, that was how he must have decidedto play. He hadn't waited for the Fund to growslowly and naturally, he'd blown up an aeroplane and usedColin Ross for publicity. He would only have stayed anywayuntil the claims began mounting, and if the crashvictims at Newmarket were in fact insured he would be offwithin the week. He would stay just long enough to collectthe crash-inspired rush of new premiums, and that wouldbe that. A quick transfer to a Swiss bank. A one way ticketto the next happy hunting ground.Tyderman přiměl Annii, aby ho představila vévodovi, abysám mohl uvést na scénu Carthy Todda. Goldenberg se dotoho připletl jen náhodně, potřebovali ho kvůli sázkám.Hlavní osoba byl Carthy Todd, on byl mozek a iniciátorcelého podniku. Všichni ostatní, Tyderman, vévoda, Colin,Annie i já, my všichni jsme byli jen figurky na šachovnici,se kterými hodlal strkat z místa na místo až do úplnéhovítězství.Určitě od začátku počítal s tím, že počká, až se penízesetřesou na hromadu, a pak zmizí. Nechtěl čekat, až seprémie pomalu, přirozenou cestou nahromadí, vyhodil dopovětří letadlo a Colina Rosse použil k tomu, aby získalzájem veřejnosti. Nechtěl se dlouho zdržovat.Předpokládal jsem, že jestli oběti neštěstí v Newmarketuopravdu uzavřely pojistku, zmizí Carthy Todd nejpozdějido týdne. Počká jen na hlavní příval nových prémií, kterýzpráva o havárii jistě vyvolá, a pak rychle pryč. Penízepřevede do některé švýcarské banky a sám se přesune do99

jiného revíru.I didn't know how to stop him. There would be no proofthat he meant to defraud until after he'd done it. I couldproduce nothing to back up my belief. No one was goingto lurch into drastic action on what was little more than aNevěděl jsem, jak mu to překazit. Nikdo ho nemohlnařknout z defraudace, když se jí ještě nedopustil a jáneměl žádný důkaz, který by podpořil mou teorii. Nazákladě pouhého dohadu se nikdo k žádné pořádné akciguess. I could perhaps telephone to the Board of Trade… neodhodlá. Mohl bych možná zatelefonovat nabut the Board of Trade and I were hardly on speakingterms. The tall man might listen. He had, after all, onceasked for my thoughts. Maybe the aircraft section had ahotline to the insurance section. And maybe not.ministerstvo… jenže moje vztahy k ministerstvu nebylyzrovna nejlepší. Ten vysoký člověk by mě možná vyslechl,před časem mě přece dokonce požádal, abych mu řekl,jestli na něco přijdu. Možná že odbor letecké dopravy mápřímé spojení s odborem pojišťovnictví. Možná taky že ne.With a sigh I folded up Mr. White knight's newspaper andglanced again at the crash on the front page. Down in onecorner in the left-hand column, beside the account of theaccident, a paragraph heading caught my eye.Vzdychl jsem a sáhl znovu po novinách. Prohlížel jsem sifotografii srážky na první stránce. Náhle mi padl do okatitulek, skoro na konci sloupce v levém rohu stránky, hnedvedle článku o havárii:TYDERMAN, it said. I read the dry meagre linesunderneath with a vague and then mounting feeling ofalarm.Titulek byl stručný TYDERMAN. Se vzrůstajícím neklidemjsem rychle přelétl těch pár řádek pod nadpisem. Dostaljsem strach."A man believed to be Major Rupert Tyderman was founddead early yesterday beside the main London to SouthWales railway line, between Swindon and Bristol. Hisdeath, at first attributed to a fall from a train, was laterestablished as having been the result of a stab wound.The police, who had wanted to interview Major Tyderman,are making inquiries.""U hlavní rychlíkové trati z Londýna do Jižního Walesu,mezi Swindonem a Bristolem, byla nalezena mrtvolamuže, jehož totožnost nebyl dosud potvrzena, ale který jepokládán za majora Ruperta Tydermana. Za příčinu smrtibyl původně považován pád z jedoucího vlaku, při bližšímohledání však bylo zjištěno, že jde o vraždu. Mrtvola mělabodnou ránu nožem v zádech. Případ vyšetřuje policie,která po majoru Tydermanovi pátrala."The Whiteknight parents were walking back across theapron by the time I'd decided what to do. They were displeasedwhen I met them and said I was going to make atelephone call. There wasn't time, they said.Když jsem se konečně rozhodl, co udělám, vraceli seprávě Whiteknightovi k letadlu. Oznámil jsem jim, že siještě musím jít zatelefonovat, tvářili se rozladěně, prývelmi spěchají."Check on the weather," I lied."Musím se zeptat na počasí," vymlouval jsem se.They looked up at the hazy heatwave sky and gave medeservedly bitter looks. All the same, I went on my way.Podívali se výmluvně na rozpálenou modrou oblohu azatvářili se kysele. Odešel jsem.The Duke's polite manservant answered.V telefonu se mi ozval vévodův zdvořilý sluha."No, Mr. Shore, I'm very sorry, His Grace left for Warwickhaft an hour ago.""Je mi líto, pane, ale Jeho Milost odjela do Warwicku nadostihy, může to být tak půl hodiny.""Was young Matthew with him?""Prosím vás, jel s ním malý Matthew?""Yes, sir.""Ano pane.""Do you know if he was planning to go to the Acci dentFund office before he went to the racecourse?""A nevíte, prosím vás, jestli se chystal zajít do kancelářepojišťovny ještě než dostihy začnou?""I believe so, sir. Yes." "Domnívám se že ano, pane, ano."I put the receiver down, feeling increasingly fearful.Rupert Tyderman's death put the game into a differentleague. Lives had been at risk before, in the aeroplanesPoložil jsem telefon. Měl jsem čím dál tím větší strach.Smrt Ruperta Tydermana stavěla všechno do zcela jinéhosvětla. Až dosud, při obou sabotážích letadel, Carthy Toddthe basic callousness was there but on those occasions životy jen riskoval. Jistě, bylo to bezohledné athe intention had been expressly not to kill. But now, ifCarthy-Todd had decided to clear up behind him… if Tyderman'sblunder with Nancy's aeroplane, which had ledto his uncovering, had also led directly to his death… ifCarthy-Todd had stopped Tyderman giving evidenceagainst him… then would he, could he possibly, also killthe simple, honest, truth-spilling Duke…?nebezpečné, ale cílem obou akcí nebylo někoho zabít. Aleteď, když se Carthy Todd rozhodl, že za sebou smažestopy… když Tydermanův přehmat s Nancyiným letadlem,který ho vyzradil, stačil k tomu, aby na něho přivolalsmrt… Carthy Todd se postaral, aby proti němu Tydermannemohl svědčit… Byl by schopen, odhodlal by se zabít takyprostého, poctivého, pravdomluvného vévodu…?He wouldn't, I thought coldly. He couldn't. I didn't con-To by snad nemohl udělat, říkal jsem si, to snad ne.vince myself one little bit.The Whiteknights had no cause for complaint about thespeed at which I took them to Coventry, though they consentedonly with bad grace when I asked to share theirtaxi to the races. I parted from them at the main gate andwalked back towards the town centre, looking for the officeof the Accident Fund. As the Duke had said, it wasn'tfar less than a quarter of a mile.It was located on the first floor of a small moderately wellkept town house which fronted straight on to the pavement.The ground floor seemed to be uninhabited, but themain door stood open and a placard on the wall just insideannounced:Racegoers' Accident Fund. Please walk up.I walked up. On the first landing there was a wash room,a secretary's office, and, at the front of the house, a doorwith a Yale lock and a knocker in the shape of a horse'shead. I flipped the knocker a couple of times and the doorcame abruptly open.Nepodařilo se mi sama sebe přesvědčit.Cestou do Coventry si Whiteknightovi určitě nemohlistěžovat, že letím pomalu. Když jsme přistáli, poprosiljsem je, jestli se s nimi mohu svézt taxíkem. Souhlasilibez velkého nadšení. Rozešli jsme se u hlavní brány a jáse vrátil do města hledat kanceláře pojišťovny. Vévodaměl pravdu, nebylo to daleko, ani ne čtvrt míle.Kanceláře byly v malém, dobře udržovaném měšťanskémdomě. Na první pohled se zdálo, že v přízemí nikdo není,ale hlavní vchod byl otevřen a vedle něho na zdi byl velikýpoutač, na kterém stálo:Dostihové pojištění. Vstupte, prosím.Vstoupil jsem. V přízemí byla koupelna, toalety, místnostpro sekretářku a naproti, směrem do ulice byly dveře sklepátkem ve tvaru koňské hlavy. Několikrát jsem mírnězaklepal a dveře se zprudka otevřely.100

"Hello," said young Matthew, swinging it wide. "Unclewas just saying you would miss us. We're just going alongto the races.""Come along in, my dear chap," said the Duke's voicefrom inside the room.I stepped into the office. At first sight a plushy one wallto wall plum coloured carpet, but of penny-pinching quality,two fat looking easy chairs with cheap foam seats, apair of shoulder high metal filing cabinets and a modernafrormosia desk. The atmosphere of a solid, sober, longestablished business came exclusively from the good proportionsof the bay windowed room, the mouldings roundthe nineteenth-century ceiling, the carved wood and marbleslab of the handsome fireplace, and some dark old giltframed oils on the walls. The office had been chosen withgenius to convince, to reassure, to charm. And as clientsof insurance companies seldom if ever visited its office,this one must have been designed to convince, to reassure,to charm only the Duke himself.The Duke introduced me to the man who had been sittingand who now stood behind the desk."Charles Carthy-Todd… Matthew Shore."I shook his hand. He'd seen me before, as I'd seen him.Neither of us gave the slightest sign of it. I hoped he hadnot distinguished in me the minute subsidence of tensionwhich I saw in him. The tension I felt hadn't subsided inthe slightest.He was all the Duke had said: a man with good presence,good voice, a thorough-going public school gent. He wouldhave had to have been, to net the Duke and there were allthose silver framed photographs, which the Duke hadmentioned, standing around to prove it.He had dark hair with the merest sprinkling of grey, acompact little moustache, pinkish tan, slightly oily-lookingskin, and heavy black-framed glasses assisting his greyish-blueeyes.The Duke was sitting comfortably in an armchair in thebay window, his splendid head haloed by the shining daybehind. His knees were crossed, his hands relaxed, and hewas smoking a cigar. From his general air of pleased wellbeing,it was easy to see the pride he held in his beautifulbenevolent fund. I wished sincerely for his sake that hewasn't going to have to wake up.Charles Carthy-Todd sat down and continued with whathe had been going to do when I arrived, offering youngMatthew a piece of chocolate-covered orange peel from ahalf-empty round red and gold tin. Matthew took it,thanked him, ate it, and watched him with anxious reserve.Like the Duke, I trusted young Matthew's instinct.All too clearly, it had switched to amber, if not to red. Ihoped for all our sakes that he would have the good mannersto keep quiet."Give Matthew a proposal form, Charles," the Duke saidcontentedly. "That's what he's come for, you know, to jointhe Fund."Carthy-Todd obediently rose, crossed to the filing cabinet,pulled open the top drawer, and lifted out two separatesheets of paper. One, it appeared, was the proposalform the other, a lavishly curlicued certificate of insurance.I filled in the spaces on the ultra-simple proposalwhile Carthy-Todd inscribed my name and number on thecertificate then I handed over a fiver, which left me withenough to live on cornflakes until pay day, and the transactionwas complete."Take care of yourself now, Matt," joked the Duke, and Ismiled and said I would.The Duke looked at his watch."Good gracious?" He stood up. "Come along now, everybody.Tune we went along to the racecourse. And no moreexcuses, Charles, I insist on you lunching with me." To me"Dobrý den," vítal mě malý Matt a otevřel dveře dokořán."Strýc už měl strach, že se mineme, chceme už jít nadostihy.""Jen pojďte dál, příteli, pojďte dál," ozval se vévoda.Vstoupil jsem do kanceláře, zařízené s předstíranounádherou. Podlahu ode zdi ke zdi zakrýval tlustýšvestkově modrý koberec, na kterém bylo při bližšímnahlédnutí vidět, že nebyl tak drahý, jak vypadal. Pak tamstála dvě veliká, těžká čalouněná křesla, vycpaná lacinýmmolitanem, moderní psací stůl a u zdi registratury.Atmosféru důstojného, solidního podniku dodávalykanceláři jen výborné proporce místnosti, krásné, širokéokno, štukový strop z devatenáctého století, dobřezarámované oleje na stěnách, vyřezávané dřevěnétáflování a mramorové obložení kolem pěkného krbu.Místnost vybral nesmírně chytře, působila hezky adůstojně. Efekt jistě nebyl vypočítaný na klienty, ti sempřicházeli jen výjimečně, prostředím měl být okouzlensám vévoda.Vévoda mé představil muži, který se zdvihl od psacíhostolu."Charles Carthy Todd… Matthew Shore."Potřásli jsme si rukou. Neviděli jsme se poprvé, ale anijeden ani druhý jsme to nedali najevo. Tiše jsem doufal,že si Carthy Todd nepovšiml, jak jsem se připředstavování zarazil, podobně jako on. Byl jsem napjatýjak struna.Vypadal přesně tak, jak ho vévoda popsal: důstojný, mělpříjemný hlas a budil dojem vzdělaného člověka. Museltak působit, jinak by byl vévodu nezískal. Na zdech jsemzahlédl fotografie ve stříbrných rámečcích, které mělypotvrdit, že je opravdu takový, jak se jeví.Měl nepatrně prošedivělé tmavé vlasy, hustý malý knír,byl mírně do růžova opálený a pleť měl lesklou, mastnou.Na bledě modrých očích měl brýle se silnými skly.Vévoda si hověl v křesle u okna, šedé vlasy mu zářily veslunci. Seděl pohodlně, nohu přes nohu, jednu rukuopřenou o opěradlo, ve druhé doutník. Vyzařovala z něhospokojenost a pýcha, byl hrdý na svůj důstojný,prospěšný podnik. Trápilo mě, že ho čeká tak ošklivézklamání.Carthy Todd se znovu posadil za psací stůl a pokračoval včinnosti, kterou jsem přerušil svým příchodem. Nabízelmalému Mattovi pomerančovou kůru v čokoládě zpoloprázdné zlatočervené plechovky. Matthew si kousekvzal, poděkoval, ale zatímco ukusoval, nedůvěřivě avyčkávavě pozoroval dárce. Důvěřoval jsem jeho instinktupodobně jako vévoda, viděl jsem jasně, že se mu v jehomalé hlavě rozsvítilo červené výstražné světlo, jen jsemdoufal, že je natolik moudrý a dobře vychovaný, aby tonedal najevo."Dejte prosím panu Shorovi přihlášku," řekl vévodaspokojeně. "Proto přišel, že? Chce se dát také pojistit."Carthy Todd poslušně vstal, přešel k registratuře, otevřeljednu zásuvku a vytáhl z ní dvě listiny. Jedna z nich bylapřihláška, druhá ozdobně vytištěná pojistka. Vyplnil jsemco bylo třeba na jednoduchém formuláři, zatímco CarthyTodd vepsal do pojistky pořadové číslo a moje jméno.Podal jsem mu pět liber. Z toho, co mi zbylo, jsem semohl do příštího platu živit jedině ovesnými vločkami."Tak, a teď na sebe dávejte pozor, Matte," zažertovalvévoda. Usmál jsem se a přikývl.Vévoda se podíval na hodinky."To to uteklo! Rychle, musíme jít, je nejvyšší čas,musíme na závodiště. Charlesi tentokrát bez milosti trvámna tom, že půjdete s námi a že společně poobědváme."101

he explained, "Charles very rarely goes to the races. Hedoesn't much care for it, do you see? But as the course isso very close…"Carthy-Todd's aversion to race meetings was to my mindcompletely understandable. He wished to remain unseen,anonymous, unrecognizable, just as he'd been all along.Charles would choose which meetings he went to verycarefully indeed. He would never, I imagined, turn upwithout checking with the Duke whether he was going tobe there too.We walked back 'to the racecourse, the Duke and Carthy-Todd in front, young Matthew and me behind. Young Matthewslowed down a little and said to me in a quiet voice,"I say, Matt, have you noticed something strange aboutMr. Carthy-Todd?"I glanced at his face. He was half anxious, half puzzled,wanting reassurance."What do you think is strange?""I've never seen anyone before with eyes like that."Obrátil se ke mně. "Charles zřídka chodí na dostihy,nebaví ho to. Ale když to má tady tak blízko…"Bylo mi zcela jasné, proč pan Carthy Todd o dostihynestojí. Přál si zůstat neznámý, neviditelný, anonymníjako až dosud. Jistě si velmi pečlivě vybíral, na kterédostihy jít může a na které ne, a jistě si ještě pečlivějiověřoval, bude-li tam vévoda.Šli jsme zpátky k závodišti, vévoda a Carthy Toddvpředu, malý Matthew a já za nimi. Matt zvolnil krok a tišese mě zeptal: "Prosím vás, Matte, nezdálo se vám napanu Carthy Toddovi něco divného?"Podíval jsem se na chlapce. Tvářil se rozpačitě austaraně, chtěl, abych ho uklidnil."Tobě se zdálo něco divného?""Já jsem ještě nikdy neviděl člověka s tak divnýmaočima."Děti jsou vynikající pozorovatelé. Matt si ihned povšimltoho, co já viděl jenom proto, že jsem to očekával.Children were incredibly observant. Matthew had seennaturally what I had known to look for."I shouldn't mention it to him. He might not care for it." "Já bych se o tom před panem Carthy Toddemnezmiňoval. Myslím, že by nebyl rád.""I suppose not." He paused. "I don't frightfully like him." "Asi ne," odmlčel se. "Mně se moc nelíbí.""Can see that.""Do you?""No,"! said.He nodded in satisfaction."I didn't think you would. I don't know why Uncle's sokeen on him. Uncle," he added dispassionately, "doesn'tunderstand about people. He thinks everyone is as nice ashe is. Which they're not.""How soon can you become his business manager?"He laughed."I know all about trustees. I've got them. Can't have thisand can't do that, that's all they ever say, Mother says.""Does your Uncle have trustees?""No, he hasn't. Mother's always beefing on about Unclenot being fit to control all that lucre and one day he'll investthe lot in a South Sea Bubble. I asked Uncle about itand he just laughed. He told me he has a stockbroker whosees to everything and Uncle just goes on getting richerand when he wants some money for something he justtells the stockbroker and he sells some shares and sendsit along. Simple. Mother fusses over nothing. Uncle won'tget into much trouble about money because he knowsthat he doesn't know about it, if you see what I mean?""I wouldn't like him to give too much to Mr. Carthy-Todd," I said.He gave me a flashing look of understanding."So that's what I felt… Do you think it would do any goodif I sort of tried to Put Uncle off him a bit?""Couldn't do much harm.""I'll have a go," he said. "But he's fantastically keen onhim." He thought deeply and came up with a grin. "I mustsay," he said, "that he has awfully good chocolate orangepeel."Annie Villars was upset about Kenny Bayst."I went to see him for a few moments this morning. He'sbroken both legs and his face was cut by flying glass. Hewon't be riding again before next season, he says. Luckilyhe's insured with the Racegoers Fund. Sent them a tenner,he told me, so he's hoping to collect two thousandpounds at least. Marvellous thing, that Fund.""Did you join?""I certainly did. After that bomb. Didn't know it wasRupert, then, of course. Still, better to do things at oncerather than put them off, don't you agree?""To vidím.""Vám se líbí?""Ne."Spokojeně přikývl."Já jsem si hned myslel, že se vám nebude líbit. Nevím,proč na něho strýc tak drží. Strýček se vůbec v lidechnevyzná," vykládal klidně, "on si myslí, že jsou všichnihodní tak jako on, jenže to oni nejsou.""Kdy budeš moct vzít jeho záležitosti do ruky ty?" zeptaljsem se.Dal se do smíchu."Já už o opatrovnících všechno vím, já je mám. To jepořád: 'To smíte, to nesmíte', k ničemu jinému nejsou,aspoň to říká maminka.""Má tvůj strýček taky opatrovníky?""Ne, nemá. Maminka sice pořád hubuje, že strýčeknemůže sám spravovat tolik peněz a že jednoho krásnéhodne všechno vrazí do nějakého nesmyslu… ale když jsemse na to strýčka ptal, tak se jenom smál. Že prý má mocdobrého makléře, který za něho všechno vyřizuje, a kdyžstrýc potřebuje na něco peníze, tak ten makléř jednodušeprodá nějaké papíry a peníze pošle. Je to prý úplnějednoduché. Maminka si dělá zbytečné starosti. Strýcžádnou hloupost s penězi nevyvede, protože ví, že se vnich nevyzná. Víte, jak to myslím?""No, já bych byl klidnější, kdyby nedával moc peněz panuCarthy Toddovi," podotkl jsem.S pochopením se na mě podíval."Právě, to mi vrtalo v hlavě… Myslíte, že by pomohlo,kdybych se pokusil ho od toho pána trochu odradit?""Určitě by to neuškodilo.""Tak já to zkusím," prohlásil. "Jenže když na něho strýctak drží!" Hluboce se zamyslel a pak se ušklíbl. "Má alestrašně dobrou pomerančovou kůru v čokoládě."Annii Villarsové dělal starosti Kenny Bayst. Byla celánešťastná."Byla jsem se na něho dnes ráno podívat, má obě nohyzlomené a obličej pořezaný od skla. Říká, že tuhle sezónuuž jezdit nebude. Naštěstí uzavřel tu novou pojistku,dvojnásobek. Říká, že zaplatil deset liber a že doufá, žedostane aspoň dva tisíce. To pojištění je výborná věc.""Taky jste se na to dala?""Jistě, hned po té explozi. Nevěděla jsem tehdy, že v tommá prsty Rupert. Takové věci je lepší udělat hned, to senemá odkládat, nemyslíte?"102

"Were Kitch and the stable lads insured too, do youknow?"She nodded."They were all Kitch's own lads. He'd advised them all tojoin. Even offered to deduct the premium from theirwages bit by bit. Everyone in Newmarket is talking aboutit, saying how lucky it was. All the stable lads in the townwho hadn't already joined are sending their rivers along inthe next few days."I hesitated."Did you read about Rupert Tyderman in the SportingLife?"A twinge of regret twisted her face her mouth for the firsttime since I had known her took on a soft curve that wasnot consciously constructed."Poor Rupert… What an end, to be murdered.""There isn't any doubt, then?"She shook her head."When I saw the report, I rang the local newspaper downat Kemble… that's where they found him. He was lying,they said, at the bottom of an embankment near a roadbridge over the railway. The local theory is that he couldhave been brought there by car during the night, and notfallen from a train at all…" She shook her head in bewilderment."He had one' stab wound below his left shoulder-blade,and he had been dead for hours when he wasfound."It took a good deal of lying-in-wait to catch the Dukewithout Carthy-Todd at his elbow, but I got him in theend."I've left my wallet in the Accident Fund office," I said."Must have left it on the desk when I paid my premium…Do you think, sir, that you could let me have a key, if youhave one, so that I can slip along and fetch it?""My dear chap, of course."He produced a small bunch from his pocket and sortedout a bright new yale."Here you are. That's the one.""Very kind, sir. I won't be long."I took a step away and then turned back, grinning, makinga joke."What happens, sir, if it's you who gets killed in a carcrash? What happens to the Fund then?"He smiled back reassuringly in a patting-on-the-shoulderavuncular manner."All taken care of, my dear chap. Some of the papers Isigned, they dealt with it. The Fund money would beguaranteed from a special arrangement with my estate.""Did Charles see to it?""Naturally. Of course. He understands these things, youknow."Between the Duke and the main gate a voice behind mecrisply shouted."Matt."I stopped and turned.It was Colin, hurrying towards me, carrying the saddlefrom the loser he'd partnered in the first race. "Can't stopmore than a second," he said. "Got to change for thenext. You weren't leaving, were you? Have you seeNancy?""No. I've been looking. I thought… perhaps…" He shookhis head. "She's here. Up there, on the balcony, withMidge." I followed where he was looking, and there theywere, distant, high up, talking with their heads together,two girls of one whole."Do you know which is Nancy?" Colin asked.I said without hesitation, "The one on the left.""Most people can't tell."He looked at my expression and said with exasperation,"If you feel like that about her, why the bloody hell don'tyou let her know? She thinks she made it all up… she's"Nevíte prosím vás, jestli byli Kitch a ti stájníci takypojištění?"Přikývla."Byli. To byli Kitchovi stájníci, všem poradil, aby pojistkuuzavřeli, dokonce jim nabídl, že by jim mohl prémiepostupně strhávat z platu. Celý Newmarket si o tompovídá, všichni říkají, jaké to bylo štěstí v neštěstí: Všichnichlapci ve městě si už taky chystají pět liber na prémie,dají se všichni pojistit, co nejdřív."Chvilku jsem váhal."Četla jste o Rupertu Tydermanovi ve Sportovnímživotě?"Poprvé, co jsem ji znal, jí rysy změkly a zjemnělyskutečným, neučeným smutkem."Chudák Rupert… taková hrozná smrt, vražda!""Je to tedy jisté?"Přikývla."Jakmile jsem si to přečetla v novinách, ihned jsemzavolala do redakce v Kemblu… tam ho našli. Ležel prýhod železničním náspem poblíž silničního mostu přes trať.Předpokládají, že ho někdo v noci přivezl autem, že vůbecz vlaku nevypadl…" Potřásla nechápavě hlavou. "Mělbodnou ránu pod levou lopatkou, a když ho našli, tak prýuž musel být dlouho mrtvý."Dalo mi velkou práci vyčíhat vévodu bez Carthy Toda vzávěsu. Nakonec se mi to podařilo."Prosím vás, zapomněl jsem ve vaší kanceláři náprsnítašku, asi jsem ji položil na stůl, když jsem platil prémii.Nemáte prosím klič, nemohl byste mi ho na chvíli půjčit,já bych si tam teď pro to skočil," požádal jsem ho."Ale jistě, příteli, beze všeho."Sáhl do kapsy, vytáhl svazek klíčů a jeden oddělil.Mosazný, lesklý, zářil novotou."Tady ho máte, je to určitě ten správný.""Moc děkuju a za chvíli vám klič vrátím."Obrátil jsem se k odchodu, ale pak jsem se vrátil."Co by se stalo," zeptal jsem se s úsměvem, jakobyžertem, "kdybyste se při nějaké havárii zabil vy? Co by sestalo s tím pojištěním?"Shovívavě se usmál."Nebojte se, o všechno je postaráno. Podepsal jsem protakový případ nějaké listiny. Kdyby se mi něco stalo, takby byl pojišťovací fond krytý z mé pozůstalosti.""To zařizoval Charles?""Ovšem, samozřejmě, on se v těchto záležitostech vyzná,víte."Když jsem docházel k hlavní bráně, ozvalo se za mnouvolání."Matte!"Zastavil jsem se a otočil.Spěchal ke mně Colin, pod paží sedlo koně, na kterémprohrál první dostih. "Musím hned běžet," říkal, "jdu sepřevlíct na příští dostih. Doufám, že neodcházíš. Už jsividěl Nancy?""Ne, díval jsem se po ní. Myslel jsem… nevěděl jsem…"Potřásl hlavou. "Je tu. Tamhle nahoře na tribuně, je tam sMidge." Podíval jsem se, kam ukazuje. Byly tam obě, zdálky vypadaly úplně stejné, povídaly si, hlavydohromady."Poznáš, která z nich je Nancy?" zeptal se Colin."Ta vlevo," odpověděl jsem bez váhání."Většina lidí by je nerozeznala."Když viděl, jak jsem se zatvářil, ztratil se mnoutrpělivost. "Proboha, když to s tebou vypadá takhle, takproč jí to sakra ne řekneš? Má pocit, že si to všechno jen103

trying to hide it but she's pretty unhappy.""She'd have to live on peanuts.""For crying out loud, what does that matter? You canmove in with us. We all want you. Midge wants you… andnow, not some distant time when you think you can affordit. Time for us is now, this summer. There may not bemuch after this." He hitched the saddle up on his arm andlooked back towards the weighing room. "I'll have to go.We'll have to talk later. I came after you now, though,because you looked as though you were leaving.""I'm coming back soon." I turned and walked along withhim towards the weighing room. "Colin… I ought to tellsomeone… you never know…" He gave me a puzzledglance and in three brief sentences I told him why theAccident Fund was a fraud, how he and the bomb hadbeen used to drum up business, and in what way Carthy-Todd was a fake.He stopped dead in his tracks. "Good God," he said. "TheFund was such a great idea. What a bloody shame."Saturday afternoon. The Board of Trade had gone hometo its lawn mowing and the wife and kids. I put down thetelephone and considered the police.The police were there, on the racecourse, all ready andable. But willing? Hardly. They were there to direct thetraffic a crime not yet committed would not shift them aninch. Both lots, if they believed me, might eventually arriveon Carthy-Todd's doorstep.By appointment, probably especially the Board of Trade.There would be no Carthy-Todd to welcome them in. Norecords. No Fund. Possibly no Duke… I always told myselfto stay out of trouble.Never listened.No clocks ticked in Carthy-Todd's office. The silence wasabsolute. But it was only in my mind that it was ominousand oppressive. Carthy-Todd was safe at the races and Ishould have a clear hour at least or so my brain told me.My nerves had other ideas.I found myself tiptoeing across to the desk. Ridiculous. Ihalf laughed at myself and put my feet down flat on thesoundless carpet. Nothing on the desk top except a blotterwithout blots, a tray of pens and pencils, a green telephone,a photograph of a woman, three children and adog in a silver frame, a desk diary, closed, and the redand gold tin of chocolate orange peel.The drawers contained stationery, paper clips, stamps,and a small pile of the 'insure against bombs on the wayhome' brochures. Two of the four drawers were completelyempty.Two filing cabinets. One unlocked. One locked. The top ofthe three drawers of the unlocked cabinet contained thepackets of proposal forms and insurance certificates, anda third packet containing claim forms in the second, thecompleted and returned forms of those insured, filed in arank of folders from A-Z and the third, almost empty, containedthree folders only, one marked 'Claims settled', one'Claims pending', and the other 'Receipts'.Claims settled' embraced the records of two separateoutgoing payments of one thousand pounds, one to AceyJones and one to a trainer in Kent who had been kicked inthe face at evening stables. Three hundred pounds hadbeen paid to a stable girl in Newmarket in respect of fracturingher wrist in a fall from a two-year-old at morningexercise. The 'claim forms' duly filled in, and with doctor'scertificates attached, were stamped paid' with a date.vymyslela… snaží se ovládat, ale je strašně nešťastná.""Vždyť bychom neměli z čeho žít.""Proboha, jako by na tom záleželo! Můžete přece bydlet unás. My tě všichni chceme, Midge tě chce, a chce, abys unás byl už teď, a ne až někdy bůhví kdy, až se laskavěrozhodneš, že na to máš." Nadhodil si trochu sedlo azadíval se k vážnici. "Pro nás teď je opravdu teď, tohleléto, nemůžeme vědět, kolik času nám zbývá. Musím užjít. Běžel jsem za tebou, protože jsem měl strach, žeodcházíš.""Já se hned vrátím." Otočil jsem se a vyprovázel ho kvážnici. "Coline… snad bych ti to měl říct… člověk nikdyneví…" Tázavě se na mě podíval a já mu stručně řekl, o cojde, jak je to s tím novým pojištěním, proč je to podvod,proč došlo k té explozi, že to byla "náborová" akce, a jakto je s Carthy Toddem.Zůstal stát jako zkamenělý. "Panebože! A my si všichniříkali, jak je to pojištění výborné. Je to hrozná škoda."Byla sobota, odpoledne. Na ministerstvu nikdo nebyl,všichni byli doma se ženami a dětmi, střihali asi trávník.Položil jsem telefon a uvažoval o tom, jestli se mámobrátit na policii.S policií jsem se mohl spojit snadno, měli samozřejměslužbu na závodišti, neměli co dělat, byli v pohotovosti.Byli by ale ochotní něco podniknout? Těžko. Jejich úkolembylo postarat se o automobilový provoz, po zločinu, kterýještě nebyl spáchán, jim nic nebylo.Kdybych někoho z ministerstva našel a přesvědčil, žemám pravdu, kdybych přesvědčil policii, byli by možnázástupci obou institucí ochotní se k panu Carthy Toddovidostavit, ale nejspíš až po předchozím ohlášení. Páni zministerstva určité.Pana Carthy Todda by samozřejmě nenašli, listiny takéne a peníze by jistě byly pryč. Možná že by nenašli anivévodu… Vždycky jsem si říkal, že se nemám zbytečně doničeho plést.Nikdy jsem sám sebe neposlechl.V kanceláři bylo úplné ticho, ani hodiny tam netikaly.Ticho mi připadalo tísnivé a hrozivé. Věděl jsem, že jeCarthy Todd na dostizích a předpokládal jsem, že mámaspoň hodinu času. Můj mozek mi napovídal, žepředpokládám správně, moje nervy tomu tak docelanevěřily.Přistihl jsem se, že jdu k psacímu štolu po špičkách. Tobyla pitomost, připadal jsem si směšný. Donutil jsem se jítnormálně. Na desce psacího stolu jsem našel jen zcelačistý piják, tácek, na kterém byla pera a tužky, zelenýtelefon, fotografii ženy s třemi dětmi a psem ve stříbrnémrámečku, zavřený diář a červenozlatou plechovku spomerančovou kůrou v čokoládě.V zásuvkách byl dopisní papír, obálky, známky ahromádka letáků nadepsaných Pojistěte se na zpátečnícestu proti bombám. Dvě zásuvky byly zcela prázdné.Byla tam dvě registratury, jedna byla odemčená, druházamčená. V horní zásuvce otevřené registratury bylyblankety přihlášek, prázdné, nevyplněné pojistky aprázdné formuláře žádostí o odškodné. V další zásuvcejsem našel v šanonu vyplněné přihlášky pojištěnců,zařazené podle abecedy. Ve třetí zásuvce byly jen třislohy. Jedna byla nadepsaná Vyřízené žádosti o plnění,další Plnění k výplatě a na třetí byl nápis Příjmy.V první sloze jsem našel dva doklady o vyplaceníodškodného ve výši tisíc liber. Jeden doklad byl na jménoA. C. Jones, druhý na jméno nějakého trenéra z Kentu,kterého kopl kůň do obličeje. Pak tam byl ještě doklad ovýplatě tří set liber stájnici z Newmarketu, která si zlomilazápěstí při pádu z dvouletého koně při ranním tréninku.Žádosti o vyplacení odškodného byly řádně vyplněné, bylok nim přiloženo lékařské potvrzení a razítko 'zaplaceno'.Vedle razítka bylo datum výplaty plnění.104

Claims pending' was fatter. There were five letters of applicationfor claim forms, annotated 'forms sent', and twoforms completed and returned, claiming variously for afinger bitten off by a hungry hurdler and a foot carelesslyleft in the path of a plough. From the dates, the claimantshad only been waiting, a month for their money, and fewinsurance companies paid out quicker than that.The thin file 'Receipts' was in many ways the most interesting.The record took the form of a diary, with the numberof new insurers entered against the day they paidtheir premiums. From sporadic twos and threes during thefirst week of operation the numbers had grown like amushroom.The first great spurt was labelled in the margin in smalltidy handwriting 'A. C. Jones, etc. ' The second, an astronomicalburst, was noted 'Bomb!' The third, a lesserspurt, 'Pamphlet'. The fourth, a noticeable upthrust, 'Electricfailure'. After that, the daily average had gone onclimbing steadily. The word, by then, had reached prettywell every ear.The running total in two months had reached five thousand,four hundred and seventy-two. The receipts, sincesome insurers had paid double premiums for double benefits,stood at 28,040 pounds pence.With the next inrush of premiums after the Kitch-Ambrose accident (which Carthy-Todd certainly had notengineered, as only non-claiming accidents were any goodto him) there would almost have been enough in the kittyto settle all the claims. I sighed, frowning. It was, as Colinbad said, a bloody shame. The Duke's view of the Fundwas perfectly valid. Run by an honest man, and with itsratio of premiums to pay-off slightly adjusted, it couldhave done good all round.I slammed the bottom drawer shut with irritation and feltthe adrenalin race through my veins as the noise reverberatedround the empty room. No one came. My nervesstopped registering tremble went back to itch.The locked second cabinet was proof only against casualeyes. I tipped it against the wall and felt underneath, andsure enough it was the type worked on one connectingrod up the back pushed the rod up from the bottom andall the drawers became unlocked.I looked through all of them quickly, the noise I hadmade seeming to act as an accelerator. Even if I had allthe time in the world, I wanted to be out of there, to begone.The top drawer contained more folders of papers. Themiddle drawer contained a large grey metal box. The bottomdrawer contained two cardboard boxes and two smallsquare tins.Taking a deep breath I started at the top. The folderscontained the setting-up documents of the Fund and thepapers which the Duke had so trustingly signed. The legallanguage made perfect camouflage for what Carthy-Toddhad done. I had to read them twice, to take a strong gripand force myself to concentrate, before I understood thetwo covenants the Duke had given him.The first, as the Duke had said, transferred one hundredthousand pounds from his estate into a guarantee trustfor the Fund, in the event of his death. The second one atfirst sight looked identical, but it certainly wasn't. It saidin essence that if the Duke died within the first year of theFund, a further one hundred thousand pounds from hisestate was to be paid into it.In both cases, Carthy-Todd was to be sole Trustee.In both cases, he was given absolute discretion to investor use the money in any way he thought best.Two hundred thousand pounds… I stared into space. TwoSloha nadepsaná Plnění k výplatě byla silnější. Bylo tampět dopisů od pojištěnců, ve kterých si psali o formulářežádostí o odškodné. Pak tam ještě byly vyplněnéformuláře, někomu ukousl kůň prst, další vstrčil nohu docesty motorovému pluhu. Když jsem si prohlédl data,uvedená na formulářích, zjistil jsem, že žadatelé čekají napeníze tak nanejvýš jeden měsíc. Věděl jsem, žemálokterá pojišťovna vyplácí plnění dříve.Obsah třetí slohy, nadepsané Příjmy, byl nejzajímavější.Záznamy byly vedené jako diář. U každého data byluvedený počet nových pojištěnců, podle toho, kdy zaplatiliprémii. V prvních týdnech se tam každý den objevovali takdva tři pojištěnci, pak začaly počty vzrůstat jako atomovýmrak.U prvého nápadného přírůstku klientů bylo na okrajidrobným písmem připsáno 'A. C. Jones aj.', u druhéhodramatického přílivu bylo napsáno 'bomba', u třetího'leták', u čtvrtého 'elektrika'. Pak už byly přírůstkypravidelné. Reklama byla dostatečná.Během prvních dvou měsíců získala společnost celkempět tisíc čtyři sta sedmdesát dva pojištěnce, ale naprémiích 28 040 liber, protože řada lidí platiladvojnásobek.Při příštím velkém přílivu prémií, se kterým bylo možnépo té hromadné dopravní nehodě bezpečně počítat, byspolečnost asi měla dost šancí na výplatu všechnahromaděných plnění. Byl jsem přesvědčen, že v téhavárii Carthy Todd prsty neměl, hodily se mu jen takovénehody, po kterých nemusel vyplácet odškodné. Vzdychljsem a zamračil se. Colin měl pravdu, byla to škoda.Vévodův názor na tohle pojištění byl vlastně v zásaděsprávný. Kdyby byla společnost v rukách poctivéhočlověka a kdyby se trochu pozměnil poměr výše prémií aodškodného, byla by to vlastně dobrá věc.Dostal jsem vztek a zabouchl prudce zásuvku. Rána serozlehla v prázdném pokoji a já cítil, jak mi v krvi stoupáadrenalin. Klid. Nikdo nepřišel. Nervy se mi přestaly chvět,jen v nich brnělo.Druhá registratura byla nedobytná jen na pohled. Sklopiljsem ji ke zdi, ohmatal ji zespodu a zjistil, že je to ten typ,u kterého jsou zásuvky vzadu spojené tyčí. Nadzdvihljsem tyč a zásuvky byly odemčené.Nadělal jsem při tom tolik rámusu, že mě to přinutilo krychlému jednání. I kdybych měl bůhví kolik času, chtěljsem odtamtud být co nejdřív pryč.V horní zásuvce byly opět desky s listinami, v prostředníplechové krabice, v dolní dvě papírové krabice a dvě maléplechovky.Zhluboka jsem se nadýchl a začal prohlížet odshora. Vdeskách byly smlouvy a listiny týkající se založeníspolečnosti, které vévoda tak důvěřivě podepsal. Jejichobsah právnická hantýrka tak zatemnila, že bylnesrozumitelný. Donutil jsem se všechno dvakrát pečlivěpřečíst, abych pochopil, k čemu se vévoda zavázal.První listina zaručovala převod jednoho sta tisíce liber zvévodovy pozůstalosti pro případ jeho smrti. Druhá listinavypadala na první pohled stejně, ale stejná vůbec nebyla.Při pečlivém přečtení jsem zjistil, že vévoda podepsal, žekdyby k jeho smrti došlo během prvního roku od založeníspolečnosti, bude z jeho pozůstalosti vyplaceno dalších stotisíc liber.V obou případech měl být jediným vykonavatelem CarthyTodd.V obou případech bylo panu Carthy Toddovi zcelaponecháno na vůli, jak s penězi naloží.Dvě stě tisíc liber… zadíval jsem se do prázdna. Dvě stě105

hundred thousand pounds if the Duke died.A motive to make tongue-silencing look frivolous.The twenty-eight thousand of the Fund money was onlythe beginning. The bait. The jackpot lay in the dead Duke.His heirs would have to pay. Young Matthew, to be precise.The papers looked thoroughly legal, with signatureswitnessed and stamped, and in fact it seemed one hundredpercent certain that Carthy-Todd wouldn't havebothered with them at all if they were not foolproof. Hewouldn't waste much more time, I thought. Not with theclaims for the Ambrose accident coming in. With the Dukedead, the two hundred thousand would have to be paidalmost at once, because the covenants would be a firstcharge on his estate, like debts. There would be no havingto wait around for probate. If Carthy-Todd could stave offthe claims for a while, he could skip with both the Duke'smoney and the whole Fund.I put the papers back in their folder, back in the drawer.Closed it. Gently. My heart thumped.Second drawer. Large metal box. One could open it withoutremoving it from the cabinet. I opened it. Lots ofspace, but few contents. Some cotton wool, cold cream,glue, and a half used stick of greasepaint. I shut the lid,shut the drawer. Only to be expected.Bottom drawer. Knelt on the floor. Two small square tins,one empty, one full and heavy and fastened all round withadhesive tape. Looked inside the two cardboard boxesfirst and felt the breath go out of my body as if I'd beenkicked.The cardboard boxes contained the makings of a radiobomb. Solenoids, transmitters, fuse wire, a battery and asmall container of gunpowder in the first box. Plastic explosivewrapped in tin foil in the other.I sat on my heels looking at the small square heavy tin.Heard in my mind the tall man from the Board of Trade:the tighter you pack a bomb the more fiercely it explodes.Decided not to open the small square tin. Felt the sweatstand out in cold drops on my forehead.I shut the bottom drawer with a caution which seemedsilly when I remembered the casual way I'd tilted thewhole cabinet over to open it. But then the bomb wouldn'tget the signal where it was, not with those preciousdocuments in the cabinet just above.I wiped my hand over my face. Stood up. Swallowed.I'd found everything I came to find, and more. All exceptfor one thing. I glanced round the office, looking forsomewhere else. Somewhere to hide something big…There was a door in the corner behind Carthy-Todd'sdesk which I assumed connected with the secretary's officenext door. I went over to it. Tried the handle. It waslocked.I let myself out of Carthy-Todd's office and went into thesecretary's room, whose door was shut but had no keyhole.Stared, in there, at an L-shaped blank wall. No connectingdoor to Carthy-Todd. It was a cupboard, with thedoor on his side.I went back to Carthy-Todd's office and stood contemplatingthe door. If I broke it open, he would know. If Ididn't, I could only guess at what was inside. Evidence ofa fraud committed, that would spur the Board of Trade toaction. Evidence that would make the Duke rescind hiscovenants, or at least re-write them so that they were nolonger death warrants…Carthy-Todd hadn't been expecting trouble. He had leftthe key to the cupboard on his desk in the tray of pensand pencils. I picked up the single key which lay there,and it fitted.tisíc liber v případě vévodovy smrti… To byl motiv silnějšínež smrt.Těch dvacet osm tisíc liber prémií… to nebylo nic, to byljen začátek, jen takové lízátko, hlavní odměna měla přijítteprve až by byl vévoda mrtev.Platit by musel dědic, přesněji řečeno malý Matthew.Listiny vypadaly zcela legálně, byly řádně podepsanésvědky, orazítkované a okolkované. Jistě bylystoprocentně platné, o to se Carthy Todd určitě postaral.Nebude chtít ztrácet čas, říkal jsem si, zvlášť teď, po téhromadné havárii, kdy bude muset vyplácet. Kdybyvévoda zemřel, dostal by Carth Todd těch dvě stě tisícprakticky okamžitě. Takové závazky se vyplácejí z dědictvíihned, jako dluhy, není třeba čekat na přezkoumánízávěti. Kdyby Carth Todd pozdržel výplatu plnění, mohloby se mu zdařit utéct s penězi z dědictví i se všemiprémiemi.Vrátil jsem listiny do desek a zásuvku jsem tiše zavřel.Srdce mi bilo jako zvon.Ve druhé zásuvce jsem plechovou krabici nemuselvyndávat, šla otevřít tak, jak byla. Bylo v ní jen trochuvaty, mastný krém, lepidlo a pleťová makiláž.Nepřekvapilo mě to. Zase jsem všechno zavřel.A teď poslední zásuvku. Klekl jsem si na zem. Jedna zobou plechovek byla prázdná, druhá byla plná, těžká,pečlivě olepená izolací. Podíval jsem se napřed dopapírových krabic. Dech se mi zatajil, jako by mě někdokopl do žaludku.V krabicích byly všechny součástky potřebné k sestrojenírádiové bomby. Byly tam vysílačky, relé, dráty, baterie,nádobka se střelným prachem a plastická výbušninazabalená do hliníkové fólie.Sedl jsem si na paty a zahleděl se na tu malou, těžkou,zalepenou plechovku. V duchu jsem slyšel, jak ten pán zministerstva říká: čím je bomba víc stěsnaná do maléprostory, tím větší je razance výbuchu.Rozhodl jsem se, že tu plechovku otevírat nebudu. Načele mi vyvstal studený pot.Zásuvku jsem zavřel velmi opatrně. Bylo to směšné, kdyžjsem si vzpomněl, jak jsem před chvílí s celouregistraturou cvičil. Utěšoval jsem se tím, že bombu určitěneodpálí, dokud je tam, kde byla, u těch drahocennýchlistin.Polkl jsem, setřel si pot z obličeje a vstal.Našel jsem všechno, co jsem hledal. Dokonce ještě víc.Jen jedno jsem nenašel. Rozhlédl jsem se. Hledal jsemještě jednu skrýš, takovou, do které by se dalo schovatněco objemnějšího…V rohu za psacím stolem byly dveře. Myslel jsem, ževedou k sekretářce. Vzal jsem za kliku: Byly zamčené.Vyšel jsem ven na chodbu ke dveřím do sekretariátu.Místnost byla odemčená. Vešel jsem dovnitř a tupě sezadíval na prázdnou stěnu: Spojovací dveře tam nebyly.Mezi oběma místnostmi musel být přístěnek, do kteréhose asi vcházelo z kanceláře.Vrátil jsem se zpátky a díval se zamyšleně na dveřepřístěnku. Kdybych je otevřel násilím, poznal by to. Kdyžje neotevřu, nebudu vědět s jistotou, jestli za nimi je to,co hledám. Kdybych měl jasný důkaz spáchanéhopodvodu, ministerstvo by mohlo začít jednat a vévoda byse dal přesvědčit, aby zrušil své závazky v těch listinách,nebo aby je alespoň pozměnil, aby to už nebyly rozsudkysmrti…Carthy Todd neočekával žádné komplikace. Nechal klič nastole, na tácku s pery a tužkami. Byl tam jediný klíček aten jsem zkusil. Hladce vklouzl do zámku a otočil se.106

Opened the cupboard door. It squeaked on its hinges,but I was too engrossed to notice.There he was. Mr. Acey Jones the crutches, leaningagainst the wall. The white plaster cast lying on the floor.I picked up the cast and looked at it. It had been slitneatly down the inside leg from the top to the ankle. Onecould put one's foot into it like a boot, with the bare toessticking out of the end and the metal walking support underthe arch. There were small grip-clips like those usedon bandages sticking into the plaster all down the opening.Put your foot into the cast, fasten the clips, andbingo, you had a broken ankle.Acey Jones, loudly drumming up business for the Fund.Acey Jones, Carthy-Todd. Confidence tricksters were thebest actors in the world.I didn't hear him come.I put the cast back on the floor just where it had been,and straightened up and started to shut the cupboarddoor, and saw him moving out of the corner of my eye ashe came into the room. I hadn't shut the office door behindme, when I'd gone back. I hadn't given myself anytime at all.His face went rigid with fury when he saw what I'd seen."Meddling pilot," he said. "When the Duke told me he'dgiven you the key…"He stopped, unable to speak for rage. His voice was different,neither the Eton of Carthy-Todd, nor the Australianof Acey Jones. Just ordinary uninflected English. I wonderedfleetingly where he came from, who he really was…a thousand different people, one for every crime.Unblinking behind the black-framed glasses the paleblue-grey eyes all but sizzled. The incongruous white eyelashes,which Matthew had noticed, gave him now a fiercefanatical ruthlessness. The decision he was coming towasn't going to be for my good.He put his hand into his trouser pocket and briefly pulledit out again. There was a sharp click. I found myself staringat the knife which had snapped out, and thought witha horrific shiver of Rupert Tyderman tumbling down deadbeside the railway line…He took a step sideways and kicked shut the office door.I twisted round towards the mantelshelf to pick up whateverI could find there… a photograph, a cigarette box…anything I could use as a weapon or a shield.I didn't even get as far as taking anything into my hand,because he didn't try to stab me with the knife. He threwit.Otevřel jsem přístěnek. Dveře zaskřípaly ve veřejích, alejá to ani nevnímal.Bylo to tam. Součástky pana Aceyho Jonese. Berle bylyopřené o zeď a na zemi ležela sádrová noha.Prohlédl jsem si ji. Byla na vnitřní straně rozříznutáodshora až dolů, takže si ji člověk mohl obout jakoholínku. Vpředu vykukovaly prsty a člověk našlapoval naželezný podpatek. Podél rozpolcených krajů byly záchytky,které na noze sádru sevřely. Stačilo si sádru obout,přidělat záchytky, a člověk měl zlomený kotník.Acey Jones dělal podniku halasnou reklamu.Acey Jones byl Carthy Todd. Podvodníci jsou nejlepšíherci na světě.Nezaslechl jsem, kdy přišel.Zahlédl jsem, jak vchází do místnosti, když jsem vrátilsádru tam, kde byla, a chystal se zavřít dveře přístěnku.Dveře kanceláře jsem předtím ve spěchu nestačil zavřít.Když viděl, co jsem našel, obličej se mu zkroutil vzteky."Zatracený čmuchale! Když mi vévoda řekl, že vám půjčilklíče…"Odmlčel se. Vzteky nemohl mluvit. Hlas měl cizí, nemluviluž jako vážený pan Carthy Todd ani jako Australan Jones,mluvil jako obyčejný Angličan. Blesklo mi hlavou, že bychrád věděl, odkud skutečně je, kdo je… byl tisíc lidí vjednom, na každý zločin volil jinou roli.Bledě modré oči za těžkými brýlemi planuly záští. Světléřasy, které neušly malému Mattovi, dodávaly tomučlověku vzezření šíleného fanatika. K něčemu serozhodoval. Neočekával jsem nic dobrého.Sáhl do kapsy a něco vytáhl. Uslyšel jsem cvaknutí azadíval se upřeně na otevřený nůž, který držel v ruce.Zamrazilo mě. Viděl jsem v duchu, jak se mrtvola RupertaTydermana valí dolů z železničního náspu…Udělal krok stranou a nohou zavřel dveře. Stočil jsem seke krbu a chtěl jsem po něčem sáhnout… po čemkoli… poobrázku, krabici na cigarety, po něčem, co by mi mohloposloužit jako zbraň nebo štít.Nestačil jsem to. Nechtěl mě bodnout. Nůž hodil.CHAPTER FIFTEEN 15It hit me below the left shoulder and the jolt threw meforward on my twisting legs so that I hit my forehead solidlyon the edge of the marble slab mantelshelf. Blackingout, falling, I put out a hand to stop myself but there wasnothing there, only the empty black hollow of the fireplace,and I went on, right down, smashing and crashingamongst the brass fire irons… but I heard them onlydimly… and then not at all. I woke up slowly, stiffly, painfully,after less than a quarter of an hour. Everything wassilent. No sound. No people. Nothing.I couldn't remember where I was or what had happened.Not until I tried to get up. Then the tearing soreness behindmy shoulder stung me straight back into awareness.Had a knife sticking in my back.Lying face down among the fire irons I felt gingerly roundwith my right hand. My fingers brushed like feathersagainst the hilt. I cried out at my own touch. It was frightful.Stupid the things you think of in moments of disaster. Ithought damn it, only three weeks and one day to mymedical. I'll never pass it…Zasáhl mě do levého ramene. Přepadl jsem dopředu anarazil čelem do mramorové římsy krbu. V hlavě se mizatmělo. Snažil jsem se něčeho zachytit, ale nepodařilo semi to, spadl jsem do prázdného topeniště mezi krbovénáčiní, které se s řinkotem sesypalo na zem… slyšel jsemto jako z dálky… pak už jsem neslyšel nic. Asi za čtvrthodiny jsem se začal pomalu probírat. Bylo ticho, nikdonikde. Nic.Nevěděl jsem hned, kde jsem a co se stalo.Teprve když jsem se pokusil vstát, vzbudila mě prudkábolest v rameni k plnému vědomí.Měl jsem v zádech nůž.Ležel jsem na břiše mezi krbovým náčiním a opatrnějsem nůž ohmatával. Dotýkal jsem se prsty rukojeti jakopeříčkem. Syčel jsem bolestí. Bylo to zlé.Je směšné, na jaké hlouposti člověk mysli v okamžikukrize. Napadlo mě, že už mi zbývají jen tři týdny a jedenden do povinné lékařské prohlídky. Asi neprojdu, říkaljsem si…107

Never pull knives out of wounds, they say. It makes thebleeding worse. You can die from pulling knives out ofwounds. Well… I forgot all that. I could see only thatAcey-Carthy-Todd had left me for dead and if he found mealive when he came back he would almost certainly finishthe job. Therefore I had to get out of his office before hecame back. And it seemed incongruous, really, to walkround Warwick with a knife in one's back. So I pulled itout.I pulled it out in two stages and more or less fainted aftereach. Kidded myself it was concussion from the mantelshelfbut I was crying as well. No stoic, Matt Shore.When it was out I lay where I was for a while, looking atit, snivelling weakly and feeling the sticky warmth slowlyspread, but being basically reassured because I was prettysure by then that the knife had not gone through into mylung. It must have been deflected by hitting my shoulderblade it had been embedded to three or four inches, butslanting, not straight in deep. I wasn't going to die. Or notyet.After a while I got up on to my knees. I didn't have allthe time in the world. I put my right hand on Carthy-Todd's desk pulled myself to my feet.Swayed. Thought it would be much… much worse if I felldown again. Leant my hip against the desk and lookedvaguely round the office.The bottom drawer of the second filing cabinet was open.Shouldn't be. I'd shut it.Open.I shifted myself off the desk and tried a few steps. Tottered.Made it. Leant gingerly against the wall. Lookeddown into the drawer.The cardboard boxes were still there. The empty tin wasstill there. The small heavy tin wasn't.Realized coldly that the future no longer meant simplygetting myself to safety out of that office, but getting tothe Duke before the bomb did.It was only four hundred yards… Only…I'd have to do it, I thought, because if I hadn't searchedthe office Carthy-Todd wouldn't now be in a tearing hurry.When I didn't turn up to ferry home the Whiteknights, orturn up anywhere again for that matter, except with astab wound in a ditch, the Duke would say where I hadbeen last… and Carthy-Todd would want to avoid a policeinvestigation like a slug shrinking away from salt. Hewouldn't wait for that. He would obliterate my tracks.There was something else missing from the office. I didn'tknow what it was, just knew it was something. It niggledfor a moment, but was gone. Didn't think it could beimportant…Walked with deliberation to the door. Opened it, wentoutside. Stopped dead at the top of the stairs, feelingdizzy and weak.Well. Had to get down them somehow. Had to.The handrail was on the left-hand side. I couldn't bear tolift my left arm. Turned round, hung on tightly, and wentdown backwards."There you are," I said aloud. "You bloody can."Didn't convince myself It took Carthy-Todd to convince. Ilaughed weakly. I was a fully paid up insurer with theFund. Like to see Cat, thy-Todd pay my claim… a thousandsmackers for a knife in the back. Lovely.Rolled out into the hot sunlit street as light headed as ablond.Blond Acey Jones… Acey Jones was being pushed. Hurried.Knowing I'd found him out but still believing he couldretrieve the situation. Still make his two hundred thousand.If he kept his nerve. If he killed the Duke immediately,this afternoon, and somehow made it look like anPrý se nikdy nemá vytahovat nůž z rány. Prý se tímzhorší krvácení. Když prý se nůž neopatrně, neodborněvytáhne, může to člověka i zabít. Nemyslel jsem na to…ani jsem na to nevzpomněl. Věděl jsem, že mě AceyCarthy Todd považuje za mrtvého a že kdyby se vrátil anašel mě naživu, jistě by dílo dokončil. Věděl jsem, žemusím pryč, než se vrátí. Ostatně, vypadalo by trapně,kdybych pochodoval po Warwicku s nožem v zádech. Takjsem nůž vytáhl.Vytáhl jsem ho nadvakrát a po každém trhnutí jsem semálem znovu složil. Taky jsem brečel. V duchu jsem tosváděl na otřes mozku. Matt Shore se nechoval jakohrdina.Když byl nůž konečně venku, tupě jsem se na něj díval,po tvářích mi tekly slzy a po zádech lepkavé teplo. Byljsem ale klidnější, protože jsem usoudil, že ránanepronikla do plic. Nůž asi sklouzl po lopatce. Projel siceasi tři až čtyři palce do hloubky, ale šikmo, ne kolmo.Došel jsem k závěru, že neumřu. Aspoň ne hned.Po chvíli jsem si klekl. Neměl jsem moc času. Chytil jsemse za kraj psacího stolu a postavil se na nohy.Zapotácel jsem se. Nechtěl jsem znovu upadnout, nebyloby to příjemné. Opřel jsem se bokem o stůl a rozhlédl setupě po kanceláři.Nejspodnější zásuvka druhé registratury byla otevřená.Neměla by být otevřená, já ji předtím zavřel.Byla otevřená.Odlepil jsem se od stolu a pokusil se udělat několikkroků. Trochu jsem se motal, ale šlo to. Opřel jsem se ozeď a podíval se do otevřené zásuvky.Papírová krabice a malá prázdná plechovka byly namístě. Ta těžká zalepená plechovka byla pryč.Polil mě studený pot. Uvědomil jsem si, že teď už nestačí,abych se z kanceláře dostal živý, musel jsem najítvévodu, musel jsem se k němu dostat dřív než ta bomba.Bylo to jenom čtyři sta yardů… jenomže…Musí se mi to podařit, říkal jsem si, musí… kdyby měCarthy Todd nebyl přistihl, jak prohledávám kancelář,nemusel by teď tak spěchat. Jestli se nedostavím včas kodletu s Whiteknightovými, jestli se nikde neobjevím,jestli mě najdou někde v příkopu s bodnou ranou vzádech, vévoda řekne, kdy mě naposledy viděl, kam jsemšel… Carthy Todd se nebude chtít s policií bavit, musí se jívyhýbat jako čert kříži. Nemůže k tomu nechat dojít. Budese snažit za sebou zamést stopu.Z kanceláře se ztratilo ještě něco, jenže já nevěděl co. Užjsem to skoro měl, a pak to zase zmizelo. Asi to nebylotak důležité…Pomalu jsem šel ke dveřím, otevřel je a vyšel na chodbu.Nad schody jsem se zastavil. Motala se mi hlava a nohyjsem měl jak z hadrů.No, nějak se dolů dostat musím, říkal jsem si.Zábradlí bylo na levé straně a já levou ruku nedokázalnadzvednout. Otočil jsem se, chytil se zábradlí pravou asestoupil po schodech pozpátku."No vidíš, že to jde, když chceš," pochválil jsem senahlas.Hloupě jsem se rozesmál. Napadlo mě, že mám platnoupojistku. Bylo by krásné, kdyby mi Carthy Todd muselvyplatit odškodné… tisíc liber za nůž v zádech… krásné!Na ulici jsem vyšel s hlavou lehkou jako po šampaňském.Acey Jones…Acey Jones měl málo času. Musel spěchat. Že jsem hoodhalil, to věděl, ale pořád doufal, že ještě může všechnozachránit, že ještě může získat těch dvě stě tisíc liber,když zachová klid. Kdyby zabil vévodu ještě týž den,během dopoledne, kdyby se mu podařilo to zařídit tak,108

accident. If he dumped me somewhere later, as he had aby to vypadalo jako nehoda… Jistě si myslel, že mě pakthe Major…jednoduše někde vyklopí z vozu, tak jako majora…He would think he could still do it. He didn't know I'd told Jistě si mysli, že to ještě může zachránit. Nevěděl, žeColin, didn't know that Colin knew he was Carthy-Todd… jsem to řekl Colinovi, že Colin ví, že je Carthy Todd…The empty street had got much longer during the afternoon.Also it wouldn't stay absolutely still. It shimmered. třásla a vlnila. Dláždění bylo nerovné a dlažební kamenyPrázdná ulice byla neuvěřitelně dlouhá… taky se houpala,It undulated. The pavement was uneven. Every time I put mě při každém kroku bodaly do zad.my foot down the paving stones reached up and stabbedme in the back.I passed only an elderly woman on the way. She was Cestou jsem potkal nějakou starou paní, která si při chůzimuttering to herself I realized that I was, too. Half-way. I něco pro sebe mumlala. Uvědomil jsem si, že si takésquinted along at the gate of the car park. Had to make it. povídám nahlas. Už jsem ušel polovinu cesty. ZadívalHad to. And that wasn't all. Had to find someone to go' jsem se k vjezdu na parkoviště. Musím tam dojít, musím.and fetch the Duke, so that I could explain… explain… A to nestačí, musím někoho najít, musím někoho poslatpro vévodu, musím mu to všechno vysvětlit… vysvětlit…Felt myself falling and put a hand out towards the wall. Zavrávoral jsem a opřel se o zeď. Nesmím zavřít oči… toMustn't shut my eyes… I'd be done for… spun heavily by byl konec… Opíral jsem se těžce o cihlovou stěnu aagainst the bricks and shuddered at the result. Rested my otřásl se bolestí. Snažil jsem se nebrečet. Nesměl jsemhead against the wall, trying not to weep.ztrácet čas. Musel jsem jít dál.Couldn't spare the time. Had to get on. I pushed myselfback into a moderately upright walking position. My feetcouldn't tell properly how far it was down to the pavementhalf the time I was climbing imaginary steps.Weird. Something warm on my left hand. I looked down.My head swam. Blood was running down my fingers, drippingon to the pavement. Looked up again, along to thecourse. Head swam again. Didn't know if it was concussionor heat or loss of blood. Only knew it reduced thetime factor. Had to get there. Quickly.One foot in front of the other, I told myself… just go ondoing that one foot in front of the other. And you'll getthere.Concentrate.I got there. Gate to the car park. And no official guardingit. At that time in the afternoon, they'd given up expectingfurther customers. I said "Ohh…" in weak frustration.Have to go still further. Have to find someone… I turned into the car park.Through the car park there was a gate into the paddock.Lots of people there. Lots… I went between the cars,staggering, holding on to them, feeling my knees bending,knowing the dizzy weakness was winning and caring lessand less about the jagged pain of every step. Had to findsomeone. Had to.Someone suddenly called to me from quite close."Matt!"I stopped. Looked slowly round. Midge was climbing outof Colin's parked Aston Martin down the row and runningto catch me up."Matt," she said, "We've been looking for you. I cameback to the car because I was tired. Where have youbeen?"Pracně jsem se narovnal. Nějak jsem najednou neměl tensprávný cit v nohou, nedokázal jsem odhadnout, kam ažsahají a kde je zem, chvílemi se mi zdálo, že kráčím nadzemí ve vzduchoprázdnu.Zvláštní. Po levé ruce mi teklo něco teplého. Podíval jsemse dolů. Hlava se mi motala. Z prstů mi pomalu kapala nazem krev. Ohlédl jsem se znovu k závodišti. Hlava se mimotala čím dál tím víc. Nevěděl jsem, jestli je to tímotřesem mozku, horkem, nebo ztrátou krve. Věděl jsemjen, že mi nezbývá moc času. Musím se tam rychle dostat.Jedna noha, druhá noha… napovídal jsem si… dobře, jentak dál, jde to docela pěkně, však se tam dostaneš, jednanoha, druhá noha…Musíš se soustředit.Došel jsem k vjezdu na parkoviště. Žádný zřízenec tamnebyl. Bylo už pozdě a nečekali další návštěvníky. Bylo tok vzteku. Musím jít dál… musím někoho najít… vešel jsemna parkoviště. Vzadu, až skoro na konci byla branka dopadoku. Tam byla spousta lidí… spousta…Procházel jsem mezi vozy, zakopával, přidržoval se, kdejsem mohl. Hlava se mi motala stále víc a víc a bolest vzádech jsem pomalu přestával vnímat. Musím někohonajít, musím.Odněkud blízko se ozvalo volání."Matte!"Opatrně jsem se otočil. Midge vystoupila z Colinovaastonamartina, který stál zaparkovaný o kousek dál, aběžela ke mně."Matte, všude jsme tě hledaly. Já si teď šla sednout dovozu, protože jsem byla unavená. Kde jsi prosím tě byl?"She put her hand with friendship on my left arm.Vzala mě za levou ruku.I said thickly, "Don't… touch me." She took her hand "Nesahej na mě," řekl jsem sevřeným hlasem. Ucukla.away with a jerk."Matt!""Matte!"She looked at me more closely, at first in puzzlement andthen in anxiety. Then she looked at her fingers, and whereshe'd grasped my coat there were bright red smears.Zmateně se na mě podívala. Pak se zatvářila starostlivě.Zvedla ruku, kterou mě předtím chytila za kabát, měla naprstech červené skvrny."It's blood," she said blankly."To je krev," řekla udiveně.I nodded a fraction. My mouth was dry. I was gettingvery tired.Přikývl jsem. Měl jsem sucho v ústech a byl jsem strašněunavený."Listen… Do you know the Duke of Wessex?""Poslouchej mě… znáš vévodu z Wessexu?""Yes. But…" she protested."Znám, ale…""Midge," I interrupted.Přerušil jsem ji."Go and find him. Bring him here… I know it sounds stupid…but someone is trying, to kill him… with a bomb.""Jdi ho najít a přiveď ho sem… já vím, že to zní hloupě,ale někdo ho chce zabít… bombou.""Like Colin? But that wasn't…""Jako Colina? Ale to přece nebylo…""Fetch him, Midge," I said. "Please.""Jdi ho najít, Midge, prosím!""I can't leave you. Not like this." "Přece tě tu nemůžu takhle nechat.""You must.""Musíš."She looked at me doubtfully.Nejistě se na mě podívala.109

"Hurry.""I'll get you some help, too," she said. She turned lightlyon her heel and half walked, half ran towards the paddock.I leant the bottom of my spine against a shiny grey Jaguarand wondered how difficult it would be to preventCarthy-Todd from planting his bomb. That tin… it wassmall enough to fit into a binocular case… probably identicalwith the one which had destroyed the Cherokee. Iwould have sweated at the thought of so much confinedexplosive power if I hadn't been sweating clammily already.Why didn't they come? My mouth was drier… The daywas airless… I moved restlessly against the car. After I'dtold the Duke, he'd have to go off somewhere and staysafely out of sight until the Board of Trade had dealt withCarthy-Todd…I dispassionately watched the blood drip from my fingerson to the grass. I could feel that all the back of my coatwas soaked. Couldn't afford a new one, either. Have toget it cleaned, and have the slit invisibly mended. Getmyself mended, too, as best I could. Harley wouldn't keepthe job for me. He'd have to get someone else in myplace. The Board of Trade doctors wouldn't let me flyagain for weeks and weeks. If you gave a pint of blood asa donor, they grounded you for over a month… I'd lostmore than a pint involuntarily, by the looks of things…though a pint would make a pretty good mess, if youspilled it.I lifted my lolling head up with a jerk. Got to stay awakeuntil they came. Got to explain to the Duke…Things were beginning to fuzz round the edges. I lickedmy dry lips. Didn't do much good. Didn't have any moisturein my tongue either.I finally saw them, and it seemed a long way off, comingthrough the gate from the paddock. Not just Midge andthe Duke, but two others as well. Young Matthew, jiggingalong in front. And Nancy.Chanter had receded into the unimportant past. I didn'tgive him a thought. Everything was as it had been before,the day she flew to Haydock. Familiar, friendly, trusting.The girl I hadn't wanted to get involved with, who hadmelted a load of ice like an acetylene torch.Across the sea of cars Midge pointed in my direction andthey began to come towards me, crossing through therows. When they were only twenty or so yards away, onthe far side of the row in front of me, they unaccountablystopped.Come on, I thought. For God's sake come on. They didn'tmove.With an effort I pushed myself upright from the Jaguarand took the few steps past its bonnet, going towardsthem. On my left, six cars along, was parked what wasevidently the Duke's Rolls. On the bonnet stood a brightred and gold tin. Matthew was pointing, wanting to crossover and fetch it, and Midge was saying urgently, "No,come on, Matt said to come quickly, and he's bleeding…"Matthew gave her a concerned look and then nodded, butat the last second temptation was too much and he ranover and picked up the tin and started back to join them.Bright red and gold tin. Containing sticks of orange peeldipped in chocolate. It had been on the desk. And afterwards…not on the desk. Something missing. Red and goldtin.Missing from Carthy-Todd's desk.My heart bumped. I shouted, and my voice came outhopelessly weak."Matthew, throw it to me."He looked up doubtfully. The others began to walk 'through the rows of cars towards him. They would reachhim before I could. They would be standing all together,"Prosím tě, už běž.""Já ti někoho pošlu," zavolala přes rameno a utkalasměrem k padoku.Opřel jsem se bokem o lesklého šedivého jaguára.Přemýšlel jsem o tom, že bude obtížné bombu najít. Taplechovka… plechovka byla malá, vešla by se do pouzdraod dalekohledu… byla asi stejná jako ta v letadle. Bylo byse mi málem udělalo nanic, když jsem si vzpomněl, kolik vní musí být ničivé síly… bylo mi už ale nanic tak jako tak.Proč pořád nejdou? Měl jsem hrozné sucho v ústech…bylo strašně dusno… neklidně jsem se zavrtěl. Najdou-livévodu, musím mu říct, aby se někam uklidil a zůstaluklizený, dokud si ministerstvo neporadí s panem CarthyToddem…Nezúčastněně jsem se díval, jak mi do trávy z rukyukapává krev. Cítil jsem, že mám celá záda sakapromočená. Nové sako si nemůžu dovolit, bude muset dočistírny, díru si budu muset nechat zacelit. Mě budou takymuset zacelit. Harley mi asi místo držet nebude, budu simuset najít něco jiného. Doktoři z ministerstva mi určitěnedovolí lítat celé měsíce. Když se někdo dá k dispozicijako dárce krve, nesmí lítat skoro dva měsíce… a já jistěztratil víc než dárce. Ačkoli, z takové krevní konzervy,kdyby se vylila, by taky byla velká louže.Hlava mi klesala. Rychle jsem se narovnal. Musím býtvzhůru, říkal jsem si… musím vydržet, dokud nepřijdou.Musím vysvětlit vévodovi…Začal jsem vidět rozmazaně. Olízl jsem si rty. Nepomohloto, jazyk jsem měl také suchý.Konečně jsem je v dálce zahlédl, procházeli právěbrankou z padoku, byli čtyři. Vévoda, Midge, vpředu běželmalý Matt… A Nancy.Chanter byl najednou úplně nedůležitý, ani jsem si naněho nevzpomněl. Všechno bylo tak jako předtím,příjemné, přátelské, plné upřímnosti. Dívka, s kterou jsemse nechtěl zaplést a která roztavila kvádr ledu jakoautogenem.Midge na mě ukázala přes střechy zaparkovaných vozů avšichni čtyři zamířili ke mně. Když ode mne byli už jendvacet yardů za nejbližší řadou vozů, z nevysvětlitelnýchdůvodů se zastavili.Pojďte, říkal jsem v duchu, pospěšte si, proboha.Nehýbali se.Pracně jsem se odlepil od svého jaguára, obešel kapotu avyšel jim naproti. Přede mnou, šestý vůz vlevo, stálvévodův rolls. Na jeho kapotě ležela zlatočervenáplechovka. Matt na ni ukazoval a chtěl pro ni jít. "Ne,nezdržuj se," říkala Midge, "Matt chtěl, abychom přišli conejdřív, krvácí…"Matthew se na ni ustrašeně podíval, přikývl, ale vposlední chvíli ho pokušení přemohlo. Odběhl, sebralplechovku a vracel se k ostatním.Zlatočervená plechovka s pomerančovou kůrou včokoládě. Byla na psacím stole. Pak… pak zmizela. Něcotam chybělo. Chyběla zlatočervená plechovka.Zmizela z psacího stolu v kanceláři Carthy Todda!Srdce se mi rozbušilo. Snažil jsem se zavolat, alepodařilo se mi jen zasípět."Matte, hoď mi to."Nejistě se na mě podíval. Ostatní se k němu blížili meziřadami vozů. Dojdou k němu dřív než já. Budou všichnipohromadě, Nancy, Midge, vévoda a malý Matt, Matt,110

Nancy and Midge and the Duke and young Matthew, whoknew too that I'd been in Carthy-Todd's office that day.I scanned the car park desperately, but he was there.He'd put the tin on the car and simply waited for them tocome out of the races. The last race was about to start…the horses had gone down to the post and at that momentthe loudspeakers were announcing 'They're under starter'sorders'… He knew it wouldn't be long before they came…He was standing over nearer the rails of the course withhis black head showing and the sun glinting on hisglasses. He had meant just to kill young Matthew and theDuke, but now there were Nancy and Midge as well… andhe didn't know he couldn't get away with it… didn't knowColin knew… and he was too far away for me to tell him…I couldn't shout… could barely talk."Matthew, throw me the tin." It was a whisper, nothingmore.I began to walk towards him, holding out my fight arm.Stumbled. Swayed. Frightened him.The others were closing on him.No more time. I took a breath. Straightened up."Matthew," I said loudly. "To save your life, throw methat tin. Throw it now. At once."He was upset, uncertain, worried.He threw the tin. It was taking Carthy-Todd several secondsto press the transmission buttons. He wasn't asadept at it as Rupert Tyderman. He wouldn't be able tosee that he had missed his opportunity with the Duke, andthat now there was only me. But whatever he did, he'dlost the game.The red-gold tin floated towards me like a blazing sunand seemed to take an eternity crossing the fifteen feetfrom Matthew. I stretched my fight arm forward to meet itand when it landed on my hand I flung it with a bowlingaction high into the air behind where I was standing, backas far as I could over the parked rows, because behindthem, at the rear, there was empty space. The bomb wentoff in the air.Three seconds out of my hand, six seconds out of Matthew's.Six seconds. As long a time as I had ever lived.The red and gold tin disintegrated into a cracking fireballlike the sun, and the blast of it knocked both young Matthewand me with a screeching jolt flat to the ground. Thewindows in most of the cars in the car park crashed intosplinters, and the two Fords just below the explosion werethrown about like toys. Nancy and Midge and the Duke,still sheltered between two cars, rocked on their feet andclung to each other for support.Along in the stands, we heard later, no one took muchnotice. The race had started and the commentator's voicewas booming out, filling everyone's ears with the newsthat Colin Ross was lying handy and going nicely on thefavourite half a mile from home.Young Matthew picked himself smartly up and said inamazement, "What was that?"Midge completed the four bare steps to his side and heldhis hand."It was a bomb," she said in awe."Like. Matt said, it was a bomb."I was trying to get myself up off the grass. Even thoughthe Duke was for the present safe, the Fund money wasnot. Might as well try for set and match… On my knees, Isaid to Matthew, "Can you see Carthy-Todd anywhere? Itwas his tin… his bomb…""Carthy-Todd?" repeated the Duke vaguely. "It can't be.Impossible. He wouldn't do a thing like that.""He just did," I said. I was having no success in gettingup any further. Had nothing much left. A strong arm slidunder my right armpit, helping me. A soft calm voice saidin my ear, "You look as if you'd be better staying down."který taky věděl, že jsem byl ten den v kanceláři CarthyTodda.Zoufale jsem se rozhlédl po parkovišti. Nikde nikdo.Carthy Todd jednoduše položil plechovku na kapotu vozua čekal, až se vévoda s Mattem vrátí. Právě začínalposlední dostih… Koně se řadili na startu a tlampačehlasitě oznamovaly, že dostih bude zahájen… Musel vědět,že se vrátí co nevidět… Zahlédl jsem ho… stál u hrazení,brýle se mu leskly ve slunci… Chtěl zabít jen vévodu aMatta, teď tu byla i Nancy a Midge… nevěděl, že je tomarné, že Colin ví… byl příliš daleko, nemohl jsem naněho zavolat… nemohl jsem mu to říct… nemohl jsemskoro ani mluvit."Matte, hoď mi to," zašeptal jsem bezmocně.Vykročil jsem k němu, pravou ruku napřaženou.Zapotácel jsem se… to ho postrašilo.Ostatní se blížili.Nezbývala už ani vteřina. Nadýchl jsem se a narovnal se."Matte," zavolal jsem nahlas, "jde o život, ihned mi tohoď, ihned!"Byl zmatený, nejistý a rozpačitý. Konečně hodil.Carthy Toddovi trvalo několik vteřin, než vyslal příslušnýsignál. Nebyl v tom tak zběhlý jako major Tyderman.Nepoznal, že už svoji příležitost promeškal, že už vévodunemůže dostat, jenom mě. Prohrál.Zlatočervená plechovka letěla vzduchem jako zářícíslunce. Zdálo se mi, že letí celou věčnost. Napřáhl jsem poní ruku a jakmile jsem ji zachytil, odhodil jsem ji vší silouza sebe, dozadu, za poslední zaparkované vozy, kde nikdonebyl.Explodovala ve vzduchu, tři vteřiny poté, co jsem se jídotkl, šest vteřin poté, co ji hodil Matthew. Jen o šestvteřin. Byly to nejdelší vteřiny, které jsem v životě prožil.Zlatočervená plechovka se rozpadla a vybuchla doohnivého víru. Tlaková vlna srazila Matta i mě na zem aroztříštila okna většiny vozů na parkovišti na miliónydrobných střepinek. Dva fordy, které stály bezprostředněpod ohniskem výbuchu, se roztančily jako hračky. Nancy,Midge a vévoda, chráněni dvěma vozy, se zapotáceli apřidržovali se jeden druhého.Později jsem se dozvěděl, že na tribunách si publikumničeho nevšimlo, dostih už odstartovali a tlampače v tuchvíli hlasitě hřímaly a oznamovaly, že půl mile před cílemvede bezpečně na špici Colin Ross, který jede favorita. Vohlušujícím křiku jásajícího publika a řvoucích tlampačůnikdo nic neslyšel.Matt se rychle zvedl ze země a vyjeveně se ptal: "Co tobylo?"Midge k nám doběhla a vzala malého Matta za ruku."Byla to bomba," řekla s úžasem."Matt měl pravdu, byla to bomba."Snažil jsem se vstát. Vévoda byl v bezpečí, ale zbývaloještě zachránit ty peníze… musím to dokončit, když užjsem se do toho dal… V kleče jsem se zeptal maléhoMatta: "Vidíš někde pana Carthy Todda? To byla jehoplechovka… jeho bomba…""Carthy Todd?" ptal se vévoda zmateně. "To není možné,to je vyloučené. Ten by takovou věc neudělal.""Ale udělal to," odpověděl jsem. Nepodařilo se mi vstát.Už jsem neměl žádnou sílu. Něčí silná ruka mě vzala zapaži a pomohla mi. Něčí měkký, klidný hlas na měpromluvil: "Podle toho, jak vypadáš, by ti asi bylo líp na111

"Nancy…""How did you get into this state?""Carthy-Todd… had a knife…""There he is!" Matthew suddenly shouted. "Over there." Iwobbled to my feet. Looked where Matthew was pointing.Carthy-Todd, running between the rows. Nancy lookedtoo. "But that's," she said incredulously, "that's the man Isaw in the car with Major Tyderman. I'd swear to it.""You may have to," I said."He's running to get out," Matthew shouted. "Let's headhim off." It was almost a game to him, but his enthusiasminfected several other racegoers who had come early outof the races and found their windows in splinters. "Headhim off," I heard a man shout, and another."There, over there. Head him of!" I leaned in hopelessweakness against a car, and dimly watched. Carthy-Toddcaught sight of the growing number converging on him.Hesitated. Changed course. Doubled back on his tracks.Made for the only free and open space he could see. Thegreen grass behind him. The racecourse itself."Don't…" I said.It came out a whisper, and even if I'd had a microphonehe wouldn't have heard."Oh God," Nancy said beside me. "Oh no."Carthy-Todd didn't see his danger until it was too late.He ran blindly out across the course looking over hisshoulder at the bunch of men who had suddenly, aghast,stopped chasing him.zemi.""Nancy…""Prosím tě, kde ses takhle zřídil?""Carthy Todd… měl nůž…""Tamhle je!" vykřikl malý Matt. "Tamhle!" Nejistě jsem sepostavil na nohy a podíval se, kam Matt ukazuje.Carthy Todd běžel mezi řadami zaparkovaných vozů.Nancy se také ohlédla. "Ale to není možné, to je přece tenčlověk, kterého jsem tehdy na silnici viděla sTydermanem. To bych mohla odpřísáhnout.""To možná budeš muset.""Chce utéct," křičel malý Matt, "pojďme ho obklíčit." Prochlapce to byla skoro hra, ale nakazil svým elánemněkolik diváků, kteří se právě vrátili od tribun a našli oknasvých vozů roztříštěná. Slyšel jsem, jak jeden muž volá nadruhého."Nadběhněte si ho, tamhle je, tamhle, nadběhněte mu!"Bezmocně jsem se opíral o nejbližší vůz a tupě přihlížel.Carthy Todd viděl, jak počet pronásledovatelů roste.Zaváhal. Pak se obrátil a utíkal zpátky. Mířil na jedinévolné prostranství, které bylo v dohledu. Běžel naprázdnou travnatou plochu, běžel na dostihovou dráhu."To ne…" zasípěl jsem.Ale i kdybych byl křičel do tlampače, nebyl by mě vnímal."Ach bože," zašeptala Nancy, "to ne…"Carthy Todd netušil, kam se řítí. Uviděl nebezpečí, ažkdyž už bylo pozdě. Ohlížel se přes rameno na skupinupronásledovatelů, která se v poslední chvíli zděšenězastavila.He ran straight in front of the thundering field of threeyear-oldsVběhl přímo pod bušící kladiva kopyt tříletých koní,sweeping round the last bend to their final flying pádících tryskem posledním obloukem před cílovoueffort up the straight.rovinkou.Close bunched, they had no chance of avoiding him. He Běželi těsně u sebe, nemohli se mu vyhnout. Zmizel podwent down under the pounding hooves like a rag into a kopyty koní jako klas pod žacím strojem. O vteřinuthreshing machine, and a second later the flowing fine of později se sevřený šik změnil ve změť zmítajících se těl…horses broke up into tumbling chaos… crashing at thirty ve zmatené, vířící klubko… koně na sebe narazili přimiles an hour… legs whirling… jockeys thudding to the rychlosti třiceti mil za hodinu… kopyta bušila do vzduchu…ground like bright blobs of paint… a groaning shambles on těla žokejů dopadala na zem jako pestré míče… pulsující,the bright green turf… and sidestepping, swaying, looking kvílející chaos na zeleném turfu… koně, kteří jeli poslední,over their shoulders, the rear ones in the field swerved zmateně tancovali, ohlíželi se, vyhýbali se padlým a cválalipast and went on to a finish that no one watched. Nancy k cíli, kterému nikdo z diváků nevěnoval pozornost.said in anguish, "Colin!" and ran towards the rails."Colin!" Zvolala Nancy zoufale a rozběhla se ke dráze.The pink and white silks lay still, a crumpled bundle Jezdec v bílorůžovém dresu ležel nehnutě na zemi,curled in a protective ball.stočený do klubíčka.I followed her, plod by plod, feeling that I couldn't go any Potácel jsem se za ní s vypětím všech sil, ale už jsemfurther, I simply couldn't. One car short of the rails, I nemohl, už to nešlo. Zastavil jsem se u posledního vozustopped. I clung on to it, sagging. The tide was going out. před hrazením. Přidržoval jsem se dvířek. Nohy podemnou klesaly. Síly mě opouštěly. Byl odliv.The pink and white ball stirred, unrolled itself stood up. Růžovobílé klubíčko se rozmotalo a vztyčilo. Úleva,Relief made me even weaker. Crowds of people had appearedkterou jsem pocítil, mě připravila o poslední silu. Na dráhuon the course, running, helping, gawping… closing se řítily davy. Běželi na pomoc, běželi zvědavci . . , zavaliliin like a screen round the strewn bodies… I waited for bitevní pláň jako příval vod, skryli zmítající se těla… Zdálowhat seemed an age, and then Colin and Nancy reappearedse mi, že uplynula věčnost. Konečně se Nancy s Colinemthrough a thronging wall of people and came back protlačili davem a blížili se k parkovišti.towards the car park."Only stunned for a second," I heard him say to a passingSlyšel jsem, jak Colin někomu odpovídá: "Byl jsem jenominquirer. "I shouldn't go over there…"omráčený. Ale být vámi, tak tam nejdu…"But the inquirer went on, looking avid.Zvědavec se nedal odradit.Nancy saw me and waved briefly, and ducked under the Nancy mě zahlédla, zamávala na mě a podlezla s Colinemrails with Colin.hrazení."He's dead," she said abruptly. She looked sick. "That "Je mrtvý," řekla tvrdě. Byla bledá jako stěna. "Tenman… he… he was Acey Jones… Colin said you knew… his člověk… to byl… byl to Acey Jones… Colin říká, žes tohair was lying on the grass… but it was a wig… and there věděl… paruka mu spadla do trávy… pod ní měl tuwas this bald white head and that pale hair… and you olysalou hlavu, světlé vlasy, bylo vidět, jak je nalíčený…could see the line of grease paint… and the black moustache…"ten černý knír…"Her eyes were wide. Full of horror.Oči měla vytřeštěné, leskla se v nich hrůza."Don't think about it," Colin said. He looked at me."Nemysli na to," řekl Colin."She shouldn't have come over…"Podíval se na mě. "Neměla tam chodit.""I had to… you were lying there," she protested. "Musela jsem… když jsi tam tak ležel," bránila se.He went on looking at me. His expression changed. Colin se na mě upřeně díval. Rysy mu ztvrdly.112

He said, "Nancy said you were hurt. She didn't say… howbadly." He turned abruptly to Nancy and said, "Fetch thedoctor.""I tried to before," she said. "But he said he was on dutyand couldn't see to Matt before the race in case he wasneeded…" She tailed off and looked over at the crowd onthe course. "He'll be over there… seeing to those twojockeys…" She looked back at Colin with sudden fright."Midge said Matt had cut his arm… Is it worse?…""I'll fetch him," Colin said grimly, and ran back to thebattlefield. Nancy looked at me with such flooding anxietythat I grinned."Not as bad as all that," I said."But you were walking… you threw that bomb with suchforce… I didn't realize… You do look ill…" The Duke andyoung Matthew and Midge reappeared from somewhere. Ihadn't seen them come.Things were getting hazier.The Duke was upset. "My dear chap," he said over andover again. "My dear chap…""How did you know it was a bomb?" Matthew asked."Just knew.""That was a pretty good throw.""Saved our lives," said the Duke. "My dear chap…" Colinwas back. "He's coming," he said. "Immediately.""Saved our lives…" said the Duke again. "How can we repay…"Colin looked at him straightly. "I'll tell you how, sir.Set him up in business… or take over Derrydowns… givehim an air taxi business, based near Newmarket. He'llmake you a profit. He'll have me for a customer, and Annie,and Kenny… and in fact the whole town, because theFund can go on now, can't it?" He looked at me inquiringly,and I fractionally nodded."It may cost a bit to put right," Colin said, "but your Fundcan go on, sir, and do all the good it was meant to…""An air taxi business. Take over Derrydowns," the Dukerepeated. "My dear Colin, what a splendid idea. Of course.Of course."I tried to say something… anything… to begin to thankhim for so casually thrusting the world into my fingers…but I couldn't say anything… couldn't speak. I could feelmy legs collapsing. Could do nothing any more to stopthem. Found myself kneeling on the grass, keeping myselffrom falling entirely by hanging on to a door handle of thecar. Didn't want to fall. Hurt too much."Matt!"Nancy said. She was down on her knees beside me.Midge too. And Colin."Don't bloody die," Nancy said.I grinned at her. Felt light-headed. Grinned at Colin.Grinned at Midge."Want a lodger?" I asked."Soon as you like," Colin said."Nancy," I said. "Will you… will you…""You nit," she said. "You great nit."My hand slipped out of the door handle. Colin caught meas I fell. Everything drifted quietly away, and by the time Ireached the ground I couldn't feel anything at all.The End"Nancy říkala, že jsi raněný, neřekla ale… neřekla, jak jeto zlé." Obrátil se k ní. "Dojdi ihned pro doktora.""Už jsem se předtím o to pokoušela, ale on říkal, že máslužbu a že sem nemůže jít, dokud nebude po poslednímdostihu, že by se mohlo něco stát a že by musel…"Zarazila se a ohlédla se k zástupům na dráze. "Asi budetam… asi je u těch dvou jezdců…" Ohlédla se ustrašeně naColina. "Midge řekla, že se Matt řízl do ruky… je to něcohoršího?""Jdu tam sám," řekl Colin tvrdě a utíkal na bojiště. Nancyse na mě dívala se stoupající úzkostí."Tak zlé to zase není," utěšoval jsem ji."Ale vždyť jsi chodil… a tu bombu jsi zahodil takovousilou… nezdálo se mi, že jsi na tom zle… teď vypadášhrozně…" Odněkud, nevěděl jsem odkud, se vynořilvévoda s malým Mattem a Midge.Všechno začínalo být zamlžené.Vévoda byl celý nešťastný. "Ale drahý příteli, drahýpříteli," opakoval, "drahý příteli!""Jak jste věděl, že to je bomba?" ptal se malý Matt."Prostě jsem to věděl.""Ale že jste ji krásně hodil!""Zachránil nám všem život…" říkal rozechvěle vévoda,"drahý příteli!" Colin se vrátil. "Doktor už jde," řekl "budetu hned.""Zachránil nám všem život…" opakoval vévoda, "Jak sevám vůbec můžeme odvděčit…?" Colin se mu podíval doočí. "Já vám řeknu jak, pane. Zařiďte mu podnik… kuptetřeba Derrydown… zařiďte mu aerotaxi někde poblížNewmarketu, ještě na tom vyděláte. Bude mít spoustuzákazníků… mě, Annie, Kennyho, celé město… a topojištění vlastně nebude třeba rušit, ne?" Tázavě se namě podíval, a já přikývl."Možná že vás to bude něco stát, než to dáte do pořádku,ale to pojištění může běžet dál a může to být docelaprospěšná věc, tak jak jste to plánoval…""Leteckou taxislužbu… koupit Derrydown," opakovalvévoda. "Ale drahý Coline, to je vynikající nápad,vynikající!"Snažil jsem se něco říct… cokoli… chtěl jsem poděkovatza to, že mi jen tak, jakoby nic, složili k nohám celý svět…neřekl jsem nic… nemohl jsem mluvit. Cítil jsem, jak se mipodlamují nohy a nedokázal jsem se na nich už udržet.Klesl jsem na kolena a zoufale jsem se přidržoval dvířekvozu. Nechtěl jsem upadnout. Moc by to bolelo."Matte!"Nancy si klekla vedle mě. Midge taky. A Colin."Opovaž se umřít!" řekla Nancy.Usmál jsem se na ni. Měl jsem hlavu lehkou jako pírko.Usmál jsem se na Colina. Usmál jsem se na Midge."Nechcete nájemníka?" zeptal jsem se."Třeba hned," řekl Colin."Nancy… nechtěla bys… nechceš…""Ach ty oslíku, ty osle!"Pustil jsem se dvířek. Colin mě zachytil. Všechno seztrácelo v mlze, mizelo v dálce. Než jsem dopadl na zem,necítil jsem nic.113