Dick Francis Dead Cert en_cz.pdf

SmokescreenDick Francis3

Dick FrancisDead CertDick FrancisSmrt favoritaCHAPTER ONE 1The mingled smells of hot horse and cold river mist filledmy nostrils. I could hear only the swish and thud of gallopinghooves and the occasional sharp click of horseshoesstriking against each other. Behind me, strung out, rode agroup of men dressed like myself in white silk breechesand harlequin jerseys, and in front, his body vividly redand green against the pale curtain of fog, one solitaryrider steadied his horse to jump the birch fence stretchingblackly across his path.All, in fact, was going as expected. Bill Davidson wasabout to win his ninety-seventh steeplechase. Admiral, hischestnut horse, was amply proving he was still the besthunter 'chaser in the kingdom, and I, as often before, hadbeen admiring their combined back view for several minutes.Ahead of me the powerful chestnut hindquartersbunched, tensed, sprang: Admiral cleared the fence withthe effortlessness of the really good performer. And he'dgained another two lengths, I saw, as I followed him over.We were down at the far end of Maidenhead racecoursewith more than half a mile to go to the winning post. Ihadn't a hope of catching him.The February fog was getting denser. It was now impossibleto see much farther than from one fence to the next,and the silent surrounding whiteness seemed to shut us,an isolated string of riders, into a private lonely limbo.Speed was the only reality. Winning post, crowds, stands,and stewards, left behind in the mist, lay again invisiblyahead, but on the long deserted mile and a half circuit itwas quite difficult to believe they were really there.It was an eerie, severed world in which anything mighthappen. And something did.We rounded the first part of the bend at the bottom ofthe racecourse and straightened to jump the next fence.Bill was a good ten lengths in front of me and the otherhorses, and hadn't exerted himself. He seldom needed to.The attendant at the next fence strolled across thecourse from the outside to the inside, patting the top ofthe birch as he went, and ducked under the rails. Billglanced back over his shoulder and I saw the flash of histeeth as he smiled with satisfaction to see me so far behind.Then he turned his head towards the fence andmeasured his distance.Admiral met the fence perfectly. He rose to it as if flightwere not only for the birds.And he fell.Aghast, I saw the flurry of chestnut legs threshing the airas the horse pitched over in a somersault. I had a glimpseof Bill's bright-clad figure hurtling head downwards fromthe highest point of his trajectory, and I heard the crashof Admiral landing upside down after him.Automatically I swerved over to the right and kicked myhorse into the fence. In mid-air, as I crossed it, I lookeddown at Bill. He lay loosely on the ground with one armoutstretched. His eyes were shut. Admiral had fallen solidly,back downwards, across Bill's unprotected abdomen,and he was rolling backwards and forwards in a franticeffort to stand up again.I had a brief impression that something lay beneaththem. Something incongruous, which ought not to bethere. But I was going too fast to see properly.As my horse pressed on away from the fence, I felt assick as if I'd been kicked in the stomach myself. There hadbeen a quality about that fall which put it straight into thekilling class.Zahaloval mě pach uhřátých koní a chlad říční mlhy. Byloslyšet jen svištění větru, dusot kopyt a občas ostrézazvonění podkov, jak o sebe narazily. Za mnou jelaskupina mužů oblečená stejně jako já do hedvábnýchjezdeckých kalhot a dvoubarevných svetrů, přede mnoujel osamělý jezdec. Jeho červenozelené barvy zářily protišedivému plášti mlhy. Pobídl koně přes překážku zbřezového proutí, která jako temný pruh protínala dráhupřed námi.Všechno šlo tak, jak se dalo očekávat. Bill Davidson conevidět vyhraje svou devadesátou sedmou steeplechase.Jeho kůň Admirál opět dokázal, že je nejlepšímpřekážkářem v celém království, a já ho jako obvykle jižhodnou chvíli obdivoval zezadu.Svaly na Admirálově mohutném těle, které se rýsovalopřede mnou, se stáhly a napjaly. Kůň se přenesl přespřekážku s lehkostí velikého umělce a já viděl, že na mnezískal další dvě délky. Byli jsme na samém konci závodištěMaidenhead. K cíli jsme měli ještě půl druhé míle a neměljsem sebemenší naději, že Billa dotáhnu.Únorová mlha houstla, nebylo možné dohlédnout dálenež od jedné překážky ke druhé. Tiché, bílé hradby mlhyuzavíraly řetěz jezdců do podivného, osamělého světa.Skutečná byla jen rychlost. Cíl, diváci, tribuny, rozhodčí,vše zůstalo v mlze za námi, čekalo v neviditelnýchprostorách před námi. Na dlouhé opuštěné míli na koncidráhy se zdálo neuvěřitelné, že vůbec existují.Byl to podivný, neskutečný svět, ve kterém se mohlopřihodit cokoli. A něco se přihodilo.Blížili jsme se k oblouku na konci závodiště a připravovalise na další překážku. Admirál byl bez námahy o desetdélek přede mnou a ostatními jezdci. Zřídkakdy se muselnamáhat.Zřízenec u nejbližší překážky přešel dráhu od vnějšíhoobvodu, přejel rukou po koncích březového proutí a skrčilse za překážkou. Bill se ohlédl přes rameno, a když měuviděl tak daleko za sebou, zablýskly se mu zuby vespokojeném úsměvu. Pak se otočil vpřed, podíval se kpřekážce a odhadoval vzdálenost.Admirál šel přes překážku dokonale, vznesl se dovzduchu, jako by let nepatřil jen ptákům.A pak padl.Zděšeně jsem hleděl na koně řítícího se v přemetu, najeho hnědé nohy, bijící bezmocně do vzduchu. Zahlédljsem pestře oblečené Billovo tělo letící střemhlav z výškya slyšel jsem zadunění, jak kůň dopadl zády na zem.Podvědomě jsem strhl svého koně doprava a přespřekážku. V letu jsem se podíval dolů na Billa. Leželnepohnutě na zemi, jednu ruku napřaženou do strany, očizavřené. Admirál dopadl plnou vahou plecemi na Billovonechráněné břicho a trhal sebou v zoufalé snaze postavitse na nohy.Měl jsem prchavý dojem, že pod oběma těly leží něcodivného, něco, co tam nepatří, jel jsem ale příliš rychle anerozpoznal jsem, co to je.Můj kůň se vzdaloval od překážky a mně bylo najednoušpatně, jako bych byl dostal sám ránu do žaludku. Byl tošeredný pád, pád, který zabíjí.5

I looked over my shoulder. Admiral succeeded in gettingto his feet and cantered off loose, and the attendantsstepped forward and bent over Bill, who still lay motionlesson the ground. I turned back to attend to therace. I had been left in front and I ought to stay there. Atthe side of the course a black-suited, white-sashed First-Aid man was running towards and past me.He had been standing at the fence I was now approaching,and was on his way to help Bill.I booted my horse into the next three fences, but myheart was no longer in it, and when I emerged as the winnerinto the full view of the crowded stands, the mixedgasp and groan which greeted me seemed an apt enoughwelcome. I passed the winning post, patted my mount'sneck, and looked at the stands. Most heads were stillturned towards the last fence, searching the impenetrablemist for Admiral, the odds-on certainty who had lost hisfirst race for two years.Even the pleasant middle-aged woman whose horse Iwas riding met me with the question 'What happened toAdmiral?""He fell," I said."How lucky," said Mrs Mervyn, laughing happily.She took hold of the bridle and led her horse into thewinner's unsaddling enclosure. I slid off and undid thegirth buckles with fingers clumsy from shock. She pattedthe horse and chattered on about how delighted she wasto have won, and how unexpected it was, and how fortunatethat Admiral had tripped up for a change, though agreat pity in another way, of course.I nodded and smiled at her and didn't answer, becausewhat I would have said would have been savage and unkind.Let her enjoy her win, I thought. They come seldomenough. And Bill might, after all, be all right.I tugged the saddle off the horse and, leaving a beamingMrs Mervyn receiving congratulations from all around,pressed through the crowd into the weighing room. I saton the scales, was passed as correct, walked into thechanging room, and put my gear down on the bench.Clem, the racecourse valet who looked after my stuff,came over. He was a small elderly man, very spry andtidy, with a weatherbeaten face and wrists whose tendonsstood out like tight strung cords.He picked up my saddle and ran his hand caressinglyover the leather. It was a habit he had grown into, I imagined,from long years of caring for fine-grained skins. Hestroked a saddle as another man would a pretty girl'scheek, savouring the suppleness, the bloom.Ohlédl jsem se přes rameno a viděl jsem, že seAdmirálovi podařilo postavit a že odklusal stranou.Zřízenec se skláněl nad Billem, který stále ještě ležel bezpohnutí na zemi. Otočil jsem se vpřed a soustředil se nadostih, zůstal jsem na špici a měl bych se tam udržet. Pookraji dráhy utíkal v protisměru sanitář v tmavé uniforměs bílou páskou.Stál předtím u nejbližší překážky a běžel teď na pomocBillovi.Pobídl jsem koně přes další tři překážky, ale srdce jsemjiž v dostihu neměl. Když jsem vjel do cíle před oči divákůna přeplněných tribunách jako vítěz, uvítal měmnohohlasý výkřik údivu a sborový vzdech. Bylo tovlastně docela vhodné uvítání. Projel jsem cílem, pohladilkoně po šíji a pohlédl k tribunám. Většina diváků bylaobrácena ke dráze, vyhlíželi v neproniknutelné mlzeAdmirála, jistého favorita, který v posledních dvou letechneprohrál jediný závod.Dokonce i majitelka koně, kterého jsem jel, příjemnápaní středního věku, mě uvítala otázkou: "Co se stalo sAdmirálem?""Padl," řekl jsem."To je ale štěstí," zasmála se paní Mervynová.Přidržela otěže a odváděla koně před vážnici. Sklouzljsem ze sedla a prsty ztuhlými šokem jsem rozpínalřemeny. Poplácávala koně a blaženě švitořila, jak ješťastná, že jsme vyhráli, jak je to neočekávané a jakéštěstí, že Admirál měl jednou pro změnu smůlu, i kdyžjinak, samozřejmě, je to škoda.Přikývl jsem, usmál se na ni a raději jsem mlčel. Kdybychbyl promluvil, musel bych být hrubý a nezdvořilý. Ať seraduje ze svého vítězství, myslel jsem si, vítězství nejsoučastá a ostatně, třeba je Bill v pořádku.Odsedlal jsem koně, opustil zářící paní Mervynovou, kterápřijímala gratulace pršící na ni ze všech stran, a protlačilse davem k vážnici. Sedl jsem si na váhu, byl shledán vpořádku, odešel jsem do šatny a hodil sedlo na lavici.Přišel Clem, dostihový sluha, který se staral o moje věci.Byl to malý, starší člověk, upravený, s ošlehanýmobličejem a rukama, na kterých hrály šlachy jak napjatéstruny.Zdvihl mé sedlo a zálibně přejel rukama po hladké kůži.Tenhle zvyk se mu asi zakořenil za ta dlouhá léta, pokterá se staral o ušlechtilé, dokonale zpracované koženépředměty, pomyslel jsem si. Pohladil sedlo tak, jako byjiný pohladil tvář hezkého děvčete, radoval se z jehohladkosti a krásy."Well done, sir," he said, but he didn't look overjoyed. "Hezký úspěch, pane," netvářil se ale potěšeně.I didn't want to be congratulated. I said abruptly, "AdmiralNechtěl jsem slyšet žádné gratulace. "Měl vyhrátshould have won."Admirál," řekl jsem krátce."Did he fall?" asked Clem anxiously."Měl pád?" zeptal se Clem ustaraně."Yes," I said. I couldn't understand it, thinking about it. "Ano," odpověděl jsem. Když jsem o tom přemýšlel,zdálo se to zcela nepochopitelné."Is Major Davidson all right, sir?" asked Clem."A je pan major Davidson v pořádku, pane?" ptal seClem.He valeted Bill too and, I knew, looked upon him as asort of minor god.Věděl jsem, že se stará také o Billovy věci a že hopovažuje za malé božstvo."I don't know," I said. "Nevím," odpověděl jsem.But the hard saddle-tree had hit him plumb in the bellywith the weight of a big horse falling at thirty miles anhour behind it. What chance has he got, poor beggar, Ithought.Přední rozsocha sedla ho udeřila přímo do břicha silouváhy těžkého, silného koně, který se pohyboval rychlostí30 mil za hodinu, jakou tedy mohl mít chudák naději,myslel jsem si.I shrugged my arms into my sheepskin coat and wentalong to the First-Aid room. Bill's wife, Scilla, was standingoutside the door there, pale and shaking and doing herbest not to be frightened. Her small neat figure wasdressed gaily in scarlet, and a mink hat sat provocativelyon top of her cloudy dark curls. They were clothes for success,not sorrow.Natáhl jsem si beránčí kožich a šel jsem ke stanici prvnípomoci. Přede dveřmi stála Scilla, Billova žena, třásla se,byla bledá a zoufale se snažila zachovat klid. Bylaoblečena do vesele červeného kabátu a na načechranýchtmavých kudrnách měla koketní norkový klobouček. Tyšaty se hodily k úspěchu, ne k zármutku."Alan," she said, with relief, when she saw me. "The doc- "Alane," zavolala na mne, byla ráda, že mě vidí. "Doktor6

Now, thousands of miles and seven years away from thesunbaked schoolroom, standing in an English fog andgrowing very cold, I remembered my master and took outmy facts, and had a look at them.Known facts… Admiral, a superb jumper, had fallenabruptly in full flight for no apparent reason. The racecourseattendant had walked across the course behind thefence as Bill and I rode towards it, but this was not at allunusual. And as I had cleared the fence, and while I waslooking down at Bill, somewhere on the edge of my visionthere had been a dull damp gleam from something greyand metallic. I thought about these things for a long time.The inference was there all right, but unbelievable. I hadto find out if it was the correct one.I went back into the weighing room to collect my kit andweigh out for the last race, but as I packed the flat leadpieces into my weight cloth to bring my weight up to thatset by the handicapper, the loudspeakers were turned onand it was announced that owing to the thickening fog thelast race had been abandoned.There was a rush then in the changing room and the teaand fruit-cake disappeared at a quickened tempo. It was along time since breakfast, and I stuffed a couple of beefsandwiches into my mouth while I changed. I arrangedwith Clem for my kit to go to Plumpton, where I was dueto ride four days later, and set off on an uninviting walk. Iwanted to have a close look at the place where Bill hadfallen.It is a long way on foot from the stands to the far end ofMaidenhead racecourse, and by the time I got there myshoes, socks, and trouser legs were wet through from thelong sodden grass. It was very cold, very foggy. Therewas no one about.I reached the fence, the harmless, softish, easy-to-jumpfence, made of black birch twigs standing upright. Threefeet thick at the bottom slanting to half that size at thetop, four feet six inches tall, about ten yards wide. Ordinary,easy.I looked carefully along the landing side of the fence.There was nothing unusual. Round I went to the takeoffside. Nothing. I poked around the wing which guides thehorses into the fence, the one on the inside of the course,the side Bill had been when he fell. Still nothing.It was down underneath the wing on the outside of thecourse that I found what I was looking for. There it lay inthe long grass, half hidden, beaded with drops of mist,coiled and deadly.Wire.There was a good deal of it, a pale silver grey, woundinto a ring about a foot across, and weighted down with apiece of wood. One end of it led up the main side post ofthe wing and was fastened round it two feet above thelevel of the top of the birch. Fastened, I saw, very securelyindeed. I could not untwist it with my fingers.I went back to the inside wing and had a look at the post.Two feet above the fence there was a groove in the wood.This post had once been painted white, and the markshowed clearly.It was clear to me that only one person could have fixedthe wire in place. The attendant. The man whom I myselfhad seen walk across from one side of the course to theother. The man, I thought bitterly, whom I had left to helpBill.In a three mile 'chase at Maidenhead one rode twiceround the course. On the first circuit there had been notrouble at this fence. Nine horses had jumped it safely,with Admiral lying third and biding his time, and me ridingalongside telling Bill I didn't think much of the Englishclimate.Second time round, Admiral was lengths out in front. AsOd naší staré, sluncem rozpálené třídy mě teď dělilosedm let a stovky mil, stál jsem v anglické mlze a bylo mizima, vzpomněl jsem si ale na svého učitele, sesbíralznámá fakta a pořádně si je prohlédl.Známá fakta… Admirál, vynikající skokan, bez jakékolividitelné příčiny padl náhle v plném letu. Zřízeneczávodiště přešel přes dráhu těsně za překážkou, kdyžjsme se k ní s Billem blížili. Na tom ale nebylo niczvláštního. Když jsem já šel přes překážku a podíval se poBillovi, něco jsem jen tak tak zahlédl, to něco se matně,vlhce třpytilo, bylo to šedé, kovové. Dlouho jsem tovšechno probíral v hlavě.Závěr se nabízel, ale byl příliš neuvěřitelný. Musel jsemzjistit, jestli je ten závěr správný.Vrátil jsem se do vážnice, abych si posbíral svoje věci azvážil se na poslední dostih. Jak jsem vkládal plochékousky olova do příslušných kapsiček, abych dosáhl váhy,kterou mi určil handicaper, ozvaly se tlampače aoznámily, že vzhledem k houstnoucí mlze bude poslednídostih odvolán.V šatně vznikl okamžitě nával a připravený čaj a pečivorychle mizely. Od snídaně uplynula již dlouhá doba a jájsem rychle spořádal obložený chlebíček s rostbífem,zatímco jsem se převlékal. Vyjednal jsem s Clemem, abymi poslal věci do Plumptonu, kde jsem měl jet za čtyřidny, a vydal jsem se na nelákavou procházku. Chtěl jsemsi pořádně prohlédnout místo Billova pádu.Od tribun ke konci závodiště Maidenhead je dost daleko anež jsem tam došel, měl jsem boty, ponožky i nohaviceúplně promočené od vysoké mokré trávy. Bylo tu mlhavo,chladno a úplně pusto.Došel jsem k překážce z březových větví, zapíchanýchkolmo do země, k nevinné, neškodné, snadné překážce.Dole byla široká přibližně tři stopy*1, nahoru se zužovalaasi tak na polovinu, byla čtyři stopy šest palců vysoká aměla rozpětí deset yardů. Dočista obyčejná a lehkápřekážka.Pozorně jsem si prohlédl doskok, ale nic zvláštního jsemnenašel. Obešel jsem to k odskoku, tam také nic. Obhlédljsem clonu, která navádí koně na překážku, na vnitřnístraně, kde Bill spadl. Zase nic.To, co jsem hledal, jsem našel až pod zevní clonou. Leželstočený, napolo skrytý ve vysoké trávě, pokrytý drobnýmikrůpějemi mlhy, záludný a smrtící.Drát.Bylo ho tam hodně, toho tenkého, šedavě stříbrnéhokovu, svinutého do kotouče o průměru asi jedné stopy,zatíženého kusem dřeva. Jeden konec drátu bylpřipevněný na podpěrném sloupu clony, 1 Angl. stopa =30,48 cm. Angl. palec = 2,54 cm. Angl. yard = = 0,9144m. Angl. míle = 1 609,3 m asi tak dvě stopy nad horníúrovní překážky. Bez nářadí nešel uvolnit.Šel jsem zpátky k vnitřní cloně a prohlížel sloup. Dvěstopy nad překážkou jsem našel na dřevě rýhu, sloup bylnatřený a rýha byla zcela zřetelná.Teď mi bylo zcela jasné, kdo tam ten drát dal. Zřízenec.Člověk, kterého jsem viděl jít od jedné strany dráhy nadruhou. Člověk, kterého jsem nechal, aby Billovi pomohl,říkal jsem si hořce.Při třímílovém steeplu v Maidenheadu se jela dvě kola. Vprvním kole u této překážky probíhalo všechno hladce.Devět koní ji bezpečně přeskočilo, Admirál, který ještěnemusel spěchat na špici, skočil jako třetí. Jel jsem v tuchvíli podle Billa a zrovna jsem mu říkal, co si myslím oanglickém podnebí.Ve druhém kole Admirál o několik délek vedl. Jakmile8

soon as the attendant had seen him land over the fencebefore this one, he must have walked over holding thefree end of the wire and wound it round the opposite postso that it stretched there taut in the air, almost invisible,two feet above the birch. At that height it would catch thehigh-leaping Admiral straight across the shoulders.The callousness of it awoke a slow deep anger which,though I did not then know it, was to remain with me as aspur for many weeks to come.Whether the horse had snapped the wire when he hit it,or pulled it off the post, I could not be sure. But as I couldfind no separate pieces, and the coil by the outer wingwas all one length, I thought it likely that the falling horsehad jerked the less secure end down with him. None ofthe seven horses following me had been brought down.Like me, they must have jumped clear over the remains ofthe trap.Unless the attendant was a lunatic, which could by nomeans be ruled out, it was a deliberate attack on a particularhorse and rider. Bill on Admiral had normallyreached the front by this stage in a race, often havingopened up a lead of twenty lengths, and his red and greencolours, even on a misty day, were easy to see.At this point, greatly disturbed, I began to walk back. Itwas already growing dark. I had been longer at the fencethan I had realized, and when I at length reached theweighing room, intending to tell the Clerk of the Courseabout the wire, I found everyone except the caretaker hadgone.The caretaker, who was old and bad-tempered, and incessantlysucking his teeth, told me he did not knowwhere the Clerk of the Course could be found. He said theracecourse manager had driven off towards the town fiveminutes earlier. He did not know where the manager hadbeen going, nor when he would be back, and with agrumbling tale that he had five separate stoves besidesthe central boiler to see to, and that the fog was bad forhis bronchitis, the caretaker shuffled purposefully off towardsthe dim murky bulk of the grandstand.Undecided, I watched him go. I ought, I knew, to tellsomeone in authority about the wire. But who? The Stewardswho had been at the meeting were all on their wayhome, creeping wearily through the fog, unreachable. Themanager was gone, the Clerk of the Course's office, I discovered,was locked. It would take me a long time to locateany of them, persuade them to return to the racecourseand get them to drive down the course over therough ground in the dark, and after that there would bediscussion, repetition, statements. It would be hours beforeI could get away.Meanwhile Bill was fighting for his life in Maidenheadhospital, and I wanted profoundly to know if he were winning.Scilla faced racking hours of anxiety and I hadpromised to be with her as soon as I could. Already I haddelayed too long. The wire, fogbound and firmly twistedround the post, would keep until tomorrow, I thought, butBill might not.Bill's Jaguar was alone in the car park. I climbed in,switched on the side lights and the fog lights and droveoff. I turned left at the gates, went gingerly along theroad for two miles, turned left again over the river,twisted through Maidenhead's one way streets, and finallyarrived at the hospital.There was no sign of Scilla in the brightly lit busy hall. Iasked the porter."Mrs Davidson? Husband a jockey? That's right, she'sdown there in the waiting room. Fourth door on the left."I found her. Her dark eyes looked enormous, shadowedwith grey smudges beneath them. All other colour hadgone from her sad strained face, and she had taken offher frivolous hat."How is he?" I asked.zřízenec uviděl Billa u předchozí překážky, musel přejít svolným koncem drátu přes dráhu a připevnit ho naprotilehlý sloupek. Drát, napjatý asi dvě stopy nadpřekážkou, byl skoro neviditelný. V té výšce muselAdmirála zasáhnout přímo přes prsa.Surovost a podlost činu ve mně vzbudily hluboký,strašlivý hněv. Tehdy jsem ještě nevěděl, že mě ten hněvneopustí po mnoho dalších týdnů.Jestli letící kůň drát nárazem přetrhl, nebo jestli ho strhlze sloupku, jsem nevěděl. Protože jsem ale našel jenkotouč drátu, předpokládal jsem, že padající kůň strhl tenkonec drátu, který nebyl na sloupku dost pevnězakotvený. Žádný z ostatních koní pád neměl, všichni tedymuseli, stejně jako já, přeskočit už jen trosky nástrahy.Pokud ten zřízenec nebyl blázen, a to se samozřejměvyloučit nedalo, muselo jít o cílený útok na určitého koněa určitého jezdce. Dalo se jistě předpokládat, že v tétofázi závodu bude Bill už bezpečně na špici a že i zamlhavého dne budou živé barvy jeho dresu na dálkusnadno rozeznatelné.Vydal jsem se na zpáteční cestu. Byl jsem velmirozrušený. Zřejmě jsem se u překážky zdržel déle, nežjsem si uvědomoval, protože se už začalo stmívat. Kdyžjsem došel zpátky k vážnici a chtěl oznámit historii sdrátem vedoucímu závodiště, zjistil jsem, že v hlavníbudově zůstal jen topič.Byl to starý, nepřívětivý člověk. Řekl mi, že nemánejmenší tušení, kde bych mohl vedoucího najít a žesprávce závodiště před několika minutami odjel směremdo města. Kam, to nevěděl, ani nevěděl, kdy se vrátí.Zabručel, že se musí postarat o kotelnu a o patery kamna,a odštrachal se směrem k tribunám, které se nejasněrýsovaly v mlhavém šeru.Nerozhodně jsem se za ním díval. Věděl jsem, že bychměl oznámit svůj nález někomu kompetentnímu. Alekomu? Všichni rozhodčí už jsou na cestě domů, plazí se posilnici v mlze a jsou nedosažitelní. Správce odjel. Kancelářvedoucího závodiště je zavřená. Trvalo by příliš dlouho,než bych někoho našel, než bych někoho donutil, aby sese mnou vrátil na závodiště a lopotil se tmou až na konecdráhy. Určitě by začaly nekonečné diskuse a dohady.Trvalo by věčnost, než bych se odtud dostal.A Bill mezitím v maidenheadské nemocnici bojoval o života já si tolik přál vědět, jestli má šanci vyhrát. Scillamusela prožívat kruté hodiny plné úzkosti, slíbil jsem jí, žeza ní přijedu co nejdříve, a tak jako tak jsem se už přílišzdržel. Drát začarovaný v mlze a omotaný kolem sloupuvydrží do zítřka, pomyslel jsem si: Bill možná ne.Billův jaguár stál osaměle na pustém parkovišti. Nasedljsem, rozsvítil světla a mlhovky a odjel. Za branou jsemodbočil vlevo a pak jsem opatrně pokračoval asi dvě mílepo okresce, znovu odbočil doleva přes řeku a projelspletitými jednosměrkami Maidenheadu až k nemocnici.V jasně osvětlené hale, plné spěchajících lidí, nebylo poScilleani stopy. Šel jsem se zeptat vrátného."Paní Davidsonová? Manželka toho žokeje? Tu najdete včekárně, jsou to čtvrté dveře vlevo."Našel jsem ji tam. V bílém, úzkostném obličeji měla jenoči, velké temné oči, podmalované tmavými stíny. Veselýklobouček si sundala."Jak je mu?" zeptal jsem se.9

"I don't know. They just tell me not to worry." "Nevím, řekli mi, ať jsem klidná."She was very close to tears.Skoro plakala.I sat down beside her and held her hand.Sedl jsem si vedle ní a vzal ji za ruku."You're a comfort, Alan," she said."Jsem ráda, že jsi se mnou, Alane," řekla.Presently the door opened and a fair young doctor camein, stethoscope dangling.Otevřely se dveře a vešel mladý lékař s fonendoskopem vruce."Mrs Davidson, I think…" he paused, "I think you shouldcome and sit with your husband.""Paní Davidsonová, myslím…" zarazil se, "domnívám se,že by bylo dobře, kdybyste šla za svým mužem.""How is he?""Jak je mu?""Not… very well. We are doing all we can." Turning to mehe said, "Are you a relative?""Ne… není to moc dobré. Děláme, co je v lidských silách."Obrátil se ke mně: "Vy jste příbuzný?""A friend. I am going to drive Mrs Davidson home." "Ne, přítel. Odvezu paní Davidsonovou domů.""I see," he said. "Will you wait, or come back for her? "Ach tak. Počkáte na paní Davidsonovou, nebo se pro niLater this evening." There was meaning in his careful později večer vrátíte?" Hovořil klidným, ovládanýmvoice, his neutral words. I looked closely into his face, andI knew that Bill was dying.hlasem. Podíval jsem se mu do očí a pochopil, že Billumírá."I'll wait.""Počkám.""Good."I waited for four hours, getting to know intimately thepattern of the curtains and the cracks in the brown linoleum.Mostly, I thought about wire.At last a nurse came, serious, young, pretty."Dobrá."Čekal jsem čtyři hodiny. Naučil jsem se zpaměti vzorečekna záclonách a škvíry v linoleu. Nejvíc času jsem alestrávil úvahami o tom drátu.Konečně se objevila sestřička, hezká, mladá a velmivážná."I am so sorry… Major Davidson is dead." "Je mi to moc líto… major, Davidson zemřel."Mrs Davidson would like me to go and see him, she said,if I would follow her. She took me down the long corridors,and into a white room, not very big, where Scilla satbeside the single bed.Scilla looked up at me. She couldn't speak.Bill lay there, grey and quiet, finished. The best friend aman could wish for.Chtěla, abych šel s ní, že si paní Davidsonová přeje,abych se šel na Billa podívat. Vedla mě dlouhou chodboudo nevelikého bílého pokoje.Scilla seděla u jediného, tichého lůžka. Vzhlédla ke mně.Nemohla promluvit.Bill tam ležel tichý, bílý, vzdálený, nenávratně ztracený.Nejlepší přítel, jakého kdo mohl mít.CHAPTER TWO 2Early next morning I drove Scilla, worn out from the vigilshe had insisted on keeping all night beside Bill's body,and heavily drugged now with sedatives, home to theCotswolds. The children came out and met her on thedoorstep, their three faces solemn and round-eyed. Behindthem stood Joan, the briskly competent girl wholooked after them, and to whom I had telephoned thenews the evening before.There on the step Scilla sat down and wept. The childrenknelt and sat down beside her, putting their arms roundher, doing their best to comfort a grief they could onlydimly understand.Presently Scilla went upstairs to bed. I drew the curtainsfor her and tucked her in, and kissed her cheek. She wasexhausted and very sleepy, and I hoped it would be manyhours before she woke again.I went along to my own room and changed my clothes.Downstairs I found Joan putting coffee, bacon and eggs,and hot rolls for me on the kitchen table. I gave the childrenthe chocolate bars I had bought for them the previousmorning (how very long ago it seemed) and they satwith me, munching, while I ate my breakfast. Joan pouredherself some coffee."Alan?" said William.He was five, the youngest, and he would never go onspeaking until you said 'Yes?" to show you were listening."Yes?" I said."What happened to Daddy?"So I told them about it, all of it except the wire.They were unusually silent for a while. Then Henry, justeight, asked calmly, "Is he going to be buried or burnt?"Before I could answer, he and his elder sister Pollylaunched into a heated and astonishingly well-informeddiscussion about the respective merits of burial or cremation.I was horrified, but relieved too, and Joan, catchingmy eye, was hard put to it not to laugh.Příští den brzy ráno jsem odvezl Scillu domů doCotswoldsu. Byla vyčerpaná celonočním bděním u Billa,omámená sedativy. Děti čekaly na schodech, obličejevážné, oči temné. Ve dveřích stála Joan, energická,schopná mladá žena, která se o děti starala a které jsemvečer telefonoval, co se stalo.Scilla si sedla na schody a dala se do pláče. Děti se k níschoulily, objaly ji a snažily se trochu utěšit velikou bolest,kterou ani nemohly pochopit.Pak si Scilla konečně šla lehnout do svého pokoje. Uložiljsem ji do postele, zatáhl záclony a políbil ji na tvář: Bylaospalá a unavená a já jsem doufal, že aspoň několik hodinnebude vědět o světě.Odešel jsem se převléknout do svého pokoje. Joan mimezitím přichystala dole v kuchyni k snídani kávu, vajíčkana slanině a teplé housky. Dal jsem dětem čokoládovédobroty, které jsem jim koupil předešlé ráno (připadalomi, jako by od té doby uplynula věčnost). Seděly se mnouu snídaně, chroupaly cukroví a dívaly se, jak jím."Alane?" ozval se William.Bylo mu pět let a nikdy se s nikým nedal do hovoru,dokud nebyl vyzván."Copak?""Co se stalo tátovi?"Vyprávěl jsem jim to, ale příhodu s drátem jsemvynechal.Chvíli byly nezvykle potichu. Pak se ozval osmiletýHenry: "Pochovají tátu do země, nebo ho spálí?"Než jsem se zmohl na odpověď, dal se do vzrušené aodborné debaty se starší sestrou Polly o výhodách anevýhodách kremace a pohřbu do země. Trochu mnou tadebata otřásla, i když do určité míry byla uklidňující.Koutkem oka jsem zahlédl, že Joan musela přemáhat10

smích.The innocent toughness of their conversation started me Nevinný cynismus toho dětského hovoru způsobil, žeon my way back to Maidenhead in a more cheerful frame jsem se vracel do Maidenheadu v trochu lepšímof mind. I put Bill's car in the garage and set off in myown little dark blue Lotus. The fog had completely gone,but I drove slowly (for me), working out what was best todo.rozpoložení. Dal jsem Billův velký vůz do garáže a vyjeljsem ve svém malém modrém Lotusu. Mlha už nebyla, alestejně jsem jel pomalu a uvažoval o tom, co budu musetudělat a zařídit.First I called at the hospital. I collected Bill's clothes,signed forms, made arrangements. There was to be aroutine post mortem examination the next day.Nejdříve jsem zajel do nemocnice. Vyzvedl jsem Billovyvěci, podepsal různé formuláře a zařídil, co bylo třeba.Příští den měla být provedena běžná pitva.It was Sunday. I drove to the racecourse, but the gateswere locked. Back in the town the Clerk of the Course'soffice was shut and empty. I telephoned his home, butthere was no answer.Byla neděle. Dojel jsem na závodiště, ale hlavní bránabyla zavřená. Vrátil jsem se do města, kancelář vedoucíhozávodiště jsem však našel prázdnou. Zavolal jsemvedoucímu domů, ale nikdo nezvedl sluchátko.After some hesitation I rang up the Senior Steward of theNational Hunt Committee, going straight to the top steeplechaseauthority. Sir Creswell Stampe's butler said hewould see if Sir Creswell was available. I said it was veryimportant that I should speak with him. Presently hecame on the line.Nakonec jsem se odhodlal zavolat přímo nejvyššímufunkcionáři dostihového sportu a vytočil jsem číslohlavního rozhodčího Národního honebního výboru. Sluhasira Creswella Stampea mi oznámil, že se zeptá jeli sirCreswell volný. Řekl jsem mu, že s jeho pánem potřebujimluvit ve velmi naléhavé věci. Konečně přišel sir Creswellk aparátu."I certainly hope what you have to say is very important,Mr York. I am in the middle of luncheon with my guests.""Pane Yorku, doufám, že to, co mi chcete říci, jeskutečně naléhavé. Mám zde hosty a právě obědváme.""Have you heard, sir, that Major Davidson died yesterdayevening?""Jste informován o tom, sire, že major Davidson včerazemřel?""Yes, I'm very sorry about it, very sorry indeed." Hewaited. I took a deep breath."Ano, je mi známo. Je to velmi zarmucující, skutečněvelmi zarmucující.""His fall wasn't an accident," I said."Nebyla to nešťastná náhoda," řekl jsem."What do you mean?""Jak to myslíte?""Major Davidson's horse was brought down by wire," I "Kůň majora Davidsona byl stržen drátem."said.I told him about my search at the fence, and what I hadfound there.Vylíčil jsem mu, jak jsem se vrátil na závodištěprohlédnout si místo neštěstí a co jsem tam našel."You have let Mr Dace know about this?" he asked. "Informoval jste pana Dacea?" zeptal se sir Creswell.Mr Dace was the Clerk of the Course.Pan Dace byl vedoucí závodiště.I explained that I had been unable to find him.Vysvětlil jsem, že jsem vedoucího nemohl nikde najít."So you rang me. I see." He paused. "Well, Mr York, ifyou are right, this is too serious to be dealt with entirelyby the National Hunt Committee. I think you should informthe police in Maidenhead without delay. Let me knowthis evening, without fail, what is happening. I will try toget in touch with Mr Dace.""Aha. Takže jste zavolal mě." Odmlčel se. "Dobře, paneYorku. Jeli to ale tak, jak říkáte, je to příliš vážnázáležitost a nemůže se tím zabývat jen Národní honebnívýbor. Domnívám se, že byste měl neodkladně informovatpolicii v Maidenheadu. V každém případě mi večer laskavěpodáte zprávu, jak se záležitost vyvíjí. Pokusím seI put down the receiver. The buck had been passed, Ithought. I could imagine the Stampe roast beef congealingon the plate while Sir Creswell set the wires humming.The police station in the deserted Sunday street wasdark, dusty-looking and uninviting. I went in. There werethree desks behind the counter, and at one of them sat ayoung constable reading a newspaper of the juicier sort.Keeping up with his crime, I reflected."Can I help you, sir?" he said, getting up."Is there someone here?" I asked. "I mean, someonesenior? It's about a… a death.""Just a minute, sir."He went out of a door at the back, and returned to say,"Will you come in here, please?"He stood aside to let me into a little inner office, and shutthe door behind me.The man who rose to his feet was small for a policeman,thick-set, dark, and in his late thirties. He looked more ofa fighter than a thinker, but I found later that his brainmatched his physique. His desk was littered with papersand heavy-looking law books. The gas fire had made acomfortable warm fug, and his ashtray was overflowing.He, too, was spending his Sunday afternoon reading upcrime.mezitím spojit s panem Dacem."Položil jsem telefon. Štafetu se mi podařilo předat. Představoval jsem si, jak u Stampeových chladne pečeně,zatímco sir Creswell pilně zaměstnává telefonní síť.V opuštěné nedělní ulici jsem našel tmavou, zaprášenou,nehostinnou budovu policejní stanice a vešel dovnitř. Zavysokým pultem byly tři psací stoly, u jednoho z nichseděl mladý policista a četl nějaký lacinější nedělní plátek.Asi se doškoluje o zločinu, řekl jsem si."Co pro vás mohu udělat, pane?" zeptal se."Vy jste tu sám? Totiž, je tu ještě nějaký váš nadřízený?Jde totiž o… o úmrtí.""Kdybyste, prosím, chvilku počkal."Odešel do zadní místnosti a za chvilku se vrátil. "Šelbyste laskavě dál?"Uvítal mě tmavý, silný, třicetiletý člověk, na policistunevysoký.Vypadal víc jako zápasník než jako myslitel, ale pozdějijsem zjistil, že mozek má stejně zdatný jako svaly. Psacístůl měl pokrytý písemnostmi a objemnými právnickýmiknížkami, popelníček byl přeplněný. Plynová kamna vmístnosti pěkně hřála. Usoudil jsem, že tenhle policistataké tráví neděli studiem zločinu."Good afternoon. I am Inspector Lodge," he said."Dobrý den. Jsem inspektor Lodge," představil se.He gestured to a chair facing his desk, asking me to sit Přisunul židli proti psacímu stolu a pokynul mi, abych sidown. He sat down again himself, and began to shape his sedl. Sám se znovu usadil u stolu a začal srovnávat spisypapers into neat piles.do úhledných hromádek."You have come about a death?" My own words, re- "Vy jste přišel kvůli úmrtí?" Když takhle zopakoval moje11

peated, sounded foolish, but his tone was matter-of-fact."It's about a Major Davidson…" I began."Oh yes. We had a report. He died in the hospital lastnight after a fall at the races."He waited politely for me to go on."That fall was engineered," I said bluntly.Inspector Lodge looked at me steadily, then drew a sheetof paper out of a drawer, unscrewed his fountain pen, andwrote, I could see, the date and the time. A methodicalman."I think we had better start at the beginning," he said."What is your name?""Alan York."Age?""Twenty-four."Address?"I gave Davidson's address, explaining whose it was, andthat I lived there a good deal."Where is your own home?""In Southern Rhodesia," I said. "On a cattle station neara village called Induna, about fifteen miles from Bulawayo."vlastní slova, připadala mi dost slaboduchá. Hovořil alevěcným tónem."Jde o majora Davidsona.""Ano, to máme hlášeno. Zemřel včera večer v nemocnicipo pádu z koně při dostizích."Odmlčel se a zdvořile čekal, s čím vyrukuji."Ten pád někdo úmyslně přivodil," řekl jsem bez oklik.Inspektor Lodge se na mne upřeně zadíval, pak vytáhl zezásuvky čistý list papíru, rozšrouboval plnicí pero a zapsaldatum a hodinu. Byl to metodický člověk."Bude asi nejlepší, když začneme od začátku," řekl. "Jakse jmenujete, prosím?""Alan York.""Stáří?""Dvacet čtyři.""Bydliště?"Udal jsem adresu Davidsonových, vysvětlil, čí to jeadresa, a že tam většinou bývám."A trvalé bydliště?""V Jižní Rhodesii, dobytkářská stanice blízko vesnice,která se jmenuje Induna, asi patnáct mil od Bulawayo.""Occupation?""Zaměstnání?""I represent my father in his London office." "Zastupuji otce v londýnské filiálce jeho firmy.""And your father's business?""Jaké firmy?""The Bailey York Trading Company.""Bailey York Trading Company.""What do you trade in?" asked Lodge."Čím obchodujete?""Copper, lead, cattle. Anything and everything. We'retransporters mainly," I said."Mědí, olovem, dobytkem, vším možným. My jsme alehlavně dopravní firma," řekl jsem.He wrote it all down, in quick distinctive script.Všechno si to rychlým, úhledným písmem zapsal."Now then," he put down the pen, "what is all this "Tak," odložil pero, "a teď mi povězte, o co vlastně jde."about?""I don't know what it's about," I said, "but this is what "O co jde, nevím. Já jen vím, co se stalo."happened."I told him the whole thing. He listened without interrupting,then he said, "What made you even begin to suspectthat this was not a normal fall?"Vyprávěl jsem mu to a on mě vyslechl bez přerušování.Pak se zeptal: "Co vás vedlo k podezření, že nejde oběžný pád?""Admiral is the safest jumper there is. He's surefooted,like a cat. He doesn't make mistakes."But I could see from his politely surprised expression thathe knew little, if anything, about steeplechasing, andthought that one horse was as likely to fall as another.I tried again."Admiral is brilliant over fences. He would never fall likethat, going into an easy fence in his own time, not beingpressed. He took off perfectly. I saw him. That fall wasunnatural. It looked to me as though something had beenused to bring him down. I thought it might be wire, and Iwent back to look and it was. That's all.""Admirál je vynikající skokan, nejlepší ze všech. Skáčebezpečně jako kočka a nikdy nedělá zbytečné chyby."Podle jeho zdvořilého a překvapeného výrazu jsempochopil, že o dostihovém sportu neví vůbec nic a že simyslí, že klopýtnout může každý kůň.Zkusil jsem to jinak."Admirál je vynikající na překážkách. Takhle by nikdynemohl padnout, na úplně snadné překážce, v klidu, nicho přece nehonilo. Odskočil bezvadně, to jsem viděl. Tenpád byl skutečně zcela protismyslný, vypadalo to, jako byněco toho koně podtrhlo. Myslel jsem, že to mohl být drát,a tak jsem se tam vrátil to obhlédnout. To je vše.""Hm. Was the horse likely to win?" asked Lodge."Hm. Bylo pravděpodobné, že kůň majora Davidsonavyhraje?""Certain," I said."Bylo to jisté.""And who did win?""A kdo potom vyhrál?""I did," I said. "Kůň, kterého jsem jel já."Lodge paused, and bit the end of his pen.Lodge se zamyslel a okusoval držátko plnicího pera."How do the racecourse attendants get their jobs?" he "Jak se člověk stane zřízencem na závodišti?" zeptal se.asked."I don't really know. They are casual staff, taken on forthe meeting, I think," I said."To skutečně nevím. Nejsou to stálí zaměstnanci,najímají je vždycky pro určitý dostih, aspoň myslím.""Why would a racecourse attendant wish to harm MajorDavidson?" He said this naively, and I looked at himsharply."Jaký by takový zřízenec mohl mít zájem na tom, abymajor Davidson přišel k úrazu?" zeptal se bezelstně a jáse na něj upřeně zadíval."Do you think I have made it all up?" I asked."No." He sighed. "I suppose I don't. Perhaps I shouldhave said, how difficult would it be for someone whowished to harm Major Davidson to get taken on as a racecourseattendant?""Easy," I said."We'll have to find out." He reflected. "It's a very chancyway to murder a man.""Whoever planned it can't have meant to kill him," I said"Vy si myslíte, že jsem si to všechno vymyslel?""Ne, to si nemyslím," vzdychl. "Asi jsem se špatněvyjádřil. Chtěl jsem se zeptat, jestli by bylo obtížné, kdybyněkdo, kdo by chtěl majorovi Davidsonovi ublížit, chtělzískat místo dozorce.""To by bylo snadné.""Budeme si to muset ověřit." Zamyslel se. "Je to ale dostriskantní způsob vraždy.""Ať už to udělal kdo chtěl, určitě neměl v úmyslu majora12

flatly.Davidsona zabít," řekl jsem s jistotou."Why not?""Proč myslíte?""Because it was so unlikely that he would die. I shouldthink it was simply meant to stop him winning.""Protože bylo krajně nepravděpodobné, že dojde kesmrtelnému úrazu. Myslím si, že šlo spíš o to, aby majorDavidson nevyhrál dostih.""Why was such a fall unlikely to result in death?" saidLodge. "It sounds highly dangerous to me.""Proč myslíte, že smrtelný úraz byl nepravděpodobný?Mně takový pád připadá velmi nebezpečný."I said: "It could have been meant to injure him, I suppose.Usually when a horse is going fast and hits a fencehard when you're not expecting it, you get catapulted out"S lehkým úrazem by se snad dalo počítat," řekl jsem."Totiž, když kůň v plné rychlosti narazí na překážku a vy stím nepočítáte, vyrazí vás to ze sedla prudce dopředu aof the saddle. You fly through the air and hit the ground sletíte na zem před padajícího koně. Můžete seway out in front of where your horse falls. That may do alot of damage, but it doesn't often kill. But Bill Davidsonsamozřejmě přitom pořádně potlouct, ale většinou vás tonezabije. Jenže major Davidson neletěl dopředu. Buď sewasn't flung off forwards. His toe may have stuck in his mu zachytila bota ve třmenu, ale to je krajněstirrup, though that's not very likely. Perhaps the wirecaught round his leg and pulled him back. Anyway, he fellstraight down and his horse crashed on top of him. Eventhen it was sheer bad luck that the saddle tree hit him inthe stomach. You couldn't even hope to kill a man likenepravděpodobné, nebo ho taky zachytil ten drát a stáhlho zpátky. V každém případě spadl přímo dolů a kůň naněho. To, že se mu převalil sedlem přímo přes břicho, bylaveliká smůla. Kdybyste se chtěl tímhle způsobem někohozbavit, měl byste mizivou vyhlídku na úspěch."that on purpose.""I see. You seem to have given it some thought." "Hm. Zdá se, že jste si to všechno řádně promyslil.""Yes.""To ano."The pattern of the hospital waiting room curtains, thebrown linoleum, came back into my mind in association.Vybavil se mi znovu vzoreček nemocničních záclon aškvíry v linoleu."Can you think of anyone who might wish to hurt Major "Napadá vás, kdo by mohl chtít ublížit majoroviDavidson?" asked Lodge.Davidsonovi?""No," I said. "He was very well liked.""Ne, nenapadá," řekl jsem, "byl moc oblíbený."Lodge got up and stretched. "We'll go and have a look atyour wire," he said. He put his head out into the big office."Wright, go and see if Hawkins is there, and tell him Iwant a car if there's one available."Lodge vstal a protáhl se. "Tak pojďte, pojedeme se naváš drát podívat." Nahlédl do přední místnosti. "Wrighte,jděte a podívejte se, jestli je tam Hawkins. Řekněte mu,že potřebuji vůz, ať nějaký sežene."There was a car. Hawkins (I presumed) drove, I sat inthe back with Lodge. The main gates of the racecoursewere still locked, but there were ways and means, Ifound. A police key opened another, inconspicuous gate inthe wooden fence."In case of fire," said Lodge, seeing my sideways look.There was no one about in the racecourse buildings: themanager was out. Hawkins drove over the course into thecentre and headed down towards the farthest fence. Webumped a good deal on the uneven ground. The car drewup just short of the inside wing, and Lodge and I climbedout.I led the way past the fence to the outer wing."The wire is over here," I said.But I was wrong.There was the post, the wing, the long grass, the birchfence. And no coil of wire."Are you sure this is the right fence?" said Lodge."Yes," I said. We stood looking at the course set out infront of us. We were at the very far end, the stands ablurred massive block in the distance. The fence by whichwe stood was alone on a short straight between twocurves, and the nearest fence to us was three hundredyards to the left, round a shallow bend."You jump that fence," I said, pointing away to it. Thenthere's quite a long run, as you can see, to this one." Ipatted the fence beside us. Then twenty yards after weland over this one there is that sharpish left turn into thestraight. The next fence is some way up the straight, toallow the horses to balance themselves properly aftercoming round the bend, before they have to jump. It's agood course.""You couldn't have made a mistake in the mist?""No. This is the fence," I said.Lodge sighed. "Well, we'll take a closer look."But all there was to be seen was a shallow groove on theonce white inner post, and a deeper groove on the outerHawkins vůz sehnal, Hawkins vůz řídil (aspoň myslím, žeto byl Hawkins). Seděl jsem na zadním sedadle sinspektorem. Hlavní brána závodiště byla ještě zavřená,ale to, jak jsem zjistil, nebyla pro moje společníkynepřekonatelná překážka. Policejním klíčem otevřelinenápadnou postranní branku v dřevěné ohradě."To máme pro případ požáru," poznamenal Lodge, kterýsi všiml, jak jsem se na něj podíval.V budovách závodiště nikdo nebyl, správce byl pryč.Hawkins nás vezl přes dráhu a pak středem závodiště až knejvzdálenější překážce. Na nerovném terénu to s námipěkně házelo. Zastavili jsme těsně u vnitřní clony avystoupili.Zavedl jsem inspektora k zevnímu konci překážky."Drát je tady," řekl jsem.Jenže to byl omyl.Všechno bylo na místě. Vysoká tráva, clona, sloupek,překážka z březových větviček, jen ten kotouč drátu tamnebyl."Víte určitě, že to byla tahle překážka?" zeptal se Lodge."Docela určitě."Dívali jsme se před sebe na dráhu. Byli jsme na samémkonci závodiště, masív tribun se nejasně rýsoval v dálce.Překážka, u které jsme stáli, byla na krátké rovince mezidvěma oblouky, nejbližší překážka byla od nás tři stayardů nalevo, za mírnou zatáčkou."Když přeskočíte tamhle tu překážku," ukázal jsem,"máte k téhleté ještě kus cesty, jak vidíte. Asi dvacetyardů od této překážky je poměrně ostrý oblouk dolevapřed přímou částí dráhy. Další překážka je o kus dál na térovině, aby měli koně čas se srovnat před dalším skokem.Je to dobrá dráha.""Nemohl jste to v té mlze splést?""Ne, byla to tahle překážka," řekl jsem.Lodge vzdychl. "Tak se na to podíváme trochu zblízka."Nenašli jsme ale nic, jen mělkou rýhu na bílém vnitřnímsloupku a trochu hlubší rýhu na zevním, kde se drát víc13

post, where the wire had bitten into the wood. Bothgrooves needed looking for and would ordinarily havebeen unnoticed. Both were at the same level, six feet sixinches, from the ground."Very inconclusive indeed," said Lodge.We went back to Maidenhead in silence. Glum and feelingfoolish, I knew now that even though I could reach no onein authority, I should have found someone, anyone, eventhe caretaker, the day before, to go back to the fence withme, after I had found the wire, to see it in its place. Awitness who had seen wire fastened to a fence, eventhough it would have been dark and foggy, even thoughperhaps he could not swear at which fence he had seen it,would definitely have been better than no witness at all. Itried to console myself with the possibility that the attendanthad been returning to the fence with his wire clippersat the same time that I was walking back to the stands,and that even if I had returned at once with a witness, ifwould already have been too late.From Maidenhead police station I called Sir CreswellStampe. I had parted him this time, he said, from histoasted muffins. The news that the wire had disappeareddidn't please him either."You should have got someone else to see it at once.Photographed it. Removed it. We can't proceed withoutevidence. I can't think why you didn't have sense enoughto act more quickly, either. You have been very irresponsible,Mr York." And with these few kind words he putdown the receiver.Depressed, I drove home.I put my head quietly round Scilla's door. Her room wasdark, but I could hear her even breathing. She was stillsound asleep.Downstairs Joan and the children were sitting on the floorin front of the welcoming log fire playing poker. I had introducedthem to the game one rainy day when the childrenwere tired of snap and rummy and had been behavingvery badly, quarrelling and shouting and raising tempersall round. Poker, the hitherto mysterious game of thecowboys in Westerns, had worked a miracle.Henry developed in a few weeks into the sort of playeryou wouldn't sit down with twice without careful thought.His razor-sharp mathematical mind knew the odds to afraction against any particular card turning up, his visualmemory was formidable, and his air of slight bewilderment,calculated to be misleading, led many an unsuspectingadult straight into his traps. I admired Henry. Hecould out-bluff an angel.Polly played well enough for me to be sure she wouldnever lose continually in ordinary company, and even Williamknew a running flush from a full house.They had been at it for some time. Henry's pile of pokerchips was, as usual, three times as big as anyone else's.Polly said, "Henry won all the chips a little while ago, sowe had to share them out and start all over again."Henry grinned. Cards were an open book to him and hecouldn't help reading.I took ten of Henry's chips and sat in with them. Joandealt. She gave me a pair of fives and I drew another one.Henry discarded and drew two cards only, and looked satisfied.The others threw in during the first two rounds. Then Iboldly advanced two more chips to join the two on thetable."Raise you two, Henry," I said.Henry glanced at me to make sure I was looking at him,then made a great show of indecision, drumming his fingerson the table and sighing. Knowing his habit of bluffing,I suspected he had a whipper of a hand and wasscheming how to get me to disgorge the largest possiblenumber of chips.vtlačil do dřeva. Obě rýhy jsme museli hledat, přizběžném pohledu by si jich nikdo nevšiml. Rýhy byly vestejné výšce, asi šest stop a šest palců nad zemí."Tohle nám skutečně moc nepomůže," řekl Lodge.Mlčky jsme se vraceli do Maidenheadu. Byl jsem vmizené náladě a připadal jsem si jako hlupák, bylo mijasné, že jsem minulý večer měl vytrvat a sehnat někoho,kohokoli, třeba topiče, aby se se mnou vrátil k tépřekážce, abych mu mohl ukázat drát, připevněný kesloupku. Svědek, který by mohl dosvědčit, že tam drátviděl připevněný, i kdyby si třeba ani nepamatoval, ukteré překážky to bylo, takový svědek by byl každopádnělepší než nic. Snažil jsem se utěšit tím, že bylo doceladobře možné, že zatímco jsem se večer vracel k tribunám,mohl být už někdo s nářadím na cestě k překážce, abydrát sundal, a že i. kdybych se byl vrátil s nějakýmsvědkem okamžitě, drát tam už nemusel být.Z policejní stanice v Maidenheadu jsem zatelefonoval siruCreswellu Stampeovi. Tentokrát jsem jej vyrušil odsvačiny. To, že se drát nenašel, ho moc nepotěšilo."Měl jste okamžitě opatřit nějakého svědka. Měl jste tovyfotografovat. Nebo odstranit. Bez důkazů nelze nicdokazovat. Nedovedu pochopit, že jste nedokázal jednat světší pohotovostí. Zachoval jste se velmi nezodpovědně,pane Yorku." A těmito vlídnými slovy ukončil rozhovor.Odjel jsem domů v mizené náladě.Opatrně jsem nahlédl do Scillina pokoje. Byla tam tma abylo slyšet pravidelné oddychování. Scilla ještě spala.Dole u krbu, ve kterém hořel příjemný oheň, seděly dětis Joanou a hrály poker. Jednou za deštivého počasí, kdyžuž děti přestalo bavit hrát žolíky a zelenou louku a začalyzlobit, hádaly se a šly každému na nervy, naučil jsem jepoker. Hra pro ně měla půvab Divokého západu azarostlých kovbojů a působila na ně zázračně.Během několika týdnů se z Henryho stal nebezpečnýhráč, s kterým se muselo hrát krajně opatrně. Mělneobyčejně bystrý matematický mozek a dokázal přesněodhadnout šanci každé karty. Měl dokonalou vizuálnípaměť a dovedl mistrně nasadit nechápavý a bezradnývýraz, kterým dokázal už řadu dospělých hráčů vlákat dozáhuby. Obdivoval jsem ho. Byl by dokázal oklamat ičerta.Polly hrála docela slušně a věděl jsem, že při běžné hře samatéry by nikdy dlouho neprohrávala. Dokonce i Williamdokázal rozpoznat fleš od pokra.Hra už asi pokračovala hezkou chvíli, protože Henry mělpřed sebou pěknou hromádku žetonů, měl jich nejménětřikrát tolik než ostatní."Henry před chvílí vyhrál všechny žetony, takže jsme sije museli rozdělit a začít znova," řekla Polly.Henry se ušklíbl. Karty pro něho byly jako otevřenákniha, a nemohl přece za to, že umí číst.Vzal jsem si od Henryho nějaké žetony a přidal se ke hře.Joan rozdávala. Dostal jsem dvě pětky a další jsem táhl.Henry odhodil a táhl jen dvě karty. Tvářil se spokojeně.Než hra obešla dvakrát dokola, ostatní karty složili.Odvážně jsem vložil dva další žetony."Přidám dva, Henry."Henry koutkem oka zjistil, jestli se na něho dívám, a pakkrásně předvedl nerozhodnost a rozpaky. Bubnoval prstyna stole a vzdychal. Věděl jsem, jak dokáže blufovat apředpokládal jsem proto, že má asi výbornou kartu asnaží se mě zlákat, abych vložil co nejvíc žetonů.14

"Raise you one," he said at last.I was just about to put another two chips firmly out, butI stopped and said, "Oh no you don't, Henry. Not thistime," and I threw in my hand.I pushed the four chips across to him."This time you get four and no more.""What did you have, Alan?" Polly turned my cards over,showing the three fives.Henry grinned. He made no attempt to stop Polly lookingat his cards too. He had a pair of Kings. Just one pair."Got you that time, Alan," he said happily.William and Polly groaned heavily.We played until I had won back my reputation and a respectablenumber of Henry's chips. Then it was the children'sbedtime, and I went up to see Scilla.She was awake, lying in the dark."Come in, Alan."I went over and switched on the bedside light. The firstshock was over. She looked calm, peaceful."Hungry?" I asked.She had not eaten since lunch the day before."Do you know, Alan, I am," she said as if surprised.I went downstairs and with Joan rustled up some supper.I carried the tray up and ate with Scilla. Sitting proppedup with pillows, alone in the big bed, she began to tell meabout how she had met Bill, the things they had donetogether, the fun they had had. Her eyes shone with rememberedhappiness. She talked for a long time, allabout Bill, and I did not stop her until her lips began totremble. Then I told her about Henry and his pair ofKings, and she smiled and grew calm again.I wanted very much to ask her whether Bill had been inany trouble or had been threatened in any way during thelast few weeks, but it wasn't the right time to do it. So Igot her to take another of the sedatives the hospital hadgiven me for her, turned off her light, and said good night.As I undressed in my own room the tiredness hit me. Ihad been awake for over forty hours, few of which couldbe called restful. I flopped into bed. It was one of thosetimes when the act of falling asleep is a conscious, deliciousluxury.Half an hour later Joan shook me awake again. She wasin her dressing-gown."Alan, wake up for goodness' sake. I've been knocking onyour door for ages.""What's the matter?""You're wanted on the telephone. Personal call," she said."Oh no," I groaned. It felt like the middle of the night. Ilooked at my watch. Eleven o'clock.I staggered downstairs, eyes bleary with sleep."Hello?""Mr Alan York?""Yes.""Hold on, please." Some clicks on the line. I yawned."Mr York? I have a message for you from InspectorLodge, Maidenhead police. He would like you to come hereto the police station tomorrow afternoon, at four o'clock.""I'll be there," I said. I rang off, went back to bed, andslept and slept.Lodge was waiting for me. He rose, shook hands, pointedto a chair. I sat down. The desk was clear now of everythingexcept a neat, quarto-sized folder placed squarely infront of him. Slightly behind me, at a small table in thecorner, sat a constable in uniform, pencil in hand, shorthandnotebook at the ready."I have some statements here," Lodge tapped the file,"which I will tell you about. Then I have some questionsto ask." He opened the file and took out two sheets ofpaper clipped together."This is a statement from Mr J. L. Dace, Clerk of the"Přihodím jeden," řekl nakonec.Chystal jsem se právě vložit další dva žetony, ale včasjsem se zarazil. "Ba ne, Henry, tentokrát mě nenapálíš."Složil jsem kartu a přistrčil mu všechny čtyři žetony,které jsem vložil."Tady to máš a ani o chlup víc.""Cos měl, Alane?" zeptala se Polly, podívala se na mojekarty a pak ukázala ostatním ty tři pětky.Henry se smál a dovolil, aby se podívala, co měl. Jen dvakrále, nic než ten jeden pár!"Tentokrát jsem tě dostal, Alane," řekl blaženě.William a Polly si povzdychli.Hráli jsme dál, dokud jsem nezískal zpátky ztracenoureputaci a Henryho pořádně neobehrál. Mezitím byl čas,aby děti šly spát, a já se vrátil k Scille.Ležela potmě, ale byla vzhůru."Pojď dál, Alane."Rozsvítil jsem lampičku na nočním stolku. Scilla měla tonejhorší za sebou. Vypadala vyrovnaně."Nechceš jíst?" zeptal jsem se.Nejedla od předešlého dne od oběda."A víš, že mám hlad?" řekla trochu překvapeně.Šel jsem dolů a připravil s Joanou narychlo něco k jídlu.Odnesl jsem večeři nahoru na podnose a najedl se seScillou. Seděla opřená o polštáře, sama na veliké posteli,a začala mi vyprávět, jak se s Billem seznámili, co spoluvšechno podnikli, kolik hezkých chvil užili. Oči jí zářilyvzpomínkou na šťastné dny. Hovořila dlouho, pořád oBillovi, a já ji nechal mluvit. Přerušil jsem ji, teprve kdyžse jí začaly chvět rty, a pověděl jsem jí historku o Henryma jeho dvou králích. Musela se zasmát a zase se trochuuklidnila.Byl bych měl sto chutí se zeptat, jestli neví, zda měl Billposlední dobou nějaké starosti, nebo jestli mu někdonevyhrožoval. Nebyl na to ale vhodný okamžik. Dal jsemScille další uklidňující prášek, který jí předepsali vnemocnici, zhasl jsem a popřál jí dobrou noc.Když jsem došel do svého pokoje a svlékl se, dohnala měúnava. Nespal jsem čtyřicet hodin a téměř celou tu dobujsem byl v činnosti. Padl jsem na postel a zažil ten vzácnýokamžik, kdy člověk vědomě a s rozkoší upadá do spánku.Za půl hodiny jsem se probudil tím, jak mnou někdotřásl. Stála u mě Joan v noční košili a v županu."Alane, vzbuďte se, proboha…""Co se děje?""Volá vás telefon. Je to prý nutné.""Ach jo," vzdychl jsem a odpotácel se dolů, oči zalepenéspánkem."Prosím?""Je to pan Alan York?""Ano, u telefonu.""Chvilku strpení, prosím." V telefonu klapalo a já zíval."Pan York? Mám pro vás vzkaz od inspektora Lodge. Mátese laskavě dostavit na policejní stanici v Maidenheaduzítra odpoledne ve čtyři hodiny.""Dobře, budu tam." Zavěsil jsem a šel zpátky do postele.Spal jsem jak zabitý.Lodge na mne už čekal. Vstal, potřásl mi rukou a přistrčilmi židli. Sedl jsem si. Psací stůl měl teď uklizený, ležely naněm jen jedny desky s písemnostmi. Za mnou, u maléhorohového stolku, seděl policista v uniformě s těsnopisnýmblokem a tužkou v ruce."Mám tady nějaké výpovědi, s nimiž bych vás rádseznámil a pak se vás budu muset ještě na něco zeptat,"řekl Lodge. Otevřel desky a vzal z nich dvě listiny spojenésvorkou."Tady mám výpověď pana J. L. Dacea, vedoucího15

Course of Maidenhead racecourse. In it he says nine ofthe attendants, the men who stand by to make temporaryrepairs to the fences during the races, are regularly employedin that capacity. Three of them were new thismeeting."Lodge laid down this statement, and took out the next."This is a statement from George Watkins, one of theregular attendants. He says they draw lots among themselvesto decide which fence each of them shall stand by.There are two at some fences. On Friday they drew lots asusual, but on Saturday one of the new men volunteered togo down to the farthest fence. None of them likes havingto go right down there, Watkins says, because it is too farto walk back between races to have a bit on a horse. Sothey were glad enough to let the stranger take that fence,and they drew lots for the rest.""What did this attendant look like?" I said."You saw him yourself," said Lodge."No, not really," I said. "All he was to me was a man. Ididn't look at him. There's at least one attendant at everyfence. I wouldn't know any of them again.""Watkins says he thinks he'd know the man again, but hecan't describe him. Ordinary, he says. Not tall, not short.Middle-aged, he thinks. Wore a cap, old grey suit, loosemackintosh.""They all do," I said gloomily.Lodge said, "He gave his name as Thomas Cook. Said hewas out of work, had a job to go to next week and wasfilling in time. Very plausible, nothing odd about him atall, Watkins says. He spoke like a Londoner though, notwith a Berkshire accent."Lodge laid the paper down, and took out another."This is a statement from John Russell of the St JohnAmbulance Brigade. He says he was standing beside thefirst fence in the straight watching the horses go roundthe bottom of the course. Because of the mist he says hecould see only three fences: the one he was standing beside,the next fence up the straight, and the farthestfence, where Major Davidson fell. The fence before that,which was opposite him on the far side of the course, wasan indistinct blur."He saw Major Davidson race out of the mist after he hadjumped that fence. Then he saw him fall at the next. MajorDavidson did not reappear, though his horse got upand galloped off riderless. Russell began to walk towardsthe fence where he had seen Major Davidson fall, thenwhen you, Mr York, passed him looking over your shoulder,he began to run. He found Major Davidson lying onthe ground.""Did he see the wire?" I asked eagerly."No. I asked him if he had seen anything at all unusual. Ididn't mention wire specifically. He said there was nothing.""Didn't he see the attendant roll up the wire while he wasrunning towards him?""I asked him if he could see either Major Davidson or theattendant as he ran towards them. He says that owing tothe sharp bend and the rails round it he could not seethem until he was quite close. I gather he ran round thecourse instead of cutting across the corner through thelong rough grass because it was too wet.""I see," I said despondently. "And what was the attendantdoing when he got there?""Standing beside Major Davidson looking down at him.He says the attendant looked frightened. This surprisedRussell, because although he was knocked out MajorDavidson did not appear to him to be badly injured. Hewaved his white flag, the next First-Aid man saw it andwaved his, and the message was thus relayed through thefog all the way up the course to the ambulance.""What did the attendant do then?"závodiště v Maidenheadu. Říká, že devět mužů, kteříopravují překážky v průběhu dostihu, pracuje v této funkcipravidelně. Tři zřízenci byli přijati poprvé až na tytodostihy."Lodge odložil výpověď a sáhl po další."Tohle je výpověď George Watkinse, jednoho ze stálýchzřízenců. Říká, že o jednotlivé překážky většinou losují. Uněkterých překážek jsou po dvou. V pátek losovali jakovždycky, ale v sobotu se jeden z těch nových přihlásil, žesi vezme dobrovolně službu u nejvzdálenější překážky.Watkins říká, že tam nikdo z nich neslouží rád, protože jepříliš daleko a mezi závody si nestačí vsadit. Všichni bylirádi, že si ten nový tu překážku bere a losovali o tyostatní.""Jak vypadal ten zřízenec?" zeptal jsem se."Vždy jste ho sám viděl," řekl Lodge."Ne, vlastně ne," řekl jsem, "jen jsem toho muže zahlédl.Nepodíval jsem se pořádně. U každé překážky je aspoňjeden zřízenec a nepoznal bych žádného z nich.""Watkins myslí, že by toho člověka poznal, ale neumí hopopsat. Říká, že vypadal obyčejně, ani dlouhý ani krátký,asi tak středního věku. Měl na sobě šedý oblek, volnýplášť do deště a na hlavě čepici.""To mají všichni," řekl jsem zasmušile."Udal, že se jmenuje Thomas Cook. Říkal, že je teď bezzaměstnání a že má kdesi nastoupit příští týden. Do tédoby hledal nějakou příležitostnou práci. Watkins říká, žeto znělo věrohodně a nebylo na tom nic zvláštního. Tenčlověk prý ale mluvil jako Londýňan a neměl berkshirskouvýslovnost."Lodge odložil protokol a vzal do ruky jiný."Tady máme výpověď Johna Russella ze Sanitního sborusvatého Jana. Udává, že stál u první překážky na rovincea pozoroval koně, jak běží do oblouku na konci dráhy.Protože byla mlha, viděl jenom tři překážky: tu, u kteréstál, potom viděl další překážku na rovince anejvzdálenější překážku, kde spadl major Davidson. Dalšípřekážku, která byla přímo proti němu na opačné stranězávodiště, viděl jenom nezřetelně.Viděl, jak se za ní major Davidson vynořil z mlhy a jak zapříští překážkou spadl. Viděl, jak se zdvihl kůň bez jezdcea odklusal. Major Davidson se neobjevil. Russell vyšelsměrem k překážce, kde došlo k pádu, když jste ho míjelvy, pane Yorku, a ohlížel jste se přes rameno, dal se doběhu. Našel majora Davidsona zhrouceného v trávě."Viděl drát?" zeptal jsem se dychtivě."Ne. Ptal jsem se ho, jestli viděl něco zvláštního. Nechtěljsem o drátu přímo mluvit. Řekl, že neviděl nic.""Musel přece vidět, jak zřízenec drát stáčí.""Ptal jsem se ho, jestli v běhu viděl majora Davidsonaanebo toho zřízence. Říkal, že ne, že je viděl, až už bylskoro u nich, protože se tam dráha ostře zatáčí a bariéramu bránila ve výhledu. Běžel zřejmě po trati a nezkrátil sito prostředkem, kde je vysoká tráva, protože bylo přílišmokro.""Rozumím," řekl jsem zklamaně. "A co dělal ten zřízenec,když k němu doběhl?""Stál u majora Davidsona a díval se na něho. Vypadal prývystrašeně. To Russella překvapilo, protože i když bylmajor Davidson v bezvědomí, nevypadalo to na prvnípohled na nějaké těžké zranění. Zamával bílýmpraporkem, nejbližší člen sboru v dohledu zamával svým,a tak dál, až se zpráva donesla mlhou k sanitnímu vozu.""Co dělal ten zřízenec potom?"16

"Nothing particular. He stayed beside the fence after theambulance had taken Major Davidson away, and Russellsays he was there until the abandonment of the last racewas announced."Clutching at straws, I said, "Did he go back with theother attendants and collect his pay?"Lodge looked at me with interest. "No," he said, "he didn't."He took out another paper."This statement is from Peter Smith, head travelling ladfor the Gregory stables, where Admiral is trained. He saysthat after Admiral got loose at Maidenhead he tried tojump a blackthorn hedge. He stuck in it and was caughtbeside it, scared and bleeding. There are cuts andscratches all over the horse's shoulders, chest and forelegs."He looked up. "If the wire left any mark on him atall, it is impossible to distinguish it now.""You have been thorough," I said, "and quick.""Yes. We were lucky, for once, to find everyone wewanted without delay."There was only one paper left. Lodge picked it up, spokeslowly."This is the report of the post mortem on Major Davidson.Cause of death with multiple internal injuries. Liverand spleen were both ruptured."He sat back in his chair and looked at his hands."Now, Mr York, I have been directed to ask you somequestions which…" his dark eyes came up to mine suddenly,"…which I do not think you will like. Just answerthem.""Nic zvláštního. Když sanitka odvezla majora Davidsona,zůstal u překážky. Russell udává, že tam setrval až dookamžiku, kdy oznámili odvolání posledního dostihu.""Vyzvedl si s ostatními výplatu?" zeptal jsem se, protožetonoucí se chytá stébla. Lodge se na mne se zájmempodíval."Ne, nevyzvedl!"Vytáhl další protokol."Tohle vypověděl Petr Smith, vedoucí ošetřovatel koní zGregoryho stájí, kde byl Admirál v tréninku. Říká, že kdyžse Admirál ocitl v Maidenheadu bez jezdce, pokusil sepřeskočit trnitý živý plot, ale uvízl v něm, celý vystrašenýa zkrvavený. Tam ho chytli. Po celém hrudníku, plecích ana předních nohou má drobné ranky a jeden škrábanecvedle druhého." Podíval se na mne. "Pokud by byl na němdrát zanechal nějaké zranění, nedalo by se to teď stejněrozpoznat.""Byl jste rychlý a důsledný," poznamenal jsem."Ano. Výjimečně jsme měli štěstí a našli jsme rychlevšechny osoby, které jsme potřebovali."Zbýval už jen jeden protokol."Tohle je pitevní nález majora Davidsona. Příčinou smrtibyla mnohočetná vnitřní poranění. Ruptura jater asleziny," řekl zvolna.Opřel se o opěradlo židle a díval se do země."A teď vám, pane Yorku, musím podle svých instrukcípoložit několik otázek, které…" náhle se na mne podíval,"… které vám asi nebudou příjemné. Stačí, když stručněodpovíte."His half smile was friendly.Přátelsky se usmál."Fire away," I said."Tak spusťte," řekl jsem."Are you in love with Mrs Davidson?""Máte milostný vztah k paní Davidsonové?"I sat up straight, surprised.Překvapeně jsem poposedl."No," I said."Ne," odpověděl jsem."But you live with her?""Ale žijete s ní?""I live with the whole family," I said. "Žiji s celou rodinou," řekl jsem."Why?""Proč?""I have no home in England. When I first got to know BillDavidson he asked me to his house for a week-end. Iliked it there, and I suppose they liked me. Anyway, theyasked me often. Gradually the week-ends got longer andlonger, until Bill and Scilla suggested I should make theirhouse my headquarters. I spend a night or two everyweek in London.""Nemám v Anglii vlastní domov. Když jsem se seznámil sBillem Davidsonem, pozval mě na neděli do své rodiny.Líbilo se mi u nich a myslím, že mě mají rádi. Prostě zvalimě pak často, ty soboty a neděle se stále prodlužovaly, ažnakonec Bill i Scilla navrhli, abych se u nich utábořil.Každý týden strávím tak jednu až dvě noci v Londýně.""How long have you lived at the Davidsons?" asked "Jak dlouho už žijete u Davidsonů?" zeptal se Lodge.Lodge."About seven months.""Asi sedm měsíců.""Were your relations with Major Davidson friendly?" "Byl váš vztah k majoru Davidsonovi přátelský?""Yes, very.""Ano, velmi.""And with Mrs Davidson?""A k paní Davidsonové?""Yes.""Také.""But you do not love her?""Ale zamilovaný do ní nejste?""I am extremely fond of her. As an elder sister," I said,sitting tight on my anger. "She is ten years older than Iam.""Mám ji velmi rád, jako starší sestru," řekl jsem a snažiljsem se zkrotit vzrůstající vztek. "Je o deset let starší nežjá."Lodge's expression said quite plainly that age had nothingto do with it. I was aware, just then, that the constablein the corner was writing down my replies.Na inspektorovi bylo jasně vidět, že si myslí, že s tím věknemá mnoho společného. Také jsem si náhle uvědomil, žev rohu místnosti sedí policista, který zapisuje všechnymoje odpovědi.I relaxed. I said, tranquilly, "She was very much in lovewith her husband, and he with her."Napětí najednou povolilo. "Milovala velice svého muže aon ji," řekl jsem klidně.Lodge's mouth twitched at the corners. He looked, of all Lodgeovi zacukaly koutky úst. Vypadal dokoncethings, amused. Then he began again.pobaveně. Pak ale pokračoval."I understand," he said, "that Major Davidson was theleading amateur steeplechase jockey in this country?""Pokud je mi známo," řekl, "byl major Davidson nejlepšíamatérský jezdec v Anglii.""Yes.""Ano.""And you yourself finished second to him, a year ago, afteryour first season's racing in England?""Minulý rok, po vaší prvé dostihové sezóně v Anglii, jstebyl druhý."I stared at him. I said, "For someone who hardly knew Upřeně jsem se na něho zadíval. "Když uvážím, že jste17

steeplechasing existed twenty-four hours ago, you'vewasted no time.""Were you second to Major Davidson on the amateur riders'list last year? And were you not likely to be second tohim again? Is it not also likely that now, in his absence,you will head the list?""Yes, yes, and I hope so," I said.The accusation was as plain as could be, but I was notgoing to rush unasked into protestations of my innocence.I waited. If he wanted the suggestion made that I hadsought to injure or kill Bill in order to acquire either hiswife or his racing prestige, or both, Lodge would have tomake it himself.But he didn't. A full minute ticked by, during which I satstill. Finally Lodge grinned."Well, I think that's all, then, Mr York. The informationyou gave us yesterday and your answers today will betyped together as one statement, and I shall be glad ifyou will read and sign it."The policeman with the notebook stood up and walkedinto the outer office. Lodge said, The coroner's inquest onMajor Davidson is to be held on Thursday. You will beneeded as a witness, and Mrs Davidson, too, for evidenceof identification. We'll be getting in touch with her."He asked me questions about steeplechasing, ordinaryconversational questions, until the statement was ready. Iread it carefully and signed it.It was accurate and perfectly fair. I could imagine thesepages joining the others in Lodge's tidy file. How fat wouldit grow before he found the accidental murderer of BillDavidson.If he ever did.He stood up and held out his hand, and I shook it. I likedhim. I wondered who had 'directed' him to find out if Imight have arranged the crime I had myself reported.včera o dostizích nevěděl skoro nic, musím uznat, že tohoteď víte dost.""Byl jste minulý rok druhý za majorem Davidsonem nalistině amatérských jezdců? A nebylo pravděpodobné, žebyste byl zase druhý? A není pravděpodobné, že teď, kdyžuž major Davidson není, budete v čele vy?""Ano, to doufám," řekl jsem.To bylo jednoznačné obvinění. Mě ale ve snu nenapadlo,abych začal hlásat, že jsem nevinný, když se mě na tonikdo neptal. Čekal jsem. Jestli chtěl teoretizovat o tom,že jsem mohl chtít Billovi ublížit, nebo ho dokonce zabít,abych získal jeho ženu, jeho vavříny, nebo obojí, musel otom začít sám.To ale neudělal. Uplynula dlouhá minuta, během kteréjsem se ani nepohnul. Konečně se Lodge usmál."No, to bude asi všechno, pane Yorku. Informace, kteréjste nám poskytl včera a vaše dnešní odpovědi přepíšemedo protokolu. Byli bychom rádi, kdybyste si to pak přečetla podepsal."Policista s blokem se zdvihl a odešel do vedlejšíkanceláře. "Koronerova komise bude projednávat smrtmajora Davidsona ve čtvrtek. Budou vás potřebovat jakosvědka. K identifikaci budeme potřebovat také paníDavidsonovou, my se s ní spojíme."Pak se se mnou začal Lodge bavit o dostizích a povídalijsme si, dokud nepřinesli protokol. Pečlivě jsem si jejpřečetl a podepsal.Výpověď byla přepsána přesně a bez jakéhokoli zaujetí.Představoval jsem si, jak se tyto stránky připojí kostatním v inspektorově pečlivě seřazeném spise. O co seasi spis rozroste, než najdou vraha Billa Davidsona?Jestli ho vůbec kdy najdou.Inspektor vstal a potřásl mi rukou. Líbil se mi. Bylo bymě zajímalo, kdo mu dal 'instrukce', aby zjistil, zda jsemse podílel na zločinu, na který jsem sám upozornil.CHAPTER THREE 3I rode at Plumpton two days later.O dva dny později jsem jel dostih v Plumptonu.The police had been very discreet in their enquiries, and Ve vážnici jsem neslyšel žádné dohady o Billově smrti.Sir Creswell also, for there was no speculation in the Policie a sir Creswell museli být velice diskrétní při svémweighing room about Bill's death. The grapevine was silent.pátrání, protože tamtamy mlčely.I plunged into the bustle of a normal racing day, the minorfrustration of a lot of jockeys changing in a smallishspace, the unprintable jokes, the laughter, the cluster ofcold half-undressed men round the red-hot coke stove.Clem gave me my clean breeches, some pants, a thinfawn under-jersey, a fresh white stock for my neck, and apair of nylon stockings. I stripped and put on the racingthings. On top of the nylon stockings (laddered, as always)my soft, light, close-fitting racing boots slid on easily.Clem handed me my racing colours, the thick woollensweater of coffee and cream checks, and the brown satincap. He tied my stock for me. I pulled on the jersey, andslid the cap on to my crash helmet, ready to put on later.Clem said, "Only the one ride today, sir?" He pulled twothick rubber bands from his large apron pocket andslipped them over my wrists. They were to anchor thesleeves of my jersey and prevent the wind blowing themup my arms."Yes," I said. "So far, anyway." I was always hopeful."Will you be wanting to borrow a light saddle? Theweight's near your limit, I should think.""No," I said, "I'd rather use my own saddle if I can. I'llget on the trial scales with that first, and see how muchoverweight I am.""Right you are, sir."I went over with Clem, picked up my six pound racingsaddle with its girth and stirrup leathers wound round it,Ponořil jsem se do zmatku obyčejného dostihového dne,kdy se v malé prostoře převléká příliš mnoho jezdců, kdyzní neopakovatelné vtipy, kdy se klubko promrzlých,napolo svlečených mužských tísní kolem rozžhavenýchkamen.Clem mi podal čisté rajtky, spodky a tenký světlehnědýnátělník, čistý bílý nákrčník a nylonové punčochy. Svlékljsem se a oblékl si dres. Punčochy byly jako obvykleděravé, ale hladce jsem v nich vklouzl do měkkých,lehkých přiléhavých jezdeckých bot. Clem mi podal tlustývlněný svetr v mých barvách, hnědožlutě kostkovaný,hnědou saténovou čepici a zavázal mi nákrčník. Navlékljsem si svetr a natáhl čepici na bezpečnostní helmu,abych ji měl připravenou."Dneska máte jenom jeden dostih, pane?" zeptal seClem. Vyndal z kapsy u zástěry dva široké gumové páskya navlékl mi je na zápěstí. Pásky přidržují rukávy na ruce,aby je vítr nemohl vykasat."Pokud vím, tak ano." Člověk může vždycky doufat."Budete si chtít půjčit lehký sedlo? Řekl bych, že váhumáte jen tak tak.""Ne. Raději bych jel na svém vlastním. Zvážím se napředna zkoušku a uvidíme, kolik mám přes váhu.""Dobře děláte, pane."Šel jsem k váze s Clemem, zvedl svoje šestilibrovézávodní sedlo a zvážil se s ním i s bezpečnostní helmou,18

and weighed myself with it, my crash helmet perchedtemporarily and insecurely on the back of my head. Thetotal came to ten stone, nine pounds, which was fourpounds more than the handicapper thought my horse deserved.Clem took back the saddle, and I put my helmet on thebench again.kterou jsem si jen tak dal na hlavu. Se vším všudy jsemvážil jen o čtyři libry víc, než kolik můj kůň měl nést.Clem mi odebral sedlo a já odložil helmu na lavici."I think I'll carry the overweight, Clem," I said. "Myslím, že pojedu přes váhu, Cleme.""Right." He hurried off to attend to someone else."Jak myslíte," řekl a odspěchal obsloužit dalšího.I could have got down to the proper weight… just… by Byl bych se mohl dostat na správnou váhu, i když jen takusing a three pound 'postage stamp' saddle and changing tak, kdybych si vzal lehké sedlo, převlékl se ze svetru dointo silk colours and 'paper' boots.tenké hedvábné košile a kdybych si vzal "papírové" boty.But as I was riding my own horse I could please myself,and he was an angular animal whose ribs would probablyhave been rubbed raw by too small a saddle.He, Forlorn Hope, my newest acquisition, was a stronglybuilt brown gelding only five years old. He looked asthough he would develop into a 'chaser in a year or two,but meanwhile I was riding him in novice hurdle races togive him some sorely needed experience.His unreliability as a jumper had made Scilla, the eveningbefore, beg me not to ride him at Plumpton, a course fullof snares for the unwary.Unbearably strung up, and facing her loss for the firsttime without the help of drugs, she was angry and pleadingby turns."Don't, Alan. Not a novice hurdle at Plumpton. You knowyour wretched Forlorn Hope isn't safe. You haven't got todo it, so why do you?"Jel jsem ale na svém vlastním koni a mohl jsem se tedyrozhodnout, jak jsem chtěl. Kůň byl hranatý, kostnatý a smalým sedlem bych mu rozedřel vystouplá žebra do krve.Jmenoval se Ztracená naděje a byl to můj nejnovějšíobjev. Byla to statná pětiletá hnědka. Časem by z ní mohlbýt docela slušný steepler, zatím jsem s ní jezdil jenomproutěnky pro nováčky, aby se trochu otrkala.Na překážkách zatím moc spolehlivá nebyla. Proto měScilla předešlý večer přemlouvala, abych v Plumptonunejezdil: na tamější dráze je to pro nezkušeného samázrada.Scilla byla ten večer rozčilená a neklidná. Poprvé sesnažila vyrovnávat se s neštěstím, které ji potkalo, bezuklidňujících prostředků. Střídavě mě hubovala a střídavěžadonila."Nejezdi, Alane, nováčky v Plumptonu určitě nejezdí. Víš,že na tu nešťastnou Ztracenou naději není spolehnutí.Přece tam nemusíš, tak proč se do toho nutíš?""I like it." "Protože se mi chce.""There never was a horse more aptly named," she said, "Neznám klisnu, která by měla vhodnější jméno," řeklamiserably.s obavami."He'll learn," I said. "But not if I don't give him the opportunity.""Však ona zmoudří, musím jí ale dát příležitost.""Put someone else up. Please.""Tak ať ji jede někdo jiný.""There isn't any point in having a horse if I don't ride it "Prosím tě, jaký by mělo smysl mít koně, kdybych homyself. That's really why I came to England at all, to race. sám nejezdil. Přijel jsem přece do Anglie proto, abych tuYou know that."jezdil dostihy, to víš dobře.""You'll be killed, like Bill." She began to cry, helplessly, "Zabiješ se jako Bill," dala se do bezmocného pláče.worn out. I tried to reason with her."No, I won't. If Bill had been killed in a motor crash youwouldn't expect me to stop driving. Steeplechasing's justas safe and unsafe as motoring." I paused, but she wenton crying. "There are thousands more people killed on theroads than on the race-track," I said.At this outrageous statement she recovered enough topoint out acidly the difference in the number of peopleengaged in the two pursuits."Very few people are killed by steeplechasing," I triedagain."Bill was…""Only about one a year, out of hundreds," I went on."Bill was the second since Christmas.""Yes." I looked at her warily. There were still tears in hereyes."Scilla, was Bill in any sort of trouble recently?""Why ever do you ask?" She was astounded by my question."Was he?""Of course not.""Not worried about anything?" I persisted."No. Did he seem worried to you?""No," I said. It was quite true. Until the moment of hisfall Bill had been the same as I had always known him,cheerful, poised, reliable. He had had, and enjoyed, apretty wife, three attractive children, a grey stone manorSnažil jsem se ji utěšit."Ne, nezabiju se. Kdyby se mu to bylo stalo přiautomobilové nehodě, jistě bys neočekávala, že přestanujezdit vozem. Dostihy nejsou o nic nebezpečnější než jízdaautem." Odmlčel jsem se, ale ona nepřestávala plakat."Na silnicích přijde o život tisíckrát víc lidí než přidostizích."Tohle tvrzení bylo trochu nehorázné. Scilla se alevzpamatovala a upozornila mě, že je určitý rozdíl mezipočtem lidi zabývajících se jízdou na koni a jízdou autem.Zkusil jsem to znovu. "Při steeplu se ale skutečně zabijejen velmi málo lidí.""Bill ale…""Myslím, že se zabije jen jeden jezdec ze sta ročně,"nedával jsem se na ústup."Od vánoc už byly dva smrtelné úrazy.""To ano." Podíval jsem se na ni, měla ještě stále oči plnéslz."Scillo, prosím tě, neměl Bill poslední dobou nějakéstarosti?""Proč se ptáš?""Měl nějaké starosti?""Určitě ne!""Jistě?""Naprosto. Tobě připadal ustaraný?" zeptala se Scillapřekvapeně."Ne," řekl jsem podle pravdy. Až do okamžiku neštěstí semi Bill zdál v dobré náladě, klidný, sebejistý, tak jakobýval vždy. Měl hezkou ženu, pěkné děti, pohodlný, velikýdům, dobré finanční zajištění a patřil mu nejlepší19

house, a considerable fortune and the best hunter 'chaserin England. A happy man. And rack my memory as Iwould, I could not recall the slightest ruffling of the pattern."Then why do you ask?" said Scilla, again.I told her as gradually, as gently as I could, that Bill's fallhad not been an ordinary accident. I told her about thewire and about Lodge's investigations.She sat like stone, absolutely stunned."Oh no," she said. "Oh no. Oh no."As I stood now outside the weighing room at Plumpton Icould still see her stricken face. She had raised no moreobjections to my racing. What I had told her had drivenevery other thought out of her head.A firm hand came down on my shoulder. I knew it well. Itbelonged to Peter Gregory, racehorse trainer, a burly mannearly six feet tall, running to fat, growing bald, but in hisday, I had been told, the toughest man ever to put hisfoot in a racing stirrup."Hello, Alan me lad. I'm glad to see you're here. I've alreadydeclared you for your horse in the second race.""How is he?" I asked."All right. A bit thin, still." Forlorn Hope had only been inhis stable for a month. "I should give him an easy , comingup the hill the first time, or he'll blow up before thefinish. He needs more time before we can hope for much.""OK," I said."Come out and see what the going is like," said Pete. "Iwant to talk to you." He hitched the strap of his binocularshigher on his shoulder.We walked down through the gate on to the course anddug our heels experimentally into the turf. They sank inan inch."Not bad, considering all the snow that melted into it afortnight ago," I said."Nice and soft for you to fall on," said Pete with elementaryhumour.We went up the rise to the nearest hurdle. The landingside had a little too much give in it, but we knew theground at the other end of the course was better drained.It was all right.Pete said abruptly, "Did you see Admiral fall at Maidenhead?"He had been in Ireland buying a horse when it happenedand had only just returned."Yes. I was about ten lengths behind him," I said, lookingdown the course, concentrating on the hurdle track."Well?""Well, what?" I said."What happened? Why did he fall?" There was some sortof urgency in his voice, more than one would expect, evenin the circumstances.I looked at him. His eyes were grey, unsmiling, intent.Moved by an instinct I didn't understand, I retreated intovagueness."He just fell," I said. "When I went over the fence he wason the ground with Bill underneath him.""Did Admiral meet the fence all wrong, then?" he probed."Not as far as I could see. He must have hit the top of it."This was near enough to the truth."There wasn't... anything else?" Pete's eyes were fierce,as if they would look into my brain."What do you mean?"I avoided the direct answer."Nothing." His anxious expression relaxed. "If you didn'tsee anything…"We began to walk back. It troubled me that I hadn't toldPete the truth. He had been too searching, too aware. Iwas certain he was not the man to risk destroying a greathorse like Admiral, let alone a friend, but why was he sorelieved now he believed I had noticed nothing?dostihový kůň v celé Anglii. Šťastný člověk. Ať jsempřemýšlel, jak jsem chtěl, nemohl jsem si vzpomenout nasebemenší stín."Proč se na to ptáš?" řekla Scilla.Opatrně, co nejšetrněji jsem jí řekl, že Billovu smrtnezavinila nešťastná náhoda. Vyprávěl jsem jí o tom, jakjsem našel ten drát a o pátrání inspektora Lodge.Zkameněla, byla ohromená."Ach to ne, to ne, to ne!"Jak jsem stál před vážnicí v Plumptonu, měl jsem stálepřed očima její zděšený obličej. Proti mému závodění užpak nic nenamítala. To, co slyšela, jí vymetlo všechnyostatní myšlenky z hlavy.Na rameno mi dopadla čísi těžká ruka. Věděl jsem hned,že je to Pete Gregory, trenér jezdeckých koní. Pete jerozložitý, dlouhý chlap, který začíná trochu tloustnout ařídnou mu vlasy. Kdysi prý to byl jeden z nejtvrdšíchjezdců."Nazdar, Alane, to jsem věru rád, že tě vidím. Přihlásiljsem tě s tvou kobylou do druhýho dostihu.""Jaká je?""Ale docela dobrá. Pořád je ale trochu hubená." Ztracenánaděje byla v jeho stájích teprve měsíc. "Zkraje bych jimoc nehnal do kopce, nebo se před finišem složí.""Dobře," řekl jsem."Pojďme se podívat, jak to tam vypadá," navrhl Pete,"potřebuju s tebou mluvit."Pomalu jsme prošli branou na dráhu a zkusmo jsmezabořili podpatky do země. Zapadly asi tak o palec."To není tak zlé, když uvážíš, kolik tu muselo za minulýchčtrnáct dní roztát sněhu," řekl jsem."Budeš padat pěkně do měkkýho," hloupě zavtipkoval.Šli jsme do kopce, k nejbližší překážce. Dopad byl trochupříliš měkký, ale věděli jsme, že půda na protilehlé stranědráhy je mnohem líp odvodněná. Celkem to šlo."Viděl jsi Admirálův pád v Maidenheadu?" zeptal senáhle.Když se to stalo, byl v Irsku kupovat koně."Ano, byl jsem za ním asi deset délek," upřeně jsem sedíval na dráhu."No a?""No a co?""Co se stalo? Proč padl?" zeptal se naléhavě, s většínaléhavostí, než by člověk očekával.Podíval jsem se na něho. Šedé oči měl bezúsměvné,soustředěné. Něco, nevím co, mi napovědělo, abychmluvil vyhýbavě."Prostě padl. Když jsem šel za ním přes překážku, viděljsem, jak se válí po Billovi.""Šel na tu překážku špatně?""To bych neřekl, spíš asi za ni vzal." To se aspoň blížilopravdě."Nic jinýho v tom nebylo?" Peteovy hořící oči se mivpalovaly do mozku."Jak to myslíš?"Vyhnul jsem se přímé odpovědi."Ale nijak." Uklidnil se. "Když tys nic neviděl…"Šli jsme zvolna zpátky. Mrzelo mě, že jsem mu neřeklpravdu, vyptával se ale trochu příliš naléhavě. Byl jsempřesvědčený, že by nikdy neriskoval tak vynikajícího koně,jako byl Admirál, natož aby riskoval život kamaráda. Pročse mu ale tedy tak ulevilo, když ode mne slyšel, že jsemsi ničeho zvláštního nevšiml?20

I had just decided to ask him to explain his attitude, andto tell him what had really happened, when he began tospeak."Have you got a ride in the Amateur 'Chase, Alan?" Hewas back to normal, bluff and smiling."No, I haven't," I said. "Pete, look…"But he interrupted. "I had a horse arrive in my yard fiveor six days ago, with an engagement in today's Amateur'Chase. A chestnut. Good sort of animal, I should say. Heseems to be fit enough… he's come from a small stable inthe West Country… and his new owner is very keen to runhim. I tried to ring you this morning about it, but you'dalready left.""What's his name?" I asked, for all this preamble ofPete's was, I knew, his way of cajoling me into somethingI might not be too delighted to do."Heavens Above.""Never heard of him. What's he done?" I asked."Well, not much. He's young, of course…"I interrupted. "What exactly has he done?"Pete sighed and gave in."He's only had two runs, both down in Devon last autumn.He didn't fall, but… er… he got rid of his jockey bothtimes. But he jumped well enough over my schoolingfences this morning. I don't think you'd have any difficultygetting him round safely, and that's the main thing at thisstage.""Pete, I don't like to say no, but…" I began."His owner is so hoping you'll ride him. It's her firsthorse, and it's running for the first time in her brand newcolours. I brought her to the races with me. She's veryexcited. I said I'd ask you…"Rozhodl jsem se, že se ho zeptám, proč se tak vyptával aže mu to pak všechno povím. Vtom ale znovu promluvil."Jedeš něco v amatérech, Alane?" choval se už zasedocela normálně, klidný a usměvavý."Ne, nejedu. Poslyš, Pete…"Přerušil mě: "Asi před šesti dny jsem dostal do stájínového koně, má dnes jet amatéry. Je to hnědák. Docelaslušné zvíře a zdá se být v dobré formě. Přišel z nějakýchmalých stájí na západě. Majitelka moc stojí o to, abydneska běžel. Snažil jsem se ti ráno dovolat, ale byls užpryč.""Jak se jmenuje?" zeptal jsem se. Tyhle Peteovypředehry většinou vedly k tomu, že na mne něco ušil."Bouřlivák.""V životě jsem o něm neslyšel. Co už šel?" zeptal jsemse."To víš, moc toho nebylo. Je ještě mladý…"Přerušil jsem ho: "Co přesně běžel?"Pete si povzdechl a vzdal to."Běžel jen dvakrát, vloni na podzim v Devonu. Nepadl,ale… jaksi… v obou případech se mu nějak podařilo zbavitse jezdce. Ale dneska ráno krásně chodil přes tréninkovépřekážky, fakt! Myslím, že ho bez velkých potíží dostanešdo cíle a o víc teď ani nejde.""Poslyš, Pete, nechci tě zklamat, ale…""Majitelka moc touží po tom, abys ho jel ty. Je to jejíprvní kůň a poprvé ponese její barvy. Je celá rozčilená.Slíbil jsem jí, že ti řeknu…""I don't think…" I tried again. "Ale já opravdu ne…""Well, at least meet her," said Pete."Tak se s ní pojď aspoň pozdravit," řekl Pete."If I meet her, you know it'll be far more difficult for me "Když se s ní setkám, budu to pak těžko odmítat," namítlto refuse to ride her horse."jsem.Pete didn't deny it.To Pete nepopíral.I went on, "I suppose she's another of your dear old ladiesabout to go into a nursing home from which she is roztomilá stará dáma, která se právě chystá do domova"Předpokládám, že to zase bude nějaká ta tvoje oblíbenáunlikely to return, and wants a final thrill before she důchodců, z něhož se už asi nevrátí… a chce si ještě užítmeets her fate?"nějaké vzrušení, než se její osud naplní."This was the sad tale which Peter had used not long beforeto inveigle me on to a bad horse against my betterjudgement. And I often saw the old lady at the races afterwards.The nursing home and her fate were still presumablyawaiting her."This one is not," said Pete, "a dear old lady."We came to a stop in the paddock, and Pete lookedaround him and beckoned to someone. Out of the cornerof my eye I saw a woman begin to walk towards us. Itwas already, without unforgivable rudeness, too late toescape. I had time for one heart-felt oath in Pete's earbefore I turned to be introduced to the new owner of thejockey-depositing Heavens Above."Miss Ellery-Penn, Alan York," said Pete.I was lost before she spoke a word. The first thing I saidwas, "I'll be glad to ride your horse."Pete was laughing openly at me.She was beautiful. She had clear features, wonderfulskin, smiling grey eyes, dark glossy hair falling almost toher shoulders. And she was used to the effect she had onmen: but how could she help it?Téhle dojemné historky použil Pete nedávno, aby měproti mé vůli uvrtal na jednoho koně. Tu starou dámujsem pak často vídal na dostizích. Osud a domovdůchodců zřejmě čekaly na naplnění."Tohle není roztomilá stará dáma," řekl Pete.Když jsme došli k padoku, Pete se rozhlédl a na někohozamával. Koutkem oka jsem zahlédl, jak k nám přicházínějaká žena. Na útěk bylo pozdě, to bych se dopustil přílišvelké nezdvořilosti. Stačil jsem jen tiše zaklít a již jsemstál tváří v tvář majitelce Bouřliváka, který se tak rádzbavoval jezdců."Slečna ElleryPennová, Alan York," řekl Pete.Byl jsem ztracen, ještě než promluvila. Moje první slovabyla: "Rád pojedu vašeho koně."Pete se mi docela otevřeně smál.Byla krásná. Měla pěkné rysy, dokonalou pleť usměvavéšedé oči, lesklé kaštanové vlasy jí spadaly na ramena.Dobře věděla, jak působí na muže, ale za to přecenemohla.Pete said, "Right, then. I'll declare you for the amateurs'…it's the fourth race. I'll give your colours to Clem." dostih. Dres ti dám ke Clemovi.""Tak jo," řekl Pete, "přihlásím tě do amatérů, je to čtvrtejHe went off towards the weighing room.Odešel směrem k vážnici."I am so glad you agreed to ride my horse," the girl said. "Jsem moc ráda, že pojedete," řekla.Her voice was low-pitched and unhurried.Měla hluboký, klidný hlas."He's a birthday present. Rather a problem one, don't "Toho koně jsem dostala k narozeninám. Je to trochuyou think? My Uncle George, who is a dear fellow but just zvláštní dar, viďte? Strýc George, který je sice miláček,the slightest bit off the beat, advertised in The Times for a ale trochu potrhlý, sháněl koně na inzerát v Timesech!racehorse. My aunt says he received fifty replies and Teta říká, že prý dostal asi padesát nabídek. Bouřliváka si21

ought this horse without seeing it because he liked thename. He said it would be more amusing for me to have ahorse for my birthday than the conventional string ofpearls.""Your Uncle George sounds fascinating," I said."But just a little devastating to live with."She had a trick of lifting the last two or three words in asentence so that they sounded like a question. As if shehad added, "Don't you agree?" to her remark."Do you in fact live with him?" I asked."Oh, yes. Parents divorced in the murky past. Scatteredto the four winds, and all that.""I'm sorry.""Waste no sympathy. I can't remember either of them.They abandoned me on Uncle George's doorstep, figurativelyspeaking, at the tender age of two.""Uncle George has done a good job," I said, looking ather with the frankest admiration.She accepted this without gaucherie, almost as a matterof course."Aunt Deb, actually. She is faintly more on the ball thanUncle George. Absolute pets, the pair of them.""Are they here today?" I asked."No, they aren't," said Miss Ellery-Penn. "Uncle Georgeremarked that having given me a passport into a newworld peopled entirely by brave and charming young men,it would defeat the object if my path were cluttered upwith elderly relatives.""I am getting fonder of Uncle George every minute," Isaid.Miss Ellery-Penn gave me a heavenly smile which held nopromises of any sort."Have you seen my horse? Isn't he a duck?" she said."I haven't seen him. I'm afraid I didn't know he existeduntil five minutes ago. How did Uncle George happen tosend him to Pete Gregory? Did he pick the stable with apin?"She laughed. "No, I don't think so. He had the stable allplanned. He said I could get a Major Davidson to ride forme if the horse went to Mr Gregory's." She reflected,wrinkling her brow. "He was quite upset on Monday whenhe read in the paper that Major Davidson had been killed.""Did he know him?" I asked idly, watching the deliciouscurves at the corners of her red mouth."No, I'm sure he didn't know him personally. Probably heknew his father. He seems to know most people's fathers.He just said Good God, Davidson's dead in a shocked sortof way and went on eating his toast. But he didn't hearme or Aunt Deb until we had asked him four times for themarmalade!""And that was all?""Yes. Why do you ask?" said Miss Ellery-Penn, curiously."Oh, nothing special," I said. "Bill Davidson and I weregood friends."She nodded. "I see."She dismissed the subject. "Now what do I have to do inmy new role as racehorse owner? I don't particularly wantto make a frightful boob on my first day. Any commentsand instructions from you will be welcome, Mr York.""My name is Alan," I said.She gave me an appraising look. It told me plainer thanwords that although she was young she was already experiencedat fending off unwelcome attentions and notbeing rushed into relationships she was not prepared for.But she finally smiled, and said, "Mine is Kate."She bestowed her name like a gift, I was pleased to receiveit."How much do you know about racing?" I asked."Not a thing. Never set foot on the Turf before today."She gave the capital letter its full value, ironically."Do you ride, yourself?""Positively not."vybral, protože se mu líbilo jméno. Strýc říká, že musí býtzábavnější dostat k narozeninám koně než obvyklou šňůruperel.""Strýc George je zřejmě zajímavý pán," podotkl jsem."To ano, ale život s ním je trochu vyčerpávající."Měla ve zvyku neklesnout hlasem při posledním slově,takže každá její věta zněla jako otázka, jako by vždydodala: "Že mám pravdu?""Vy u strýce žijete?""Ano. Rodiče se mi rozvedli v temné minulosti a rozuteklise po světě.""To je mi líto.""Neračte plýtvat soucitem, já se na rodiče aninepamatuji. Obrazně řečeno mě odložili na strýcův práhuž v útlém věku, byly mi dva roky.""Strýc George vykonal obdivuhodné dílo," díval jsem sena ni s neskrývaným obdivem.Přijala lichotku bez rozpaků, skoro jako samozřejmost."To spíš teta Debora. Má přece jen víc zdravého rozumunež strýc. Ale oba jsou miláčkové.""Jsou tady?""Ne, nejsou," řekla slečna ElleryPennová. "Strýc Georgeříká, že když mi dal propustku do úplně nového světa, kdese to jen hemží udatnými, okouzlujícími mladými muži,byl by nesmysl, aby se mi potom pletl do cesty. Postaršípříbuzný by prý byl určitě na obtíž.""Strýc George se mi líbí čím dál víc."Slečna Pennová mi věnovala okouzlující úsměv, který alevůbec nic nesliboval."Už jste viděl mého koně? Je krásný, viďte?" zeptala se."Ještě ne. Obávám se, že jsem o něm ještě před desetiminutami nic nevěděl. Jak přišel váš strýc na to, aby hoposlal do Gregoryho stájí? To si našel podle telefonníhoseznamu?"Zasmála se. "Ne, to snad ne. O těch stájích věděl,původně počítal s tím, že budeli kůň u Gregoryho, pojedeho major Davidson." Zamyslela se. "Byl v pondělí dostrozčilený, když se z novin dozvěděl, že se major Davidsonzabil.""On ho znal?" zeptal jsem se a pozoroval jsem přitompůvabné křivky její tváře."Ne, určitě ho osobně neznal, ale nejspíš znal jeho otce.Mám pocit, že zná vůbec všechny otce. Řekl jen:,Proboha, Davidson se zabil‘ a řekl to jaksi zděšeně. Pakjedl dál topinky, ale když jsme s tetou chtěly, aby námpodal marmeládu, musely jsme si o ni říct čtyřikrát.""A to bylo všechno?""Ano. Proč se ptáte?" zeptala se zvědavě."Major Davidson byl můj nejlepší přítel.""Ach tak."Změnila předmět rozhovoru. "Prosím vás, jaké mámvůbec povinnosti jako majitelka dostihového koně?Nerada bych udělala hned první den nějakou botu. Rady apřipomínky budou vítány, pane Yorku.""Jmenuji se Alan."Pátravě se na mne podívala. Bylo mi jasné, že přestožeje mladá, je dost zkušená a rozhodně se nenechávmanévrovat do osobního vztahu, o který by nestála.Nakonec se usmála. "Já se jmenuji Kate," řekla.Podala mi svoje jméno jako vzácný dar a já je spovděkem přijal."Co vůbec víte o dostizích?" zeptal jsem se."Vůbec nic. V životě jsem dostihy neviděla.""Na koni jezdíte?""Ale kdepak."22

"Perhaps your Uncle George is fond of horses? Perhapshe hunts?" I suggested."Uncle George is the most un-addicted man to horses Ihave ever met. He says one end kicks and the other bites,and as for hunting, he says that he has cosier things to dothan chase bushy tailed vermin in the gravest discomfortover waterlogged countryside in the depths of winter."I laughed. "Perhaps he bets. Off the course?" I asked."Uncle George has been known to ask, on Cup Final day,what has won the Derby.""Then why Heavens Above?""Wider horizons for me, Uncle George says. My educationhas been along the well-tramped lines of boarding school,finishing school, and an over-chaperoned tour of Europe. Ineeded to get the smell of museums out of my nose, UncleGeorge said.""So he gave you a racehorse for your twenty-first birthday,"I stated matter-of-factly."Yes," she said: then she looked at me sharply. Igrinned. I had jumped her defences, that time."There's nothing special for you to do as an owner," Isaid, "except to go along to those stalls over there," Ipointed, "before the fourth race, to see your horse beingsaddled up. Then you'll go into the parade ring with Pete,and stand around making intelligent remarks about theweather until I arrive and mount and go out for the race.""What do I do if he wins?""Do you expect him to win?" I asked. I was not sure howmuch she really knew about her horse."Mr Gregory says he won't."I was relieved. I did not want her to be disappointed."We'll all know much more about him after the race. Butif he should come in the first three, he will be unsaddleddown there opposite the weighing room. Otherwise, you'llfind us up here on the grass."It was nearly time for the first race. I took the delectableMiss Ellery-Penn on to the stands and fulfilled UncleGeorge's design by introducing her to several brave andcharming young men. I unfortunately realized that by thetime I came back from riding in the novice hurdle, Ishould probably be an 'also ran' in the race for Miss Ellery-Penn's attentions.I watched her captivating a group of my friends. She wasa vivid, vital person. It seemed to me that she had aninexhaustible inner fire battened down tight underhatches, and only the warmth from it was allowed to escapeinto the amused, slow voice. Kate was going to bepotently attractive even in middle age, I thought inconsequently,and it crossed my mind that had Scilla possessedthis springing vitality instead of her retiring, serene passiveness,Inspector Lodge's implications might not havebeen very far off the mark.After we had watched the first race I left Kate decidingwhich of her new acquaintances should have the honourof taking her to coffee, and went off to weigh out for thenovice hurdle. Looking back, I saw her setting off to therefreshment room with a trail of admirers, rather like acomet with a tail. A flashing, bewitching comet.For the first time in my life I regretted that I was goingto ride in a race."Tak snad má koně rád váš strýc? Nejezdí hon na lišku?""Neznám nikoho, kdo by měl horší vztah ke koním nežmůj strýc. Říká, že koně na jednom konci kopou a nadruhém koušou. Pokud jde o hon na lišku, tak říká, žeurčitě zná příjemnější zaměstnání, než se ve všeobecnémnepohodlí honit v zimě a v blátě za chlupatou a blechatouškodnou."Rozesmál jsem se: "Možná, že aspoň na dálku sází, ne?""Prosím vás, vždyť on sotva ví, kdy je Derby!""Tak ale jak přišel na Bouřliváka?""Strýc George říká, že rozšíří moje obzory. Moje výchovase pohybovala podle osvědčených, vyjetých kolejí. Chodilajsem na soukromou střední školu, pak do společenskéhokursu pro mladé dámy a nakonec mě pod přísnýmdohledem poslali do Evropy. Strýc George říká, že sepotřebuji zbavit zápachu naftalínu, kterým jsem načichlave všech muzeích, kterými jsem prošla.""A proto vám dal k jedenadvacátým narozeninám koně,"řekl jsem."Ano," odpověděla. Pak na mne ostře podívala. Dal jsemse do smíchu. Konečně jsem získal bod."Jako majitelka závodního koně nemáte žádné zvláštnípovinnosti," řekl jsem. "Jen před čtvrtým dostihem musítejít tamhle k tribuně a budete přihlížet, jak mi koně sedlají.Pak půjdete s Petem k přehlídce a budete si spolu povídato počasí, dokud nepřijdu a nenasednu před dostihem.""Co udělám, kdyby vyhrál?""Vy očekáváte, že vyhraje?" Nevěděl jsem, jestli o tomkoni vůbec něco ví."Pan Gregory říká, že nevyhraje."Ulevilo se mi. Nechtěl jsem, aby byla zklamaná."Však po závodě budeme všichni chytřejší a budeme tohoo Bouřlivákovi víc vědět. Kdyby přišel mezi prvními třemi,budou ho odsedlávat proti vážnici. Jinak nás najdetetady."Za chvíli měl začít první dostih. V souladu s přáním strýceGeorge jsem půvabnou slečnu Pennovou odvedl ktribunám a představil ji řadě udatných a okouzlujícíchmladých mužů. Bohužel jsem si uvědomil, že až se vrátímz dostihů, octnu se asi až na konci fronty.Se zájmem jsem sledoval, jak okouzluje moje kamarády.Byla živá a plná energie. Člověk měl dojem, že v ní jepevně uzavřený oheň, který proniká jen nepatně napovrch teplem jejího klidného, míně pobaveného hlasu.Říkal jsem si, že Kate bude určitě hezká i později, až budestarší. Kdyby Scilla nebyla tak klidná, tak pasivní, kdyby vsobě měla trochu víc života, jako Kate, mohly mít narážkyinspektora Lodge blíž k pravdě.Když jsem odcházel, Kate se právě rozhodovala, kterémuze svých nových známých dovolí, aby ji pozval na kávu.Šel jsem se zvážit na nováčky, ale ještě jsem se ohlédl.Viděl jsem, jak pomalu odchází k bufetu, za sebou zástupobdivovatelů jako vlečku. Krásný, okouzlující magnet.Poprvé v životě jsem litoval, že musím jet dostih.CHAPTER FOUR 4In the changing room Sandy Mason stood with his handson his hips and laid about him with his tongue. His redhair curled strongly, his legs, firmly planted with the feetapart, were as rigid as posts. From top to toe he vibratedlife. He was a stocky man in his thirties, on the short side,very strong, with dark brown eyes fringed disconcertinglyV šatně stál Sandy Mason a bavil osazenstvo. Nohy mělpevně rozkročené, napjaté jako struny, zrzavé vlasy semu divoce kroutily, od hlavy k patě byl nabitý energií. Jemu asi třicet, není velký, ale statný, tmavooký, s nápadněsvětlými řasami.23

y pale, reddish lashes.As a jockey, a professional, he was not among the topdozen, but he had had a good deal of success, mainlyowing to his fighting spirit. Nothing ever frightened him.He would thrust his sometimes unwilling mounts into thesmallest openings, even occasionally into openings whichdid not exist until he made them by sheer force. His aggressivenessin races had got him into hot water morethan once with the Stewards, but he was not particularlyunpopular with the other jockeys, owing to his irrepressible,infectious cheerfulness.His sense of humour was as vigorous as the rest of him,and if I thought privately that some of his jokes were toounkindly practical or too revoltingly obscene, I appearedto be in a minority."Which of you sods has half-inched my balancing pole?"he roared in a voice which carried splendidly above thebusy chatter to every corner of the room. To this enquiryinto the whereabouts of his whip, he received no reply."Why don't you lot get up off your fannies and see ifyou're hatching it," he said to three or four jockeys whowere sitting on a bench pulling on their boots.They looked up appreciatively and waited for the rest ofthe tirade. Sandy kept up a flow of invective without repeatinghimself until one of the valets produced the missingwhip."Where did you find it?" demanded Sandy. "Who had it?I'll twist his bloody arm.""It was on the floor under the bench, in your own place."Sandy was never embarrassed by his mistakes. Heroared with laughter and took his whip."I'll forgive you all this time, then."He went out into the weighing room carrying his saddleand whacking the air with his whip as if to make sure itwas as pliable as usual. He always used it a good deal inthe course of a race.As he passed me where I stood just inside the changingroom door, his eyes lifted to mine with one of the darting,laughing glances which made him likeable in spite of hisfaults. I turned and watched him go over and sit on thescales, parking the whip on the table beside him. He saidsomething I couldn't hear, and both the Clerk of theScales and the Judge, who was sitting there learning thecolours so that he could distinguish them at the finish,laughed as they checked him against their lists andpassed him for the race.There had been rumours, a while back, that Sandyhad'stopped' a few horses and had been rewarded handsomelyby bookmakers for the service. But nothing hadbeen proved, and the official enquiry had lasted barely anhour. Those who had felt the rough edge of Sandy's practicaljokes believed him capable of anything. Everyoneelse pointed out that stopping a horse was entirely out ofcharacter for one who had been in trouble for trying tooruthlessly to win.Watching the free and easy way he handled the two racingofficials, I could understand that in the face of thatfriendly, open manner, the Stewards at the enquiry musthave found it impossible, in the absence of solidly convincingevidence, to believe him guilty. The general opinionamong the jockeys was that Sandy had 'strangled' acouple at one stage, but not during the past few months."Stopping' a horse can be done by missing the start, settingoff some lengths behind, and staying at the back.Then the crooked jockey can ride a fairly honest finishfrom the second last fence, when he is closely under theeyes of the crowd, secure in the knowledge that he hadleft the horse far too much to do and cannot possibly win.It is rare enough, because a jockey seen to do it regularlysoon finds himself unemployed.During my one and a half seasons' racing I had seen itJako profesionální jezdec se mezi dvanáct nejlepšíchnezařadil, ale často mívá úspěchy, protože je bojovník.Nebojí se vůbec ničeho. Donutí koně i proti jeho vůli vjetdo nejužší škvíry, dokonce i tam, kde žádná škvíra není akde si ji prostě silou vynutí. Jeho útočná, tvrdá jízda muuž kolikrát způsobila nepříjemnosti u rozhodčích. Ostatníjezdci ho mají ale docela rádi, protože je tak nakažlivěvěčně dobře naložený.Sandyho smysl pro humor je stejně neotesaný jako onsám a mně osobně se leckdy zdály jeho žertíky přílišcynické nebo nechutné. Většině to ale zřejmě nevadilo."Který jelito mi votočilo tágo?" Zahulákal tak, že přerušil irámus v přeplněné místnosti. Na jeho otázku (ptal se, kdomu vzal bič) nikdo neodpovídal."Tak laskavě zdvihněte ty svý zadky a podívejte se, jestlijste ho nevyseděli," řekl čtyřem žokejům, kteří seděli nalavici a natahovali si boty.Vzhlédli k němu a s potěšením očekávali další palbu.Sandy spustil nepřetržitý proud nadávek, aniž by sejednou opakoval a přestal teprve tehdy, když mu jeden zesluhů ztracený bič podal."Kde jste to našel? Kdo na něm seděl? Ukroutím munos!""Byl pod vaší lavicí."Když byl Sandy v neprávu, nikdy ho to neuvedlo dorozpaků. Vzal bič a dal se do smíchu."Pro tentokrát vám všem odpouštím," řekl.Vyšel k vážnici, sedlo pod paží, a švihal přitom bičem,jako by chtěl vyzkoušet, jestli ještě pruží. Při jízdě užívalbiče až dost.Stál jsem u dveří, a když mě míjel, hodil po mněveselým, rozesmátým pohledem, pro který ho měli ostatnírádi, navzdory jeho chybám. Díval jsem se za ním. Kdyžseděl na váze, zřejmě musel něco povídat, protože váhovýrozhodčí i soudce, který tam seděl a učil se barvy, aby jepak v cíli rozeznal, se dali do smíchu a smáli se, ještěkdyž si ho zaškrtávali ve startovní listině a oficiálně hopřipustili k závodu.V poslední době se proslýchalo, že Sandy několikrát"podržel" koně a že za to dostal od bookmakerů slušnouodměnu. Nikdo mu ale nic nedokázal a vyšetřovací komisese tím případem zabývala necelou hodinu. Ti, kteří okusiliSandyho kanadské žertíky na vlastní kůži, byli ochotni oněm uvěřit jakoukoli špatnost. Ostatní tvrdili, že takctižádostivý a průrazný jezdec se přece sám nedokážepřinutit, aby koně podržel.Když jsem ho teď viděl, s jakou samozřejmostí a lehkostíjedná s oběma funkcionáři, dovedl jsem si představit, žečlenové vyšetřovací komise, tváří v tvář tomuhlepřátelskému, otevřenému člověku, museli uvěřit jehonevině. Zvlášť když proti němu nebyly žádné důkazy. Mezijezdci panovalo mínění, že Sandy skutečně před časemdvakrát podržel koně, ale že se v poslední době nictakového neopakovalo.Žokej může "podržet" koně buď tak, že ze startuneodskočí, úmyslně se na startu opozdí, nebo se drží nakonci pole. Pak může od předposlední překážky jet víceméně poctivý finiš bez nebezpečí, že by mohl vyhrát. Stímhle podvodem se ale člověk často nesetkává, protožekaždý ví, že jezdec, který by to udělal víckrát, by brzyneměl u koho jezdit.Za necelé dvě sezóny závodění jsem viděl dvakrát24

happen only twice. It was the same man both times, afair, round-faced youth called Joe Nantwich. On the secondoccasion, about two months ago, he had been luckyto escape with his licence, for he had been foolish enoughto try it in a race where one of the jockeys was DavidStampe, the tale-bearing younger son of the Senior Steward.Joe, and, I was sure, Sandy too, had both gone to thelengths of deliberately holding back horses which, withouttheir interference, would have been certain to win. Theyhad, in fact, been guilty of criminal fraud. But was I sovery much better, I wondered, as I tied on my helmet andtook my saddle over to the scales. For I proposed to takeForlorn Hope sensibly over the hurdles, concentrating ongetting round the course, and I had no intention of ridinghim all out in the faint possibility that he might finish inthe first three. He was not properly fit, and too hard arace would do him great harm. Of course if by some unforeseencircumstances, such as a lot of falls among theother horses, I found myself placed with a winningchance, I intended to seize it. There is a world of differencebetween'stopping' and 'not trying hard, but willing towin': but the result for disgruntled backers is the same.They lose their money.I took my saddle out to the saddling boxes, where Petewas already waiting with Forlorn Hope. He saddled up,and Rupert, the tiny stable lad, led the horse out into theparade ring. Pete and I strolled in after him, discussingthe other horses in the race. There was no sign of Kate.When the time came I mounted and rode out on to thecourse. The familiar excitement was in my blood again.Not Bill's death, nor Scilla's mourning, nor the thought ofKate making progress with someone else, could affect thegripping happiness I always felt when cantering down tothe starting gate. The speed of racing, the quick decisions,the risks, these were what I badly needed to counteractthe safeties of civilization. One can be too secure. Adventureis good for the soul, especially for someone like me,whose father stopped counting after the fourth million.And my father, with an understanding based on his ownmuch wilder youth, had given me unconditionally a fastcar and three good horses and turned me loose in a countryfive thousand miles from home. He said, however, ashe dispatched me with his blessing, that he thought steeplechasingwas rather mild for one who had been takencrocodile hunting on the Zambezi every year since he wasten. My father's annual month away from his trading empireusually meant for us a dash across the veldt and aplunge into the primeval forest, sometimes equipped withthe absolute minimum of kit and no one but ourselves tocarry it. And I, for whom the deep jungle was a familiarplayground, found the challenge I needed in a tamed land,on friendly animals, in a sport hemmed all about withrules and regulations. It was very odd, when one came toconsider it.The starter called the roll to make sure everyone had arrived,while he circled round and checked the tightness ofthe girths. I found Joe Nantwich guiding his horse alongbeside me. He was wearing his usual unpleasant expression,half petulance, half swank.podržet koně. V obou případech šlo o stejného jezdce, bylto světlovlasý mladík s kulatým obličejem a jmenoval seJoe Nantwich. Podruhé měl z pekla štěstí, že nepřišel olicenci, protože si k tomu uličnictví vybral závod, vekterém jel žalobníček David Stampe, syn hlavníhorozhodčího.Byl jsem přesvědčený, že jak Joe, tak Sandy úmyslněpodrželi koně, kteří by jinak byli zaručeně vyhráli. Oba sevlastně dopustili trestného činu podvodu. Zatímco jsem sipřipevňoval helmu a odnášel sedlo k váze, uvažoval jsemo tom, že vlastně v tomhle ohledu také nejsem svatý.Chystal jsem se přece rozumně a bezpečně převéstZtracenou naději přes překážky, šlo mi jen o to dostat sedo cíle a vůbec jsem neměl v úmyslu jet co to dá, smizivou nadějí, že se dostanu mezi první tři. Kůň nebyl vřádné formě a příliš ostrý závod by mu mohl uškodit.Ovšem kdyby nastaly nějaké nepředvídané okolnosti,kdyby třeba řada koní odpadla a já měl možnost vyhrát,samozřejmě bych se té příležitosti chopil. Je ovšem velikýrozdíl mezi tím, když někdo "podrží" koně, nebo se jen"málo snaží, ale je ochoten vyhrát". Pro zklamané sázkařeje výsledek v obou případech stejný, přijdou o své peníze.Odnesl jsem sedlo k boxům, kde už na mne čekal Pete seZtracenou nadějí. Osedlal, a Rupert, náš maličký stájník,odvedl koně do padoku. Šli jsme s Petem pomalu za ním abavili se o ostatních přihlášených koních. Po Kate nebyloani vidu, ani slechu.Pak už byl čas, abych nasedl a vyjel na dráhu. Krev se mijako vždycky rozproudila vzrušením: Pocit štěstí, kterýjsem cítil pokaždé, když jsem klusal ke startu, nemohlaotupit ani Billova smrt, ani Scillin zármutek, ani pomyšlenína to, že se mezitím Kate baví s někým jiným. Rychlostzávodu, blesková rozhodnutí, riziko, to všechno jsempotřeboval jako protijed proti otupujícímu bezpečícivilizace. Přílišný pocit bezpečí může člověka dusit.Člověk potřebuje dobrodružství a zvlášť takový člověk,jehož tatínek má tolik peněz, že už je přestal počítat.Můj otec měl pro mne vzácné pochopení asi proto, žesám prožil dost bouřlivé mládí. Koupil mi rychlý vůz, třidobré koně a vypustil mě do země vzdálené pět tisíc milod domova. Když mi ale dával požehnání, poznamenal, žese mu dostihy zdají trochu krotké pro někoho, kdo jako jáod deseti let lovil na Zambezi krokodýly. Můj oteckaždoročně opouštěl na měsíc svoje finanční království aponořoval se se mnou do panenské džungle. Často jsmechodívali bez jakéhokoli doprovodu, s minimální výzbrojí,s ranci na zádech. Bylo to zvláštní, že já, který jsem se vdžungli cítil jako doma, našel jsem pravé dobrodružství vmírumilovné, krotké zemi, na přátelských zvířatech, vesportu, sešněrovaném pravidly a regulemi. Když a tomčlověk uvažuje, je to dost paradoxní.Startér přečetl startovní listinu a zjišťoval, jestli jsme sevšichni dostavili, zatímco jsme jezdili do kruhu akontrolovali si dotažení sedel. Vedle mne jel Joe Nantwich.Tvářil se nepříjemně jako vždycky, napůl omrzele a napůlnafoukaně."Are you going back to the Davidsons' after the races, "Hele, jedeš potom zpátky k Davidsonům?" zeptal se.Alan?" he asked.He always spoke to me with a familiarity I slightly resented,though I tried not to.Mluvil se mnou vždycky moc familiárně a mě to zlobilo."Yes," I said. Then I thought of Kate. "I may not go at "Ano, jedu." Pak jsem si ale vzpomněl na Kate: "Možnáonce, though."ale, že pojedu později.""Will you give me a lift as far as Epsom?""Svezeš mě do Epsomu?""I don't go that way," I said, very politely. "Bohužel tamtudy nejedu," řekl jsem zdvořile."But you go through Dorking. I could get a bus on from "Ale jedeš přece skrz Dorking a odtamtud se dostanu dothere if you don't want to go to Epsom. I came with Epsomu autobusem. Přijel jsem s člověkem, který paksomeone who is going on to Kent, so I've got to find some jede do Kentu a potřebuju se nějak dostat domů."transport home."25

He was persistent, and although I thought he could findsomeone going directly to Epsom if he tried hard enough,I agreed in the end to take him.We lined up for the start. Joe was on one side of me andSandy on the other, and from the looks they gave eachother across me, there was no love lost between them.Sandy's smile was a nasty one: Joe's round baby facepuckered up like a child trying not to cry. I imagined thatSandy had been puncturing Joe's inflated ego with one ofthose famous practical jokes, such as filling the feet of hisracing boots with jam.Then we were off, and I gave all my attention to gettingForlorn Hope round as neatly, quickly, and safely as Icould. He was still very green and inclined to waver as hemet the clattering hurdles, but the basic spring was there.He was going so well that for over half of the race I lay inthird place, staying slightly towards the outside, to givehim a clear view of the obstacles. The last quarter milecoming up the hill was too much for him, though, and wefinished sixth. I was satisfied, and Scilla would be reassured.Sandy Mason finished ahead of me. Then Joe Nantwich'shorse galloped past loose, reins dangling, and lookingback to the far end of the course I saw the tiny figure ofJoe himself trudging back to the stands. No doubt I wouldbe hearing a stride by stride account of the calamity allthe way to Dorking.I unsaddled, went back to the weighing-room, changedinto Kate's brand new colours, got Clem to pack me aweight cloth with ten pounds of flat lead pieces, theweight I needed for the Amateur 'Chase, and went out tosee what had become of Miss Ellery-Penn.She was leaning on the parade ring rails, looking alternatelyat the horses and (with too much approval, Ithought) at Dane Hillman, one of the brave and charmingyoung men I had introduced to her."Mr Hillman has been telling me," said Kate, "that thatpoor-looking bag of bones over there… the one with hishead down by his knees and those floppy ears… is thefastest horse in the race. Am I to believe it, or is themickey being gently taken?""No mickey," I said. "That's the best horse. Not on looks,I grant you, but he's a certainty today, in this company."Dane said, "Horses who go along with their heads downlike that are nearly always good jumpers. They look wherethey're going.""But I like this gorgeous creature coming round now,"said Kate, looking at a bay with an arched back and highhead carriage.Most of his body was covered by a rug to keep out theFebruary cold, but at the back his glossy rump swelledroundly."He's much too fat," said Dane. "He probably ate hishead off during the snow and hasn't had enough exercisesince. He'll blow up when he's asked to do anything."Kate sighed. "Horses appear to be as full of paradoxes asG. K. Chesterton. The duds look good, and good looksduds."Nebyl k odbytí a já mu nakonec slíbil, že ho svezu,přestože jsem věděl, že by snadno našel někoho, kdo byho vzal až do Epsomu, jen kdyby se trochu namáhal.Seřadili jsme se na startu. Z jedné strany jsem měl Joeaa z druhé Sandyho, podle pohledů, kterými se obdařovali,se asi neměli moc v lásce. Sandy se jízlivě usmíval a Joevypadal, jako když natahuje moldánky. Předpokládaljsem, že mu Sandy asi provedl některý ze svýchkanadských žertíků, mezi které třeba patřilo naplnitjezdecké boty marmeládou.Pak jsme vyrazili a já se soustředil na to, abych dostalZtracenou naději co možná rychle, elegantně a bezpečněk cíli. Chovala se ještě jako začátečník a před překážkamitrochu váhala, ale bylo znát, že v ní něco je. Do polovinyzávodu jsme dokonce jeli jako třetí. Držel jsem se pěkně vzevním pásu, aby měla dobrý rozhled. Poslední čtvrt míledo kopce ale na ni byla už moc a dojeli jsme na šestémmístě. Já jsem byl spokojený a Scilla si může přestat dělatzbytečné starosti.Sandy Mason dojel přede mnou. Pak kolem mne proběhlkůň Joea Nantwiche, otěž za ním vlála, jezdce jsem vidělvzadu v dálce, jak se pěšky belhá k tribunám. Cestou doDorkingu budu muset vyslechnout jeho neštěstí.Odsedlal jsem, vrátil se do vážnice a převlékl se doKatiných barev. Clem mi přibalil deset liber olova, abychměl správnou váhu pro jízdu v amatérech, a já se šelpodívat, kam se poděla slečna ElleryPennová.Opírala se vpředu o zábradlí a prohlížela si střídavě koněa jednoho z udatných, okouzlujících mladých mužů, kteréjsem jí předtím představil (na můj vkus si Dana prohlíželatrochu příliš obdivně)."Pan Hillman povídal," řekla, "že tamhle ten vychrtlýchudinka, ten jak má hlavu až u země a schlíplé uši, že jeprý nejrychlejší ze všech přihlášených koní. Mám mu tověřit, nebo mě vodí za nos?""Nevodí," zasmál jsem se, "je to skutečně nejlepší kůň,uznávám, že na pohled snad ne, ale mezi tou dnešníspolečností určitě vyhraje.""Koně, kteří takhle věší hlavu, se dívají, kam šlapou avětšinou jsou to dobří skokani," podotkl Dan."Mně se líbí tamhleto nádherné stvoření," řekla Kate aukázala na grošáka s hlavou vztyčenou a šíjí prohnutou doladného oblouku.Záda mu proti únorovému chladu chránila přikrývka avzadu se mu klenul kulatý zadek."Je tlustý," řekl Dan, "v zimě se asi z nudy přežíral aneměl dost pohybu. Když bude muset zabrat, tak sesloží.""V koních se zřejmě člověk nevyzná, stejně jako v G. K.Chestertonovi. Ti, kteří nevypadají k ničemu, jsou dobří ati, co vypadají dobře, nejsou k ničemu.""Not always," said Dane and I together."Vždycky ne," řekli jsme s Danem současně."I shall be glad," said Dane, "to give you a prolongedcourse in racehorse recognition, Miss Ellery-Penn.""I am a slow learner, Mr Hillman." "Já ale pomalu chápu.""All the better," said Dane, cheerfully."Tím líp," řekl Dan vesele."Aren't you riding today, Dane?" I asked hopefully. "Jedeš dnes něco?" zeptal jsem se s nadějí."In the last two, my lad. Don't worry, I shall be able tolook after Miss Ellery-Penn for you while you ride herhorse." He grinned.se."Are you a jockey too, Mr Hillman?" asked Kate in a surprisedvoice."Yes," said Dane, and left it at that.He was the rising star of the profession, clearly heading"S velkým potěšením bych vám uděloval lekce vhodnocení koní, slečno Pennová," nabízel se Dan."Až poslední dva dostihy. Jen se neboj, já se o slečnuPennovou postarám, zatímco pojedeš jejího koně." Ušklíbl"Vy jste taky žokej?" zeptala se slečna ElleryPennovápřekvapeně."Ano," odpověděl Dan stručně.Patřil mezi největší naděje dostihového sportu a jednou26

straight to the top. Pete Gregory had first claim on him,which, apart from natural affinity, brought us together agood deal. Strangers often mistook us for each other. Wewere the same age, both dark, both of middle height andmedium build. On horseback the difference was greater,he was a better jockey than I would ever be."I thought all jockeys were instantly recognizable as havingcome straight from Lilliput," said Kate, "but you twoare quite a decent size."She had to look up to both of us, although she was tallenough herself. We laughed.I said, "Steeplechasing jockeys are nearly all a decentsize. It's easier to stick on over big fences if you have longlegs to grip with."bude jistě nejlepší. Znali jsme se dobře a byli jsme přátelijednak proto, že jsme si vždycky dobře rozuměli, jednakproto, že Dan také většinou jezdil pro Petea Gregoryho.Byli jsme stejně staří, stejně velcí, stejně štíhlí, obatmavovlasí a cizí lidé si nás často pletli. Jakmile jsme alebyli v sedle, byl mezi námi velký rozdíl, Dan je mnohemlepší jezdec než já."Myslela jsem si, že žokeje člověk pozná podle toho, žeto jsou samí trpaslíci," řekla Kate, "vy jste ale oba docelaslušně vyrostli."Musela k nám vzhlížet, přestože byla vysoká. Rozesmálijsme se."Většina jezdců, kteří jezdí steeple, má normální výšku.Dlouhýma nohama se mohou líp přidržet koně, když jdoupřes větší překážky," řekl jsem."Several of the Flat chaps are as tall as us, too," said "Někteří rovinoví jezdci nejsou taky o nic menší než my,"Dane. "But they are very skinny, of course."podotkl Dan, "jsou ale vyzáblí.""All my illusions are being shattered," said Kate."Připravujete mě o všechny iluze," postěžovala si Kate.Dane said, "I like your new horse, Alan. He'll make a "Ten tvůj nový kůň se mi líbí, Alane," řekl Dan.good 'chaser next year.""Napřesrok určitě něco vyběhá.""Are you riding your own horses today, too?" Kate asked "Jedete dnes také svoje vlastní koně?" zeptala se Kate.Dane."No, I'm not. I haven't any," said Dane. "I'm a professional,so I'm not allowed to own racehorses."vlastnit dostihové koně.""Ne, já ne. Jsem profesionál a nesmím proto vůbec"A professional?" "Profesionál?"Kate's eyebrows went up. She had clearly taken in the Kate se na něho udiveně podívala. Všimla si předtím, žesuperlative tailoring of the suit under the short camel má Dan výborně ušitý oblek, drahý kabát, příjemný hlas aovercoat, the pleasant voice, the gentle manners. Another dokonalé chování. Pobaveně jsem zaznamenal, že přišla oillusion was being shattered, I was amused to see.další iluzi."Yes. I ride for my life," said Dane, smiling. "Unlike Alan,I haven't a stinking rich father. But I get paid for doingwhat I like best in the world. It's a very satisfactory stateof affairs."Kate looked carefully from one to the other of us."Perhaps in time I shall understand what makes you wantto risk your elegant necks," she said."When you find out, please tell us," said Dane. "It's still amystery to me."We wandered back to the stands and watched the thirdrace. The poor-looking horse won in a canter by twentylengths. Kate's fancy was tailed-off after a mile and refusedat the third last fence."Don't imagine that we always know what's going towin," said Dane. "Jockeys are bad tipsters. But that onewas a cert, a dead cert."A dead cert. The casual, everyday racing expressionjabbed in my mind like a needle. Bill Davidson's attackerhad relied on Admiral's being a certainty.A dead cert. Dead…Kate's horse, for a pig in a poke, was not as bad as Ifeared. At the second fence he put in a short one andscrewed in mid-air. I came clear out of the saddle andlanded back in it more by luck than judgement. This wasobviously the trick which had rid Heaven's Above of hisformer jockey, who now had all my sympathy. He did itagain at the third open ditch, but the rest of our journeywas uneventful. The horse even found an unsuspectedturn of foot up the hill and, passing several tired animals,ran on into fourth place. Kate was delighted."Bless Uncle George for a brainwave," she said. "I'venever had such a happy day in my life.""I thought you were coming off at the second, Alan," saidPete Gregory, as I undid the girth buckles."So did I," I said, feelingly. "It was sheer luck I didn't."Pete watched the way Heavens Above was breathing: theribs were moving in and out a good deal, but not labouring.He said,"He's remarkably fit, considering everything. I think we'llwin a race or two with him before the end of the season.""Can't we all go and celebrate with the odd magnum?""Ano, jezdím za peníze," řekl Dan s úsměvem. "Ale ononení špatné dělat to, co člověk dělá vůbec nejraději aještě za to dostat zaplaceno."Kate si nás pátravě prohlížela."Možná, že časem přijdu na to, proč vy dva vlastněriskujete svoje elegantní krky," řekla."Až na to přijdete, tak nám to laskavě sdělte," řekl Dan,"já to pořád nemohu pochopit."Pomalu jsme došli zpátky k tribunám a dívali jsme se natřetí dostih. Ten vychrtlý kůň přišel zadrženě o dvacetdélek před ostatními. Grošák, který se líbil Kate, po jednémíli vybočil z dráhy a přes třetí překážku od konce odmítljít."Nemyslete si, že vždycky víme, kdo vyhraje," říkal Dan."Žokejové většinou tipují špatně. Tohle byl ale jistý vítěz,to byla tutovka, na to jste mohla vzít jed."Tutovka, jistý favorit, vzít na to jed… v hlavě se mi tozačalo točit. Ten, kdo napadl Billa Davidsona, spoléhal nato, že je jistý favorit.Jistý favorit… mrtvý…Na to, že to byl zajíc v pytli, nebyl kůň slečny Pennovétak špatný. U druhé překážky trochu zkrátil krok a přiskoku se ve vzduchu nahrbil. Vylétl jsem ze sedla a měljsem víc štěstí než rozumu, že jsem se tam zase dostalzpátky. Takhle se asi ten kůň zbavil svých dřívějšíchjezdců, dost jsem s nimi cítil. Zkusil to znovu u třetíhootevřeného příkopu, ale pak už dal pokoj. Dokonce seukázalo, že má nadání pro cval do kopce, předběhli jsmeněkolik unavených koní a skončili čtvrtí… Kate bylanadšená."Ať žije strýc George a jeho geniální nápad," řekla, "tohlebyl nejšťastnější den v mém životě.""U druhé překážky jsem myslel, že poletíš," řekl PeteGregory."Však já taky," řekl jsem s citem, "byla to klika, že jsemse udržel."Pete se díval, jak Bouřlivák dýchá, žebra se mu rychlezdvíhala a klesala, pohybovala se ale bez námahy."Vypadá fit," poznamenal, "řekl bych, že s ním něcovyhrajeme ještě před koncem sezóny.""Mohu vás všechny pozvat na pořádnou oslavu?" zeptala27

asked Kate. Her eyes were shining with excitement.Pete laughed. "Wait till you have a winner, for the magnum,"he said."I'd like to have drunk a more modest toast to the futurewith you, though, but I've a runner in the next. Alan willtake you, no doubt."He looked at me sideways, very amused still at my completesurrender to the charm of Miss Ellery-Penn."Will you wait for me, Kate?" I asked. "I have to go andweigh in now, because we were fourth. I'll change and beout as quickly as I can.""I'll come down outside the weighing room," promisedKate, nodding.I weighed in, gave my saddle to Clem, washed, andchanged back into ordinary clothes. Kate was waiting outsidethe weighing-room, looking at a group of girls standingnear her chatting."Who are they?" asked Kate. They have been here all thetime I have, just doing nothing.""Jockeys' wives, mostly," I said, grinning. "Waiting outsidethe weighing room is their chief occupation.""And jockeys' girl friends too, I suppose," said Kate,wryly."Yes," I said. "And I've just found out how nice it is toknow there is someone waiting for you outside."We went round to the bar, and settled for two cups ofcoffee."Uncle George will be shattered to hear we drank toHeavens Above so non-alcoholically," said Kate. "Don'tgrain and grapes figure in your life?""Oh, yes, of course. But I've never got used to them atthree o'clock in the afternoon. How about you?""Champers for breakfast is my passion," said Kate, withsmiling eyes.I asked her then if she would spend the evening with me,but she said she could not. Aunt Deb, it appeared, washaving a dinner party, and Uncle George would be agog tohear how the birthday present had got on."Tomorrow, then?"Kate hesitated and looked down at her glass."I'm… er… I'm going out with Dane, tomorrow.""Blast him," I said, exploding.Kate positively giggled."Friday?" I suggested."That will be lovely," said Kate.We went up to the stands and watched Dane win the fifthrace by a short head. Kate cheered him home uninhibitedly.se Kate. Oči jí zářily."Snad raději počkejte, až budete mít vítěze," smál sePete."Rád bych se s vámi napil na příští úspěchy, ale mámkoně v příštím dostihu. Však on vám jistě bude dělatspolečnost Alan."Po očku se na mne podíval. Pořád se ještě bavil tím, jaksnadno jsem podlehl kouzlu slečny ElleryPennové."Počkáte na mě, Kate? Musím se jít zvážit, protože jsmečtvrtí. Převléknu se a přijdu co nejrychleji," řekl jsem."Počkám před vážnicí," slíbila Kate.Zvážil jsem se, odevzdal sedlo Clemovi, umyl se apřevlékl. Kate stála před vážnicí a pozorovala skupinuděvčat, která tam stála a klábosila."Kdo to je?" zeptala se Kate, "celou dobu, co tu čekám,tak tu jen tak stojí.""Většinou jsou to manželky žokejů," usmál jsem se,"čekat před vážnicí je jejich hlavní zaměstnání.""Asi to budou taky slečny žokejů," řekla Kate suše."To ano. A musím vám říct, že jsem právě objevil, jak jeto příjemné, když člověk ví, že na něho někdo venkučeká."Šli jsme k baru a po vzájemné dohodě jsme si nakonecobjednali kávu."Až se strýc George dozví, že jsme Bouřliváka zapíjeli taknealkoholicky, tak se zhroutí," řekla Kate. "Copak vyvůbec neholdujete pití?""Ale jistěže ano, ale ve tři odpoledne je na to snad trochubrzy.""Šampaňské k snídani, to je moje," zasmála se Kate.Zeptal jsem se jí, jestli by se mnou nechtěla někam večerjíl. Řekla, že nemůže, že teta Debora pozvala hosty navečeři a že strýc George určitě nedočkavě čeká na zprávyo tom, jak si vedl jeho dárek k narozeninám."Tak tedy zítra?"Rozpačitě se dívala do hrníčku."Zítra… totiž… půjdu někam s Danem.""Hrom do něj," vybuchl jsem.Vyprskla smíchem."A co v pátek?""V pátek přijdu ráda," řekla.Šli jsme zpět k tribunám a přihlíželi jsme, jak Danův kůňo krátkou hlavu vyhrál dostih. Kate mu nadšeně fandila.CHAPTER FIVE 5A battle was raging in the car park. I walked out to thegate to go home after the last race, and came to a deadstop. In the open space between the gate and the firstrank of parked cars, at least twenty men were fighting,and fighting to hurt. Even at first glance there was a viciousquality about the strictly non-Queensberry typeblows.It was astounding. Scuffles between two or three menare common on racecourses, but a clash of this size andseriousness had to be caused by more than a disagreementover a bet.I looked closer. There was no doubt about it. Some of themen were wearing brass knuckles. A length of bicyclechain swung briefly in the air. The two men nearest to mewere lying on the ground, almost motionless, but rigidwith exertion, as if locked in some strange native ritual.The fingers of one were clamped round the wrist of theother, whose hand held a knife with a sharp three-inchblade. Not long enough to be readily lethal, it was designedto rip and disfigure.Na parkovišti zuřila bitva. Chystal jsem se domů poposledním dostihu, vyšel jsem z brány a zůstal jsem státjako sloup. Na prostranství mezi branou a první řadouparkujících vozů se rvalo aspoň dvacet mužů a rvali se dokrve. Na první pohled bylo vidět, že to není ani trochusportovní zápolení, že jde do tuhého.Bylo to neuvěřitelné. Občas člověk na závodištích vidí,jak se dva tři chlapi porvou, ale v takovéhle ohromné,tvrdé bitvě musí jít určitě o něco víc než o sázkové spory.Postoupil jsem trochu blíž a zahlédl, že někteří z těchchlapů jsou skutečně ozbrojeni mosaznými boxery. Jedenbojovník se dokonce rozháněl železným řetězem. Dvazápasící, u kterých jsem stál nejblíž, leželi téměř bez hnutína zemi, těla ztuhlá vypětím, jako by byli sepjatí nějakýmpodivným náboženským obřadem. Prsty jednoho svíralyruku protivníka, který držel ostrý třípalcový nůž. Takovýnůž většinou nezabíjí, ale dokáže důkladně zmrzačit azohyzdit.28

There seemed to be two fairly equally matched sidesfighting each other, but one could not distinguish whichwas which. The man with the knife, who was slowly gettingthe worst of it, I saw to be little more than a boy, butmost of the men were in their full strength. The onlyolder-looking fighter was on his knees in the centre withhis arms folded over his head, while the fight raged onaround him.They fought in uncanny silence. Only their heavy breathingand a few grunts were to be heard. The semicircle ofopen-mouthed homeward-bound racegoers watching themwas growing larger, but no one felt inclined to walk intothe melee and try to stop it.I found one of the newspaper sellers at my elbow."What's it all about?" I asked. Nothing much to do withracing escapes the newsboys."It's the taxi-drivers," he said. "There's two rival gangs of'em, one lot from London and one lot from Brighton.There's usually trouble when they meet.""Why?""Couldn't tell you, Mr York. But this isn't the first timethey've been at it."I looked back at the struggling mob. One or two of themstill had peaked caps on. Some pairs were rolling about onthe ground, some were straining and heaving against thesides of the taxis. There were two rows of taxis parkedthere. All the drivers were fighting.The fists and what they held in the way of ironmongerywere doing a lot of damage. Two of the men were bentover, clasping their bellies in agony. There was blood onnearly all their faces, and the clothes of some of them hadbeen torn off to the skin.They fought on with appalling fury, taking no notice at allof the swelling crowd around them."They'll kill each other," said a girl standing next to me,watching the scene in a mixture of horror and fascination.I glanced up over her head at the man standing on theother side of her, a big man well over six feet tall, with adeeply tanned skin. He was watching the fight with grimdisapproval, his strong profile bleak, his eyes narrowed. Icould not remember his name, though I had a feeling Iought to know it.The crowd was growing uneasy, and began looking roundfor the police. The girl's remark was not idle. Any of themen might die, if they were unlucky, from the murderouschopping, gouging, and slogging, which showed no signsof abating.The fight had caused a traffic jam in the car park. A policemancame, took a look, and disappeared fast for reinforcements.He returned with four constables on foot andone on horseback, all armed with truncheons. Theyplunged into the battle, but it took them several minutesto stop it.More police arrived. The taxi-drivers were dragged andherded into two groups. Both lots appeared to be equallybattered, and neither side seemed to have won. The battlefieldwas strewn with caps and torn pieces of coats andshirts. Two shoes, one brown, one black, lay on their sidesten feet apart. Patches of blood stained the ground. Thepolice began making a small pile of collected weapons.The main excitement over, people began drifting away.The little knot of prospective customers for the taxismoved across to ask the policeman how long the driverswould be detained. The tall sunburned man who had beenstanding near me went over to join them.One of the racing journalists paused beside me, scribblingbusily in his notebook."Who is that very big man over there, John?" I askedhim.He looked up and focused his eyes."His name's Tudor, I think. Owns a couple of horses. Anewly arrived tycoon type. I don't know much about him.Zdálo se, že boj je celkem vyrovnaný, i když bylo těžkorozeznat, kdo ke komu patří. Chlapík s nožem, kterýzvolna podléhal, byl ještě skoro chlapec, ale většina rváčůbyla ve středním věku, v plné síle. Jediný starší člověkklečel uprostřed kolbiště a držel se za hlavu, zatímcokolem něho zuřil boj.Rvali se v nepřirozeném tichu, bylo slyšet jen těžkéoddechování a hekání. Z dostihového publika, které bylona odchodu domů, se utvořil dav diváků, který stálehoustl, ale nikomu se nechtělo do té bitvy vmísit a pokusitse ji zarazit.Viděl jsem, že vedle mne stojí jeden z kamelotů."O co jde, prosím vás?" zeptal jsem se. Kameloti většinouvěděli o všem co se na závodišti šustlo."To sou taxíkáři," řekl. "Rvou se dvě party, jedna zLondýna a jedna z Brightonu. Když se sejdou, tak je ztoho skoro vždycky mela.""Proč?""Jo, pane York, to já nevím. Ale určitě se dneska nervoupoprvé."Podíval jsem se znovu na potácející se bojovníky. Mnozí znich měli ještě na hlavě taxíkářské čepice. Některé dvojicese válely po zemi, jiné se v zuřivém objetí opíraly o bokyzaparkovaných taxíků, které tam stály ve dvou řadách.Pěsti a železa, jimiž byli řidiči ozbrojeni, vykonaly svédílo. Dva z mužů byli zkroucení bolestí a drželi se zabřicho, většina z chlapů měla zkrvavené obličeje a někteříměli oblečení roztrhané až na holou kůži.Rvali se na život a na smrt a vůbec nevnímali řadydiváků, kteří se kolem nich v polokruhu tísnili."Vždyť se povraždí," řekla mladá žena vedle mne a dálpřihlížela bitvě napůl fascinovaně, napůl s hrůzou.Podíval jsem se na člověka, který stál za ní. Byl to velikýchlap, asi šest stop vysoký, opálený. Pozoroval rvačku shlubokým odporem, oči zúžené, rty stažené. Nemohl jsemsi vzpomenout, kdo ten člověk je a jak se jmenuje, aleměl jsem pocit, že ho určitě znám.Dav diváků začal být neklidný, lidé se začali ohlížet popolicii. Poznámka té mladé ženy nebyla jen tak do větru, tichlapi se skutečně mohli při troše smůly zabít, a to zuřivé,vražedné mlácení a bití hlava nehlava vůbec neustávalo.Bitva způsobila dopravní zácpu na parkovišti. Objevil sepolicista, rozhlédl se a rychle odklusal pro posilu. Vrátil sese čtyřmi pěšími strážníky a jedním policistou na koni.Všichni měli obušky. Ponořili se udatně do bitevního pole,ale trvalo jim notnou chvíli, než se jim podařilo rvačkuzastavit.Přijela další posila. Taxíkáře odvlekli a rozdělili do dvouskupin. Oba hloučky bojovníků vypadaly stejně zuboženěa zmláceně a zdálo se, že nikdo nevyhrál. Bitevní polebylo poseté čepicemi, urvanými kusy kabátů a košil,uprostřed bojiště ležela jedna černá a jedna hnědá bota avšude byly krůpěje a kaluže krve. Policie už měla pěknouhromádku zabavených zbraní.Když nastalo uklidnění, diváci se začali trousit domů. Ti,kteří si chtěli vzít taxík, se šli zeptat jednoho z policistů,jestli některé řidiče pustí. Ten vysoký opálený člověk septal také.Jeden z dostihových reportérů se zastavil vedle mne azuřivě psal do notesu."Kdo je tamhle ten vysoký opálený chlap, Johne?" zeptaljsem se ho.Podíval se, na koho ukazuji."Myslím, že se jmenuje Tudor. Patří mu nějací koně. Mámdojem, že si nadělal spoustu peněz. Dohromady ale o něm29

He doesn't look too pleased about the transport situation."Tudor, in fact, looked heavily angry, his lower jaw juttingforward obstinately. I was still sure there was somethingabout this man which I ought to remember, but I did notknow what. He was not having any success with the policeman,who was shaking his head. The taxis remainedempty and driverless.nic nevím. Teď mu asi dělá starosti, jak se dostanedomů."Tudor vypadal rozzuřeně. Měl jsem pocit, že bych o tomčlověku měl něco vědět, ale nevěděl jsem co. U policisty,který zamítavě vrtěl hlavou, zřejmě neuspěl a taxíky stálydál osiřelé, bez řidičů."What's it all about?" I asked the journalist."O co vlastně šlo?" zeptal jsem se žurnalisty."Gang warfare, my spies tell me," he said cheerfully. "Souboj dvou gangů," řekl vesele, "to mi aspoň hlásilimoji špehové."Five of the taxi-drivers were now lying flat out on the Pět taxíkářů leželo natažených na studené, vlhké zemi,cold damp ground. One of them groaned steadily.jeden z nich sténal.The journalist said, "Hospital and police station in about "Předpokládám, že jich polovinu odstěhují za mříže aequal proportions, I should say. What a story!"polovinu do špitálu. Páni, to bude reportáž!"The man who was groaning rolled over and vomited. Člověk, který pořád sténal, se převalil na břicho azvracel."I'm going back to phone this lot through to the office," "Jdu to honem odtelefonovat do redakce," řekl novinář asaid the journalist. "Are you off home now?"za okamžik se zeptal: "Pojedete už domů?""I'm waiting for that wretched Joe Nantwich," I said. "I "Ne, čekám tu na toho nešťastníka Joea Nantwiche, slíbilpromised him a lift to Dorking, but I haven't seen a sign jsem mu, že ho svezu do Dorkingu. Neviděl jsem ho aleof him since the fourth race. It would be just like him to od čtvrtého dostihu. Možná, že si mezitím sehnal někohoget a lift right home with someone else and forget to let jiného a mně nic neřekl, bylo by mu to podobné."me know.""The last I saw of him, he was having a few unfriendly "Já ho viděl naposled na pánském záchodě, jak siwords with Sandy in the gents, and getting the worst of vyměňuje názory se Sandym. Sandy měl vrch."it.""Those two really hate each other," I said."Ti dva se asi nemají rádi," řekl jsem."Do you know why?""Vy víte proč?""No idea. Have you?" I asked."Ne. A vy to víte?" zeptal jsem se."No," said the journalist."Ne," řekl.He smiled good-bye and went back into the racecourse Zamával mi na rozloučenou a rozběhl se zpátky ktowards the telephone.závodišti k telefonu.Two ambulances drove up to collect the injured drivers. A Přijely dvě velké sanitky pro zraněné. Do každého vozupoliceman climbed into the back of each ambulance with nastoupili dva policisté, jeden k řidiči, jeden dozadu.them, and another sat in front beside the driver. With full Přeplněné sanitky se pomalu odkolébaly směrem k hlavníloads the ambulances trundled slowly up the road to the bráně.main gates.The remaining drivers began to shiver as the heat of the Zbývající řidiči se začali třást zimou, oheň bitvy vyhasl abattle died out of them and the raw February afternoon převládl únorový chlad. Chlapi byli celí ztuhlí, zmlácení,took over. They were stiff and bruised, but unrepentant. A ale nebyli zkroušení. Z jedné skupinky vystoupil muž,man in one group stepped forward, gave the other group zašklebil se na protivníky a urážlivě si odplivl. Košili měla sneer, and spat, insultingly, on the ground in their direction.His shirt was in ribbons and his face was swelling in napínaly mohutné svaly. Černé vlasy mu rostly do špičkyna hadry, obličej oteklý jako meloun, ale na pažích se mulumps. The muscles of his forearm would have done credit do čela. Vypadal nebezpečně. Policista ho vzal za rameno,to a blacksmith, and silky dark hair grew low on his foreheadin a widow's peak. A dangerous-looking man. A po-zuřivě zavrčel. Když se přidal další policista, vztekle seaby ho přitáhl zpátky, ale chlap se otočil jako blesk aliceman touched his arm to bring him back into the group podřídil.and he jumped round and snarled at him. Two more policemenbegan to close in, and the dark-haired man subsidedangrily.I was just giving Joe up when he came out of the gate Právě jsem se rozhodl, že už na Joea nebudu čekat, kdyžand hailed me with no apology for his lateness. But I was se přiřítil a začal se omlouvat. Nebyl jsem jediný, kdo honot the only person to notice his arrival. The tall dark Mr vyhlížel. Blížil se k nám snědý pan Tudor.Tudor strode towards us."Nantwich, be so good as to give me a lift into Brighton, "Nantwichi, laskavě mě odvezete do Brigtonu, ano?" řeklwill you?" he said, authoritatively. "As you can see, the pánovitě. "Jak vidíte, jsou taxíky mimo provoz a játaxis are out of action, and I have an important appointmentin Brighton in twenty minutes."Brightonu."spěchám, mám za dvacet minut něco důležitého vJoe looked at the taxi-drivers with vague eyes.Joe se podíval zmateně na taxíkáře."What's happened?" he said."Co se stalo?" zeptal se."Never mind that now," said Tudor impatiently. "Where is "O to se teď nestarejte," řekl Tudor netrpělivě, "kde máteyour car?"vůz?"Joe looked at him blankly. His brain seemed to be workingat half speed.rychle nemyslí.Joe se na něho tupě podíval. Zdálo se, že mu to mocHe said, "Oh… er… it isn't here, sir. I've got a lift.""Nemám… já tu nemám auto, mě veze kamarád.""With you?" said Tudor to me."On jede s vámi?" obrátil se Tudor na mne.I nodded.Přikývl jsem.Joe, typically, had not introduced us.Joe nás samozřejmě nepředstavil."I'll be obliged if you will take me into Brighton," said Tudor,briskly. "I'll pay you the regular taxi fare."řekl Tudor rychle, "zaplatím vám běžnou sazbu.""Byl bych vám vděčen, kdybyste mě vzal do Brightonu,"He was forceful and in a hurry. It would have been diffi- Mluvil naléhavě a spěchal. Bylo těžké odmítnout mu30

cult to refuse to do him a favour so small to me, so clearly službu, která pro něho byla očividně důležitá a mě nicimportant to him.nestála."I'll take you for nothing," I said, "but you'll find it a bit "Svezu vás zadarmo, budete se ale muset trochuof a squeeze. I have a two-seater sports car."uskromnit, mám dvousedadlový sportovní vůz.""If it's too small for all of us, Nantwich can stay here and "Jestli tam není dost místa, tak ať tu Nantwich zůstane ayou can come back for him," said Tudor in a firm voice. vraťte se pak pro něho," zavelel pan Tudor.Joe showed no surprise, but I thought that the dark Mr Joea to nepřekvapilo, ale mně se zdálo, že pan TudorTudor was too practised at consulting no one's conveniencebut his own.podle něho.trochu příliš samozřejmě očekává, že každý bude tancovatWe skirted the groups of battered taxi-drivers, and Obešli jsme skupinu zubožených taxíkářů a protlačili se kthreaded our way to my car. Tudor got in. He was so large mému vozu. Tudor nastoupil. Byl tak mohutný, že bylothat it was hopeless to try to wedge Joe in as well.vyloučeno, aby se Joe vedle něho vešel."I'll come back for you, Joe," I said, stifling my irritation. "Vrátím se pro tebe, Joe, počkej na mne na státní.""Wait for me up on the main road."I climbed into the car, nosed slowly out of the car park, Nasedl jsem do vozu, vyjel zvolna z parkoviště a naup the racecourse road, and turned out towards Brighton. státní silnici jsem odbočil na Brighton. Byl velký provoz aThere was too much traffic for the Lotus to show off the můj lotus se nemohl pořádně proskočit. Jel jsem stálepower of the purring Climax engine, and going along at a čtyřicet mil za hodinu a měl jsem dost času si prohlédnoutsteady forty gave me time to concentrate on my puzzling svého podivného pasažéra.passenger.Glancing down as I changed gear, I saw his hand resting Když jsem řadil, svezl se můj pohled dolů a zavadil oon his knees, the fingers spread and tense. And suddenly jeho ruku, položenou na koleně. Najednou jsem siI knew where I had seen him before. It was his hand, vzpomněl, odkud ho znám. Způsobila to ta snědá opálenádarkly tanned, with the faint bluish tint under the fingernails,that I knew.ruka s lehce namodralými nehty.He had been standing in the bar at Sandown with his Bylo to v baru v Sandownu. Stál jsem za jeho zády aback towards me and his hand resting flat on the counter čekal, až domluví s Billem. Nechtěl jsem je rušit. Rukubeside him, next to his glass. He had been talking to Bill, měl položenou na pultu vedle skleničky. Když skončili,and I had waited there, behind him, not wanting to interrupttheir conversation. Then Tudor finished his drink andTudor dopil a odešel a já se pak připojil k Billovi.left, and I had talked with Bill.Now I glanced at his face.Podíval jsem se na Tudora."It's a great shame about Bill Davidson," I said."Billa Davidsona je velká škoda," řekl jsem.The brown hand jumped slightly on his knee. He turned Snědá ruka sebou škubla. Upřeně se na mne zadíval.his head and looked at me while I drove."Yes, indeed it is." He spoke slowly. "I had been hoping "To jistě," řekl zvolna. "Doufal jsem, že pojede jednoho zhe would ride a horse for me at Cheltenham."mých koní v Cheltenhamu.""A great horseman," I said. "Byl to vynikající jezdec," pokračoval jsem."Yes indeed.""To jistě.""I was just behind him when he fell," I said, and on an "Jel jsem zrovna za ním, když se to stalo." Pak jsemimpulse added, "There are a great many questions to be náhle dodal: "S tím pádem to ale nebylo tak docela jasné.asked about it."Měl by se na to někdo podívat."I felt Tudor's huge body shift beside me. I knew he wasstill looking at me, and I found his presence overpowering.Tudor ztuhl. Věděl jsem, že se na mne stále dívá.Vyzařovala z něho nepříjemná síla."I suppose so," he said. "To je možné," prohodil.He hesitated, but added nothing more. He looked at his Pak zaváhal, ale už nic nedodal. Podíval se na hodinky.watch."Take me to the Pavilion Plaza Hotel, if you please. Ihave to attend a business meeting there," he said."Odvezte mě, prosím, do hotelu Pavillion Plaza. Mám tamobchodní schůzku," řekl."Is it near the Pavilion?" I asked."Je to někde u Pavillionu?" zeptal jsem se."Fairly. I will direct you when we get there.""Je to blízko. Řeknu vám, až tam přijedeme."His tone relegated me to the status of chauffeur.Mluvil se mnou jako s nájemným šoférem.We drove for some miles in silence. My passenger satapparently in deep thought. When we reached Brighton hetold me the way to the hotel.Mlčky jsme jeli dál. Můj cestující byl zamyšlený. Kdyžjsme dojeli do Brightonu, radil mi, kudy jet až k hotelu."Děkuji," řekl suše a nemotorně vysoukal své velké tělo z"Thank you," he said, without warmth, as he lifted hisbulk clumsily out of the low-slung car. He had an air ofaccepting considerable favours as merely his due, evenwhen done him by complete strangers. He took two stepsaway from the car, then turned back and said, "What isyour name?""Alan York," I said. "Good afternoon."I drove off without waiting for an answer. I could bebrusque too. Glancing in the mirror I saw him standing onthe pavement looking after me.I went back to the racecourse.Joe was waiting for me, sitting on the bank at the side ofthe road. He had some difficulty opening the car door, andhe stumbled into his seat, muttering. He lurched overagainst me, and I discovered that Joe Nantwich wasnízkého vozu.Měl ve zvyku přijímat od lidí laskavosti a oběti jakosamozřejmost. Dokonce i od docela cizích lidí. Vykročilpryč a pak se najednou obrátil. "Jak se jmenujete?" zeptalse."Alan York," řekl jsem. "Na shledanou."Odjel jsem, aniž bych čekal na odpověd. Dovedu být takyúsečný. V zrcátku jsem viděl, že zůstal stát na chodníku adíval se za mnou.Vrátil jsem se na závodiště.Joe seděl v příkopu a čekal na mne. Nemotorně otevřeldveře, něco mumlal a dopadl na sedadlo. Zjistil jsem, žeje úplně opilý.31

drunk.The daylight was almost gone. I turned on the lights. Icould think of pleasanter things to do than drive the twistyroads to Dorking with Joe breathing alcohol all over me. Isighed, and let in the clutch.Joe was nursing a grievance. He would be. Everythingwhich went wrong for Joe was someone else's fault, accordingto him. Barely twenty, he was a chronic grumbler.It was hard to know which was worse to put up with, hisgrousing or his bragging, and that he was treated withtolerance by the other jockeys said much for their goodnature. Joe's saving grace was his undoubted ability as ajockey, but he had put that to bad use already byhis'stopping' activities, and now he was threatening it altogetherby getting drunk in the middle of the afternoon.Byla už skoro tma a musel jsem rozsvítit světla. Měl jsemmalou radost z toho, že budu muset až do Dorkingusnášet, jak z Joea táhne alkohol. Vzdychl jsem a sešláplspojku.Joe sám sebe litoval, měl to ve zvyku. Kdykoli mělsmůlu, vždycky za to podle jeho názoru mohl někdo jiný,a přestože mu bylo teprve dvacet, byl stále mrzutý. Těžkoříci, čím šel člověku více na nervy, jestli svou nadutostí,nebo věčným naříkáním. Bylo s podivem, že ho ostatníjezdci brali na milost, museli být velmi shovívaví. Joeovýmjediným kladem byly jeho jezdecké schopnosti, ale i typošpinil tím, že několikrát "podržel" koně. A teď ke všemuza bílého dne byl namol a dal tomu všemu korunu."I would have won that race," he whined. "Byl bych určitě vyhrál," kňoural."You're a fool, Joe," I said."Nebuď osel, Joe.""No, honestly, Alan, I would have won that race. I hadhim placed just right. I had the others beat, I had 'emstone cold. Just right." He made sawing motions with hishands."You're a fool to drink so much at the races," I said."Eh?" He couldn't focus."Drink," I said. "You've had too much to drink.""No, no, no, no…" The words came dribbling out, as ifonce he had started to speak it was too much effort tostop."Owners won't put you on their horses if they see yougetting drunk," I said, feeling it was no business of mine,after all."Fakt bych byl vyhrál, Alane, fakt. Jel jsem na špici aostatní byli v háji, fakt." Mával rukama ve vzduchu."Nemáš při závodech chlastat," řekl jsem."Co?" oči se mu křížily."Chlastat," řekl jsem, "povídám, že nemáš pít.""Mne, ne, ne, ne…" začal blekotat, jako by to jedno slovonedokázal zastavit."Majitelé tě nenechají jezdit, když budeš pít," řekl jsem,přestože mi bylo jasné, že mi do toho vlastně nic není."I can win any race, drunk or not," said Joe. "Já můžu vyhrát, kdy chci, i když se napiju.""Not many owners would believe it.""To ti majitelé těžko uvěří.""They know I'm good.""Však voni vědí, že sem dobrej.""So you are, but you won't be if you go on like this," I "Dlouho nebudeš, když budeš takhle vyvádět."said."I can drink and I can ride and I can ride and I can drink. "Můžu jezdit a chlastat a chlastat a jezdit. Když chci,"If I want to." He belched.mumlal.I let it pass. What Joe needed was a firm hand applied Mlčel jsem. Joe by byl potřeboval pádnou rukou tak předten years ago. He looked all set now on the road to ruin deseti léty. Teď to s ním šlo z kopce, a kdyby ho chtěland he wasn't going to thank anyone for directions off it. někdo zbrzdit, nesetkal by se s žádným vděkem. ZnovuHe was whining again. "That bloody Mason…"I didn't say anything. He tried again."That bloody Sandy, he tipped me off. He bloody welltipped me off over the bloody rails. I'd have won that raceas easy as kiss your hand and he knew it and tipped meoff over the bloody rails.""Don't be silly, Joe.""You can't say I wouldn't have won the race," said Joeargumentatively."And I can't say you would have won it," I said. "You fellat least a mile from home.""I didn't fall. I'm telling you, aren't I? Sandy bloody Masontipped me off over the rails.""How?" I asked idly, concentrating on the road."He squeezed me against the rails. I shouted at him togive me more room. And do you know what he did? Doyou know? He laughed. He bloody well laughed. Then hetipped me over. He stuck his knee into me and gave aheave and off I went over the bloody rails." His whiningvoice finished on a definite sob.I looked at him. Two tears were rolling down his roundcheeks. They glistened in the light from the dashboard,and fell with a tiny flash on to the furry collar of hissheepskin coat."Sandy wouldn't do a thing like that," I said mildly."Oh yes he would. He told me he'd get even with me. Hesaid I'd be sorry. But I couldn't help it, Alan, I reallycouldn't." Two more tears rolled down.I was out of my depth. I had no idea what he was talkingabout, but it began to look as though Sandy, if he hadunseated him, had had his reasons.začal kňourat."Ta kurva Mason…"Mlčel jsem."Ten hajzl Mason mě shodil. Prostě mě shodil přes tupodělanou bariéru. Byl bych vyhrál jako nic a von to věděla shodil mě.""Nebuď blázen, Joe.""Nemůžeš tvrdit, že jsem nemohl vyhrát," hádal se Joe."Ale taky nemohu říct, žes musel vyhrát," řekl jsem."Spadls aspoň míli před cílem.""Já jsem nespadl, dyť ti to povídám, ne? Sandy kurvaMason mě shodil přes bariéru.""Jak?" zeptal jsem se bez zájmu."Zatlačil mě na bariéru. Řvu na něj, ať mě pustí, a chcešvědět, co von? Chceš to vědět? Von se smál! Smál se, takurva. A pak mě sundal. Vrazil do mě kolenem a sundalmě přes bariéru." Jeho fňukání přešlo v pláč.Podíval jsem se na něho. Slzy se mu kutálely po tvářích adopadaly na chlupatý límec beránčího kožichu."To by přece Sandy neudělal," řekl jsem."Ale udělal. Řekl, že se se mnou srovná, že budu litovat.Ale já za to nemohl, Alane, na mou duši, že ne." Slzel.Tomuhle jsem nerozuměl. Neměl jsem tušení, o čemvlastně mluví. Měl jsem ale dojem, že jestliže ho Sandyvyhodil ze sedla, tak k tomu asi měl pádný důvod.32

Joe went on talking."You're always decent to me, Alan, you're not like theothers. You're my friend…"He put his hand heavily on my arm, pawing, leaning overtowards me and giving me the benefit of the full force ofhis alcoholic breath. The delicate steering of the Lotusreacted to his sudden weight on my arm with a violentswerve towards the curb.I shook him off. "For God's sake sit up, Joe, or you'llhave us in the ditch," I said.But he was too immersed in his own troubles to hear me.He pulled my arm again. There was a lay-by just ahead. Islowed, turned into it, and stopped the car."If you don't sit up and leave me alone you can get outand walk," I said, trying to get through to him with arough tone.But he was still on his own track, and weeping noisilynow."You don't know what it's like to be in trouble," hesobbed.I resigned myself to listen. The quicker he got his resentmentsoff his chest, I thought, the quicker he wouldrelax and go to sleep."What trouble?" I said. I was not in the least interested."Alan, I'll tell you because you're a pal, a decent pal." Heput his hand on my knee. I pushed it off.Amid a fresh burst of tears Joe blurted, "I was supposedto stop a horse and I didn't, and Sandy lost a lot of moneyand said he'd get even with me and he's been followingme around saying that for days and days and I knew he'ddo something awful and he has."He paused for breath."Lucky for me I hit a soft patch or I might have brokenmy neck. It wasn't funny. And that bloody Sandy," hechoked on the name, "was laughing. I'll make him laughon the other side of his bloody face."That last sentence made me smile. Joe with his babyface, strong of body perhaps, but weak of character, wasno match for the tough, forceful Sandy, more than tenyears older and incalculably more self-assured. Joe'sbragging, like his whining, sprang from feelings of insecurity.But the beginning of his outburst was something different."What horse did you not stop?" I asked. "And how didSandy know you were supposed to be going to stop one?"For a second I thought action would silence him, but afterthe smallest hesitation he babbled on. The drink wasstill at the flood. So were the tears.From the self-pitying, hiccuping, half incoherent voice Ilearned a sorry enough story. Shorn of blasphemy andreduced to essentials, it was this. Joe had been paid wellfor stopping horses on several occasions, two of which Ihad seen myself. But when David Stampe had told hisfather the Senior Steward about the last one, and Joe hadnearly lost his licence, it gave him a steadying shock. Thenext time he was asked to stop a horse he said he would,but in the event, from understandable nerves, he had notdone it thoroughly enough early in the race, and at thefinish was faced with the plain knowledge that if he lostthe race he would lose his licence as well. He won. Thishad happened ten days ago.I was puzzled."Is Sandy the only person who has harmed you?""He tipped me over the rails…" He was ready to start allover again.I interrupted."It wasn't Sandy, surely, who was paying you not towin?""No, I don't think so. I don't know," he snivelled."Do you mean you don't know who was paying you?Joe pokračoval:"Tys na mě byl vždycky hodnej, Alane, ty nejsi jako tydruhý, ty seš kamarád…"Chytil mě za paži a naklonil se na mne. To neprospívalojemnému řízení mého Lotusu, který začal šněrovat silnici:"Proboha buď chvíli zticha a sedni si pořádně, nebo senabouráme." Setřásl jsem ho.Byl ale tak soustředěný na své starosti, že mě vůbecnevnímal. Zatahal mě znovu za rukáv. Kousek před námibylo malé parkoviště. Zpomalil jsem, sjel ze silnice azastavil."Jestli si okamžitě pořádně nesedneš a nedáš pokoj, takmůžeš vystoupit a jít pěšky," řekl jsem ostře.Nebylo to ale nic platné, Joe se nahlas rozplakal."Když ty nevíš, co to je bejt v průšvihu," vzlykal.Smířil jsem se s tím, že ho budu muset vyslechnout. Čímdříve se vymluví, tím dříve dá pokoj a usne."V jakém průšvihu?" zeptal jsem se, i když mě to vlastněnezajímalo.Ronil slzy a blekotal: "Měl jsem podržet jednoho koně aneudělal jsem to a Sandy na tom prodělal velký prachy.Řekl, že se se mnou srovná a už několik dní za mnouchodí a pořád mi to říká a já sem věděl, že mi něcostrašnýho provede, a von taky jo."Nadýchl se."Měl jsem kliku, že sem spad do měkkýho, taky sem simohl zlomit vaz, to nebyla žádná sranda. Ta kurvaSandy," zalykal se bezmocným vztekem, "von se smál.Ale já mu ukážu!"Musel jsem se usmát. Joe se svým kulatým klučičímobličejem měl sice silné svaly, ale slabou duši. Se Sandymse vůbec nemohl měřit. Sandy byl o deset let starší a mělvíc sebejistoty. Joe fňukal a vytahoval se, protože mělpocit méněcennosti. Začátek té jeho litanie byl ovšemdost zajímavý."Kterého koně jsi měl zastavit?" zeptal jsem se, "a jakSandy věděl, že se na to chystáš?"Chvíli jsem si myslel, že bude z opatrnosti mlčet, ale pomalém zaváhání drmolil dál. Byl stále ještě opilý,zaplavený sebelítostí a slzami.Z jeho nesouvislého vyprávění, promíseného vzlyky aškytáním jsem se dozvěděl dost ošklivou historii. Kdyžjsem si odmyslel všechny nadávky a vybral si jenomfakta, zůstalo toto: Joe dostával štědře zaplaceno za to,když občas podržel některého koně. Udělal to několikrát,dvakrát jsem to viděl na vlastní oči. Když ale na něj DavidStampe žaloval otci, hlavnímu rozhodčímu, a Joe málempřišel o licenci, dostal přece jen strach. Když měl příštěkoně podržet, slíbil, že to udělá, ale při dostihu ztratilnervy. Nezbrzdil koně včas, a kdyby to byl ve finišinedotáhl k vítězství, bývalo by to bylo zcela jasné a přišelby o licenci. Tak tedy vyhrál. Stalo se to před deseti dny.Bylo mi to divné."Nikdo jiný než Sandy tě neohrožoval?""Von mě shodil přes bariéru…" bál jsem se, že to budumuset celé vyslechnout znovu.Přerušil jsem ho."Ale Sandy ti přece neplatil, ne?""To ne, to asi ne," posmrkával."To ty vůbec nevíš, kdo ti dával prachy?"33

Ever?""A man rang up and told me when he wanted me to stopone, and afterwards I got a packet full of money throughthe post.""How many times have you done it?" I asked."Ten," said Joe, "all in the last six months."I stared at him."Often it was easy," said Joe defensively. "The …"swouldn't have won anyway, even if I'd helped them.""How much did you get for it?""Když chtěli, abych nějakýho koně podržel, tak mivždycky zatelefonoval nějakej chlap a pak mi přišel poštoubalík peněz.""Kolikrát jsi to udělal?" zeptal jsem se."Za posledního půl roku desetkrát," řekl.Zůstal jsem na něj koukat."Někdy to bylo lehký jak facka," řekl Joe omluvně, "tykurvy zatracený by nebyly vyhrály, i kdybych chtěl.""Kolik jsi za to dostal?""A hundred. Twice it was two-fifty." "Kilo a dvakrát dvě pade."Joe's tongue was still running away with him, and I believedhim. It was big money, and anyone prepared to pay hodně peněz, lidé, kteří byli ochotni platit takové sumy,Z Joea ještě pořád mluvila opice, ale já mu věřil. Šlo oon that scale would surely want considerable revenge jistě nebyli zvyklí jednat v rukavičkách, když je někdowhen Joe won against orders. But Sandy? I couldn't believeneposlechl. Ale Sandy? To se mi nechtělo věřit.it."What did Sandy say to you after you won?" I asked.Joe was still crying."He said he'd backed the horse I beat and that he'd geteven with me," said Joe. And it seemed that Sandy haddone that."You didn't get your parcel of money, I suppose?""No," said Joe, sniffing."Haven't you any idea where they come from?" I asked."Some had London postmarks," said Joe. "I didn't takemuch notice."Too eager to count the contents to look closely at thewrappings, no doubt."Well, I said, "surely now that Sandy has had his littlerevenge, you are in the clear? Can't you possibly stopcrying about it? It's all over. What are you in such a stateabout?""Co ti řekl Sandy, když jsi tehdy vyhrál?"Joe ještě brečel."Řekl, že vsadil na koně, kterej skončil za mnou, a že sito se mnou vyřídí." A to zřejmě taky udělal."Prachy jsi tenkrát asi nedostal, viď?""Ne," vzlykal Joe."Nemáš tušení, odkud ti ty peníze posílali?""Některý balíčky měly londýnský razítko, ale já nevím,moc sem si je neprohlížel."Asi měl větší zájem o obsah."No," řekl jsem, "teď už ale budeš mít pokoj, ne, když sito s tebou Sandy rozdal. Máš to aspoň za sebou, tak užnevyváděj. Prosím tě, přestaň už brečet, čeho se ještěbojíš?"For answer Joe took a paper from his jacket pocket and Místo odpovědi vytáhl z kapsy list papíru a podal mi ho.gave it to me."You might as well know it all. I don't know what to do.Help me, Alan. I'm frightened.""Tak ať už to víš celý. Já nevím, co mám dělat, prosím tě,Alane, pomoz mi, já mám strach."In the light of the dashboard I could see that this wastrue. And Joe was beginning to sober up.V matném světle přístrojové desky bylo vidět, jak jevyděšený. Také už byl střízlivější.I unfolded the paper and switched on the lights inside the Rozložil jsem list a rozsvítil světlo. Byl to tenkýcar. It was a single sheet of thin, ordinary typing paper. In kancelářský papír bez hlavičky a na něm bylosimple capital letters, written with a ball-point pen, werefive words: BOLINGBROKE, YOU WILL BE PUNISHED.propisovacím perem velkými písmeny napsáno: BUDEŠPOTRESTÁN. BOLINGBROKE."Bolingbroke is the horse you were supposed to stop and "Ten kůň, kterého jsi měl podržet, se jmenovaldidn't?"Bolingbroke, viď?""Yes." The tears no longer welled in his eyes."Ano." Slzy mu přestaly téct."When did you get this?" I asked."Kdys to dostal?""I found it in my pocket, today, when I put my jacket onafter I'd changed. Just before the fifth race. It wasn't"Našel jsem to v kapse od saka, když jsem se šel předpátým dostihem převlíct. Předtím to tam určitě nebylo."there when I took it off.""And you spent the rest of the afternoon in the bar, in a "A pak jsi šel do baru a zapíjel žal, viď?"blue funk, I suppose," I said."Yes... and I went back there while you took Mr Tudor to "Jo, a zase jsem se tam vrátil, když jsi odjel s panemBrighton. I didn't think anything was going to happen to Tudorem do Brightonu. Já myslel, že mi kvůlime because of Bolingbroke, and I've been frightened eversince he won. And just as I was thinking it was all rightSandy pushed me over the rails and then I found this letterin my pocket. It isn't fair." The self-pity still whined inBolingbrokovi nic neudělají, ale měl jsem strach. A kdyžuž jsem si myslel, že to je dobrý, tak mě Sandy shodilpřes hrazení a pak jsem našel v kapse ten dopis. To nenífér." Tuze se litoval.his voice.I gave him back the paper."What am I to do?" said Joe.I couldn't tell him, because I didn't know. He had gothimself into a thorough mess, and he had good reason tobe afraid. People who manipulated horses and jockeys tothat extent were certain to play rough. The time lag of tendays between Bolingbroke's win and the arrival of thenote could mean, I thought, that there was a cat-andmouse,rather than a straight forward, mentality at work.Which was little comfort to offer Joe.Apart from some convulsive hiccups and sniffs, Joeseemed to have recovered from his tears, and the worstof the drunkenness was over. I switched off the insidelights, started the car up, and pulled back on the road. AsVrátil jsem mu dopis."Co mám dělat?" zeptal se Joe.Skutečně jsem nevěděl, co mu poradit. Dostal se vlastnívinou do ošklivé situace a měl se proč bát. Lidé, kteřídělají podvody s dostihovými koni a jezdci, jistě dovedoujednat tvrdě. To, že od příhody s Bolingbrokem uplynulodeset dní, znamenalo, že ti neznámí nejednají přímo, alebudou si s Joem hrát jako kočka s myší. To moc dobřenevypadalo.Joe ještě občas posmrkával a škytal, jinak se ale probral.Zhasl jsem světlo ve voze, nastartoval a vyjel na silnici.Jak jsem doufal, Joe brzy usnul. Hlasitě chrápal.34

I had hoped, Joe soon went to sleep. He snored loudly.Approaching Dorking, I woke him up. I had some questionsto ask."Joe, who is that Mr Tudor I took to Brighton? He knowsyou.""He owns Bolingbroke," said Joe. "I often ride for him."I was surprised. "Was he pleased when Bolingbrokewon?" I asked."I suppose so. He wasn't there. He sent me ten per centafterwards, though, and a letter thanking me. The usualthing.""He hasn't been in racing long, has he?" I asked.Topped up about the same time you did," said Joe, with adistinct return to his old brash manner. "Both of you arrivedwith dark sun-tans in the middle of winter."I had come by air from the burning African summer tothe icy reception of October in England: but after eighteenmonths my skin was as pale as an Englishman's. Tudor's,on the other hand, remained dark.Joe was sniggering."You know why Mr Clifford bloody Tudor lives at Brighton?It gives him an excuse to be sunburnt all the yearround. Touch of the old tar, really."After that I had no compunction in turning Joe out at thebus stop for Epsom. Unloading his troubles on meseemed, for the present at least, to have restored his ego.I drove back to the Cotswolds. At first I thought aboutSandy Mason and wondered how he had got wind of Joe'sintention to stop Bolingbroke.But for the last hour of the journey I thought about Kate.Když jsme se blížili k Dorkingu, tak jsem ho vzbudil.Chtěl jsem se ještě na něco zeptat."Joe, kdo je ten pan Tudor, kterého jsem vezl doBrightonu? Vy se přece znáte?""Patří mu Bolingbroke," řekl Joe "často pro něho jezdím.""Byl rád, když Bolingbroke vyhrál?" zeptal jsem se."Snad jo. Von při tom nebyl. Poslal mi pak deset procenta děkovnej dopis, jak se to dělává.""Ale on se dostihy dlouho nezabývá, viď?""Vynořil se asi stejnou dobou jako ty." Už se zase chovaldrze. "Voba ste se vynořili vopálený uprostřed zimy."Já přiletěl z afrického žhnoucího léta do anglickéhochladného října. Po osmnácti měsících jsem byl stejněbledý jako ostatní Angličané. Tudor zůstal snědý.Joe se šklebil."Hele, víš, proč pan Clifford kurva Tudor bydlí vBrightonu? Aby měl vejmluvu, že je celej rok vopálenej,má trochu namíchanou krev."V tu chvíli jsem se rozhodl, že Joea bez milosti vysadím uzastávky autobusu na Epsom. Tím, že se vymluvil, získalasi znovu sebevědomí.Pak jsem se vracel do Cotswoldsu. Nejdřív jsempřemýšlel o Sandym a uvažoval o tom, jak se mohldozvědět, že má Joe podržet Bolingbroka.Potom jsem uvažoval o Kate.CHAPTER SIX 6Scilla was lying asleep on the sofa with a rug over herlegs and a half-full glass on a low table beside her. Ipicked up the glass and sniffed. Brandy. She usually drankgin and Campari. Brandy was for bad days only.She opened her eyes."Alan! I'm so glad you're back. What time is it?""Half past nine," I said."You must be starving," she said, pushing off the rug."Why ever didn't you wake me? Dinner was ready hoursago.""I've only just got here, and Joan is cooking now, so relax,"I said.We went in to eat. I sat in my usual place. Bill's chair,opposite Scilla, was empty. I made a mental note to moveit back against the wall.Half way through the steaks, Scilla said, breaking a longsilence, "Two policemen came to see me today.""Did they? About the inquest tomorrow?""No, it was about Bill." She pushed her plate away."They asked me if he was in any trouble, like you did.They asked me the same questions in different ways forover half an hour. One of them suggested that if I was asfond of my husband as I said I was and on excellent termswith him, I ought to know if something was wrong in hislife. They were rather nasty, really."She was not looking at me. She kept her eyes down, regardingher half-eaten, congealing steak, and there was aslight embarrassment in her manner, which was unusual."I can imagine," I said, realizing what was the matter."They asked you, I suppose, to explain your relationshipwith me, and why I was still living in your house?"She glanced up in surprise and evident relief."Yes, they did. I didn't know how to tell you. It seems soordinary to me that you should be here, yet I couldn'tseem to make them understand that.""I'll go tomorrow, Scilla," I said. "I'm not letting you infor any more gossip. If the police can think that you werecheating Bill with me, so can the village and the county.Scilla ležela na pohovce, nohy přikryté plédem, vedlesebe na stolku nedopitou skleničku. Zdvihl jsem ji apřičichl si. Bylo to brandy. Scilla obvykle pila campari agin, brandy si schovávala na černé dny.Otevřela oči."Alane! To jsem ráda, že ses vrátil! Kolik je vůbechodin?""Půl desáté," odpověděl jsem."Ty musíš mít strašný hlad," vstala a shodila přikrývku."Proč jsi mě, prosím tě nevzbudil? Večeře musí být uždávno hotová.""Teď jsem přijel a Joan už chystá jídlo tak se uklidni."Šli jsme k večeři. Seděl jsem na svém obvyklém místě aBillova židle naproti Scille zůstala prázdná. Řekl jsem si,že ji budu muset potom odstavit ke zdi.Chvíli jsme jedli mlčky, pak Scilla přerušila mlčení. "Přišlisem dnes dva policisté," řekla."Nepovídej. Přišli kvůli zítřejší koronerově komisi?""Ne, ptali se na Billa," odstrčila nedojedený talíř."Ptali se mě jako ty, jestli neměl v poslední době nějakéstarosti. Půl hodiny se mě vyptávali vlastně na totéž.Jeden z nich říkal, že jestli jsem měla, jak tvrdím, takblízký vztah ke svému muži, pak bych musela vědět, jestlis ním bylo něco v nepořádku. Nebyli moc příjemní."Nedívala se na mne. Oči měla sklopené a dívala se nastydnoucí nedojedené jídlo na talíři. Byla očividně vrozpacích, a to bylo u ní vzácné.Konečně mě napadlo, o co jde. "Předpokládám, že se těptali, jaký máš vztah ke mně a proč tu ještě bydlím, viď?"Překvapeně a s úlevou ke mně vzhlédla."Ano, ptali se na to. Nevěděla jsem, jak ti to říct. Připadámi tak samozřejmé, že tu jsi, že jsem vlastně nevěděla,jak jim to mám vysvětlit.""Zítra se odstěhuji, Scillo," řekl jsem, "Nechci těvystavovat zbytečným řečem. Jestli si policie myslí, žejsme spolu Billa klamali, mohou si to myslet i ve vesnici a35

I've been exceedingly thoughtless, and I'm very very v celém kraji. Mělo mě to napadnout dřív, omlouvám sesorry."ti."For I, too, had found it quite natural to stay on in Bill's Připadalo mi do té chvíle také samozřejmé, že v doměhouse after his death.zůstávám."You will certainly not leave tomorrow on my account, "Nikam se nepostěhuješ, kvůli mně určitě ne, Alane,"Alan," said Scilla with more resolution that I would have řekla Scilla s nečekanou rozhodností. "Já tě tu potřebuji.given her credit for. "I need you here. I shall do nothing Kdybych si s tebou nemohla povídat, probrečela bych celýbut cry all the time if I don't have you to talk to, especiallyin the evenings. I can get through the days, with the protože se musím starat o děti a o domácnost. Aleden a hlavně celé večery. Ve dne se to dá ještě vydržet,children and the house to think about. But the nights…" večer…"And in her suddenly ravaged face I could read all the Obličej měla zrůzněný krutou bolestí ze ztráty, která jitearing, savage pain of a loss four days old.potkala teprve před čtyřmi krátkými dny."I don't care what anyone says," she said through startingtears, "I need you here. Please, please, don't go potřebuji. Prosím tě, nechoď pryč, prosím!""Je mi úplně jedno, co lidé povídají," plakala, "já těaway.""I'll stay," I said. "Don't worry. I'll stay as long as you "Dobře, já tu zůstanu, neboj se. Zůstanu tak dlouho,want me to. But you must promise to tell me when you dokud budeš chtít. Musíš mi ale slíbit, že mi včas řekneš,are ready for me to go."až si budeš přát, abych odešel."She dried her eyes and raised a smile.Osušila si oči a usmála se."When I begin to worry about my reputation, you mean? "Myslíš, abych ti řekla, až začnu mít starost o svouI promise."pověst? Slibuji, že ti to řeknu."I had driven the better part of three hundred miles besidesriding in two races, and I was tired. We went to our mil vozem a byl jsem řádně unavený. Šli jsme brzy spát aMěl jsem ten den za sebou dva dostihy, ujel téměř tři stabeds early, Scilla promising to take her sleeping pills. Scilla slíbila, že si vezme prášek na uklidnění.But at two o'clock in the morning she opened my bedroomdoor. I woke at once. She came over and switched mého pokoje a ona v nich stála. Okamžitě jsem seVe dvě hodiny v noci se ale najednou otevřely dveře doon my bedside light, and sat down on my bed.probudil. Přišla k mé posteli, rozsvítila lampičku na nočnímstolku a sedla si ke mně na pelest.She looked ridiculously young and defenceless. She was Vypadala neuvěřitelně mladě a bezbranně. Měla na soběwearing a pale blue knee-length chiffon nightdress which poloprůhlednou modrou noční košili, která jí měkceflowed transparently about her slender body and fell like splývala po bocích a po malých kulatých ňadrech spadalamist over the small round breasts.jako mlžný závoj.I propped myself up on my elbow and ran my fingers Opřel jsem se o loket a prohrábl si rukou vlasy.through my hair."I can't sleep," she said. "Nemůžu spát," řekla."Did you take the pills?" I asked.But I could answer my own question. Her eyes lookeddrugged, and in her right mind she would not have comeinto my room so unrevealingly undressed."Yes, I took them. They've made me a bit groggy, butI'm still awake. I took an extra one." Her voice wasslurred and dopey."Will you talk for a bit?" she said. "Then perhaps I'll feelmore sleepy. When I'm on my own I just lie and thinkabout Bill… Tell me more about Plumpton… You said yourode another horse… Tell me about it. Please…"So I sat up in bed and wrapped my eiderdown round hershoulders, and told her about Kate's birthday present andUncle George, thinking how often I had told Polly andHenry and William bedside stories to send them to sleep.But after a while I saw she was not listening, and presentlythe slow heavy tears were falling from her bent headon to her hands."You must think me a terrible fool to cry so much," shesaid, "but I just can't help it."She lay down weakly beside me, her head on my pillow.She took hold of my hand and closed her eyes. I lookeddown at her sweet, pretty face with the tears trickling pasther ears into her cloudy dark hair, and gently kissed herforehead. Her body shook with two heavy sobs. I lay downand slid my arm under her neck. She turned towards meand clung to me, holding me fiercely, sobbing slowly withher deep terrible grief.And at last, gradually, the sleeping pills did their job. Sherelaxed, breathing audibly, her hand twisted into thejacket of my pyjamas. She was lying half on top of thebedclothes, and the February night was cold. I tugged thesheet and blankets gently from underneath her with myfree hand and spread them over her, and pulled the eiderdownup over our shoulders. I switched off the lightand lay in the dark, gently cradling her until her breathgrew soft and she was soundly asleep."Vzala sis prášek?" zeptal jsem se.Byla to zbytečná otázka. Určitě by nebyla přišla takhlepolooblečená ke mně do pokoje, kdyby nebyla omámená."Ano, vzala. Celá se po něm motám, ale spát stejněnemohu." Hlas měla nezřetelný, opilý."Nechceš si chvíli povídat?" zeptala se. "Třeba potom spíšusnu. Když jsem sama, pořád myslím na Billa. Povídej miještě o Plumptonu… žes jel nějakého cizího koně… Povídejmi o tom. Prosím…"Posadil jsem se na posteli, zabalil Scillu do přikrývky azačal jí vyprávět o Kate a jejím dárku k narozeninám odstrýce George. Často jsem takhle vyprávěl Polly, Henrymua Williamovi, dokud neusnuli. Po chvíli jsem si všiml, žeScilla neposlouchá. Hlavu měla sklopenou a velké, horkéslzy jí padaly do klína."Musíš si asi myslet, že jsem hrozná, když pořád brečím,ale já prostě nemůžu přestat," řekla.Unaveně si vedle mne lehla, hlavu si položila na polštář,vzala mě za ruku a zavřela oči. Díval jsem se na jejísladký, hezký obličej, na slzy, které jí stékaly kolem uší dozvlněných kaštanových vlasů a políbil jsem ji jemně načelo. Otřásala se těžkými vzlyky. Položil jsem se vedle ní adal jsem jí paži pod hlavu. Otočila se ke mně, vzala měkolem krku a usedavě, zoufale se rozplakala.Konečně se trochu uklidnila, prášky začaly účinkovat.Utišila se, přidržovala se mého kabátku od pyžama azačala zhluboka dýchat. Byla chladná únorová noc a Scillaležela jen zpola přikrytá. Opatrně jsem jednou rukouvytáhl z pod Scilly přikrývku a zabalil ji do ní. Zhasl jsemsvětlo a ležel s otevřenýma očima ve tmě, Scillu v náručí,dokud nezačala klidně, pravidelně oddychovat, dokudneusnula.36

I smiled to think of Inspector Lodge's face if he couldhave seen us. And I reflected that I should not have beencontent to be so passive a bedfellow had I held Kate in myarms instead.During the night Scilla twisted uneasily several times,murmuring jumbled words that made no sense, seemingto be calmed each time by my hand stroking her hair.Towards morning she was quiet. I got up, wrapped her inthe eiderdown and carried her to her own bed. I knew thatif she woke in my room, with the drugs worn off, shewould be unnecessarily ashamed and upset.She was still sleeping peacefully when I left her.A few hours later, after a hurried breakfast, I drove herto Maidenhead to attend the inquest. She slept most ofthe way and did not refer to what had happened in thenight. I was not sure she even remembered.Lodge must have been waiting for us, for he met us assoon as we went in. He was carrying a sheaf of papers,and looked businesslike and solid. I introduced him toScilla, and his eyes sharpened appreciatively at the sightof her pale prettiness. But what he said was a surprise."I'd like to apologize," he began, "for the rather unpleasantsuggestions which have been put to you and Mr Yorkabout each other." He turned to me. "We are now satisfiedthat you were in no way responsible for Major Davidson'sdeath.""That's big of you," I said lightly, but I was glad to hearit.Lodge went on, "You can say what you like to the Coronerabout the wire, of course, but I'd better warn you thathe won't be too enthusiastic. He hates anything fancy,and you've no evidence. Don't worry if you don't agreewith his verdict… I think it's sure to be accidental death…because inquests can always be reopened, if need be."In view of this I was not disturbed when the coroner, aheavily moustached man of fifty, listened keenly enoughto my account of Bill's fall, but dealt a little brusquely withmy wire theory. Lodge testified that he had accompaniedme to the racecourse to look for the wire I had reported,but that there had been none there.The man who had been riding directly behind me whenBill fell was also called. He was an amateur rider who livedin Yorkshire, and he'd had to come a long way. He said,with an apologetic glance for me, that he had seen nothingsuspicious at the fence, and that in his opinion it was anormal fall. Unexpected maybe, but not mysterious. Heradiated common sense.Had Mr York, the Coroner enquired in a doubtful voice,mentioned the possible existence of wire to anyone at allon the day of the race? Mr York had not.The Coroner, summing up medical, police, and all otherevidence, found that Major Davidson had died of injuriesresulting from his horse having fallen in a steeplechase.He was not convinced, he said, that the fall was anythingbut an accident.Owing to a mistake about the time, the local paper hadfailed to send a representative to the inquest, and fromlack of detailed reporting the proceedings rated only smallparagraphs in the evening and morning papers. The word'wire' was not mentioned. This omission did not worry meone way or the other, but Scilla was relieved. She said shecould not yet stand questions from inquisitive friends, letalone reporters.Bill's funeral was held quietly in the village on Fridaymorning, attended only by his family and close friends.Bearing one corner of his coffin on my shoulder and biddingmy private good-byes, I knew for sure that I wouldnot be satisfied until his death was avenged. I didn't knowhow it was to be done, and, strangely enough, I didn't feelany urgency about it. But in time, I promised him, in time,Usmál jsem se při představě, jak by se asi tvářilinspektor Lodge, kdyby nás takhle spolu viděl. Napadlomě také, že bych tu asi tak klidně neležel, kdybych vedlesebe měl Kate.Během noci sebou začala Scilla několikrát neklidněpohazovat a mumlala něco nesrozumitelného. Vždy sevšak uklidnila, když jsem ji pohladil po vlasech. K ránubyla klidná. Vstal jsem, zabalil ji do přikrývky a odnesl dojejího pokoje. Věděl jsem, že jakmile by prášky přestalypůsobit a ona by se vzbudila v mém pokoji, upadla by dozbytečných rozpaků.Když jsem odcházel, ještě pokojně spala.O několik hodin později, po spěšné snídani, jsem odvezlScillu do Maidenheadu na usedání koronerovy vyšetřovacíkomise. Cestou spala a o tom, co se odehrálo v noci,nebyla řeč. Nevěděl jsem, jestli si to vůbec pamatuje.Lodge na nás už muset čekat, protože jakmile jsmedorazili, vyšel nám naproti. Nesl svazek listin, tvářil seúředně a energicky. Představil jsem mu Scillu a viděljsem, že se dívá s oceněním na její bledý, hezký obličej.Pak nás překvapil."Musím se vám oběma omluvit za nepříjemné narážky,které jste museli vyslechnout," řekl a obrátil se ke mně."Došli jsme k závěru, že nemáte žádný podíl na smrtimajora Davidsona, pane Yorku.""To je od vás milé," řekl jsem.Slyšel jsem to ale rád. Lodge pokračoval: "Jestli chcete,můžete samozřejmě koronerovi o tom drátu vyprávět,musím vás ale varovat, moc nadšeně se tvářit nebude.Nemá rád záhady a vy nemáte žádné důkazy. S jehovýrokem asi spokojen nebudete jsem si skoro jist, žepřípad uzavře jako smrt následkem nešťastné náhody, alenic si z toho nedělejte, když bude třeba, můžemevyšetřování kdykoliv obnovit."Díky tomuhle úvodu jsem při dalším jednání zůstalklidný. Koroner, statný padesátník, poslouchal pozorněmoje vyprávění o Billově pádu. S mou teorií o drátu naložiltrochu macešsky. Lodge udal ve své výpovědi, že se semnou druhý den vrátil na dráhu hledat drát, ale že jsmenic neobjevili.Potom vypovídal jezdec, který jel v dostihu za mnou. Bylto amatér z Yorkshiru a musel přijet z dost velké dálky.Omluvně se na mne podíval a vypověděl, že u překážkynic podezřelého nezahlédl, že podle jeho názoru šlo oobyčejný pád, možná nečekaný, ale nikoliv záhadný.Koroner se pak káravě zeptal, jestli pan York hlásilněkomu nález drátu již v den závodu. Jenže to pan Yorkneudělal.Potom koroner shrnul lékařské, policejní a ostatnívýpovědi a došel k závěru, že major Davidson zemřelnásledkem četných poranění, která utrpěl pádem z koněpři dostizích. Nic nenasvědčuje tomu, řekl, že by šlo oněco jiného než o nešťastnou náhodu.Nějakým nedopatřením se k jednání nedostavil zástupcemístního tisku. Následkem toho se v novinách objevil jenkrátký odstaveček o jednání komise, bez zmínky o drátu.Mně to bylo jedno, ale Scille se ulevilo, byla ráda, ženebude muset snášet otázky zvědavých známých a hlavněreportérů.V pátek ráno jsme Billa doprovodili na vesnický hřbitov.Byl to tichý pohřeb, přišla jen rodina a nejbližší přátelé.Nesl jsem na rameni jeden roh rakve a tiše jsem se sBillem loučil. Věděl jsem, že nebudu mít pokoj, dokud jehosmrt nebude pomstěna. Nebylo mi jasné, jak k tomumohu přispět a měl jsem kupodivu pocit, že to nespěchá,věděl jsem však, že dříve nebo později na něco přijdu.37

I'll do it.Scilla's sister had come to the funeral and was to staywith her for two or three days, so, missing lunch out ofdeference to the light weight I was committed to ride aton the following day, I drove up to London to spend somelong overdue hours in the office, arranging the details ofinsurance and customs duty on a series of shipments ofcopper.The office staff were experts. My job was to discuss withHughes, my second in command, the day-to-day affairs ofthe company, to make decisions and agree to plans madeby Hughes, and to sign my name to endless documentsand letters. It seldom took me more than three days aweek. On Sunday it was my weekly task to write to myfather. I had a feeling he skipped the filial introductionand the accounts of my racing, and fastened his sharpbrain only on my report of the week's trade and my assessmentof the future.Those Sunday reports had been part of my life for tenyears. School homework could wait, my father used tosay. It was more important for me to know every detailabout the kingdom I was to inherit, and to this end hemade me study continually the papers he brought homefrom his office. By the time I left school I could appraiseat a glance the significance of fluctuations in the worldprices of raw materials, even if I had no idea whenCharles I was beheaded.On Friday evening I waited impatiently for Kate to joinme for dinner. Unwrapped from the heavy overcoat andwoolly boots she had worn at Plumpton, she was moreravishing than ever. She wore a glowing red dress, simpleand devastating, and her dark hair fell smoothly to hershoulders. She seemed to be alight from within with herown brand of effervescence. The evening was fun and, tome at least, entirely satisfactory. We ate, we danced, wetalked.While we swayed lazily round the floor to some dreamyslow-tempo music Kate introduced the only solemn noteof the evening.Na pohřeb přijela Scillina sestra a počítalo se s tím, že seasi dva nebo tři dny zdrží. Z úcty k lehké váze, kterou mělmůj kůň příští den přisouzenou, jsem se vzdal oběda aodjel jsem do Londýna. Byl nejvyšší čas, abych strávilněkolik hodin v kanceláři a vyřídil několik záležitostítýkajících se cla a pojištění zásilek mědi.Všichni zaměstnanci kanceláře byli zkušení a spolehliví.Mou povinností bylo probrat každodenní záležitosti s mýmzástupcem Hughesem, rozhodnout některé otázky,schválit plány, které Hughes navrhl a podepsat nekonečnéstohy listin a dopisů. Většinou mi na veškerou práci stačilytři dny v týdnu. Každou neděli jsem povinně psal otci.Podezříval jsem ho, že asi vždy moje úvodní synovské řečia povídání o dostizích přeskakuje a že se jeho bystrýmozek soustředí výhradně na moje referáty o obchodníchudálostech právě uplynulého týdne a na moje předpovědiudálostí budoucích.Tyhle nedělní referáty jsem měl vžité, spisoval jsem je uždeset let. Můj otec říkával, že školní úlohy mohou počkat,že je především důležité, abych se seznámil se všemipodrobnostmi finančního království, které jsem měljednou zdědit. Otec proto nosíval z kanceláře domůspoustu písemností, které jsem musel studovat. Kdyžjsem maturoval, dovedl jsem na první pohled odhadnoutsituaci podle kolísání cen surovin na světovém trhu, alezato jsem nevěděl, kdy byl popraven Karel I.V pátek večer jsem se nemohl dočkat, až půjdu s Kate navečeři. Když se objevila bez vysokých teplých bot atěžkého zimníku, které měla na sobě v Plumptonu, bylaještě nádhernější. Měla jasně červené šaty, jednoduché akrásné, vlasy jí měkce spadaly na ramena. Zářila jakohvězda. Večer byl příjemný a já byl s jeho průběhem zcelaspokojen. Jedli jsme, tančili, povídali si.V pomalé, zasněné hudbě jsme zvolna klouzali poparketu, když Kate náhle převedla hovor na vážné téma."I saw a bit about your friend's inquest in this morning'spaper," she said."Zahlédla jsem v dnešních ranních novinách odstaveček ovyšetřování smrti vašeho přítele," řekla.I brushed my lips against her hair. It smelled sweet. Dotkl jsem se rty jejích vlasů, voněly sladce."Accidental death," I murmured vaguely. "I don't think." "Příčina smrti nešťastná náhoda," zašeptal jsemzamyšleně, "ale mně se to nezdá.""Hm?" Kate looked up."Jak to?" vzhlédla ke mně."I'll tell you about it one day, when I know the wholestory," I said, enjoying the taut line of her neck as shetilted her face up to mine."Jednou vám to povím, ale teprve až se dozvím konec téhistone," řekl jsem. Dívala se na mne, hlavu zakloněnou ajá obdivoval pevnou křivku její šíje.It was strange, I thought, that it was possible to feel twostrong emotions at once. Pleasure in surrendering to theseduction of the music with a dancing Kate balanced inmy arms, and a tugging sympathy for Scilla trying tocome to terms with her loneliness eighty miles away inthe windy Cotswold hills."Tell me now," said Kate with interest. "If it wasn't accidentaldeath, what was it?"I hesitated. I didn't want too much reality pushing theevening's magic sideways."Come on, come on," she urged, smiling. "You can't stophere. I'll die of suspense."So I told her about the wire. It shocked her enough tostop her dancing, and we stood flat-footed in the middleof the floor with the other couples flowing round andbumping into us."Dear heavens," she said, "how… how wicked."She wanted me to explain why the inquest verdict hadbeen what it was, and after I had told her that with thewire gone there was no evidence of anything else, shesaid, "I can't bear to think of anyone getting away with sodisgusting a trick."Je to zvláštní, říkal jsem si, že v člověku mohouvzplanout současně dva silné city. Když jsem tančil sKate, radoval jsem se z toho, že ji držím v náručí, radovaljsem se z omamné, svůdné hudby, ale současně jsem cítilbolestný soucit se Scillou, která se ve vzdálenýchCotswoldských horách snažila smířit se svou samotou."Povězte mi to teď," řekla Kate se zájmem, "co to tedybylo, když ne nešťastná náhoda?"Zaváhal jsem. Nechtěl jsem zlomit kouzlo večera ošklivouskutečností."Tak spusťte, povídejte," usmála se Kate, "když už jste tonakousl, tak už mi to musíte říct, jinak bych umřelanapětím."Vyprávěl jsem jí tedy o tom drátu. Ohromilo ji to tak, žepřestala tančit a zůstali jsme spolu stát uprostřed parketu,zatímco kolem nás kroužily ostatní páry a vrážely do nás."Pane bože, to je ďábelské," řekla, "úplně ďábelské."Chtěla vědět, proč došel koroner k závěru, že šlo onešťastnou náhodu. Když vyslechla, že jsme drát nenašli aže chyběly jakékoli důkazy, rozhorlila se: "Dělá se mišpatně, když si představím, že někomu může projít takováničemnost."38

"Nor can I," I said, "and they won't, I promise you, if Ican help it.""That's good," she said seriously. She began to swayagain to the music, and I took her in my arms and wedrifted back into the dance. We didn't mention Bill again.It seemed to me for long periods that evening as if myfeet were not in proper contact with the floor, and themost extraordinary tremors constantly shook my knees.Kate seemed to notice nothing: she was friendly, funny,brimming over with gaiety, and utterly unsentimental.When at length I helped her into the chauffeur-driven carwhich Uncle George had sent up from Sussex to take herhome, I had discovered how painful it is to love. I wasexcited, keyed up. And also anxious, for I was sure thatshe did not feel as intensely about me as I about her.I already knew I wanted to marry Kate. The thought thatshe might not have me was a bitter one.The next day I went to Kempton Park races. Outside theweighing room I ran into Dane. We talked about the going,the weather, Pete's latest plans for us, and thehorses. Usual jockey stuff. Then Dane said, "You tookKate out last night?""Yes.""Where did you go?""The River Club," I said. "Where did you take her?""Didn't she tell you?" asked Dane."She said to ask you.""River Club," said Dane."Damn it," I said. But I had to laugh."Honours even," said Dane."Did she ask you down to stay with Uncle George?" Iasked suspiciously."I'm going today, after the races," said Dane, smiling."And you?""Next Saturday," I said gloomily. "You know, Dane, she'steasing us abominably.""I can stand it," said Dane. He tapped me on the shoulder."Don't look so miserable, it may never happen.""That's what I'm afraid of," I sighed.He laughed and went into the weighing room. It was anuneventful afternoon. I rode my big black mare in a novice'chase and Dane beat me by two lengths. At the end ofthe day we walked out to the car park together."How is Mrs Davidson bearing up?" Dane asked."Fairly well, considering the bottom has dropped out ofher world.""Jockeys' wives' nightmare come true.""Yes," I said."It makes you pause a bit, before you ask a girl to put upwith that sort of constant worry," said Dane, thoughtfully."Mně taky," řekl jsem, "ale slibuji vám, že udělám vše,vše, co je v mých silách, aby mu to jen tak neprošlo.""To je správné," řekla vážně. Začali jsme se zasepohupovat v rytmu hudby, vzal jsem Kate do náruče aponořil se znovu do tance. O Billovi jsme již nepromluvili.Ten večer se mi chvílemi zdálo, jako bych se aninedotýkal země, jako bych se vznášel a v kolenou jsemměl podivný třes. Kate asi takové potíže neměla, bylapřátelská, veselá, překypovala dobrou náladou a bylazcela nesentimentální.Když jsem jí pak pomáhal nastoupit do vozu, který pro niposlal strýc George ze Sussexu, aby ji dovezl domů, věděljsem, že láska může bolet. Byl jsem vzrušený a rozčilenýa také jsem měl strach. Věděl jsem, že Kate ke mně necítíto, co cítím já k ní.Chtěl jsem si Kate vzít za ženu. Představa, že by měnechtěla, byla trpká.Příštího dne jsem jel na dostihy do Kemptonu. Předvážnicí jsem se srazil s Danem. Vyprávěli jsme si o všemmožném, o počasí, o tom, co na nás Pete chystá, okoních, obvyklé dostihové řeči. Pak se Dan zeptal: "Vyvedljsi včera Kate?""Ano.""Kam jste šli?""Do River klubu," řekl jsem. "Kam jsi s ní šel ty?""Ona ti to neřekla?" divil se Dan."Mám prý se tě zeptat.""Do River klubu," řekl."K čertu!" ulevil jsem si a dal se do smíchu."Je to jedna jedna," řekl Dan."Pozvala tě ke strýci Georgeovi?" zeptal jsem sepodezíravě."Jedu tam dneska po dostizích," usmál se Dan. "A ty?""Až příští sobotu," řekl jsem zachmuřeně. "Poslouchej,Dane, ona nás strašně vodí za nos.""Já to vydržím," řekl Dan a poplácal mě po zádech."Netvař se tak zoufale, vždyť o nic nejde.""Toho se právě obávám," vzdychl jsem.Zasmál se a odešel do vážnice. Odpoledne uplynuloklidně. Jel jsem v proutěnkách svou černou klisnu a Danmě vzal o dvě délky. Navečer jsme spolu odcházeli kparkovišti."Jak to nese paní Davidsonová?" zeptal se Dan."Celkem dobře, když uvážíš, že se jí sesul celý svět.""Postihlo ji to, čeho se děsí všechny ženy žokejů.""Máš pravdu," řekl jsem."To pak člověk přece jen zaváhá, než se odváží odněkteré ženy chtít, aby žila s věčným strachem," řekl Danzamyšleně."Kate?" I asked."Myslíš na Kate," zeptal jsem se.He looked round sharply and grinned.Upřeně se na mne podíval a trochu se usmál."I suppose so. Do you mind?" "Ano, myslím," řekl lehce, "máš něco proti tomu?""Yes," I said, keeping my voice light. "I mind very much." "Ano, mám," odpověděl jsem klidně.We came to his car first, and he put his race glasses andhat on the seat. His suitcase was in the back.Došli jsme k jeho vozu. Odložil si věci na sedadlo.Zavazadla měl v kufru."So long, mate," he said. "I'll keep you posted.""Tak nazdar, kamaráde," řekl, "budu ti hlásit průběh."I watched him drive off, answered his wave. I seldom feltenvious of anybody, but at that moment I envied Danesorely.Díval jsem se za ním, když odjížděl. Zamávali jsme si.Zřídkakdy někomu závidím, ale Danovi jsem v tu chvílizáviděl nekřesťansky.I climbed into the Lotus and pointed its low blue nosetowards home.It was on the road through Maidenhead Thicket that Isaw the horse-box. It was parked in a lay-by on the nearside, with tools scattered on the ground round it and thebonnet up. It was facing me as I approached, as if it hadbroken down on its way into Maidenhead. A man waswalking a horse up and down in front of it.The driver, standing by the bonnet scratching his head,saw me coming and gestured me to stop. I pulled up besidehim. He walked round to talk to me through the win-Nastoupil jsem do lotusu a zamířil k domovu.Ten dopravní box jsem uviděl, když jsem projíždělmaidenheadským lesem. Stál na turistickém parkovišti,kolem vozu se povalovaly nástroje a kapotu mělzdviženou. Vůz stál čelem ke mně a já předpokládal, žeměl poruchu na cestě do Maidenheadu. Nějaký člověkprováděl po okraji parkoviště koně.Řidič stál u motoru, drbal se ve vlasech, a když mě vidělpřijíždět, zamával, abych zastavil. Zajel jsem k němu. Bylto obyčejně vyhlížející člověk středního věku, na sobě měl39

dow, a middle-aged man, unremarkable, wearing a kožené sako. Přistoupil k mému okénku.leather jacket."Do you know anything about engines, sir?" he asked. "Promiňte, prosím, ale nevyznáte se náhodou vmotorech?" zeptal se."Not as much as you, I should think," I said, smiling. "Pravděpodobně míň než vy," usmál jsem se.He had grease on his hands. If a horse-box driver couldn'tfind the fault in his own motor, it would be a long jobRuce měl zašpiněné od oleje. Když si s motoremnedovedl poradit sám řidič, těžko mu kdo pomůže.for whoever did."I'll take you back into Maidenhead, though, if you like.There's bound to be someone there who can help you.""That's extremely kind of you, sir," he said, civilly."Thank you very much. But… er… I'm in a bit of a difficulty.""Mohu vás ale vzít zpátky do Maidenheadu, jestli chcete.Tam bychom určitě někoho našli, kdo by to dovedlopravit.""To je od vás nesmírně laskavé, pane," řekl zdvořile,"moc děkuji. Jenže my tu máme takovou potíž."He looked into the car and saw my binoculars on the seat Podíval se do mého vozu a viděl, že na sedadle vedlebeside me. His face lightened up.mne leží dalekohled. Obličej se mu rozjasnil."You don't possibly know anything about horses, sir?" "Nevyznáte se náhodou v koních, prosím vás?""A bit, yes," I said. "Trochu ano," odpověděl jsem."Well, it's like this, sir. I've got these two horses going to "Ono je to totiž takhle, vezeme dva koně do Londýna dothe London docks. They're being exported. Well, that přístavu, jsou na export. Tamhle ten je v pořádku." Ukázalone's all right." He pointed to the horse walking up and na koně, kterého prováděli po parkovišti. "Ale ten druhýdown. "But the other one, he don't seem so good. Sweatinghard, he's been, the last hour or so, and biting at his do břicha. A pořád si lehá, vypadá, že mu něco je. Stájníkse nám nějak nelíbí. Už se hodnou dobu potí a kouše sestomach. He keeps trying to lie down. Looks ill. The lad's je s ním uvnitř a je celý ustaraný, fakt."in there with him now, and he's proper worried, I can tellyou.""It sounds as though it might be colic," I said. "If it is, heought to be walking round, too. It's the only way to gethim better. It's essential to keep them on the move whenthey've got colic."The driver looked troubled. "It's a lot to ask, sir," he said,tentatively, "but would you have a look at him? Motors aremy fancy, not horses, except to back 'em. And these ladsare not too bright. I don't want a rocket from the boss fornot looking after things properly.""All right," I said, "I'll have a look. But I'm not a vet, youknow, by a long way."He smiled in a relieved fashion. "Thank you, sir. Anyway,you'll know if I've got to get a vet at once or not, I shouldthink."I parked the car in the lay-by behind the horse-box. Thedoor at the back of the horse-box opened and a hand, thestable lad's, I supposed, reached out to help me up. Hetook me by the wrist.He didn't leave go.There were three men waiting for me inside the horsebox.And no horse, sick or otherwise. After a flurried tenseconds during which my eyes were still unused to thedim light, I ended up standing with my back to the endpost of one of the partition walls.The horse-box was divided into three stalls with two partitionwalls between them, and there was a space acrossthe whole width of the box at the back, usually occupiedby lads travelling with their horses.Two of the men held my arms. They stood on each sideof the partition and slightly behind me, and they had anuncomfortable leverage on my shoulders. The post of thepartition was padded with matting, as it always is in racehorseboxes, to save the horses hurting themselves whilethey travel. The mattress tickled my neck.The driver stepped up into the box and shut the door. Hismanner, still incredibly deferential, held a hint of triumph.It was entitled to. He had set a neat trap."Very sorry to have to do this, sir," he said politely. Itwas macabre."If it's money you want," I said, "you're going to beunlucky. I don't bet much and I didn't have a good day atthe races today. I'm afraid you've gone to a lot of troublefor a measly eight quid.""We don't want your money, sir," he said. "Though asyou're offering it we might as well take it, at that.""To by vypadalo nejspíš na koliku," řekl jsem. "V tompřípadě by se ale taky měl procházet, jinak mu lípnebude. Když má kůň koliku, musíte ho udržovat vpohybu.""Já vím, že to je velké obtěžování, pane," řekl řidičváhavě, "ale nemohl byste se jít na toho koně podívat? Tovíte, já se vyznám spíš v motorech, na koně umímnanejvýš vsadit a tihle mladí stájníci nejsou nejchytřejší.Nechci dostat od šéfa padáka proto, že jsem se o ty koněřádně nepostaral.""Tak dobře, podíváme se na to," řekl jsem, "ale to víte,žádný veterinář nejsem."S úlevou se usmál: "To jste moc hodný. Vy snad aspoňpoznáte, jestli máme honem jet pro doktora, nebo ne."Zaparkoval jsem vůz za dopravním boxem. Zadní dveřeboxu se pootevřely a někdo, myslel jsem že stájník, mipomohl nastoupit. Vzal mě za zápěstí.Držel a nepustil.Uvnitř boxu čekali tři chlapi, žádný kůň ani zdravý, aninemocný tam nebyl. Nemohl jsem se rychle v šerurozkoukat a po několika vteřinách zmateného zápoleníjsem skončil opřený zády o sloupek přepážky.Box byl rozdělený dřevěnými přepážkami na tři menšíoddělení a vzadu byl napříč v celé šíři vozu volný prostorpro obsluhující personál.Dva chlapi stáli za mnou, každý po jedné straněpřepážky, drželi mě za ruce a stahovali je dozadu.Ramenní klouby se mi začaly nepříjemně napínat.Sloupek, u kterého jsem stál, byl obalený rohoží, aby se oněj koně v průběhu přepravy nemohli zranit. Rohož mělechtala na krku.Řidič nastoupil do boxu a zavřel za sebou dveře. Stále seještě choval neuvěřitelně uctivě, ale tvářil se vítězoslavně.Právem, nachytal mě šikovně."Je mi tuze líto, že jsme byli nuceni si takhle počínat,pane," řekl zdvořile. Znělo to výhrůžně."Jestli vám jde o peníze," řekl jsem, "máte smůlu.Nesázím a dnes jsem moc neuspěl. Obávám se, že jstevšechnu tu námahu vynaložili pro ubohých osm liber.""Nám nejde o vaše peníze, pane," řekl, "ale když nám jenabízíte, tak si je samozřejmě vezmeme rádi."40

And still smiling pleasantly he put his hand inside my Usmíval se, když mi sahal do kapsy saka a vytahoval mijacket and took my wallet out of the inside pocket.náprsní tašku.I kicked his shin as hard as I could, but was hampered Byl jsem sice v dost nevýhodné pozici, ale kopl jsem hobecause of my position against the post. As soon as they vší silou do holeně. Jakmile jsem se pohnul, ti dva chlapifelt me move the two men behind me jerked my arms mi prudce strhli paže dozadu.painfully backwards."I shouldn't do that, sir, if I was you," said the friendly "To bych na vašem místě nedělal, pane," řekl přátelskýdriver, rubbing his leg.řidič a třel si nohu.He opened my wallet and took out the money, which he Otevřel moji náprsní tašku, vyndal peníze, pečlivě jefolded carefully and stowed inside his leather coat. He složil a vstrčil do kapsy koženého kabátu. Prohlédl sipeered at the other things in the wallet, then stepped towardsme, and put it back in my pocket. He was smiling, do kapsy. Mírně se usmíval.zběžně ostatní věci v tašce, přikročil ke mně a vrátil mi jifaintly.I stood still.Já se ani nehnul."That's better," he said, approvingly."Takhle je to lepší," řekl pochvalně."What's all this about?" I asked."O co jde?" zeptal jsem se.I had some idea that they intended to ransom me to my Napadlo mne, že mě chtějí unést a vydírat méhodistant millionaire parent. Along the lines of 'Cable us ten vzdáleného bohatého rodiče. Asi tak, jako "pošlete námthousand pounds or we post your son back to you in small ihned poštou deset tisíc, nebo vám pošleme synapieces." That would mean that they knew all along who I rozkrájeného na kousíčky". To by ovšem znamenalo, žewas, and had not just stopped any random motorist in a vědí, kdo jsem, že mě nezastavili náhodou, jen proto, želikely-looking car to rob him.jsem měl draze vypadající vůz."Surely you know, sir?" said the driver."Ale však vy to jistě víte," řekl řidič."I've no idea.""Nemám nejmenší tušení.""I was asked to give you a message, Mr York." "Byl jsem požádán, abych vám předal vzkaz, paneYorku."So he did know who I was. And he had not this minute Tak tedy přece věděli, kdo jsem. Z mé náprsní tašky, kdediscovered it from my wallet, which contained only jsem měl jenom peníze, šekovou knížku a známky, se tomoney, stamps, and a cheque book in plain view. One or dozvědět nemohli. Papíry, na kterých bylo moje jméno,two things with my name on were in a flapped pocket, but jsem měl v malé zapnuté přihrádce, do té se ale nedívali.he had not looked there."What makes you think my name is York?" I asked, tryinga shot at outraged surprise. It was no good."Mr Alan York, sir, was scheduled to drive along this roadon his way from Kempton Park to the Cotswolds at approximatelyfive fifteen p.m. on Saturday, February 27th,in a dark blue Lotus Elite, licence number KAB 890. I mustthank you, sir, for making it easy for me to intercept you.You could go a month on the road without seeing anothercar like yours. I'd have had a job flagging you down ifyou'd been driving, say, a Ford or an Austin."His tone was still conversational."Get on with your message. I'm listening," I said."Deeds speak louder than words," said the driver, mildly.He came close and unbuttoned my jacket, looking at mesteadily with wide eyes, daring me to kick him. I didn'tmove. He untied my tie, opened the neck of my shirt. Welooked into each other's eyes. I hoped mine were as expressionlessas his. I let my arms go slack in the grip ofthe two men behind me, and felt them relax their holdslightly.The driver stepped back and looked towards the fourthman, who had been leaning against the horsebox wall,silently. "He's all yours, Sonny. Deliver the message," hesaid.Sonny was young, with sideboards. But I didn't look athis face, particularly. I looked at his hands.He had a knife. The hilt lay in his palms, and his fingerswere lightly curled round it, not gripping. The way a professionalholds a knife.There was nothing of the driver's mock deference inSonny's manner. He was enjoying his work. He stoodsquarely in front of me and put the point of his shortblade on my breastbone. It scarcely pricked, so light washis touch.Oh bloody hell, I thought. My father would not be at allpleased to receive ransom messages reinforced by pleasfrom me for my own safety. I would never be able to liveit down. And I was sure that this little melodrama wasintended to soften me up into a suitably frightened stateof mind. I sagged against the post, as if to shrink away"Proč si myslíte, že se jmenuji York?" Snažil jsem se, abyto znělo rozhorleně a překvapeně, ale bylo mi to máloplatné."Pan Alan York měl, prosím, projíždět po této silnici zKemptonu do Cotswoldských hor přibližně v sedmnáctpatnáct v sobotu 27. února, v tmavomodrém LotusuElite,poznávací značka KAB 890. Jsem vám vděčen, pane, žejste nám to usnadnil, takový vůz, jako je váš, člověk nasilnicích hned tak neuvidí. Kdybyste měl forda neboaustina, bylo by mnohem těžší vás chytit."Hovořil, jako by o nic nešlo."Tak mi tedy předejte ten vzkaz, poslouchám," řekl jsem."Činy jsou výmluvnější než slova," podotkl.Přistoupil ke mně, rozepjal mi sako a přitom mě očimakrotil, abych si netroufl ho kopnout. Stál jsem bez hnutí.Rozvázal mi kravatu a rozepnul mi košili u krku. Dívalijsme se jeden druhému do očí a já doufal, že mám pohledstejně bezvýrazný jako on. Povolil jsem paže a cítil jsem,že ti dva chlapi také trochu povolili sevření.Řidič odstoupil a podíval se na čtvrtého muže, který stálmlčky opřený o stěnu. "Je tvůj, Sonny, vyřiď mu to," řekl.Sonny byl mladý chlap s nápadnými kotletami. Já se muale díval na ruce, ne na obličej.Držel nůž. Rukověť měl položenou v dlani a prsty ji jenlehce svíral. Tak drží nůž odborníci.Sonny nebyl ani trochu posměšně zdvořilý jako řidič. Bylovidět, že má radost ze svého úkolu. Stál rozkročený předemnou a opřel mi lehce špičku nože o hrudní kost, sotvajsem ten dotyk cítil, tak byl jemný.Ale co, u čerta, řekl jsem si. Otec by měl malou radost,kdyby dostal žádost o výkupné s ubrečeným dopisem odemne. Já bych tu ostudu nepřežil. Byl jsem přesvědčený,že celé tohle divadlo sehráli proto, aby mě důkladněvystrašili. Couvl jsem ke sloupku, jako bych uhýbal přednožem. Sonny zkroutil rty v posměšném úšklebku.41

from the knife, Sonny's grim mouth smiled thinly in asneer.Using the post as a springboard I thrust forwards andsideways as strongly as I knew how, bringing my knee uphard into Sonny's groin and tearing my arms out of theslackened grasp of the men behind me.I leaped for the door and got it open. In the small area ofthe horse-box I had no chance, but I thought that if only Icould get out into the thicket I might be able to deal withthem. I had learned a nasty trick or two about fightingfrom my cousin, who lived in Kenya and had taken lessonsfrom the Mau Mau.But I didn't make it.I tried to swing out with the door, but it was stiff andslow. The driver grabbed my ankle. I shook his hand off,but the vital second had gone. The two men who had heldme clutched at my clothes. Through the open door Iglimpsed the man who had been leading the horse up anddown. He was looking enquiringly at the horse-box. I hadforgotten about him.I lashed out furiously with feet, fists and elbows, but theywere too much for me. I ended up where I began, againstthe matting-padded post with my arms pulled backwards.This time the two men were none too gentle. Theyslammed me back against the post hard and put theirweight on my arms. I felt the wrench in my shoulders anddown my chest to my stomach. I shut my teeth.Sonny, clutching his abdomen, was half sitting, halfkneeling in the corner. He watched with satisfaction."That hurt the bastard, Peaky," he said. "Do it again."Peaky and his mate did it again. Sonny laughed. Not anice laugh.A little more pressure and I should have some torn ligamentsand a dislocated shoulder. There didn't seem to bemuch I could do about it.The driver shut the horse-box door and picked the knifeup from the floor, where it had fallen. He was not lookingquite so calm as before. My fist had connected with hisnose and blood was trickling out of it. But his temper wasintact."Stop it. Stop it, Peaky," he said. "The boss said weweren't to hurt him. He made quite a point of it. Youwouldn't want the boss to know you disobeyed him, wouldyou?" There was a threat in his voice.The tension on my arms slowly relaxed. Sonny's smileturned to a sullen scowl. It appeared I had the boss tothank for something, even if not much.Prudce jsem se odrazil od sloupku a vrhl se dopředu a kestraně vší silou, kterou jsem měl. Vrazil jsem Sonnymukoleno do slabin a vyrval jsem ruce ze sevření těch dvouchlapů.Skočil jsem ke dveřím, podařilo se mi je otevřít. Věděljsem, že v úzké prostoře boxu nemám šanci, ale venku vlese bych si s těmi chlapy možná poradil. Naučil jsem seněkolik šikovných špinavých zápasnických triků od svéhobratrance z Keni, který se je naučil od MauMau.Nevyšlo mi to.Pokusil jsem se vyhoupnout ven na dveřích, ale otevíralyse pomalu a ztuha a řidič mě stačil chytit za nohu. Setřásljsem ho, ale drahocenné vteřiny jsem už nenávratněztratil. Oba chlapi, kteří mě předtím přidržovali, mě chytiliza šaty. Otevřenými dveřmi jsem zahlédl člověka, kterýpředtím prováděl koně, díval se tázavě k nám. Na tohojsem dočista zapomněl.Rozháněl jsem se zuřivě rukama, nohama i lokty, bylojich ale na mne moc. Skončil jsem tam, kde jsem začal,zády u dřevěného sloupku s rukama staženýma dozadu.Tentokrát ti dva už byli méně jemní. Strhli mě ke sloupkua paže mi páčili vší silou dozadu. Bolest z ramen mivystřelovala do hrudníku a do břicha. Stiskl jsem zuby.Sonny se držel za podbřišek, poloseděl, poloklečel v rohuboxu a s uspokojením přihlížel."Ať ho to bolí, tu kurvu, jen přidej, Peaky."Peaky a jeho parťák přidali. Sonny se zle zasmál.Kdyby byli ještě trochu přitáhli, byl bych měl potrhanéšlachy a vykloubená ramena. Nemohl jsem proti tomu nicdělat.Řidič zavřel dveře a zdvihl nůž ze země. Už nebyl takklidný. Zamířil jsem předtím pěstí správně a tekla mu krevz nosu. Ovládal se ale dokonale."Dost, Peaky, dost, šéf řekl, že mu nesmíme ublížit, řeklto důrazně. Jistě nechceš, abych mu musel hlásit, žes honeposlechl, nebo ano?" Mluvil výhrůžným tónem.Napětí v mých pažích trochu povolilo. Sonny se přestalusmívat a tvářil se zamračeně a rozmrzele. Říkal jsem si,že mohu být šéfovi aspoň za něco vděčný, i když ne zamoc."Now, Mr York," said the driver reproachfully, wiping his "Tak vidíte, pane Yorku," řekl řidič vyčítavě a otíral sinose on a blue handkerchief, "all that was quite unnecessary.We only want to give you a message."úplně zbytečné, chtěli jsme vám jen vyřídit vzkaz."přitom modrým kapesníkem nos, "tohle všechno bylo"I don't like listening with knives sticking into me," I said. "Nerad poslouchám vzkazy, když do mne někdo strkáThe driver sighed."Yes, sir, I can see that was a mistake. It was meant foryou to understand that the warning is serious, see. Takeno notice of it, and you'll find you're in real trouble. I'mtelling you, real trouble.""What warning?" I said, mystified."You're to lay off asking questions about Major Davidson,"he said."What?" I goggled at him.It was so unexpected."I haven't been asking questions about Major Davidson,"I said weakly."I don't know about that, I'm sure," said the driver,mopping away, "but that's the message, and you'd do wellto take heed of it, sir. I'm telling you for your own good.The boss don't like people poking into his affairs.""Who is the boss?" I asked."Now, sir, you know better than to ask questions likethat. Sonny, go and tell Bert we've finished here. We'llnožem," řekl jsem.Řidič si povzdechl."Ano, pane, už vidím, že jsem udělal chybu. Chtěli jsmejen, abyste pochopil, že to s tím varováním je míněnozcela vážně. Kdybyste to nepochopil, mohl byste být vmaléru, v pořádném maléru, to mi věřte.""Jaké varování?" zeptal jsem se zmateně."Máte se přestat vyptávat na majora Davidsona.""Cože?" vytřeštil jsem na něho oči.Tohle jsem tedy nečekal."Já se na majora Davidsona nevyptával," řekl jsemchabě."To já, prosím, nevím," řekl řidič, "tohle jsem vám aleměl vyřídit a uděláte nejlíp, když se podle toho budetechovat, pane. Ve vlastním zájmu, proto vám to říkám. Šéfnemá rád, když se mu někdo plete do cesty.""Kdo je ten šéf?" zeptal jsem se."Ale, ale, pane, to je snad zbytečná otázka. Sonny, jdiříct Bertovi, že jsme tady skončili. Naložíme toho koně."42

load up the horse."Sonny stood up with a groan and went over to the door,his hand still pressed to his groin. He yelled something outof the window."Stand still, Mr York, and you'll come to no harm," saidthe driver, his politeness unimpaired.He mopped, and looked at his handkerchief to see if hisnose was still bleeding. It was. I took his advice, andstood still. He opened the door and climbed down out ofthe horse-box. A little time passed during which Sonnyand I exchanged glares and nobody said anything.Then there was the noise of bolts and clips being undone,and the side of the horse-box which formed the ramp waslowered to the ground. The fifth man, Bert, led the horseup the ramp and fastened him into the nearest stall. Thedriver raised the ramp again and fastened it.I used the brief period while what was left of the daylightflooded into the box, to twist my head round as far as Icould and take a clear look at Peaky. I saw what I expected,but it only increased my bewilderment.The driver climbed into the cab, shut the door, andstarted the engine.Bert said, "Take him over to the door."I needed no urging.The horse-box began to move. Bert opened the door.Peaky and his pal let go of my arms and Bert gave me apush. I hit the ground just as the accelerating horse-boxpulled out of the lay-by on to the deserted road. It was aswell I had had a good deal of practice at falling off horses.Instinctively, I landed on my shoulder and rolled.I sat on the ground and looked after the speeding horsebox.The number plate was mostly obscured by thick dust,but I had time to see the registration letters. They wereAPX.The Lotus still stood in the lay-by. I picked myself up,dusted the worst off my suit, and walked over to it. I intendedto follow the horse-box and see where it went. Butthe thorough driver had seen to it that I should not. Thecar would not start. Opening the bonnet to see how muchdamage had been done, I found that three of the foursparking plugs had been taken out. They lay in a neat rowon the battery. It took me ten minutes to replace them,because my hands were trembling.By then I had no hope of catching the horse-box or offinding anyone who had noticed its direction. I got backinto the car and fastened the neck of my shirt. My tie wasmissing altogether.I took out the AA book and looked up the registration lettersPX. For what it was worth, the horse-box was originallyregistered in West Sussex. If the number plate weregenuine, it might be possible to discover the presentowner. For a quarter of an hour I sat and thought. Then Istarted the car, turned it, and drove back into Maidenhead.The town was bright with lights, though nearly all theshops were shut. The door of the police station was openwide. I went in and asked for Inspector Lodge."He isn't in yet," said the policeman at the enquiry desk,glancing up at the clock. It was ten past six. "He'll be hereany minute, if you care to wait, sir.""He isn't in yet? Do you mean he is just starting work forthe day?""Yes, sir. He's on late turn. Busy evening here, Saturday,"he grinned. "Dance halls, pubs, and car crashes."I smiled back, sat down on the bench and waited. Afterfive minutes Lodge came in quickly, peeling off his coat."Evening, Small, what's new?" he said to the policemanat the enquiry desk."Gentleman here to see you, sir," said Small, gesturingto me. "He's only been waiting a few minutes."Lodge turned round. I stood up. "Good evening," I said."Good evening, Mr York."Sonny se s povzdechem zvedl a ploužil se ke dveřím,ruku stále na slabině. Zavolal něco z okna."Zůstaňte klidně stát, pane Yorku, a nic se vám nestane,"řekl řidič, vytrvale zdvořilý.Znovu si utřel nos a podíval se do kapesníku, jestli muještě teče krev. Tekla. Uposlechl jsem ho a stál jsem bezhnutí. Otevřel dveře a vylezl ven z vozu. Chvíli se nicnedělo. Sonny i já jsme mlčeli a vrhali jsme po soběvražedné pohledy.Zvenku se ozval hluk řetězů a kovových závěsů, jaksklápěli bočnici vozu, která sloužila jako nakládací rampa.Pátý muž, Bert, odvedl koně po rampě do boxu a přivázalho. Řidič zdvihl rampu a upevnil jí.Využil jsem krátkého okamžiku, kdy do vozu proudilodenní světlo a zkroutil jsem se dozadu, abych se mohlpořádně podívat na Peakyho. Spatřil jsem to, co jsemočekával a to ještě zvýšilo můj zmatek.Řidič nastoupil do kabiny a nastartoval motor."Odveď ho ke dveřím," řekl Bert.Nepotřeboval jsem pobízení.Vůz se dal do pohybu. Peaky a jeho parťák mě pustili,Bert otevřel dveře a strčil do mne. Dopadl jsem na zem vokamžiku, kdy vůz zrychlil a vyjel z parkoviště naopuštěnou silnici. Bylo štěstí, že jsem měl bohatou praxi vpadání z koně, dopadl jsem na rameno a skulil se dozadubez úrazu.Seděl jsem na zemi a díval se za mizejícím vozem.Poznávací číslo bylo zaneseno prachem, ale stačil jsempřečíst alespoň registrační písmena APX.Můj Lotus stál na parkovišti. Trochu jsem se oprášil znejhoršího a šel jsem k vozu. Chtěl jsem sledovatdopravní box a zjistit, kam jede. Řidič boxu byl aledůkladný a předem se postaral o to, aby se mi tonepodařilo. Lotus nechtěl nastartovat. Otevřel jsemkapotu, abych se podíval, co mi tam natropil, a zjistiljsem, že vyšrouboval tři svíčky. Ležely úhledně seřazenéna baterii. Trvalo mi plných deset minut, než jsem jenašrouboval, protože se mi třásly ruce.Pak už ovšem bylo pozdě na to, abych box dohonil, neboabych našel někoho, kdo by si pamatoval, kudy jel.Nastoupil jsem do vozu a zapnul si košili, kravata zmizela.Vyndal jsem informační knihu motoklubu a našelregistrační písmena APX. Zjistil jsem, že ten vůz bylregistrován asi v západním Sussexu. Pokud nemělfalšovanou poznávací značku, teoreticky bylo možnésoučasného majitele vozu vypátrat. Asi čtvrt hodiny jsempřemýšlel. Pak jsem nastartoval vůz, otočil a vrátil sezpátky do Maidenheadu.Město zářilo světly, přestože většina obchodů bylazavřená. Dveře policejní stanice byly dokořán. Vešel jsema ohlásil, že bych chtěl mluvit s inspektorem Lodgem."Ještě tu není," řekl policista ve vrátnici a podíval se nahodinky. Bylo půl sedmé. "Ale jestli chcete, pane, můžetena něho počkat, musí přijít každou chvíli.""Ještě tu není? To znamená, že má noční?""Ano, pane. To víte, v sobotu je tu živo," usmál se,"taneční podniky, hospody a bouračky."Usadil jsem se na lavici a čekal. Asi po pěti minutáchpřispěchal Lodge a v chůzi si svlékal kabát."Dohrý večer, Smalle, co je nového`?" obrátil se napolicistu ve vrátnici."Čeká tu na vás nějaký pán," řekl Small a ukázal na mne,"přišel teprve před chvílí."Lodge se obrátil. Vstal jsem a pozdravil ho."Dobrý večer, pane Yorku."43

Lodge gave me a piercing look but showed no surprise atseeing me. His eyes fell to the neck of my shirt, and hiseyebrows rose a fraction.But he said only, "What can I do for you?""Are you very busy?" I asked. "If you have time, I wouldlike to tell you… how I lost my tie."In mid-sentence I funked saying baldly that I had beenmanhandled. As it was, Small looked at me curiously,clearly thinking me mad to come into a police station totell an inspector how I lost my tie.But Lodge, whose perception was acute, said, "Come intomy office, Mr York."He led the way. He hung up his hat and coat on pegs andlit the gas fire, but its glowing bars couldn't make a cosyplace of the austere, square, filing-cabineted little room.Lodge sat behind his tidy desk, and I, as before, facedhim. He offered me a cigarette and gave me a light. Asthe smoke went comfortingly down into my lungs, I waswondering where to begin.I said, "Have you got any further with the Major Davidsonbusiness since the day before yesterday?""No, I'm afraid not. It no longer has any sort of prioritywith us. Yesterday we discussed it in conference and consultedyour Senior Steward, Sir Creswell Stampe. In viewof the verdict at the inquest, your story is considered, onthe whole, to be the product of a youthful and overheatedimagination. No one but you saw any wire. The grooveson the posts of the fence may or may not have beencaused by wire, but there is no indication when they weremade. I understand it is fairly common practice forgroundsmen to raise a wire across a fence so that membersof the riding public shall not try to jump it and makeholes in the birch." He paused, then went on, "Sir Creswellsays the view of the National Hunt Committee, several ofwhom he has talked to on the telephone, is that you madea mistake. If you saw any wire, they contend, it musthave belonged to the groundsman.""Have they asked him?" I said.Lodge sighed."The head groundsman says he didn't leave any wire onthe course, but one of his staff is old and vague, and can'tbe sure that he didn't."We looked at each other in glum silence."And what do you think, yourself?" I asked finally.Lodge said, "I believe you saw the wire and that MajorDavidson was brought down by it. There is one fact whichI personally consider significant enough to justify this belief.It is that the attendant who gave his name as ThomasCook did not collect the pay due to him for two days'work. In my experience there has to be a very good reasonfor a workman to ignore his pay packet." He smiledsardonically."I could give you another fact to prove that Major Davidson'sfall was no accident," I said, "but you'll have to takemy word for it again. No evidence.""Go on.""Someone has been to great pains to tell me not to askawkward questions about it." I told him about the eventsin and around the horse-box, and added, "And how's thatfor the product of a youthful and overheated imagination?""When did all this happen?" asked Lodge."About an hour ago.""And what were you doing between then and the timeyou arrived here?""Thinking," I said, stubbing out my cigarette.Lodge se na mne ostře podíval, ale nedal najevopřekvapení. Očima zavadil o mou zmačkanou košili bezkravaty a nadzdvihl obočí."Co pro vás mohu udělat?" zeptal se stručně."Nemáte moc práce?" zeptal jsem se. "Kdybyste na mneměl trochu času, rád bych vám řekl, jak… jak jsem přišel okravatu."V polovině věty jsem si to rozmyslel a neřekl jsem přímo,že jsem byl přepaden. Small se na mne zvědavě díval aurčitě si musel myslet, že jsem blázen, když jdu na policiihlásit ztrátu kravaty.Inspektor měl ale dobrý postřeh. "Pojďte do mékanceláře, pane Yorku," řekl.Zavedl mě dovnitř, pověsil kabát a klobouk a zapálilplynová kamna. Ale ani teplo rozpálených radiátorůnedokázalo zpříjemnit strohou neútulnou místnost.Lodge si sedl za pečlivě uklizený psací stůl, nabídl micigaretu. S potěšením jsem vdechoval kouř a uvažoval otom, jak začít."Pokročil jste nějak s případem majora Davidsona od tédoby, kdy jsem s vámi naposledy mluvil, odpředvčerejška?" zeptal jsem se."Ne, obávám se, že ne, máme tady naléhavější věci.Včera jsme o případu měli poradu a hovořili jsme také svaším hlavním rozhodčím, sirem Creswellem Stampem.Vzhledem k výroku koronera považují všichni vaši historiiza výplod mladistvé fantazie. Nikdo kromě vás drátneviděl. Stopy po drátu na sloupcích mohly být způsobenyjinak a nelze také zjistit, kdy vznikly. Bylo mi řečeno, žezaměstnanci závodiště často napínají nad překážkamidrát, aby se nikdo cizí nepokoušel přes překážku skákat anezničil ji." Chvíli se odmlčel a pak pokračoval. "SirCreswell říká, že členové Národního honebního výboru, sněkterými prý mluvil telefonicky, jsou toho názoru, že semusíte mýlit. Pokud prý jste vůbec nějaký drát viděl, patřilpravděpodobně zaměstnancům závodiště.""Ptali jste se jich?"Lodge si povzdechl."Mluvil jsem s vedoucím údržby a ten říkal, že pokud ví,tak na dráze žádný drát nebyl. Jeden ze zaměstnanců jeprý ale starý a trochu popleta a nemůže za něho ručit, tenprý mohl někde drát mít."Zasmušile jsme se na sebe zadívali."A co si myslíte vy?" zeptal jsem se konečně."Já si myslím, že jste drát viděl a že ten drát byl příčinoupádu majora Davidsona. Je tu jedna skutečnost, kterámluví ve prospěch téhle teorie: to, že zřízenec, který udal,že se jmenuje Thomas Cook, se nedostavil, aby si vyzvedldvoudenní mzdu. Podle mé zkušenosti musí mít člověkvelmi pádný důvod, když si nejde pro výplatu." Usmál se."Mohu uvést další skutečnost, která mluví pro to, že pádmajora Davidsona nevznikl nešťastnou náhodou," řekljsem, "ale zase záleží na tom, jestli mi budete věřit,důkazy žádné nemám.""Tak spusťte.""Někdo si dal moc práce, aby mě přesvědčil o tom, že seNemám o případ majora Davidsona zbytečně starat anemám klást nepříjemné otázky."Vyprávěl jsem mu příhodu s přepravním boxem. "Tak coříkáte tomuhle výplodu mladistvé fantazie?" zeptal jsemse nakonec. "Kdy se to stalo?" zeptal se Lodge."Asi před hodinou.""A co jste dělal od té doby až do teď?""Uvažoval," odpověděl jsem a zhasil cigaretu.44

"Oh," said Lodge. "Well, have you given any thought tothe improbabilities in your story? My chief isn't going tolike them when I make my report.""Don't make it then," I said, smiling. "But I suppose themost glaring improbability is that five men, a horse, and ahorse-box should all be employed to give a warning whichmight much more easily have been sent by post.""That certainly indicates an organization of unusual size,"said Lodge, with a touch of irony."There are at least ten of them," I said. "One or twoprobably in hospital, though."Lodge sat up straighter."What do you mean? How do you know?""The five men who stopped me today are all taxi-drivers.Either from London or Brighton, but I don't know which. Isaw them at Plumpton races three days ago, fighting apitched battle against a rival gang.""What?" Lodge exclaimed. Then he said, "Yes, I saw aparagraph about it in a newspaper. Do you recognizethem positively?""Yes," I said. "Sonny had his knife out at Plumpton, too,but he was pinned down by a big heavy man, and didn'tget much chance to use it. But I saw his face quite clearly.Peaky you couldn't mistake, with that dark widow's peakgrowing down his forehead. The other three were allrounded up into the same group at Plumpton. I was waitingto give someone a lift, and I had a long time to look atthe taxi-drivers after the fight was over. Bert, the manwith the horse, had a black eye today, and the man whoheld my right arm, whose name I don't know, he hadsome sticking plaster on his fore head. But why were theyall free? The last I saw of them, they were bound for thecells, I thought, for disturbing the peace.""They may be out on bail, or else they were let off with afine. I don't know, without seeing a report," said Lodge."Now why, in your opinion, were so many sent to warnyou?""Rather flattering, sending five, when you come to thinkof it," I grinned. "Perhaps the taxi business is in the doldrumsand they hadn't anything else to do. Or else it was,like the driver said, to ram the point home.""Which brings me," said Lodge, "to another improbability.Why, if you were faced with a knife at your chest, did youthrow yourself forward? Wasn't that asking for trouble?""I wouldn't have been so keen if he'd held the point a bithigher up, but it was against my breast bone. You'd needa hammer to get a knife through that. I reckoned that I'dknock it out of Sonny's hand rather than into me, andthat's what happened.""Didn't it cut you at all?""Not much," I said."Let's see," said Lodge, getting up and coming round thedesk.I opened my shirt again. Between the second and thirdbuttons there was a shallow cut an inch or so long in theskin over my breastbone. Some blood had clotted on thecut and there was a dried rusty trail down my chest wherea few drops had run. My shirt was spotted here and there.Nothing. I hadn't felt it much.Lodge sat down again. I buttoned my shirt."Now," he said, picking up his pen and biting the end ofit. "What questions have you been asking about MajorDavidson, and of whom have you asked them?""That is really what is most surprising about the wholeaffair," I said. "I've hardly asked anything of anybody.And I certainly haven't had any useful answers.""But you must have touched a nerve somewhere," saidLodge. He took a sheet of paper out of the drawer. "Tellme the names of everyone with whom you have discussedthe wire.""With you," I said promptly. "And with Mrs Davidson. And"Aha," řekl Lodge, "uvažoval jste taky o tom, jakneuvěřitelně bude tahle histone znít, až ji povím šéfovi?Určitě se mu nebude líbit.""Tak mu ji nepovídejte," usmál jsem se. "Řekl bych, žese nejspíš musí zdát neuvěřitelné, že někdo zapřáhl pětchlapů, koně a dopravní box jenom proto, aby mi vyřídilvarovný vzkaz, který ten někdo snadno mohl poslatpoštou.""No, tahle skutečnost poukazuje na to, že musí jít onějakou rozsáhlou organizaci," usmál se Lodge."Je jich aspoň deset," řekl jsem, "ale jeden nebo dva znich jsou určitě ve špitále."Lodge se prudce narovnal."Jak to myslíte? Jak to víte?""Všech pět, všichni ti chlapi, kteří mě dnes přepadli, jsoutaxíkáři a jsou buď z Londýna, nebo z Brightonu, nevímodkud, ale vím, že jsem je viděl před třemi dny vPlumptonu, kde se hlava nehlava rvali s jinou bandou.""Cože?" zvolal Lodge. "Máte pravdu, vzpomínám si, četljsem o tom v novinách. Jste si jist, že jste ty chlapypoznal?""Ano," odpověděl jsem. "V Plumptonu měl Sonny takynůž, ale neměl příležitost jej použít, protože se rval sesilnějším chlapem. Sonnyho obličej si zřetelně pamatuji.Peakyho si člověk nemůže splést, protože mu rostou vlasynápadně do čela, má takovou špičatou černou kštici.Ostatní tři chlapi skončili v Plumptonu v téže skupině,patřili tedy asi do téže party. Čekal jsem tam tehdy naněkoho, koho jsem měl svézt a měl jsem čas si ty taxíkářepořádně prohlédnout, když bylo po bitvě. Bert, ten, coprováděl koně, měl dnes monokl a ten chlap, který mědržel za pravou ruku, měl zalepené čelo. Ale jak to, žejsou na svobodě`?""Mohli se dostat ven na kauci, nebo třeba vyvázli spokutou. Nevím, musel bych se podívat do hlášení," řeklLodge. "A proč si myslíte, že na vás poslali tolik lidí?""Když se to tak vezme, tak mi to vlastně trochu lichotí.Třeba jim nejdou obchody a nemají nic lepšího na práci,"usmál jsem se. "Ale nejspíš to bude tak, jak to říkal tenřidič, chtěli mi ten vzkaz vyřídit hodně důrazně.""Vidíte, a teď jste mi připomněl další věc, která znínepravděpodobně. Prosím vás, proč jste se vrhl dopředu?To taky nemuselo dobře dopadnout, ne?""Kdyby byli mířili o kousek výš, tak bych se nebyl nikamvrhal, jenže oni mi špičku nože opřeli o hrudní kost a tubyste neprobodl, leda byste do nože bušil kladivem.Předpokládal jsem, že nůž spíš vyletí Sonnymu z ruky, nežaby vletěl do mě, a to se taky stalo.""A vůbec vás neporanil?""Skoro ne," řekl jsem."Ukažte," řekl Lodge, vstal a přešel ke mně.Rozepnul jsem košili. Mezi druhým a třetím knoflíkempřímo nad hrudní kostí byla povrchní, asi jeden palecdlouhá ranka, pokrytá uschlou krví. Košili jsem měl takétrochu zašpiněnou. Nic to nebylo, skoro jsem o tomnevěděl.Lodge si zase sedl. Zapnul jsem si košili."Tak a teď mi řekněte, komu a jaké otázky jste kladl osmrti majora Davidsona.""To je právě to zvláštní, já o tom skoro s nikým nemluvil.A taky jsem se vůbec nic nedozvěděl.""Někde jste se ale musel strefit," řekl Lodge. Vytáhl zezásuvky list papíru. "Prosím vás, řekněte mi jména všechosob, s kterými jste o tom drátu hovořil.""Mluvil jsem o tom s vámi," řekl jsem bez zaváhání, "a s45

everyone at the inquest heard me say I'd found it.""But I noticed that the inquest wasn't properly reportedin the papers. There was no mention of wire in the press,"he said. "And anyone seeing you at the inquest wouldn'thave got the impression that you were hell-bent on unravellingthe mystery. You took the verdict very calmlyand not at all as if you disagreed with it.""Thanks to your warning me in advance what to expect,"I said.Lodge's list looked short and unsatisfactory on the largesheet of paper."Anyone else?" he said."Oh… a friend… a Miss Ellery-Penn. I told her last night.""Girl friend?" he asked bluntly. He wrote her down."Yes," I said."Anyone else?""No.""Why not?" he asked, pushing the paper away."I reckoned you and Sir Creswell needed a clear field. Ithought I might mess things up for you if I asked toomany questions. Put people on their guard, ready withtheir answers… that sort of thing. But it seems, from whatyou've said about dropping your enquiries, that I might aswell have gone ahead." I spoke a little bitterly.Lodge looked at me carefully."You resent being considered youthful and hot-headed,"he said."Twenty-four isn't young," I said."I seem to remember England once had a Prime Ministerof that age. He didn't do so badly.""That's irrelevant, and you know it," he said.I grinned.Lodge said, "What do you propose to do now?""Go home," I said, looking at my watch."No, I meant about Major Davidson.""I'll ask as many questions as I can think of," I saidpromptly."In spite of the warning?""Because of it," I said. "The very fact that five men weresent to warn me off means that there is a good deal tofind out. Bill Davidson was a good friend, you know. Ican't tamely let whoever caused his death get away withit." I thought a moment. "First, I'll find out who owns thetaxis which Peaky and Co. drive.""Well, unofficially, I wish you luck," said Lodge. "But becareful.""Sure," I said standing up.Lodge came to the street door of the police station andshook hands. "Let me know how you get on," he said."Yes, I will."He raised his hand in a friendly gesture, and went in. Iresumed my interrupted journey to the Cotswolds. Mywrenched shoulders were aching abominably, but as longas I concentrated on Bill's accident I could forget them.It struck me that both the accident and the affair of thehorse-box should give some clue to the mind which hadhatched them. It was reasonable to assume it was thesame mind. Both events were elaborate, where somesimpler plan would have been effective, and the word 'devious'drifted into my thoughts and I dredged around inmy memory chasing its echo. Finally I traced it to JoeNantwich and the threatening letter which had reachedhim ten days late, but decided that Joe's troubles hadpaní Davidsonovou. Potom mě taky slyšely všechnyosoby, které byly u zasedání koronerovy komise, kdejsem o tom celém vypovídal.""V novinách ale, jak jsem viděl, a tom zasedánídohromady nic nebylo a o drátu tam nebyla ani zmínka,"řekl. "A taky, kdokoli vás viděl při zasedání, nemohl mítpocit, že chcete za každou cenu pátrat dál. Výnos komisejste přijal velmi klidně, jako byste s ním souhlasil.""Díky tomu, že jste mě předem varoval, jak to dopadne,"řekl jsem.Lodge se nespokojeně díval na nepopsaný list papíru."S nikým jiným jste nemluvil?" zeptal se."Ještě… ještě s… se slečnou ElleryPennovou. Vyprávěljsem jí o tom včera večer.""To je vaše přítelkyně?" zeptal se přímo a zapsal sijméno."Ano.""A to je všechno? S nikým dalším jste nemluvil?""Ne.""Prečo nie?""Nechtěl jsem vám a siru Creswellovi rušit vyšetřování.Měl jsem strach, že kdybych se moc vyptával, nadělalbych v tom zmatek. Lidé by si třeba potom dávali pozorna jazyk, předem by si připravili odpovědi na vaše otázkya tak. Jak to teď ale vypadá, když vy jste vyšetřovánízastavili, jak jste říkal, mohl bych se vlastně vyptávat, jakchci," řekl jsem trochu trpce.Lodge si mě pátravě prohlédl."Vidím, že vás zlobí ta mladistvá fantazie," řekl."Ve čtyřiadvaceti už nejsem tak přehnaně mladý," řekljsem."Pokud vím, tak jeden z anglických předsedů vlády měltaky čtyřiadvacet a vedl si docela dobře.""To nemá s věcí nic společného a vy to dobře víte,"odpověděl.Zasmál jsem se."Co teď chcete podnikat?" zeptal se Lodge.Podíval jsem se na hodinky. "Půjdu domů.""Tak jsem to samozřejmě nemyslel, co chcete podnikatve věci majora Davidsona?""Budu se vyptávat na všechno možné," řekl jsem bezzaváhání."Navzdory tomu varování?""Naopak, právě proto," řekl jsem. "To, že za mnou poslalis tím vzkazem hned pět chlapů, jistě znamená, že je co sedozvědět. Bill Davidson byl můj dobrý kamarád a já senemohu smířit s tím, že ho někdo beztrestně připravil oživot." Zamyslel jsem se. "Nejdřív asi musím zjistit, komupatří ten taxíkářský podnik, ve kterém jezdí Peaky aspol.…""No, neúředně vám přeji mnoho zdaru," řekl Lodge, "alebuďte raději opatrný.""To budu." Vstal jsem.Lodge mě vyprovodil před budovu a potřásl mi rukou."Dejte o sobě vědět," řekl."Ano, dám."Přátelsky mi zamával a vrátil se do budovy. Vyjel jsemznovu směrem ke Cotswoldským horám. Namoženáramena mě krutě bolela a musel jsem se soustředit naúvahy o Billově pádu, abych na bolest zapomněl.Napadlo mě, že bych se měl snažit utvořit si obraz opovaze pachatele podle způsobu, jakým přivodil Billův páda jak připravil záležitost s dopravním boxem. V oboupřípadech zvolil složitý plán, přestože mohl dosáhnouttéhož výsledku jednoduššími prostředky. V hlavě se minajednou vynořilo slovo "záludnost" a já marně pátral,kde se tam vzalo. Konečně jsem si vzpomněl na JoeaNantwiche a na výhrůžný dopis, který dostal až po desetidnech klidu, to bylo záludné. Jenomže ta záležitost46

nothing to do with Bill's.Both the attack on Bill and the warning to me had been, Iwas certain, more violent in the event than in the plan.Bill had died partly by bad luck, and I would have beenless roughly handled had I not tried to escape. I came tothe conclusion that I was looking for someone with a fancifulimagination, someone prepared to be brutal up to apoint, and whose little squibs, because of their complicatednature, were apt to go off with bigger bangs thanwere intended.And it was comforting to realize that my adversary wasnot a man of superhuman intelligence. He could makemistakes. His biggest so far, I thought, was to go to greatlengths to deliver an unnecessary warning whose soleeffect was to stir me to greater action.For two days I did nothing. There was no harm in givingthe impression that the warning was being taken to heart.I played poker with the children and lost to Henry becausehalf my mind was occupied with his father's affairs.Henry said, "You aren't thinking what you're doing, Alan,"in a mock sorrowful tone as he rooked me of ten chipswith two pairs."I expect he's in love," said Polly, turning on me an assessingfemale eye. There was that, too."Pooh," said Henry. He dealt the cards."What's in love?" said William, who was playing tiddlywinkswith his chips, to Henry's annoyance."Soppy stuff," said Henry. "Kissing, and all that slush.""Mummy's in love with me," said William, a cuddly child."Don't be silly," said Polly loftily, from her eleven years."In love means weddings and brides and confetti andthings.""Well, Alan," said Henry, in a scornful voice, "you'd betterget out of love quick or you won't have any chips left."William picked up his hand. His eyes and mouth openedwide. This meant he had at least two aces. They were theonly cards he ever raised on. I saw Henry give him a flickof a glance, then look back at his own hand. He discardedthree and took three more, and at his turn, he pushedaway his cards. I turned them over. Two queens and twotens. Henry was a realist. He knew when to give in. AndWilliam, bouncing up and down with excitement, won onlyfour chips with three aces and a pair of fives.Not for the first time I wondered at the quirks of heredity.Bill had been a friendly, genuine man of many solidvirtues. Scilla, matching him, was compassionate and loving.Neither was at all intellectually gifted, yet they hadendowed their elder son with a piercing, exceptional intelligence.And how could I guess, as I cut the cards for Polly andhelped William straighten up his leaning tower of chips,that Henry already held in his sharp eight-year-old brainthe key to the puzzle of his father's death.He didn't know it himself.neměla s Billem nic společného.Jak v případě Billova úrazu, tak v mém případě byl určitěvýsledek akce tvrdší, než bylo v plánu. To, že Billův úrazbyl smrtelný, byla vlastně nešťastná náhoda a se mnou bytaké byli jednali méně ostře, kdybych se nebyl pokusil oútěk. Došel jsem k názoru, že musím hledat někoho, kdomá bujnou fantazii a kdo je ochoten používat násilí jen vomezené míře. Hry, které si ten člověk vymýšlí, majíbouřlivější průběh, než chtěl, protože jsou příliškomplikované.Utěšovalo mě, že můj neznámý protivník není žádnýveleduch a že se dopouští chyb. Říkal jsem si, že největšíchyba, které se až dosud dopustil, je to, že vynaložil tolikenergie, aby mi vyřídil zcela zbytečný varovný vzkaz.Dva dny jsem nepodnikal nic. Neuškodí, když si budoumyslet, že jsem si ten vzkaz vzal k srdci.Hrál jsem s dětmi poker a Henry mě obehrál, protožejsem místo na hru myslel na smrt jeho otce."Ty vůbec nemyslíš na to, co děláš," řekl Henry vyčítavě,když mě obral o dalších deset žetonů."Asi se zamilovat," řekla Polly a pátravě, žensky se namne podívala. Vida!"Ale!" řekl Henry."Co je to zamilovat?" zeptal se William, který rozčilovalstaršího bratra tím, že si hrál s jeho žetony."Limonáda," řekl Henry, "jako když se dva líbají a tak.""Máma je do mě zamilovaná," řekl mazlíček William."Nebuď osel," řekla jedenáctiletá Polly nadřazeně."Zamilovat se znamená svatbu, nevěstu s vlečkou,družičky a hostinu.""Víš, Alane," poznamenal Henry pohrdavě, "udělal byslíp, kdyby ses zase odmiloval, jinak tě úplně obehraju."William se podíval do svých karet. Protože vyvalil oči aotevřel pusu, znamenalo to, že má nejméně dvě esa, najiné karty vůbec nepřidával. Všiml jsem si, jak po němHenry šlehl okem a pak se podíval do svých karet. Odhodiltři a tři lízl, a když na něho došla řada, karty položil. Měldvě desítky a dvě dámy, a protože byl realista, tak věděl,kdy se musí vzdát. William, který nadskakoval rozčilením,vyhrál jen čtyři žetony, ačkoli měl tři esa a dvě pětky.Uvažoval jsem o záhadách dědičnosti. Bill byl přátelský,přímočarý člověk s řadou ryzích vlastností, Scilla jelaskavá a obětavá. I když ani jeden z obou nebylnadprůměrně chytrý, dostal jejich starší syn do vínkuzcela mimořádnou, pronikavou inteligenci.Když jsem pomáhal Williamovi srovnat sloupky žetonů asnímal jsem karty, nemohlo mě ve snu napadnout, žeHenry nosí ve své osmileté makovičce klíč k záhaděotcovy smrti.Henry to ovšem také nevěděl.CHAPTER SEVEN 7The Cheltenham National Hunt Festival meeting startedon Tuesday, 2 March.V úterý 2. února začínal cheltenhamský Národní honebnífestival.Three days of superlative racing lay ahead, and the finest'chasers in the world crowded into the racecourse stables.Ferries from Ireland brought them across by boat andplane load, dark horses from the bogs whose supernaturalturn of foot was foretold in thick mysterious brogue, andZnamenalo to, že jsme všichni měli před sebou tři dnyvynikajících dostihů a že se v cheltenhamských stájíchbudou tísnit nejlepší koně světa. Z Irska je přiváželi nalodích i letadlem. Přiváželi tmavé koně z nížiny, o kterýchIrové tajemně šeptali, že mají zázračné nohy, přiváželigolden geldings who had already taken prizes and cups plavé valachy, kteří již daleko od domova získaligalore across the Irish Sea.nespočetné trofeje.Horse-boxes from Scotland, from Kent, from Devon, fromeverywhere, converged on Gloucestershire. Inside, theycarried Grand National winners, champion hurdlers, allconqueringhandicappers, splendid hunters: the aristocratsamong jumpers.With four big races in the three days reserved for themDopravní boxy ze Skotska, z Kentu, z Devonu, ze všechstran se sjížděly do Gloucestershiru. Vezly nejlepšíproutěnkáře, vítěze Velké liverpoolské, vynikajícísteeplery, vezly výkvět skokanů.Protože jim patřily celé tři dny dostihů, všichni amatéři v47

alone, every amateur jockey in the country who couldbeg, borrow, or buy a mount hurried to the course. A rideat Cheltenham was an honour: a win at Cheltenham anexperience never to be forgotten. The amateur jockeysembraced the Festival with passionate fervour.But one amateur jockey, Alan York, felt none of this passionatefervour as he drove into the car park. I could notexplain it to myself, but for once the hum of the gatheringcrowd, the expectant faces, the sunshine of the cold invigoratingMarch morning, even the prospect of ridingthree good horses at the meeting, stirred me not at all.Outside the main gate I sought out the newspaper sellerI had spoken to at Plumpton. He was a short, tubby littleCockney with a large moustache and a cheerful temperament.He saw me coming, and held out a paper."Morning, Mr York," he said. "Do you fancy your horsetoday?""You might have a bit on," I said, "but not your shirt.There's the Irishman to be reckoned with.""You'll do him, all right.""Well, I hope so." I waited while he sold a newspaper toan elderly man with enormous race glasses. Then I said,"Do you remember the taxi-drivers fighting at Plumpton?""Couldn't hardly forget it, could I?" He beamed."You told me one lot came from London and one fromBrighton.""Yes, that's right.""Which lot were which?" I said. He looked mystified.I said, "Which lot came from London and which camefrom Brighton?""Oh, I see." He sold a paper to two middle-aged ladieswearing thick tweeds and ribbed woollen stockings, andgave them change. Then he turned back to me."Which lot was which, like? Hm… I see 'em often enough,you know, but they ain't a friendly lot. They don't talk toyou. Not like the private chauffeurs, see? I'd know theBrighton lot if I could see 'em, though. Know 'em by sight,see?"He broke off to yell 'Midday Special' at the top of hislungs, and as a result sold three more papers. I waitedpatiently."How do you recognize them?" I asked."By their faces, o'course."He thought it a foolish question."Yes, but which faces? Can you describe them?""Oh, I see. There's all sorts.""Can't you describe just one of them?" I asked.He narrowed his eyes, thinking, and tugged his moustache."One of 'em. Well, there's one nasty-looking chap withsort of slitty eyes. I wouldn't like a ride in his taxi. You'dknow him by his hair, I reckon. It grows nearly down tohis eyebrows. Rum-looking cove. What do you want himfor?""I don't want him," I said. "I just want to know where hecomes from.""Brighton, that's it." He beamed at me. "There's anotherone I see sometimes, too. A young ted with sideboards,always cleaning his nails with a knife.""Thanks a lot," I said. I gave him a pound note and hisbeam grew wider.He tucked it into an inside pocket."Best of luck, sir," he said.I left him, with 'Midday Special' ringing in my ears, andwent in to the weighing room, pondering on the informationthat my captors with the horse-box came from Brighton.Whoever had sent them could not have imagined thatI had seen them before, and could find them again.Preoccupied, I suddenly realized that Pete Gregory waszemi, kterým se podařilo vyžebrat, vypůjčit nebo koupitkoně, nasedli a vyrazili do Cheltenhamu. A vyhrát vCheltenhamu, to je zkušenost na celý život. Pro nadšenéamatérské jezdce byl cheltenhamský festival dar nebes.Jeden z amatérů, Alan York, však nepociťoval žádnénadšení a vzrušení, když vjížděl na parkoviště. Nedovedljsem si to sám vysvětlit, ale tentokrát jsem nebylrozčilený. Nevzrušovaly mě hlučící davy publika, obličejeplné očekávání, sluneční jas chladného, svěžíhoúnorového rána, ani vyhlídka na to, že pojedu tři výbornékoně.Před hlavní branou jsem vyhledal prodavače novin, skterym jsem mluvil v Plumptonu. Byl to menší, podsaditýLondýňan s mohutným knírem a veselou povahou. Zahlédlmě a podal mi noviny."Dobrý den, pane Yorku," řekl, "myslíte, že váš kůňdneska může vyhrát?""No, něco na něho můžete vsadit, ale ne moc. Musím sidát pozor na toho Ira.""Však vy mu ujedete.""Doufám," počkal jsem, až prodá noviny staršímu pánovis obrovským dalekohledem. Pak jsem se zeptal:"Pamatujete se na tu taxíkářskou válku v Plumptonu?""To víte, že jo, ta se nedá zapomenout," usmál se."Říkal jste, že jedna parta je z Londýna a jedna zBrightonu.""Jo, to jsem řekl.""Nevíte, kdo byl odkud?" zeptal jsem se. Zatvářil sezmateně."Myslím, která parta byla z Londýna a která zBrightonu?""Jo, takhle," řekl a podal dva výtisky starším dámám vtvídových kostýmech a tlustých vlněných punčochách.Vrátil jim drobné a pak se zase obrátil ke mně."Jako která parta byla odkud? No… já už je vidělmockrát, víte, ale voni nejsou moc přátelský, s člověkemani nepromluvěj. Ty z Brightonu bych ale poznal, kdybychje viděl. Ty jako znám od vidění."Z plných plic zahulákal "Midday Special" a prodal další třivýtisky. Trpělivě jsem čekal."Jak byste je poznal?" zeptal jsem se."No, přece podle toho, jak vypadají."Zřejmě to považoval za hloupou otázku."Ano, ale jak vypadají? Uměl byste je popsat?""Jo tak. No, voni jsou všelijaký.""Neuměl byste popsat aspoň jednoho z nich?"Zamyslel se, zúžil oči a popotahoval se za knír."Jednoho z nich… No, jeden z nich vypadá, že budevostrej, a má takový voči jako škvírky. S tím bych nejel.Toho byste poznal po vlasech, rostou mu až na čelo. To jedivnej pták. Co s ním chcete?""Já s ním nechci nic, chci jenom vědět, odkud je.""Jo, tak ten je z Brightonu," rozzářil se. "A pak sipamatuju ještě jednoho. Takovej mladej, má kotlety apořád se dloubá za nehtama nožem.""Mockrát vám děkuji," řekl jsem a podal mu librovoubankovku.Strčil ji do kapsy a rozzářil se ještě víc."Tak zlomte vaz, pane," řekl.Odcházel jsem k vážnici a v uších mi znělo jeho "MiddaySpecial". Uvažoval jsem o tom, co jsem se právědozvěděl. Ti chlapi s dopravním boxem, kteří mě přepadli,byli z Brightonu. Ten, kdo je na mne poslal, jistěpředpokládal, že jsem je v životě neviděl a taky užneuvidím.Byl jsem zamyšlený a ani jsem si nepovšiml, že se mnou48

talking to me."… Had a puncture on the way, but they've got heresafely, that's the main thing. Are you listening, Alan?""Yes, Pete. Sorry. I was thinking.""Glad to hear you can," said Pete with a fat laugh.Tough and shrewd though he was, his sense of humourhad never grown up. Schoolboy insults passed as thehighest form of wit for him, but one got used to it."How is Palindrome?" I asked.My best horse."He's fine. I was just telling you, they had a puncture…"He broke off, exasperated. He hated having to repeatthings. "Oh well… do you want to go over to the stablesand have a look at him?""Yes, please," I said.We walked down to the stables. Pete had to come withme because of the tight security rules. Even owners couldnot visit their horses without the trainer to vouch forthem, and stable boys had passes with their photographson, to show at the stable gate. It was all designed to preventthe doping or 'nobbling' of horses.In his box I patted my beautiful 'chaser, an eight-yearoldbay with black points, and gave him a lump of sugar.Pete clicked his tongue disapprovingly and said, "Not beforethe race," like a nanny who had caught her chargebeing given sweets before lunch. I grinned. Pete had aphobia on the subject."Sugar will give him more energy," I said, giving Palindromeanother lump and making a fuss of him. "He lookswell.""He ought to win if you judge it right," said Pete. "Keepyour eyes on that Irishman, Barney. He'll try to slip youall with a sudden burst as you go into the water so that hecan start up the hill six lengths in front. I've seen him doit time and again. He gets everyone else chasing him likemad up the hill using up all the reserves they need for thefinish. Now, either you burst with him, and go up the hillat his pace and no faster, or, if you lose him, take it easyup the hill and pile on the pressure when you're comingdown again. Clear?""As glass," I said.Whatever one might think of Pete's jokes, his advice onhow to ride races was invaluable, and I owed a great dealto it.I gave Palindrome a final pat, and we went out into theyard. Owing to the security system, it was the quietestplace on the racecourse."Pete, was Bill in any trouble, do you know?" I said,plunging in abruptly.He finished shutting the door of Palindrome's box, andturned round slowly, and stood looking at me vaguely forso long that I began to wonder if he had heard my question.But at last he said, "That's a big word, trouble. Somethinghappened…""What?" I said, as he lapsed into silence again.But instead of answering, he said, "Why should you thinkthere was any… trouble?"I told him about the wire. He listened with a calm, unsurprisedexpression, but his grey eyes were bleak.He said, "Why haven't we all heard about it before?""I told Sir Creswell Stampe and the police a week ago," Isaid, "but with the wire gone they've nothing tangible togo on, and they're dropping it.""But you're not?" said Pete. "Can't say I blame you. Ican't help you much, though. There's only one thing… Billtold me he'd had a telephone call which made him laugh.But I didn't listen properly to what he said… I was thinkingabout my horses, you know how it is. It was somethingabout Admiral falling. He thought it was a huge joke and Ididn't go into it with him to find out what I'd missed. Ididn't think it was important. When Bill was killed I didmluví Pete Gregory."… cestou píchli, ale hlavně že dojeli. Posloucháš měvůbec, Alane?""Poslouchám, odpusť, Pete, já se zamyslel.""Rád slyším, že to umíš," zasmál se Pete.Přestože byl zkušený a chytrý, měl smysl pro humor jakožák páté obecné. Školácké žertíky mu připadaly jakovrchol důvtipu, ale na to jsme si už všichni zvykli."Jak se má Palindrom?" zeptal jsem se.Byl to můj nejlepší kůň."Má se dobře. Přece jsem ti právě povídal, že píchli…"rozzlobeně se odmlčel. Nerad opakoval, co už říkal. "No,chceš se podívat ke stájím a kouknout se na něho?""To bych rád."Šli jsme ke stájím. Podle bezpečnostních předpisů Petemusel jít se mnou, protože ke koním nesměli ani jejichmajitelé, pokud se za ně trenér nezaručil. Ošetřovatelékoní museli mít propustku s fotografií a museli se uvchodu legitimovat. Všechna tahle přísnost sloužila ktomu, aby se zabránilo dopování koní před závodem.V boxu stál můj nádherný osmiletý kaštanový hnědák,poplácal jsem ho po plecích a dal mu kousek cukru."Ale, ale, to se před dostihem nedělá," řekl káravě Pete avrtěl hlavou jako vychovatelka, která zjistí, že jejímsvěřencům někdo dává sladkostí před jídlem.Na tohle byl Pete zvlášť citlivý. "V cukru jsou drahocennékalorie." Dal jsem koni ještě jednu kostku a pohladil ho pošíji."Měl by vyhrát, když to dobře odhadneš," řekl Pete. "Dejsi ale pozor na toho Ira, na Baneyho. Ten se pokusíutrhnout, až půjdete přes vodu, aby šel do kopce tak ošest délek před tebou. To už se mu mockrát povedlo. Pakho všichni do kopce honě] jako blázni a vyplejtvaj všechnysíly, který potřebujou do dištance. Tak ty se buď musíšutrhnout s ním a jít do kopce stejným tempem, nerychlejc, nebo kdyby ti ujel, tak jdi do kopce klidně apřidej až zase z kopečku. Jasný?""Jasný," řekl jsem.Peteovy vtipy možná nebyly podle mého vkusu, ale zatojeho rady jak jet dostih byly neocenitelné. Vděčil jsem muza mnoho.Ještě jednou jsem poplácal Palindroma a vyšli jsme zaseven. Díky bezpečnostním předpisům bylo prostranství uboxů nejklidnějším místem z celého závodiště."Pete, nevíš, jestli Bill neměl nějaké starosti?" Skočiljsem do toho po hlavě.Zavřel dveře boxu, zvolna se otočil a mlčky, nepřítomněse na mne zadíval. Už jsem začínal mít dojem, že mě snadneslyšel. Konečně se ozval."Starosti, co to je? Něco snad…""Co?" zeptal jsem se, když se znovu odmlčel."Proč si myslíš, že měl starosti?" zeptal se místoodpovědi.Vyprávěl jsem mu o drátu. Mlčky, klidně poslouchal, svalse mu v obličeji nepohnul, ale oči mu ztemněly."Proč to slyším teprve teď?" řekl."Siru Creswellovi Stampemu a policii jsem to řekl předtýdnem, jenže ten drát tam už nebyl, neměli se čehochytit a tak zastavili vyšetřování.""Ty ale ne," řekl Pete, "to se ti ani nedivím. Taky ti alemoc nepomůžu. Ačkoli, je tu jedna věc… Bill říkal, že mělnějakej telefonickej hovor, kterej ho pobavil. Já hopořádně neposlouchal myslel jsem na koně, víš, jak tochodí. Ale týkalo se to Admirála, taková předpověď, žesnad by měl spadnout. Bill to celý považoval za žert a játo s ním nerozebíral a nevím, co jsem přeslechl.Nepovažoval jsem to za důležitý. Když se Bill zabil,49

wonder if there could possibly be anything odd about it,but I asked you, and you said you hadn't noticed anything…"His voice trailed off."Yes, I'm sorry," I said. Then I asked, "How long beforehis accident did Bill tell you about the telephone call?""The last time I spoke to him," Pete said. "It was on theFriday morning just before I flew to Ireland. I rang him tosay that all was ready for Admiral's race at Maidenheadthe next day."We began to walk back to the weighing room. On an impulseI said, "Pete, do you ever use the Brighton taxis?"He lived and trained on the Sussex Downs."Not often," he said. "Why?""There are one or two taxi-drivers there I'd like to have afew words with," I said, not adding that I'd prefer to havethe words with them one at a time in a deserted backalley."There are several taxi lines in Brighton, as far as Iknow," he said. "If you want to find one particular driver,why don't you try the railway station? That's where I'veusually taken a taxi from. They line up there in droves forthe London trains."His attention drifted off as an Irish horse passed us on itsway into the paddock for the first race."That's Connemara Pal or I'm a Dutchman," said Pete enviously."I took one of my owners over and tried to buyhim, last August, but they wanted eight thousand for him.He was tucked away in a broken-down hut behind somepigsties, so my owner wouldn't pay that price. And nowlook at him. He won the Leopardstown novice 'chase onBoxing Day by twenty lengths and would have blown acandle out afterwards. Best young horse we'll see thisyear."Pete's mind was firmly back in its familiar groove, and wetalked about the Irish raid until we were back in theweighing room.I sought out Clem, who was very busy, and checked withhim that my kit was all right, and that he knew the weightI was due to carry on Palindrome.Kate had told me she was not coming to Cheltenham, soI went in search of the next best thing: news of her.Dane's peg and section of bench were in the smaller ofthe two changing rooms, and he was sitting only oneplace away from the roaring stove, a sure sign of his risein the jockeys' world. Champions get the warmest placesby unwritten right. Beginners shiver beside the draughtydoors.He was clad in his shirt and pants, and was pulling on hisnylon stockings. There was a hole in each foot and bothhis big toes were sticking comically out of them. He hadlong narrow feet, and long, narrow delicately strong handsto match."It's all very well for you to laugh," said Dane, pulling thetops of the stockings over his knees. They don't seem tomake nylons for size eleven shoes…""Get Walter to get you some stretching ones," I suggested."Have you a busy day?""Three, including the Champion Hurdle," said Dane. "Petehas entered half the stable here." He grinned at me. "Imight just find time to tell you about the Penn household,though, if that's what you're after. Shall I start with UncleGeorge, or Aunt Deb, or…" He broke off to pull on his silkbreeches and his riding boots.His valet, Walter, gave him his under-jersey and someparticularly vile pink and orange colours. Whoever hadchosen them had paid no regard to their effect against amanly complexion."… Or do you want to hear about Kate?" finished Dane,covering up the sickening jersey with a windproof jacket.The changing room was filling up, packed with the extranapadlo mě, jestli to přece jen nebyla levota, ale ptaljsem se tebe a tys řek, žes nic zvláštního neviděl…"odmlčel se."Ano, to je pravda, tak mi to odpusť." Pak jsem sezeptal: "Jak dlouho před tím úrazem ti Bill vyprávěl o tomtelefonickém rozhovoru?""Když jsem s ním mluvil naposled," řekl Pete. "To muselobejt v pátek ráno, než jsem letěl do Irska. Zavolal jsemmu, protože jsem mu chtěl říct, že jsem zařídil všechno,co je třeba, aby mohl Admirál jet příští den vMaidenheadu."Zvolna jsme se vraceli k vážnici. Náhle jsem se zeptal :"Pete, jezdíš někdy Brightonskými taxíky?"Bydlel totiž a pracoval v Sussexu."Ne moc často. Proč?" zeptal se."S jedním nebo dvěma z těch taxíkářů bych si moc rádpromluvil," řekl jsem. Nezmínil jsem se o tom, že bych rádmluvil vždycky jen s jedním a pokud možno ne naopuštěném místě."Pokud vím, tak je v Brightonu několik taxíkářskejchfirem," řekl Pete. "Když chceš najít některýho řidiče, pročto nezkusíš na nádraží? Taxíky tam stojí v dlouhý řadě ačekají na vlaky z Londýna."Začal být roztěkaný, protože se díval na irského koně,kterého právě odváděli do padoku."Ať jsem blázen, jestli tohle není Connemara Pal," řeklPete závistivě. "Vloni v srpnu jsem se ho pokoušel sjedním klientem koupit, ale chtěli za něho osm tisíc liber.Měli ho zastrčenýho v polozbořený stáji u prasečíchchlívků, a tak se to mýmu klientovi zdálo moc prachů. Noa podívej se na něho teď, vyhrál v Leopardstownuproutěnky a ani se nezadejchal. Co jsem letos viděl, taktohle je nejlepší mladej kůň."Pete už byl zase v obvyklých kolejích a zbytek cesty kvážnici jsme si povídali o vpádu Irů.Vyhledal jsem Clema, který byl celý uspěchaný,zkontroloval jsem s ním, jestli mám všechno v pořádku azeptal se, jestli ví, kolik má Palindrom nést.Kate mi řekla, že do Cheltenhamu nepojede. Hledal jsemútěchu v tom, že o ní alespoň uslyším.Dan měl svůj věšák a vyhrazený kousek lavice v menšíšatně kousek od kamen, což znamenalo, že byl vysoko najezdeckém žebříčku. Je nepsaný zákon, že nejlepší jezdcisedí na nejteplejším místě a začátečníci se musí třástzimou u nedoléhajících dveří.Dan byl v košili a ve spodcích a natahoval si punčochy.Na obou špičkách měl díry a palce mu z nich legračněvykukovaly. Měl dlouhá, úzká chodidla a úzké, ušlechtilé,silné ruce."Tobě se to směje," řekl Dan a natahoval si punčochypřes kolena. "Můžu za to, že na jedenáctky nylonkynejsou?""Řekni Waltrovi, Ať ti sežene takové ty roztahovací,"poradil jsem mu. "Máš toho dnes hodně?""Jedu třikrát, taky proutěnky. Pete sem přihlásilpolovičku stáje." Zasmál se na mne. "Jestli ti jde ale o toslyšet, jak to vypadá u Pennů, tak to ti snad stihnupovědět. Mám začít strýcem Georgem, nebo tetouDeborou, nebo…" odmlčel se a natáhl si rajtky a jezdeckéboty.Jeho sluha Walter mu podal nátělník a neobyčejněšeredný růžovooranžový svetr. Ten, kdo si tyhle barvyvymyslel, nebral ohled na to, jak se budou hodit kmužným tvářím."… nebo chceš slyšet něco o Kate?" dodal Dan a navléklsi přes nemožný svetr větrovku.Šatna se rychle zaplňovala, tlačila se tam navíc řada50

Irish jockeys who had come over for the meeting andwere in high spirits and robust voice. Dane and I went outinto the crowded weighing room, where at least one couldhear oneself speak."Uncle George," he said, "is a gem. And I'm not going tospoil him for you by telling you about him. Aunt Deb is theHonourable Mrs Penn to you and me, mate, and Aunt Debto Kate alone. She has a chilly sort of charm that lets youknow she would be downright rude if she were not so wellbred. She disapproved of me, for a start. I think she disapproveson principle of everything to do with racing, includingHeavens Above and Uncle George's idea of abirthday present.""Go on," I urged, anxious for him to come to the mostinteresting part of the chronicle before someone else buttonholedhim."Ah yes. Kate. Gorgeous, heavenly Kate. Strictly, youknow, her name is Kate Ellery, not Penn at all. UncleGeorge added the hyphen and the Penn to her name whenhe took her in. He said it would be easier for her to havethe same surname as him… save a lot of explanations. Isuppose it does," said Dane, musingly, knowing full wellhow he was tantalizing me.He relented, and grinned."She sent you her love."I felt a warm glow inside. The Cheltenham Festival meetingsuddenly seemed not a bad place to be, after all."Thanks," I said, trying not to smile fatuously andscarcely succeeding.Dane looked at me speculatively, but I changed the subjectback to racing, and presently I asked him if he hadever heard Bill Davidson spoken of in connection with anysort of odd happenings."No, I never did," he said positively.I told him about the wire. His reaction was typical."Poor Bill," he said with anger. "Poor old Bill. What abloody shame.""So if you hear anything which might have even thefaintest significance…""I'll pass it on to you," he promised.At that moment Joe Nantwich walked straight into Daneas if he hadn't seen him. He stopped without apology,took a step back, and then went on his way to the changingroom. His eyes were wide, unfocused, staring."He's drunk," said Dane, incredulously. "His breath smellslike a distillery.""He has his troubles," I said."He'll have more still before the afternoon's much older.Just wait, till one of the Stewards catches that alcoholicblast."Joe reappeared at our side. It was true that one couldsmell his approach a good yard away. Without preamblehe spoke directly to me."I've had another one."He took a paper out of his pocket. It had been screwedup and straightened out again, so that it was wrinkled in ahundred fine lines, but its ball-pointed message was stillabundantly clear.BOLINGBROKE. THIS WEEK, it Said."When did you get it?" I asked."It was here when I arrived, waiting for me in the letterrack.""You've tanked up pretty quickly, then," I said."I'm not drunk," said Joe indignantly. "I only had a coupleof quick ones in the bar opposite the weighing room."Dane and I raised our eyebrows in unison. The bar oppositethe weighing room had no front wall, and anyonedrinking there was in full view of every trainer, owner,and Steward who walked out of the weighing room. Theremight be a surer way for a jockey to commit professionalsuicide than to have 'a couple of quick ones' at that baržokejů z Irska, všichni byli ve výborné náladě a halasně sebavili. Vešli jsme s Danem do nabité vážnice, protože tamjsme aspoň mohli jeden druhého slyšet."Strýc George je perla," řekl Dan. "Ale radši počkej, ažho uvidíš, nebudu ti o něm nic povídat. Teta Debora je protebe a pro mne Vážená Paní Pennová. Je to taková dáma,studená jako led, a dá ti moc dobře znát, že kdyby nebylatak dobře vychovaná, že by na tebe taky mohla být hrubá.Já se jí hned od začátku nelíbil. Mám dojem, že je zezásady proti všemu, co nějak souvisí s dostihy,nevyjímaje ani Bouřliváka, a určitě nesouhlasí ani sestrýcovými nápady pokud jde o dárky k narozeninám.""Povídej dál," pobízel jsem ho. Měl jsem strach, že minestačí povědět to nejzajímavější, než nás někdo přeruší."Jo tak, ty chceš slyšet o Kate, o nádherné, božské Kate.Abys věděl, tak se vlastně jmenuje Kate Elleryová.Pennová se vůbec nejmenuje, tak ji pokřtil strýc George,když si ji vzal k sobě. Říkal, že jí to zjednoduší život, kdyžse bude jmenovat stejně jako on, že aspoň ujdezbytečnému vysvětlování. Asi měl pravdu," řekl Danzamyšleně.Věděl dobře, že mě hrozně napíná."Jo, mám tě prý pozdravovat."Rozlilo se ve mně příjemné teplo. Rázem se mi nacheltenhamských dostizích líbilo víc."Že děkuji," řekl jsem a snažil se neusmívat přílišslaboduše.Moc se mi to ale nevedlo. Dan se na mne pátravě zadíval.Rychle jsem začal hovořit o něčem jiném. Povídali jsme sio dostizích a já se Dana nakonec zeptal, jestli neslyšelněco o Billu Davidsonovi, co by ho bylo zarazilo."Ne, nic jsem neslyšel," řekl s jistotou.Když jsem mu pověděl o tom drátu, zachoval se tak, jakjsem očekával."Chudák Bill," řekl rozhořčeně. "Chudák Bill, to je alehrozné darebáctví.""Prosím tě, kdybys náhodou zaslechl cokoli, co bymohlo…""Tak ti to samozřejmě řeknu," slíbil.Vtom do Dana vrazil Joe Nantwich, jako by ho vůbecneviděl. Neomluvil se, zůstal stát, udělal krok zpátky apak šel dál do šatny. Oči měl doširoka otevřené,nepřítomné a vytřeštěné."On je opilý," řekl Dan s úžasem, "táhne z něho jak zesudu.""Má starosti.""A bude mít dneska ještě větší. Jen počkej, co bude,jestli některý rozhodčí ucítí, jak z něho táhne."Joe se znovu objevil. Skutečně z něho táhla kořalka nasto honů. Bez úvodu se ke mně obrátil."Dostal jsem další."Vytáhl z kapsy dopis zmačkaný do kuličky a snažil se hovyrovnat. Papír byl celý pomačkaný, ale zpráva, napsanápropisovacím perem, byla zřetelně čitelná."TENTO TÝDEN. BOLINGBROKE.""Kdys to dostal?" zeptal jsem se."Bylo to v přihrádce na dopisy, už když jsem přišel.""To ses tedy stačil rychle namazat.""Já nejsem namazanej," řekl Joe dotčeně. "Dal jsem sijenom dva panáky v baru naproti vážnici."Oba jsme se s Danem zatvářili pohoršeně. Bar protivážnici byl otevřený, neměl čelní stěnu a každý, kdo tampopíjel, musel padnout do oka všem trenérům, majitelůmkoní a rozhodčím, když vycházeli z vážnice. Určitě by sedaly vymyslet i jiné způsoby existenční sebevraždy, aležádný mě nenapadal. Joe škytl.51

efore the first race, but I couldn't think of it off-hand. Joehiccuped."Double quick ones, I imagine," said Dane with a smile,taking the paper out of my hand and reading it. "Whatdoes it mean, Bolingbroke this week? Why are you sosteamed up about it?"Joe snatched the paper away and stuffed it back into hispocket. He seemed for the first time to be aware thatDane was listening."It's none of your business," he said rudely.I felt a great impulse to assure him it was none of mineeither. But he turned back to me and said, "What shall Ido?" in a voice full of whining self-pity."Are you riding today?" I asked."I'm in the fourth and the last. Those bloody amateurshave got two races all to themselves today. A bit thick,isn't it, leaving us only four races to earn our living in?Why don't the fat-arsed gentlemen riders stick to thepoint-to-points where they belong? That's all they're…well, fit for," he added, alliteratively.There was a small silence. Dane laughed. Joe was afterall not too drunk to realize he was riding his hobby horsein front of the wrong man. He said weakly, in his smarmiestvoice, "Well, Alan, of course I didn't mean you personally…""If you still want my advice, in view of your opinion ofamateur jockeys," I said, keeping a straight face, "youshould drink three cups of strong black coffee and stayout of sight as long as you can.""I mean, what shall I do about this note?" Joe had athicker skin than a coach-hide cabin trunk."Pay it no attention at all," I said. "I should think thatwhoever wrote it is playing with you. Perhaps he knowsyou like to drown your sorrows in whisky and is relying onyou to destroy yourself without his having to do anythingbut send you frightening letters. A neat, bloodless, andeffective revenge."The sullen pout on Joe's babyish face slowly changed intoa mulish determination which was only slightly less repellent."No one's going to do that to me," he said, with an aggressivenesswhich I guessed would diminish with thealcohol level in his blood. He weaved off out of the weighingroom door, presumably in search of black coffee. BeforeDane could ask me what was going on, he received ahearty slap on the back from Sandy Mason, who was staringafter Joe with dislike."What's up with that stupid little clot?" he asked, but hedidn't wait for an answer. He said, "Look, Dane, be a paland gen me up on this horse of Gregory's I'm riding in thefirst. I've never seen it before, as far as I know. It seemsthe owner likes my red hair or something."Sandy's infectious laugh made several people look roundwith answering smiles."Sure," said Dane.They launched into a technical discussion and I turnedaway from them. But Dane touched my arm.He said, "Is it all right for me to tell people, say Sandyfor instance, about the wire and Bill?""Yes, do. You might strike oil with someone I wouldn'thave thought of asking about it. But be careful."I thought of telling him about the warning in the horsebox,but it was a long story and it seemed enough to say,"Remember that you're stirring up people who can kill,even if by mistake."He looked startled."Yes, you're right. I'll be careful."We turned back to Sandy together."What are you two so solemn about? Has someoneswiped that luscious brunette you're both so keen on?" hesaid."To sis asi dal dva tuplované panáky," řekl Dan súsměvem a vzal mu dopis z ruky. "Co to znamená: ,Tentotýden. Bolingbroke.` Proč s tím tolik naděláš?"Joe mu vytrhl papír z ruky a vstrčil ho zpátky do kapsy.Neuvědomil si předtím, že nás Dan poslouchá."Do toho ti nic není," utrhl se.Měl jsem sto chutí mu říct, že mi do toho taky nic není.Obrátil se ale zase na mne. "Co mám dělat?" zakňourallítostivým hlasem."Jedeš dnes?" zeptal jsem se."Jedu ve čtvrtým a v posledním. Ty zatracený amatéřizabrali dnes dva celý závody. No, to je přece trochusprostý, ne, nechat nám jenom čtyři závody, když je tonáš chleba… Bych chtěl vědět, proč si ty vznešený páninevozej svý tlustý zadky někde jinde, tam, kam patřej,třeba někde na jízdárně, k ničemu jinýmu stejně nejsoudobrý."Chvíli bylo ticho. Dan se dal do smíchu. Joe přece jennebyl natolik opilý, aby si neuvědomil, že rozvíjel svéoblíbené téma před nevhodným posluchačem. "To semsamozřejmě vůbec nemyslel na tebe, Alane…" řeklpodlézavě."Jestli chceš slyšet moje mínění navzdory tomu, žezřejmě na amatéry nekoukáš s velkou úctou," snažil jsemse tvářit vážně, "tak ti řeknu, že uděláš nejlíp, když si dáštři silné kávy a pokud možno se někam uklidíš.""Co mám ale dělat kvůli tomu dopisu?" zeptal se. Nedalpokoj, měl hroší kůži."Nevšímej si toho," řekl jsem. "Řekl bych, že ať to psalkdokoli, chce tě jenom strašit. Třeba ví, že svoje žalyvždycky topíš v alkoholu a spoléhá se na to, že seodrovnáš sám, že bude docela stačit, když tě občaspostraší. To je přece krásná, elegantní, nekrvavá pomsta."Joe se přestal tvářit ukřivděně a nasadil odhodlaný,zatvrzelý výraz. Vypadal ale pořád odpudivě."To se nikomu nepovede," řekl bojovně. Věděl jsem, žeta bojovnost z něho vyprchá současně s alkoholem.Odpotácel se z vážnice, patrně za černou kávou. Než semě Dan stačil zeptat, o co vlastně jde, objevil se u násSandy Mason. Plácl Dana po zádech a s odporem sezadíval za Joem."Co je s tím smradem?" zeptal se a pokračoval, anižčekal na odpověď. "Hele, Dane, buď kamarád a řekni miněco o tom koni, co na mě ušil Gregory. Jedu ho v prvnímdostihu a co vím, tak sem ho v životě neviděl. Majiteli seasi líběj moje rudý kadeře."Sandyho nakažlivý smích rozesmál několik lidí, kteří stálikolem nás."Samozřejmě," řekl Dan.Vrhli se do odborné debaty a já se chystal od nich odejít.Dan mě ale zastavil."Můžu mezi lidmi mluvit o tom, cos mi řekl o Billovi s tímdrátem, jako třeba můžu to říct Sandymu?""Jistě, klidně. Možná, že na něco narazíš u někoho, nakoho bych nepřišel. Ale buď opatrný."Chtěl jsem mu ještě říct o tom dopravním boxu avarovném vzkazu, ale bylo by to bývalo příliš dlouhé. Řekljsem jen: "Pamatuj, že máš co dělat s lidmi, kteří umějízabíjet, i když třeba nechtěj."Vypadal zaraženě."Samozřejmě, máš pravdu, dám si pozor."Oba jsme se obrátili k Sandymu."Co máte vy dva? Snad vám oběma někdo nevyfouk tupěknou brunetu, co za ní pálíte?"52

"It's about Bill Davidson," said Dane, disregarding this."What about him?""The fall that killed him was caused by some wire beingstrung across the top of the fence, Alan saw it."Sandy looked aghast."Alan saw it," he repeated, and then, as the full meaningof what Dane had said sank in, "But that's murder."I pointed out the reasons for supposing that murder hadnot been intended. Sandy's brown eyes stared at me unwinkinglyuntil I had finished."I guess you're right," he said. "What are you going to doabout it?""He's trying to find out what is behind it all," said Dane."We thought you might be able to help. Have you heardanything that might explain it? People tell you things, youknow."Sandy ran his strong brown hands through his unruly redhair, and rubbed the nape of his neck. This brain massageproduced no great thoughts, however."Yes, but mostly they tell me about their girl friends ortheir bets or such like. Not Major Davidson though. Weweren't exactly on a bosom pals basis, because hethought I strangled a horse belonging to a friend of his.Well," said Sandy with an engaging grin, "maybe I did, atthat. Anyway, we had words, as they say, a few monthsago.""See if your bookmaker friends have heard any whispers,then," said Dane. "They usually have their ears usefully tothe ground.""OK," said Sandy. "I'll pass the news along and see whathappens. Now come on, we haven't much time before thefirst and I want to know what this sod of a horse is goingto do." And as Dane hesitated, he said, "Come on, youdon't have to wrap it up. Gregory only asks me to ride forhim when it's such a stinker that he daren't ask any sensibleman to get up on it.""It's a mare," said Dane, "with a beastly habit of gallopinginto the bottoms of fences as if they weren't there.She usually ends up in the open ditch.""Well, thanks," said Sandy, apparently undaunted by thisnews. "I'll tan her hide for her and she'll soon change herways. See you later, then."He went into the changing room.Dane looked after him."The horse isn't foaled that could frighten that blighterSandy," he said with admiration."Nothing wrong with his nerve," I agreed. "But why everis Pete running an animal like that here, of all places?""The owner fancies having a runner at Cheltenham. Youknow how it is. Snob value, and so on," he said indulgently.We were being jostled continually, as we talked, by thethrong of trainers and owners. We went outside. Danewas immediately appropriated by a pair of racing journalistswho wanted his views on his mount in the Gold Cup,two days distant.The afternoon wore on. The racing began. With the finesunny day and the holiday mood of the crowd, the excitementwas almost crackling in the air.Sandy got the mare over the first open ditch but disappearedinto the next. He came back with a broad smile,cursing hard.Joe reappeared after the second race, looking less drunkbut more frightened. I avoided him shamelessly.Dane, riding like a demon, won the Champion Hurdle bya head. Pete, patting his horse and sharing with the ownerthe congratulations of the great crowd round the unsaddlingenclosure, was so delighted he could hardly speak.Large and red-faced, he stood there with his hat pushedback showing his baldness, trying to look as if this sort of"Jde o Billa Davidsona." Dan dělal, jako by Sandyhopoznámku neslyšel."A co s ním?""Ten pád, při kterém se zabil, byl způsobený drátem,který někdo napnul nad překážkou, Alan to viděl."Sandy se zatvářil ohromeně."Alan to viděl," opakoval a pak sebou trhl, jako by teprvepochopil pravý význam toho, co slyšel. "Ale to je přecevražda."Upozornil jsem ho na to, že všechno nasvědčuje tomu, ževražda asi nebyla v plánu. Zatímco jsem hovořil, Sandy sena mne upřeně, bez jediného mrknutí díval."Možná, že máš pravdu," řekl. "Co chceš udělat?""Pokouší se zjistit, kdo za tím je," řekl Dan. "Myslelijsme, že bys nám třeba mohl nějak pomoci. Nezaslechl jsinic? S tebou se lidé hodně baví."Sandy si prohrábl prsty neposlušné zrzavé vlasy a třel sišíji. Tahle masáž ale nevykouzlila z jeho hlavy žádnéobjevné myšlenky."Jo, se mnou si chlapi většinou povídají o svých slečnáchnebo o sázení, o majoru Davidsonovi mi nikdo nicnepovídal. My jsme nebyli nijak zvlášť zadobře, protože onsi myslel, že sem podržel koně jednoho jeho kamaráda.No, možná měl trochu pravdu," ušklíbl se Sandy."Každopádně jsme si před několika měsíci trochu vyměnilinázory.""Ty se kamarádíš s bookmakery, třeba bys z nich mohlvytáhnout nějaké drby," řekl Dan. "Těm většinou nicneujde.""To udělám," řekl Sandy. "Začnu to roztrubovat auvidíme, co se stane. Teď ale honem povídej, je už skoročas na první dostih a já o té čtyřnohé potvoře, kteroupojedu, pořád nic nevím." Dan váhal. "Jen spusť," řeklSandy, "nemusíš mě nijak šetřit, Gregory mi vždyckynavěsí ňákou bestii, na kterou by si jinýho netroufalposadit.""Je to klisna," řekl Dan, "a má takový zvláštní zvyk, ževždycky procválá překážku, jako by ji neviděla. Většinouskončí v otevřeném příkopu.""Tak ti pěkně děkuju," řekl Sandy, kterého to nijaknezkormoutilo. "Však až ji trochu ztrestám, tak si torozmyslí. Zatím ahoj."Odešel do šatny.Dan se díval za ním."Myslím, že se ještě nenarodil kůň, který by Sandyhovyvedl z klidu," řekl s obdivem."No, nervy má určitě v pořádku," řekl jsem. "Ale pročPete takového koně vůbec přihlásil a proč zrovna tady?""Majitel si usmyslel, že mu v Cheltenhamu musí běžetkůň, však víš, jak to chodí, je to snobárna," řeklshovívavě.Jak jsme tam stáli, ustavičně do nás někdo z davutrenérů a majitelů vrážel. Vyšli jsme ven. Dana seokamžitě zmocnili dva novináři a ptali se ho, koho tipujena Zlatý pohár, který se měl jet za dva dny.Odpoledne zvolna plynulo a dostihy začaly. Den bylzářivý, nálada sváteční a ve vzduchu jiskřilo vzrušení.Sandymu se podařilo dostat klisnu přes první otevřenýpříkop a ztroskotal v druhém. Když se vrátil, klel jakpohan, ale usmíval se od ucha k uchu.Joe se vynořil po druhém dostihu, vypadal střízlivější, alevíc vystrašený. Já se mu hanebně vyhýbal.Dan jel jako čert a vyhrál hlavní dostih (ChampionHurdle) o hlavu. Pete poplácával koně po šíji a dělil se smajitelem o gratulace davu, který se tísnil kolem plotupřed vážnicí. Stál tam vysoký, s ruměnným obličejem,klobouk posunutý dozadu a snažil se tvářit, jako by o nicnešlo, jako by takové úspěchy byly běžné, a zatím dobře53

thing happened every day, when it was in fact the most věděl, že tohle byl jeho dosud nejzávažnější úspěch.important winner he had trained.He was so overcome that he forgot, as we stood sometime later in the parade ring before the amateurs' race, tomake his customary joke about Palindrome going backwardsas well as forwards. And when I, following his adviceto the letter, stuck like a shadow to the Irishmanwhen he tried to slip the field, lay a scant length behindhim all the way to the last fence, and passed him with aByl tak blažený a rozčilený, že když jsme spolu stáli vpadoku a čekali na amatérský dostih, zapomněl dokonceudělat obvyklý vtip o tom, že Palindrom je stejný odzadujako odpředu. Poslechl jsem potom jeho radu, držel se Irajako klíště, když se snažil utrhnout, a jel jsem o neceloudélku za ním až k poslední překážce, tam jsem přidal a vefiniši jsem ho předjel. Pete byl štěstím bez sebe.satisfying spurt fifty yards from the winning post, Petesaid his day was complete.I could have hugged him, I was so elated. Although I hadwon several races back in Rhodesia and about thirty sinceJá měl takovou radost, že bych byl Petea nejraději objal.Vyhrál jsem sice v Anglii už třicetkrát a předtím několikrátI had been in England, this was my first win at Cheltenham.v Africe, tohle bylo ale moje první vítězství vCheltenhamu.I felt as high as if I had already drunk the champagnewhich waited unopened in the changing-room, the customarycrateful of celebration for Champion Hurdle day.Palindrome was, in my eyes, the most beautiful, mostintelligent, most perfect horse in the world. I walked onair to the scales to weigh in, and changed into my ordinaryclothes, and had still not returned to earth when Iwent outside again. The gloom I had arrived in seemed athousand years ago. I was so happy I could have turnedcartwheels like a child. Such total, unqualified fulfilmentcomes rarely enough: and unexpectedly, I wished that myVznášel jsem se ve vzduchu jako po šampaňském, kteréčekalo neotevřené na vítěze hlavního dostihu v šatně.Palindrom byl v mých očích nejkrásnější, nejchytřejší,nejdokonalejší kůň na celém světě. Vznášel jsem se kváze a vznášel jsem se do šatny, kde jsem se převlékl docivilu. Když jsem vyšel ze šatny, stále jsem byl ještě jakov nebi. Zasmušilá nálada, která mě provázela, když jsempřijel, byla ta tam a já měl sto chutí dělat ze saméhoštěstí kotrmelce jako malý kluk. Takovou obrovskouradost zažije člověk v životě zřídka a já si přál, aby tu bylotec a já se s ním mohl podělit.father were there to share it.The problem of Bill had receded like a dot in the distance,and it was only because I had earlier planned to do it thatI directed my airy steps down to the horsebox parkingBillovo neštěstí mizelo za obzorem. Protože jsem se alepředtím rozhodl, že se pokusím něco zjistit, odešel jsem kparkovišti dopravních boxů. Stále jsem se ještě vznášel.ground.It was packed. About twenty horses ran in each race thatday, and almost every horse-box available must havebeen pressed into service to bring them. I saunteredalong the rows, humming light-heartedly, looking at thenumber plates with half an eye and less attention.Parkoviště bylo nabité. Denně jelo v každém dostihunejméně dvacet koní a musely proto jistě vyjet všechnyboxy, které v zemi byly, aby sem koně dopravily. Zvolnajsem procházel kolem těsných řad vozů, vesele si hvízdala zběžně jsem prohlížel poznávací značky.And there it was. APX 708. A tam najednou stál: APX 708.My happiness burst like a bubble. There was no doubt itwas the same horse-box. Regulation wooden Jenningsdesign. Elderly, with dull and battered varnish. No nameof owner or trainer painted anywhere on the doors orMoje dobrá nálada splaskla jako mýdlová bublina. Nebylopochyb, byl to skutečně ten vůz. Běžný, dřevěnýJenningsův typ boxu, starší a už trochu otlučený. Jménomajitele nebo trenéra nebylo na voze napsáno.bodywork.There was no one in the driver's cab. I walked round to Kabina pro řidiče byla prázdná. Obešel jsem vůz, otevřelthe back, opened the door, and climbed in.The horse-box was empty except for a bucket, a hay net,and a rug, the normal travelling kit for racehorses. Thefloor was strewn with straw, whereas three days earlier ithad been swept clean.The rug, I thought, might give me a clue as to where thebox had come from. Most trainers and some owners havetheir initials embroidered or sewn in tape in large letterson the corners of their horse rugs. If there were initials onthis one, it would be easy.I picked it up. It was pale fawn with a dark brown binding.I found the initials. I stood there as if turned to stone.Plainly in view, embroidered in dark brown silk, were theletters A.Y.It was my own rug.Pete, when I ran him to earth, looked in no mood to answerany questions needing much thought. He leanedback against the weighing-room wall with a glass ofchampagne in one hand and a cigar in the other, surroundedby a pack of friends similarly equipped. Fromtheir rosy smiling faces I gathered the celebration hadalready been going on for some time.Dane thrust a glass into my hand."Where have you been? Well done on Palindrome. Havesome bubbly. The owner's paying, God bless him."His eyes were alight with that fantastic, top-of-the-worldelation that I had so lately felt myself. It began to creepback into me too. It was, after all, a great day. Mysteriescould wait.dveře boxu a vešel dovnitř.Kromě kbelíku na vodu, sítě na seno a přikrývky, tedykromě běžného vybavení jsem tam nic nenašel. Napodlaze, která byla před třemi dny čistě zametená, bylateď sláma.Myslel jsem si, že bych mohl něco zjistit z té přikrývky.Většina trenérů a někteří majitelé si nechávají napřikrývky vyšít nebo nalepit iniciály.Zdvihl jsem přikrývku, byla světle hnědá s tmavohnědýmlemováním, našel jsem iniciály a strnul jsem.Tmavohnědým hedvábím tam byla zřetelně vyšitápísmena A. Y.Byla to moje vlastní přikrývka.Když jsem konečně našel Petea, neměl náladu bavit se oněčem vážném. Stál opřený o stěnu vážnice, v jedné rucesklenici šampaňského, ve druhé doutník, obklopenkruhem přátel se stejnými rekvizitami. Podle jejichrozesmátých obličejů jsem usuzoval, že oslava je už vplném proudu.Dan mi podal skleničku."Kdes byl? Palindroma jsi jel dobře. pojď si vzít bublinky,je to na účet majitele, ať mu to pánbůh oplatí."Oči mu zářily velikým, šťastným nadšením, které jsempřed chvílí také cítil a které se mě teď začalo znovuzmocňovat. Je to ohromný den, říkal jsem si a záhadymohou nakonec počkat.54

I drank a sip of champagne and said, "Well done yourself,you old son-of-a-gun. And here's to the Gold Cup." uličníku," řekl jsem. "A teď si připijeme na Zlatý pohár."Napil jsem se šampaňského. "Tys hlavně dobře zajel, ty"No such luck," said Dane. "I haven't much chance in "S tím nepočítám," řekl Dan, "tam nebudu mít šanci."that."And from his laughing face I gathered he didn't care, either.We emptied our glasses.rozesmátý. Dopili jsme.Bylo ale vidět, že mu to není jedno, třebaže obličej měl"I'll get another bottle," he said, diving into the noisy, "Přinesu další láhev," řekl a ponořil se do hlučící,crowded changing room.přeplněné šatny.Looking around I saw Joe Nantwich backed up into a Rozhlédl jsem se a viděl, jak mohutný pan Tudor zahnalnearby corner by the enormous Mr Tudor. The big man Joea Nantwiche do koutku a teď do něho hučí. Zlověstněwas doing the talking, forcefully, his dark face almost se nad ním tyčil, jeho tmavý obličej skoro splýval smerging with the shadows. Joe, still dressed in racing colours,listened very unhappily.okolními stíny. Joe byl ještě v dresu a tvářil se nešťastně.Dane came back with the bubbles fizzing out of a newly Dan přinesl otevřenou láhev, ze které unikala perliváopened bottle and filled our glasses. He followed my gaze. šumivá pěna, a znovu nám nalil. Sledoval můj pohled."I don't know whether Joe was sober or not, but didn't he "Nevím, jestli je Joe střízlivý nebo opilý, ale ten poslednímake a hash of the last race?" he said.závod zvrzal jak mohl," řekl."I didn't see it." "Já se nedíval.""Brother, you sure missed something. He didn't try a "Kamaráde, to jsi tedy o něco přišel. Joe se dočista plížilyard. His horse damned nearly stopped altogether at the a na protější straně jeho kůň před jednou překážkouhurdle over on the far side, and it was second favourite, doslova zastavil. A to se čekalo, že přijede druhý! Teď setoo. What you see now," he gestured with the bottle, "is, I asi díváme na to, jak dostává zaslouženého padáka."should think, our Joe getting the well-deserved sack.""That man owns Bolingbroke," I said."Yes, that's right. Same colours. What a fool Joe is. Ownerswith five or six goodish horses don't grow on bushesany more."Clifford Tudor had nearly done. As he turned away fromJoe in our direction we heard the tail end of his remarks."… think you can make a fool of me and get away with it.The Stewards can warn you off altogether, as far as I'mconcerned."He strode past us, giving me a nod of recognition, whichsurprised me, and went out.Joe leaned against the wall for support. His face was pallidand sweating. He looked ill. He took a few unsteadysteps towards us and spoke without caution, as if he hadforgotten that Stewards and members of the NationalHunt Committee might easily overhear."I had a phone call this morning. The same voice as always.He just said, Don't win the sixth race and rang offbefore I could say anything. And then that note sayingBolingbroke, this week… I don't understand it… and I didn'twin the race and now that bloody wog says he'll getanother jockey… and the Stewards have started an inquiryabout my riding… and I feel sick.""Have some champagne," said Dane, encouragingly."Don't be so bloody helpful," said Joe, clutching hisstomach and departing towards the changing-room."What the hell's going on?" said Dane."I don't know," I said, perplexed and more interested inJoe's troubles than I had been before. The phone call wasinconsistent, I thought, with the notes. One ordered businessas usual, the other promised revenge. "I wonder ifJoe always tells the truth," I said."Highly unlikely," said Dane, dismissing it.One of the Stewards came and reminded us that evenafter the Champion Hurdle, drinking in the weighing roomitself was frowned on, and would we please drift alonginto the changing room. Dane did that, but I finished mydrink and went outside.Pete, still attended by a posse of friends, had decidedthat it was time to go home. The friends were unwilling.The racecourse bars, they were saying, were still open.I walked purposefully up to Pete, and he made me hisexcuse for breaking away. We went towards the gates."Whew, what a day!" said Pete, mopping his brow with awhite handkerchief and throwing away the stub of his cigar."Tomu člověku patří Bolingbroke," poznamenal jsem."Ano, patří, má stejné barvy. Ten Joe je ale janek,majitelé několika dobrých koní nepadají dneska člověkudo klína."Clifford Tudor končil. Když se od Joea odvracel, zaslechlijsme jeho poslední slova."… když si myslíte, že ze mne můžete dělat blbce a ževám to projde. Co mě se týče, tak ať vám páni rozhodčítřeba vezmou licenci, mně je to jedno."Prošel kolem nás, mně krátce pokynul (což měpřekvapilo) a vyšel ven.Joe se bezmocně opíral o zeď, obličej měl bledý azpocený. Vypadal mizerně. Potácivě k nám přešel a spustilhlasitě, jako by nebyli v doslechu rozhodčí a členovéNárodního honebního výboru."Ráno mi někdo telefonoval, byl to stejnej hlas jakovždycky. Řekl jenom: ,Šestý závod nesmíte vyhrát‘ azavěsil, než jsem měl čas se ozvat. A k tomu ten vzkaz:,Tento týden. Bolingbroke‘… Já tomu nerozumím… tendostih sem nevyhrál a teď mi ten nařvanec řek, že sinajde jinýho žokeje… a rozhodčí se mnou chtěj zahájitkárný řízení… a je mi nanic.""Tak se napij," řekl Dan povzbudivě."Di s tím do háje," odsekl Joe. Držel se za žaludek aodešel k šatnám."Prosím tě, o co vlastně jde?" zeptal se Dan."To kdybych věděl." Byl jsem z toho zmatený, aleNantwichovy trampoty začínaly být zajímavé. Tytelefonické hovory mi nehrály s písemnými vzkazy.Telefonicky se vyřizovalo obchodní jednání, písemněvýhrůžky. "Teď jde o to, jestli Joe vždycky mluví pravdu,"poznamenal jsem."To těžko," zakončil debatu Dan.Přistoupil k nám jeden z rozhodčích a upozornil nászdvořile na to, že i po hlavním dostihu je pití ve vážnicinežádoucí a abychom laskavě šli do šatny. Dan uposlechl,já jsem dopil a vyšel ven.Pete, který byl stále ještě obklopen hordou kamarádů, seprávě rozhodl, že je na čase jet domů. Kamarádům senechtělo a upozorňovali ho na to, že bary na závodištijsou ještě otevřené.Odhodlaně jsem k Peteovi namířil, on se na mne vymluvila podařilo se nám uniknout. Šli jsme k hlavní bráně."Páni, to byl den," řekl Pete. Zahodil zbytek doutníku aotíral si zpocené čelo bílým kapesníkem."A wonderful day," I agreed, looking at him carefully. "Byl to ohromný den," pátravě jsem se na něho podíval.55

"You can take that anxious look off your face, Alan, mylad. I'm as sober as a judge and I'm driving myselfhome.""Good. In that case you'll have no difficulty in answeringone small question for me?""Shoot.""In what horse-box did Palindrome come to Cheltenham?"I said."Eh? I hired one. I had five runners here today. The hurdler,the mare, and the black gelding came in my ownbox. I had to hire one for Palindrome and the novice Danerode in the first.""Where did you hire it from?""What's the matter?" asked Pete. "I know it's a bit old,and it had a puncture on the way, as I told you, but itdidn't do him any harm. Can't have done, or he wouldn'thave won.""No, it's nothing like that," I said. "I just want to knowwhere that horse-box comes from.""It's not worth buying, if that's what you're after. Too oldby half.""Pete, I don't want to buy it. Just tell me where it comesfrom.""The firm I usually hire a box from, Littlepeths of Steyning."He frowned. "Wait a minute. At first they said alltheir boxes were booked up, then they said they could getme a box if I didn't mind an old one.""Who drove it here?" I asked."Oh, one of their usual drivers. He was swearing a bit athaving to drive such an old hen coop. He said the firm hadgot two good horse-boxes out of action in Cheltenhamweek and he took a poor view of the administration.""Do you know him well?""Not exactly well. He often drives the hired boxes, that'sall. He's always grousing about something. Now, what isall this in aid of?""It may have something to do with Bill's death," I said,"but I'm not sure what. Can you find out where the boxreally comes from? Ask the hire firm? And don't mentionme, if you don't mind.""Is it important?" asked Pete."Yes, it is.""I'll ring 'em tomorrow morning, then," he said.As soon as he saw me the next day, Pete said, "I askedabout that horse-box. It belongs to a farm near Steyning.I've got his name and address here." He tucked two fingersinto his breast pocket, brought out a slip of paper,and gave it to me. "The farmer uses the box to take hishunters around, and his children's show jumpers in thesummer. He sometimes lets the hire firm use it, if he's notneeding it. Is that what you wanted?""Yes, thank you very much," I said.I put the paper in my wallet.By the end of the Festival meeting I had repeated thestory of the wire to at least ten more people, in the hopethat someone might know why it had been put there. Thetale spread fast round the racecourse.I told fat Lew Panake, the well-dressed bookmaker whotook my occasional bets. He promised to'sound out theboys' and let me know.I told Calvin Bone, a professional punter, whose nose forthe smell of dirty work was as unerring as a bloodhound's.I told a sly little tout who made his living passing onstray pieces of information to anyone who would pay forthem."Netvař se tak starostlivě, Alane, já jsem střízlivej jakoanděl a domů se dovezu sám.""Dobře. V tom případě ti jistě nebude dělat potížeodpovědět mi na malou otázečku?""Spusť.""V jakém boxu přijel Palindrom do Cheltenhamu?""Co? V najatým. Dnes mi běželo pět koní. Ten steepler,klisna a černý valach přijeli v mých boxech. ProPalindroma a toho novýho, kterýho jel Dan v prvnímzávodě, jsem musel boxy najmout.""Kde jsi je najal?""O co jde?" zeptal se Pete, "já vím, ten box je dost stareja cestou sem s ním píchli, to jsem ti říkal, ale koni topřece neublížilo, nemohlo mu to ublížit, jinak bysnevyhrál.""O to mi vůbec nejde, chci jen vědět, odkud ten vůz je.""Jestli ho chceš koupit, tak na to zapomeň, je opravdumoc opotřebovanej.""Pete, já nic nechci kupovat, potřebuji vědět, odkud je.""Je od firmy, od který si vždycky půjčuju vozy, odLittlepathsů ze Steyningu." Zamračil se. "Počkej, oninapřed říkali, že mají všechny boxy zamluvený, ale pak sivzpomněli, že by mi přece jen jeden mohli sehnat, kdybymi nevadilo, že je postarší.""Kdo s tím přijel?""Jeden z jejich řidičů. Nadával, že musí jet s takovýmstarým krámem. Nadával taky na vedení, protože prej dvadobrý boxy nejsou schopný jízdy zrovna vcheltenhamským tejdnu.""Znáš ho dobře?""To ne, jenom vím, že často řídí nájemný boxy. Vždyckysi na něco stěžuje. Ale prosím tě, proč to všechno chcešvědět?""Možná, že to všechno má něco společného s Billovousmrtí, zatím ale přesně nevím co. Můžeš mi zjistit, odkuddoopravdy ten box je? Nemůžeš se zeptat u té firmy? Bylbys ale hodný, kdyby ses o mně radši nezmiňoval.""Je to důležitý?" zeptal se Pete. "Ano, je.""Tak já tam zejtra zavolám."Druhý den za mnou Pete přišel, jakmile mě zahlédl."Ptal jsem se na ten dopravní box," řekl. "Patří nějakýmufarmáři poblíž Steyningu. Mám pro tebe jeho jméno aadresu." Sáhl do náprsní kapsy a podal mi kousek papíru."Ten farmář většinou vůz používá sám pro svoje koně aponíky svejch dětí, ale občas ho půjčuje tý firmě, když hozrovna nepotřebuje. Stačí ti to?""Ano, mockrát děkuji."Schoval jsem adresu do náprsní tašky.Než den skončil, vyslechlo mou historii s drátem nejménědeset lidí. Doufal jsem, že by někdo mohl vědět, proč setam ten drát octl. Histone se rychle rozšířila po celémzávodišti.Vyprávěl jsem tu zkazku obtloustlému Lewovi Panakovi,elegantnímu bookmakerovi, u kterého jsem občas sázel.Slíbil, že se pokusí "něco z chlapů vytáhnout" a že mi dávědět.Vyprávěl jsem to Calvinovi Boneovi, profesionálnímutipaři, který dovedl vyčenichat špínu jako policejní pes.Vyprávěl jsem to jednomu úhořovitému podvodníčkovi,který se živil tím, že prodával drobné informace a klepy.I told the newspaper seller, who tugged his moustache Vyprávěl jsem to prodavači novin, který se popotahovaland ignored a customer.za knír a přišel mezitím o jednoho zákazníka.I told a racing journalist who could scent a doping scandalfive furlongs away.dovedl na míle vycítit skandál, jako radar.Vyprávěl jsem to jednomu dostihovému novináři, kterýI told an army friend of Bill's, I told Clem in the weigh- Vyprávěl jsem to jednomu Billovu příteli z armády,56

ing-room, I told Pete Gregory's head travelling lad.From all this busy sowing in the wind I learned absolutelynothing. And I would still, I supposed, have to reap thewhirlwind.Clemovi ve vážnici, hlavnímu stájníkovi Petea Gregoryho.Sil jsem vítr a nic jsem se nedozvěděl. Dřív nebo pozdějijistě sklidím bouři.CHAPTER EIGHT 8On Saturday morning as I sat with Scilla and the childrenand Joan round the large kitchen table having a solidlydomestic breakfast, the telephone rang.Scilla went to answer it, but came back saying, "It's foryou, Alan. He wouldn't give his name."I went into the drawing-room and picked up the receiver.The March sun streamed through the windows on to a bigbowl of red and yellow striped crocuses which stood onthe telephone table. I said, "Alan York speaking.""Mr York, I gave you a warning a week ago today. Youhave chosen to ignore it."I felt the hairs rising on my neck. My scalp itched. It wasa soft voice with a husky, whispering note to it, not savageor forceful, but almost mildly conversational.I didn't answer. The voice said, "Mr York? Are you stillthere?""Yes.""Mr York, I am not a violent man. Indeed, I dislike violence.I go out of my way to avoid it, Mr York. But sometimesit is thrust upon me, sometimes it is the only way toachieve results. Do you understand me, Mr York?""Yes," I said."If I were a violent man, Mr York, I would have sent youa rougher warning last week. And I'm giving you anotherchance, to show you how reluctant I am to harm you. Justmind your own business and stop asking foolish questions.That's all. Just stop asking questions, and nothing willhappen to you." There was a pause, then the soft voicewent on, with a shade, a first tinge, of menace, "Ofcourse, if I find that violence is absolutely necessary, Ialways get someone else to apply it. So that I don't haveto watch. So that it is not too painful to me. You do understandme, I hope, Mr York?""Yes," I said again.I thought of Sonny, his vicious grin, and his knife."Good, then that's all. I do so hope you will be sensible.Good morning, Mr York." There was a click as he brokethe connexion.I jiggled the telephone rest to recall the operator.When she answered I asked if she could tell me wherethe call had come from."One moment, please," she said.She suffered from enlarged adenoids. She came back."It was routed through London," she said, "but I can'ttrace it beyond there. So sorry.""Never mind. Thank you very much," I said."Pleasure, I'm sure," said the adenoids.I put down the receiver and went back to my breakfast."Who was that?" asked Henry, spreading marmaladethickly on his toast."Man about a dog," I said."Or in other words," said Polly, "ask no questions andyou'll be told no thumping lies."Henry made a face at her and bit deeply into his toast.The marmalade oozed out of one corner of his mouth. Helicked it."Henry always wants to know who's ringing up," said William."Yes, darling," said Scilla absently, rubbing some egg offhis jersey. "I wish you would lean over your plate whenyou eat, William." She kissed the top of his blond head.I passed my cup to Joan for more coffee.Když jsem v sobotu ráno seděl se Scillou, dětmi a Joanouv kuchyni u stolu a snídali jsme jako klidná, spořádanárodina, zazvonil telefon.Scilla ho šla zvednout a vrátila se pro mne. "To je protebe, Alane, volá nějaký muž, nechtěl říct jméno."Šel jsem do obývacího pokoje a zvedl sluchátko. Paprskyúnorového slunce dopadaly oknem na kytici červených ažlutých krokusů na stolku u telefonu. "Alan York," řekljsem."Pane Yorku, před týdnem jsem vás varoval a vy jste toignoroval."Cítil jsem, jak mi naskakuje husí kůže a vlasy na šíji semi zježily. Mluvil hlubokým, měkkým, zastřeným hlasem,jako by šeptal, lehkým, běžným tónem, vůbec ne tvrděnebo výhrůžně.Neodpověděl jsem. Hlas pokračoval. "Pane Yorku, jste utelefonu?""Ano.""Pane Yorku, já nejsem žádný násilník, nemám rád násilía vždy se mu snažím vyhnout, pane Yorku. Občas jsemale donucen… občas je násilí jediný způsob, jak něčehodosáhnout. Rozumíte mi, pane Yorku?""Ano," řekl jsem."Kdybych byl násilník, pane Yorku, byl bych vám předtýdnem poslal důraznější varování. Dávám vám ještějednu šanci, abyste viděl, že bych vám skutečně neradublížil. Laskavě se starejte o sebe a na nic se zbytečněnevyptávejte, to je vše. Když se nebudete na nicvyptávat, nic se vám nestane." Odmlčel se. Pak se znovuozval jeho měkký hlas, tentokrát s náznakem výhrůžky."Ovšem, pokud bych zjistil, že bez násilí nepořídím, mohlbych si někoho zjednat, kdo by to za mě provedl. Bylo bymi nepříjemné, kdybych se na to musel dívat. Doufám, žemi rozumíte, pane Yorku?""Ano."Vzpomněl jsem si na Sonnyho, na jeho zlý úsměv, najeho nůž."To je vše. Doufám, že budete rozumný. Na shledanou,pane Yorku."V telefonu se ozvalo klapnutí.Zavolal jsem centrálu a zeptal se, jestli lze zjistit, odkudten hovor byl."Okamžik prosím," řekla slečna z centrály.Mluvila huhňavým hlasem, asi měla zvětšené mandle. Zachvíli se ozvala."Ten hovor přepínali z Londýna," řekla, "více vám,bohužel, nemohu zjistit.""Nedá se nic dělat, děkuji.""Rádo se stalo."Položil jsem telefon a vrátil se k snídani."Kdo to byl?" zeptal se Henry a mazal si tlustě topinkudžemem."Volal jeden známý kvůli psovi," řekl jsem."Jinými slovy," řekla Polly, "na nic se neptej a neuslyšíšžádné lži."Henry se na ni ušklíbl a zakousl se do topinky. Měl pusucelou umazanou od džemu a s chutí se olizoval."Henry chce vždycky vědět, kdo volá," dodal William."Ano, miláčku," řekla Scilla roztržitě a stírala mu kousekvajíčka ze svetru. "Jenom se, prosím tě, tolik nenaklánějnad talíř," políbila ho na plavé vlasy.Podal jsem Joaně šálek, aby mi dolila kávu.57

Henry said, "Will you take us out to tea in Cheltenham,Alan? Can we have some of those squelchy cream thingslike last time, and ice-cream sodas with straws, and somepeanuts for coming home?""Oh, yes," said William, blissfully."I'd love to," I said, "but I can't today.We'll do it next week, perhaps." The day of my visit toKate's house had come at last. I was to stay there for twonights, and I planned to put in a day at the office on Monday.Seeing the children's disappointed faces I explained, "TodayI'm going to stay with a friend. I won't be back untilMonday evening.""What a bore," said Henry.The Lotus ate up the miles between the Cotswolds andSussex with the deep purr of a contented cat. I coveredthe fifty miles of good road from Cirencester to Newburyin fifty-three minutes, not because I was in a great hurry,but out of sheer pleasure in driving my car at the speed itwas designed for. And I was going towards Kate. Eventually.Newbury slowed me to a crawl, to a halt. Then I zippedbriefly down the Basingstoke road, past the American airbase at Greenham Common, and from the twisty village ofKingsclere onwards drove at a sedate pace which seldomrose above sixty.Kate lived about four miles from Burgess Hill, in Sussex.I arrived in Burgess Hill at twenty-past one, found myway to the railway station, and parked in a corner, tuckedaway behind a large shooting brake. I went into the stationand bought a return ticket to Brighton. I didn't care toreconnoitre in Brighton by car: the Lotus had alreadyidentified me into one mess, and I hesitated to show myhand by taking it where it could be spotted by a cruisingtaxi driven by Peaky, Sonny, Bert, or the rest.The journey took sixteen minutes. On the train I askedmyself, for at least the hundredth time, what chance remarkof mine had landed me in the horsebox hornet'snest. Whom had I alarmed by not only revealing that Iknew about the wire, but more especially by saying that Iintended to find out who had put it there? I could think ofonly two possible answers, and one of them I didn't like abit.I remembered saying to Clifford Tudor on the way fromPlumpton to Brighton that a lot of questions would have tobe answered about Bill's death, which was as good as tellinghim straight out that I knew the fall hadn't been anaccident, and that I meant to do something about it.And I had made the same thing quite clear to Kate. ToKate. To Kate. To Kate. The wheels of the train took upthe refrain and mocked me.Well, I hadn't sworn her to secrecy, and I hadn't seenany need to. She could have passed on what I had said tothe whole of England, for all I knew. But she hadn't hadmuch time. It had been after midnight when she left me inLondon, and the horse-box had been waiting for me seventeenhours later.The train slowed into Brighton station. I walked up theplatform and through the gate in a cluster of fellow passengers,but hung back as we came through the bookinghall and out towards the forecourt. There were abouttwelve taxis parked there, their drivers standing outsidethem, surveying the out-pouring passengers for custom. Ilooked at all the drivers carefully, face by face.They were all strangers. None of them had been atPlumpton. Not unduly discouraged, I found a convenientcorner with a clear view of arriving taxis and settled myselfto wait, resolutely ignoring the cold draught blowingdown my neck. Taxis came and went like busy bees,bringing passengers, taking them away. The trains fromLondon attracted them like honey."Vezmeš nás do Cheltenhamu na čaj, Alane?" zeptal seHenry. "A dáme si takové ty chřupavé krémové trubičky amléčný koktají s brčky a na cestu domů nám koupíšburáky, viď?""Ano, ano!" přidal se William blaženě."Rád bych, ale dnes to nejde, třeba příští týden."Nadešel konečně den, kdy jsem měl jet na návštěvu doKatina domova. Měl jsem tam strávit dva dny a v pondělíjsem se chystal do kanceláře.Když jsem viděl, jak jsou děti zklamané, připojil jsemvysvětlení. "Jedu na návštěvu ke známým a vrátím se ažv pondělí večer.""To je ale nuda," řekl Henry.Vyrazil jsem z Cotswoldských hor směrem na Sussex amůj Lotus spokojeně polykal míli za mílí. Cestu po dobrésilnici z Circencesteru do Newbury jsem urazil za padesáttři minuty. Jel jsem rychle, přestože jsem nespěchal. Kdyžuž jsem měl rychlý sportovní vůz, tak mě těšilo občas hoprohnat. A také jsem se blížil ke Kate. Oklikou.Průjezd městským provozem v Newbury mě zbrzdil,skoro zastavil. Pak jsem rychle přejel po basingstokeskésilnici a projel klikatými uličkami městečka Kinglesclere.Dál jsem jel už pomalu a důstojně, v průměru tak padesátmil za hodinu.Kate žila v Sussexu, asi čtyři míle za Burgess Hillem.Do Burgess Hillu jsem dojel v půl druhé, vyhledal jsemnádraží a zaparkoval v zastrčeném koutě parkoviště. Vešeljsem do nádražní budovy a koupil si zpáteční lístek doBrightonu. Nechtělo se mi podnikat průzkum vozem, Lotusmě už jednou přivedl do maléru a v Brightonu by si hosnadno mohli všimnout projíždějící taxíkáři, jako třebaPeaky, Sonny, Bert a ti druzí.Cesta vlakem trvala patnáct minut. Uvažoval jsem užnejméně pošesté o tom, kterou náhodnou poznámkoujsem asi mohl píchnout do vosího hnízda, čím jsem sivysloužil dobrodružství s dopravním boxem. Musel jsemmluvit nejen o drátu, ale také o tom, že chci vypátrat, kdoho tam dal, koho jsem tím jenom mohl vyplašit? Napadlymě jenom dvě možnosti. Jedna z nich se mi pranicnelíbila.Pamatoval jsem si, že jsem Cliffordovi Tudorovi cestou zPlumptonu do Brightonu řekl, že to se smrtí majoraDavidsona nebylo tak jednoduché a že se na to hodlámpodívat. To bylo skoro totéž, jako kdybych mu byl řekl, ženešlo o nešťastnou náhodu a že v té věci chci něcopodnikat.Zcela otevřeně jsem o tom hovořil s Kate. Kate, Kate,Kate. Zdálo se mi, jako by kola vlaku opakovala její jménojako refrén mně na posměch.Nechtěl jsem po ní, aby mi slíbila, že to nikomu neřekne,nezdálo se mi to nutné. Mohla to roznést po celé Anglii.Jenže na to neměla dost času. Když jsme se tehdy vLondýně rozešli, bylo po půlnoci a ten dopravní box namne čekal už za sedmnáct hodin.Vlak zastavil na Brightonském nádraží. Přešel jsemnástupiště a prošel s ostatními cestujícími hlavnímvýchodem. Zdržel jsem se ale v hlavní dvoraně, kde bylypokladny a kde po straně parkovaly čekající taxíky. Jejichřidiči stáli u vozů a vyhlíželi pasažéry v davu cestujících.Všechny řidiče jsem si pečlivě prohlédl, jednoho podruhém.Nikdo z nich mi nebyl povědomý, nikdo z nich nebyl vPlumptonu. Neztrácel jsem však naději. Posadil jsem sedo šikovného koutku a pozoroval jsem další přijíždějícívozy a jejich šoféry. Taxíky jezdily dovnitř a ven jako pilnévčeličky, přivážely a odvážely cestující, slétaly se klondýnským vlakům jako k plástvi medu.58

Gradually a pattern emerged. There were four distinctgroups of them. One group had a broad green line painteddown the wings, with the name Green Band on the doors.A second group had yellow shields on the doors, withsmall letters in black on the shields. A third group werebright cobalt blue all over. Into the fourth group I put theindeterminate taxis which did not belong to the otherlines.I waited for nearly two hours, growing stiffer and stiffer,and receiving more and more curious looks from the stationstaff. I looked at my watch. The last tram I couldcatch and still arrive at Kate's at the right time was due toleave in six minutes. I had begun to straighten up andmassage my cold neck, ready to go and board it, when atlast my patience was rewarded.Empty taxis began to arrive and form a waiting line,which I now knew meant that another London train wasdue. The drivers got out of their cars and clustered in littlegroups, talking. Three dusty black taxis arrived in minorconvoy and pulled up at the end of the line. They hadfaded yellow shields painted on the doors. The drivers gotout.One of them was the polite driver of the horse-box. Asensible, solid citizen, he looked. Middle-aged, unremarkable,calm. I did not know the others.I had three minutes left. The black letters were tantalizinglysmall on the yellow shields. I couldn't get closeenough to read them without the polite driver seeing me,and I had not time to wait until he had gone. I went overto the ticket office, hovered impatiently while a womanargued about half fares for her teenage child, and asked asimple question."What is the name of the taxis with yellow shields on thedoors?"The young man in the office gave me an uninterestedglance."Marconicars, sir. Radio cabs, they are.""Thank you," I said, and sprinted for the platform.Kate lived in a superbly proportioned Queen Anne housewhich generations of Gothic-ruin-minded Victorians hadleft miraculously unspoilt. Its graceful symmetry, itscreamy gravelled drive, its tidy lawns already mown inearly spring, its air of solid serenity, all spoke of a socialand financial security of such long standing that it was tobe taken entirely for granted.Inside, the house was charming, with just a saving touchof shabbiness about the furnishings, as if, though rich, theinhabitants saw no need to be either ostentatious or extravagant.Kate met me at the door and took my arm, and walkedme across the hall."Aunt Deb is waiting to give you tea," she said. "Tea is abit of a ritual with Aunt Deb. You will be in her goodgraces for being punctual, thank goodness. She is veryEdwardian, you'll find. The times have moved without herin many ways."She sounded anxious and apologetic, which meant to methat she loved her aunt protectively, and wished me tomake allowances. I squeezed her arm reassuringly, andsaid, "Don't worry."Kate opened one of the white panelled doors and wewent into the drawing-room. It was a pleasant room,wood panelled and painted white, with a dark plumcolouredcarpet, good Persian rugs, and flower-patternedcurtains. On a sofa at right angles to a glowing log fire sata woman of about seventy. Beside her stood a low roundtable bearing a silver tray with Crown Derby cups andsaucers and a Georgian silver teapot and cream jug. Adark brown dachshund lay asleep at her feet.Kate walked across the room and said with some formality,"Aunt Deb, may I introduce Alan York?"Konečně jsem v tom objevil určitý řád, zjistil jsem, žejsou tam čtyři druhy vozů. Jedny se jmenovaly GreenBand a měly na bocích zelený pruh, druhá skupina mělana dveřích žlutý štít s černým nápisem, vozy třetí skupinybyly modré. Do čtvrté skupiny jsem zařadil vozy, kterénepatřily do předchozích tří.Čekal jsem skoro dvě hodiny, byla mi čím dál tím většízima a začal jsem také budit zájem zaměstnanců nádraží.Podíval jsem se na hodinky. Poslední vlak, kterým semohu dostat včas zpátky, tak, abych ke Kate nedorazilpozdě, odjížděl za šest minut. Protáhl jsem se, masírovalsi ztuhlý krk a chystal se vyrazit na nástupiště, když vtomjsem se konečně dočkal.Přijížděly prázdné vozy a stavěly se do řady. Toznamenalo, že co nevidět přijede další vlak z Londýna.Řidiči vystoupili z vozů, stáli v hloučcích a povídali si. Třičerné vozy přijely současně a postavily se na konec řady.Na dveřích měly žlutý štít. Šoféři vystoupili.Byl mezi nimi můj starý známý, řidič dopravního boxu.Vypadal jako slušný, spořádaný občan ve středních letech,klidný, nezajímavý. Ostatní jsem neznal.Zbývaly mi tři minuty. Nápis na žlutých štítech byldráždivě drobný a nečitelný, mně se nechtělo jít blíž, abymě nezahlédl ten zdvořilý řidič, a čekat, až odjede, jsemnemohl. Šel jsem k pokladně a neklidně přešlapoval,zatímco se nějaká paní dohadovala s pokladníkem o tom,kolik má zaplatit za lístek pro odrostlé děcko. Pak jsem sezeptal:"Jak se jmenuje ta firma, která má ty taxíky se žlutýmštítem na dveřích?"Mladík v pokladně se na mne bez zájmu podíval."To jsou Marconitaxíky, pane, mají vysílačky.""Děkuji," řekl jsem a pádil na nástupiště.Kate žila v krásném domě z doby královny Anny, kterouviktoriánské generace, ctící gotické architektonicképamátky, zanechaly potomstvu v zázračně dokonalémstavu. Z půvabných, pravidelných proporcí domu, zúpravného, pískem sypaného vjezdu, z pečlivěošetřovaných trávníků dýchala dlouholetá, pevná abezpečná finanční jistota.Interiér domu působil také dokonale a tu dokonalostzpříjemňovalo to, že nábytek byl přece jen trochuopotřebovaný a odřený, jako by majitelé nepovažovali zanutné a vkusné stavět svoje bohatství příliš na odiv.Kate stála u dveří, vzala mě za ruku a odvedla dovnitř."Teta Debora na vás čeká s čajem," řekla. "Čaj je protetu obřad. Naštěstí jste se u ní dobře zapsal, protože jstepřijel včas. Teta žije v jiném století, však uvidíte, pro ni sečas zastavil."Mluvila omluvně a trochu nejistě, měla starou dámuzřejmě velice ráda a chtěla, abych k ní byl shovívavý.Stiskl jsem jí na uklidnění ruku a řekl, aby si nedělalastarosti.Kate otevřela jedny ze světlých táflovaných dveří azavedla mé do obývacího pokoje. Byla to příjemná, útulnámístnost, stěny byly obloženy bíle natřeným dřevem. Napodlaze byl švestkově modrý koberec a pěkné persképředložky, na oknech květované záclonky. Na pohovce ukrbu, ve kterém plápolala a žhnula veliká polena, seděla unízkého kulatého stolku asi sedmdesátiletá paní. Na stolkubyl stříbrný podnos s šálky a talířky z cenného porcelánu astříbrná georgiánská konvice na čaj. U nohou ženy spalhnědý jezevčík.Kate vešla do místnosti. "Teto Deboro, smím ti představitAlana Yorka?" řekla skoro obřadně.59

Aunt Deb extended to me her hand, palm downwards. I Teta Debora mi podala ruku hřbetem vzhůru. Stiskl jsemshook it, feeling that in her younger days it would have jí pravici s pocitem, že za dřívějších časů by jí byl kavalírbeen kissed.jistě ruku políbil."I am delighted to meet you, Mr York," said Aunt Deb. "Velice mě těší, že vás poznávám, pane Yorku," řeklaAnd I saw exactly what Dane meant about her chilly,well-bred manner. She had no warmth, no genuine welcomein her voice. She was still, for all her years, or evenperhaps because of them, exceedingly good-looking.Straight eyebrows, perfect nose, clearly outlined mouth.Grey hair cut and dressed by a first-class man. A slim,firm body, straight back, elegant legs crossed at the ankles.A fine shirt under a casual tweed suit, hand-madeshoes of soft leather. She had everything. Everything exceptthe inner fire which would make Kate at that ageworth six of Aunt Deb.She poured me some tea, and Kate handed it to me.There were pƒt‚ sandwiches and a home-made Madeiracake, and although tea was usually a meal I avoided ifpossible, I found my jinks in Brighton and no lunch hadmade me hungry. I ate and drank, and Aunt Deb talked."Kate tells me you are a jockey, Mr York."She said it as if it were as dubious as a criminal record."Of course I am sure you must find it very amusing, butwhen I was a gel it was not considered an acceptable occupationin acquaintances. But this is Kate's home, andshe may ask whoever she likes here, as she knows."I said mildly, "Surely Aubrey Hastings and Geoffrey Bennettwere both jockeys and acceptable when you were…er… younger?"She raised her eyebrows, surprised."But they were gentlemen," she said.I looked at Kate. She had stuffed the back of her handagainst her mouth, but her eyes were laughing."Yes," I said to Aunt Deb, with a straight face. "Thatmakes a difference, of course.""You may realize then," she said, looking at me a littleless frigidly, "that I do not altogether approve of myniece's new interest. It is one thing to own a racehorse,but quite another to make personal friends of the jockeysone employs to ride it. I am very fond of my niece. I donot wish her to make an undesirable… alliance. She isperhaps too young, and has led too sheltered a life, tounderstand what is acceptable and what is not. But I amsure you do, Mr York?"teta Debora.Vzpomněl jsem si na to, co říkal Dan o jejím chladném,dokonalém chování. Nebylo v ní ani trochu tepla, nevítalamě upřímně. Přestože jí bylo tolik let, nebo možná právěproto, byla to dosud velmi pěkná paní. Měla rovné obočí,dokonalý nos, ušlechtilá ústa.Šedé vlasy měla sestříhanéa upravené od výborného kadeřníka. Měla štíhlou pevnoupostavu, rovná záda a elegantní nohy. Oblečena byla dojemné, hedvábné halenky a sportovního tvídovéhokostýmu, na nohou měla ručně šité boty z měkké kůže.Měla všechno. Nebyla v ní ale vřelost, pro kterou jednoubude mít Kate mnohonásobně větší půvab.Nalila mi čaj a Kate mi ho podala. Dostali jsme takéchlebíčky s paštikou a domácí madeirský koláč. Většinouse odpoledním čajům vyhýbám, ale díky smůle, která měpronásledovala v Brightonu a díky tomu, že jsemneobědval, mi důkladně vytrávilo. Jedl jsem a pil a tetaDebora hovořila."Kate mi řekla, že jste žokej, pane Yorku."Měl jsem pocit, že bych to podle jejího názoru měl mítzapsáno v trestním rejstříku."Chápu, že vás to může bavit, ale když já jsem bylamladá dívka, žokejové nemohli patřit mezi naše osobnípřátele. Ovšem Kate je zde doma, jak dobře ví, a může sisem pozvat, koho si přeje.""Ale Aubry Hastings a Geoffrey Bennet byli také žokejovéa jistě byli společensky přijatelní, když vy jste byla… hm…mladší?" namítl jsem mírně.Překvapeně nadzdvihla obočí."Ale to byli přece džentlmeni," řekla.Podíval jsem se na Kate. Zakrývala si rukou ústa a oči sejí smály."Ano," odpověděl jsem vážně, "to je samozřejmě něcojiného."Podívala se na mne trochu vlídněji. "V tom případě jistěchápete, že nejsem zcela nadšena novými zájmy svéneteře. Vlastnit závodního koně je jistě v pořádku, ale jejiž méně vhodné navazovat osobní přátelství s jezdci,které si člověk najímá. Mám svou neteř velice ráda anepřeji si, aby navazovala nežádoucí… vztahy. Možná, žeje ještě příliš mladá a žila do dnešního dne příliš vzdálenáod světa, proto neví, co je přijatelné a co není. Vy to alejistě chápete, pane Yorku, že?"Kate, blushing painfully, said, "Aunt Deb!"Kate se zoufale červenala. "Teto Deboro!"This was apparently worse than she was prepared for. Bylo to zřejmě horší, než očekávala."I understand you very well, Mrs Penn," I said, politely. "Samozřejmě, že vám rozumím, paní Pennová," řekljsem zdvořile."Good," she said. "In that case, I hope you will have an "Dobře, v tom případě doufám, že se vám bude u násenjoyable stay with us. May I give you some more tea?" líbit. Přejete si ještě šálek čaje?"Having firmly pointed out to me my place and having receivedwhat she took to be my acknowledgement of it, poučení moudře přijal. Byla teď ochotná hrát roli vlídnéVykázala mě do patřičných mezí a věřila, že jsem jejíshe was prepared to be a gracious hostess.hostitelky.She had the calm authority of one whose wishes hadbeen law from the nursery. She began to talk pleasantlyenough about the weather and her garden, and how thesunshine was bringing on the daffodils.Then the door opened and a man came in. I stood up.Kate said, "Uncle George, this is Alan York."He looked ten years younger than his wife. He had thickwell-groomed grey hair and a scrubbed pink complexionwith a fresh-from-the-bathroom moistness about it, andwhen he shook hands his palm was soft and moist also.Aunt Deb said, without disapproval in her voice, "George,Mr York is one of Kate's jockey friends."He nodded. "Yes, Kate told me you were coming. Glad tohave you here."He watched Aunt Deb pour him a cup of tea, and took itfrom her, giving her a smile of remarkable fondness.Měla samozřejmou jistotu a autoritu člověka, který je odkolébky zvyklý na to, že ho všichni na slovo poslouchají.Rozhovořila se o počasí, o své zahradě, o tom, jak najarním slunci rozkvétají narcisy.Otevřely se dveře a někdo vstoupil. Vstal jsem."Strýčku Georgi, tohle je Alan York."Vypadal o deset let mladší než jeho žena. Měl hustépěstěné šedivé vlasy a do růžova vymydlenou, jemnoupleť. Když mi podal ruku, byla jeho dlaň měkká a vlhká."Pan York je jeden z Katiných dostihových přátel,"poznamenala skoro přátelsky teta Debora.Díval se, jak mu teta Debora nalévá čaj. Když mu podalašálek, usmál se na ni. Měl ji jistě velice rád.60

He was too fat for his height, but it was not a bloatedbellyfatness. It was spread all over him as though hewere padded. The total effect was of a jolly rotundity. Hehad the vaguely good-natured expression so often foundon fat people, a certain bland, almost foolish, looseness ofthe facial muscles. And yet his fat-lidded eyes, appraisingme over the rim of the teacup as he drank, were shrewdand unsmiling. He reminded me of so many businessmenI had met in my work, the slap you-on-the-back, comeand-play-golfmen who would ladle out the Krug '49 andcaviar with one hand while they tried to take over yourcontracts with the other.He put down his cup and smiled, and the impressionfaded."I am very interested to meet you, Mr York," he said, sittingdown and gesturing to me to do the same. He lookedme over carefully, inch by inch, while he asked me what Ithought of Heavens Above. We discussed the horse's possibilitieswith Kate, which meant that I did most of thetalking, as Kate knew little more than she had at Plumpton,and Uncle George's total information about racingseemed to be confined to Midday Sun's having won theDerby in 1937."He remembers it because of Mad Dogs and Englishmen,"said Kate. "He hums it all the time. I don't think he knowsthe name of a single other horse.""Oh, yes I do," protested Uncle George. "Bucephalus,Pegasus, and Black Bess."I laughed."Then why did you give a racehorse to your niece?"Uncle George opened his mouth and shut it again. Heblinked.Then he said, "I thought she should meet more people.She has no young company here with us, and I believe wemay have given her too sheltered an upbringing."Aunt Deb, who had been bored into silence by the subjectof horses, returned to the conversation at this point."Nonsense," she said briskly. "She has been brought upas I was, which is the right way. Gels are given too muchfreedom nowadays, with the result that they lose theirheads and elope with fortune hunters or men-about-townof unsavoury background. Gels need strictness and guidanceif they are to behave as ladies, and make suitable,well-connected marriages."She at least had the grace to avoid looking directly at mewhile she spoke. She leaned over and patted the sleepingdachshund instead.Uncle George changed the subject with an almost audiblejolt, and asked me where I lived. "Southern Rhodesia," Isaid.Na svou výšku byl trochu příliš těžký, ale neměl bříško.Postavu měl souměrně kulatou a působil dojmem veseléhotlouštíka. Jeho dobrosrdečný obličej byl bezvýrazný, skoropřihlouplý. Jak upíjel čaj a díval se na mne přes okrajšálku, viděl jsem, že oči má pronikavé, chytré abezúsměvné. Začal mi připomínat typ obchodníků, skterými jsem se často setkával. Ti "bodří chlapíci" člověkapoplácávají po zádech, zvou na golf, jednou rukou munalévají drahé pití a nabízejí kaviár, zatímco druhou hookrádají.Položil šálek a usmál se. Ošklivý dojem zmizel."Skutečně jsem rád, že s vámi mohu hovořit, paneYorku." Sedl si a pokynul mi rukou, abych se také posadil.Začal se mě vyptávat na Bouřliváka a pečlivě si mě přitomprohlížel. Hovořili jsme o tom, jaké má kůň vyhlídky.Slovo jsem měl hlavně já, protože Katiny dostihovévědomosti nebyly o nic větší než v Plumptonu a strýcGeorge věděl jenom, že Polední jas vyhrál Derby v roce1937."To si pamatuje z jedné písničky," řekla Kate, "pořád si jipobrukuje. Jinak nezná podle jména ani jednoho koně.""To není pravda," bránil se strýc George, "znám Bucefala,Pegasa a Černou Bess."Rozesmál jsem se."Tak proč jste neteři koupil závodního koně?"Strýc George zamžikal."Chtěl jsem, aby se dostala mezi lidi. Tady u nás žádnímladí lidé nejsou a já se obávám, že jsme ji vychovávalipříliš jako v klášteře."Teta Debora, kterou řeči o koních hluboce nudily, sevmísila do konverzace."Nesmysl," řekla ostře, "dostalo se jí takové výchovy,jaké se kdysi dostalo mně, a to je také jedině správnávýchova. Dnešní dívky mají příliš mnoho svobody.Výsledek je, že pak ztratí hlavu a utečou s pochybnýmimuži, kteří se jen honí za věnem. Dívky potřebují vedení adozor, aby jednoho dne uzavřely vhodný, prospěšnýsňatek."Měla aspoň tolik slušnosti, že se na mne nepodívala.Sehnula se přes opěradlo pohovky a hladila spícího psa.Strýc George rychle změnil téma rozhovoru a zeptal semě, kde žiji. Odpověděl jsem, že v Jižní Africe."Indeed?" said Aunt Deb. "How interesting. Do your parentsplan to settle there permanently?""Skutečně? To je zajímavé. Hodlají se tam vaši rodičeusadit trvale?"It was a delicate, practised, social probe. Teta Debora zahájila zkušený, jemný společenskývýslech."They were both born there," I answered."Oba moji rodiče se tam narodili.""And will they be coming to visit you in England?" askedUncle George."Přijedou vás navštívit během vašeho pobytu v Anglii?"zeptal se strýc George."My mother died when I was ten. My father might comesome time if he is not too busy.""Maminka zemřela, když mi bylo deset let. Otec možnápřijede, nebudeli mít příliš mnoho práce.""Too busy doing what?" asked Uncle George interestedly. "Jaké práce?" zeptal se strýc George se zájmem."He's a trader.""Otec je obchodník."I said, giving my usual usefully noncommittal answer tohis question. "Trader' could cover anything from a ragand-boneman to what he actually was, the head of thebiggest general trading concern in the Federation. BothUncle George and Aunt Deb looked unsatisfied by thisreply, but I did not add to it. It would have embarrassedand angered Aunt Deb to have had my pedigree and prospectslaid out before her after her little lecture on jockeys,and in any case for Dane's sake I could not do it. He hadfaced Aunt Deb's social snobbery without any of the defencesI could muster if I wanted to, and I certainly feltTéhle mnoho neříkající odpovědi jsem užíval často.Obchodník může být leckdo, počínaje vetešníkem a končeředitelem největšího obchodního koncernu, jako byl můjtatínek. Bylo vidět, že strýci Georgeovi i tetě Deboře mojeodpověď nestačila, ale nic jsem už nedodal. Kdybych jimbyl vyprávěl o svém původu a finančních možnostech,bylo by to přivedlo tetu Deboru do rozpaků po jejípřednášce o žokejích. Také jsem musel být zticha kvůliDanovi. Musil čelit snobismu tety Debory bez možnostiobrany, jakou jsem měl já, a já přece nebyl o nic lepší nežon.61

myself no better man than he.I made instead a remark admiring an arrangement ofrose prints on the white panelled walls, which pleasedAunt Deb but brought forth a sardonic glance from UncleGeorge."We keep our ancestors in the dining-room," he said.Kate stood up. "I'll show Alan where he's sleeping, andso on," she said."Did you come by car?" Uncle George asked.I nodded.He said to Kate, "Then ask Culbertson to put Mr York'scar in the garage, will you, my dear?""Yes, Uncle George," said Kate, smiling at him.As we crossed the hall again for me to fetch my suitcasefrom the car, Kate said, "Uncle George's chauffeur's nameis not really Culbertson. It's Higgins, or something likethat. Uncle George began to call him Culbertson becausehe plays bridge, and soon we all did it. Culbertson seemsquite resigned to it now. Trust Uncle George," said Kate,laughing, "to have a chauffeur who plays bridge.""Does Uncle George play bridge?""No, he doesn't like cards, or games of any sort. He saysthere are too many rules to them. He says he doesn't likelearning rules and he can't be bothered to keep them. Ishould think bridge with all those conventions would drivehim dotty. Aunt Deb can play quite respectably, but shedoesn't make a thing of it."I lifted my suitcase out of the car, and we turned back.Kate said, "Why didn't you tell Aunt Deb you were anamateur rider and rich, and so on?""Why didn't you?" I asked. "Before I came."She was taken aback."I… I… er… because…"She could not bring out the truthful answer, so I said itfor her."Because of Dane?""Yes, because of Dane."She looked uncomfortable."That's quite all right by me," I said lightly. "And I likeyou for it."I kissed her cheek, and she laughed and turned awayfrom me, and ran up the stairs in relief.After luncheon… Aunt Deb gave the word three syllables…on Sunday I was given permission to take Kate out for adrive.In the morning Aunt Deb had been to church with Kateand me in attendance. The church was a mile distant fromthe house, and Culbertson drove us there in a wellpolishedDaimler. I, by Aunt Deb's decree, sat beside him.She and Kate went in the back.While we stood in the drive waiting for Aunt Deb to comeout of the house, Kate explained that Uncle George neverwent to church."He spends most of his time in his study. That's the littleroom next to the breakfast room," she said. "He talks toall his friends on the telephone for hours, and he's writinga treatise or a monograph or something about Red Indians,I think, and he only comes out for meals and thingslike that.""Rather dull for your aunt," I said, admiring the way theMarch sunlight lay along the perfect line of her jaw and litred glints in her dark eyelashes."Oh, he takes her up to Town once a week. She has herhair done, and he looks things up in the library of the BritishMuseum. Then they have a jolly lunch at the Ritz orsomewhere stuffy like that, and go to a matinee or anexhibition in the afternoon. A thoroughly debauched programme,"said Kate, with a dazzling smile.After lunch, Uncle George invited me into his study to seewhat he called his'trophies'. These were a collection ofobjects belonging to various primitive or barbaric peoples,Začal jsem obdivovat obrázky růží, rozvěšené na bílýchstěnách. Teta Debora se potěšila a strýc George se ušklíbl."Obrazy předků máme v jídelně," poznamenal."Půjdu ukázat Alanovi, kde bude spát," řekla Kate azdvihla se."Přijel jste vozem?" zeptal se strýc George.Přikývl jsem."Kate, miláčku, řekni, prosím tě, Culbertsonovi, aby dalvůz pana Yorka do garáže, ano?""Dobře, strýčku." Usmála se na něho.Šel jsem s Kate pro zavazadlo, které jsem měl ve voze."Strýcův šofér se vůbec nejmenuje Culbertson, jmenujese Higgins nebo tak nějak. Strýc mu ale začal říkatCulbertson, protože hraje bridž a my mu tak začaly říkattaké. Culbertson si už na to zvykl." Kate se zasmála. "Toje celý strýc, mít šoféra, který hraje bridž.""A je strýc také bridžista?""Ne, nehraje karty a vůbec nemá rád žádné hry, protožemají pro jeho vkus příliš mnoho pravidel. Říká, že sepravidlům nerad učí a že ho zlobí, když se podle nich musířídit. Bridžové konvence by ho určitě přivedly k šílenství.Teta Debora hraje docela slušně, ale bez velkéhonadšení."Vyzvedl jsem si zavazadlo z vozu a vrátili jsme se zpět dodomu."Proč jste neřekl tetě Deboře, že jste finančně nezávislý,že jste amatér a tak?" zeptala se Kate."A proč jste jí to neřekla vy, než jsem přijel?"Upadla do rozpaků."Já… já… totiž…"Nemohla ze sebe vypravit pravdivou odpověď. Pomohljsem jí."Kvůli Danovi?""Ano, kvůli Danovi."Byla rozpačitá."Ale s tím já samozřejmě souhlasím," řekl jsem lehce,"mám vás proto ještě raději."Políbil jsem ji na tvář. S úlevou se zasmála a vyběhlapřede mnou do schodů.Po obědě jsem směl vyvézt Kate na projížďku autem.Ráno byla teta Debora v kostele a Kate a já jsme jiposlušně doprovázeli. Do kostela byly asi dva kilometry aCulbertson nás tam dovezl pečlivě nablýskanýmdaimlerem. Podle pokynů tety Debory jsem se posadilvedle šoféra a dámy zasedly vzadu.Zatímco jsme před odjezdem na mši čekali na tetu předdomem, vysvětlila mi Kate, že strýc do kostela nikdynechodí."Tráví většinu času v pracovně," řekla, "je to ten malýpokoj vedle salónu. Vysedává dlouho u telefonu a pakspisuje nějakou monografii nebo co o americkýchIndiánech. Vychází jenom k jídlu a tak.""To musí být pro tetu Deboru pěkná otrava," poznamenaljsem. Obdivoval jsem ovál jejího obličeje, pozlacenýbřeznovým sluncem."On ji jednou týdně vždycky vyveze do Londýna. Teta sizajde k holiči, do knihovny v Britském muzeu a v polednejdou se strýcem společně do Ritzu nebo nějakého jinéhonóbl podniku na oběd. Pak si zajdou na odpolednípředstavení do divadla nebo na nějakou výstavu. Prostě toroztočí." Kate se oslnivě usmála.Po obědě mě strýc George pozval do pracovny, abych siprohlédl jeho "trofeje". Měl tam spoustu věcí, kterépocházely od různých primitivních a barbarských kmenů.62

and, as far as I could judge, would have done credit toany small museum.Ranks of weapons, together with some jewellery, pots,and ritual objects were labelled and mounted on shelvesinside glass cases which lined three walls of the room.Among others, there were pieces from Central Africa andthe Polynesian Islands, from the Viking age of Norway,and from the Maoris of New Zealand. Uncle George's interestcovered the globe."I study one people at a time," he explained. "It gives mesomething to do since I retired, and I find it enthralling.Did you know that in the Fiji Islands the men used to fattenwomen like cattle and eat them."His eyes gleamed, and I had a suspicion that part of thepleasure he derived from primitive peoples lay in contemplationof their primitive violences. Perhaps he needed amental antidote to those lunches at the Ritz, and thematinees.I said, "Which people are you studying now? Kate saidsomething about Red Indians-?"He seemed pleased that I was taking an interest in hishobby."Yes. I am doing a survey of all the ancient peoples ofthe Americas, and the North American Indians were mylast subject. Their case is over here."He showed me over to one corner. The collection offeathers, beads, knives, and arrows looked almost ridiculouslylike those in Western films, but I had no doubt thatthese were genuine. And in the centre hung a hank ofblack hair with a withered lump of matter dangling from it,and underneath was gummed the laconic lable, "Scalp'.I turned round, and surprised Uncle George watching mewith a look of secret enjoyment. He let his gaze slide pastme to the case."Oh, yes," he said. "The scalp's a real one. It's only abouta hundred years old.""Interesting," I said non-committally."I spent a year on the North American Indians becausethere are so many different tribes," he went on. "But I'vemoved on to Central America now. Next I'll do the SouthAmericans, the Incas and the Fuegians and so on. I'm nota scholar, of course, and I don't do any field work, but Ido write articles sometimes for various publications. Atthe moment I am engaged on a series about Indians forthe Boys' Stupendous Weekly."His fat cheeks shook as he laughed silently at what appearedto be an immense private joke. Then he straightenedhis lips and the pink folds of flesh grew still, and hebegan to drift back towards the door.I followed him, and paused by his big, carved, black oakdesk which stood squarely in front of the window. On it,besides two telephones and a silver pen tray, lay severalcardboard folders with pale blue stick-on labels markedArapaho, Cherokee, Sioux, Navajo, and Mohawk.Separated from these was another folder marked Mayas,and I idly stretched out my hand to open it, because I hadnever heard of such a tribe. Uncle George's plump fingerscame down firmly on the folder, holding it shut."I have only just started on this nation," he said apologetically."And there's nothing worth looking at yet.""I've never heard of that tribe," I said."They were Central American Indians, not North," he saidpleasantly. "They were astronomers and mathematicians,you know. Very civilized. I am finding them fascinating.They discovered that rubber bounced, and they madeballs of it long before it was known in Europe. At the momentI am looking into their wars. I am trying to find outwhat they did with their prisoners of war. Several of theirfrescos show prisoners begging for mercy."He paused, his eyes fixed on me, assessing me.Podle mého odhadu by to bylo vystačilo na docela slušnoumenší muzeální sbírku.V zasklených vitrínách měl řadu zbraní, šperků, keramikya rituálních předmětů. Kromě jiného měl exponáty zestřední Afriky, z polynéských ostrovů, vikinské vykopávkyz Norska, maorské z Nového Zélandu. Zájmy strýceGeorge zřejmě obsáhly celou zeměkouli."Studuji vždy jen jeden národ," řekl, "mám aspoň codělat, teď když jsem na odpočinku. Je to úžasně zajímavé.Věděl jste kupříkladu, že na ostrovech Fidži muživykrmovali ženy jako dobytek a pak je jedli?"Oči mu zářily a ve mně vzklíčilo podezření, že jeho zájemo primitivní národy se vztahuje především na jejichprimitivní vlčí zvyky. Možná, že to potřebuje jako protijedna obědy v Ritzu a odpolední představení."Který národ teď studujete?" zeptal jsem se. "Kate sezmínila o amerických Indiánech…"Byl rád, že se zajímám o jeho koníčka…"Ano, dělám přehled všech starých amerických národů av poslední době se zabývám severoamerickými Indiány.Mám je tamhle v té vitríně."Zamířil k rohové skříni. Byla tam sbírka per, náhrdelníků,nožů a šípů. Vypadalo to všechno jako rekvizity zindiánských filmů, ale nepochyboval jsem o tom, že tyvěci jsou pravé. Uprostřed sbírky visel chomáč černýchvlasů na beztvaré scvrklé hmotě. Pod tím byla nálepka sestručným nápisem SKALP.Otočil jsem se a přistihl strýce George, jak se na mnepobaveně dívá. Obrátil se k vitríně."Ano," řekl, "ten skalp je pravý. Ale jen asi sto let starý.""Zajímavé," řekl jsem nezúčastněně."Na amerických Indiánech jsem pracoval celý rok,protože je tolik různých kmenů. Teď se ale už zabývámStřední Amerikou. Pak přejdu na Jižní Ameriku. Nejsemsamozřejmě žádný vědec a vůbec nepracuji v terénu, aletu a tam něco někam napíši. Teď právě pracuji na sériičlánků pro Senzační týdeník pro hochy."Tučné tváře se mu roztřásly utajeným smíchem. Bavil senějakým soukromým žertem. Pak se zase zatvářildůstojně a zvolna vykročil ke dveřím.Šel jsem za ním a zastavil jsem se u velikéhovyřezávaného psacího stolu z tmavého dubu, který stálpřímo proti oknu. Na stole stály dva telefony, stříbrný tácna psací náčiní a ležely tam několikery tvrdé desky spísemnostmi, polepené bledě modrými štítky, na kterýchbylo napsáno Arapahové, Čerokézové, Siouxové,Navahové a Mohavové.Kousek stranou ležely desky, na kterých bylo napsánoMayové. Chtěl jsem se do desek podívat, protože jsem otakovém kmeni nikdy neslyšel. Ruka strýce George alerychle dopadla na desky a držela je zavřené."S tímhle jsem teprve začal," řekl omluvně, "není tamještě nic k vidění.""Nikdy jsem o takových lidech neslyšel," řekl jsem."To byli středoameričtí Indiáni, ne severoameričtí,"vyprávěl ochotně. "Byli mezi nimi vynikající astronomovéa matematici. Velice civilizovaní. Je to fascinující. Objevilikupříkladu, že je guma pružná a vyráběli z ní míče dávnopředtím, než na to přišla Evropa. Teď právě studuji jejichválečnictví. Snažím se zjistit, co dělali s válečnými zajatci.Na některých jejich freskách jsou namalováni zajatci,prosící o milost."Odmlčel se a pátravě se na mne zadíval.63

"Would you like to help me correlate the references Ihave so far collected?" he said."Well… er… er…" I began.Uncle George's jowls shook again."I didn't suppose you would," he said. "You'd rather takeKate for a drive, no doubt."As I had been wondering how Aunt Deb would react to asimilar suggestion, this was a gift. So three o'clock foundKate and me walking round to the big garage behind thehouse, with Aunt Deb's grudging consent to our beingabsent at tea-time."You remember me telling you, a week ago, while wewere dancing, about the way Bill Davidson died?" I saidcasually, while I helped Kate open the garage doors."How could I forget?""Did you by any chance mention it to anyone the nextmorning? There wasn't any reason why you shouldn't…but I'd like very much to know if you did."She wrinkled her nose."I can't really remember, but I don't think so. Only AuntDeb and Uncle George, of course, at breakfast. I can'tthink of anyone else. I didn't think there was any secretabout it, though." Her voice rose at the end into a question."There wasn't," I said, reassuringly, fastening back thedoor. "What did Uncle George do before he retired andtook up anthropology?""Retired?" she said. "Oh, that's only one of his jokes. Heretired when he was about thirty, I think, as soon as heinherited a whacking great private income from his father.For decades he and Aunt Deb used to set off round theworld every three years or so, collecting all those gruesomerelics he was showing you in the study. What didyou think of them?"I couldn't help a look of distaste, and she laughed andsaid, "That's what I think too, but I'd never let him suspectit. He's so devoted to them all."The garage was a converted barn. There was plenty ofroom for the four cars standing in it in a row. The Daimler,a new cream coloured convertible, my Lotus, and after agap, the social outcast, an old black eight-horse-powersaloon. All of them, including mine, were spotless. Culbertsonwas conscientious."We use that old car for shopping in the village and soon," said Kate. "This georgeous cream job is mine. UncleGeorge gave it to me a year ago when I came home fromSwitzerland. Isn't it absolutely rapturous?"She stroked it with love."Can we go out in yours, instead of mine?" I asked. "Iwould like that very much, if you wouldn't mind."She was pleased. She let down the roof and tied a bluesilk scarf over her head, and drove us out of the garageinto the sunlight, down the drive, and on to the road towardsthe village."Where shall we go?" she asked."I'd like to go to Steyning," I said."That's an odd sort of place to choose," she said. "Howabout the sea?""I want to call on a farmer in Washington, near Steyning,to ask him about his horse-box," I said.And I told her how some men in a horse-box had ratherforcefully told me not to ask questions about Bill's death."It was a horse-box belonging to this farm at Washington,"I finished. "I want to ask him who hired it from himlast Saturday.""Good heavens," said Kate. "What a lark." And she drovea little faster.I sat sideways and enjoyed the sight of her. The beautifulprofile, the blue scarf whipped by the wind, with one escapingwisp of hair blowing on her forehead, the cherry-"Nechtěl byste mi třeba pomoci seřadit citace, které jsemdosud získal?""Já… totiž…"Strýcovy tváře se znovu začaly otřásat."Vy byste raději jel s Kate na výlet, viďte?"To byl velkorysý dar. Bylo by mě zajímalo, co by tomuřekla teta Debora. Ve tři hodiny jsme tedy vyrazili s Kateke garáži. Teta Debora se neochotně smířila s tím, že senevrátíme včas na odpolední čaj."Pamatujete si, Kate, co jsem vám vyprávěl o smrtimajora Davidsona?" zeptal jsem se nenápadně, když jsemKate pomáhal otevřít vrata od garáže."To bych těžko mohla zapomenout.""Nevyprávěla jste to náhodou někomu? Samozřejmě,mluvit jste o tom mohla… jen by mě moc zajímalo, jestli otom ještě někdo ví."Pokrčila nos."Nevzpomínám si, ale myslím, že ne. Říkala jsem tostrýci a tetě u snídaně, samozřejmě, ale jinak snadnikomu. Myslela jsem ale, že to není žádné tajemství.""Jistěže ne," odpověděl jsem klidně a zavřel vrata. "Covlastně dělal strýc George, než šel na odpočinek a než sezačal zabývat antropologií?""Než šel na odpočinek? To se, prosím vás, nedá brátvážně, to je jeden z jeho žertů. Co já vím, tak šel dopenze ve třiceti, když zdědil po otci vysokou rentu. Od tédoby každé tři roky vyráží s tetou kolem světa a sbírá tyohavnosti, které vám ukazovat v pracovně. Co jste tomuvůbec říkal?"Chtě nechtě jsem se zatvářil znechuceně a ona se dalado smíchu. "Úplně s vámi souhlasím, ale neodvážila bychse k tomu přiznat. Je to strýcova láska."Garáž měli vybudovanou ze staré stodoly a bylo tam dostmísta pro všechny čtyři vozy. Stál tam daimler, novýsvětlý sportovní vůz, můj Lotus a o kousek dál stálspolečenský vyvrhel, starý čtyřdveřový černý osmiválec.Všechny vozy, včetně mého, se leskly jako zrcadlo.Culbertson byl svědomitý."Tím starým vozem jezdíme nakupovat do vesnice a tak,"řekla Kate. "Ale podívejte se na tu mou světlou krásku.Strýc George mi ji dal, když jsem se před rokem vrátila zeŠvýcarska. Že je nádherná?"S láskou pohladila vůz."Nemohli bychom jet vaším vozem?" zeptal jsem se.Měla radost. Sundala střechu, na hlavu si uvázala modrýhedvábný šátek, vyjela z garáže ven na sluníčko, branouze zahrady a dolů k vesnici."Kam chcete jet?" zeptala se."Byl bych rád, kdybychom mohli jet do Steyningu.""To jste si vybral zvláštní cíl pro výlet," řekla, "co takhlek moři?""Chtěl bych se zastavit u jednoho farmáře veWashingtonu, to je vesnice blízko Steyningu, potřebuji seho zeptat na jeho dopravní box."Pak jsem jí vyprávěl o tom, jak mě ti chlapi s boxemchtěli násilím donutit, abych se přestal zajímat o Billovusmrt."Přepravní box patřil tomu farmáři ze Steyningu a já seho chci zeptat, komu jej minulou sobotu pronajal.""Pane bože, to je ale dobrodružství," řekla Kate a ihnedpřidala plyn.Těšil jsem se z pohledu na ni. Krásný profil, modrý šátekve větru, rozevláté vlasy, červené rty až se mi srdcesvíralo.64

ed curving mouth. She could twist your heart.It was ten miles to Washington. We went into the villageand stopped, and I asked some children on their wayhome from Sunday school where farmer Lawson lived."Up by there," said the tallest girl, pointing."Up by there' turned out to be a prosperous workmanlikefarm with a mellow old farmhouse and a large new Dutchbarn rising behind it. Kate drove into the yard andstopped, and we walked round through a garden gate tothe front of the house. Sunday afternoon was not a goodtime to call on a farmer, who was probably enjoying hisone carefree nap of the week, but it couldn't be helped.We rang the door bell, and after a long pause the dooropened. A youngish good-looking man holding a newspaperlooked at us enquiringly."Could I speak to Mr Lawson, please?" I said."I'm Lawson," he said. He yawned again.I said I understood he had a horse-box for hire. Herubbed his nose with his thumb while he looked us over.Then he said, "It's very old, and it depends when youwant it.""Could we see it, do you think?" I asked."Yes," he said. "Hang on a moment."He went indoors and we heard his voice calling out and agirl's voice answering him. Then he came back without thenewspaper."It's round here," he said, leading the way. The horseboxstood out in the open, sheltered only by the hay piled inthe Dutch barn. APX 708. My old friend.I told Lawson then that I didn't really want to hire hisbox, but I wanted to know who had hired it eight daysago. And because he thought this question decidedlyqueer and was showing signs of hustling us off at once, Itold him why I wanted to know."It can't have been my box," he said at once."It was," I said."I didn't hire it to anyone eight days ago. It was standingright here all day.""It was in Maidenhead," I said, obstinately.He looked at me for a full half a minute. Then he said, "Ifyou are right, it was taken without me knowing about it. Iand my family were all away last week-end. We were inLondon.""How many people would know you were away?" I asked.He laughed. "About twelve million, I should think. Wewere on one of those family quiz shows on television onFriday night. My wife, my eldest son, my daughter, and I.The younger boy wasn't allowed on because he's only ten.He was furious about it. My wife said on the programmethat we were all going to the Zoo on Saturday and to theTower of London on Sunday, and we weren't going homeuntil Monday."I sighed. "And how soon before you went up to the quizshow did you know about it?""A couple of weeks. It was all in the local papers, that wewere going. I was a bit annoyed about it, really. It doesn'tdo to let every tramp in the neighbourhood know you'll beaway. Of course, there are my cowmen about, but it's notthe same.""Could you ask them if they saw anyone borrow yourbox?""I suppose I could. It's almost milking time, they'll be insoon. But I can't help thinking you've mistaken the numberplate.""Have you a middleweight thoroughbred bay hunter,then," I said, "with a white star on his forehead, one lopear, and a straggly tail?"Do Washingtonu to bylo deset mil. Vjeli jsme do vesnice,zastavili a zeptali se dětí, které se vracely domů z nedělníškoly, kde bydlí farmář Lawson."Bydlí tamhle nahoře," řekla největší holčička a ukázalanám cestu."Tamhle nahoře" byla pěkná, dobře udržovaná farma shezkým, starým obytným stavením, za kterým stálaotevřená nová holandská stodola. Kate zajela na dvůr azastavila. Prošli jsme brankou do malé zahrádky předdomem. Nedělní odpoledne nebylo moc vhodné knávštěvě farmy, protože to je za celý týden jediná doba,kdy si farmář může během dne trochu zdřímnout, alenedalo se nic dělat.Zazvonili jsme a po chvíli čekání se dveře otevřely. Vyšelmladý, pohledný člověk, v ruce držel noviny a tázavě sena nás díval."Mohl bych, prosím, mluvit s panem Lawsonem?" zeptaljsem se."To jsem já," řekl a zívl."Tohle je vaše farma?""Ano. Co pro vás můžu udělat?"Řekl jsem, že jsem slyšel, že pronajímá dopravní box prokoně."Je to ale starý krám a taky jde o to, na kdy hopotřebujete," řekl."Mohli bychom se na ten box podívat?" zeptal jsem se."Ale jo, chvilku počkejte."Zmizel v domě. Slyšeli jsme, jak na někoho volá. Zachvíli se vrátil."Tak pojďte se mnou." Šel napřed. Box stál venku,chráněný jen stohem sena. Poznávací značka APX 708.Byl to můj starý známý.Přiznal jsem se Lawsonovi, že si vlastně box nechcipronajmout, že jen potřebuji vědět, kdo ho měl před osmidny. Když jsem viděl, že se mu to vyptávání vůbec nelíbí aže nás asi co nevidět vyhodí, pověděl jsem mu, proč tochci vědět."To nemohl být můj box," řekl bez zaváhání."Jenže to byl on.""Před osmi dny jsem ho nikomu nepůjčoval. Stál tady.""Byl v Maidenheadu," trval jsem na svém.Chvíli se na mne díval. Pak řekl: "A víte, možná mátepravdu, třeba si ho někdo půjčil a já o tom nevěděl. Byljsem s celou rodinou od pátku do neděle v Londýně.""Kolik lidí vědělo, že budete pryč?" Zasmál se."Řekl bych, že tak asi dvanáct miliónů. Minulý pátek jsmevšichni vystupovali v televizním kvízu, moje žena, já,starší syn a dcera. Mladší syn nesměl, protože je muteprve deset, byl z toho celý nešťastný. No a žena vtelevizi říkala, že jdeme všichni v sobotu do zoologickézahrady a v neděli na prohlídku Londýna a že se vrátímedomů až v pondělí."Vzdychl jsem. "A jak dlouho předtím jste věděl, že v tomkvízu budete vystupovat?""Čtrnáct dní. Bylo to ve všech místních novinách. Až měto mrzelo, že o tom tolik psali, nepotřeboval každývandrák v okolí vědět, že tu nikdo nebude. Pravda, mámtu několik svých lidí, ale to není ono.""Nemohl byste se jich zeptat, třeba viděli, že si někdobox půjčuje?""To bych nakonec mohl, je pomalu čas na dojení, takžese tu co nevidět ukážou. Ale pořád si myslím, že jste simusel to číslo splést.""Nemáte náhodou středně velkého, klapouchého,kaštanového plnokrevníka s bílou hvězdou na čele a sprokvetlým ocasem?" zeptal jsem se.65

His scepticism vanished abruptly. "Yes, I have," he said."He's in the stable over there.""Surely your men would have missed him when theywent to give him his evening feed?" I said."My brother… he lives a mile away… borrows him wheneverhe wants. The men would just assume he'd got him.I'll ask the cowmen.""Will you ask them at the same time if they found anecktie in the box?" I said. "I lost one there, and I'mrather attached to it. I'd give ten bob to have it back.""I'll ask them," said Lawson. "Come into the house whileyou wait."He took us through the back door, along a stone-flaggedhall into a comfortably battered sitting-room, and left us.The voices of his wife and children and the clatter of teacupscould be heard in the distance. A half-finished jigsawpuzzle was scattered on a table, some toy railway linessnaked round the floor.At length Lawson came back."I'm very sorry," he said, "the cowmen thought mybrother had the horse and none of them noticed the boxhad gone. They said they didn't find your tie, either.They're as blind as bats unless it's something of theirsthat's missing."I thanked him all the same for his trouble, and he askedme to let him know, if I found out, who had taken his box.Kate and I drove off towards the sea.She said, "Not a very productive bit of sleuthing, do youthink? Anyone in the world could have borrowed thehorse-box.""It must have been someone who knew it was there," Ipointed out. "I expect it was because it was so availablethat they got the idea of using it at all. If they hadn'tknown it would be easy to borrow, they'd have deliveredtheir message some other way. I dare say one of thosecowmen knows more than he's telling. Probably took aquiet tenner to turn a blind eye, and threw in the horsefor local colour. Naturally he wouldn't confess it in a hurryto Lawson this afternoon.""Well, never mind," said Kate lightheartedly. "Perhaps it'sjust as well Farmer Lawson had nothing to do with it. Itwould have been rather shattering if he had turned out tobe the head of the gang. You would probably have beenbopped behind the ear with a gun butt and dumped in abag of cement out at sea and I would have been tied upon the railway lines in the path of oncoming diesels."I laughed."If I'd thought he could have possibly been the leader ofthe gang I wouldn't have taken you there."She glanced at me."You be careful," she said, "or you'll grow into a cossetingold dear like Uncle George. He's never let Aunt Debwithin arm's length of discomfort, let alone danger. I thinkthat's why she's so out of touch with modern life.""You don't think danger should be avoided, then?" Iasked."Of course not. I mean, if there's something you've gotto do, then to hell with the danger."She gave an airy wave with her right hand to illustratethis carefree point of view, and a car's horn sounded vigorouslyjust behind us. A man swept past glaring at Katefor her unintentional signal. She laughed.She swung the car down to the sea in Worthing, anddrove eastwards along the coast road. The smell of saltand seaweed was strong and refreshing. We passed theacres of new bungalows outside Worthing, the docks andthe power stations of Shoreham, Southwick, and Portslade,the sedate fa‡ades of Hove, and came at length tothe long promenade at Brighton. Kate turned deftly into asquare in the town, and stopped the car.Rázem se přestal tvářit nedůvěřivě. "To tedy mám," řekl,"je tamhle ve stáji."Šli jsme se na koně podívat. Byl to ten, kterého Bertvodil kolem boxu."Vaši chlapi by si ale museli všimnout, že není ve stáji,když šli s krmením, ne?""To ne, bratr… bydlí tady kousek… si ho často bere. Tochlapi jistě mysleli, že je u něj. Zeptám se jich na to.""A mohl byste se jich taky zeptat, jestli nenašli v boxumou kravatu. Měl jsem ji rád a někde jsem ji tam ztratil.Dal bych deset šilinků tomu, kdo ji našel.""To se zeptám, pojďte ale zatím do stavení, než sevrátím."Zavedl nás zadním vchodem, dlážděnou chodbou dopříjemně zabydleného, míně omšelého obývacího pokoje,kde nás opustil. Odněkud zaznívaly hlasy jeho ženy a dětía ozýval se cinkot nádobí. Na stole byla napůl rozloženástavebnice a na podlaze dětská železnice.Za chvíli se Lawson vrátil."Tak je mi líto, ale chlapi mysleli, že koně má bratr anikdo z nich si nevšiml, jestli tu je ten box. Tu vašikravatu prý taky nenašli. Když někdo něco neukradne jim,tak jsou slepí a hluší jako poleno."Poděkoval jsem mu za ochotu a slíbil, že mu dám vědět,když se dozvím, kdo si box vypůjčil.Odjeli jsme s Kate na pobřeží."Tahle detektivní akce nám moc nevynesla, viďte? Tendopravní box si mohl vypůjčit kdokoli.""Ba ne, to musel být někdo, kdo o něm věděl," namítljsem. "Právě proto, že byl tak snadno k mání, tak to celétakhle vymysleli. Jinak by byli přišli na jiný plán, jak midomluvit. Řekl bych, že některý z těch čeledínů určitěněco ví, možná, že dostal pár liber za to, když budehluchý a slepý a toho koně jim půjčil, aby to celé vypadalověrohodně. Dá rozum, že se dnes odpoledne neutíkalLawsonovi přiznat.""Ale co, to nevadí," řekla Kate, "mě by skoro mrzelo,kdyby se z Lawsona vyklubal náčelník bandy. Kromě tohoby vás v tom případě byl asi omráčil pažbou pistole a hodilv pytli s cementem do moře. Mě by byl spoutal a položilna koleje před rychlík."Zasmál jsem se."Kdybych byl připouštěl možnost, že je Lawson náčelníkbandy, nebyl bych vás k němu bral."Podívala se na mne."Dejte si pozor, abyste nezačal být jako drahoušekstaroušek strýc George. Tetu Deboru odjakživa hýčká aochraňuje od všeho nepohodlí a nebezpečí.""Vy si tedy myslíte, že se člověk nemá vyhýbatnebezpečí?""Jistěže ne. Totiž, když víte, že něco musíte udělat, tak jenejlepší se na nebezpečí vykašlat."Mávla vzletně rukou, aby dokreslila svůj velkorysý názor.Za námi se ozvalo vzteklé houkání. Řidič vozu, který náspředjížděl, vrhal na Kate zuřivé pohledy. Dal jsem se dosmíchu.Kate vjela ve Worthingu na pobřežní silnici a pustila sepodle moře na východ. Ucítili jsme silnou, osvěžující vůnisoli a tlejících mořských řas. Jeli jsme kolem dlouhé řadynových bungalovů na okraji Worthingu, kolem doků aelektrárny v Shorehamu, projeli jsme Southwickem,Portsladem, minuli jsme důstojné měšťanské domy vHowe a konečně jsme vjeli na promenádu v Brightonu.Kate bravurně zabočila na malé náměstí a zastavila.66

"Let's go down by the sea," she said. "I love it."We walked across the road down some steps, and staggeredacross the bank of shingle on to the sand. Kate tookher shoes off and poured out a stream of little stones. Thesun shone warmly and the tide was out. We walked slowlyalong the beach for about a mile, jumping over thebreakwaters, and then turned and went back. It was aheavenly afternoon.As we strolled hand in hand up the road towards Kate'scar, I saw for the first time that she had parked it only ahundred yards from the Pavilion Plaza Hotel, where I haddriven Clifford Tudor from Plumpton ten days earlier.And talk of the devil, I thought. There he was. The bigman was standing on the steps of the hotel, talking to theuniformed doorman. Even at a distance there was no mistakingthat size, that dark skin, that important carriage ofthe head. I watched him idly.Just before we arrived at Kate's car a taxi came up frombehind us, passed us, and drew up outside the PavilionPlaza. It was a black taxi with a yellow shield on the door,and this time it was close enough for me to read thename: Marconicars. I looked quickly at the driver and sawhis profile as he went past. He had a large nose and areceding chin, and I had never seen him before.Clifford Tudor said a few last words to the doorman,strode across the pavement, and got straight into the taxiwithout pausing to tell the driver where he wanted to go.The taxi drove off without delay."What are you staring at?" said Kate, as we stood besideher car."Nothing much," I said. "I'll tell you about it if you'd likesome tea in the Pavilion Plaza Hotel.""That's a dull dump," she said. "Aunt Deb approves of it.""More sleuthing," I said."All right, then. Got your magnifying glass and bloodhoundhandy?"We went into the hotel. Kate said she would go and tidyher hair. While she was gone I asked the young girl in thereception desk if she knew where I could find Clifford Tudor.She fluttered her eyelashes at me and I grinned encouraginglyback."You've just missed him, I'm afraid," she said. "He's goneback to his flat.""Does he come here often?" I asked.She looked at me in surprise."I thought you knew. He's on the board of governors.One of the chief shareholders. In fact," she added withremarkable frankness, "he very nearly owns this place andhas more say in running it than the manager."It was clear from her voice and manner that she thoroughlyapproved of Mr Tudor."Has he got a car?" I asked.This was a very odd question, but she prattled on withouthesitation."Yes, he's got a lovely big car with a long bonnet and lotsof chromium. Real classy. But he doesn't use it, of course.Mostly it's taxis for him. Why. just this minute I rang forone of those radio cabs for him. Real useful, they are. Youjust ring their office and they radio a message to the taxithat's nearest here and in no time at all it's pulling upoutside. All the guests use them…""Mavis!"The talkative girl stopped dead and looked round guiltily.A severe girl in her late twenties had come into the receptiondesk."Thank you for relieving me, Mavis. You may go now,"she said.Mavis gave me a flirting smile and disappeared."Now, sir, can I help you?"She was polite enough, but not the type to gossip abouther employers."Strašně ráda bych se prošla po pobřeží," řekla.Přešli jsme silnici, dali se dolů po schodech a překlopýtalipřes kamenitý břeh na písčitou pláž. Kate si zula boty avysypala z nich kamínky. Byl odliv. Slunce hřálo. Šli jsmezvolna asi míli podél pobřeží, přeskakovali jsme vlnolamya pak jsme se obrátili zpátky. Bylo to krásné odpoledne.Když jsme šli ruku v ruce k vozu, uvědomil jsem sinajednou, že jsme zaparkovali jen sto yardů od hoteluPavillion Plaza, kam jsem před deseti dny vezl CliffordaTudora.A vtom jsem ho uviděl. Já o vlku… Stál na schodech předvchodem a hovořil s uniformovaným vrátným. I na tuvzdálenost nebylo možno si zmýlit jeho obrovitou postavu,tmavou pleť vzpřímené držení těla. Zadíval jsem se naněho.Než jsme došli k vozu, předjel nás taxík a zastavil předhotelem. Byl to černý sedan se žlutým štítem na dveřích amně se tentokrát podařilo přečíst nápis na štítě:Marconitaxi. Rychle jsem si prohlédl řidiče, když kolemmne projížděl. Měl veliký, výrazný nos a ustupující bradu.V životě jsem ho předtím neviděl.Clifford Tudor domluvil s vrátným, přešel chodník a bezeslova nastoupil do taxíku, který se ihned rozjel."Na co se tak upřeně díváte?" zeptala se Kate."Ale na nic," řekl jsem, "když se mnou půjdete do hoteluna čaj, tak vám řeknu, o co jde.""Je to ale strašně nudný podnik, tetě Deboře se tam líbí.""Jde o další detektivní akci," řekl jsem."V tom případě jdeme. Máte připravenou lupu apolicejního psa?"Vešli jsme do hotelu. Kate se šla učesat a já jsem semezitím šel zeptat slečny v recepci, jestli neví, kde bychnašel pana Clifforda Tudora. Slečna na mne koketnězamrkala a já se na ni povzbudivě usmál."Zrovna jste ho minul," řekla, "právě odjel domů.""Chodí sem často?" zeptal jsem se.Překvapeně se na mne podívala."Ale vždyť je přece ve správní radě, myslela jsem si, žeto víte. Je to jeden z hlavních akcionářů. Tenhle podnikmu vlastně skoro patří," dodala s překvapující sdílností, "ajeho slovo tady platí víc, než slovo ředitele."Bylo mi jasné, že pan Clifford Tudor této mladé dáměvelmi imponuje."Má vůz?"Vůbec ji nezarazilo, že se takhle vyptávám a veselešvitořila dál."Ano, má krásný veliký vůz, dlouhý jako křižník, saméchromování, úplná nádhera. Ovšem jezdí s ním jen zřídka,většinou si bere taxík. Zrovna před chvílí jsem muobjednávala jeden ten taxík s rádiem. To vám je ohromněvýhodné. Zavoláte jejich kancelář a oni se spojí s vozem,který je v okolí. Všichni naši hosté těch taxíků používají…""Mavis!"Výřečná dívka zmlkla a zatvářila se provinile. Do recepcevešla přísná, důstojná, asi třicetiletá mladá dáma."Děkuji vám, že jste tu za mě počkala. Už můžete jít."Mavis se na mne ještě jednou usmála a zmizela.Recepční se obrátila ke mně. "Čím vám mohu posloužit,pane?"Hovořila zdvořile, ale bylo mi jasné, že tahle slečna osvých nadřízených klevetit nebude.67

"Er… can we have afternoon tea here?" I asked.She glanced at the clock."It's a little late for tea, but go along into the lounge andthe waiter will attend to you."Kate eyed the resulting fishpaste sandwiches with disfavour."This is one of the hazards of detecting, I suppose," shesaid, taking a tentative bite. "What did you find out aboutwhat?"I said I was not altogether sure, but that I was interestedin anything that had even the remotest connexion withthe yellow shield taxis or with Bill Davidson, and CliffordTudor was connected in the most commonplace way withboth."Nothing in it, I shouldn't think," said Kate, finishing thesandwich but refusing another.I sighed. "I don't think so, either," I said."What next, then?""If I could find out who owns the yellow shield taxis…""Let's ring them up and ask," said Kate, standing up.She led the way to the telephone and looked up thenumber in the directory."I'll do it," she said. "I'll say I have a complaint to makeand I want to write directly to the owners about it."She got through to the taxi office and gave a tremendousperformance, demanding the names and addresses of theowners, managers and the company's solicitors. Finally,she put down the receiver and looked at me disgustedly."They wouldn't tell me a single thing," she said. "He wasa really patient man, I must say. He didn't get ruffledwhen I was really quite rude to him. But all he would saywas, Please write to us with the details of your complaintand we will look into it fully. He said it was not the company'spolicy to disclose the names of its owners and hehad no authority to do it. He wouldn't budge an inch.""Never mind. It was a darned good try. I didn't reallythink they would tell you. But it gives me an idea…"I rang up the Maidenhead police station and asked forInspector Lodge. He was off duty, I was told. Would I careto leave a message? I would.I said, "This is Alan York speaking. Will you please askInspector Lodge if he can find out who owns or controlsthe Marconicar radio taxi cabs in Brighton? He will knowwhat it is about."The voice in Maidenhead said he would give InspectorLodge the message in the morning, but could not undertaketo confirm that Inspector Lodge would institute therequested enquiries. Nice official jargon. I thanked himand rang off.Kate was standing close to me in the telephone box. Shewas wearing a delicate flowery scent, so faint that it waslittle more than a quiver in the air. I kissed her, gently.Her lips were soft and dry and sweet. She put her handson my shoulders, and looked into my eyes, and smiled. Ikissed her again.A man opened the door of the telephone box. He laughedwhen he saw us."I'm so sorry… I want to telephone…"We stepped out of the box in confusion.I looked at my watch. It was nearly half-past six."What time does Aunt Deb expect us back?" I asked."Dinner is at eight. We've got until then," said Kate."Let's walk through the Lanes and look at the antiqueshops."We went slowly down the back pathways of Brighton,pausing before each brightly lit window to admire the contents.And stopping, too, in one or two corners in thegrowing dusk, to continue where we had left off in thetelephone box. Kate's kisses were sweet and virginal. Shewas unpractised in love, and though her body trembled"Já… mohli bychom zde dostat čaj?"Podívala se na hodiny."Na čaj je trochu pozdě, ale půjdeteli do haly, číšník vásobslouží."Kate si prohlížela chlebíčky s rybí paštikou, kterými násobdařili, s dost velkým odporem."Nedá se nic dělat, tohle jsou zřejmě stinné stránkydetektivní činnosti," poznamenala. "Co jste vlastně zjistil ao čem?"Řekl jsem jí, že mi to samotnému není příliš jasné, ale žemě prostě zajímá všechno, co má nějakou spojitost sMarconitaxíky a s Billem Davidsonem. Od Clifforda Tudoravedla nit k obojímu."Řekla bych, že se z toho asi nic nevyklube,"poznamenala Kate. Dojedla chlebíček, ale další si užnevzala.Povzdechl jsem si. "Také mám ten dojem.""Tak co teď?""Kdybych se jen mohl dozvědět, komu ty taxíky patří…""Tak tam pojďme zavolat a zeptáme se," Kate se zdvihla.Šli jsme k telefonní budce a našli jsme číslo taxíkářskéspolečnosti v seznamu."Já to zařídím," řekla, "zavolám, že mám stížnost a žechci vědět jméno majitele, protože mu chci napsat."Spojila se s kanceláří společnosti a předvedla krásnývýstup. Chtěla vědět jména a adresy majitele podniku,ředitele i podnikového právníka."Neřekli mi vůbec nic. Musím ale říct, že ten člověk, skterým jsem hovořila, byl dost trpělivý. Vůbec senenamíchl, přestože jsem byla tak protivná. Pořád jenomopakoval, abych jim napsala podrobně svoji stížnost a žeto prošetří. Řekl, že podle instrukcí nemá právovyzrazovat jméno majitele. Nemohla jsem s ním hnout.""Nic si z toho nedělejte, dělala jste, co jste mohla. Jástejně neočekával, že vám to řeknou. Ale teď měnapadá…"Zavolal jsem na policejní stanici v Maidenheadu a chtěljsem mluvit s inspektorem Lodgem. Řekli mi, že není veslužbě a jestli mu prý nechci nechat vzkaz."Tady je Alan York," řekl jsem. "Mohl byste, prosím,inspektorovi vyřídit, jestli by nemohl zjistit, komu patříspolečnost Marconitaxi v Brightonu? On už bude vědět, oco běží."Hlas z Maidenheadu řekl, že zprávu inspektorovi ránopředá, ale že se nemůže podejmout toho, aby mi zaručil,že inspektor projedná vyžadovaný dotaz. Krásný oficiálníjazyk! Poděkoval jsem a položil sluchátko.Kate stála v budce těsně vedle mne. Cítil jsem jejíparfém, tak jemný, že sotva rozechvíval vzduch. Tiše jsemji políbil. Rty měla hebké a měkké. Položila mi ruce naramena, podívala se mi do očí a usmála se. Znovu jsem jipolíbil.Nějaký člověk otevřel dveře budky a dal se do smíchu,když nás uviděl."Prosím vás, promiňte… já si chtěl jen zatelefonovat…"Rozpačitě jsme vyšli.Podíval jsem se na hodinky, bylo skoro půl sedmé."Večeře je v osm, a do té doby musíme být doma.Pojďme se projít do starého města a můžeme si prohlížetvýklady starožitnictví."Procházeli jsme pomalu úzkými uličkami staréhoBrightonu a nahlíželi do osvětlených výkladních skříní. Užse šeřilo a my jsme se několikrát zastavili v tmavýchzákoutích a pokračovali jsme v činnosti, kterou jsmezapočali v té telefonní budce. Katiny polibky byly sladké apanenské. V lásce nebyla zkušená. Když jsem ji držel v68

once or twice in my arms, there was no passion, no hungerin her response.At the end of one of the Lanes, while we were discussingwhether to go any further, some lights were suddenlyswitched on behind us. We turned round. The licensee ofThe Blue Duck was opening his doors for the evening. Itlooked a cosy place."How about a snifter before we go back?" I suggested."Lovely," said Kate.And in this casual inconsequential way we made the mostdecisive move in our afternoon's sleuthing.We went into The Blue Duck.náručí, trochu se chvěla, ale nebyla v ní touha ani vášeň.Došli jsme na konec jedné uličky a zrovna se dohadovali,mámeli jít ještě dál, nebo mámeli se vrátit, když se zanámi náhle rozsvítilo nějaké světlo. Otočili jsme se.Hostinský U modré kachny právě otevíral dveře podniku.Uvnitř to vypadalo lákavě a útulně."Co kdybychom si dali skleničku, než pojedeme domů?"navrhl jsem."Výborně," řekla Kate.A tak jsme mimoděk udělali nejrozhodnější krok v našídetektivní akci.Vešli jsme do hospody U modré kachny.CHAPTER NINE 9The bar was covered with a big sheet of gleaming copper.The beer handles shone. The glasses sparkled. It wasa clean, friendly little room with warm lighting and originaloils of fishing villages round the walls.Kate and I leaned on the bar and discussed sherries withthe innkeeper. He was a military-looking man of aboutfifty with a bristly moustache waxed at the ends. I put himdown as a retired sergeant-major. But he knew his stuff,and the sherry he recommended to us was excellent. Wewere his first customers, and we stood chatting to him. Hehad the friendly manner of all good innkeepers, but underlyingthis I saw a definite wariness. It was like the nostrilcocked for danger in a springbok, uneasy, even whenall appeared safe. But I didn't pay much attention, for histroubles, I thought erroneously, had nothing to do withme.Another man and a girl came in, and Kate and I turned totake our drinks over to one of the small scattered tables.As we did so she stumbled, knocked her glass against theedge of the bar and broke it. A jagged edge cut her hand,and it began to bleed freely.The innkeeper called his wife, a thin, small woman withbleached hair. She saw the blood welling out of Kate'shand, and exclaimed with concern, "Come and put it underthe cold tap. That'll stop the bleeding. Mind you don'tget it on your nice coat."She opened a hatch in the bar to let us through, and ledus into her kitchen, which was as spotless as the bar. Ona table at one side were slices of bread, butter, cookedmeats, and chopped salads. We had interrupted the innkeeper'swife in making sandwiches for the evening's customers.She went across to the sink, turned on the tap,and beckoned to Kate to put her hand in the running water.I stood just inside the kitchen door looking round me."I'm so sorry to be giving you all this trouble," said Kate,as the blood dripped into the sink. "It really isn't a verybad cut. There just seems to be an awful lot of gore comingout of it.""It's no trouble at all, dear," said the innkeeper's wife."I'll find you a bandage."She opened a dresser drawer to look for one, giving Katea reassuring smile.I started to walk over from the doorway to take a closerlook at the damage. Instantly there was a deadly menacingsnarl, and a black Alsatian dog emerged from a boxbeside the refrigerator. His yellow eyes were fixed on me,his mouth was slightly open with the top lip drawn back,and the razor-sharp teeth were parted. There was a collarround his neck, but he was not chained up. Another snarlrumbled deep in his throat.I stood stock still in the centre of the kitchen.The innkeeper's wife took a heavy stick from beside thedresser and went over to the dog. She seemed flustered."Lie down, Prince. Lie down." She pointed with the stickto the box.The dog, after a second's hesitation, stepped back into itBarový pult byl pobitý blyštivým měděným plechem, pípyse leskly, sklenice se třpytily. Byla to čisťounká, přívětivá,útulně osvětlená místnost, na zdech visely hezké originályrybářských vesniček.Opřeli jsme se s Kate o barový pult a radili se shostinským o tom, jaké šery si máme dát. Hostinský bylasi padesátiletý, rozhodného, vojenského vzezření, mělhuňatý knír, na koncích navoskovaný a vypadal na vojákave výslužbě. V pohostinství se ale vyznal a vybral námvýborné šery. Byli jsme zatím jeho první a jediní hosté atak jsme se s ním dali do řeči. Byl příjemný a přátelský,jak má správný hostinský být, ale zdálo se mi, jako by bylustavičně ve střehu, jako lesní zvěř, která čeká nebezpečí,i když je všude klid. Říkal jsem si, že má asi nějakéstarosti, po kterých mi nic není. V tom jsem se ale mýlil.Vešli další hosté, nějaký muž s dívkou a my jsme se sKate chystali, že se odstěhujeme k jednomu ze stolků.Když jsme šli od baru, Kate zakopla a rozbila skleničku ohranu stolu. Střepina skla ji řízla do ruky. Rána začalasilně krvácet.Hostinský rychle zavolal svou paní, štíhlou, drobnousvětlovlasou ženu. Když viděla, jak Kate krvácí, byla plnáúčasti. "Honem, slečno, musíte strčit ruku pod studenouvodu, krev se vám zastaví. Pozor, ať si neumažete tenpěkný kabát."Hostinská otevřela katr u baru a zavedla nás do kuchyně,která byla stejně čisťounká jako výčep. Na stole bylahromada nakrájených chlebů, plátky masa a různé saláty.Paní zrovna chystala na večer obložené chlebíčky prozákazníky. Přešla k dřezu, roztočila kohoutek se studenouvodou a pokynula Kate, aby vstrčila poraněnou ruku podproud studené vody. Já jsem stál ve dveřích kuchyně arozhlížel se."Moc mě mrzí, že vás takhle obtěžuji," omlouvala seKate. Krev ukapávala do dřezu. "Já se opravdu mocneřízla, to jenom tak vypadá.""Ale vůbec mě neobtěžujete, moje milá. Počkejte,podívám se, jestli tu nemám nějaký obvaz."Hostinská otevřela zásuvku u prádelníku, kde mělalékárničku a povzbudivě se na Kate usmála.Vykročil jsem ode dveří, abych se podíval zblízka, jakvlastně to poranění vypadá. V tom okamžiku se ale ozvalonebezpečné, výhrůžné zavrčení a z rohu za lednicí sevynořila obrovská černá doga. Upřeně se na mne dívalažhnoucíma žlutavýma očima, měla pootevřenou tlamu,čenich nakrčený, ostré zuby vyceněné. Měla obojek, alenebyla uvázaná. Znovu výstražně zavrčela.Stál jsem uprostřed kuchyně jako socha.Hostinská vzala do ruky těžkou hůl, která stála opřená oprádelník. Vypadala rozrušeně."Lehni, Princi, na místo!" ukazovala holí do rohu, kde mělpes pelech.Pes chvíli váhal, pak zalezl do kouta a sedl si na pelech.69

and sat erect, still looking at me with the utmost hostility.I didn't move."I'm very sorry, sir. He doesn't like strange men. He's avery good guard dog, you see. He won't hurt you now, notwhile I'm here."And she laid the stick on the dresser, and went over toKate with cotton wool, disinfectant, and a bandage.I took a step towards Kate. Muscles rippled along thedog's back, but he stayed in his box. I finished the journeyto the sink. The bleeding had almost stopped, and, asKate said, it was not a bad cut. The innkeeper's wifedabbed it with cotton wool soaked in disinfectant, dried it,and wound on a length of white gauze bandage.I leaned against the draining board, looking at the dogand the heavy stick, and remembering the underlyingedginess of the innkeeper. They added up to just onething.Protection.Protection against what? Protection against Protection,said my brain, dutifully, in a refrain. Someone had beentrying the Protection racket on mine host. Pay up or wesmash up your pub… or you… or your wife. But this particularinnkeeper, whether or not I was right about hissergeant-major past, looked tough enough to defy thatsort of bullying. The collectors of Protection had been met,or were to be met, by an authentically lethal Alsatian.They were likely to need protection themselves.The innkeeper put his head round the door."All right?" he said."It's fine, thank you very much," said Kate."I've been admiring your dog," I said.The innkeeper took a step into the room. Prince turnedhis head away from me for the first time and looked at hismaster."He's a fine fellow," he agreed.Suddenly out of nowhere there floated into my mind apeach of an idea. There could not, after all, be too manygangs in Brighton, and I had wondered several times whya taxi line should employ thugs and fight pitched battles.So I said, with a regrettable lack of caution, "Marconicars."The innkeeper's professionally friendly smile vanished,and he suddenly looked at me with appalling, vivid hate.He picked the heavy stick off the dresser and raised it tohit me. The dog was out of his box in one fluid stride,crouching ready to spring, with his ears flat and his teethbared. I had struck oil with a vengeance.Kate came to the rescue. She stepped to my side andsaid, without the slightest trace of alarm, "For heaven'ssake don't hit him too hard because Aunt Deb is expectingus for roast lamb and the odd potato within half an houror so and she is very strict about us being back on thedot."This surprising drivel made the innkeeper hesitate longenough for me to say: "I don't belong to Marconicars. I'magainst them. Do be a good chap and put that stick down,and tell Prince his fangs are not required."The innkeeper lowered the stick, but he left Prince wherehe was, on guard four feet in front of me.Kate said to me, "Whatever have we walked into?"The bandage was trailing from her hand, and the bloodwas beginning to ooze through. She wound up the rest ofthe bandage unconcernedly and tucked in the end."Protection, I think?" I said to the innkeeper. "It was justa wild guess, about the taxis. I'd worked out why youneed such an effective guard dog, and I've been thinkingabout taxi-drivers for days. The two things just clicked,that's all.""Some of the Marconicar taxi-drivers beat him up a bit aweek ago," said Kate conversationally to the innkeeper'swife. "So you can't expect him to be quite sane on thesubject."Stále se na mne díval velice nepřátelsky. Ani jsem senepohnul."Nezlobte se, pane, on nemá rád cizí lidi, je to skutečněvýborný hlídač. Dokud tady jsem, tak vám ale určitě nicneudělá."Opřela hůl o prádelník, vzala dezinfekční tinkturu, vatu aobinadlo a šla ošetřit Kate.Opatrně jsem se k nim přibližoval. Psovi se napjaly svalyna hřbetě, ale z místa se nepohnul. Došel jsem až kedřezu. Kate měla pravdu, krvácení už skoro ustalo aukázalo se, že rána je jen povrchní. Hostinská zraněnívyčistila vatou namočenou v tinktuře, osušila a zavázalaobinadlem.Opřel jsem se o dřez, zadíval se na psa a na těžkou hůl,vzpomněl si na nervozitu hostinského a najednou jsemvěděl, o co asi jde.Ochrana.Ochrana proti čemu? Mozek mi poslušně napověděl:ochrana proti "ochraně". Někdo nabídl hostinskému"ochranu" a snažil se ho vydírat. Zaplatíš, nebo tiroztřískáme hospodu, nebo tebe… nebo tvou ženu. Jenžetenhle hostinský, ať už to byl bývalý voják nebo ne,nevypadal na to, že by se nechal tak snadno zastrašit. Navýběrčí ochrany tu teď čekala nebezpečná, vražednádoga. Až přijdou, budou sami potřebovat ochranu.Hostinský vstrčil hlavu do dveří."Je všechno v pořádku?" zeptal se."Ano, všechno je v pořádku," řekla Kate, "moc děkuji.""Obdivoval jsem vašeho psa," řekl jsem.Hostinský vešel do kuchyně. Princ se konečně ode mneodvrátil a zadíval se na svého pána."Je to dobrý pes."Najednou mě něco napadlo. Za prvé… v Brightonu těžkobude víc než jedna zločinecká banda… za druhé, užněkolikrát jsem uvažoval o tom, proč zaměstnávátaxislužba rváče a řemeslné násilníky. Bez velkéhouvažování jsem řekl: "Marconitaxi."Z tváře hostinského okamžitě zmizel přátelský úsměv avystřídal ho výraz planoucí, smrtelné zášti. Zdvihl hůl arozpřáhl se. Pes se vymrštil z rohu jako ocelová pružina abyl připravený ke skoku, uši sklopené nazad, zubyvyceněné. Trefil jsem do černého.Na pomoc mi přišla Kate. Nepropadla panice, postavila sevedle mě a začala rychle drmolit: "Prosím vás, moc honebijte, teta Debora nás čeká k večeři, máme jehněčípečeni, za půl hodiny máme být doma a teta by se strašnězlobila, kdybychom se zdrželi."Tohle nesmyslné žvatlání kupodivu zapůsobilo. Hostinskýse zarazil a já měl čas dopovědět: "Nepatřím ke ganguMarconitaxi, naopak, jdu proti nim. Prosím, odložte hůl ařekněte Princovi, že ho zatím nebudete potřebovat."Hostinský odložil hůl, ale psa neodvolal, nechal ho stát vestřehu čtyři stopy přede mnou."Do čeho jsme se to dostali?" vzdychla Kate.Obvaz jí začal zvolna prosakovat krví a volný konec táhlaza sebou po zemi. Obtočila si obinadlo nedbale kolem rukya konec zastrčila.Obrátil jsem se k hostinskému: "Ochranáři, viďte? S těmitaxíky, to jsem střílel naslepo. Myslím naMarconitaxislužbu už celé dny, a když jsem tu teď viděltoho cvičeného hlídacího psa, tak jsem si to spojil jedno kdruhému…""Před týdnem ho několik těch taxíkářů důkladně zbilo,"řekla hostinská, "tak se nedivte, že vidí rudě, když si naně vzpomene."70

The innkeeper gave us both a long look. Then he went tohis dog and put his hand round its neck and fondled itunder its chin. The wicked yellow eyes closed, the lipsrelaxed over the sharp teeth, and the dog leaned againsthis master's leg in devotion. The innkeeper patted itsrump, and sent it back to its box."A good dog, Prince," he said, with a touch of irony. "Wellnow, we can't leave the bar unattended. Sue, dear, willyou look after the customers while I talk to these youngpeople?"Hostinský se na nás oba dlouze zadíval. Pak šel, vzal psakolem krku, podrbal ho za ušima, pes přivřel oči, natáhlhlavu a oddaně se opřel o nohu svého pána. Ten hopoplácal po zádech a poslal na místo."Jsi hodný pes, Princi," usmál se. "Tak, ale nemůžemenechat lokál bez obsluhy. Zuzanko, buď tak hodná a jdi sepostarat o zákazníky, já tady mezitím promluvím s těmimladými lidmi.""There's the sandwiches not made yet," protested Sue. "Vždyť ještě nemám udělané chlebíčky," namítla"I'll do them," said Kate, cheerfully. "And let's hope Idon't bleed into them too much."She picked up a knife and began to butter the slices ofbread. The innkeeper and his wife looked less able to dealwith Kate than with the taxi-drivers: but after hesitating amoment, the wife went out to the bar."Now, sir," said the innkeeper.I outlined for him the story of Bill's death and my closecontact with the taxi-drivers in the horse-box. I said, "If Ican find out who's at the back of Marconicars, I'll probablyhave the man who arranged Major Davidson's accident.""Yes, I see that," he said. "I hope you have more luckthan I've had. Trying to find out who owns Marconicars islike running head on into a brick wall. Dead end. I'll tellyou all I can, though. The more people sniping at them,the sooner they'll be liquidated."He leaned over and picked up two sandwiches. He gaveone to me, and bit into the other."Don't forget to leave room for the roast lamb," saidKate, seeing me eating.She looked at her watch."Oh, dear, we'll be terribly late for dinner and I hate tomake Aunt Deb cross."But she went on placidly with her buttering."I bought The Blue Duck eighteen months ago," said theinnkeeper. "When I got out into civvy street.""Sergeant-major?" I murmured."Regimental," he said, with justifiable pride. "Thomkins,my name is. Well, I bought The Blue Duck with my savingsand my retirement pay, and dead cheap it was too.Too cheap. I should have known there'd be a catch. Wehadn't been here more than three weeks, and taking goodmoney too, when this chap comes in one night and saysas bold as brass that if we didn't pay up like the last landlordit'd be just too bad for us. And he picked up sixglasses off the bar and smashed them. He said he wantedfifty quid a week. Well, I ask you, fifty quid! No wonderthe last landlord wanted to get out. I was told afterwardshe'd been trying to sell the place for months, but all thelocals found out they would be buying trouble and left italone for some muggins like me straight out of the armyand still wet behind the ears to come along and jump inwith my big feet."Innkeeper Thomkins chewed on his sandwich while hethought."Well, then, I told him to eff off. And he came back thenext night with about five others and smashed the placeto bits. They knocked me out with one of my own bottlesand locked my wife in the heads. Then they smashed allthe bottles in the bar and all the glasses, and all thechairs. When I came round I was lying on the floor in themess, and they were standing over me in a ring. Theysaid that was just a taste. If I didn't cough up the fiftyquid a week they'd be back to smash every bottle in thestore-room and all the wine in the cellar. After that, theysaid, it would be my wife."His face was furious, as he relived it."What happened?" I asked."Well, my God, after the Germans and the Japs I wasn'tZuzanka."To přenechte mně," řekla Kate vesele, "doufám, že tonepokazím."Vzala do ruky nůž a začala mazat chleby máslem. Zdálose, že si hostinský i jeho žena umějí líp poradit s těmitaxíkáři než s Kate. Po chvilce váhání odešla paní dolokálu."Tak spusťte," řekl hostinský.Vyprávěl jsem mu o Billově smrti a o dobrodružství stlupou taxíkářů s dopravním boxem. Řekl jsem, že simyslím, že dozvímli se, kdo vede tlupu Marconitaxi,dozvím se současně, kdo zavinil smrt majora Davidsona."Ano, rozumím," řekl. "Jenom doufám, že budete mítvětší štěstí, než jsem měl já. Když se člověk snaží zjistit,komu ta taxislužba patří, je to, jako by tloukl hlavou ozeď. Nic se nedozvíte. To málo, co vím, to vámsamozřejmě řeknu. Čím víc nás po nich půjde, tím dřív senám podaří je zneškodnit."Natáhl se pro dva obložené chleby, jeden podal mně a dodruhého se pustil sám."Nezapomeňte si nechat. trochu místa na tu jehněčípečeni," řekla Kate, když viděla, jak se krmím.Podívala se na hodinky."No nazdar, přijdeme strašně pozdě k večeři a tetaDebora bude zuřit."Klidně ale mazala chleby dál."Koupil jsem Modrou kachnu před osmnácti měsíci,"vyprávěl hostinský, "když jsem šel do civilu.""Sloužil jste jako poddůstojník?""Seržantmajor," řekl hrdě, "jmenuji se Tomkins. Takjsem si tedy za svoje úspory a vojenskou penzi koupilModrou kachnu. Podnik byl laciný. Vlastně moc laciný,mělo mě hned napadnout, že v tom bude nějaký háček.Už jsme tu byli asi tři týdny a měli jsme docela slušnýobrat a pak najednou jeden večer přišel takový chlap,drzý až hrůza, a že prý musíme platit jako bývalý majitel,jinak že budeme litovat. Vzal z baru šest sklenic aroztřískal je. Řekl, že chce padesát liber týdně. No,řekněte, padesát liber! To už jsem se přestal divit, že tobývalý majitel zabalil. Později jsem se dozvěděl, že sepokoušel prodat podnik už několik měsíců, ale nikdo zmístních lidí to nechtěl, věděli, že by si kupovali pěknéstarosti. Čekali, až přijde nezkušený vrták přímo z armádya skočí do toho rovnýma nohama."Hostinský ukusoval chlebíček a uvažoval."No, tehdy jsem toho chlapa vyhodil. Vrátil se druhý denvečer s pěti kumpány a rozmlátili to tady na padrť. Měomráčili lahví z baru, ženu zamkli do spižíny. Rozbilivšechny láhve a sklenice a všechny židle. Když jsem přišelk vědomí, ležel jsem na zemi uprostřed té spouště a tichlapi stáli v kruhu kolem mě a dívali se na mne. Říkali,že to byla jen malá ukázka. Když nezaplatím, příště prýrozbijí všechny láhve ve skladu a ve sklepě a pak prýpřijde na řadu moje žena."Třásl se vzteky, když na to vzpomínal."A co bylo dál?" zeptal jsem se."Řekl jsem si, hergot, když jsem se nelekl nacistů a71

giving in meekly to some little runts at the English seaside.I paid up for a couple of months to give myself a bitof breathing space, but fifty quid takes a bit of finding, ontop of overheads and taxes. It's a good little business,see, but at that rate I wasn't going to be left with muchmore than my pension. It wasn't on.""Did you tell the police?" I asked.A curious look of shame came into Thomkins' face."No," he said hesitantly, "not then I didn't. I didn't knowthen where the men had come from, see, and they'dthreatened God knows what if I went to the police. Anyway,it's not good army tactics to re-engage an enemywho has defeated you once, unless you've got reinforcements.That's when I started to think about a dog. And Idid go to the police later," he finished, a little defensively."Surely the police can close the Marconicar taxi line if it'sbeing used for systematic crime," I said."Well, you'd think so," he said, "but it isn't like that. It's areal taxi service, you know. A big one. Most of the driversare on the up and up and don't even know what's goingon. I told a couple of them once that they were a front forthe protection racket and they refused to believe me. Thecrooked ones look so plausible, see? Just like the others.They drive a taxi up to your door at closing time, say, allinnocent like, and walk in and ask quietly for the money,and as like as not they'll pick up a customer in the puband drive him home for the normal fare as respectable asyou please.""Couldn't you have a policeman in plain clothes sitting atthe bar ready to arrest the taxi driver when he came tocollect the money?" suggested Kate.Japonců, tak se přece neleknu nějakých podvodníčků znaší Anglie. Asi dva měsíce jsem platil, abych získal trochučasu. Ale to víte, padesát liber není maličkost a kdyžčlověk musí platit daň z obratu a běžné daně, tak se máco točit. Tohle je sice dobrý podnik, ale kdyby to šlotakhle dál, tak bych si na stará kolena neušetřil vůbec nic.To prostě nešlo.""Hlásil jste to policii?" zeptal jsem se.Tomkins se zatvářil rozpačitě."No, nejdříve ne," řekl váhavě. "Nevěděl jsem, kdo tychlapy vlastně posílá, a oni vyhrožovali, bůhví co miprovedou, když je udám. V armádě jsme vždycky mělitakovou zásadu, že po větší prohře se člověk nemá dostatdo kontaktu s nepřítelem, dokud nemá pořádnou posilu.Tak jsem začal uvažovat o tom, že si pořídím psa. Napolicii jsem šel až později," dodal omluvně."Ale policie by přece musela zakázat té taxislužběčinnost, když používá vozů a personálu k organizované,systematické zločinecké činnosti.""To si myslíte," řekl, "to ale není tak jednoduché. Ona jeto skutečná taxislužba, je to velký podnik a většina řidičůjsou poctiví chlapi, kteří nemají tušení o tom, co se děje.Mluvil jsem se dvěma šoféry a říkal jsem jim, že dělají zeďochranářům a oni mi prostě nevěřili. A ti darebáci mezinimi vypadají úplně normálně, vůbec to na nichnepoznáte. Pěkně přijedou před podnik než se zavírá,vejdou dovnitř, tváří se úplně nevinně a potichu si řeknouo peníze. A většinou tu ještě posbírají zákazníky a majírito na cestu zpátky. Zákazníka pěkně ve slušnostiodvezou a účtují normální taxu, všechno jak se patří.""A nemohl byste tady mít mezi hosty policistu v civilu,který by tu čekal, aby ty chlapy mohl sbalit, když sipřijdou pro peníze?" namítla Kate.The innkeeper said bitterly, "It wouldn't do no good, "To těžko, slečno," řekl trpce hostinský, "to by mocmiss. It isn't only that they come in on different days, at nepomohlo. Jednak ti chlapi nechodí v pravidelné dny anidifferent times, so that a copper might have to wait a v pravidelnou hodinu, takže by tu takový policista takyfortnight to catch one, but there aren't any grounds for mohl prosedět marně čtrnáct dní, jednak by taky nebylarrest. They've got an IOU with my signature on it for fifty žádný důvod k zatčení. Mají zásobu dlužních úpisů napounds, and if there was any trouble with the police, all padesát liber s mým podpisem, takže kdyby snad mělathey'd have to do would be show it, and they couldn't be zasáhnout policie, ukáží úpis a nikdo na ně nemůže.touched. The police'll help all right if you can give them Policie by ráda pomohla, ale musela by mít něco, čeho bysomething they can use in court, but when it's just one se mohla chytit, musela by mít něco, co by mohla uplatnitman's word against another, they can't do much."u soudu. Když mají ale jenom slovo jednoho člověka protislovu druhého, tak se nedá nic dělat.""A pity you signed the IOU," I sighed. "Škoda, že jste podepsal ty úpisy," vzdychl jsem."I didn't," he said, indignantly, "but it looks like my signature,even to me. I tried to grab it once, but the chapwho showed it to me said it wouldn't matter if I tore it up,they'd soon make out another one. They must have hadmy signature on a letter or something, and copied it. Easyenough to do.""You do pay them, then," I said, rather disappointed."Not on your nellie, I don't," said the innkeeper, hismoustache bristling. "I haven't paid them a sou for a yearor more. Not since I got Prince. He chewed four of themup in a month, and that discouraged them, I can tell you.But they're still around all the time. Sue and I daren't goout much, and we always go together and take Prince withus. I've had burglar alarm bells put on all the doors andwindows and they go off with an awful clatter if anyonetries to break in while we're out or asleep. It's no way tolive, sir. It's getting on Sue's nerves.""What a dismal story," said Kate, licking chutney off herfingers. "Surely you can't go on like that for ever?""Oh, no, miss, we're beating them now. It isn't only us,see, that they got money from. They had a regular round.Ten or eleven pubs like ours… free houses. And a lot oflittle shops, tobacconists, souvenir shops, that sort ofthing, and six or seven little caf‚s. None of the big places.They only pick on businesses run by people who own"Ty jsem samozřejmě nepodepsal," rozhořčil se, "tojenom vypadá jako můj podpis. Chtěl jsem jim to jednousebrat, ale ten chlap, co s tím přišel, říkal, že by mi tonepomohlo, že si snadno můžou opatřit další. Museliněkde získat na nějakém lejstru můj podpis a okopírovaliho. To přece není vůbec obtížné.""Takže jim teď platíte," řekl jsem zklamaně."Ale co vás napadá," bránil se hostinský a kníry se murozčilením ježily. "Už rok jsem jim nezaplatil ani penny, odté doby, co mám Prince. Dva z těch chlapů málem sežral amůžu vám říct, že to je zastrašilo. Jenže člověk o nichstejně pořád ví. My se Zuzanou skoro vůbec nevycházímea když někam jdeme, tak společně a bereme psa s sebou.A na všechny dveře a okna v baráku jsem nechalnamontovat poplašné zařízení. Kdyby sem chtěl někdovlézt, když jsme pryč nebo když spíme, tak to spustíhrozný kravál. Jenže tohle není žádný život, Zuzaně už tojde na nervy.""To je moc šeredná histone," řekla Kate a olizovala siprsty, umazané od salátu. "Takhle to ale přece nemůže jítdo nekonečna.""To jistě nemůže, slečno. Jenže my už pomalu začínámenad těmi chlapy vyhrávat. My totiž nejsme jediní, kohovydírají. Mají celý okruh ,dodavatelů‘. Asi jedenácthospod, potom řadu malých obchodů, jako třebatabáčnictví, obchody s upomínkovými předměty a tak, aasi šest nebo sedm malých kaváren. Na velké podniky si72

them, like us. When I cottoned on to that I went round toevery place I thought they might be putting the screws onand asked the owners straight out if they were payingprotection. It took me weeks, it's such a big area. Theones that were paying were all dead scared, of course,and wouldn't talk, but I knew who they were, just by theway they clammed up. I told them we ought to stop payingand fight. But a lot of them have kids and they wouldn'trisk it, and you can't blame them.""What did you do?" asked Kate, enthralled."I got Prince. A year old, he was then. I'd done a bit ofdog handling in the army, and I trained Prince to be aproper fighter.""You did, indeed," I said, looking at the dog who now laypeacefully in his box with his chin on his paws."I took him round and showed him to some of the othervictims of the protection racket," Thomkins went on, "andtold them that if they'd get dogs too we'd chase off thetaxi-drivers. Some of them didn't realize the taxis weremixed up in it. They were too scared to open their eyes.Anyway, in the end a lot of them did get dogs and Ihelped to train them, but it's difficult, the dog's only got toobey one master, see, and I had to get them to obeysomeone else, not me. Still, they weren't too bad. Not asgood as Prince, of course.""Of course," said Kate.The innkeeper looked at her suspiciously, but she wasdemurely piling sandwiches on to a plate."Go on," I said."In the end I got some of the people with children to joinin too. They bought Alsatians or bull terriers, and we arrangeda system for taking all the kiddies to school by car.Those regular walks to school laid them wide open totrouble, see? I hired a judo expert and his car to do nothingbut ferry the children and their mothers about. We allclub together to pay him. He's expensive, of course, butnothing approaching the protection money.""How splendid," said Kate warmly."We're beating them all right, but it isn't all plain sailingyet. They smashed up the Cockleshell caf‚ a fortnight ago,just round the corner from here. But we've got a systemto deal with that, too, now. Several of us went round tohelp clear up the mess, and we all put something into thehat to pay for new tables and chairs. They've got an Alsatianbitch at that caf‚, and she'd come into season andthey'd locked her in a bedroom. I ask you! Dogs are best,"said the innkeeper, seriously.Kate gave a snort of delight."Have the taxi-drivers attacked any of you personally, orhas it always been your property?" I asked."Apart from being hit on the head with my own bottle,you mean?" The innkeeper pulled up his sleeve andshowed us one end of a scar on his forearm. "That's aboutseven inches long. Three of them jumped me one eveningwhen I went out to post a letter. It was just after Princehad sent one of their fellows off, and silly like, I went outwithout him. It was only a step to the pillar box, see? Amistake though. They made a mess of me, but I got agood look at them. They told me I'd get the same again ifI went to the police. But I rang the boys in blue right up,and told them the lot. It was a blond young brute whoslashed my arm and my evidence got him six months," hesaid with satisfaction. "After that I was careful not tomove a step without Prince, and they've never got nearenough to have another go at me.""How about the other victims?" I asked."Same as me," he said. "Three or four of them werebeaten up and slashed with knives. After I'd got themdogs I persuaded some of them to tell the police. They'dnetroufají, vybírají si malé podniky, kde pracují majitelésami, tak jako my. No, když jsem na tohle přišel, obešeljsem všechny takovéhle obchody a hospody, které jsem simyslel, že by mohli ždímat, a zeptal jsem se majitelůpřímo, jestli platí ochranářům. To víte, trvalo mi to koliktýdnů, je to velká oblast. Majitelé podniků, kteří senechávali vydírat, byli samozřejmě vystrašení a nepřiznalise. Člověk to ale na nich poznal právě proto, že mlčelijako zařezaní. Ovšem, řada z nich měla malé děti anechtěli nic riskovat, člověk se jim ani nedivil.""A co jste udělal potom?" zeptala se Kate okouzleně."Opatřil jsem si Prince. Kdysi jsem v armádě dělalpsovoda a tak jsem ho mohl vycvičit na pořádnéhoobranáře.""To jste tedy skutečně dokázal," řekl jsem uznale azadíval se na psa, který ležel mírumilovně v koutě, hlavuna tlapách."Vzal jsem psa a zavedl ho k některým těm postiženýmlidem," pokračoval Tomkins. "Radil jsem jim, ať si takytakového opatří, že jim pomůže ty taxíkáře zahnat.Někteří z těch lidí ani nevěděli, že s tím mají taxíky něcospolečného, byli tak vyděšení, že se báli ohlédnout. No,nakonec si řada lidí psy opatřila a já jim je pomáhalvycvičit. To víte, jednoduché to nebylo, pes vždyckyposlouchá jen jednoho člověka a já je musel naučitposlouchat někoho jiného, než mne, museli se naučitposlouchat majitele. Jsou ale nakonec vycvičení doceladobře, i když zase ne tak jako Princ.""To jistě ne," podotkla Kate.Hostinský se na ni podezíravě podíval, ale Kate se tvářiladočista nevinně a rovnala chlebíčky na mísu."Vyprávějte dál," prosil jsem."Nakonec se přidaly i rodiny s dětmi. Koupily si taky psy,většinou alsaské teriéry nebo bullteriéry a dohromadyjsme zorganizovali službu, aby vozila děti do školy. Tovíte, na takové děcko na cestě do školy a ze školy každýsnadno může. Tak jsme si všichni dohromady najaliexperta v judo i s autem a ten teď rozváží děcka i mámy,kam je zapotřebí. Stojí to sice dost peněz, ale je to přecejen lacinější, než platit těm vyděračům.""To je ohromné." Kate byla plná obdivu."No, začínáme nad nimi mít vrch, ale ještě jsmenevyhráli. Před čtrnácti dny vybílili kavárnu Cockleshell,hned tady za rohem. S tím jsme si ale taky poradili.Všichni jsme se složili a nakoupili jsme nové zařízení. V tékavárně mají alsaského teriéra, ona je to fenka, zrovnahárala, a tak ji měli zavřenou v ložnici. To je taky nápad,no uznejte! Nejlepší je mít psa," dodal hostinský vážně.Kate se bavila."Napadli už ti taxíkáři někoho z lidí, nebo jenom ničímajetek?" zeptal jsem se."Myslíte jako kromě toho, že mě praštili do hlavy mouvlastní lahví?" hostinský si vykasal rukáv. Na předloktí měljizvu po řezné ráně. "Tak tahle rána je sedm palců dlouhá.Šel jsem jenom hodit dopis do schránky a přepadli mě třichlapi. Krátce předtím pokousal Princ jednoho z jejich lidía já vrták jsem vyšel z domu bez psa. Schránka je odtudjen kousek, víte? To jsem ale udělal chybu. Zmlátili měpořádně, ale měl jsem aspoň možnost si je trochuprohlédnout. Řekli, že jestli je udám, tak dostanu ještějednou tolik. Já jsem ale hned zavolal policii, pěkně jsemjim to vypověděl a ten dlouhý blonďák, který na mnevytáhl nůž, dostal potom u soudu šest měsíců," dopověděls uspokojením. "Pak už jsem si dal pozor a bez Princejsem se nehnul ani na krok. Už se mi na kůži nedostali.""A co ostatní majitelé?" zeptal jsem se."Asi čtyři z nich taky zmlátili a pořezali. Když si ale potomkolegové pořídili psy, podařilo se mi je přemluvit, aby tohlásili na policii. To nejhorší sice už měli za sebou, ale73

had the worst of it by then, I thought, but they were stillscared of giving evidence in court. The gang have neveractually killed anyone, as far as I know. It wouldn't besense, anyhow, would it? A man can't pay up if he'sdead.""No," I said, thoughtfully. "I suppose he can't. Theymight reckon that one death would bring everyone else toheel, though.""You needn't think I haven't that in my mind all thetime," he said sombrely, "but there's a deal of differencebetween six months for assault and a life sentence or ahanging, and I expect that's what has stopped 'em. Thisisn't Chicago after all, though you'd wonder sometimes."I said, "I suppose if they can't get money from their oldvictims, the gang try protecting people who don't knowabout your systems and your dogs…"The innkeeper interrupted, "We've got a system for that,too. We put an advertisement in the Brighton paper everyweek telling anyone who has been threatened with Protectionto write to a Box number and they will get help. Itworks a treat, I can tell you."Kate and I looked at him with genuine admiration."They should have made you a general," I said, "not asergeant-major.""I've planned a few incidents in my time," he said modestly."Those young lieutenants in the war, straight out ofcivvy street and rushed through an officer course, theywere glad enough now and then for a suggestion from aregular." He stirred. "Well, how about a drink now?"But Kate and I thanked him and excused ourselves, as itwas already eight o'clock. Thomkins and I promised to leteach other know how we fared in battle, and we parted onthe best of terms. But I didn't attempt to pat Prince.Aunt Deb sat in the drawing-room tapping her foot. Kateapologized very prettily for our lateness, and Aunt Debthawed. She and Kate were clearly deeply attached toeach other.During dinner it was to Uncle George that Kate addressedmost of the account of our afternoon's adventures. Shetold him amusingly and lightly about the wandering horseboxand made a rude joke about the Pavilion Plaza's pastesandwiches, which drew a mild reproof from Aunt Deb tothe effect that the Pavilion Plaza was the most hospitableof the Brighton hotels. I gave a fleeting thought to theflighty Mavis, whom I had suspected, perhaps unjustly, ofdispensing her own brand of hospitality on the upperfloors."And then we had a drink in a darling little pub called TheBlue Duck," said Kate, leaving out the telephone box andour walk through the Lanes."I cut my hand there…" she held it out complete withbandage, "...but not very badly of course, and we wentinto the kitchen to wash the blood off, and that's whatmade us late. They had the most terrifying Alsatian therethat I'd ever seen in my life. He snarled a couple of timesat Alan and made him shiver in his shoes like a jelly…"She paused to eat a mouthful of roast lamb."Do you care for dogs, Mr York?" said Aunt Deb, with atouch of disdain.She was devoted to her dachshund."It depends," I said.Kate said, "You don't exactly fall in love with Prince. I expectthey call him Prince because he's black. The BlackPrince. Anyway, he's useful if any dog is. If I told you twodears what the man who keeps The Blue Duck told Alanand me about the skulduggery that goes on in respectablelittle old Brighton, you wouldn't sleep sound in your beds."stejně se báli u soudu vypovídat. Co já vím, tak ta bandaještě nikoho o život nepřipravila. Taky by to byl nesmysl,ne? Když je někdo po smrti, tak přece nemůže platit.""To je sice pravda," řekl jsem zamyšleně, "ale taky bymohli počítat s tím, že jedna vražda ostatní oběti zastrašía přiměje k poslušnosti.""To víte, že mě tohle taky mockrát napadlo," řeklstřízlivě, "ale on je přece jenom rozdíl, jestli si někdo máodsedět šest měsíců za ublížení na těle, nebo jestlidostane doživotí nebo dokonce provaz. To by přece jen asineradi riskovali. A tady přece není žádné Chicago, i kdyžse mi někdy zdá, že v tom velký rozdíl není.""Nemyslíte ale, že když se jim nedaří ždímat peníze odstarých dodavatelů, že zkusí štěstí jinde? U lidí, kteří sena ně nepřipravili a nemají psy?""Ale na to už jsme taky vyzráli," skočil mi do řečiTomkins. "Každý týden dáváme do místních novin inzerát,aby kdokoli, koho vydírají ochranáři, napsal na posterestante na určitou značku a že se mu dostane pomoci. Ato byste koukal, jak to působí."Dívali jsme se na něho s Kate plni obdivu."Měli z vás udělat generála," podotkl jsem."Však já jsem svého času zorganizoval několik docelapěkných akcí," řekl skromně. "To víte, za války jsme mělimladé, nezkušené důstojníky, poručíky čerstvě upečené vrychlokursu. Ti chlapci si docela ochotně nechali tu a tamporadit od nás, starých mazáků z povolání." Zavrtělsebou. "A co takhle, kdybychom se něčeho napili?"Poděkovali jsme mu s Kate a omluvili se, protože už byloosm hodin. Slíbili jsme si s Tomkinsem, že si navzájembudeme podávat zprávy o válečném tažení a rozešli jsmese jako přátelé. Prince jsem ale na rozloučenounepohladil.Když jsme přišli domů, seděla teta Debora v obývacímpokoji a netrpělivě poklepávala nohou o zem. Kate násmile a pokorně omluvila a teta roztála. Ty dvě se zřejměměly moc rády.Při večeři vyprávěla Kate strýci Georgeovi naše odpolednízážitky. S humorem, zábavně mu vylíčila historii sezáhadným, potulným dopravním boxem a pak senelichotivě vyslovila o nevábných chlebíčcích v hoteluPavillion Plaza. Teta Debora káravě poznamenala, žePavillion Plaza poskytuje téměř nejlepší pohostinství zevšech místních podniků. Vzpomněl jsem si na povídavouMavis a napadlo mě, že ta jistě poskytovala návštěvníkůmštědré osobní pohoštění v pokoji."A potom jsme šli na skleničku do takové krásnéhospody, jmenovala se U modré kachny," pokračovalaKate. Vynechala vyprávění o telefonní budce a našiprocházku starým městem."Já se tam řízla do ruky," ukázala obvaz, "ale nic to není,je to jen povrchní. Tak jsme šli do kuchyně, aby mi toošetřili, no a tak se stalo, že jsme se zdrželi. Měli tamobrovského, hrozivého psa. Když na Alana zavrčel, třáslse jako osika…" pokračovala v jídle."Vy nemáte rád psy, pane Yorku?" zeptala se teta Deborakáravě.Oddaně milovala svého jezevčíka."Přijde na to," řekl jsem."No, do Prince by ses možná taky nezamilovala,"podotkla Kate. "Je celý černý, víš, Černý Princ. Ale je tourčitě prospěšný pes. To byste se miláčkové podivili,kdybychom vám s Alanem vyprávěli, co jsme vyslechli odhostinského u Modré kachny, kdybyste slyšeli, co se dějev našem starém, úctyhodném Brightonu, oka byste v nocinezamhouřili."74

"Then please don't tell us, Kate dear?" said Aunt Deb. "Ihave enough trouble with insomnia as it is."I looked at Uncle George to see how he liked being deprivedof the end of the story, and saw him push his halffilledplate away with a gesture of revulsion, as if he weresuddenly about to vomit.He noticed I was watching, and with a wry smile said,"Indigestion, I'm afraid. Another of the boring nuisancesof old age. We're a couple of old crocks now, you know."He tried to raise a chuckle, but it was a poor affair. Therewas a tinge of grey in the pink cheeks, and fine beads ofsweat had appeared on the already moist-looking skin.Something was deeply wrong in Uncle George's world.Aunt Deb looked very concerned about it, and as shelteringher from unpleasant realities was for him so old andingrained a habit, he made a great effort to rally his resources.He took a sip of water and blotted his mouth onhis napkin, and I saw the tremor in his chubby hands. Butthere was steel in the man under all that fat, and hecleared his throat and spoke normally enough.He said, "It quite slipped my mind, Kate my dear, butwhile you were out Gregory rang up to talk to you aboutHeavens Above. I asked him how the horse was doing andhe said it had something wrong with its leg and won't beable to run on Thursday at Bristol as you planned."Kate looked disappointed."Is he lame?" she asked.Uncle George said, "I could swear Gregory said the horsehad thrown out a splint. He hadn't broken any bonesthough, has he? Most peculiar." He was mystified, and so,I saw, was Kate."Horses' leg-bones sometimes grow knobs all of a sudden,and that is what a splint is," I said. "The leg is hotand tender while the splint is forming, but it usually lastsonly two or three weeks. Heavens Above will be soundagain after that.""What a pest," said Kate. "I was so looking forward toThursday. Will you be going to Bristol, Alan, now that myhorse isn't running?""Yes," I said. "I'm riding Palindrome there. Do try andcome Kate, it would be lovely to see you."I spoke enthusiastically, which made Aunt Deb straightenher back and bend on me a look of renewed disapproval."It is not good for a young gel's reputation for her to beseen too often in the company of jockeys," she said.At eleven o'clock, when Uncle George had locked thestudy door on his collection of trophies, and when AuntDeb had swallowed her nightly quota of sleeping pills,Kate and I went out of the house to put her car away inthe garage. We had left it in the drive in our haste beforedinner.The lights of the house, muted by curtains, took theblackness out of the night, so that I could still see Kate'sface as she walked beside me.I opened the car door for her, but she paused beforestepping in."They're getting old," she said, in a sad voice, "and Idon't know what I'd do without them.""They'll live for years yet," I said."I hope so… Aunt Deb looks very tired sometimes, andUncle George used to have so much more bounce. I thinkhe's worried about something now… and I'm afraid it'sAunt Deb's heart, though they haven't said… They'd nevertell me if there was anything wrong with them." She shivered.I put my arms round her and kissed her. She smiled."You're a kind person, Alan."I didn't feel kind. I wanted to throw her in the car anddrive off with her at once to some wild and lonely hollowon the Downs for a purpose of which the cave men wouldthoroughly have approved. It was an effort for me to holdher lightly, and yet essential."Kate, miláčku, tak nám to raději nevyprávěj," řekla tetaDebora. "Stejně trpím nespavostí."Podíval jsem se na strýce George. Byl bych rád věděl,jestli ho mrzí, že přišel o konec vyprávění. Strýc odsunul sodporem nedojedený talíř a vypadal, jako by se munajednou udělalo špatně.Všiml si, že se na něho dívám. "Špatné zažívání," podotkls úsměvem. "To víte, je to jeden z příznaků stáří, užnejsem žádný mladík."Chtěl se zasmát, ale moc mu to nešlo. Růžové tváře muzešedly, na čele se mu leskl pot. Něco s ním nebylo vpořádku.Teta Debora se tvářila ustrašeně. Strýc byl ale za létazvyklý ji ochraňovat od strachu a nesnází. Rychle sevzchopil. Napil se vody, utřel si ústa, brada se mu siceještě trochu třásla, ale promluvil docela klidně."Málem bych byl zapomněl, Kate. Když jste byli pryč,volal Gregory a chtěl s tebou mluvit o Bouřlivákovi. Ptaljsem se ho, jak se koni daří a Gregory říkal, že prý máněco s nohou a že nebude moci ve čtvrtek v Bristoluběžet, jak bylo domluveno."Kate se zatvářila zklamaně."Kulhá?""Skoro bych mohl odpřisáhnout, že Gregory říkal, že mápakost. Nic zlomeného ale přece nemá, ne? Já se v tomnevyznám.""Koním se občas dělají na nohou na určitých místechboule, pakosti," vysvětloval jsem, "dokud boule roste, jenoha zanícená a bolavá, ale většinou se všechno za dva ažtři týdny spraví. Taky přijde na to, kde ta boule je.Bouřlivák bude zase v pořádku.""To je ale k vzteku," řekla Kate, "já se tak těšila načtvrtek. Pojedete do Bristolu, Alane, když můj kůňnepoběží?""Pojedu, musím tam jet Palindroma. Nemohla byste takypřijet, Kate? Udělala byste mi velikou radost."Teta Debora na mne vrhla nevraživý pohled. Asi jsemKate zval příliš vřele."Není vhodné, když se mladá dívka příliš často ukazujeve společnosti žokejů," řekla přísně.V jedenáct hodin večer, když strýc George zamkl svoupracovnu a sbírku a teta Debora si vzala obvyklou dávkuprášků na spaní, šli jsme s Kate uklidit do garáže vůz,který jsme ve spěchu před večeří nechali stát předdomem.Noc byla tmavá, ale zahradu osvětlovala matněrozsvícená okna domu, takže jsem viděl obličej Kate,která šla vedle mne.Podržel jsem jí otevřené dveře vozu, ale zarazila se, nežnastoupila."Oba najednou zestárli," řekla smutně, "a já nevím. co sipočnu, až je nebudu mít.""Ale ti budou naživu ještě dlouhá léta," utěšoval jsem ji."Doufám, že máte pravdu… ale teta vypadá někdy mocunaveně a strýc také nemá tolik energie jako dříve.Myslím, že má starosti… nejspíš má strach o tetu kvůlijejímu špatnému srdci… jenže kdyby šlo o něco doopravdyvážného, stejně by mi to neřekli." Zatřásla se.Vzal jsem ji do náručí a políbil."Jste hodný a laskavý člověk, Alane," řekla.Laskavý jsem moc nebyl. Měl jsem sto chutí hodit Katedo vozu a odjet s ní na nějaké divoké, odlehlé místo, dojeskyně z doby kamenné a naložit s ní tak, jak by s nínaložil muž doby kamenné. Věděl jsem ale, že se musímovládnout a nesmím ji k sobě ani přivinout.75

"I love you, Kate," I said, and I controlled even mybreathing."No," she said, "Don't say it. Please don't say it." Shetraced my eyebrows with her finger.The dim light was reflected in her eyes as she looked atme, her body leaning gently against mine, her head heldback."Why not?""Because I don't know… I'm not sure… I've liked youkissing me and I like being with you. But love is so big aword. It's too important. I'm… I'm not… ready…"And there it was. Kate the beautiful, the brave, thefriendly, was also Kate the unawakened. She was notaware yet of the fire that I perceived in her at every turn.It had been battened down from childhood by her Edwardianaunt, and how to release it without shocking her was apuzzle."Love's easy to learn," I said. "It's like taking a risk. Youset your mind on it and refuse to be afraid, and in no timeyou feel terrifically exhilarated and all your inhibitions flyout of the window.""And you're left holding the baby," said Kate, keeping herfeet on the ground."We could get married first," I said, smiling at her."No. Dear Alan. No. Not yet." Then she said, almost in awhisper, "I'm so sorry."She got into the car and drove slowly round to the barngarage. I followed behind the car and helped her shut thebig garage doors, and walked back with her to the house.On the doorstep she paused and squeezed my hand, andgave me a soft, brief, sisterly kiss.I didn't want it.I didn't feel at all like a brother."Miluji tě, Kate," řekl jsem a snažil jsem se dýchat klidně,abych ji nevyplašil."Ne, neříkej to, prosím, mlč…" prstem mi přejížděla poobočí.Dívala se na mne a matné světlo se jí odráželo v očích.Hlavu měla zakloněnou a tělem se o mne lehce opírala."Proč mám mlčet?""Protože nevím… nejsem si jistá… jsem s tebou ráda a líbíse mi, když mě políbíš. Ale ,milovat‘, to je příliš velkéslovo… příliš důležité… Já… já ještě… ještě…"A tak to bylo. Kate byla krásná, statečná, milá apřátelská, ale nebyla ještě probuzená. O ohni, který jsemv ní od počátku tušil, ještě ani nevěděla. Od dětství v níten oheň tlumila upjatá, staromódní teta a já teď nevěděl,jak ten oheň rozdmýchat, aniž bych Kate ublížil."Lásce se snadno naučíš," řekl jsem. "Je to taky risk…musíš se soustředit a musíš se rozhodnout, že se nebudešbát. Za chvíli potom ucítíš, jak se všechny zábrany apředsudky rozplývají jako sníh a ty budeš mít pocitvolnosti a štěstí.""Já vím, člověk nechá rozplynout zábrany a pak čekádítě," řekla věcně."To bychom se mohli vzít, ne?" řekl jsem s úsměvem."Ne, Alane, prosím tě, ještě ne. A nezlob se na mne,"zašeptala.Pomalu zajela do garáže. Šel jsem za ní a pomohl jízavřít vrata. Pak jsme šli zvolna zpět do domu. U dveří sezastavila, stiskla mi ruku a dala mi krátké, sestersképolíbení.O to jsem nestál.Bratrské pocity jsem neměl.CHAPTER TEN 10On Tuesday it began to rain, cold slanting rain whichlashed at the opening daffodils and covered the flowerswith splashed-up mud. The children went to school inshining black capes with sou"…westers pulled down totheir eyes and gum boots up to their knees. All that couldbe seen of William was his cherubic mouth with milkstains at the corners.Scilla and I spent the day sorting out Bill's clothes andpersonal belongings. She was far more composed than Iwould have expected, and seemed to have won through toan acceptance that he was gone and that life must belived without him. Neither of us had mentioned, since ithappened, the night she had spent in my bed, and I hadbecome convinced that when she woke the next morningshe had had no memory of it.Grief and drugs had played tricks with her mind.We sorted Bill's things into piles. The biggest section wasto be saved for Henry and William, and into this pile Scillaput not only cuff links and studs and two gold watches,but dinner jackets and a morning suit and grey top hat. Iteased her about it."It isn't silly," she said. "Henry will be needing them inten years, if not before. He'll be very glad to have them."And she added a hacking jacket and two new white silkshirts."We might just as well put everything back into the cupboardsand wait for Henry and William to grow," I said."That's not a bad idea," said Scilla, bequeathing to thelittle boys their father's best riding breeches and hiswarmly lined white mackintosh.We finished the clothes, went downstairs to the cosystudy, and turned our attention to Bill's papers. His deskwas full of them. He clearly hated to throw away old billsand letters, and in the bottom drawer we found a bundleV úterý ráno začalo pršet. Prudký, studený déšť bičovalrozkvétající narcisy a postříkal květy rozmoklým bahnem.Děti šly do školy s čepicemi naraženými do čela, vpláštěnkách a holínkách. Malému Williamovi byly vidětjenom tvářičky a pusa umazaná od snídaně.Se Scillou jsme se pustili do třídění Billových věcí.Snášela to mnohem lépe, než bych byl očekával a já mělpocit, že se konečně smířila s tím, že je sama a že životmusí jít dál. Ani ona ani já jsme se nezmínili o noci, kteroustrávila v mém pokoji a já jsem nabyl přesvědčení, žecelou epizodu do rána zaspala.Zármutek a drogy dovedou hlavu všelijak ošálit.Probrali jsme nejdříve Billovo šatstvo a rozdělili je nahromádky. Na největší hromádku, určenou pro Henryho aWilliama, přidala Scilla kromě knoflíčků do manžet advojích zlatých hodinek také dva smokingy, frak a cylindr.Musel jsem se dát do smíchu."Nesměj se," řekla Scilla, "to vůbec není žádná hloupost.Nejpozději za deset let bude Henry ty věci potřebovat, apak bude rád, že jsem mu to schovala."Přidala ještě jedno sako a dvě nové bílé hedvábné košile."To bychom to tedy všechno taky mohli vrátit do skříní ačekat, až do toho Henry a William dorostou.""To není špatný nápad," podotkla Scilla a přidala nahromádku pro chlapce ještě Billovy nejlepší jezdeckékalhoty a teplý světlý kabát.Když jsme roztřídili šatstvo, šli jsme dolů do pracovny adali se do pořádání Billových písemností. Psací stůl mělplný. Patřil zřejmě mezi lidi, kteří schovávají všechnystaré účty a dopisy. V nejspodnější zásuvce jsme našli76

of letters that Scilla had written to him before their marriage.She sat on the window seat reading them nostalgicallywhile I sorted out the rest.Bill had been methodical. The bills were clipped togetherin chronological order, and the letters were in boxes andfiles. There were some miscellaneous collections in thepigeon-holes, and a pile of old, empty, used envelopeswith day-to-day notes on the backs. They were remindersto himself, mostly, with messages like 'Tell Simpson tomend fence in five-acre field," and Polly's birthday Tuesday."I looked through them quickly, hovering them overthe heap bound for the wastepaper basket.I stopped suddenly. On one of them, in Bill's loopysprawling handwriting, was the name Clifford Tudor, andunderneath, a telephone number and an address in Brighton."Do you know anyone called Clifford Tudor?" I askedScilla."Never heard of him," she said without looking up.If Tudor had asked Bill to ride for him, as he had told mewhen I drove him from Plumpton to Brighton, it was perfectlynatural for Bill to have his name and address. Iturned the envelope over. It had come from a localtradesman, whose name was printed on the top left-handcorner, and the postmark was date-stamped January,which meant that Bill had only recently acquired Tudor'saddress.I put the envelope in my pocket and went on sorting. Afterthe old envelopes I started on the pigeon-holes. Therewere old photographs and some pages the children haddrawn and written on with straggly letters in their babyhood,address books, luggage labels, a birthday card,school reports, and various notebooks of different shapesand sizes."You'd better look through these, Scilla," I said."You look," she said, glancing up from her letters with asmile. "You can tell me what's what, and I'll look at thempresently."Bill had had no secrets. The notebooks mainly containedhis day-to-day expenses, jotted down to help his accountantat the annual reckoning. They went back some years.I found the latest, and leafed through it.School fees, hay for the horses, a new garden hose, arepair to the Jaguar's head-lamp in Bristol, a present forScilla, a bet on Admiral, a donation to charity. And thatwas the end. After that came the blank pages which werenot going to be filled up.I looked again at the last entries. A bet on Admiral. Tenpounds to win, Bill had written. And the date was the dayof his death. Whatever had been said to Bill about Admiral'sfalling, he had taken it as a joke and had backedhimself to win in spite of it. I would dearly have liked toknow what the 'joke' had been. He had told Pete, whosemind was with the horses. He had not told Scilla, nor anyof his friends as far as I could find out. Possibly he hadthought it so unimportant that after he spoke to Pete ithad wholly slipped his mind.I stacked up the notebooks and began on that last pigeon-holefull of oddments. Among them were fifteen ortwenty of the betting tickets issued by bookmakers at racemeetings. As evidence of bets lost, they are usually tornup or thrown away by disappointed punters, not carefullypreserved in a tidy desk."Why did Bill keep these betting tickets?" I asked Scilla."Henry had a craze for them not long ago, don't you remember?"she said. "And after it wore off Bill still broughtsome home for him. I think he kept them in case Williamwanted to play bookmakers in his turn."I did remember. I had backed a lot of horses for halfpennieswith Henry the bookmaker, the little shark. Theynever won.svazek dopisů, které mu Scilla napsala, než se vzali. Scillasi sedla s dopisy na okno a dojatě si je pročítala, zatímcojsem třídil ostatní papíry.Bill byl pořádný. Účty měl seřazené pěkně podle dat aspojené svorkou, dopisy měl zařazené v deskách a vkrabicích. V přihrádkách psacího stolu měl všelijakédrobnosti a prázdné použité obálky, na které si zapisovalpříležitostné poznámky. Psal si tam připomínky sám sobě,jako třeba: nezapomenout říct Simpsonovi, aby spravilplot, nebo: Polly narozeniny v úterý. Rychle jsempoznámky přehlédl a pak jsem je hodil na hromádku kekoši na papíry.Pak jsem se zarazil. Na jedné z obálek bylo Billovourukou napsáno Clifford Tudor a pod tím telefonní číslo aBrightonská adresa."Znáš nějakého Clifforda Tudora?" zeptal jsem se Scilly."V životě jsem to jméno neslyšela," odpověděla bezzaváhání.Jestli Tudor požádal Billa, aby jel jeho koně, jak mi říkalna cestě do Brightonu, bylo zcela přirozené, že měl Billjeho jméno a adresu. Prohlédl jsem si tu obálku. Byla odjednoho místního obchodníka a měla lednové poštovnírazítko, to znamenalo, že Bill získal Tudorovu adresuteprve v posledních týdnech.Vstrčil jsem obálku do kapsy a pokračoval v třídění věcí vpřihrádkách. Byly tam také staré fotografie, kresby adopisy dětí, když byly ještě menší, adresáře, nálepky nakufry, školní výkazy a řada notesů různých tvarů avelikostí."Tohle bys snad měla projít ty," řekl jsem Scille."Ale jen to prohlédni," Scilla vzhlédla od svých dopisů ausmála se na mne. "Řekneš mi, co tam je."Bill neměl žádná tajemství. Do notesů si zapisovalkaždodenní vydání již celá léta. Vyhledal jsem sešit, kamsi psal vydání v posledních týdnech, a velice pečlivě jsemprohlížel všechny záznamy.Školné, účet za seno pro koně, nová zahradní hadice,oprava reflektoru u jaguáru, dárek pro Scillu, sázka naAdmirála, peněžitý dar dobročinné organizaci. To bylo vše.Pak už byly jen prázdné stránky, které zůstanounevyplněné.Prohlédl jsem si znovu poslední záznamy. Sázka naAdmirála. Bill tam připsal: deset liber na výhru a připojildatum své smrti. Jestli předtím někdo Billa varoval, žeAdmirál bude mít pád, jistě to Bill nebral vážně, když nakoně vsadil a pevně očekával, že vyhraje. Bylo by mě tuzezajímalo, kdo mu co říkal. Bill o tom hovořil s Petem,jenže ten myslel na koně a nedával pozor. Nemluvil o tomani se Scillou, ani s nikým ze svých přátel, pokud jsemzjistil. Možná, že po rozhovoru s Petem usoudil, že celázáležitost nestojí za to.Naskládal jsem zápisníky na sebe a pustil se do poslednípřihrádky, plné různých drobností. Kromě jiného jsem tamnašel asi patnáct nebo dvacet sázkových stvrzenek, kterévydávají bookmakeři na závodišti. Protože takový tiketzůstane člověku, jen když sázku prohraje, rozmrzelí azklamaní sázející jej většinou roztrhají a zahodí."Nevíš, Scillo, proč Bill schovával ty sázkové tikety?""Ale Henry je přece nedávno nadšeně sbíral, to už senepamatuješ? Když ho to konečně přešlo, Bill ty stvrzenkyzase schoval, pro případ, že by za čas stejné šílenstvíposedlo Williama."Už jsem si vzpomněl. Henry si tehdy pořád hrál nabookmakera a já jsem si u něho několik půlpenny vsadil.Nikdy jsem nevyhrál.77

The extra tickets Bill had saved for him were from severaldifferent bookmakers. It was part of Bill's pleasure atthe races to walk among the bookmakers' stands in Tattersall'sand put his actual cash on the best odds, insteadof betting on credit with a bookmaker on the rails."Do you want to keep them for William still?" I asked."May as well," said Scilla.I put them back in the desk, and finished the job. It waslate in the afternoon. We went into the drawing-room,stoked up the fire, and settled into armchairs.She said, "Alan, I want to give you something which belongedto Bill. Now, don't say anything until I've finished.I've been wondering what you'd like best, and I'm sureI've chosen right."She looked from me to the fire and held her hands out towarm them.She said, "You are to have Admiral.""No." I was definite."Why not?" She looked up, sounding disappointed."Dearest Scilla, it's far too much," I said. "I thought youmeant something like a cigarette case, a keepsake. Youcan't possibly give me Admiral. He's worth thousands. Youmust sell him, or run him in your name if you want tokeep him, but you can't give him to me. It wouldn't be fairto you or the children for me to have him.""He might be worth thousands if I sold him… but I couldn'tsell him, you know. I couldn't bear to do that. Hemeant so much to Bill. How could I sell him as soon asBill's back was turned? And if I keep him and run him, I'llhave to pay the bills, which might not be easy for a whilewith death duties hanging over me. If I give him to you,he's in hands Bill would approve of, and you can pay forhis keep. I've thought it all out, so you're not to argue.Admiral is yours."She meant it."Then let me lease him from you," I said."No, he's a gift. From Bill to you, if you like."And on those terms I gave in, and thanked her as best Icould.The following morning, early, I drove to Pete Gregory'sstables in Sussex to jump my green young Forlorn Hopeover the schooling hurdles. A drizzling rain was falling as Iarrived, and only because I had come so far did we botherto take the horses out. It was not a very satisfactory session,with Forlorn Hope slipping on the wet grass as weapproached the first hurdle and not taking on the otherswith any spirit after that.We gave it up and went down to Pete's house. I told himAdmiral was to be mine and that I would be riding him.He said, "He's in the Foxhunters' at Liverpool, did youknow?""So he is!" I exclaimed delightedly. I had not yet riddenround the Grand National course, and the sudden prospectof doing it a fortnight later was exciting."You want to have a go?""Yes, indeed," I said.We talked over the plans for my other horses, Pete tellingme Palindrome was in fine fettle after his Cheltenhamrace and a certainty for the following day at Bristol. Wewent out to look at him and the others, and I inspectedthe splint which Heavens Above was throwing out. His legwas tender, but it would right itself in time.When I left Pete's I went back to Brighton, parking theLotus and taking a train as before. I walked out of Brightonstation with a brief glance at the three taxis standingthere (no yellow shields) and walked briskly in the directionof the headquarters of the Marconicars as listed in thetelephone directory.I had no particular plan, but I was sure the core of themystery was in Brighton, and if I wanted to discover it, Iwould have to dig around on the spot. My feelers on theracecourse had still brought me nothing but a husky warn-Přebytečné tikety, které Bill nashromáždil, byly odrůzných bookmakerů. Procházel se rád mezi stánky vsázkovém středisku a sázel v hotovosti, místo aby sinechával účtovat sázky na běžné konto u známýchbookmakerů na tribunách."Chceš to schovávat pro Williama?" zeptal jsem se."Ale ano, nevyhazuj to."Vrátil jsem tikety zpátky do stolu a dokončil jsem úklid.Bylo už k večeru. Vrátili jsme se do obývacího pokoje,zatopili jsme v krbu a usadili se do křesel."Alane, chtěla bych, abys měl něco po Billovi. Počkej,nech mě domluvit. Uvažovala jsem dlouho o tom, co by tomělo být, a myslím, že už jsem na to přišla."Zadívala se do plamenů a hřála si dlaně u ohně."Chci, aby sis vzal Admirála.""To ne," řekl jsem rozhodně."Proč ne?" zklamaně se na mne podívala."To nejde, Scillo, to je příliš velký dar, myslel jsem, že michceš dát třeba pouzdro na cigarety, prostě nějakoudrobnost na památku. Přece mi nemůžeš dát Admirála! Máohromnou cenu, můžeš ho prodat, nebo si ho můžešnechat a posílat ho na závody, ale nemůžeš mi ho přecedát! To by nebylo fér ani k tobě, ani k dětem.""To je možné, že má ohromnou cenu… ale přece honemůžu prodat! To bych nemohla udělat, Bill ho měl mocrád. A to se ho mám zbavit, jakmile Bill odešel? A kdybychsi ho nechala, stálo by to moc peněz, musela bych hofinancovat, a to by teď bylo dost obtížné, čekají na mnedědické daně. Když ho dám tobě, bude v dobrých rukou,bude u někoho, komu by ho Bill rád svěřil a ty si můžešfinančně dovolit ho vydržovat. Už se nehádej, já si tovšechno dobře promyslela. Admirál je tvůj."Byla pevně rozhodnutá."Tak to pojďme vyřešit tak, že si ho od tebe pronajmu.""Ne, je to dar. Dar od Billa, jestli je ti to tak milejší."Musel jsem se vzdát.Druhý den brzo ráno jsem jel do Sussexu, do stájí PeteaGregoryho. Chtěl jsem svou mladou a nezkušenouZtracenou naději trochu prohnat přes cvičné překážky.Když jsem tam dojel, ošklivě pršelo a koně jsme nakonecvyvedli do toho nečasu jenom proto, že jsem vážil takdlouhou cestu. Za moc to ale nestálo, Ztracená nadějeuklouzla před první překážkou po mokré trávě a na dalšíšla už zcela bez nadšení.Vzdali jsme to a vrátili se dovnitř k Peteovi. Řekl jsemmu, že mi teď patří Admirál a že ho budu jezdit."Je přihlášený v Liverpoolu, věděl jsi to?" řekl Pete."Nepovídej," zvolal jsem nadšeně. Po dráze Velké národníjsem ještě nejel a bylo vzrušující, že se mi to za čtrnáctdní poštěstí."Pojedeš?""Určitě," odpověděl jsem.Pak jsme probírali plány pro moje ostatní koně. Peteříkal, že Palindrom je po Cheltenhamu ve výborné formě aže příští den v Bristolu má určitě šanci. Šli jsme se podívatna Bouřlivákovu nohu. Byla ještě bolestivá, ale bylo jasné,že se to zase zklidní.Když jsme se s Petem rozloučili, vyrazil jsem doBrightonu. Lotus jsem zaparkoval a jel vlakem jakoposledně. Na cestě z nádraží jsem rychle přehlédl taxíkypřed budovou. Nebyl tam žádný se žlutým štítem. Vydaljsem se rychle ke kancelářím Marconitaxi. Adresu jsemvěděl z telefonního seznamu.Neměl jsem žádný přesný plán. Byl jsem alepřesvědčený, že jádro celé záhady musí být v Brightonu.Moje pátrání na závodišti zatím žádné ovoce nepřineslo,kromě toho výhrůžného telefonického vzkazu.78

ing on the telephone.The Marconicars offices were on the ground floor of aconverted Regency terrace house. I went straight into thenarrow hall.The stairs rose on the right, and on the left were twodoors, with a third, marked Private, facing me at the farend of the passage. A neat board on the door nearest theentrance said 'Enquiries'. I went in.It had once been an elegant room and even the officeequipment could not entirely spoil its proportions. Therewere two girls sitting at desks with typewriters in front ofthem, and through the half-open folded dividing doors Icould see into an inner office where a third sat in front ofa switchboard. She was speaking into a microphone."Yes, madam, a taxi will call for you in three minutes,"she said. "Thank you."She had a pleasant high voice of excellent carrying quality.The two girls in the outer office looked at me expectantly.They wore tight sweaters and large quantities ofmascara. I spoke to the one nearest the door."Er… I'm enquiring about booking some taxis… for awedding. My sister's," I added, improvising and inventingthe sister I never had. "Is that possible?"Kancelář Marconitaxi byla v přízemí staré,zmodernizované empírové budovy. Vešel jsem do vstupníhaly.Vpravo bylo schodiště, vlevo dvoje dveře, na koncichodby další dveře, na kterých bylo napsáno Vstupzakázán. Na dveřích vedle vchodu byla tabulka s nápisemDotazy a informace. Vešel jsem dovnitř.Kdysi to musel být krásný salón, proporce místnostinedokázal zničit ani nepůvabný kancelářský nábytek. Ustolků s psacími stroji seděly dvě slečny. Pootevřenýmilítacími dveřmi bylo vidět do zadní kanceláře, kde seděladalší slečna u telefonní centrály a mluvila právě domikrofonu."Ano, madam, vůz předjede za tři minuty," řekla, "děkujivám."Měla příjemný hlas a zřetelnou dikci.Dívky v přední kanceláři se na mne vyčkávavě dívaly.Byly štědře našminkované a měly na sobě přiléhavésvetry. Oslovil jsem dívku, která seděla blíž u dveří."Potřebuji informaci… hm… rád bych rezervoval několikvozů… na svatbu. Moje sestra se vdává." Rychle jsem sivymýšlel. "Bylo by to možné?""Oh, yes, I think so," she said. "I'll ask the manager. He "Ale ano, domnívám se, že ano. Kdybyste laskavě počkal,usually deals with big bookings."zavolám vedoucího. Objednávky většinou vyřizuje on."I said, "I'm only asking for an estimate… on behalf of my "Totiž… já bych jenom chtěl vědět, kolik by to asi tak…sister. She has asked me to try all the firms, to find out sestra si přála, abych obešel všechny taxislužby a zjistil,which will be most… er… reasonable. I can't give you a kde bude cena… hm… nejpřijatelnější. Než udělámdefinite booking until I've consulted her again."objednávku, musím se ještě poradit se sestrou.""I see," she said. "Well, I'll ask Mr Fielder to see you." "Ach tak," řekla. "Zajdu za panem Fielderem, bude nejlíp,když promluvíte s ním."She went out, down the passage, and through the door Vyšla ven na konec chodby do dveří, na kterých byl nápismarked Private.Vstup zakázán.While I waited I grinned at the other girl, who patted her Zatímco jsem čekal, usmíval jsem se na tu druhou ahair, and I listened to the girl at the switchboard.poslouchal, co říká slečna v centrále."Just a minute, sir. I'll see if there's a taxi in your area," "Okamžik, pane, podívám se, mámeli ve vaší oblastishe was saying.vůz."She flipped a switch and said,Přehodila klapku."Come in, any car in Hove two. Come in, any car in Hove "Vozy v oblasti Hove dvě, hlaste se, vozy v oblasti Hovetwo."dvě."There was a silence and then a man's voice said out of Po chvíli ticha se ozval z ampliónu mužský hlas.the radio receiving set, "It looks as though there's no one "Marigold, už to tak vypadá, že v Hove dvě asi nikdo není.in Hove two, Marigold. I could get there in five minutes. Mohl bych tam sklouznout za pět minut, právě jsemI've just dropped a fare in Langbury Place."vysadil pasažéra na Langburyho náměstí.""Right, Jim.""Dobře, Jime."She gave him the address, flipped the switch again, and Dala mu adresu, stiskla klapku a hovořila do mikrofonu:spoke into the telephone."A taxi will be with you in five minutes, sir. I am sorry for "Vůz předjede za pět minut, pane, odpusťte, že to nejdethe delay, we have no cars available who can reach you dřív, ale nemáme ve vašem okolí žádný vůz. Děkuji vám,faster than that. Thank you, sir."pane."As soon as she had finished speaking the telephone rang Sotva položila telefon, zazvonil znovu.again.She said, "Marconicars. Can I help you?""Tady Marconitaxi. Přejete si, prosím?"Down the hall came the clip clop of high heels on linoleum,and the girl came back from Mr Fielder.vrátila od pana Fieldera.V hale se ozval klapot vysokých podpatků. Moje slečna seShe said, "The manager can see you now, sir.""Máte jít laskavě za panem vedoucím.""Thank you," I said. I went down the hall and through Poděkoval jsem, prošel halou a na konci chodby jsemthe open door at the end.The man who rose to greet me and shake hands was aheavy, well-tailored, urbane man in his middle forties. Hewore spectacles with heavy black frames, had smoothblack hair and hard blue eyes. He seemed a man of toostrong a personality to be sitting in the back office of ataxi firm, too high-powered an executive for the range ofhis job.I felt my heart jump absurdly, and I had a moment'spanic in which I feared he knew who I was and what I wastrying to do. But his gaze was calm and businesslike, andhe said only, "I understand you wish to make a blockbooking for a wedding.""Yes," I said, and launched into fictitious details. Hevešel do otevřených dveří.Uvítal mě mohutný, elegantní čtyřicátník a potřásl mirukou. Měl brýle se silnými tmavými obroučkami, hladceulízané černé vlasy a vodově modré, studené oči. Tenčlověk mi připadal příliš schopný, příliš energický na to,aby seděl v zastrčené kanceláři taxislužby. Přílišvyhraněná osobnost na poměrně podřadné místo.Dostal jsem najednou strach a přeběhl mi mráz pozádech. Měl jsem pocit, že ten člověk do mě vidí, že ví,kdo jsem a co tam hledám. Díval se na mne ale klidně ahovořil nezúčastněným, zdvořilým úředním hlasem."Slyšel jsem, že chcete objednat vozy na svatbu," řekl.Odpověděl jsem, že ano a vychrlil jsem ze sebe řadu79

made notes, added up some figures, wrote out an estimate,and held it out to me. I took it. His writing wasstrong and black. It fitted him."Thank you," I said. "I'll give this to my sister, and letyou know."As I went out of his door and shut it behind me, I lookedback at him. He was sitting behind his desk staring at methrough his glasses with unwinking blue eyes. I could readnothing in his face.I went back into the front office and said, "I've got theestimate I wanted. Thank you for your help." I turned togo, and had a second thought."By the way, do you know where I can find Mr CliffordTudor?" I asked.The girls, showing no surprise at my enquiry, said theydid not know."Marigold might find out for you," said one of them. "I'llask her."Marigold, finishing her call, agreed to help. She pressedthe switch."All cars. Did anyone pick up Mr Tudor today? Come inplease."A man's voice said, "I took him to the station this morning,Marigold. He caught the London train.""Thanks, Mike," said Marigold."She knows all their voices," said one of the girls, admiringly."They never have to tell her the number of theircar.""Do you all know Mr Tudor well?" I asked."Never seen him," said one girl, and the others shooktheir heads in agreement."He's one of our regulars. He takes a car whenever hewants one, and we book it here. The driver tells Marigoldwhere he's taking him. Mr Tudor has a monthly account,and we make it up and send it to him.""Suppose the driver takes Mr Tudor from place to placeand fails to report it to Marigold?" I asked conversationally.vymyšlených podrobností. Dělal si poznámky, pak chvílipočítal a na list papíru napsal přibližnou cenu. Mělvýrazný, energický rukopis, který se k němu hodil."Děkuji vám, odevzdám to sestře a dám vám vědět, jakse rozhodla." Rozloučil jsem se.Když jsem za sebou zavíral dveře, ještě jednou jsem seohlédl. Seděl u psacího stolu a bez hnutí, upřeně se namne díval. Z jeho pohledu a tváře nešlo vůbec nic vyčíst.Šel jsem zpátky do první kanceláře, řekl jsem slečnám,že už mám odhad ceny a poděkoval jsem za ochotu.Obrátil jsem se k odchodu, ale pak jsem se zarazil."Prosím vás, nevíte náhodou, kde bych našel panaClifforda Tudora?" zeptal jsem se.Ty mladé dámy se vůbec nepodivily, že se ptám a řekly,že nevědí."Marigold by to mohla zjistit," řekla jedna z nich.Marigold dokončila telefonický hovor a pak se nás ujala.Stiskla klapku:"Všechny vozy, všechny vozy. Vezli jste někdo dnes panaTudora? Hlaste se!""Vezl jsem ho dnes ráno na dráhu. Marigold, jel doLondýna," ozval se mužský hlas."Děkuji, Miku," odpověděla Marigold."Pozná je všechny podle hlasu," řekla jedna z dívekobdivně. "Vůbec nepotřebuje slyšet jméno a číslo vozu.""Vy znáte pana Tudora?" zeptal jsem se nenápadně."Ne, v životě jsem ho neviděla," odpověděla jedna zeslečen a ostatní se k ní přidaly."Je to náš stálý zákazník," pokračovala. "Kdykoli někamjede, objedná si u nás vůz. Řidič hlásí Marigold, odkud akam ho vezl. Pan Tudor dostává účet za celý měsíc.""A co když řidič pana Tudora někam veze a nehlásí to?""He wouldn't be so silly. The drivers get commission on "Tak hloupí nejsou. Řidiči dostávají provizi za stáléregulars. Instead of tips, do you see? We put ten per cent zákazníky, víte, místo spropitného. U měsíčních účtůon the bills to save the regulars having to tip the drivers máme desetiprocentní přirážku na provizi, aby klientievery five minutes."nemuseli pořád dávat spropitné.""A good idea," I said. "Do you have many regulars?" "To je výborný nápad," poznamenal jsem. "Máte hodně"Dozens," said one of the girls. "But Mr Tudor is aboutour best client.""And how many taxis are there?" I asked."Thirty-one. Some of them will be in the garage for servicing,of course, and sometimes in the winter we onlyhave half of them on the road. There's a lot of competitionfrom the other firms.""Who actually owns the Marconicars?" I asked casually.They said they didn't know and couldn't care less."Not Mr Fielder?" I asked."Oh, no," said Marigold. "I don't think so. There's aChairman, I believe, but we've never seen him. Mr Fieldercan't be all that high up, because he sometimes takesover from me in the evenings and at week-ends. Thoughanother girl comes in to relieve me on my days off, ofcourse."They suddenly all seemed to realize that this had nothingto do with my sister's wedding. It was time to go, and Iwent.I stood outside on the pavement wondering what to donext. There was a caf‚ opposite, across the broad street,and it was nearly lunch-time. I went over and into thecaf‚, which smelled of cabbage, and because I had arrivedbefore the rush there was a table free by the window.Through the chaste net curtains of the Olde Oake caf‚ Ihad a clear view of the Marconicar office. For what it wasworth.A stout girl with wispy hair pushed a typed menu card instálých zákazníků?""Máme jich spoustu, ale pan Tudor je náš nejlepšízákazník.""Kolik vůbec máte vozů?""Jedenatřicet. Ale všechny samozřejmě nejezdí, některéjsou v garážích, na údržbě. V zimě jich jezdí jen polovička,ona je taky dost silná konkurence.""A komu vlastně firma patří?"Dámy řekly, že nevědí a že je jim to jedno."Panu Fielderovi nepatří?" zeptal jsem se."Ale určitě ne," řekla Marigold, "aspoň myslím, že ne.Máme nějakou správní radu s předsedou, ale toho jsmenikdy neviděly. Pan Fielder nemůže být moc velké zvíře,protože občas sám bere noční v centrále, někdy takyvezme sobotu a neděli. Když mám volný den v průběhutýdne, bere to za mě kolegyně."Bylo vidět, že si náhle všechny tři uvědomily, že tohlevyptávání nemá co dělat se svatbou mé pomyslné sestry.Byl největší čas, abych zmizel. Odešel jsem.Zastavil jsem se na chodníku před budovou a uvažoval,co podniknout. Byl už pomalu čas oběda, tak jsem sevydal do restaurace, která byla přímo na protější straněširoké ulice. Vešel jsem dovnitř. Bylo ještě brzo a našeljsem volný stolek u okna, síťovými záclonami kavárnyjsem krásně viděl na kanceláře Marconitaxi. Taxislužby sotazníkem.Kyprá číšnice s rozcuchanými vlasy mi přistrčila na stroji80

front of me. I looked at it, depressed. English home cookingat its very plainest. Tomato soup, choice of fried cod,sausages in batter, or steak and kidney pie, with suetpudding and custard to follow. It was all designed with noregard for an amateur rider's weight. I asked for coffee.The girl said firmly I couldn't have coffee by itself atlunch-time, they needed the tables. I offered to pay forthe full lunch if I could just have the coffee, and to thisshe agreed, clearly thinking me highly eccentric.The coffee, when it came, was surprisingly strong andgood. I was getting the first of the brew, I reflected, idlywatching the Marconicar front door. No one interestingwent in or out.On the storey above the Marconicars a big red neon signflashed on and off, showing little more than a flicker in thedaylight. I glanced up at it. Across the full width of thenarrow building was the name L. C. PERTH. The taxi officehad 'Marconicars' written in bright yellow on black alongthe top of its big window, and looking up I saw that thetop storey was decorated with a large blue board bearingin white letters the information 'Jenkins, Wholesale Hats'.The total effect was colourful indeed, but hardly what theRegency architect had had in mind. I had a mental pictureof him turning in his grave so often that he made knots inhis winding sheet, and I suppose I smiled, for a voicesuddenly said, "Vandalism, isn't it?"A middle-aged woman had sat down at my table, unnoticedby me as I gazed out of the window. She had amournful horsey face with no make-up, a hideous brownhat which added years to her age, and an earnest look inher eyes. The caf‚ was filling up, and I could no longerhave a table to myself."It's startling, certainly," I agreed."It ought not to be allowed. All these old houses in thisdistrict have been carved up and turned into offices, andit's really disgraceful how they look now. I belong to theArchitectural Preservation Group," she confided solemnly,"and we're getting out a petition to stop people descratingbeautiful buildings with horrible advertisements.""Are you having success?" I asked.She looked depressed."Not very much, I'm afraid. People just don't seem tocare as they should. Would you believe it, half the peoplein Brighton don't know what a Regency house looks like,when they're surrounded by them all the time? Look atthat row over there, with all those boards and signs. Andthat neon," her voice quivered with emotion, "is the laststraw. It's only been there a few months. We've petitionedto make them take it down, but they won't.""That's very discouraging," I said, watching the Marconicardoor.The two typists came out and went chattering up theroad, followed by two more girls whom I supposed to havecome down from the upper floors.My table companion chatted on between spoonfuls of tomatosoup."We can't get any satisfaction from Perth's at all becauseno one in authority there will meet us, and the men in theoffice say they can't take the sign down because it doesn'tbelong to them, but they won't tell us who it does belongto so that we can petition him in person."I found I sympathized with Perth's invisible ruler in hisdisinclination to meet the Architectural Preservation Groupon the warpath."It was bad enough before, when they had their namejust painted on the windows, but neon…" Words failed her,at last.Marigold left for lunch. Four men followed her. No onearrived.I drank my coffee, parted from the middle-aged ladypsaný jídelní lístek. S nechutí jsem si ho prohlédl. Skýtaljen tu nejnudnější anglickou stravu. Rajská polévka,smažená ryba, smažené klobásy, dušené hovězí aledvinky, pudink a mražený krém. Zřejmě vůbec nebraliohled na váhu amatérských jezdců. Objednal jsem sikávu, ale číšnice energicky prohlásila, že si musímobjednat ještě něco, že v poledne jenom kávu neservírují,že potřebují stoly pro obědvající. Navrhl jsem tedy, žezaplatím za celý oběd, ale ať mi donese jen kávu. S tímsouhlasila, ale měla mě za blázna.Ukázalo se, že káva je výborná a dostatečně silná. Asi tobylo tím, že mi ji nalili z první várky. Líně jsem se díval navchod do budovy Marconitaxi, ale nikdo zajímavý nešeldovnitř ani ven.O patro výš nad taxislužbou blikal červený neón. Podívaljsem se nahoru. Světelný nápis L. C. PERTH byl přes celoušíři úzké budovy. V oknech kanceláří taxislužby bylyžlutým písmem na černém podkladě nápisy Marconitaxi.Na posledním, třetím patře byl veliký, bílomodrý nápisJenkins, velkoobchod klobouky.Celkový dojem byl jistě hodně pestrý, ale nevím, jak byse to líbilo architektovi z doby empíru, který budovunavrhoval. Představoval jsem si, jak se nejspíš musí vhrobě obracet. Asi jsem se při té myšlence usmál, protožese vedle mne náhle ozval hlas: "To je vandalismus, co?"Jak jsem se upřeně díval z okna, nevšiml jsem si, že kmému stolu přisedla starší dáma. Měla dlouhý, nenalíčený,smutný obličej, na hlavě příšerný hnědý klobouk, který jidělal o mnoho starší, a vážné oči. Kavárna se zvolna plnilaa já už nemohl mít stůl sám pro sebe."Skoro od toho bolí oči," řekl jsem."Měli by to zakázat. Všechny tyhle domy v okreserozškatulkovali na kanceláře a vypadají teď hrozně. Jsemčlenkou Společnosti pro uchování stavebních památek,"dodala důstojně, "chceme dát dohromady petici, aby selidem zamezilo znesvěcovat krásné budovy šerednýmireklamami.""Daří se vám to?"Zatvářila se sklesle."Obávám se, že moc ne. Lidem je to zřejmě jedno. Věřilbyste, že polovina lidí v Brightonu ani neví, co to jeempír? A přitom mezi empírovými budovami žijí. No,podívejte se třeba tamhle na tu řadu domů s těmi nápisya reklamami. A ten neón…" hlas se jí zachvěl rozčilením,"to už je opravdu příliš. Dali ho tam teprve před několikaměsíci. Žádali jsme, aby ho odstranili, ale odmítli.""To je zarmucující," řekl jsem účastně a pozoroval dálvchod do protější budovy.Vyšly obě písařky a za nimi další dvě dívky, které asipracovaly ve vyšších patrech.Moje společnice pojídala polévku a vyprávěla dál."U Pertha jsme vůbec nepořídili, protože se námnepodařilo probojovat k někomu kompetentnímu.Zaměstnanci v kancelářích říkají, že neón nemohousundat, protože jim podnik nepatří a přitom nám nemohouříct, kdo je vlastník, abychom se na něj mohli obrátitpřímo."Trochu jsem cítil s anonymním vlastníkem firmy Perth achápal jsem, že se netouží utkat se Společností prouchování stavebních památek."Nápisy, které tam měli předtím, byly taky šeredné, aleten neón…" nenacházela slov.Marigold šla na oběd. Za ní vyšli čtyři muži. Nevešelnikdo.Vypil jsem kávu, rozloučil se bez lítosti se svou81

without regret, and gave it up for the day. I took the trainback to my car and drove up to London. After a long afternoonin the office, I started for home at the tail end ofthe rush-hour traffic. In the hold-ups at crossings androundabouts I began, as a change from Bill's mystery, totackle Joe Nantwich's.I pondered his 'stopping' activities, his feud with SandyMason, his disgrace with Tudor, his obscure threateningnotes. I thought about the internal workings of the weighing-room,where only valets, jockeys, and officials areallowed in the changing rooms, and trainers and ownersare confined to the weighing room itself: while the pressand the public may not enter at all.If the 'Bolingbroke, this week' note was to be believed,Joe would already have received his punishment, because'this, week' was already last week. Yet I came to the conclusionthat I would see him alive and well at Bristol onthe following day, even if not in the best of spirits. For, bythe time I reached home, I knew I could tell him who hadwritten the notes, though I wasn't sure I was going to.Sleep produces the answers to puzzles in the most amazingway. I went to bed on Wednesday night thinking I hadspent a more or less fruitless morning in Brighton. But Iwoke on Thursday morning with a name in my mind andthe knowledge that I had seen it before, and where. Iwent downstairs in my dressing-gown to Bill's desk, andtook out the betting tickets he had saved for Henry. Ishuffled through them, and found what I wanted. Three ofthem bore the name L. C. PERTH.I turned them over. On their backs Bill had pencilled thename of a horse, the amount of his bet, and the date. Hewas always methodical. I took all the tickets up to myroom, and looked up the races in the form book. I rememberedmany casual snatches of conversation. And alot of things became clear to me.But not enough, not enough.spolustolovnicí a rozhodl se, že pro dnešek jsem už udělaldost. Vlakem jsem dorazil k vozu a odjel jsem doLondýna. Do pozdního odpoledne jsem byl v kanceláři ake konci dopravní špičky jsem se vydal domů. Kdykoli sekolona vozů zastavila, uvažoval jsem pro změnu o jinézáhadě, a to o případu Joea Nantwiche.Uvažoval jsem o tom, že občas "podržel" koně, o jehosporech se Sandym Masonem, o tom, že je v nemilosti upana Tudora, uvažoval jsem o výhrůžných vzkazech, kterédostával. Přemýšlel jsem o tom, jak to chodí ve vážnici av šatnách, kam nemůže nikdo než jezdci, jejich sluhové afunkcionáři. Trenéři a majitelé koní smějí jen do vážnice,pro novináře a publikum platí zákaz vstupu všude.Pokud by člověk bral vážně výhrůžku "Bolingbroke tentotýden", byl by se už Joe musel setkat s trestem, protože"tento týden" byl minulý týden. Jenže já jsem bylpřesvědčený, že Joea příští den uvidím v Bristolu živého azdravého, i když třeba ne v dobré náladě. Než jsem dojeldomů, věděl jsem už totiž, kdo Joeovi ty vzkazy psal,nevěděl jsem ale, jestli mu to řeknu.Je s podivem, jak člověk může někdy vyluštit záhady vespánku. Když jsem šel ve středu spát, myslel jsem si, žecelá moje dopolední činnost v Brightonu byla k ničemu.Když jsem se ale ve čtvrtek ráno vzbudil, objevovalo se mipřed očima jméno, které jsem už určitě musel někdevidět, a já najednou věděl kde. Sešel jsem v županu doBillovy pracovny a vyndal z přihrádky v psacím stolesázkové tikety, které Bill schovával pro Henryho. Rychlejsem je prolistoval a našel jsem, co jsem hledal. Na třechtiketech bylo vytištěno jméno L. C. Perth.Podíval jsem se na rub. Bill si psal dozadu jméno koně,částku, kterou vsadil a datum. Byl vždy velmi pořádný.Odnesl jsem si všechny tikety do svého pokoje a vyhledaljsem příslušné dostihy v ročence. Náhle se mi začalyvybavovat různé útržky hovorů… řada věcí byla najednoujasná.Všechno ale jasné nebylo.CHAPTER ELEVEN 11It poured with rain at Bristol, a cold, steady unrelenting V Bristolu lilo. Studené, vlhké počasí kazilo dostihovouwetness which took most of the pleasure out of racing. náladu.Kate sent a message that she was not coming because of Kate poslala vzkaz, že v takovém počasí nepřijede.the weather, which sounded unlike her, and I wondered Nebylo jí to podobné a mě by bylo zajímalo, jaký druhwhat sort of pressure Aunt Deb had used to keep her at nátlaku teta Debora použila, aby ji udržela doma.home.The main gossip in the weighing-room concerned JoeNantwich. The Stewards had held an inquiry into his behaviourduring the last race on Champion Hurdle day, andhad, in the official phrase, "severely cautioned him as tohis future riding'. It was generally considered that he wasvery lucky indeed to have got off so lightly, in view of hispast record.Joe himself was almost as cocky as ever. From a distancehis round pink face showed no traces of the fear or drunkennesswhich had made a sodden mess of him at Cheltenham.Yet I was told that he had spent the preceding Fridayand Saturday and most of Sunday in the Turkishbaths, scared out of his wits. He had drunk himself sillyand sweated it off alternately during the whole of thattime, confiding to the attendants in tears that he was safewith them, and refusing to get dressed and go home.The authority for this story, and one who gave it its fullflavour, was Sandy, who had happened, he said, to gointo the Turkish baths on Sunday morning to lose a fewpounds for Monday's racing.I found Joe reading the notices. He was whistling throughhis teeth."Well, Joe," I said, "what makes you so cheerful?""Everything." He smirked.At close quarters I could see the fine lines round hismouth and the slightly bloodshot eyes, but his experi-Hlavním předmětem hovoru ve vážnici byl Joe Nantwich.Rozhodčí vyšetřili jeho počínání v posledním závodě vCheltenhamu a došli k závěru, že mu "udělí přísnou důtkus výstrahou se zřetelem k jeho další činnosti". Všeobecnýnázor byl, že měl Joe víc štěstí než rozumu, že to takhledopadlo, když měl těch prohřešků v minulosti víc.Joe se choval suverénně, jako by se nechumelilo. Z dálkyjsem na jeho růžovém obličeji neviděl ani stopy postrachu a pití, které z něho udělalo v Cheltenhamutakovou trosku. Přitom jsem ale věděl, že strávil celýpátek, sobotu a polovinu neděle v paních lázních, kde setřásl strachy jako zajíc. Střídavě se opíjel, střídavě se potila svěřoval se zaměstnancům lázní, že se jenom u nich cítív bezpečí, tonul v slzách a odmítal se obléci a jít domů.Tahle historka pocházela od Sandyho Masona, který jiuměl taky náležitě podat. Sandy se to všechno dozvěděl,když si v neděli ráno zašel do lázní, aby se zbavilnějakého kila před pondělními dostihy.Našel jsem Joea u vývěskové tabule. Pohvizdoval si."Tak co, Joe," zeptal jsem se, "co tě tak rozveselilo?""Ale všechno," ušklíbl se.Zblízka bylo vidět, že má začervenalé oči a vrásky kolemúst, jinak na něm nebyly patné žádné stopy prodělaného82

ences had left no other signs of strain."I didn't get suspended by the Stewards. And I got paidfor losing that race.""You what?" I exclaimed."I got paid. You know, I told you. The packet of money.It came this morning. A hundred quid." I stared at him."Well, I did what I was told, didn't I?" he said aggrievedly."I suppose you did," I agreed, weakly. "To jsi tedy udělal.""And another thing, those threatening notes. I fooledthem you know. I stayed in the Turkish baths all over theweek-end, and they couldn't harm me there. I got off scotfree," said Joe triumphantly, as if 'this week' could not bealtered to 'next week'.týden".He did not realize either that he had already taken hispunishment, that there are other agonies than physicalones. He had suffered a week of acute anxiety, followedby three days of paralysing fear, and he thought he hadgot off scot free."I'm glad you think so," I said, mildly. "Joe, answer me aquestion. The man who rings you up to tell you whathorse not to win on, what does his voice sound like?""You couldn't tell who it is, not by listening to him. Itmight be anybody. It's a soft voice, and sort of fuzzy. Almosta whisper, sometimes, as if he were afraid of beingoverheard. But what does it matter?" said Joe. "As long ashe delivers the lolly he can croak like a frog for all I care.""Do you mean you'll stop another horse, if he asks youto?" I said."I might do. Or I might not," said Joe, belatedly decidingthat he had been speaking much too freely. With a sly,sidelong look at me he edged away into the changingroom. His resilience was fantastic.Pete and Dane were discussing the day's plans not faraway, and I went over to them. Pete was cursing theweather and saying it would play merry hell with the going,but that Palindrome, all the same, should be able toact on it."Go to the front at half way, and nothing else will be ableto come to you. They're a poor lot. As far as I can see,you're a dead cert.""That's good," I said, automatically, and then rememberedwith a mental wince that Admiral had been a deadcert at Maidenhead.Dane asked me if I had enjoyed my stay with Kate anddid not look too overjoyed by my enthusiastic answer."Curses on your head, pal, if you have cut me out withKate."He said it in a mock ferocious voice, but I had an uncomfortablefeeling that he meant it. Could a friendship survivebetween two men who were in love with the samegirl? Suddenly at that moment, I didn't know, for I saw inDane's familiar handsome face a passing flash of enmity.It was as disconcerting as a rock turning to quicksand.And I went rather thoughtfully into the changing-room tofind Sandy.He was standing by the window, gazing through the curtainof rain which streamed down the glass. He hadchanged into colours for the first race, and was lookingout towards the parade ring, where two miserable-lookinghorses were being led round by dripping, mackintoshedstable lads."We'll need windscreen wipers on our goggles in this littlelot," he remarked, with unabashed good spirits. "Anyonefor a mud bath? Blimey, it's enough to discourage ducks."napětí."Rozhodčí mi nezastavili činnost a za ten poslední závodjsem dostal zaplaceno.""Cože?""Povídám, že jsem dostal zaplaceno. Vždyť to víš, říkaljsem ti o tom. Dostal jsem balík, dnes ráno. Sto liber." Súžasem jsem se na něho díval. "No a co, vždyť jsemudělal, co chtěli, no ne?" řekl ukřivděně."Jo a ještě něco. Ty výhrůžný vzkazy. Já na ně vyzrál.Byl jsem celou sobotu a neděli v paních lázních a tam namě nemohli. Tak jsem jim pěkně uklouz," dodal Joevítězoslavně, jako kdyby "tento týden" nemohl být "příštíTaké si neuvědomil, že už vlastně potrestán byl. Trestnemusí být vždy tělesný. Strávil týden úzkosti a tři dnypořádného strachu a přitom si myslí, že ušel trestu."To jsem rád, že si to myslíš," řekl jsem mírně. "Aleposlyš, Joe, něco bych se rád dozvěděl. Jaký měl tenčlověk, který ti volal, že ten kůň nemá vyhrát, jaký mělhlas?""Jo, to se těžko řekne, ale nepoznal bys ho po hlase.Mohl by to bejt kdokoli. Mluví tiše, jako šeptavě, jakokdyby tlumil hlas, aby ho vedle někdo neslyšel. Ale co natom sejde? Hlavně, že solí. Pro mě za mě může třebakvákat jako žába.""Chceš říct, že bys zase podržel koně, kdyby tě ten chlapo to požádal?""Možná, že jo a možná, že ne." Joe si konečně uvědomil,že by neměl mluvit tak otevřeně. Poťouchle se na mnepodíval a odešel do šatny. Měl neuvěřitelně hroší kůži.O kousek dál stál Pete s Danem a bavili se o tom, co násdnes čeká. Přidal jsem se k nim. Pete nadával na počasí aříkal, že bude dělat koním nesnáze. Myslel ale, žePalindromovi ta slota asi vadit nebude."Koukej se dostat dopředu tak v polovině, pak už těnikdo nedohoní, jsou to samí chudáci. Řekl bych, že máštutovku.""To rád slyším," řekl jsem bez uvažování a pak jsem sinajednou vzpomněl, že Admirál byl v Maidenheadu takytutovka. Přešel mi mráz po zádech.Dan se mě zeptal, jak jsem se měl v neděli u Kate. Kdyžjsem mu nadšeně vyprávěl, že jsem se měl ohromně, mocse nepotěšil."Čert tě vem, kamaráde, jestli jsi mě u Kate vyšachoval."Řekl to hrozivým hlasem jakoby z legrace, ale já mělnepříjemný pocit, že to vlastně myslí vážně. Mohou vůbecdva kamarádi, kteří mají rádi jednu dívku, zůstatkamarády? Najednou jsem nevěděl, jeli to možné, protožev Danově důvěrně známé, hezké tváři jsem zahlédl stínnepřátelství. Byl to divný pocit, jako by se člověk opřel oskálu, a ta se rozpadla v hromádku písku. Zamyšlenějsem odešel do šatny, vyhledat Sandyho.Stál u okna a díval se na proudy deště, šlehající dookenních tabulek. Převlékl se už do dresu pro první dostiha díval se směrem k padoku, kde právě prováděli dvastájníci v pláštích do deště pár zuboženě vypadajícíchkoní."Jak to tak vypadá, budeme potřebovat stěrače nabrejle," řekl pobaveně. "Tolik vody by votrávilo i rybu.""How did you enjoy your Turkish bath on Sunday?" I "Jak ses bavil v neděli v lázních?" zeptal jsem se.asked, smiling."Oh, you heard about that, did you?""Tak tys už vo tom slyšel?""I think everyone has heard about it," I said. "To už snad vědí všichni.""Good. Serve the little bastard right," said Sandy, grin- "To je dobře, tomu srabovi to patří," zazubil se Sandy.83

ning hugely."How did you know where to find him?" I asked."Asked his mother…" Sandy broke off in the middle of theword, and his eyes widened."Yes," I said. "You sent him those threatening Bolingbrokenotes.""And what," said Sandy, with good humour, "makes youthink so?""You like practical jokes, and you dislike Joe," I said."The first note he received was put into his jacket while ithung in the changing-room at Plumpton, so it had to be ajockey or a valet or an official who did it. It couldn't havebeen a bookmaker or a trainer or an owner or any memberof the public. So I began to think that perhaps theperson who planted the note in Joe's pocket was not theperson who was paying him to stop horses. That personhas, strangely enough, exacted no revenge at all. But Iasked myself who else would be interested in tormentingJoe, and I came to you. You knew before the race that Joewas not supposed to win on Bolingbroke. When he wonyou told him you'd lost a lot of money, and you'd get evenwith him. And I guess you have. You even tracked himdown to enjoy seeing him suffer.""Revenge is sweet, and all that. Well, it's a fair cop," saidSandy. "Though how you know such a lot beats me.""Joe told me most of it," I said."What a blabbermouth. That tongue of Joe's will get himinto a right mess one of these days.""Yes, it will," I said, thinking of the incautious way Joehad spoken of his 'stopping' and its rewards."Did you tell him I had sent him those notes?" askedSandy, with his first show of anxiety."No, I didn't. It would only stir up more trouble," I said."Thanks for that, anyway.""And in reward for that small service, Sandy," I said, "willyou tell me how you knew in advance that Bolingbrokewas not supposed to win?"He grinned widely, rocking gently on his heels, but hedidn't answer."Go on," I said. "It isn't much to ask, and it might evengive me a lead to that other mystery, about Bill Davidson."Sandy shook his head. "It won't help you any," he said."Joe told me himself.""What?" I exclaimed."He told me himself. In the washroom when we werechanging before the race. You know how he can't helpswanking? He wanted to show off, and I was handy, andbesides, he knew I'd stopped a horse or two in my time.""What did he say?" I asked."He said if I wanted a lesson in how to choke a horse I'dbetter watch him on Bolingbroke. Well, a nod's as good asa wink to Sandy Mason. I got a punter to put fifty quid onLeica, which I reckoned was bound to win with Bolingbrokenot trying. And look what happened. The little sodlost his nerve and beat Leica by two lengths. I could havethrottled him. Fifty quid's a ruddy fortune, mate, as far asI'm concerned.""Why did you wait as long as ten days before you gavehim that first note?" I asked."I didn't think of it until then," he said, frankly. "But itwas a damn good revenge, wasn't it? He nearly got hislicence suspended at Cheltenham, and he sweated hisguts out for three days at the week-end, all in thescreaming heeby-jeebies worked up by yours truly."Sandy beamed."You should have seen him in the Turkish baths. A sodden,whining, clutching wreck. In tears, and begging meto keep him safe. Me! What a laugh. I was nearly sick,trying not to laugh. A cracking good revenge, that was.""And you put him over the rails at Plumpton, too," I said."Jak jsi věděl, že ho tam najdeš?" zeptal jsem se."Voptal jsem se jeho táty…" zarazil se uprostřed věty astrnule se na mne díval."Ano, byls to ty, kdo mu posílal ty výhrůžné vzkazy sBolingbrokem," řekl jsem."Jak tě to napadlo?""Děláš rád kanadské žertíky a Joea nemáš rád," řekljsem. "První vzkaz mu někdo vstrčil v Plumptonu v šatnědo kapsy u saka. Musel mu to tam dát některý žokej,dostihový funkcionář nebo sluha, protože bookmakeři,trenéři a lidé z publika tam nemohou. Tak mě napadlo, žeosoba, která posílala ty výhrůžné vzkazy, nemusí býttotožná s osobou, která Joemu platí, aby podržel koně akterá se mu kupodivu vůbec nemstila. Pak jsem uvažovalo tom, koho by mohlo bavit Joea trápit a přišel jsem natebe. Věděl jsi už před závodem, že Joe nemá vyhrát.Když vyhrál, řekls mu, že tě to stálo spoustu peněz a žemu za to zatopíš. A to se ti tedy povedlo. Dokonce se titaky podařilo ho vystopovat a radovat se z toho, jak sekroutí strachy.""To víš, pomsta je sladká. No, ale co, je to oko za oko.Ale to mi řekni, jak tohle všechno můžeš vědět!""Většinou to vím od Joea.""Ten je pěkně ukecanej. Jednou ho to přivede dopořádnýho maléru.""To máš pravdu." Vzpomněl jsem si na to, jak Joenerozumně vyprávěl o své "za stavovací" činnosti a o tom,co za to dostává."Řekls mu, že jsem mu ty výhrůžky posílal já?" zeptal seSandy. Dělalo mu to trochu starost."Ne, neřekl. Byly by z toho další zbytečné nepříjemnosti.""Tak ti teda děkuju.""Ty bys pro mě ale taky mohl něco udělat, Sandy, mohlbys mi kupříkladu říct, jak jsi mohl předem vědět, žeBolingbroke nemá vyhrát."Ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu. Kolébal se napatách, díval se na mne a neřekl nic."Tak spusť," vybídl jsem ho, "to tě přece o moc nežádám.A když mi to povíš, mohlo by mi to pomoct vyluštit tuzáhadu s Billem Davidsonem."Sandy zavrtěl hlavou. "To by ti teda moc nepomohlo.Řekl mi to Joe.""Cože?""Jo, sám mi to řek, v umývárně, když jsme se převlíkalipřed dostihem. Víš přece, jak se vždycky vytahuje. Chtělse vytáhnout a já byl zrovna po ruce. Kromě toho věděl,že já taky vobčas přidržel koně.""Co ti řekl?""Řek, že jestli chci vidět, jak se dá správně zatáhnoutkobyla, tak ať se dívám, jak pojede Bolingbroka. No, tosnad stačí, ne? Tak jsem vsadil padesát na Leicu, protožesem si říkal, že musí vyhrát, když Bolingbroke nepojedenaplno. No a vidíš, jak sem dopad. Ten srab ztratil nervy avzal Leicu vo dvě dýlky. Byl bych ho nejradši uškrtil.Padesát liber je pořádnej balík, aspoň teda pro mě.""A proč jsi čekal celých deset dní, než jsi ho začalstrašit?""No, mě to prostě dřív nenapadlo," řekl otevřeně, "aleuznáš, že to byla dobrá pomsta, ne? V Cheltenhamu přišelmálem o licenci a pak se přes neděli tři dny potil hrůzou. Avo to všechno se mu postaral zde přítomný."Sandy zářil."Teda, přál bych ti ho vidět v těch lázních! Brečel akňoural jako stará štětka a škemral, abych ho chránil. Já!Představ si to! Měl jsem co dělat, abych se nesmál. Toteda byla pomsta jak se patří.""A taky jsi ho v Plumptonu shodil přes bariéru."84

"I never did," said Sandy, indignantly. "Did he tell youthat? He's a bloody liar. He fell off, I saw him. I've a goodmind to frighten him again."His red hair bristled and his brown eyes sparkled. Thenhe relaxed."Oh, well… I'll think of something, sometime. There's norush. I'll make his life uncomfortable… ants in his pants,worms in his boots, that sort of thing. Harmless," andSandy began to laugh. Then he said, "As you're such aroaring success as a private eye, how are you getting onwith that other business?""Not fast enough," I said. "But I know a lot more than Idid at this time last week, so I haven't lost hope. Youhaven't heard anything useful?" He shook his head."Not a squeak anywhere. You're not giving it up, then?""No," I said."Well, the best of British luck," said Sandy, grinning.An official poked his head round the door. "Jockeys out,please," he said.It was nearly time for the first race.Sandy put his helmet on and tied the strings. Then hetook out his false teeth, the two centre incisors of the upperjaw, wrapped them in a handkerchief and tucked theminto the pocket of the coat hanging on his peg. He, likemost jockeys, never rode races wearing false teeth, forfear of losing them, or even swallowing them if he fell. Hegave me a gap-toothed grin, sketched a farewell salute,and dived out into the rain.It was still raining an hour later when I went out to ridePalindrome. Pete was waiting for me in the parade ring,the water dripping off the brim of his hat in a steadystream."Isn't this a God-awful day?" he said. "I'm glad it's youthat's got to strip off and get soaked, and not me. I had abellyful when I was riding. I hope you're good at swimming.""Why?" I asked, mystified."If you are, you'll know how to keep your eyes open underwater."I suspected another of Pete's rather feeble jokes, but hewas serious. He pointed to the goggles slung round myneck."You won't need those, for a start. With all the mudthat's being kicked up today, they'd be covered beforeyou'd gone a furlong."I'll leave them down, then," I said."Take them off. They'll only get in your way," he said.So I took them off, and as I turned my head to ease theelastic over the back of my helmet, I caught a glimpse ofa man walking along outside the parade ring. There werefew people standing about owing to the rain, and I had aclear view of him.It was Bert, the man in charge of the horse in the lay-byon Maidenhead Thicket. One of the Marconicar drivers.He was not looking at me, but the sight of him was asunpleasant as an electric shock. He was a long way frombase. He might have travelled the hundred and forty milessolely to enjoy an afternoon's racing in the rain. Or hemight not.I looked at Palindrome, plodding slowly round the paradering in his waterproof rug.A dead cert. I shivered.I knew I had made some progress towards my quarry,the man who had caused Bill's death, even though hehimself was as unknown to me as ever. I had disregardedhis two emphatic warnings and I feared I had left a broadenough trail for him to be well aware of my pursuit. Bertwould not be at Bristol alone, I thought, and I could guessthat a third deterrent message was on its way.There are times when one could do without an intuition,and this was one of them. Palindrome, the dead cert.What had been done once would be tried again, and"Tak to teda zase ne," bránil se Sandy rozhořčeně. "To tivykládal? To teda kecá. Prostě spad, viděl jsem to. Mělbych sto chutí ho zase vystrašit."V hnědých očích měl plaménky vzteku. Pak se uklidnil."Ale co… časem něco vymyslíme, není spěch. Však já muto nějak osladím… nasadím mu mravence do kalhot nebožížaly do bot, něco takovýho. To je neškodný." Sandy serozesmál. "Poslyš, když jseš tak úspěšnej fízl, víš už něcoo tamtý záležitosti?""Moc ne," odpověděl jsem, "ale přece jen jsem o trochuchytřejší než před týdnem, takže to nevzdám. Neslyšel jsinic, co by mi pomohlo?" Zavrtěl hlavou."Neslyšel jsem nic. Tak toho nenecháš?""Ne.""Tak zlom vaz," řekl Sandy s úsměvem.Do dveří nahlédl pořadatel: "Jezdci, nastoupit, prosím."Byl už čas na první dostih.Sandy si nasadil helmu a zavázal tkaničky. Pak si vyndalz úst protézu, na které měl oba honí špičáky, zabalil ji dokapesníku a vstrčil do kapsy kabátu, který měl viset navěšáku. Jako většina žokejů nejezdil s falešným chrupem,aby ho neztratil nebo dokonce nespolkl při pádu. Ještě sena mne ušklíbl, zamával mi a vyklouzl ven do deště.O hodinu později, když jsem se chystal jet Palindroma,ještě stále lilo. Pete na mne čekal v padoku a voda mustékala z klobouku v dlouhých praméncích."Počasí pod psa, co?" řekl. "Vůbec ti nezávidím, že semusíš svlíct a jít se vykoupat. Užil jsem si toho dost, kdyžjsem ještě jezdil. Umíš dobře plavat?""Proč?" zeptal jsem se zmateně."Protože jestli umíš dobře plavat, umíš udržet otevřenéoči pod vodou."Myslel jsem nejdřív, že je to zase jeden z jeho žertíků,ale tvářil se vážně."Tohle potřebovat nebudeš." Ukázal na ochranné brýle,které jsem měl zavěšené kolem krku. "Lítá tam tolik bláta,že bys je měl hned ohozené.""Já si je tedy nenasadím.""Nech je tady, zbytečně by ti překážely."Brýle jsem sundal. Jak jsem přes helmu přetahovalgumový pásek, na kterém byly zavěšené, pootočil jsemhlavu a zahlédl jsem muže, který právě přecházel kolempadoku. Bylo tam málo diváků, a toho člověka jsempoznal.Byl to Bert, velitel dopravního boxu, který mě přepadl zaMaidenheadem. Jeden z řidičů Marconitaxi.Nepovšiml si mě, ale když jsem ho zahlédl, měl jsempocit, jako bych dostal elektrickou ránu. Byl daleko oddomova, musel ujet nejméně sto čtyřicet mil v mizenémpočasí, aby se mohl jedno jediné odpoledne dívat nadostihy, nebo možná nepřijel jen jako divák.Podíval jsem se na Palindroma pod nepromokavoupřikrývkou, jak se zvolna brodil padokem.Tutovka. Otřásl jsem se.Věděl jsem, že jsem ve svém pátrání udělal určitépokroky, ale k muži, který byl ve středu všeho podnikání,jsem se nepřiblížil. Ignoroval jsem dva varovné vzkazy apři svém pátrání jsem za sebou zanechával širokou,zřetelnou stopu. Musel vědět, co podnikám. A Bert tu jistěnení sám. Tušil jsem, že mě čeká třetí, důraznějšívarování.Jsou okamžiky, kdy člověk moc o intuici nestojí. Tohle byltakový okamžik. Palindrom byl tutovka. Co se povedlojednou, může se podařit znovu. Někde na promoklé dráze85

somewhere out on the rain-swept racecourse anotherstrand of wire could be waiting. For no logical reason, Iwas certain of it.It was too late to withdraw from the race. Palindromewas an odds-on favourite, and clearly in the best ofhealth, he showed no lameness, no broken bloodvessels,none of the permitted excuses for a last minute cancellation.And if I myself were suddenly taken ill and couldn'tride, another jockey would be quickly found to take myplace. I couldn't send someone out in my colours to take afall designed for me.If I refused point-blank, without explanation, to let Palindromerun in the race, my permit to ride would be withdrawn,and that would be the end of my steeple-chasing.If I said to the Stewards, "Someone is going to bring Palindromedown with wire," they might possibly send anofficial round the course to inspect the fences: but hewouldn't find anything. I was quite sure that if a wire wererigged, it would be, as in Bill's case, a last minute job.If I rode in the race, but kept Palindrome reined in behindother horses the whole way, the wire might not berigged at all. But my heart sank as I regarded the faces ofthe jockeys who had already ridden, and remembered inwhat state they had come back from their previous race.Mud was splashed on their faces like thick khaki chickenpox,and their jerseys were soaked and muddied to suchan extent that their colours were almost unrecognizablefrom a few steps away, let alone the distance from onefence to the next. My own coffee and cream colours wouldbe particularly indistinct. A man waiting with wire wouldnot be able to tell for certain which horse was in front, buthe would expect me and act accordingly.I looked at the other jockeys in the parade ring, now reluctantlytaking off their raincoats and mounting theirhorses. There were about ten of them. They were menwho had taught me a lot, and accepted me as one ofthemselves, and given me a companionship I enjoyedalmost as much as the racing itself. If I let one of themcrash in my place, I couldn't face them again.It was no good. I'd have to ride Palindrome out in frontand hope for the best. I remembered Kate saying, "Ifthere's something you've got to do, then to hell with thedanger."To hell with the danger. After all, I could fall any day,without the aid of wire. If I fell today, with it, that wouldbe just too bad. But it couldn't be helped. And I might bewrong, there might be no wire at all.Pete said, "What's the matter? You look as if you'd seena ghost.""I'm all right," I said, taking off my coat. Palindrome wasstanding beside me, and I patted him, admiring his splendidintelligent head. My chief worry from then on was thathe, at least, should come out of the next ten minutes unscathed.I swung up on to his back and looked down at Pete, andsaid, "If… if Palindrome falls in this race, please will youring up Inspector Lodge at Maidenhead police station, andtell him about it?""What on earth-?""Promise," I said."All right. But I don't understand. You could tell himyourself, if you want to, and anyway, you won't fall.""No, perhaps not," I said."I'll meet you in the winner's enclosure," he said, slappingPalindrome's rump as we moved off.The rain was blowing into our faces as we lined up for thestart in front of the stands, with two circuits of the courseto complete. The tapes went up, and we were off.Two or three horses jumped the first fence ahead of me,but after that I took Palindrome to the front, and stayedna mne možná čeká kotouč drátu. Neměl jsem pro tožádný důkaz, ale byl jsem si tím jist.Bylo příliš pozdě na to, abych odstoupil od dostihu. NaPalindroma vsadilo mnoho lidí, byl favorit. Kůň byl vnaprostém pořádku, nic mu nechybělo, nekulhal, nemělžádnou vadu, pro kterou bych ho mohl odhlásit. Akdybych já náhle onemocněl a nemohl jet, jel by místo měněkdo jiný. Přece nemohu dopustit, aby si to jiný žokej vmém dresu odskákal za mě.Kdybych odmítl jet bez řádného zdůvodnění, mohlo bymě to stát jezdecký průkaz a s dostihy by byl konec.Kdybych řekl rozhodčím, že vím, že někdo chce na drázenastražit drát, abych s Palindromem spadl, poslali bypořadatele, aby prohlédl všechny překážky, ale ten byurčitě nic nenašel. Byl jsem přesvědčený, že chystajíli seněkde napnout drát, udělají to na poslední chvíli jako vBillově případě.Kdybych závod jel, ale držel se pozadu, ne na špici, třebaby drát vůbec nepoužili. Tahle naděje ve mně ale brzyzhasla, když jsem si vzpomněl, jak vypadali jezdci poposledním dostihu. Obličeje měli zacákané blátem a dresyměli promočené a špinavé tak, že nebylo možno rozeznatjejich barvy na několik kroků, natož z větší vzdálenosti. Amoje žlutohnědé barvy byly zvlášť nevýrazné. Člověk,který bude čekat na dráze s drátem, nerozpozná, kterýkůň je na špici. Bude ale očekávat mě a podle toho budejednat.Podíval jsem se na ostatní žokeje v padoku. S nechutí sisvlékali nepromokavé pláště a nasedali na koně. Bylo jichasi deset. Byli to lidé, od kterých jsem se mnoho naučil,kteří mě mezi sebe bez váhání přijali, jim jsem vděčil zapřátelství, které pro mě znamenalo téměř tolik jakodostihy samé. Kdybych dopustil, aby některý z nich spadlmísto mne, nikdy bych se jim už nemohl podívat do očí.Nedalo se nic dělat. Musel jsem jet s Palindromem našpici a doufat, že to dobře dopadne. Vzpomněl jsem si, jakKate říkala, že když člověk ví, že něco musí vykonat, musíse vykašlat na nebezpečí.Tak tedy kašlu na nebezpečí. Spadnout konečně mohukdykoli a nepotřebuji k tomu ani drát. Spadnuli dnes,bude to smůla. A třeba se pletu a žádný drát tam nebude."Co se děje?" zeptal se Pete, "jako bys uviděl přízrak.""Ale nic." Sundal jsem si kabát. Palindrom stál vedlemne. Poplácal jsem ho po šíji a zadíval se na jehokrásnou, inteligentní hlavu. Od té chvíle jsem se ve svýchstarostech soustředil už jen na to, aby se aspoň koni nicnestalo.Vyšvihl jsem se do sedla a otočil se na Petea. "Pete,kdyby Palindrom v tomhle dostihu padl, zavolej, prosímtě, inspektora Lodge z maidenheadské policie a řekni muto, ano?""Prosím tě, proč…?""Slib mi to.""No dobře. Ale nerozumím tomu. Copak bys mu tonemohl říct sám? Ostatně, vždyť nespadneš.""Možná, že ne.""Uvidíme se před vážnicí, až budou odsedlávat vítěze!"Poplácal koně po krku a my jsme vyjeli.Když jsme se řadili ke startu před tribunami, déšť námšlehal do obličeje. Čekaly nás dva okruhy. Pak jsmevyrazili. Přes první překážku šli přede mnou asi dva nebotři koně.Pak jsem se ale dostal na špici a už jsem tam zůstal.Palindrom byl ve vynikající formě, cválal a skákal s86

there. He was at his best, galloping and jumping with thesmooth flow of a top class 'chaser. On any other day, thefeel of this power beneath me would have pleased mebeyond words. As it was, I scarcely noticed it.Remembering Bill's fall, I was watching for an attendantto walk across behind a fence as the horses approached it.He would be uncoiling the wire, raising it, fixing it… Iplanned when I saw that to try to persuade Palindrome totake off too soon before the fence, so that he would hitthe wire solidly with his chest when he was already pastthe height of his spread. That way, I hoped he mightbreak or pull down the wire and still stay on his feet, andif we fell, it should not be in a shattering somersault likeAdmiral's. But it is easier to plan than to do, and Idoubted whether a natural jumper like Palindrome couldbe persuaded to take off one short stride too soon.We completed the first circuit without incident, squelchingon the sodden turf. About a mile from home, on thefar side of the course, I heard hoofbeats close behind, andlooked over my shoulder. Most of the field were bunchedup some way back, but two of them were chasing me withdetermination and they were almost up to Palindrome'squarters.I shook him up and he responded immediately, and wewidened the gap from our pursuers to about five lengths.No attendant walked across the course. I didn't see anywire.But Palindrome hit it, just the same.It wouldn't have been too bad a fall but for the horsesbehind me. I felt the heavy jerk on Palindrome's legs aswe rose over the last fence on the far side of the course,and I shot off like a bullet, hitting the ground with myshoulder several yards ahead. Before I had stopped rollingthe other horses were jumping the fence. They wouldhave avoided a man on the ground if they possibly could,but in this case, I was told afterwards, they had to swerveround Palindrome, who was struggling to get up, andfound me straight in their path.The galloping hooves thudded into my body. One of thehorses kicked my head and my helmet split so drasticallythat it fell off. There were six seconds of bludgeoning,battering chaos, in which I could neither think nor move,but only feel.When it was all over I lay on the wet ground, limp andgrowing numb, unable to get up, unable even to stir. Iwas lying on my back with my feet towards the fence. Therain fell on my face and trickled through my hair, and thedrops felt so heavy on my eyelids that opening them waslike lifting a weight. Through a slit, from under my rainbeadedlashes, I could see a man at the fence.He wasn't coming to help me. He was very quickly coilingup a length of wire, starting on the outside of the courseand working inwards. When he reached the inner post heput his hand in his raincoat pocket, drew out a tool, andclipped the wire where it was fastened eighteen inchesabove the fence. This time, he had not forgotten his wirecutters. He finished his job, hooked the coil over his arm,and turned towards me.I knew him.He was the driver of the horse-box.The colour was going out of everything. The world lookedgrey to me, like an under-exposed film. The green grasswas grey, the box driver's face was grey...Then I saw that there was another man at the fence, andhe was walking towards me. I knew him, too, and he wasnot a taxi-driver. I was so glad to find I had some helpagainst the box driver that I could have wept with relief. Itried to tell him to look at the wire, so that this time thereshould be a witness. But the words could get no fartherthan my brain. My throat and tongue refused to formthem.úžasnou lehkostí. Kdykoli jindy bych se byl nezměrněradoval z jeho síly a pružnosti. Tehdy jsem to ale sotvavnímal.Vzpomněl jsem si na Billův pád a vyhlížel jsem v dálceněkoho, kdo by přešel za některou překážkou přes dráhu,kdo by roztáčel, zvedal a připevňoval drát… Kdybych tobyl zahlédl, chtěl jsem přimět Palindroma, aby se před toupřekážkou odlepil předčasně, a aby narazil na drát vokamžiku, kdy bude za nejvyšším bodem skoku. Tak bymohl drát přetrhnout nebo vyrvat a mohl by se udržet nanohou, nepadal by v takovém nebezpečném kotrmelcijako Admirál. Ale takovou věc je mnohem lehčí plánovatnež provést, uvědomoval jsem si, že tak dobrý skokanjako Palindrom se možná ani nedá přinutit, aby odskočilpředčasně.První okruh jsme dokončili bez jakékoli příhody. Asi mílipřed cílem, na vzdáleném konci dráhy, jsem uslyšel zasebou dusot a ohlédl jsem se. Dva z ostatních koní bylipříliš blízko.Pobídl jsem Palindroma, který ihned přidal, a mezeramezi námi a druhými jezdci se zvětšila na pět délek.Neviděl jsem žádného zřízence přejít přes dráhu. Neviděljsem žádný drát.Ale Palindrom stejně na drát narazil.Ten pád by nebyl býval tak zlý, kdyby za námi nebylibývali ostatní koně. Cítil jsem, jak to Palindromem vevzduchu prudce trhlo, když letěl přes poslední překážkuna vzdáleném konci dráhy, vylétl jsem ze sedla, jako kdyžmě vystřelí a dopadl jsem na rameno několik yardů zapřekážkou. Kutálel jsem se po zemi a než jsem sezastavil, šli přes překážku ostatní koně. Za běžnýchokolností se koně vyhnou ležícímu člověku. V tomtopřípadě, jak jsem později slyšel, museli se za překážkouvyhýbat Palindromovi, který se snažil postavit na nohy ajá jsem jim byl v cestě.Do mého těla bušila cválající kopyta. Jeden z koní mězasáhl do hlavy a rozpoltil mi helmu. Několik vteřin se všezměnilo v bušící, rachotící chaos. Nemohl jsem se anihýbat, ani myslet, mohl jsem jen vnímat.Když bylo po všem, ležel jsem na rozmoklé půdě, ztuhlýa bezvládný, neschopný pohybu. Ležel jsem na zádech,nohama k překážce. Déšť mi skrápěl obličej, praménkyvody mi stékaly po vlasech. Kapky, které mi dopadaly navíčka, byly tak těžké, že jsem nemohl otevřít oči. Skulinouvíček, mezi řasami, zatíženými krůpějemi vody, jsemzahlédl, že se k překážce blíží nějaký muž.Nepřišel mi na pomoc. Rychle stáčel drát od zevníhoobvodu dráhy k vnitřnímu. Když došel k vnitřnímu sloupu,vytáhl z kapsy nástroj a drát, upevněný asi osmnáct palcůnad překážkou, uštípl. Tentokrát kleště nezapomněl.Přehodil si kotouč přes ruku a otočil se ke mně.Poznal jsem ho.Byl to řidič dopravního boxu.Ze všeho se najednou vytratila barva. Svět byl šedý jakopodexponovaný film. Zelená tráva byla šedivá, řidičůvobličej byl šedivý…Pak jsem zahlédl, že se k překážce blíží další člověk. Šelke mně. Znal jsem ho, nebyl to taxíkář. Měl jsem radost,že mi někdo pomůže, že mě ochrání před tím řidičem, bylbych se skoro rozplakal úlevou. Snažil jsem se mu říct,aby se podíval na ten drát, abych tentokrát měl svědka.Slova se ale tvořila jen v mozku, hrdlo a rty se zdráhalycokoli vyslovit.87

He came over and stood beside me, and stooped down. Itried to smile and say hello, but not a muscle twitched. Hestraightened up.He said, over his shoulder, to the box driver, "He's beenknocked out." He turned back to me.He said, "You nosey bastard," and he kicked me. I heardthe ribs crack, and I felt the hot stab in my side."Perhaps that'll teach you to mind your own business."He kicked me again. My grey world grew darker. I wasnearly unconscious, but even in that dire moment somepart of my mind went on working, and I knew why theattendant had not walked across with the wire. He had notneeded to. He and his accomplice had stood on oppositesides of the course and had raised it between them.I saw the foot drawn back a third time. It seemed hours,in my disjointed brain, until it came towards my eyes,growing bigger and bigger until it was all that I could see.He kicked my face, and I went out like a light.Přišel ke mně, zastavil se a sklonil se nade mnou. Otočilse k tomu řidiči. "Je v bezvědomí," řekl.Pak se obrátil ke mně a kopl mě. "Tumáš, zatracenejfízle."Uslyšel jsem, jak mi žebra zapraskala a ucítil jsem horkébodnutí v hrudníku."Tady máš a příště se nepleť do věcí, do kterejch ti nicnení."Znovu mě kopl. Šedivý svět ztemněl. Vědomí se mikalilo, ale část mého mozku ještě stále pracovala. Věděljsem už, proč zřízenec nemusel přejít přes dráhu. On ajeho pomocník stáli prostě každý na jedné straně a drátjednoduše zvedli.Viděl jsem znovu botu. Celou věčnost se blížila, rostla,byla obrovská, až byla přímo před mýma očima.Kopl mě do obličeje a já konečně ztratil vědomí.CHAPTER TWELVE 12Hearing came back first. It came back suddenly, as ifsomeone had pressed a switch. At one moment no messagesof any sort were getting through the swirling, distorteddreams which seemed to have been going on insidemy head for a very long time, and in the next I was lyingin still blackness, with every sound sharp and distinct inmy ears.A woman's voice said, "He's still unconscious."I wanted to tell her it was not true, but could not.The sounds went on, swishing, rustling, clattering, themurmur of distant voices, the thump and rattle of water inpipes of ancient plumbing. I listened, but without muchinterest.After a while I knew I was lying on my back. My limbs,when I became aware of them, were as heavy as lead andached persistently, and ton weights rested on my eyelids.I wondered where I was. Then I wondered who I was. Icould remember nothing at all. This seemed too much todeal with, so I went to sleep.The next time I woke up the weights were gone from myeyes. I opened them, and found I was lying in a dim lightin a room whose fuzzy lines slowly grew clear. There wasa wash-basin in one corner, a table with a white cloth onit, an easy chair with wooden arms, a window to my right,a door straight ahead. A bare, functional room.The door opened and a nurse came in. She looked at mein pleased surprise and smiled. She had nice teeth."Hello there," she said. "So you've come back at last.How do you feel?""Fine," I said, but it came out as a whisper, and in anycase it wasn't strictly true."Are you comfortable?" she asked, holding my wrist forthe pulse."No," I said, giving up the pretence."I'll go and tell Dr Mitcham you've woken up, and I expecthe will come and see you. Will you be all right for afew minutes?"She wrote something on a board which lay on the table,gave me another bright smile, and swished out of thedoor.So I was in hospital. But I still had no idea what hadhappened. Had I, I wondered, been run over by a steamroller? Or a herd of elephants?Dr Mitcham, when he came, would solve only half themystery."Why am I here?" I asked, in a croaky whisper."You fell off a horse," he said."Who am I?"Nejdříve se mi vrátil sluch. Objevil se tak náhle, jakokdyby někdo otočil vypínačem. Do té chvíle ke mně zezevního světa neproniklo vůbec nic, v mozku se mi honilyzmatené, šílené sny. Pak jsem náhle ležel ve tmě a vnímalneobyčejně ostře a přesně každý okolní zvuk."Je stále v bezvědomí," řekl ženský hlas.Chtěl jsem říct, že to není pravda, ale nešlo to.Objevovaly se další zvuky: šustění látky, cinkání, klapot,zvuk vzdálených hlasů, chrčení a klokotání vody ve starémvodovodním potrubí. Poslouchal jsem bez zájmu.Po chvíli jsem si uvědomil, že ležím na zádech. Když jsemsi vzpomněl, že mám ruce a nohy, poznal jsem, že jsoutěžké jak z olova a že vytrvale bolí. Na očních víčkách mispočívala obrovská tíha.Chtěl jsem vědět, kde jsem. Chtěl jsem vědět, kdo jsem.Nepamatoval jsem si vůbec nic. Tyhle úvahy byly ale přílišnamáhavé, a tak jsem raději znovu usnul.Když jsem se opět probudil, tíha z víček už zmizela.Otevřel jsem oči a zjistil, že ležím v polotemné místnosti,jejíž mlhavé obrysy se zvolna stávaly zřetelnými. Vjednom rohu bylo umývadlo, pak tam byl stůl s bílýmubrusem, křeslo s dřevěnými opěradly, vpravo bylo oknoa přímo proti mně dveře. Strohá, spartánská místnost.Otevřely se dveře a vstoupila ošetřovatelka. Překvapeněa s potěšením se na mne podívala a usmála se. Mělapěkné zuby."Ale dobrý den," řekla. "Tak jste se konečně probudil. Jakse cítíte?""Dobře," zašeptal jsem. Líp jsem mluvit nemohl. Takyjsem nemluvil pravdu."Bolí vás něco?" zeptala se a vzala mě za zápěstí, aby mispočítala puls."Ano." Už jsem nezapíral."Dojdu pro doktora Mitchama, přijde se na vás podívat.Vydržíte to chvilku?"Napsala něco na listinu, která ležela na stole, obdařila mědalším zářivým úsměvem a zmizela za dveřmi.Byl jsem tedy v nemocnici. Stále jsem ale nevěděl, co sevlastně stalo. Měl jsem pocit, že mě přejel paní válec.Nebo po mně přešlo stádo slonů.Když přišel doktor Mitcham, dozvěděl jsem se jenpolovinu toho, co bych byl chtěl vědět."Proč jsem tady?" zašeptal jsem chraptivě."Spadl jste z koně," odpověděl."Kdo vlastně jsem?"88

At this question he tapped his teeth with the end of hispencil and looked at me steadily for some seconds. Hewas a blunt-featured young man with fluffy, already receding,fair hair, and bright intelligent pale blue eyes."I'd rather you remember that for yourself. You will,soon, I'm sure. Don't worry about it. Don't worry aboutanything. Just relax, and your memory will come back.Not all at once, don't expect that, but little by little you'llremember everything, except perhaps the fall itself.""What is wrong with me, exactly?" I asked."Concussion is what has affected your memory. As to therest of you," he surveyed me from head to foot, "you havea broken collar-bone, four cracked ribs and multiple contusions."Po této otázce se na mne dlouze zadíval a poklepával sikoncem tužky o rty. Byl to mladý člověk s kulatými rysy,kudrnatými, prořídlými světlými vlasy a měl bystré modréoči."Byl bych radši, kdybyste si na to vzpomněl sám. Určitěsi brzy vzpomenete. Nedělejte si s tím hlavu. S ničím sinedělejte hlavu. Snažte se zcela uvolnit, paměť se vámurčitě vrátí. Nebude to naráz, s tím nepočítejte, alekousek po kousku se vám začne všechno vybavovat,možná jen s výjimkou toho pádu.""Co mi vlastně je?" zachraptěl jsem."Máte otřes mozku a od toho porušenou paměť." Prohlédlsi mě od paty k hlavě. "Jinak máte zlomenou klíční kost,čtyři zlámaná žebra a mnohočetné kontuze.""Nothing serious, thank goodness," I croaked."Tak to zaplať pánbůh není nic vážného," zašeptal jsem súlevou.He opened his mouth and gasped, and then began to Vytřeštil na mne oči, otevřel ústa a pak se dal do smíchu.laugh.He said, "No, nothing serious. You lot are all the same. "Není to nic vážného. Vy jste všichni stejní, jste blázni."Quite mad.""Which lot?" I said."Kdo my?""Never mind, you'll remember soon," he said. "Just go to "Ale nic, však si vzpomenete," řekl. "Snažte se zase nasleep for a while, if you can, and you'll probably understanda great deal more when you wake up."probudíte, budete mnohem chytřejší."chvíli usnout, jestli se vám to povede, a až se zaseI took his advice, closed my eyes and drifted to sleep. I Poslechl jsem ho, zavřel oči a nechal se unášet spánkem.dreamed of a husky voice which came from the centre of Zdálo se mi, že na mne mluví šeptavý mužský hlas, kterýa bowl of red and yellow crocuses, whispering menacing vychází z veliké vázy s červenými a žlutými krokusy, žethings until I wanted to scream and run away, and then I mi vyhrožuje, chtělo se mi křičet a dát se na útěk, pakrealized it was my own voice whispering, and the crocuses jsem si ale uvědomil, že je to můj vlastní hlas. Krokusyfaded into a vision of deep green forests with scarlet birds zmizely a vystřídala je vidina hlubokého zeleného lesa sdarting in the shadows. Then I thought I was very high šarlatovými ptáky. Měl jsem pocit, že jsem ve veliké výšceup, looking to the ground, and I was leaning farther and a dívám se dolů. Nakláněl jsem se dál a dál, až jsemfarther forward until I fell, and this time what I said made spadl. Když jsem tentokrát promluvil, nebyla to fantazie.perfect sense."I fell out of the tree." "Spadl jsem ze stromu."I knew it had happened in my boyhood.Věděl jsem, že se mi to přihodilo v dětství.There was an exclamation beside me. I opened my eyes. Vedle mě někdo vykřikl. Otevřel jsem oči. U postele stálAt the foot of the bed stood Dr Mitcham.doktor Mitcham."What tree?" he said."Z jakého stromu?" zeptal se."In the forest," I said. "I hit my head, and when I woke "V lese," odpověděl jsem, "uhodil jsem se do hlavy amy father was kneeling beside me."když jsem se vzbudil, klečel vedle mě táta."There was an exclamation again at my right hand. I Zase se ozvalo něčí zvolání. Otočil jsem hlavu.rolled my head over to look.He sat there, sunburnt, fit, distinguished, and at forty-six Seděl tam, opálený, energický, důstojný, ve svýchlooking still a young man.šestačtyřiceti stále ještě jako mladík."Hi, there," I said."Ahoj," řekl jsem."Do you know who this is?" asked Dr Mitcham."Víte, kdo to je?" zeptal se doktor."My father.""To je můj otec.""And what is your name?""A jak se jmenujete?""Alan York," I said at once, and my memory bounded "Alan York." Odpověděl jsem bez zaváhání.back.I could remember everything up to the morning I was Paměť se mi naráz vrátila. Pamatoval jsem si všechno ažgoing to Bristol races. I remembered setting off, but what do toho rána, kdy jsem vyjížděl na dostihy v Bristolu.happened after that was still a blank.Pamatoval jsem si, jak jsem vyjel, ale všechno ostatní"How did you get here?" I asked my father."I flew over. Mrs Davidson rang me up to tell me you hadhad a fall and were in hospital. I thought I'd better take alook.""How long…" I began, slowly."How long were you unconscious?" said Dr Mitcham."This is Sunday morning. Two and a half days. Not toobad, considering the crack you had. I kept your crashhelmetfor you to see."He opened a locker and took out the shell which had undoubtedlysaved my life. It was nearly in two pieces."I'll need a new one," I said."Quite mad. You're all quite mad," said Dr Mitcham.This time I knew what he meant. I grinned, but it was alopsided affair, because I discovered that half my face wasswollen as well as stiff and sore. I began to put up my leftmizelo v temnotách."Jak to, že jsi tady?" zeptal jsem se otce."Přiletěl jsem. Volala mi paní Davidsonová, říkala, žesměl pád a že jsi v nemocnici. Tak jsem si řekl, že se semraději podívám.""Jak dlouho…""Jak dlouho jste byl v bezvědomí?" řekl doktor Mitcham."Dnes je neděle ráno, tak to bylo dva a půl dne. To nenítak zlé, když uvážíte, jakou jste dostal ránu do hlavy.Počkejte, až uvidíte svou helmu, schoval jsem vám ji."Otevřel noční stolek a vyndal z ní tu rozpoltěnouskořápku, která mi bezpochyby zachránila život."Budu potřebovat novou," podotkl jsem."Jsou to blázni, opravdu to jsou blázni," řekl doktor.Tentokrát jsem už věděl, koho tím myslí. Chtěl jsem seusmát, ale podařil se mi jen křivý úšklebek. Zjistil jsemtotiž, že mám celou polovinu obličeje oteklou, ztuhlou a89

hand to explore the damage, but I changed my mind beforeI had raised it six inches, owing to the sudden painwhich the movement caused in my shoulder. In spite ofthe tight bandages which arched my shoulders backwards,I heard and felt the broken ends of collar-bone grate together.As if they had been waiting for a signal, every dull separateache in my battered body sprang to vicious, throbbinglife. I drew in a deep breath, and the broken ribssharply rebelled against it. It was a bad moment.I shut my eyes.My father said anxiously, "Is he all right?" and Dr Mitchamanswered, "Yes, don't worry. I rather think hisbreakages have caught up with him. I'll give him somethingto ease it, shortly.""I'll be out of bed tomorrow," I said. "I've been bruisedbefore, and I've broken my collar-bone before. It doesn'tlast long."But I added ruefully to myself that while it lasted it washighly unpleasant."You will certainly not get up tomorrow," said Dr Mitcham'svoice. "You'll stay where you are for a week, togive that concussion a chance.""I can't stay in bed for a week," I protested. "I shouldn'thave the strength of a flea when I got up, and I'm goingto ride Admiral at Liverpool.""When is that?" asked Dr Mitcham suspiciously."March twenty-fourth," I said.There was a short silence while they worked it out."That's only a week on Thursday," said my father."You can put it right out of your head," said Dr Mitchamseverely."Promise me," said my father.I opened my eyes and looked at him, and when I saw theanxiety in his face I understood for the first time in my lifehow much I meant to him. I was his only child, and forten years, after my mother died, he had reared me himself,not delegating the job to a succession of housekeepers,boarding schools, and tutors as many a rich manwould have done, but spending time playing with me andteaching me, and making sure I learned in my teens howto live happily and usefully under the burden of extremewealth. He himself had taught me how to face all kinds ofdangers, yet I realized that it must seem to him that if Iinsisted on taking my first tilt at Liverpool when I wasprecariously unfit, I was risking more than I had any rightto do."I promise," I said. "I won't ride at Liverpool this month.But I'm going on racing afterwards.""All right. It's a deal." He relaxed, smiling, and stood up."I'll come again this afternoon.""Where are you staying? Where are we now?" I asked."This is Bristol Hospital, and I'm staying with Mrs Davidson,"he said.I said, "Did I get this lot at Bristol races? With Palindrome?"My father nodded."How is he? Was he hurt? What sort of fall did he have?""No, he wasn't hurt," he said. "He's back in Gregory'sstables. No one saw how or why he fell because it wasraining so hard. Gregory said you had a premonition youwere going to fall, and he asked me to tell you he haddone what you wanted.""I don't remember anything about it, and I don't knowwhat it was I wanted him to do." I sighed. "It's very irritating."Dr Mitcham and my father went away and left me puzzlingover the gap in my memory. I had an elusive feelingthat I had known for a few seconds a fact of paramountsignificance, but grope as I would, my conscious lifeended on the road to Bristol races and began again inBristol Hospital.bolavou. Zdvihl jsem levou ruku, abych ohledal rozsahškod, ale rychle jsem si to rozmyslel, protože mě začalokrutě bolet rameno, jakmile jsem ruku nadzvedl jen šestpalců. Rameno jsem měl sice pevně stažené obvazydozadu a znehybněné, přesto jsem ale cítil i slyšel, jak sekonce zlomené klíční kosti o sebe třou.Jako na povel se začala ozývat všechna bolavá místa vmém těle a probírala se k mučivému, pulsujícímu životu.Zhluboka jsem se nadechl a zlomená žebra začala ihnedprotestovat. Bylo to tvrdé.Zavřel jsem oči."Je v pořádku?" ptal se otec úzkostlivě. "Ale ano,nemějte starosti," odpověděl doktor Mitcham, "začalteprve teď pociťovat svá zranění. Za chvilku mu něcopíchneme.""Zítra vstanu z postele," řekl jsem. "Potloukl jsem se užvíckrát a klíční kost jsem měl už taky zlomenou, to dlouhonetrvá."V duchu jsem ale dodal, že dokud to trvá, není to nijakpříjemné."Zítra tedy vstávat nebudete," řekl lékař energicky, "azůstanete v posteli celý týden, otřes mozku chce klid.""Nemohu týden proležet," bránil jsem se, "byl bych potom jak moucha a musím jet Admirála v Liverpoolu.""A kdy to má být?""Dvacátého čtvrtého března."Chvíli bylo ticho, jak si to vypočítávali."To je od čtvrtka za týden," řekl otec."Tak na to tedy zapomeňte," řekl rázně doktor Mitcham."Slib mi to," řekl otec.Zadíval jsem se na něho. Když jsem viděl úzkost, kterouměl vepsanou ve tváři, pochopil jsem poprvé v životě, copro něho znamenám. Byl jsem jeho jediný syn a celýchdeset let po maminčině smrti mě vychovával sám. Nedalmě na pospas hospodyním, internátním školám asoukromým učitelům, jak by to udělala většina zámožnýchlidí, ale věnoval mi mnoho času, hrál si se mnou, učil mě asnažil se, abych měl šťastné a bohaté mládí. Sám mě siceučil, jak čelit různým nebezpečím, ale teď měl asi pocit, žekdybych chtěl za každou cenu jet v Liverpoolu a nebyl vdobrém stavu, riskoval bych víc, než kolik má člověkprávo riskovat."Slibuji," řekl jsem. "V Liverpoolu tento měsíc nepojedu.Pak ale budu jezdit dostihy dál.""To je v pořádku, ujednáno." Uklidnil se a s úsměvemvstal. "Přijdu zase odpoledne.""Kde bydlíš? A kde teď vůbec jsem?" zeptal jsem se."Jsi v nemocnici v Bristolu a já bydlím u paníDavidsonové.""Mně se to stalo na dostizích v Bristolu? S Palindromem?"Otec přikývl."Jak je mu? Nestalo se mu nic? Jaký měl pád?""Nestalo se mu nic. Je v pořádku, ve stájích u PeteaGregoryho. Jak padl, nikdo neviděl, protože moc lilo.Gregory říkal, že jsi měl předtuchu, že spadneš, a mámprý ti vyřídit, že udělal, o co jsi ho žádal.""Když já si nic nepamatuji a vůbec nevím, že jsem ho oněco žádal," vzdychl jsem, "je to k vzteku."Otec s doktorem Mitchamem odešli a zanechali měmarným úvahám nad prázdným místem, které zůstalo vmé paměti. Měl jsem dojem, že jsem několik prchavýchokamžiků věděl něco nesmírně důležitého, ale ať jsem senamáhal, jak chtěl, pamatoval jsem si jen, jak vyjíždím posilnici k Bristolu, pak nic a pak zase jen nemocnici.90

The rest of the day passed slowly and miserably, witheach small movement I made setting up a chorus of protestin every crushed muscle and nerve. I had been kickedby horses before, but never in so many places all at once,and I knew, though I couldn't see it, that my skin must becovered with large angry crimson patches which hadspread and were turning black and finally yellow as theblood underneath congealed and dispersed. My face, Iknew, must be giving the same rainbow performance, andI undoubtedly had two lovely black eyes.The pills Dr Mitcham had sent via the nurse with prettyteeth made less difference than I would have liked, so Ilay with my eyes shut and pretended I was floating on thesea in the sunshine, with my grating bones and throbbinghead cushioned by a gentle swell. I filled in the scene withsea-gulls and white clouds and children splashing in theshallows, and it worked well each time until I movedagain.Late in the evening my headache grew worse and I slid inand out of weird troubled dreams in which I imagined thatmy limbs had been torn off by heavy weights, and I wokesoaked in sweat to wiggle my toes and fingers in an agonyof fear that they were missing. But no sooner had the feelof them against the sheets sent relief flooding over methan I was drifting away into the same nightmare all overagain. The cycle of short awakenings and long dreamswent on and on, until I was no longer sure what was realand what was not.So shattering was the night passed in this fashion thatwhen Dr Mitcham came into my room in the morning Iimplored him to show me that my hands and feet were infact still attached to me. Without a word he stripped backthe bedclothes, grasped my feet firmly, and lifted them afew inches so that I could see them. I raised my handsand looked at them, and laced my fingertips together overmy stomach: and felt a complete idiot to have been soterrified over nothing."There's no need to be embarrassed," said Mitcham. "Youcan't expect your brain to be in perfect working orderwhen you've been unconscious for so long. I promise youthat you have no injuries you don't know about. No internaldamage, no bits missing. You'll be as good as new inthree weeks."His steady pale blue eyes were reliable."Only," he added, "you'll have a scar on your face. Westitched up a cut over your left cheekbone."As I had not been exactly handsome before, this newsdid not disturb me. I thanked him for his forbearance, andhe pulled the sheet and blankets over me again. His bluntface suddenly lit up with a mischievous smile, and he said,"Yesterday you told me there was nothing seriously wrongwith you and you'd be out of bed today, if I remembercorrectly.""Blast you," I said weakly. "I'll be out of bed tomorrow."In the end it was Thursday before I made it on my feet,and I went home to Scilla's on Saturday morning feelingmore tottery than I cared to admit, but in good spiritsnevertheless. My father, who was still there but planningto leave early the next week, came to fetch me.Scilla and Polly clicked their tongues and made sympatheticremarks as I levered myself out of the Jaguar atone quarter my usual speed and walked carefully up thefront steps. But young Henry, giving me a sweeping,comprehensive glance which took in my black and yellowface and the long newly healed cut across one cheek,greeted me with, "And how's the horrible monster fromouter space?""Go and boil your head," I said, and Henry grinned delightedly.At seven o'clock in the evening, just after the childrenhad gone upstairs to bed, Kate rang up. Scilla and myZbytek dne uplynul pomalu a nepříjemně. Každý můjsebemenší pohyb vyburcoval bolestivý odpor potlučenýchnervů a svalů. Okusil jsem kopnutí koněm už několikrát,ale nikdy ne na tolika místech najednou. Ačkoli jsem nasebe neviděl, bylo mi jasné, že mám po celém tělepodlitiny, které budou pomalu měnit barvu podle toho, jakse bude barvivo v krevních výronech rozkládat. Věděljsem, že na obličeji taky musím mít celou paletu barev ana obou očích slušivé monokly.Injekce, kterou mi naordinoval doktor Mitcham a kteroumi píchla sestřička s těmi hezkými zuby, moc nepomohla.Ležel jsem se zavřenýma očima a představoval si, žeplynu po moři ve slunečním svitu a že mám pod bolavouhlavou a tělem měkké, chladivé vlny. Vymyslel jsem si ktomu ještě racky, bílá oblaka a děti, hrající si na mělčině.Pomáhalo to, dokud jsem se nepohnul.Pozdě večer se moje bolesti hlavy krutě zhoršily a jáupadal do ošklivých, zmatených snů. Zdálo se mi, že minějací zápasníci vytrhávají ruce a nohy z těla a budil jsemse zpocený strachy. Vrtěl jsem prsty u nohou i u rukou,abych se přesvědčil, že je mám. Jakmile jsem se trochuuklidnil, padla na mne znovu stejná noční můra. Hrůznésny a krátká probuzení se střídaly tak rychle, že jsem pakuž vůbec nevěděl, co je vlastně skutečnost.Ta noc byla tak hrozná, že když ráno přišel doktorMitcham, prosil jsem ho proboha, aby mi ukázal, že ještěmám nohy a ruce. Bez řečí ze mne stáhl přikrývku, vzalmě za paty a zdvihl mi nohy tak, abych na ně viděl. Zdvihljsem ruce, prohlédl si je a složil je na břiše. Připadal jsemsi jako pitomec, protože jsem měl takové nesmyslnéobavy."Za to se nestyďte," řekl doktor Mitcham, "nemůžeteočekávat, že vám mozek bude pracovat bez vady, kdyžjste byl tak dlouho v bezvědomí. Přísahám, že nemátežádné zranění, o kterém byste nevěděl, a že vám žádnásoučástka nechybí, nic jsem vám nezatajil. Za tři nedělebudete v pořádku."Jeho modré oči budily důvěru."Ovšem na obličeji budete mít jizvu," dodal. "Museli jsmevám zašít ránu na levé tváři."Nebyl jsem nikdy velký krasavec, a tak mě to ani mocnezarmoutilo. Poděkoval jsem mu za trpělivost. Přetáhlpřese mne znovu přikrývku a najednou se šibalsky usmál:"Včera jste říkal, že dneska vstanete, že vám dohromadynic není, jestli se dobře pamatuji.""Čert vás vem," řekl jsem bezmocně, "tak tedy vstanu ažzítra."Nakonec jsem vstal z postele až ve čtvrtek a z nemocnicemě propustili v sobotu. Jel jsem domů ke Scille a cítil jsemse slabý jako moucha, ale v dobré náladě. Přijel pro mneotec, který se chystal příští týden zase odletět.Scilla a Polly byly plny účasti, když viděly, jak pomalu sesoukám z vozu a jak opatrně se plazím do schodů. Zatomalý Henry si mě rychle a odborně prohlédl, zaznamenalmoje monokly, žlutomodrý obličej, jizvu na tváři a sušepoznamenal: "Tak jakpak se má nestvůra z vesmíru?""Jdi se vycpat," odsekl jsem a Henry se nadšenězašklebil.V sedm hodin večer, když už byly děti v posteli, zavolalaKate. Scilla s otcem se rozhodli, že zajdou do sklepa91

father decided to bring some wine up from the cellar, and vybrat nějaké víno a nechali mě v obývacím pokojileft me alone in the drawing-room to talk to her.samotného s telefonem."How are the cracks?" she asked."Tak co dělají tvé boule a zlámané kosti?" zeptala se."Knitting nicely," I said. "Thank you for your letter, and "Pěkně se hojí," řekl jsem. "Děkuji ti za dopis a zafor the flowers."květiny,""The flowers were Uncle George's idea," she said. "I said "Ty kytky, to byl nápad strýce George," řekla, "namítalait was too much like a funeral, sending you flowers, and jsem, že se kytky hodí spíš na pohřeb a strýc se málemhe thought that was so funny that he nearly choked. It udusil, jak se smál, přišlo mu to jako dobrý vtip. Mně todidn't seem all that funny to me, actually, when I knew ale moc legrační nepřipadalo, protože jsem věděla od panífrom Mrs Davidson that it very nearly was your funeral." Davidsonové, že mnoho nechybělo a mohls skutečně mítpohřeb.""It was nowhere near that," I said. "Scilla was exaggerating.And whether it was your idea or Uncle George's, děkuji, ať už to byl tvůj nápad nebo strýcův.""Ale tak zlé to nebylo, Scilla přehání. Stejně ti za ty kytkythank you anyway for the flowers.""Lilies, I expect I should have sent, not tulips," Kate "Měla jsem poslat lilie a ne tulipány," smála se Kate.teased."You can send lilies next time," I said, taking pleasure in "Lilie mi můžeš poslat příště." Upřímně jsem se radoval zhearing her slow attractive voice.toho, že zase slyším její milý hlas."Good heavens, is there going to be a next time?""Probůh, to počítáš s tím, že bude nějaké 'příště'?""Bound to be," I said cheerfully."Určitě," řekl jsem vesele."Well all right," said Kate, "I'll place a standing order with "Co se dá dělat," vzdychla Kate. "Budu si muset založitInterflora, for lilies."běžný účet u Interflory.""I love you, Kate," I said. "Kate, mám tě rád.""I must say," she said happily, "it's nice hearing people "Musím přiznat," řekla šťastně, "že tohle slýchám ráda."say that.""People? Who else has said it? And when?" I asked, fearingthe worst.se. Obával jsem se nejhoršího."Slýcháš? Od koho jsi to ještě slyšela? Kdy?" zeptal jsem"Well," she said, after a tiny pause. "Dane, as a matter of "No," odmlčela se na chvíli, "slyšela jsem to taky odfact."Dana.""Oh.""Ach tak.""Don't be jealous," she said. "And Dane's just as bad as "Nebuď žárlivý. Jste oba stejní. Dan se taky mračí jakoyou. He glowers like a thunderstorm if he hears your čert, když mluvím o tobě. Jste jak malí kluci."name. You're both being childish.""Yes, ma'am," I said. "When will I see you again?"We fixed a luncheon date in London, and before she rangoff I told her again that I loved her. I was about to putdown my own receiver, when I heard the most unexpectedsound on the telephone.A giggle. A quickly suppressed, but definite giggle.I knew she had disconnected, but I said into the deadmouthpiece in front of me, "Hang on a minute, Kate, I…er… want to read you something… in the paper. Just aminute while I get it." I put my receiver down on the table,went carefully out of the drawing-room, up the stairs,and into Scilla's bedroom.There stood the culprits, grouped in a guilty huddle roundthe extension telephone. Henry, with the receiver pressedto his ear, Polly, her head close against his, and William,looking earnestly up at them with his mouth open. Theywere all in pyjamas and dressing-gowns."And just what do you think you're doing?" I asked, witha severe expression."Oh golly," said Henry, dropping the receiver on to thebed as if it were suddenly too hot to hold."Alan!" said Polly, blushing deeply."How long have you been listening?" I demanded."Actually, right from the beginning," said Polly shamefacedly."Henry always listens," said William, proud of his brother."Shut up," said Henry."You little beasts," I said.William looked hurt.He said again. "But Henry always listens. He listens toeveryone. He's checking up, and that's good, isn't it?Henry checks up all the time, don't you Henry?""Shut up William," said Henry, getting red and furious."So Henry checks up, does he?" I said, frowning crosslyat him. Henry stared back, caught out, but apparentlyunrepentant.I advanced towards them, but the homily on the sacrednessof privacy that I was about to deliver suddenly flew"Prosím ano," řekl jsem. "A kdy tě zase uvidím?"Domluvili jsme se, že spolu půjdeme na oběd v Londýněa než zavěsila, řekl jsem jí znovu, že ji mám rád. Chystaljsem se položit sluchátko a v tom jsem slyšel v telefonupodivný a nečekaný zvuk.Někdo se tlumeně smál. Byl to smích.Věděl jsem, že Kate už není u telefonu, ale mluvil jsemdál. "Počkej chvíli, Kate, chci ti něco přečíst, počkej,donesu si noviny." Položil jsem opatrně sluchátko, vyplížilse tiše z pokoje nahoru a vešel jsem do Scilliny ložnice.Viníci stáli u telefonu. Henry si tiskl sluchátko k uchu,Polly se k němu nakláněla a vedle nich stál malý William anapjatě, s otevřenou pusou vzhlížel k telefonu. Všichni třibyli v pyžamech."Co to vyvádíte, jak si to představujete?" zeptal jsem sepřísně."No nazdar," vzdychl Henry a upustil sluchátko telefonu,jako by bylo rozžhavené."Alan!" Polly zrudla jako pivoňka."Jak dlouho jste poslouchali?" zeptal jsem se."No, vlastně už od začátku," řekla Polly rozpačitě."Henry vždycky poslouchá," řekl pyšně William."Buď zticha!" okřikl ho Henry."Vy uličníci!"William se tvářil dotčeně."Ale Henry přece poslouchá vždycky, když někdotelefonuje, tak vždycky poslouchá. To on tak na všechnodohlíží, víš, to je v pořádku, ne? On prostě dohlíží, viďHenry?""Buď zticha," zuřil Henry, rudý vzteky."Tak on dohlíží, nepovídej!" mračil jsem se rozzlobeně.Henry se na mne upřeně díval: Byl přistižen, ale nebylkající.Pokročil jsem k dětem a chystal jsem se jim udělitpřednášku o svaté nedotknutelnosti soukromí. Pak jsem92

out of my mind. I stopped and thought."Henry, how long have you been listening to people onthe telephone?" I asked mildly.He looked at me warily. Finally he said, "Quite sometime.""Days? Weeks? Months?""Ages," said Polly, taking heart again as I no longerseemed angry with them."Did you ever listen to your father?" I asked."Yes, often," said Henry.I paused, studying this tough, intelligent little boy. Hewas only eight, but if he knew the answers to what I wasgoing to ask him, he would understand their significanceand be appalled by his knowledge all his life. But I pressedon."Did you by any chance ever hear him talking to a manwith a voice like this?" I asked. Then I made my voicehusky and whispering, and said, "Am I speaking to MajorDavidson?""Yes," said Henry without hesitation."When was that?" I asked, trying to show nothing of theexcitement I felt. I was sure now that he had listened into the telephone call which Bill had mentioned as a joke toPete, who had not taken in what he said."It was that voice the last time I listened to Daddy," saidHenry, matter-of-factly."Do you remember what the voice said?" I forced myselfto speak slowly, gently."Oh yes, it was a joke. It was two days before he waskilled," said Henry, without distress. "Just when we weregoing to bed, like now. The phone rang and I scooted inhere and listened as usual. That man with the funny voicewas saying, Are you going to ride Admiral on Saturday,Major Davidson? and Daddy said he was."Henry paused. I waited, willing him to remember. Hescrewed up his eyes in concentration and went on."Then the man with the funny voice said, You are not towin on Admiral, Major Davidson. Daddy just laughed, andthe man said, I'll pay you five hundred pounds if youpromise not to win. And Daddy said, Go to hell and Inearly snorted because he was always telling me not tosay that. Then the whispery man said he didn't wantDaddy to win, and that Admiral would fall if Daddy didn'tagree not to win, and Daddy said You must be mad. Andthen he put down the telephone, and I ran back to myroom in case he should come up and find me listening.""Did you say anything to your father about it?" I asked."No," said Henry frankly, "That's the big snag about listening.You have to be awfully careful not to know toomuch.""Yes, I can see that,"I said, trying not to smile.Then I saw the flicker in Henry's eyes as the meaning ofwhat he had heard grew clearer to him. He said jerkily, "Itwasn't a joke after all, was it?""No, it wasn't," I said."But that man didn't make Admiral fall, did he? He couldn't…could he? Could he?" said Henry desperately, wantingme to reassure him. His eyes were stretched wide openand he was beginning to realize that he had listened tothe man who had caused his father's death. Although hewould have to know one day about the strand of wire, Ididn't think I ought to tell him at that moment."I don't really know. I don't expect so," I lied calmly. ButHenry's wide eyes stared blindly at me as if he were lookingat some inward horror."What's the matter?" said Polly. "I don't understand whyHenry is so upset. Just because someone told Daddy theydidn't want him to win is no reason for Henry to go off in afit.""Does he always remember so clearly what people say?"se ale náhle zarazil, něco mě napadlo. Uvažoval jsem."Henry, jak dlouho už takhle posloucháš, když někdotelefonuje?" zeptal jsem se mírně.Pátravě se na mne podíval: "Už dlouho.""Co je to dlouho? Dny, týdny, měsíce?""Už strašně dlouho," ozvala se Polly. Trochu ji přešelstrach, když viděla, že jsem se přestal mračit."Poslouchal jsi někdy, když mluvil tatínek?""Ano, často."Zamyšleně jsem si ho prohlížel. Byl statečný a velmibystrý. Budeli znát odpověď na otázku, kterou mupoložím, pochopí brzy, o co jde, a bude ho to pakpronásledovat celý život. Nedalo se ale nic dělat."Neslyšel jsi náhodou, že by s tatínkem mluvil někdo, kdomá takovýhle hlas?" Snažil jsem se promluvit šeptavě aměkce: "Je to, prosím, major Davidson?""Ano," odpověděl Henry bez zaváhání."Kdy to bylo?" zeptal jsem se. Pokusil jsem se nedatnajevo, jak jsem rozčilený. Byl jsem si jist, že Henryvyslechl ten hovor, o kterém se Bill zmínil Peteovi a okterém si Pete nic nepamatoval, protože tehdy pořádněBilla neposlouchal."To bylo, když jsem tátu poslouchal naposledy," řeklHenry klidně."Pamatuješ si, co ten hlas říkal?" snažil jsem se mluvitpomalu a míně."Ale jo, ale to šlo o nějakou legraci. Bylo to dva dnypředtím, než se táta zabil," řekl suše. "Šli jsme zrovnaspát, jako dneska. Zazvonil telefon a já honem utíkal sema pak jsem poslouchal. Ten pán říkal, aby táta v sobotu naAdmirálovi nevyhrál a táta řekl, že vyhraje."Henry se zarazil. Zoufale jsem si přál, aby se mu celýrozhovor vybavil. Přimhouřil oči a soustředil se."Pak ten pán s tím hlasem říkal ,přeju si, abyste sAdmirálem nevyhrál‘ a táta se smál a ten pán řekl, ,dámvám pět set liber, když mi slíbíte, že nevyhrajete‘, a tátařekl ,jděte k čertu‘ a já spadl málem pod stůl, protože setáta vždycky strašně zlobil, když jsem něco takového řekljá. A pak ten pán řekl, že si nepřeje, aby táta vyhrál a žekdyž mu neslíbí, že nevyhraje, že Admirál padne. A tátařekl ,vy jste se asi nejspíš zbláznil‘ a položil telefon a jáhonem utíkal zpátky do pokoje, aby mě třeba nechytl.""Ptal ses potom na to táty?""Neptal, to je právě to, když se takhle poslouchá, tak sezase člověk nesmí dozvědět úplně všechno.""Aha, chápu."Přemáhal jsem smích."Ale ten pán za to přece nemohl, že Admirál spadl, přecenemohl udělat… přece nemohl… Nebo mohl?" ptal seHenry úzkostlivě. Přál si, abych ho utěšil. Oči mělvykulené a začínal chápat, že tehdy slyšel hovořit muže,který způsobil smrt jeho otce. Věděl jsem, že se jednoubude muset dozvědět pravdu, že mu budeme muset říct io tom drátu. Ale teď na to nebyla vhodná chvíle."Ne, nemohl to udělat. Aspoň myslím, že nemohl," lhaljsem klidně. Henry měl ale oči vytřeštěné, jako by uvidělpřízrak."Co je mu?" ptala se Polly, "prosím tě, proč tak vyvádí?Já tomu nerozumím, nemusí přece dělat scénu jenomproto, že někdo tátovi řekl, že nechce, aby vyhrál.""Pamatuje si Henry vždycky přesně to, co slyšel?" zeptal93

I asked Polly. "It's a month ago, now, since your fatherdied.""I expect Daddy and that man said a lot of things thatHenry has forgotten," said Polly judiciously, "but he doesn'tmake things up."And I knew this was true. He was a truthful child.He said stonily, "I don't see how he could have done it."I was glad at least that Henry was dealing with his revelationpractically and not emotionally. Perhaps I had notdone him too much harm, after all, in making him understandwhat he had heard and disregarded."Come along to bed and don't worry about it, Henry," Isaid, holding out my hand to him. He took it, and uncharacteristicallyheld on to it all the way along the landingand into his bedroom.jsem se Polly."Já si myslím, že ten pán a táta asi řekli spoustu věcí,které si už nepamatuje. Ale to, co si pamatuje, si určitěnevymyslel."A tak to asi bylo. Henry vždycky mluvil pravdu."Nechápu, jak by to byl mohl udělat," řekl zarytě.Byl jsem rád, že se na to dívá věcně a ne sentimentálně.Možná, že jsem mu nakonec tolik neublížil, když jsemdopustil, aby tyto souvislosti pochopil."Pojď si lehnout a už na to nemysli." Odvedl jsem ho doložnice a on se mě kupodivu celou cestu držel za ruku.CHAPTER THIRTEEN 13While I was dressing myself at tortoise pace the followingmorning the front door bell rang downstairs, and presentlyJoan came up to say that an Inspector Lodge would like tosee me, please."Tell him I'll be down as soon as possible," I said, strugglingto get my shirt on over the thick bracing bandageround my shoulders. I did up most of the buttons, butdecided I didn't need a tie.The strapping round my ribs felt tight and itched horribly,my head ached, large areas of flesh were black still andtender, I had slept badly, and I was altogether in a foulmood. The three aspirins I had swallowed in place ofbreakfast had not come up to scratch.I picked up my socks, tried to bend to put them on withmy one useful arm, found how far away my feet had become,and flung them across the room in a temper. Theday before, in the hospital, the nurse with nice teeth hadhelped me to dress. Today perverseness stopped me askingmy father to come and do it for me.The sight of my smudgy, yellow, unshaven face in thelooking-glass made matters no better. Henry's 'horriblemonster from outer space' was not so far off the mark. Ilonged to scratch the livid scar on my cheek, to relieve itsirritation.I plugged in my electric razor and took off the worst,brushed my hair sketchily, thrust my bare feet into slippers,put one arm into my hacking jacket and swung itover the other shoulder, and shuffled gingerly downstairs.Lodge's face when he saw me was a picture."If you laugh at me I'll knock your block off. Next week,"I said."I'm not laughing," said Lodge, his nostrils twitchingmadly as he tried to keep a straight face."It's not funny," I said emphatically."No."I scowled at him.My father said, glancing at me from behind his Sundaynewspaper in the depths of an armchair by the fire, "Yousound to me as if you need a stiff brandy.""It's only half-past ten," I said crossly."Emergencies can happen at any time of the day," saidmy father, standing up, "and this would appear to be agrave one."He opened the corner cupboard where Scilla kept a fewbottles and glasses, poured out a third of a tumbler full ofbrandy, and splashed some soda into it. I complained thatit was too strong, too early, and unnecessary.My father handed me the glass."Drink it and shut up," he said.Furious, I took a large mouthful. It was strong and fiery,and bit into my throat. I rolled the second mouthful roundmy teeth so that the scarcely diluted spirit tingled on mygums, and when I swallowed I could feel it slide warmlydown to my empty stomach.Druhý den ráno, zatímco jsem se pomaloučku a opatrněoblékal, zazvonil někdo dole u hlavních dveří. Za chvílipřišla nahoru Joan a oznámila mi, že přišel inspektorLodge a rád by se mnou mluvil."Řekněte mu, prosím, že za chvilku přijdu dolů." Právějsem si s velkými potížemi navlékal košili přes obvazy,které mi stahovaly rameno. Zapnul jsem úspěšně většinuknoflíků, ale rozhodl jsem se, že si kravatu nevezmu.Náplast na žebrech mě tísnila, pálila a svědila, hlava měbolela a veliké černé modřiny byly jako podebrané. Spaljsem špatně a byl jsem v mizené náladě. K snídani jsem sidal tři aspiríny, ale zatím mi moc nepomohly.Sáhl jsem pro ponožky a chtěl jsem si je obléci. Zdravourukou jsem ale na nohy nedosáhl, byly moc daleko.Vztekle jsem ponožky zahodil. Předešlý den mi soblékáním pomáhala ta příjemná sestřička s pěknýmizuby. Z nepochopitelných důvodů se mi nechtělo požádatotce, aby mi teď šel na pomoc on.Když jsem se podíval do zrcadla a spatřil svůj neoholenýžlutohnědý obličej, nálada se mi nijak nezlepšila. Skutečnějsem trochu připomínal příšeru z vesmíru, jak říkal Henry.Měl jsem hroznou chuť poškrábat se na hojící se jizvě,která svědila jak čert.Zapnul jsem do sítě holicí strojek, trochu se oholil, přičíslsi vlasy a vklouzl bosýma nohama do pantofli. Přehodiljsem si přes ramena sako a sešel opatrně dolů.Stálo za to vidět, jak se Lodge zatvářil, když mě uviděl."Jestli se budete smát, tak vám jednu vrazím. Příštítýden vám ji vrazím," opravil jsem se."Já se nesměji," řekl a ústa mu cukala, jak se přemáhal."Taky to vůbec není k smíchu," řekl jsem důrazně."Ne, to není."Zamračil jsem se na něho.Otec, který seděl zabořený v křesle u krbu, vzhlédl odnedělních novin. "Řekl bych, že se potřebuješ něčehoostřejšího napít," poznamenal."Vždyť je teprve půl desáté," řekl jsem mrzutě."První pomoc nutno poskytovat v kteroukoli denní dobu,"řekl otec a vstal. "A mně se zdá, že je to teď zrovna namístě."Otevřel skříňku, ve které měla Scilla láhve a sklenice.Nalil do jedné skleničky třetinu brandy a dolil sodovkou.Namítal jsem, že to namíchal příliš silné, příliš brzodopoledne a hlavně úplně zbytečně.Podal mi sklenici."Vypij to a buď zticha."Vztekle jsem se napil. Byl to silný a ohnivý lok, který měpálil v hrdle. Napil jsem se znovu, zadržel chvíli pálivoutekutinu v ústech a pak jsem cítil, jak mi zvolna hřejivěplyne do prázdného žaludku.94

"Did you have any breakfast?" asked my father."No," I said.I took another, smaller gulp. The brandy worked fast. Mybad temper began draining away, and in a minute or two Ifelt reasonably sane. Lodge and my father were looking atme intently as though I were a laboratory animal respondingto an experiment."Oh very well then," I admitted grudgingly, "I feel better."I took a cigarette from the silver box on the table and litit, and noticed the sun was shining."Good." My father sat down again.It appeared that he and Lodge had introduced themselveswhile they waited for me, and Lodge had told him,among other things, about my adventures in the horseboxoutside Maidenhead, a detail I had omitted from myletters. This I considered to be treachery of the basestsort, and said so, and I told them how Kate and I hadtracked down the horse-box, and that that particular lineof enquiry was a dead end.I took my cigarette and glass across the room and sat onthe window seat in the sun. Scilla was in the garden, cuttingflowers. I waved to her.Lodge, dressed today not in uniform but in grey flannels,fine wool shirt, and sports jacket, opened his briefcase,which lay on the table, and pulled out some papers. Hesat down beside the table and spread them out.He said, "Mr Gregory rang me up at the station on themorning after your fall at Bristol to tell me about it.""Why on earth did he do that?" I asked."You asked him to," said Lodge. He hesitated, and wenton, "I understand from your father that your memory isaffected.""Yes. Most bits of that day at Bristol have come backnow, but I still can't remember going out of the weighingroom to ride Palindrome, or the race or the fall, or anything."My last mental picture was of Sandy walking out into therain."Why did I ask Pete to tell you I fell?""You asked him before the race. You apparently thoughtyou were likely to fall. So, unofficially, I checked up onthat crash of yours." He smiled suddenly. "You've accountedfor all my free time lately, and today is really myday off. Why I bother with you I really don't know!"But I guessed that he was as addicted to detecting as analcoholic to drink. He couldn't help doing it.He went on, "I went down to Gregory's stables and tooka look at Palindrome. He had a distinct narrow woundacross his front on those two pads of flesh…""Chest," I murmured."… Chest, then, and I'll give you one guess at what cuthim.""Oh, no," I said, guessing, but not believing it."I checked up on the attendants at the fences," he said."One of them was new and unknown to the others. Hegave his name as Thomas Butler and an address whichdoesn't exist, and he volunteered to stand at the farthestfence from the stands, where you fell. His offer was readilyaccepted because of the rain and the distance of thefence from the bookmakers. The same story as at Maidenhead.Except that this time Butler collected his earningsin the normal way. Then I got the clerk of the course tolet me inspect the fence, and I found a groove on eachpost, six feet six inches from the ground."There was a short silence."Well, well, well," I said blankly. "It looks as though Iwas luckier than Bill.""I wish you could remember something about it… anything.What made you suspect you would fall?" askedLodge."Měl jsi něco k snídani?" zeptal se otec."Ne."Ještě jednou jsem se napil. Brandy působilo rychle.Mizená náada mizela a za chvíli jsem byl už skoropříčetný. Otec s Lodgem se na mne napjatě dívali, jako bysledovali pokusné morče v nějakém důležitémexperimentu."Uznávám, že je mi líp," doznal jsem neochotně.Ze stříbrné dózy na stole jsem si vzal cigaretu, zapálil sia najednou jsem zjistil, že venku svítí sluníčko."Tak je to v pořádku." Otec se zase usadil.Lodge se otci zřejmě představil, zatímco na mne čekal.Také mu, kromě jiného, vyprávěl o mém dobrodružství vdopravním boxu u Maidenheadu. To jsem považoval zazradu, protože jsem o tom sám otci nepsal. Inspektorovijsem to řekl, také jsem mu řekl o tom, jak jsme s Katevypátrali, odkud box je, a jak nás to pátrání zavedlo doslepé uličky.Odnesl jsem si cigaretu a pití na slunce, na lavičku,zamával jsem na Scillu, která na zahradě stříhala květiny.Lodge tentokrát nebyl v uniformě. Měl na sobě šedivéflanelové kalhoty, pěknou vlněnou košili a sportovní sako.Vytáhl z aktovky nějaké listiny, usadil se u stolu a rozložilna něm papíry."To ráno po vašem pádu mi z Bristolu volal pan Gregorya informoval mě o tom, co se vám stalo," řekl."Proč vám, prosím vás, volal?""Prý jste ho o to požádal," řekl Lodge. "Slyšel jsem odvašeho otce, že jste utrpěl částečnou ztrátu paměti,"dodal."Ano, vzpomněl jsem si sice na většinu toho, co se ráno vBristolu dělo, ale nepamatuji si vůbec, jak jsem se dostalz vážnice, jak jsem jel dostih a jak došlo k pádu, nic."Na posledním obrázku, který se mi otiskl v paměti, bylSandy, vycházející ven do deště."Proč jsem chtěl, aby vám Pete volal?""Požádal jste ho o to před dostihem. Zřejmě jste tušil, žebyste mohl spadnout. Proto jsem také, i když neoficiálně,zahájil šetření. Máte na svědomí, že jsem vyplýtval vposlední době skoro všechen svůj volný čas, dnes mámtaky mít volno. Nevím, proč se vámi tolik zabývám!"Bylo mi jasné, že je otrokem svého povolání, jako jealkoholik otrokem pití. Nemohl si pomoci, musel pátrat."Jel jsem do stájí pana Gregoryho a podíval se naPalindroma. Má zřetelnou úzkou dlouhou ránu napříčtakhle jako vpředu… jako na…""Na prsou," zabručel jsem."… tedy na prsou, ano. A hádejte, od čeho tu ránu má,můžete hádat třikrát.""To snad není možné!" nechtělo se mi tomu uvěřit."Přeptal jsem se také na zřízence, kteří měli službu upřekážek. Jeden z nich byl nový, ti ostatní ho neznali.Udal, že se jmenuje Thomas Butler a uvedl falešnouadresu. Nabídl se, že si vezme nejvzdálenější překážku,tu, kde došlo k vašemu pádu. Ostatní mu ji rádipřenechali, protože lilo a ta překážka byla příliš daleko odbookmakewů. Stejná historie jako v Maidenheadu, jen stím rozdílem, že Butler si tentokrát s ostatními výplatuřádně vyzvedl. Pak jsem vyhledal správce dráhy, aby midovolil důkladně si tu překážku prohlédnout. Na vnějším ivnitřním sloupku byly rýhy ve výši šesti stop a šestipalců."Chvíli bylo ticho."Jak to tak vypadá," řekl jsem chabě, "měl jsem víc štěstínež Bill.""Moc bych si přál, abyste se rozpomenul na nějaképodrobnosti, na cokoli. Proč jste si myslel, že spadnete?"95

"I don't know." "Já opravdu nevím.""It was something that happened while you were in the "Muselo vás k tomu přivést něco, co se stalo, když jsteparade ring waiting to mount."čekal v padoku na start."He leaned forward, his dark eyes fixed intently on my Předklonil se a s napětím se na mne díval. Snažil seface, willing my sluggish memory to come to life. But I probudit mou ospalou, ochromenou paměť. Nepamatovalremembered nothing, and I still felt weary from head to jsem si nic a byl jsem unavený a vyčerpaný. Soustředit sefoot. Concentration was altogether too much of an effort. bylo příliš namáhavé.I looked out into the peaceful spring garden. Scilla heldan armful of forsythia, golden yellow against her bluedress."I can't remember," I said flatly. "Perhaps it'll come backwhen my head stops aching."Lodge sighed and sat back in his hard chair."I suppose," he said, a little bitterly, "that you do at leastremember sending me a message from Brighton, askingme to do your investigating for you?""Yes, I do," I said. "How did you get on?""Not very well. No one seems to know who actually ownsthe Marconicar taxi line. It was taken over just after thewar by a business man named Clifford Tudor…""What?" I said in astonishment."Clifford Tudor, respectable Brighton resident, Britishsubject. Do you know him?""Yes," I said. "He owns several racehorses."Lodge sorted out a paper from his briefcase."Clifford Tudor, born Khroupista Thasos, in Trikkala,Greece. Naturalized nineteen thirty-nine, when he wastwenty-five. He started life as a cook, but owing to naturalbusiness ability he acquired his own restaurant that sameyear. He sold it for a large profit after the war, went toBrighton, and bought for next to nothing an old taxi businessthat had wilted from wartime restrictions and lack ofpetrol. Four years ago he sold the taxis, again at a profit,and put his money into the Pavilion Plaza Hotel. He is unmarried."I leaned my head back against the window and waited forthese details to mean something significant, but all thathappened was that my inability to think increased.Lodge went on. "The taxi line was bought from Tudor bynominees, and that's where the fog begins. There havebeen so many transfers of ownership from company tocompany, mostly through nominees who can't be traced,that no one can discover who is the actual present owner.All business matters are settled by a Mr Fielder, the manager.He says he consults with a person he calls theChairman by telephone, but that the Chairman rings himup every morning, and never the other way round. Hesays the Chairman's name is Claud Thiveridge, but hedoesn't know his address or telephone number.""It sounds very fishy to me," said my father."It is," said Lodge. There is no Claud Thiveridge on theelectoral register, or in any other official list, including thetelephone accounts department, in the whole of Kent,Surrey, or Sussex. The operators in the telephone exchangeare sure the office doesn't receive a long distancecall regularly every morning, yet the morning call hasbeen standard office routine for the last four years. As thismeans that the call must be a local one, it seems fairlycertain that Claud Thiveridge is not the gentleman's realname."He rubbed the palm of his hand round the back of hisneck and looked at me steadily."You know a lot more than you've told me, amnesia ornot," he said. "Spill the beans, there's a good chap.""You haven't told me what the Brighton police think ofthe Marconicars," I said.Lodge hesitated."Well, they were a little touchy on the subject, I wouldsay. It seems they have had several complaints, but notmuch evidence that will stand up in court. What I havejust told you is the result of their inquiries over the lastZadíval jsem se ven, do pokojné jarní zahrady. Scilladržela v náručí kytici zlatého deště, který žlutě zářil protijejím modrým šatům."Nemohu si vzpomenout. Možná, že se mi to vybaví, ažmě přestane bolet hlava."Lodge vzdychl a opřel se o opěradlo židle."Doufám ale, že si aspoň pamatujete, že jste mi zBrightonu vzkázal, abych pro vás něco vyšetřil," řekl."Ano, to si pamatuji. Jak jste dopadl?""Moc dobře ne. Zdá se, že nikdo neví, komu patří tyMarconitaxi. Po válce koupil podnik nějaký CliffordTudor…""Cože?" zvolal jsem překvapeně."Clifford Tudor, vážený Brightonský občan, britský státnípříslušník. Vy ho znáte?""Ano, znám, patří mu několik dostihových koní."Lodge vytáhl z aktovky další listinu."Clifford Tudor. Původní jméno: Kroupista Thasos, místonarození: Tnkkala, Řecko. Britskou příslušnost dostal vroce třicet devět, když mu bylo dvacet pět let. Nejdřívepracoval jako kuchař, ale protože měl značnépodnikatelské nadání, koupil si již po roce vlastnírestauraci, kterou po válce se značným ziskem prodal,odstěhoval se do Brightonu a koupil si tam za babkuskomírající taxislužbu. Podnik byl laciný, protože za válkyživořil, bylo málo pasažérů a málo benzínu. Před čtyřmilety taxíky prodal, zase se značným ziskem, a investovalpeníze do hotelu Pavillion Plaza. Je svobodný."Opřel jsem hlavu o okenní rám a marně jsem čekal, až sez těchto nových informací vynoří nějaká slibná myšlenka.Byl jsem ale čím dál tím méně schopný uvažovat."Taxislužbu někdo od Tudora odkoupil prostřednictvímzástupců. Společnost ale tolikrát měnila vlastníka,většinou prostřednictvím zástupců, teď nikdo neví, komuvlastně patří. Veškeré obchodní záležitosti vyřizujevedoucí, jakýsi pan Fielder. Říká, že denně projednávázáležitosti s ,panem předsedou‘, že mu ,pan předseda‘každé ráno telefonuje. Říká, že se předseda jmenujeClaud Thivendge, ale jeho adresu ani telefonní číslo neví.""To se mi zdá dost podivné," ozval se otec."Nám také," řekl Lodge. "Na našem volebním seznamužádný Claud Thivendge není, ani na žádném jinémseznamu občanů, ani v evidenci telefonní společnosti není.Nenajdete ho v celém Kentu, Surrey a Sussexu.Telefonistky z hlavní centrály tvrdí, že nemají žádnýpravidelný ranní meziměstský hovor a přitom ty rannítelefonické porady probíhají už čtyři roky. Z toho plyne, žeto musí být místní hovory a že jméno Claud Thivendgemusí být falešné."Přetřel si rukou týl a upřeně se na mne zadíval."Možná, že máte postiženou paměť, ale určitě toho vítevíc, než kolik jste mi řekl. Tak to, prosím vás, vyklopte.""Ještě jste mi ale neřekl, co si Brightonská policie myslí otěch Marconitaxi?"Lodge zaváhal."Totiž, to je trochu ožehavá záležitost. Měli na ně řadustížností, ale žádné důkazy, kterých by mohli použít usoudu. To, co jsem vám teď sdělil, je výsledek jejichpátrání za poslední dva roky."96

few years.""They would not seem," said my father dryly, "to havemade spectacular progress. Come on, Alan, tell us what'sgoing on."Lodge turned his head towards him in surprise. My fathersmiled."My son is Sherlock Holmes reincarnated, didn't youknow?" he said. "After he went to England I had to employa detective to do the work he used to do in connexionwith frauds and swindles. As one of my head clerks put it,Mr Alan has an unerring instinct for smelling out crooks.""Mr Alan's unerring instinct is no longer functioning," Isaid gloomily.Clouds were building up near the sun, and Scilla's backdisappeared through the macrocarpa hedge by the kitchendoor."Don't be infuriating, Alan," said my father. "Elucidate.""Oh, all right."I stubbed out my cigarette, began to scratch my cheek,and dragged my fingers away from the scar with a strongeffort of will. It went on itching."There's a lot I don't know," I said, "but the general gistappears to be this. The Marconicars have been in the protectionracket for the last four years, intimidating smallconcerns like caf‚s and free house pubs. About a year ago,owing to the strongmindedness of one particular publican,mine host of The Blue Duck, business in the protectionline began to get, "unexpectedly rough for the protectors.He set Alsatians on them, in fact."I told my fascinated father and'an aghast Lodge whatKate and I had learned in The Blue Duck's kitchen, carefullywatched by the yellow-eyed Prince."Ex-Regimental Sergeant-Major Tnomkins made such seriousinroads into the illicit profits of Marconicars," I continued,"that as a racket it was more or less defunct. Thelegitimate side hasn't been doing too well during the wintereither, according to the typists who work in the office.There are too many taxis in Brighton for the number offares at this time of year, I should think. Anyway, itseems to me that the Marconicar boss… the Chairman,your mysterious Claud Thiveridge… set about mending hisfortunes by branching out into another form of crime. Hebought, I think, the shaky bookmaking business on thefloor above the Marconicars, in the same building."I could almost smell the cabbage in the Olde Oake caf‚ asI remembered it."An earnest lady told me the bookmakers had been takenover by a new firm about six months ago, but that itsname was still the same. L. C. Perth, written in neon. Shewas very wrought up about them sticking such a garishsign on an architectural gem, and she and her old buildingssociety, whose name I forget, had tried to reasonwith the new owners to take down what they had just putup. Only they couldn't find out who the new owner was.It's too much of a coincidence to have two businesses,both shady, one above the other, both with invisible anduntraceable owners. They must be owned by the sameperson.""It doesn't follow, and I don't see the point," said my father."You will in a minute," I said. "Bill died because hewouldn't stop his horse winning a race. I know his deathwasn't necessarily intended, but force was used againsthim. He was told not to win by a husky-voiced man on thetelephone. Henry, Bill's elder son, he's eight…" I explainedto Lodge, "has a habit of listening on the extension upstairs,and he heard every word. Two days before Billdied, Henry says, the voice offered him five hundredpounds to stop his horse winning, and when Bill laughedat this, the voice told him he wouldn't win because hishorse would fall.""To toho moc nevypátrali," řekl otec suše. "Tak, Alane,spusť a řekni nám, o co vlastně jde."Lodge se na něho překvapeně podíval a otec se usmál."Můj syn je nový Sherlock Holmes, jestli to nevíte. Kdyžodjel do Anglie, musel jsem si najmout detektiva, abychpředešel podvodům a defraudacím. Dřív se o to staralAlan. Jak říká jeden z mých úředníků, má nos nadarebáky.""Teď mi ten nos ale moc nefunguje," řekl jsem zasmušile.Slunce zašlo za mraky a Scilla zmizela za jasmínovýmikeři u vchodu do kuchyně."Alane, nezlob nás a spusť.""Tak dobře, co se dá dělat."Zhasl jsem cigaretu, hrdinně jsem se ovládl anepoškrábal se na tváři. Jizva hrozně svědila."Moc toho nevím, ale to nejdůležitější vám řeknu. VozyMarconitaxi si nejméně čtyři roky přivydělávají,ochranářstvím‘ a vydírají vlastníky malých podniků,kaváren a hospod. Asi před rokem díky umíněnostijednoho vlastníka, hostinského U modré kachny, začalimít ochranáři potíže. Hostinský proti nim nasadil psy."Vyprávěl jsem jim, co jsme se s Kate dozvěděli v kuchyniU modré kachny, pod dohledem žlutookého Prince. Otecnapjatě poslouchal a Lodge žasl."Bývalému vojákovi panu Tomkinsovi se podařilo tuhleilegální činnost Marconitaxi prakticky zlikvidovat,"pokračoval jsem. "Legální činnost taxislužby ovšem v zimětaky moc nevynáší, jak jsem se dozvěděl od slečny vkanceláři.V tuhle dobu je tam v poměru k poptávce příliš mnohotaxíků. A tak si myslím, že šéf Marconitaxi, záhadný ,panpředseda‘ Claud Thivendge, se rozhodl, že zahájí novouprotizákonnou činnost, aby si trochu pomohl na nohy.Myslím, že koupil v témže domě bookmakerskou kancelář,je o patro výš než taxislužba."Vzpomněl jsem si na setkání v restauraci."Jedna důvěryhodná dáma mi sdělila, že sázkovoukancelář koupila nová firma asi před šesti měsíci, alejméno že zůstalo nezměněno. Je tam neónový nápis L. C.Perth. Ta dáma se velice pohoršovala, protože ta reklamahyzdí architektonický poklad města, tak se vydala se svýmspolkem pro ochranu památek (zapomněl jsem, jak sepřesně jmenuje) za majitelem, kterého chtěla požádat,aby neón odstranil. Jenomže se jim nepodařilo vypátrat,kdo vlastně majitelem je. Vypadá to jako příliš velkánáhoda, že jsou v jednom domě dvě firmy pochybnépověsti, jejichž majitelé jsou neviditelní a nezjistitelní.Myslím, že oba podniky vlastní týž člověk.""To z toho nevyplývá a také nechápu, kam vlastně míříš,"řekl otec."Dozvíš se to za chvíli. Bill zemřel, protože odmítl podržetkoně a prohrát dostih. Věřím, že Billova smrt nebyla vplánu, ale v každém případě proti němu bylo použitonásilí. Nějaký člověk s šeptavým měkkým hlasem hotelefonicky žádal, aby dostih nevyhrával. Henry, Billůvnejstarší syn, kterému je osm let," vysvětloval jsemLodgeovi, "má ve zvyku poslouchat u druhého aparátu,když dospělí telefonují. Slyšel každé slovo. Dva dnypředtím, než se Bill smrtelně zranil, slyšel Henry, jakněkdo s šeptavým hlasem nabízí jeho otci pět set liber zato, když nevyhraje dostih. Bill se tomu návrhu vysmál aten člověk potom řekl, že stejně nevyhraje, protože jeho97

I paused, but neither Lodge nor my father said anything.Swallowing the last of the brandy, I went on."There is a jockey called Joe Nantwich who during thelast six months, ever since L. C. Perth changed hands, hasregularly accepted a hundred pounds, sometimes more, tostop a horse winning. Joe gets his instructions by telephonefrom a husky-voiced man he has never met."Lodge stirred on his hard, self-chosen chair.I went on. "I, as you know, was set upon by the Marconicardrivers, and a few days later the man with thehusky voice rang me up and told me to take heed of thewarning I had been given in the horse-box. One doesn'thave to be Sherlock Holmes to see that the crooked racingand the Marconicar protection racket were being run bythe same man." I stopped."Finish it off, then," said my father impatiently."The only person who would offer a jockey a large sum tolose a race is a crooked bookmaker. If he knows a wellfanciedhorse is not going to win, he can accept anyamount of money on that horse without risk.""Enlarge," said Lodge."Normally bookmakers try to balance their books so thatwhichever horse wins they come out on the winning side,"I said. "If too many people want to back one horse, theyaccept the bets, but they back the horse themselves withanother bookmaker, then if that horse wins, they collecttheir winnings from the second bookmaker, and pay it outto their customers. It's a universal system known as layingoff. Now suppose you were a crooked bookmaker andJoe Nantwich is to ride a fancied horse. You tip Joe thewink to lose. Then however much is betted with you onthat horse, you do no laying off, because you know youwon't have to pay out.""I would have thought that a hundred pounds would havebeen more than it was worth," said Lodge, "since bookmakersnormally make a profit anyway.""Your friend wasn't satisfied with the legitimate gainsfrom the taxis," my father pointed out.I sighed, and shifted my stiff shoulders against the frameof the window."There's a bit more to it, of course," I said. "If a bookmakerknows he hasn't got to pay out on a certain horse,he can offer better odds on it. Not enough to be suspicious,but just enough to attract a lot of extra custom. Apoint better than anyone else would go to… say eleven tofour, when the next best offer was five to two. The moneywould roll in, don't you think?"I stood up and went towards the door, saying, "I'll showyou something."The stairs seemed steeper than usual. I went up to myroom and fetched the racing form book and the littlebunch of bookmakers' tickets, and shuffled back to thedrawing-room. I laid the tickets out on the table in front ofLodge, and my father came over to have a look."These," I explained, "are some tickets Bill kept for hischildren to play with. Three of them, as you see, wereissued by L. C. Perth, and all the others are from differentfirms, no two alike. Bill was a methodical man. On thebacks of all the tickets he wrote the date, the details of hisbet, and the name of the horse he'd put his money on. Heused to search around in Tattersall's for the best odds andbet in cash, instead of betting on credit with Tote Investorsor one of the bookmakers on the rails…"I added for Lodge's benefit, as I could see the questionforming on his lips."Those are bookmakers who stand along the railing betweenTattersall's and the Club enclosures, writing downbets made by Club members and other people known tokůň bude mít pád."Odmlčel jsem se. Otec ani Lodge nepromluvili ani slovo.Dopil jsem brandy a pokračoval jsem."Znám jednoho žokeje, jmenuje se Joe Nantwich, ten vminulých šesti měsících, tedy od té doby, co firma L. C.Perth změnila majitele, pravidelně dostával sto liber i víceza to, když podržel favorizovaného koně. Joe dostáváinstrukce telefonicky od nějakého člověka se šeptavýmhlasem, kterého jakživ neviděl."Lodge se neklidně zavrtěl na židli."Jak víte, přepadli mě řidiči Marconitaxi a několik dní natomi volal člověk se šeptavým hlasem a nabádal mě, abychsi vzal k srdci varovný vzkaz, který mi předali ti lidé sboxem. Na to přece člověk nepotřebuje být SherlockHolmes, aby pochopil, že ochranářství a sázkové podvodymají jednoho šéfa.""Pokračuj," řekl otec netrpělivě."Jediný člověk, který může něco získat, když nabídnejezdci vysokou odměnu za to, že podrží favorita, jenepoctivý bookmaker. Když bezpečně ví, že favorizovanýkůň nevyhraje, může na něho přijmout sázky bez rizika.""Tomu tak docela nerozumím," řekl Lodge."Všichni bookmakeři se samozřejmě snaží řídit svoučinnost tak, aby jim zůstal nějaký zisk, ať už vyhrajekterýkoli kůň. Když na jednoho koně sází příliš mnoho lidí,bookmaker sázky sice přijme, ale sám vsadí na téhožkoně u jiného bookmakera. Když kůň vyhraje, inkasujevýhru a má dost financí na to, aby vyplatil své zákazníky.Tohle je běžně užívaný systém, kterému se říká ,pojistka‘.Představte si, že byste byl nepoctivý bookmaker a JoeNantwich by jel favorizovaného koně. Co byste udělal?Zařídil byste, aby Joe nevyhrál. Pak byste mohl na jehokoně přijímat sázky do jakékoli výše a nemusel byste sepřitom ,pojistit‘, protože byste věděl, že na toho koněnebudete muset vyplácet žádné výhry.""Zdá se mi, že sto liber je příliš velká úplata,"poznamenal Lodge, "bookmakeři přece v každém případěmusejí vydělat.""Alan říkal, že tomu neznámému legální zisky nestačí,"připomenul otec.Vzdychl jsem a opřel se bolavými rameny o okno."Ono je to samozřejmě komplikovanější. Když takovýbookmaker ví, že nebude muset na určitého koně vyplácetvýhry, může na něho nabídnout vyšší kurs. Když tonepřežene, aby to nebylo nápadné, naláká spoustuzákazníků. Úplně stačí, když proti jiným bookmakerůmpřidá bod. Řekněme, když ostatní nabízejí jedenáct kučtyřem, nabídne pět ku dvěma. Pak se mu zákazníci ipeníze jen hrnou."Vstal jsem a šel ke dveřím. "Počkejte chvíli, něco vámukážu."Schodiště mi připadalo delší a strmější než jindy. Šeljsem do svého pokoje, vyhledal dostihovou ročenku asvazek starých sázkových tiketů a pomalu se dobelhalzpět. Rozložil jsem tikety na stole, otec se k nám přidal."Tohle jsou tikety, které Bill schovával dětem na hraní,"vysvětloval jsem. "Tři z nich, jak vidíte, jsou od L. C.Pertha, ty druhé jsou od jiných bookmakerů. Bill bylpořádný. Jak vidíte, psal na rub tiketů datum, podmínkysázky a jméno koně, na kterého vsadil. Rád procházelmezi stánky v sázkovém středisku a sázel v hotovosti ubookmakera, který zrovna nabízel nejvýhodnější kurs.Nesázel na běžný účet ani u totalizátoru, ani u volnýchbookmakerů."Obrátil jsem se k Lodgeovi."To jsou totiž bookmakeři, kteří postávají mezi sázkovýmstřediskem a prostorami jezdeckého klubu a zapisují sisázky členů klubu a jiných lidí, které osobně znají. Jednou98

them. They send out weekly accounts, win or lose. Billdidn't bet in large amounts, and he thought credit bettingwasn't exciting enough."Lodge turned over the three Perth tickets.Bill's loopy writing was clear and unmistakable. I pickedup the first ticket, and read aloud," Peripatetic. 7 November.Ten pounds staked at eleven to ten. So he stood towin eleven pounds for his money." I opened the detailedform book and turned to 7 November."Peripatetic," I said, "lost the two mile hurdle at Sandownthat day by four lengths. He was ridden by Joe Nantwich.The starting price was eleven to ten on… that is, you haveto stake eleven pounds to win ten… and had earlier beenas low as eleven to eight on. L. C. Perth must have done aroaring trade at eleven to ten against."I picked up the second card and read:"Sackbut. 10 October. Five pounds staked at six to one."I opened the form book for that day. "Sackbut was unplacedat Newbury and Joe Nantwich rode it. The bestprice generally offered was five to one, and the startingprice was seven to two.""Malabar. 2 December. Eight pounds staked at fifteen toeight." I laid the form book beside it, opened at 2 December."Malabar finished fourth at Birmingham. Joe Nantwichrode him. The starting price was six to four."I put the Sackbut ticket back on the table, and read thethird card where it lay.Lodge and my father silently checked the book with theticket."I looked up all the other cards as well," I said. "Ofcourse, as Bill still had the tickets, all the horses lost, buton only one of them did he get better odds than you'dexpect. Joe didn't ride it, and I don't think it's significant,because it was an outsider at a hundred to six.""I wish the racing fraternity would use only whole numbersand halves," said Lodge plaintively."Haven't you heard," I asked, "about the keen gamblerwho taught his baby son to count? One, six-to-four, two…"Lodge laughed, his dark eyes crinkling at the corners."I'll have to write down these figures on the Perth ticketsalongside the form book information, and get it straightenedout in my mind," he said.I unscrewing his pen and settling to the task.My father sat down beside him and watched the telltalelist grow. I went back to the window seat and waited.Presently Lodge said, "I can see why your father missesyou as a fraud spotter." He put his pen back in his pocket.I smiled and said, "If you want to read a really blatantfraud, you should look up the Irish racing in that formbook. It's fantastic.""Not today. This is quite enough to be going on with,"said Lodge, rubbing his hand over his face and pinchinghis nose between thumb and forefinger."All that remains, as far as I'm concerned, is for you totell us who is organizing the whole thing," said my fatherwith a touch of mockery, which from long understanding Iinterpreted as approval."That, dear Pa, I fear I cannot do," I said.But Lodge said seriously, "Could it be anyone you knowon the racecourse? It must be someone connected withracing. How about Perth, the bookmaker?""It could be. I don't know him. His name won't actuallybe Perth of course. That name was sold with the business.I'll have a bet on with him next time I go racing and seewhat happens," I said.za měsíc rozesílají svým klientům vyúčtování, výhry iprohry. Bill sázel poměrně malé částky a tvrdil, že kdyžčlověk sází na běžný účet, není to žádné dobrodružství."Otočil jsem naruby všechny tři tikety od L. C. Pertha.Přečetl jsem nahlas, co bylo napsáno na zadní stranějednoho tiketu: 7. listopad Penpatetic. Vsadil deset liber,nabídka jedenáct k deseti. To znamená, že na svůj vkladmohl vyhrát jedenáct liber. Otevřel jsem dostihovouročenku a nalistoval 7. listopad."Penpatetic prohrál v Sundownu dvě míle o čtyři délky.Jel ho Joe Nantwich. Počáteční nabídka byla deset kjedenácti, to znamená, že člověk musel vsadit jedenáctliber, aby vyhrál deset. Předtím dokonce byl kurs jen osmk jedenácti. Když Perth nabízel jedenáct k deseti, muselyse mu obchody pěkně točit."Přečetl jsem zápis na dalším tiketu."Sabkut, 10. říjen. Vsadil pět liber, nabídka šest kujedné." Vyhledal jsem příslušný den v knize. "Sabkut se vNewbury neumístil. Jel ho Joe Nantwich. Nejlepší nabídkaten den byla pět ku jedné, počáteční kurs sedm kudvěma."Odložil jsem tiket a sáhl po dalším."Malabar, 2. prosinec. Vsadil osm liber, kurs patnáct kosmi." Otevřel jsem knihu na 2. prosinci. "Malabar byl vBirminghamu čtvrtý, jel ho Joe Nantwich. Počáteční kursbyl šest ku čtyřem."Otec a Lodge mlčky srovnávali údaje na tiketech s údaji vknize."Vyhledal jsem také výsledky týkající se ostatních tiketů.Žádný z koní samozřejmě nevyhrál, jinak by Bill ty tiketyneměl. A jen u jediného z nich měl vyšší nabídku, než byse dalo očekávat. Joe toho koně nejel, ale to vůbec nicneznamená, byl to nějaký outsider a kurs byl sto kušesti.""Moc bych se zaradoval, kdyby se páni dostihoví sázkařidohodli na jednodušších počtech a počítali v celých číslecha polovinách místo ve zlomcích," stěžoval si Lodge."Slyšel jste ten starý vtip o koníčkáři, který učil svéhosyna počítat? Učil ho: jedna, šest ku čtyřem, dvě…"Lodge se zasmál a u očních koutků se mu objevily veselévějířky."Musím si opsat ty údaje z tiketů a z ročenky a musím sito nějak srovnat v hlavě," řekl.Vyndal plnicí pero a dal se do opisování.Otec si sedl vedle něho a studoval, co píše. Já se zaseusadil na lavičce u okna a čekal jsem."Teď už je mi jasné, že musíte vašemu otci chybět.Vyhledávat podvody umíte," poznamenal Lodge a zastrčilpero do kapsy.Usmál jsem se. "Jestli se chcete poučit o podvodu vevelkém, tak si v té knize přečtěte o irských dostizích. To jetedy fantastické.""Dneska ne, pro dnešek mi tohle docela stačí," řekl Lodgea přetřel si dlaní obličej."Řekl bych, že teď už je jenom zapotřebí, abys nám řekl,kdo to všechno organizuje," řekl otec trochu s ironií. Bylna mne trochu pyšný, ale snažil se nedat to najevo."To, drahý otče, bohužel nemohu.""Nemohl by to být někdo ze závodišť?" zeptal se Lodgevážně, "někdo, koho znáte. Musí to být někdo, kdo mákontakt s dostihovým sportem. Nemohl by to být třeba L.C. Perth?""Mohl by to být on. Já ho ovšem neznám. L. C. Perth seale jistě nejmenuje, to jméno koupil s firmou. Až příštěpojedu někam na dostihy, vsadím si u něho. Uvidíme, cose stane."99

"You will do no such thing," said my father emphatically,and I felt too listless to argue."How about a jockey, or a trainer, or an owner?" askedLodge."You'd better include the Stewards and the National HuntCommittee," I said, ironically. "They were almost the firstto know I had discovered the wire and was looking into it.The man we are after knew very early on that I was inquisitive.I didn't tell many people I suspected more thanan accident, or ask many pointed questions, before thataffair in the horse-box.""People you know…" said Lodge, musingly. "How aboutGregory?""No," I said."Why not? He lives near Brighton, near enough for theMarconicar morning telephone call.""He wouldn't risk hurting Bill or Admiral," I said."How can you be sure?" asked Lodge. "People aren't alwayswhat they seem, and murderers are often fond ofanimals, until they get in the way. One chap I saw at theassizes lately killed a nightwatchman and showed no remorseat all. But when evidence was given that the nightwatchman'sdog had had his head bashed in too, the accusedburst into tears and said he was sorry.""Pathetic," I said. "But no dice. It isn't Pete.""Faith or evidence?" persisted Lodge."Faith," I said grudgingly, because I was quite sure."Jockeys?" suggested Lodge, leaving it."None of them strikes me as being the type we're lookingfor," I said, "and I think you're overlooking the fact thatracing came second on the programme and may evenhave been adopted solely because a shaky bookmakingbusiness existed on the floor above the Marconicars. Imean, that in itself may have turned the boss of Marconicarstowards racing.""You may be right," admitted Lodge.My father said, "It's just possible that the man who originallyowned Marconicars decided to launch out into crime,and faked a sale to cover his tracks.""Clifford Tudor, nee Thasos, do you mean?" asked Lodgewith interest. My father nodded, and Lodge said to me,"How about it?""Tudor pops up all over the place," I said. "He knew Bill,and Bill had his address noted down on a scrap of paper."I put my hand into my jacket pocket. The old envelopewas still there. I drew it out and looked at it again."Tudor told me he had asked Bill to ride a horse for him.""When did he tell you that?" asked Lodge."I gave him a lift from Plumpton races into Brighton, fourdays after Bill died. We talked about him on the way.""Anything else?" asked Lodge."Well… Tudor's horses have been ridden… up until lately…by our corrupted friend Joe Nantwich. It was on Tudor'shorse Bolingbroke that Joe won once when he had beeninstructed to lose… but at Cheltenham he threw away arace on a horse of Tudor's, and Tudor was very angryabout it.""Camouflage," suggested my father.But I rested my aching head against the window, andsaid, "I don't think Tudor can possibly be the crook we'relooking for.""Why not?" asked Lodge. "He has the organizing ability,he lives in Brighton, he owned the taxis, he employs JoeNantwich, and he knew Major Davidson. He seems thebest proposition so far.""No," I said tiredly. "The best lead we've had is the taxis.If I hadn't recognized that the men who stopped me in thehorse-box were also taxi-drivers, I'd never have found out"Nic takového neuděláš," řekl otec rozhodně. Bylo minanic a nechtěl jsem se hádat."Nemohl by to být některý žokej, trenér nebo majitelkoně?" zeptal se Lodge."To byste mohl taky podezřívat rozhodčí a Národníhonební výbor," řekl jsem s úsměvem, "ti se dozvědělinejdřív, že jsem ten drát našel a že se mi to nezdá.Člověk, kterého hledáme, se dozvěděl velmi záhy, že sedo té záležitosti pletu. A já o tom přece až do té příhody sdopravním boxem skoro s nikým nemluvil a také jsem senikde nevyptával.""Někdo, koho znáte…" řekl Lodge zamyšleně. "Co takhlepan Gregory?""Ten ne," řekl jsem."Proč ne? Bydlí blízko Brightonu, klidně by mohl každéráno telefonovat do kanceláří Marconitaxi, byly by tomístní hovory.""Nechtěl by ublížit Billovi ani Admirálovi.""To nemůžete vědět. Do lidí nevidíte a vrazi mají častorádi zvířata. Jednou jsem u soudu viděl člověka, kterýzabil nočního hlídače, tvářil se úplně otrle, ale když potomjeden svědek vypovídal, že ten vrah zabil taky hlídačovapsa, dal se obžalovaný do pláče a říkal, že svého činulituje.""To je sice dojemné, ale já vám říkám, že to Pete není.""To říkáte z osobního přesvědčení, nebo máte důkazy?""Z osobního přesvědčení.""A co jezdci?""Nemohu si vzpomenout na žádného, který by typemodpovídal tomu člověku," řekl jsem. "Kromě tohozapomínáte, že ten lump se vrhl na dostihy teprve vposlední době, a to ještě jenom proto, že byla náhodou kmání ta sázková kancelář v patře nad kancelářemiMarconitaxi. Aspoň já si myslím, že to ho k tomupřivedlo.""Možná, že máte pravdu," řekl Lodge."A není možné, že by byl původní majitel té taxislužbyprodej firmy jenom předstíral, když se rozhodl, že se dána zločineckou dráhu?" otec se upřímně snažil pomocinám."Vy myslíte Clifforda Tudora, dříve Thasose?" zeptal seLodge se zájmem. Otec přikývl. "Co vy na to?" obrátil seinspektor na mne."Je pravda, že kam se podíváte, tam se vynoří Tudor.Znal Billa a Bill si napsal jeho adresu, na kus papíru."Sáhl jsem do kapsy od saka. Obálka tam ještě byla.Znovu jsem si přečetl, co tam bylo napsáno."Tudor mi řekl, že žádal Billa, aby jel jednoho z jehokoní.""Kdy vám to řekl?""Čtyři dny po Billově smrti. Vezl jsem ho z dostihů vPlumptonu do Brightonu.""Co ještě?" ptal se Lodge."No… náš nepoctivý přítel, Joe Nantwich, často jezdilTudorovy koně… aspoň donedávna. Bolingbroke, kůň, skterým Joe vyhrál, přestože měl instrukce nevyhrát, patřilTudorovi… Jenže v Cheltenhamu prošvihl závod také naTudorově koni a Tudor tehdy zuřil.""To mohl předstírat," podotkl otec.Opřel jsem si čelo o okno. Hlava mi třeštila. "Já simyslím, že to Tudor být nemůže," řekl jsem unaveně."Proč ne?" zeptal se Lodge. "Má organizační schopnosti,žije v Brightonu, patřily mu ty taxíky, zaměstnává JoeaNantwiche a znal majora Davidsona. Je dostpravděpodobné, že by to mohl být on. Aspoň o nikomlepším nevím.""Ne, není to on. Zatím naše nejlepší stopa byly ty taxíky.Kdybych nebyl poznal, že ti chlapi, kteří mě přepadli s tímpřepravním boxem, byli taxíkáři, nebyl bych vypátral100

anything at all. Whoever put them on to me can't possiblyhave imagined I would know them, or he wouldn't havedone it. But if there's one person who knew I would recognizethem, it's Clifford Tudor. He was standing near mewhile the taxi-drivers fought, and he knew I'd had time tolook at them after the police had herded them into twogroups.""I don't rule him out altogether, even so," said Lodge,gathering his papers together, and putting them back intohis briefcase."Criminals often make the stupidest mistakes."I said, "If we ever do find your Claud Thiveridge, I thinkhe will turn out to be someone I've never met and neverheard of. A complete stranger. It's far more likely."I wanted to believe it.I did not want to have to face another possibility, onethat I shied away from so uncomfortably that I could notbring myself even to lay it open for Lodge's inspection.Who, besides Tudor, knew before the horse-box incidentthat I wanted Bill's death avenged? Kate. And to whomhad she passed this on? To Uncle George. Uncle George,who, I suspected, housed a lean and hungry soul in his fatbody, behind his fatuous expression.Uncle George, out of the blue, had bought a horse for hisniece. Why? To widen her interests, he had said. Butthrough her, I thought, he would learn much of what wenton at the races.And Uncle George had sent Heavens Above to be trainedin the stable which housed Bill's horse. Was it a coincidence…or the beginning of a scheme which Bill's unexpecteddeath had cut short?It was nebulous, unconvincing. It was based only onsupposition, not on facts, and bolstered only by memoryof the shock on Uncle George's face when Kate told himwe had been to The Blue Duck… shock which he hadcalled indigestion. And perhaps it had been indigestion,after all.And all those primitive weapons in his study, the ritualobjects and the scalp… were they the playthings of a manwho relished violence? Or who loathed it? Or did both atthe same time?Scilla came into the drawing-room, carrying a copperbowl filled with forsythia and daffodils. She put it on thelow table near me, and the spring sun suddenly shone onthe golden flowers, so that they seemed like a burst oflight, reflecting their colour upwards on to her face as shebent over them, tweaking them into order. She gave me asharp glance, and turned round to the others."Alan looks very tired," she said. "What have you beendoing?""Talking," I said, smiling at her."You'll find yourself back in hospital if you're not careful,"she scolded mildly, and without pausing offered midmorningcoffee to Lodge and my father.I was glad of the interruption, because I had not wishedto discuss with them what was to be done next in pursuitof Mr Claud Thiveridge. Every small advance I had madein his direction had brought its retribution, it was true, yetin each of his parries I had found a clue. My faulty memorywas still cheating me of the information I had paid forwith the drubbing at Bristol, but it did not deter me fromwanting to see the business through.I would get closer to Thiveridge. He would hit out again,and in doing it show me the next step towards him, likethe flash of a gunshot in the dark revealing the hidingplaceof a sniper.vůbec nic. Ten, kdo je na mne poslal, jistě počítal s tím,že je nemohu znát, jinak by to byl zařídil jinak. A existujejen jeden člověk, který naopak věděl, že ty taxíkáře odvidění znám, a sice Clifford Tudor. Stál vedle mne, kdyžjsme se dívali, jak se ty dvě party perou, a věděl, že jsemsi ty chlapy měl čas dobře prohlédnout, když je potompolicie rozdělovala do skupin.""Stejně bych nevylučoval, že by to mohl být on," řeklLodge. Sesbíral listiny ze stolu a strčil je do aktovky."To byste se divil, jaké primitivní chyby dovede takovýzločinec udělat.""Jestli jednou objevím pana Clauda Thivendge, bude topravděpodobně někdo, koho jsem jaktěživ neviděl, někdodocela cizí, aspoň si to myslím."Chtěl jsem si to myslet.Nechtěl jsem připustit další možnost, která mě strašila vhlavě a před kterou jsem podvědomě zavíral oči. Nemohljsem se ani přimět k tomu, abych se o té možnosti zmínilLodgeovi.Kdo, kromě Tudora, věděl ještě před tím přepadením, žechci pomstít Billovu smrt? Kate. A komu o tom řekla?Strýci Georgeovi, který ve svém kyprém, blahobytnémtěle choval hladovou, nenasytnou duši.Strýc George z ničeho nic koupil své neteři koně. Proč?Aby si rozšířila obzory, prý. Ale díky této neteři navázalkontakt se závodišti a získával informace.Strýc George umístil Bouřliváka ve stájích, kde byl BillůvAdmirál. Byla to náhoda, nebo počátek plánu, kterýpředčasně skončil Billovou smrtí?Tahle domněnka byla mlhavá a nepřesvědčivá. Bylazaložená jenom na mých dohadech a ne na faktech. V tédomněnce mě utvrzovala vzpomínka na záblesk úleku,který jsem zahlédl ve strýcově tváři, když slyšel, že jsmes Kate byli u Modré kachny. Říkal tehdy, že mu nenídobře. Možná, že to ale nebylo špatným zažíváním.A co všechny ty primitivní zbraně, rituální předměty askalp, které měl v pracovně… byly to hračky člověka,kterému se hnusí násilí, nebo člověka, kterého násilípřitahuje? Nebo obojí?Do pokoje vešla Scilla a nesla kytici zlatého deště anarcisů v bronzové váze. Postavila vázu na stůl a nakvětiny zazářil paprsek jarního slunce. Jako by se náhlerozsvítilo světlo a ozářilo její tvář, jak se nakláněla nadkyticí. Pátravě se na mne podívala a obrátila se kostatním."Alan vypadá moc unaveně," řekla, "co jste tuprováděli?""Povídali jsme si," odpověděl jsem."Když si nedáš pozor, octneš se brzy zpátky vnemocnici," řekla vyčítavě. Pak se obrátila k mému otci ak inspektorovi a zeptala se, jestli chtějí ke svačině kávu.Byl jsem rád, že nás vyrušila, protože jsem nechtěl dálrozpřádat hovor o tom, jak nejlíp na Clauda Thivendge. Jepravda, že kdykoli jsem se k němu dostal o krůček blíž,byl jsem za to potrestán. Každý trest mi však zase pomohlo krůček dál. Ale informace, které jsem získal těsně předpádem v Bristolu, mi moje paměť zatím odmítala vydat.Přesto jsem se nehodlal vzdát.Musím se zase Thivendgeovi o kousek přiblížit. Jistě pomně půjde, ale já se přitom zase něco dozvím. Zábleskvýstřelu ve tmě prozradí pozici skrytého střelce.CHAPTER FOURTEEN 14Joe Nantwich found the sniper first.Toho střelce našel Joe Nantwich.101

Eight days after Lodge's visit I drove down to West Sussexraces, having put in a short morning at the office. Mybruises had faded and gone, the ribs and collarbone weremended and in perfect working order, and even my stubbornheadache was losing its grip. I whistled my way intothe changing-room and presented to Clem my brand newcrash-helmet, bought that morning from Bates of JermynStreet for three guineas.The weighing room was empty, and distant oohs and ahsproclaimed that the first race was in progress. Clem, whowas tidying up the changing-room after the tornado ofgetting a large number of jockeys out of their ordinaryclothes, into racing colours, past the scales, and out to theparade ring, greeted me warmly and shook hands."Glad to see you back, sir," he said, taking the helmet.With a ball-point pen he wrote my name on a piece ofadhesive tape and stuck it on to the shiny shell."Let's hope you won't be needing another new one ofthese in a hurry." He pressed his thumb firmly on to theadhesive tape."I'm starting again tomorrow, Clem," I said. "Can youbring my gear? Big saddle. There's no weight problem, I'mriding Admiral.""Top flipping weight," said Clem, resignedly. "And a lot oflead, which Admiral isn't used to. Major Davidson hardlyever needed any."Clem gave me an assessing sideways look and added,"You've lost three or four pounds, I shouldn't wonder.""All the better," I said cheerfully, turning to the door."Oh, just a minute, sir," said Clem. "Joe Nantwich askedme to let you know, if you came, that he has something totell you.""Oh, yes?" I said."He was asking for you on Saturday at Liverpool, but Itold him you'd probably be coming here, as Mr Gregorymentioned last week that you'd be riding Admiral tomorrow,"said Clem, absent-mindedly picking up a saddle andsmoothing his hand over the leather."Did Joe say what it was he wanted to tell me?" I asked."Yes, he wants to show you a bit of brown wrapping paperwith something written on it. He said you'd be interestedto see it, though I can't think why… the word I sawlooked like something to do with chickens. He had thepaper out in the changing-room at Liverpool, and folded itup flat on the bench into a neat shape, and tucked it intothe inside pocket of his jacket. Giggling over it, he was.He'd had a drink or two I reckon, but then most peoplehad, it was after the National. He said what was writtenon the paper was double Dutch to him, but it might be aclue, you never knew. I asked him a clue to what? But hewouldn't say, and anyway, I was too busy to bother withhim much.""I'll see him, and find out what it's all about," I said. "Hashe still got the paper with him, do you know?""Yes, he has. He patted his pocket just now when heasked me if you were here, and I heard the papercrackle.""Thanks, Clem," I said.I went outside. The race was over, the winner was beingled towards the unsaddling enclosure in front of theweighing-room, and down from the stands streamed thehundreds of chattering racegoers. I stood near the weighing-roomdoor, waiting for Joe and catching up with thelatest gossip. Liverpool, I learned, had been disappointing,fabulous, bloody, a dead loss, and the tops, according towho told it. I had not been there. I had been too busygetting intensive treatment on my shoulder muscles tohelp my strength back.Sandy clapped me soundly on the back as he passed,remarking that it was 'Bloody good to see your old physogon the horizon again, even if you do look like an understudyfor Scarface." He went on, "Have you seen Joe? TheOsm dní po Lodgeově návštěvě jsem strávil ráno vkanceláři a pak jsem jel na dostihy do západního Sussexu.Modřiny vybledly a zmizely, klíční kost i žebra tiše srůstalya nedělaly mi žádné potíže, a dokonce i hlava mě pomalupřestávala bolet. Když jsem šel do vážnice, spokojenějsem si pískal. Nesl jsem Clemovi novou helmu, kteroujsem si ráno koupil za tři libry u Batese v Jermyn Street.Vážnice byla prázdná a podle vzdáleného pokřiku publikajsem poznal, že se už běží první dostih. Clem uklízelšatnu, ve které to vypadalo jako po bitvě. Před chvílí setam muselo celé stádo jezdců v rychlosti převléci z civiludo dresů a vyrazit včas k váze. Clem mě srdečně přivítal apotřásl mi rukou."Jsem rád, že vás zase vidím, pane."Vzal si ode mne helmu, nalepil na ni proužek lepicí páskya napsal na ni propisovacím perem moje jméno."Doufám, že si v nejbližší době nebudete zase musetkupovat novou," řekl a přitiskl palcem lepicí pásku nahelmu."Zítra zase zahajuji, Cleme," řekl jsem. "Můžete mi semvzít věci? Velké sedlo. Nemusím si dělat starosti s váhou,jedu Admirála.""Plnou váhu i se sedlem, a ještě budete muset néstspoustu olova a na to Admirál není zvyklý. Major Davidsonžádné olovo nepotřeboval."Clem si mě důkladně prohlédl a dodal: "Řekl bych, že jsteztratil tak čtyři libry.""To nemůže škodit," zasmál jsem se a chystal se odejít."Ještě moment, pane," zadržel mě Clem, "Joe Nantwichchtěl, abych vám řekl, když vás uvidím, že s vámipotřebuje mluvit.""Ano?""Ptal se po vás už v sobotu v Liverpoolu a já mu řekl, žese asi ukážete tady, protože pan Gregory minulý týdenpovídal, že zítra tady pojedete Admirála," řekl Clem,zdvihl ze zvyku sedlo a hladil jeho kůži."Neříkal Joe, o čem se mnou chce mluvit?""Ale ano, chtěl vám ukázat kus balicího papíru, nakterém bylo něco napsáno. Říkal, že by vás to zajímalo,proč, to ne vím. Bylo tam nějaké divné slovo, něco jako"chycen". Měl ten papír už v Liverpoolu, rovnal ho v šatněna lavici. Pak ho složil a strčil do kapsy u saka. Pořád se utoho tehdy poškleboval. Taky měl trochu vypito. No, toměl ostatně každý, však to bylo po Velké národní. Říkal,že ten nápis na papíře mu nic neříká, ale vy že byste ztoho něco mohl vyčíst. Víc nic neřekl.""Však já ho uvidím a pak se ho na to zeptám," řekl jsem."Má ještě ten papír u sebe, nevíte?""To má, když se na vás ptal, tak si poklepal na kapsu aten papír mu tam pěkně šustil.""Aha, tak děkuji."Vyšel jsem ven. Dostih už skončil, vítěze právě odváděli kodsedlání do prostoru před vážnicí a z tribun proudily davyhlučícího publika. Stál jsem u dveří vážnice, čekal na Joeaa poslouchal, co je nového. Od různých lidí jsem vyslechl,že to v Liverpoolu nestálo za nic, že to tam bylo ohromné,že to byla nuda, že to bylo fantastické. Sám jsem vLiverpoolu nebyl, chodil jsem na intenzívní rehabilitaci aměl jsem co dělat, abych rozhýbal zraněné rameno.Sandy, který šel kolem, mě poplácal po zádech. "Prima,že seš zase na place, i když vypadáš jako strašidlo. Už sividěl Joea? Ten srábek podělanej po tobě pořád brečí."102

little drip's been squealing for you.""So I hear," I said. "I'm waiting for him now."A couple of press men asked me my riding plans, andmade notes about Admiral for their morning edition. SirCreswell Stampe noticed my existence with a nod of hisdistinguished head and the characteristic puffing up of histop lip which passed with him for a smile.My content at being back in my favourite environmentwas somewhat marred by the sight of Dane strollingacross the grass, talking intently to a slender, heartcatchinglybeautiful girl at his side. Her face was turnedintimately towards his, and she was laughing. It was Kate.When they saw me they quickened their steps and approachedme smiling, a striking pair evenly matched ingrace and dark good looks.Kate, who had got used to my battered face over lunchsome days earlier, greeted me with a brisk 'Hi, there,"from which all undertones of love and longing were regrettablyabsent. She put her hand on my arm and askedme to walk down the course with her and Dane to watchthe next race from beside the water jump.I glanced at Dane. His smile was faint, and his dark eyeslooked at me inscrutably, without welcome. My own muscleshad tensed uncontrollably when I saw him and Katetogether, so now I knew exactly how he felt about me.It was as much unease over the low ebb of our friendshipas desire to chase Claud Thiveridge which made me say,"I can't come at this instant. I must find Joe Nantwichfirst. How about later on… if you'd like to walk downagain?""All right, Alan," she said. "Or maybe we could have teatogether?"She turned away with Dane and said, "See you later,"over her shoulder with a mischievous grin, in which I readher mockery of the jealousy she could arouse in me.Watching them go, I forgot to look out for Joe, and wentin to search for him through the weighing… and changingroomsagain. He wasn't there.Pete towered over me as I returned to my post outsidethe door and greeted me like a long-lost friend. His hattipped back on his big head, his broad shoulders spreadingapart the lapels of his coat, he gazed with good humourat my face, and said, "They've made a good job ofsewing you up, you know. You were a very gory sight indeedlast time I saw you. I suppose you still can't rememberwhat happened?""No," I said, regretfully. "Sometimes I think… but I can'tget hold of it…""Perhaps it's just as well," he said comfortingly, hitchingthe strap of his race glasses higher on to his shoulder andpreparing to go into the weighing-room."Pete," I said, "have you seen Joe anywhere? I think he'sbeen asking for me.""Yes, he said. "He was looking for you at Liverpool, too.He was very keen to show you something, an address Ithink, written on some brown paper.""Did you see it?" I asked."Yes, as a matter of fact I did, but he annoys me and Ididn't pay much attention. Chichester, I think the placewas.""Do you know where Joe is now?" I asked. "I've beenwaiting for him for some time, but there isn't a sign ofhim."Pete's thin lips showed contempt."Yes, I saw the little brute going into the bar, about tenminutes ago.""Already!" I exclaimed."Drunken little sod," he said dispassionately. "I wouldn'tput him up on one of my horses if he was the last jockeyon earth.""Už jsem slyšel, právě tady na něho čekám."Zastavili se u mne dva reportéři a začali se vyptávat namé plány a na Admirála. Dělali si poznámky pro rannívydání novin. Sir Creswell Stampe milostivě vzal navědomí mou přítomnost, vznešeně mi pokynul a skoro seusmál.Byl jsem šťastný, že jsem konečně zase v prostředí, kdese cítím nejlépe. Dobrou náladu mi ale pokazilo, kdyžjsem zahlédl Dana, jak přechází po trávníku, zabrán dohovoru s krásnou štíhlou dívkou. Vzhlížela k němu a smálase. Byla to Kate.Když mě oba uviděli, zrychlili krok a zamířili s úsměvemke mně. Byli oba hezcí, tmavovlasí, štíhlí. Slušelo jim to.Kate už můj zubožený obličej nepřekvapil, viděli jsme sepřed několika dny, když jsme spolu byli na obědě.Pozdravila mě přátelsky, ale bohužel bez jakéhokolináznaku něhy. Navrhla, abych se šel s ní a s Danem dívatna příští dostih k vodnímu příkopu.Podíval jsem se na Dana. Mírně se usmíval, ale tmavé očiměl vážné, díval se na mne nevyzpytatelně a chladně.Vzpomněl jsem si, jak se mi před chvílí samotnémubezděky napjaly svaly, když jsem ho zahlédl s Kate avěděl jsem, jaké asi má teď pocity.Rozhodl jsem se, že s nimi nepůjdu. Snad proto, že měmrzelo, jak se naše přátelství kazí, ale také proto, že jsemchtěl pokračovat v honbě za Claudem Thivendgem. "Játeď s vámi nemohu," řekl jsem, "musím nejdřív najít JoeaNantwiche. Co kdybychom se sešli až potom… jestli se tuještě ukážete?""Dobře, Alane," řekla Kate, "mohli bychom taky jítspolečně na čaj."Otočila se k Danovi. "Zatím nazdar," zavolala přesrameno a škodolibě se usmála. Asi ji pobavilo, jak snadnove mně dokáže vyvolat žárlivost.Díval jsem se, jak odcházejí a dočista jsem zapomnělvyhlížet Joea. Hledal jsem ho potom ve vážnici a všatnách, ale nikde nebyl.Stál jsem zase jako na hlídce před dveřmi vážnice, kdyžse na mě vrhl Pete a vítal mě jak ztraceného syna.Posunul si klobouk do týla, vrazil ruce do kapes apobaveně si mě prohlížel. "No, musím říct, že tě sešilidocela slušně: Když jsem tě viděl naposled, vypadal jsihrozně, jak z tebe tekla krev. Už sis vzpomněl, co setehdy dělo?""Bohužel ne, někdy se mi zdá… ale ne, pořád si nemohuvzpomenout.""Možná, že je to dobře," řekl dobromyslně, přehodil sipřes rameno dalekohled a chystal se jít do vážnice."Pete, neviděl jsi někde Joea? Prý mě sháněl.""Jo, hledal tě už v Liverpoolu, chtěl ti mermomocí něcoukázat, myslím, že nějakou adresu, měl to napsané nakousku balicího papíru.""Viděl jsi to?""Jo, viděl, ale neprohlížel jsem si to, já Joea nemůžuvystát. Myslím, že tam bylo napsáno Chichester nebo něcotakového.""A teď jsi Joea, prosím tě, neviděl? Čekám tu na něho užstrašnou dobu a nikde po něm není ani vidu ani slechu."Pete opovržlivě zkřivil rty."Ano, viděl jsem ho, mrzáka, asi před deseti minutami,šel k baru.""Cože, takhle brzo?""Je to ochlasta," řekl věcně, "já bych ho na svýho koněneposadil ani za nic, ani kdyby byl jediným žokejem nasvětě."103

"Which bar?" I pressed."Eh? Oh, the one at the back of Tattersall's, next to theTote. He and another man went in with that dark fellow herides for… Tudor, isn't that his name?"I gaped at him. "But Tudor finished with Joe at Cheltenham…and very emphatically, too."Pete shrugged."Tudor went into the bar with Joe and the other chap afew steps behind him. Maybe it was only coincidence.""Thanks, anyway," I said.It was only a hundred yards round one corner to the barwhere Joe had gone. It was a long wooden hut backing onto the high fence which divided the racecourse from theroad. I wasted no time, but nonetheless when I steppedinto the building and threaded my way through the overcoated,beer-drinking customers, I found that Joe was nolonger there. Nor was Clifford Tudor.I went outside again. The time for the second race wasdrawing near, and long impatient queues waited at theTote next door to the bar, eyes nickering between racecardsand wrist watches, money clutched ready in hopefulhands. The customers from the bar poured out, hurryingpast me. Men were running across the grass towards thestands, coat-tails flapping. Bells rang loudly in the Totebuilding, and the queues squirmed with the compulsion topush their money through the little windows before theshutters came down.I hovered indecisively. There was no sign of Joe in all thisactivity, and I decided to go up to the jockeys' box in thestands and look for him there. I put my head into the barfor a final check, but it was now empty except for threeageing young ladies mopping up the beer-sloppedcounter.It was only because I was moving so slowly that I foundJoe at all.Owing to the curve of the road behind them, the Toteand bar buildings did not stand in a perfectly straight line.The gap between the two was narrow at the front, barelyeighteen inches across, but it widened farther back until,by the high fence itself, the Tote and bar walls were fouror five feet apart.I glanced into this narrow area as I passed. And therewas Joe. Only I did not know it was Joe until I got close tohim.At first I saw only a man lying on the ground in the cornermade by the boundary fence and the end wall of theTote, and thinking he might be ill, or faint, or even plaindrunk, went in to see if he needed help.He lay in shadow, but something about his shape andrag-doll relaxedness struck me with shocking recognitionas I took the five or six strides across to him.He was alive, but only just. Bright red frothy blood trickledfrom his nose and the corner of his mouth, and a poolof it lay under his cheek on the weedy gravel. His roundyoung face still wore, incredibly, a look of sulky petulance,as if he did not realize that what had happened to himwas more than a temporary inconvenience.Joe had a knife in his body. Its thick black handle protrudedincongruously from his yellow and white checkedshirt, slanting downwards from underneath his breastbone.A small patch of blood stained the cloth round it, amild enough indication of the damage the blade was doinginside.His eyes were open, but vague and already glazing.I said, urgently, "Joe!"His eyes came round to mine and I saw them sharpeninto focus and recognize me. A muscle moved in his cheekand his lips opened. He made a great effort to speak.The scarlet blood suddenly spilled in a gush from his nostrilsand welled up in a sticky, bottomless pool in his open"Do kterého baru šel?""Co? Jo, šel do toho podniku, co je hned za sázkovýmstřediskem. Šel s tím červenovlasým chlapem, co proněho jezdí, jmenuje se myslím Tudor, a ještě s nějakýmcizím mužským.""Nepovídej! Tudor s ním přece v Cheltenhamuskoncoval… a s pěkným rámusem!"Pete pokrčil rameny."Tudor šel do baru s Joem a za nimi šel ten cizí mužský.Možná, že se tam sešli náhodou.""Tak ti děkuji."K baru to bylo jenom asi sto yardů. Výčep byl v dlouhéboudě, která byla vzadu přistavěna k plotu, oddělujícímuzávodiště od silnice. Ihned jsem se tam rozběhl. Prodíraljsem se přeplněnou místností, prohlížel skupinky mužů,hlaholících a popíjejících pivo, ale Joea jsem nenašel.Clifford Tudor tam také nebyl.Vyšel jsem opět ven. Byl už pomalu čas na druhý dostiha lidé ve frontě před hlavní sázkovou kanceláří netrpělivěpostávali a dívali se střídavě na program a na hodinky, vruce připravené peníze. Z baru proudili zákazníci aspěchali kolem mne, muži utíkali k tribunám a kabáty jimvlály ve větru. V sázkové kanceláři se rozdrnčel zvonek alidé ve frontě nedočkavě podupávali, toužili rychle dátpeníze do okénka, než se jim zavře před nosem.Nerozhodně jsem zvolnil krok. Nikde v tom zmatku aruchu jsem Joea nezahlédl a právě jsem se rozhodoval, žese vydám na tribunu do jezdecké lóže, kde bych ho mohlnajít. Ještě jednou jsem nahlédl do baru, ale nikdo tam užnebyl, jen dvě odkvétající mladé dámy, které uklízelyvýčep politý pivem.Joea jsem našel jen díky tomu, že jsem se pohyboval takpomalu.Protože se silnice za plotem stáčela, nestála budovatotalizátoru s výčepem v rovině, vznikla mezi nimi ulička,která byla vpředu úzká a dozadu se rozšiřovala. Na konciměla rozpětí asi pět stop, vpředu jen asi osmnáct palců.Nahlédl jsem do uličky, když jsem ji míjel. A tam jsemnašel Joea. Na dálku jsem ale nejdřív nepoznal, že je toon.Viděl jsem, že tam leží nějaký člověk, až vzadu, v rohumezi plotem a zdí sázkové kanceláře. Myslel jsem, že jetomu člověku asi špatně, že možná omdlel nebo je opilý ašel jsem se podívat, jestli mu nemohu pomoci.Ležel ve stínu, ruce rozhozené, bezvládný, jako pohozenáloutka. Uvědomil jsem si, že je mi ta postava nějakpovědomá. Protáhl jsem se rychle uličkou.Byl to Joe. Ještě dýchal, ale život z něho rychlevyprchával. Zpěněná, rudá krev mu bublala v nozdrách,vytékala z koutku úst a vytvářela malou kaluž na zemipod jeho tváří. Bylo to neuvěřitelné, ale na kulaté mladétváři měl stále mrzutý, nasupený výraz, jako bynepochopil, že to, co ho teď potkalo, není jen chvilkovánepříjemnost.Měl v těle nůž. Mohutná, silná střenka hrozivě vyrůstala zjeho žlutobílé košile a mířila pod hrudní kost. Dres kolemnože měl potřísněn krví, která prýštila z vražedné rány.Oči měl otevřené, ale pohled byl již skelný, zamlžený."Joe!" zavolal jsem na něho.Otočil oči ke mně, zorničky se mu zúžily a viděl jsem, žemě poznal. Zoufale se snažil promluvit.Náhle mu z nosu vytryskl pramen krve a otevřená ústase mu naplnila temně červenou tekutinou. Tichounce104

mouth. He gave a single choking sound that was almostindecently faint, and over his immature face spread a lookof profound astonishment. Then his flesh blanched and hiseyes rolled up, and Joe was gone. For several secondsafter he died his expression said clearly, "It's not fair."The skin settled in this crisis into the lines most accustomedto it in life.Fighting nausea at the sweet smell of his blood, I shutthe eyes with my fingers, and sat back on my heels, lookingat him helplessly.I knew it was useless, but after a moment or two Iopened his coat and felt in his pockets for the brown paperhe had wanted to show me. It was not there, and hisdeath would not have made sense if it had been. Thebrown paper was, I thought, the wrapping from Joe's lastpayment for stopping a horse. It had to be. With somethingabout it which he thought would disclose who hadsent it. A postmark? An address? Something to do withchickens, Clem had said, and Pete said it was Chichester.Neither of these held any significance at all for me. Accordingto Clem it meant nothing to Joe either, and hewas simply going to show it to me because he had said hewould.He had always been too talkative for his own good. Notquick or quiet. Prudently and privately he could have telephonedto tell me his discovery as soon as he made it. Butinstead he had flourished the paper at Liverpool. Someonehad taken drastic steps to make sure he did not show it tome."Poor, silly blabbermouth," I said softly, to his still body.I got to my feet, and went back to the narrow entranceof the little area. There was no one about. The voice ofthe commentator boomed over the loudspeakers that thehorses were approaching the second open ditch, whichmeant that the race was already half over and that Iwould have to hurry.I ran the last fifty yards to the Clerk of the Course's officeand thrust open the door. A nondescript, grey-haired manin glasses, sitting at a desk, looked up, startled, his pen inmid-air and the paper he was writing on pressed underthe palm of his hand. He was the Clerk of the Course'ssecretary."Mr Rollo isn't here?" I asked unnecessarily, glancinground the otherwise empty office."He's watching the race. Can I help you?"A dry voice, a dry manner. Not the sort of man onewould choose to announce a murder to. But it had to bedone. Suppressing all urgency from my voice I told himplainly and quietly that Joe Nantwich was lying dead betweenthe Tote and the bar with a knife through his lungs.I suggested that he send for a canvas screen to put acrossthe gap between the two buildings, as when the crowdsbegan to stream towards the bar and the paying-out Totewindows after the race, someone would be certain to seehim. The ground round his body would be well troddenover. Clues, if there were any, would be lost.The eyes behind the spectacles grew round and disbelieving."It's not a joke," I said desperately. "The race is nearlyover. Tell the police then. I'll find a screen."He still did not move. I could have shaken him, but Icould not spare the time."Hurry," I urged.But his hand had still not gone out to his telephone whenI shut the door.The ambulance room was attached to the end of theweighing-room building. I went in in a hurry, to find twomotherly St John's nurses drinking tea. I spoke to theyounger one, a middle-aged soul of ample proportions.zachroptěl a na mladém, nezralém obličeji se objevil výraznaprostého úžasu. Pak Joeův obličej zbělel, oči se stočilyvzhůru. Joe zemřel. Několik vteřin po smrti jako by jehovýraz říkal "to není fér". Rysy mu ustrnuly ve výrazu,který jsme byli zvyklí u něho vídat nejčastěji, když ještěžil.Dělalo se mi špatně z nasládlého pachu krve. Zatlačiljsem Joeovi oči, sedl si na paty a bezmocně se díval namrtvého.Věděl jsem, že to je zbytečné, ale po chvíli jsem mupřece jen prohledal kapsy. Kus balicího papíru jsemsamozřejmě nenašel. Kdybych ho byl našel, byla byJoeova smrt zcela nesmyslná. Ten balicí papír bylpravděpodobně kus obalu z Joeovy poslední odměny za"podržení" koně. Muselo to tak být. A na papíře muselobýt něco, co by mohlo vyzradit odesilatele. Ale co tomohlo být? Známka? Adresa? Clem říkal, že tam bylonapsáno něco jako "chycen", Pete si zase pamatoval něcojako "Chichester". To mi nic neříkalo. A podle Clema tomuJoe také nerozuměl, chtěl mi to ale za každou cenuukázat.Vždycky byl příliš upovídaný. Nedovedl rychle uvažovat anedovedl mlčet. Kdyby byl měl trochu rozumu, mohl mijednoduše zatelefonovat ihned, když tu zásilku dostal anikdo nemusel nic vědět. Místo toho se po mně sháněl užv Liverpoolu a všude tím papírem mával. A někdo seznačně drasticky postaral o to, aby mi Joe ten kus papíruneukázal."Chudák stará, zbytečně moc toho napovídal," řekl jsemtiše a díval se na jeho ztichlé, chladnoucí tělo.Vstal jsem a protáhl se ven z uličky. Nikde nikdo. Hlaskomentátora oznamoval z tlampačů, že se koně blíží kdruhému otevřenému příkopu. To znamenalo, že už uběhlipolovinu dostihu a že si budu muset pospíšit.Běžel jsem do kanceláře správce závodiště. Vrazil jsemdo místnosti. U psacího stolu seděl nenápadný, šedovlasý,brýlatý člověk, tvářil se polekaně, v jedné ruce pero,druhou ruku měl položenou na stole. Byl to sekretářsprávce."Je tu pan Rollo?" zeptal jsem se zbytečně, protože vmístnosti kromě nás dvou nikdo nebyl."Pan Rollo se dívá na dostih. Potřebujete něco, prosím?"Měl suchý hlas a kožené vystupování. Nebyl to typ muže,kterému by člověk rád oznamoval, že došlo k vraždě, alenedalo se nic dělat. Snažil jsem se hovořit klidně, kdyžjsem mu sděloval, že Joe Nantwich leží mrtvý v uličcemezi budovou hlavní sázkové kanceláře a mezi výčepem amá v plicích vražený nůž. Navrhoval jsem, aby dal uličkuzahradit plátěnou zástěnou. Až budou za chvíli lidé prouditod tribun pro výplaty a do baru na pivo, určitě by mrtvéhoviděli. Okolní půda by byla za chvíli od zvědavců ušlapanájako mlat a veškeré stopy by byly ty tam.Sekretář se na mne díval vytřeštěně a nevěřícně."Nedělám si legraci," řekl jsem zoufale, "za chvíli bude podostihu. Tak aspoň zavolejte policii, já zatím seženunějakou zástěnu."Stále se ještě nepohnul a já měl sto chutí s ním pořádnězatřepat, nemohl jsem ale ztrácet čas."Pospěšte si!" zavolal jsem na něho.Než jsem vyšel ze dveří, nevztáhl ještě ruku po telefonu.Místnost pro první pomoc byla na konci budovy vážnice.Rychle jsem tam vběhl a našel dvě postarší sestřičky,které v klidu a míru popíjely čaj. Oslovil jsem mladší znich, kulatou a dobromyslně vyhlížející matronu.105

"Put that down and come with me quickly," I said, hopingshe would not argue. I picked up a stretcher which wasstanding against the wall, and as she put her cup downslowly, I added, "Bring a blanket. There's a man hurt.Please hurry."The call to duty got my nurse moving without demur, andpicking up a blanket she followed me across the paddock,though at under half speed.The commentator's voice rose slightly as he describedthe race from the last fence, and crisply into the silencewhen the cheers died away came another voice announcingthe winner. I reached the gap by the Tote building ashe spoke the names of the second and third horses.The first stalwart punters began to drift back towards thebar. I looked in at Joe. He had not been disturbed.I set the stretcher up on end on its handles, to make asort of screen across the gap. The nurse came up to me,breathing audibly. I took the blanket from her and hung itover the stretcher so that no one could see into the areaat all."Listen," I said, trying to speak slowly. "There is a manbetween these two buildings. He is dead, not hurt. He hasbeen killed with a knife. I am going to make sure that thepolice are coming, and I want you to stand here holdingthe stretcher up like this. Don't let anyone past you until Icome back with a policeman. Do you understand?"She did not answer. She twisted the stretcher a little sothat she could peer through the gap. She took a long look.Then, drawing up her considerable bosom and with thelight of battle in her eyes, she said firmly, "No one shallgo in, I'll see to that."I hurried back to the Clerk of the Course's office. Mr Rollowas there himself this time, and after I had told him whathad happened things at last began to move.It is always difficult to find a place to be alone at theraces. After I had taken a policeman along to where Joelay, and seen the routine bustle begin, I needed a pauseto think. I had had an idea while I crouched beside Joe'sbody, but it was not one to be acted upon headlong.People thronged everywhere in the paddock and theracecourse buildings, and to get away from them I walkedout on to the course and over the rough grass in the centreuntil the stands were some way behind. Distance, Ihoped, would give me a sense of proportion as well assolitude.I thought about Bill and Scilla, and also about what Iowed to my father, now back in Rhodesia. I thought aboutthe terrorized pub-keepers in Brighton and the bloodyface of Joe Nantwich.It was no use pretending that Joe's murder had not madea great deal of difference to the situation, for until now Ihad blithely pursued Mr Claud Thiveridge in the belief thatthough he might arrange for people to be beaten up, hedid not purposely kill. Now the boundary was crossed. Thenext killing would come easier, and the next easier still.The plucky, dog-owning rebels against protection were ingreater danger than before, and I was probably responsible.Joe had shown his brown paper to several people, and noone, including apparently himself, had immediately seenthe meaning of what was written on it. Yet he had beenkilled before he could show it to me. To me, then, thewords would have told their tale. Perhaps to me alone.I watched the rising wind blowing the grass in flatteningripples across the course, and heard the distant voices ofthe bookmakers as they shouted the odds for the nextrace.The question to be answered was simple. Was I, or was Inot, going on with the chase? I'm no hero. I did not want"Prosím vás, postavte ten čaj a pojďte rychle se mnou."Doufal jsem, že se se mnou nezačne dohadovat. Vzaljsem nosítka opřená o zeď a obrátil jsem se znovu ksestřičce, která zvolna odkládala šálek. "Vezměte s sebounějakou přikrývku, došlo k těžkému zranění."Když ji zavolala povinnost, bez řečí vstala, vzalapřikrývku a následovala mě přes padok.Hlas komentátora byl vzrušený, popisoval dostih odposlední překážky a pak zanikl v hluku ovací. Pak se ozvaljiný hlas, slavnostně oznamoval jméno vítěze. Došli jsmek uličce vedle baru v okamžiku, kdy komentátor začaloznamovat další pořadí.První pivaři se začínali trousit k baru, ale u Joea se zatímnikdo neobjevil.Postavil jsem nosítka kolmo napříč před uličku. Když mědohonila udýchaná sestřička, vzal jsem jí z ruky přikrývkua přehodil ji přes držadla nosítek, která tak zcelazakrývala výhled do uličky."Poslyšte," mluvil jsem pomalu a důrazně, "v té uličcemezi budovami leží člověk. Není zraněný, je mrtvý, bylzavražděn nožem. Jdu pro policii a přeji si, abyste takhledržela ta nosítka a postarala se o to, aby se k mrtvolenikdo nedostal, dokud se nevrátím s policií. Rozumíte?"Neodpověděla. Natočila nosítka tak, aby viděla do uličky.Dlouze se zadívala na mrtvého, pak vypjala hruď a sjiskrou válečníka v oku prohlásila, že ručí za to, že se kněmu nikdo nedostane.Spěchal jsem zpátky do kanceláře správce. Pan Rollo užtam byl, a když jsem mu stručně sdělil, co se stalo, dalyse věci konečně do pohybu.Na žádném závodišti není snadné najít místo, kde bymohl být člověk o samotě a v klidu. Zavedl jsem nejdřívjednoho policistu k místu, kde jsem našel Joea a počkal,než začal shon a ruch obvyklého vyšetřovacího postupu.Potřeboval jsem klid k přemýšlení. Když jsem předtímseděl na patách u Joeovy mrtvoly, dostal jsem nápad,který jsem si potřeboval řádně rozvážit.V padoku i v hlavní budově závodiště bylo všude plno lidía já musel vyjít na dráhu, do vysoké trávy ve středudlouhého oválu, daleko od tribun, abych mohl být sesvými myšlenkami sám. Doufal jsem, že mi samotapomůže najít správnou rozvahu a klid, nesměl jsem seunáhlit.Přemýšlel jsem o Billovi a o Scille, přemýšlel jsem o tom,co dlužím svému otci, který se mezitím vrátil do Afriky,přemýšlel jsem o pronásledovaných drobnýchpodnikatelích v Brightonu a o zkrvaveném obličeji JoeaNantwiche.Bylo třeba přiznat, že vraždou Joea Nantwiche se situacezcela změnila. Až do té chvíle jsem vesele a bezstarostněhonil pana Clauda Thivendge a věřil, že je sice schopennařídit svým lidem, aby někoho zmlátili, ale že by nebylschopen plánovité vraždy. Teď však překročil hranici.Druhá vražda bude snadnější, třetí bude samozřejmá.Odvážní drobní lidé, kteří se vzepřeli "ochranářům", jsouve větším nebezpečí než kdykoli dříve a možná, že za toodpovídám já.Joe ukázal ten kus balicího papíru řadě lidí, ale z toho, cotam bylo napsáno, nikdo nebyl moudrý. Joea zabili dřív,než měl příležitost ten papír ukázat mně. To znamená, žeten nápis bych já asi byl pochopil. Možná, že jenom já.Díval jsem se, jak vítr vlní vysokou trávu a slyšel jsemvzdálené hlasy bookmakerů, kteří vykřikovali kursy propříští dostih.Kladl jsem si jen jednu otázku: budu pokračovat v honbě,nebo nebudu? Nejsem žádný hrdina a neměl jsem chuť se106

to end up dead. And there was no doubt that the idea Ihad had beside Joe's body was as safe as a stick of dynamitein a bonfire.The horses for the third race came out and cantereddown to the start. Idly I watched them. The race was run:the horses returned to the paddock: and still I stood inthe centre of the course, dithering on top of my mentalfence.At last I walked back to the paddock. The jockeys werealready out in the parade ring for the fourth race, and as Ireached the weighing-room one of the racecourse officialsgrabbed my arm, saying the police had been looking everywherefor me. They wanted me to make a statement, hesaid, and I would find them in the Clerk of the Course'soffice.I went along there, and opened the door.Mr Rollo, spare and short, leaned against the windowwearing a worried frown. His grey-haired bespectacledsecretary still sat at his desk, his mouth slightly open as ifeven yet he had not grasped the reality of what had happened.The police inspector, who introduced himself as Wakefield,had established himself at Mr Rollo's table, and wasattended by three constables, one of them armed withshorthand notebook and pencil. The racecourse doctorwas sitting on a chair by the wall, and a man I did notknow stood near him.Wakefield was displeased with me for what he called myirresponsibility in disappearing for over half an hour atsuch a time. Big and thick, he dominated the room. Authorityexuded from his short upspringing grey hair, hisnarrow eyes, his strong stubby fingers. A policeman to putthe fear of God into evildoers. His baleful glare suggestedthat at the moment I should be included in this category."If you're quite ready, Mr York," he began sarcastically,"we'll take your statement."I looked round the crowded little office, and said, "I preferto make my statement to you alone."The inspector growled and erupted and argued, but finallyeveryone left except Wakefield, myself, and thenotebook constable, to whom I agreed as a compromise. Itold Wakefield exactly what had happened. The wholetruth, and nothing but the truth.Then I went back to the weighing-room, and to everyone of the dozens who clustered round asking for an eyewitnessaccount, I said I had found Joe alive. Yes, Iagreed steadily, he had spoken to me before he died.What did he say? Well, it was only two or three words,and I preferred not to discuss it at present, if they did notmind. I added that I had not actually mentioned it to thepolice yet, but of course I would if I thought it would beimportant. And I put on a puzzled, thoughtful expression,hoping I looked as if I had a key in my hand and was onthe point of finding the right lock to put it in.I took Kate to tea, and Pete, catching sight of us, cameover to join us. To them, too, I told the same story, feelingashamed, but not caring to risk their broadcasting thetruth, that Joe had died without uttering a syllable.Shortly before the sixth race I left the meeting. The lastthing I saw, as I glanced back from the gate, was Wakefieldand Clifford Tudor standing outside the door of theClerk of the Course's office, shaking hands. Tudor, whohad been with Joe so soon before his death, had apparentlybeen 'assisting the police with their investigations'.Satisfactorily, it seemed.I went through the car park to the Lotus, started up, anddrove out towards the west, and along the straight secondaryroads of the South Downs I opened up the enginenechat zabít. Věděl jsem, že nápad, který se mi objevil vhlavě u Joeovy mrtvoly, je stejně nebezpečný jakočasovaná bomba v kamnech.Díval jsem se zamyšleně, jak se koně řadí k třetímudostihu… dostih skončil… koně se vraceli do padoku… a jástále ještě stál uprostřed závodiště a přemýšlel. Nešlo omaličkost.Konečně jsem se vrátil do padoku. Jezdci se právěchystali ke čtvrtému dostihu. Když jsem šel k vážnici,chytil mě za rukáv jeden z rozhodčích, prý mě všudesháněla policie a mám prý okamžitě jít do kancelářesprávce, čekají tam na mne. Potřebují mě vyslechnout.Vešel jsem do kanceláře.Správce, malý, sporý člověk, stál u okna a tvářil seustaraně. Jeho šedovlasý sekretář ještě stále seděl spootevřenými ústy za psacím stolem, jako by dosud nebylpochopil, co se vlastně stalo.Policejní inspektor, jmenoval se Wakefield, se usadil usprávcova stolu. Za ním stáli tři policisté, jeden z nichozbrojen notesem a tužkou. Na židli u zdi seděl lékařzávodiště a vedle něho nějaký cizí muž.Wakefield mi vyčetl, že jsem se zachoval nezodpovědně,když jsem v takové situaci zmizel na půldruhé hodiny. Bylto veliký, rozložitý člověk a autorita, která z něho sálala,zaplavovala celou místnost. Rozhodnost a energie čišely zjeho pevného obličeje, úzkých očí a silných rukou. Byl totyp policisty, který musí nahánět bázeň boží lidem, kteříse prohřešili proti zákonu. Podle zlobných pohledů, kteréna mne vrhal, jsem usoudil, že mě počítá mezi typrovinilce."Máteli teď chvíli času, pane Yorku," řekl ironicky, "rádbych vás vyslechl."Rozhlédl jsem se po přecpané místnosti a řekl mu, žebych byl rád, kdyby mě mohl vyslechnout beze svědků.Inspektor nesouhlasil, zuřil a spouštěl hrůzu. Nakonec alevšichni odešli a v kanceláři zůstal jen inspektor, já a tenpolicista s notesem. Řekl jsem Wakefieldovi všechno,pravdu a nic než pravdu.Pak jsem se vrátil do vážnice a všem zvědavcům, kteří sekolem mne tísnili a chtěli něco slyšet od očitého svědka,jsem řekl, že Joe ještě žil, když jsem ho našel. Ano, řekljsem, před smrtí promluvil. Co řekl? Jen několik slov,která se mi zdála nesmyslná. Raději bych o tom ještěnemluvil, musím si to rozvážit, policii jsem to zatím takéneřekl, ale možná, že to ještě dodatečně ohlásím, budelise to zdát důležité. Pak jsem se snažil nasadit zamyšlený,roztržitý výraz, jako bych v duchu luštil nějakou hádanku.Šel jsem s Kate na čaj a cestou jsme potkali Petea, kterýse k nám přidal. Řekl jsem jim stejnou báchorku a sehrálpříslušné divadlo. Trochu jsem se za to sám před seboustyděl, ale nedalo se nic dělat, musel jsem lhát, nemohljsem přiznat, že Joe před smrtí nepromluvil, byl bychriskoval, že to roznesou.Po šestém dostihu jsem odešel. Od brány jsem ještězahlédl, jak si inspektor Wakefield potřásá rukou sCliffordem Tudorem, s mužem, který byl s Joem těsněpřed jeho smrtí. Tudor asi "podal policii cenné informace"a inspektor mu asi děkoval.Vyhledal jsem na parkovišti svůj vůz, nastartoval a vyjelna západ. Jel jsem po rovných silnicích v okresu SouthDowns. Malý sportovní vůz jel jako vítr. S tímhle vozem107

and sent the little car along at over a hundred. No Marconicars,I thought with satisfaction, could compete withthat. But to make quite certain I was not being followed Istopped once at a vantage point on top of a rise, andstudied the road behind me with raceglasses. It was deserted.There was nothing on my tail.About thirty miles from the racecourse I stopped at anundistinguished roadhouse and booked a room for thenight. I insisted also on a lock-up garage for the car. Itwas too far from Brighton to be within the normal reach ofthe Marconicars, but I was taking no chances. I wanted tobe invisible. It is one thing to stick your neck out, butquite another to go to sleep in full view of the axe.After a dull dinner I went to my room and wrote a letterto my father. A difficult one. I told him about Joe's death,and that I was trying to use it to entice Mr Thiveridge outof his lair. I asked him, as lightly as I could, to forgive me.I am, I wrote, only hunting another crocodile.I finished the letter, sealed it, went early to bed, and layawake for a long time before I slept.On the way back to the racecourse in the morning Istopped at a post office and air-mailed my letter. I alsoacquired four shillings' worth of pennies, which I stackedinto a paper-wrapped roll. I took the spare pair of socksout of my overnight case and slid the roll of pennies downinto the foot of one of them, knotting them there securely.I swung my little cosh experimentally on to the palm ofmy hand. It was heavy enough, I thought, to knock a manout. I put it in my trouser pocket and finished the journeyto the course.I asked a constable on duty in the paddock where I couldfind Inspector Wakefield if I wanted him. The constablesaid that Wakefield was at the station, he thought, andwas not coming to the course that afternoon, although hehad been there in the morning. I thanked him, and wentinto the weighing-room, and asked several people in aloud voice to tell me if they saw Inspector Wakefieldabout, as I wanted to have a word with him about whatJoe had said to me before he died.The awareness of danger, though I had brought it onmyself, had a noticeable effect on my nerves. Thewrought-up, quickened pulse I always felt to some extentwhen cantering down to the start of a race was undulymagnified, so that I could hear my own heart beating.Every noise seemed louder, every chance remark moresignificant, every light brighter. But I was not so muchafraid as excited.I was careful only about what I turned my back to, havingno intention of being attacked from behind. It wasmore likely, I thought, that someone would try to cajoleme into an out-of-the-way place as they must have donewith Joe, because most of the racecourse was too publicfor murder.A knife in the ribs seemed what I should be most waryof. Effective in Joe's case, it had the advantages… to itswielder… of being silent and accurate. Moreover theweapon was left with the body, so that there was no subsequentdifficulty in getting rid of it. The black handle protrudingfrom Joe had had the familiar knobbed shape ofthe sort of French steel cooking knife on sale in any hardwareshop. Too common to be a clue of any kind, I suspected,and easy to replace with another to stick into theguts of a second victim. If anyone tried that I intended tobe ready. My fingers closed comfortably on the pennies inmy pocket.I hoped to be able to deliver an attacker (unconsciousfrom a four-shilling bump behind the ear) to InspectorWakefield, to be charged with attempted murder. I hadgreat faith that Wakefield's bulldog personality wouldshake information out of the toughest criminal in thosebych musel ujet všem Marconitaxi, říkal jsem si suspokojením. Pro jistotu jsem ale zastavil na jednomkopečku, vytáhl dalekohled a sledoval chvíli silnici zasebou. Nikde nikdo.Asi po třiceti mílích jízdy jsem zastavil u malé,nenápadné hospůdky a objednal si pokoj na jednu noc.Pronajal jsem si také garáž, musel jsem vůz schovat. Byljsem sice dostatečně daleko od Brightonu, teoreticky zdosahu Marconitaxi, ale jistota je jistota. Chtěl jsem býtneviditelný. Nemám nic proti tomu postavit se nepříteličelem, ale vůbec se mi nechtělo ulehnout ke spánku vdohledu katů.Po nevalné večeři jsem šel do svého pokoje a napsal otci.Nebylo to lehké. Psal jsem o Joeově smrti a o tom, že sesnažím vylákat pana Clauda Thivendge z jeho doupěte.Prosil jsem otce, aby se na mne ale nezlobil, že tuhlezákeřnou šelmu ulovit musím.Dokončil jsem dopis, zalepil obálku a šel si lehnout.Dlouho jsem ležel a díval se do stropu, než se mi podařilousnout.Druhý den ráno jsem se cestou na závodiště zastavil napoště a odeslal letecky dopis otci. Také jsem si vyměnilpapírovou bankovku za celý sáček drobných. Mince jsemnaskládal na sebe a udělal z nich váleček, který jsemzabalil do papíru a vstrčil do ponožky. Byl to docela slušnýpendrek, v případě potřeby mohl i omráčit. Dal jsem sinouzovou zbraň do kapsy kalhot a pokračoval v cestě.Zeptal jsem se službu konajícího policisty v padoku, kdebych mohl najít inspektora Wakefielda. Řekl, že Wakefieldbyl na závodišti už ráno, teď že je na stanici a zpátky žeuž asi nepřijde. Poděkoval jsem mu, odešel do vážnice, avšech lidí, které jsem potkal, jsem se hlasitě ptal, jestlineviděli inspektora Wakefielda, že mu musím říct, co mipřed smrtí sdělil Joe.Vědomí číhajícího nebezpečí mě začínalo rozčilovat,přestože jsem si je sám na sebe přilákal. Uvědomovaljsem si tvrdý, zrychlený puls ještě víc než před startemzávodu, cítil jsem, jak mi bije srdce. Každý zvuk, kterýjsem slyšel, byl ostřejší než jindy, každá náhodnápoznámka, kterou jsem zaslechl, se zdála mít skrytývýznam, světlo bylo pronikavější. Strach jsem neměl, byloto spíš vzrušení.Dával jsem si ale dobrý pozor na to, k čemu a ke komuse otáčím zády. Nechtěl jsem nikomu dát možnost, abymě napadl zezadu. Tušil jsem, že se mě asi pokusí vylákatna nějaké odlehlé místo, jako to udělali s Joem, nemohlise dost dobře pokusit o vraždu před širokou veřejností.Nejspíš mi hrozí rána nožem mezi žebra. Jak se ukázalo,je nůž účinná, přesná zbraň a nenadělá žádný hluk. Vrahsi také nemusí dělat žádné starosti s tím, jak se zbavitzbraně, protože ji jednoduše nechá v ráně. Z Joeova tělatrčel obyčejný ocelový kuchyňský nůž, jaký lze dostat vkaždém železářství. Ten nůž byl příliš obyčejný, nemohldopomoci k žádné stopě a vrah si snadno mohl opatřit jinýpro příští oběť. Ale já jsem byl připravený. Spokojenějsem ohmatal těžký válec mincí, který jsem měl v kapse.Doufal jsem, že budu moci odevzdat útočníka(omráčeného čtyřmi šilinky) inspektorovi Wakefieldovi,aby ho mohl postavit před soud pro pokus vraždy. Měljsem velkou důvěru v inspektorovy schopnosti vyrazit zviníka přiznání a doufal jsem, že při trošce štěstí se108

circumstances, and that with reasonable luck a firm clueto Thiveridge's identity might disclose itself. It was toomuch to hope that Thiveridge would appear himself. Ibelieved his husky avowal to me on the telephone that hehated personal violence and ordered others to do his dirtywork for him, out of his squeamish sight.I changed, and weighed on the trial scales, and chatted,and went about my ordinary business, and waited.Nothing happened.No one asked me to step into dim corners to discuss privatebusiness. No one showed any particular interest inwhat Joe was supposed to have told me before he died.Naturally his murder was still the chief topic of conversation,but it lost ground as the day wore on, and the livinghorses became more interesting to the inmates of theweighing-room than the dead jockey.Admiral was to run in the fifth race. By the time thefourth was over my nerves had calmed down and mytense readiness had evaporated. I had expected actionbefore this. I had been at the meeting for nearly threehours, a man with essential information inviting to havehis mouth permanently shut, and no move had beenmade against me.It crossed my mind, not for the first time, that cause andeffect in the Thiveridge organization never followed closelyon each other. Joe's death happened two whole days afterhe showed his brown paper at Liverpool. The warning tome on the telephone was delivered two days after I hadspread at Cheltenham the news of the wire which hadkilled Bill. The horse-box affair had taken at least a day toarrange. The Bristol wire was rigged to bring me downtwo days after my excursion into the Marconicar office.I had begun to suspect that the whole organization wasstill geared to the telephone call Thiveridge made everymorning to Fielder, and that Fielder had no other way ofgetting urgent messages to his 'Chairman', or of receivinginstructions from him. Presumably Thiveridge still felt thedelay in his news service was a lesser evil than providingan address or telephone number at which he could bereached and perhaps discovered.Depressed, I was coming to believe that my carefullyacted lies had not at all reached the ears for which theywere meant, and felt that offering myself as bait to apredator who did not know he should be hunting me wasa bit idiotic.Trying to shake off this deflation, I went out to the paradering to join Pete and mount Admiral. Bill's horse, nowmine, looked as splendid as ever. With his intelligenthead, deep chest, straight hocks, and good bone belowthe knee, he was a perfect example of what a top classsteeplechaser should be."Even though he hasn't been on a racecourse since thatghastly day at Maidenhead, he's at the top of his form,"said Pete, admiring him beside me. "You can't lose therace, so go along quietly for a while, getting used to him.You'll find he has plenty in reserve. You'll never get to thebottom of him. Bill used to take him to the front early on,as you know, but you don't need to. He's got a terrificturn of foot from the last.""I'll do as you say," I said.Pete gave me a leg-up."Admiral's odds-on, again," he said. "If you make a messof this race the crowd'll murder you. So will I." Hegrinned."I'll try to stay alive," I said, grinning back cheerfully.Admiral was as superb to ride as he looked. He put himselfright before every fence, making his spring at exactlythe right moment and needing no help from the saddle.He had the low, flowing galloping stride of the really fastmover, and from the first fence onward I found racing onhis back an almost ecstatic pleasure. Following Pete's ad-dozvíme určitě něco, co nás konečně dovede kThivendgeovi. Neočekával jsem, že by se k útoku dostavilThivendge osobně. Věřil jsem tomu, co mi říkal dotelefonu, věřil jsem, že se mu hnusí násilí, že si našpinavou práci vždy někoho najímá a nechce se na nidívat.Převlékl jsem se, zvážil se na zkušební váze, povídal si sostatními a vůbec jsem se choval, jako by se nic nedělo.Čekal jsem.Nestalo se vůbec nic.Nikdo mě nevyzval, abych si s ním šel povídat někam dotemného zákoutí, nikdo neprojevil zvláštní zájem o to, comi vlastně Joe řekl, než zemřel. Všechen hovor se ještěsamozřejmě točil kolem jeho smrti, ale během dne zájemslábl. Živí koně se zdáli být přitažlivější než mrtvý žokej.Admirál měl běžet v pátém dostihu. Než skončil čtvrtý,byl jsem už klidnější a přestal jsem být v ustavičnémstřehu. Očekával jsem, že k něčemu dojde už dříve.Strávil jsem už na závodišti tři hodiny a měl jsem kdykolimožnost někomu předat důležité informace, bylo bylogické, kdyby se mě pokusili umlčet navždy. Zatím se alenic nestalo.Napadlo mě, že v Thivendgeově organizaci mají akcevždy zpoždění. K Joeově smrti došlo celé dva dny poté, cose v Liverpoolu chlubil tím balicím papírem. Varovnýtelefonický rozhovor se mnou se odehrál dva dny podostizích v Cheltenhamu, kde jsem kde komu povídal, žeBillovu smrt zavinil drát, natažený přes dráhu. Trvalo dvadny, než zorganizovali záležitost s koňským boxem. Drátna bristolské dráze nalíčili dva dny po mé návštěvě vkanceláři Marconitaxi.Vzklíčilo ve mně podezření, že je chod celé organizacenaprosto závislý na každodenním ranním telefonickémrozhovoru Thivendge s Fielderem. Fielder zřejmě nemělžádnou možnost se s šéfem v naléhavých případech spojitnebo od něho získat instrukce. Thivendge si patně myslel,že taková zdržení jsou méně nebezpečná, než kdyby dalsvým podřízeným adresu, na které by ho sice zastihli, alekde by také mohl být odhalen.Sklíčeně jsem docházel k přesvědčení, že moje pečlivěvymyšlené lži se vůbec nedostaly k uším člověka, jemužbyly určeny. Zbytečně jsem se nabídl jako návnada šelmě,která o mně vůbec nevěděla. Připadal jsem si směšný.Snažil jsem se ze sebe setřást mizenou náladu a vyšelven do padoku za Petem a za Admirálem. Billův kůň,vlastně teď můj kůň, vypadal skvěle jako vždy. Mělušlechtilou hlavu, hluboký hrudník, silná hlezna, vysokýkohoutek, byl to prostě nádherný exemplář vynikajícíhosteeplera."Je v ohromné formě, přestože nebyl na dráze od tohokatastrofálního dostihu v Maidenheadu," řekl Peteobdivně. "Tenhle dostih nemůžeš prohrát, tak zkrajenespěchej, než si na sebe zvyknete. Má ohromné rezervy,uvidíš, opravdu k nevyčerpání. Bill ho sice bral na špicihned ze začátku, jak víš, ale to ty nemusíš. Od poslednípřekážky poletí jako blesk.""Já tě poslechnu," řekl jsem.Pete mi pomohl do sedla."Admirál je favorit," řekl, "jestli ten dostih prošvihneš,tak tě publikum zabije. Já taky." Zasmál se."Pokusím se zůstat naživu," řekl jsem pobaveně.Admirál běžel dokonale. Před každou překážkou odskočilpřesně v pravý okamžik a vůbec nepotřeboval pomocjezdce. V cvalu měl dlouhý, plavný, nízký krok a od prvnípřekážky jsem cítil, že jízda s ním je nebeský požitek.Poslechl jsem Petea a až k poslední překážce jsem nechalkoně, aby si sám určil tempo. K poslední překážce jsme109

vice I went round the whole course without forcing thepace, but riding into the last fence alongside two others, Igave Admiral a kick in the ribs and shook up the reins. Hetook off from just inside the wings and landed as far outon the other side, gaining two lengths in the air and sheddingthe other two horses like dead leaves. We camehome alone, easy winners, to warm cheers from thestands.In the winner's unsaddling enclosure, where I dismountedand undid the girths, Admiral behaved as if hehad only been out for an exercise gallop, his belly hardlymoving as he breathed. I patted his glossy chestnut neck,noticed that he was hardly sweating at all, and askedPete, "What on earth can he do if he really tries?""The National, no less," said Pete, rocking back on hisheels, and tipping his hat off his face, as he collected hisdue congratulations from all around.I grinned, pulled the saddle off over my arm, and wentinto the weighing-room to weigh-in and change. The familiarjoy of winning flushed through my limbs, as warmingas a hot bath, and I could have done handspringsdown the changing-room if I hadn't known it was thehorse to whom all credit was due, not the jockey.Pete called to me to hurry up and we'd have a celebrationdrink together, so I changed quickly and went outsideto join him. He steered me towards the bar next to theTote building, and we stopped at the gap, looking in towhere Joe had died. There was a shoulder-high woodenfence across the entrance now, to keep sensation seekersout. A rusty brown stain on the gravel was all that was leftof Joe.A terrible thing, that," Pete said, as we stepped into thebar. "What did he say to you before he died?""I'll tell you sometime," I said idly. "But just now I'mmore interested in where Admiral runs next." And overour drinks we talked solely about horses.Returning to the weighing-room we found two men inbelted raincoats waiting for us near the door. They woretrilby hats and large shoes, and gave off that indefinableaura of solid menace which characterizes many plainclothespolicemen.One of them put his hand inside his coat, drew out afolded warrant and flipped it in my direction."Mr York?""Yes.""Inspector Wakefield's compliments, and will you comedown to the police station to help his inquiries, please."The 'please' he tacked on as an afterthought."Very well," I said, and asked Pete to see Clem about mykit."Sure," he said.I walked with the two men across to the gate andthrough the car park. "I'll get my car and follow you to thestation," I said."There's a police car waiting for us in the road, sir," saidthe larger of the two. "Inspector Wakefield did say tobring you in it, and if you don't mind, sir, I'd rather do asthe Inspector says."I grinned. If Inspector Wakefield were my boss I'd do ashe said, too."All right," I agreed.Ahead of us the sleek black Wolseley was parked outsidethe gate, with a uniformed driver standing beside it andanother man in a peaked cap in the front passenger'sseat.Away towards my right, in front of the ranks of parkedhorse-boxes, several of the runners from Admiral's racewere being led up and down to get the stiffness out oftheir limbs before they were loaded up for the journeypřijeli se dvěma jinými koni. Admirál šel do vzduchu uvnitřního konce překážky a dopadl daleko za ní. V letuzískal nejméně dvě délky a ostatní koně zůstali za námi.Zvítězili jsme hravě, do cíle jsme přišli sami. Z tribun násvítalo nadšené volání.V prostoru před vážnicí, kde vždy odsedlávají vítěze,jsem seskočil z koně a odepnul podbřišník. Admirál setvářil, jako by se vrátil z malé zdravotní projížďky, nebylvůbec zadýchaný. Poplácal jsem ho po lesklé kaštanovéšíji a zjistil jsem, že se ani pořádně nepotí. "Proboha, coby ten kůň dokázal, kdyby opravdu spěchal?" zeptal jsemse Petea."Vyhrál by Velkou národní," zasmál se Pete. Pohupoval sena patách, klobouk v týle a přijímal gratulace ze všechstran.Ušklíbl jsem se, hodil si sedlo přes ruku a šel se dovážnice převážit. Po těle se mi rozlil blažený pocit, kterýčlověk vždycky cítí po vítězství a který hřeje jako teplálázeň. Měl jsem sto chutí dělat v šatně kotrmelce, i kdyžjsem věděl, že v tomto případě je všechno zásluha koně ane jezdce.Pete na mne volal, abych si pospíšil, že se musíme naoslavu něčeho napít. Rychle jsem se převlékl a šel jsem zaním. Vedl mě k baru. Když jsme procházeli kolem,zastavili jsme se u uličky, ve které zemřel Joe. Postavilitam mezitím nízký plot z dřevěných latěk, aby tam nelezlizvědavci."Je to stejně hrozné," řekl Pete, když jsme vešli do baru."A co ti vlastně řekl, než umřel?""To ti povím někdy jindy," řekl jsem nedbale, "teď mě víczajímá, kam se chystáš Admirála příště poslat."Objednali jsme si pití a povídali si pak výhradně o koních.Když jsem se vrátil k vážnici, čekali tam před dveřmi namne dva pánově v nepromokavých pláštích. Na hlaváchměli klobouky, měli velké číslo bot a takový ten nápadnýnenápadný vzhled, který člověk většinou spojuje spolicisty v civilu.Jeden z nich mě zastavil, vytáhl z vnitřní kapsy legitimacia rychle mi ji ukázal."Vy jste pan York?""Ano.""Inspektor Wakefield si přeje, abyste za ním přijel nastanici, potřebuje se vás ještě na něco zeptat, prosím."To 'prosím' dodal s určitým zpožděním."Prosím, samozřejmě," řekl jsem.Požádal jsem Petea, aby zařídil, aby se Clem postaral omoje věci.Šel jsem s oběma muži k bráně. Když jsme došli kparkovišti, řekl jsem, že si vezmu vůz a pojedu za nimi."Lituji, ale čeká na nás policejní vůz venku na silnici,"řekl větší z obou mužů. "inspektor říkal, že máte jet snámi, a já vždycky raději dělám všechno přesně podlejeho přání."Ušklíbl jsem se. Kdyby byl Wakefield mým šéfem, asibych ho také poslouchal."Jak chcete," řekl jsem.Před námi za branou parkoval lesklý černý wolsley. Vedlevozu stál uniformovaný šofér. Uvnitř vpředu seděl nějakýčlověk v čepici.Kousek dál vpravo stála řada zaparkovaných dopravníchboxů. Před nimi právě prováděli koně, kteří běželi poslednídostih, aby se jim trochu uvolnily svaly, než je naloží nacestu domů. Admirál byl mezi nimi, pyšně ho vodil Viktor,110

home. Admiral was among them, with Victor, his lad,walking proudly at his head.I was telling the man on my right, the smaller of the two,that there was my horse and wasn't he a beauty, when Igot a shock which knocked the breath out of me as thoroughlyas a kick in the stomach.To cover myself I dropped my race glasses on to the turfand bent slowly to pick them up, my escort stopping apace ahead of me to wait. I grasped the strap and slung itover my shoulder, straightening and looking back at thesame time to where we had come from. Forty yards ofgrass separated us from the last row of cars. There wasno one about except some distant people going home. Ilooked at my watch. The last race was just about to begin.I turned round unhurriedly, letting my eyes travel blanklypast the man on my right and on towards Admiral, nowgoing away from me. As usual after a race, he was beltedinto a rug to avoid cooling down too quickly, and he stillwore his bridle. Victor would change that for a head collarwhen he put him in the horse-box.Victor's great drawback was his slow wits. Endowed withan instinctive feeling for horses and an inborn skill in lookingafter them, he had never risen above 'doing his two' inforty years of stable life, and never would. I would have todo without much help from him."Victor," I shouted, and when he turned round I signalledto him to bring Admiral over."I just want to make sure the horse's legs are all right," Iexplained to the two men.They nodded and waited beside me, the larger one shiftingfrom foot to foot.I did not dare to take a third look, and in any case Iknew I was not mistaken.The man on my right was wearing the tie I had lost in thehorse-box on Maidenhead Thicket.It was made from a piece of silk which had been speciallywoven and given to me on my twenty-first birthday by atextile manufacturer who wanted to do business with myfather. I had two other ties like it, and a scarf, and thepattern of small red and gold steamships interlaced withthe letter Y on a dark green background was unique.How likely was it that a junior CID officer should havecome honestly by my tie, I asked myself urgently. FarmerLawson had not found it, and none of his men admitted tohaving seen it. It was too much of a coincidence to beinnocent that it should reappear round the throat of a manwho was asking me to step into a car and go for a ridewith him.Here was the attack I had been waiting for, and I haddamn nearly walked meekly into the trap. Getting out ofit, when it was so nearly sprung, was not going to beeasy. The 'police' car was parked across the gatewaybarely twenty paces ahead, with the driver standing bythe bonnet and looking in our direction. The menacingaura of my two tough escorts now revealed itself to besomething a great deal more sinister than a manner assumedto deal with crooks. One of them, perhaps, hadkilled Joe.If I gave the slightest sign of doubting them, I was surethe three of them would hustle me into the car and driveoff in a cloud of dust, leaving only Victor to report doubtfullywhat he had seen. And that, as far as I was concerned,would be that. It was to be one of those ridesfrom which the passenger did not return.My plan to present Wakefield with an attempted murdererwas no good. One, I could have managed. But notthree, and another sitting in the car.When Victor was within fifteen paces of me I let the strapof my race-glasses slip from my shoulder, down my armand into my hand. Abruptly, with all my strength, I swungthe glasses like a scythe round the legs of the larger manjeho stájník.Otočil jsem se k muži, který šel po mé pravici, avysvětloval mu, že Admirál je můj kůň a že je nádherný.Náhle jako by do mne udeřil blesk. Strnul jsem, dech semi zarazil a srdce vynechalo.Rychle jsem upustil na zem dalekohled a pomalu jsem sepro něj shýbal, aby si moji průvodci nevšimli, jak jsem selekl. Zastavili se o krok přede mnou a čekali. Pověsil jsemsi řemínek dalekohledu přes rameno a ohlédl se. Byli jsmeasi čtyřicet yardů od poslední řady vozů na parkovišti anikde nablízku nebyli žádní lidé. Podíval jsem se nahodinky. Za chvíli měl začít poslední dostih.Pomalu jsem se otočil a zadíval se zpátky za Admirálem,který se zvolna vzdaloval. Na hřbetě měl připevněnoupřikrývku, jako vždy po závodě, aby příliš rychleneprochladl. Měl ještě uzdečku, kterou mu pak Viktorsundá a vymění za ohlávku, než ho odvede do boxu.Škoda, že byl Viktor tak pomalý. Měl zvláštní nadání ainstinkt pro zacházení s koňmi, ale myslitel nebyl. Zasvých čtyřicet let to v učení dotáhl jen k násobilce a dál touž také nedotáhne. Od něho žádnou pomoc očekávatnemohu."Viktore," zavolal jsem a když se ohlédl, zamával jsem naněho, aby k nám přišel."Chci se jenom podívat, jestli má kůň v pořádku nohy,"vysvětloval jsem svým průvodcům.Přikývli a čekali se mnou. Větší z nich netrpělivěpřešlapoval.Neodvážil jsem se znovu podívat, ale věděl jsem, že senemýlím.Člověk po mé pravici měl kravatu, kterou jsem ztratil vdopravním boxu v lese u Maidenheadu.Vázanka byla z ručně tkaného hedvábí. Dostal jsem ji odjednoho textilního továrníka, který se chtěl zavděčitmému otci, protože s ním obchodoval. Měl jsem ještě dvětakové kravaty a jeden šátek. Vzorek, který tvořilymaličké červené a zlaté parníky a vetkané písmenoypsilon na temně zeleném podkladě, byl jistě naprostoneobvyklý.Bylo velmi nepravděpodobné, že by se k té vázance mohlpoctivě dostat bezvýznamný detektiv ve státní službě.Nemohla to být náhoda, že tu kravatu měl na krku člověk,který se mě snažil vlákat do vozu a někam odvézt.Tak tohle byl konečně ten dlouho očekávaný útok a jámálem vlezl do pasti jako ovce. Teď už nebude tak docelasnadné z té pasti vyklouznout. "Policejní" vůz bylzaparkovaný za branou jen asi dvacet kroků od nás, řidičstál u kapoty a díval se směrem k nám. Zdálo se minajednou, že oba moji průvodci vypadají zlověstně.Možná, že jeden z nich zabil Joea.Kdybych dal sebeméně najevo, že jim nedůvěřuji,okamžitě by mě. táhli do vozu a ujeli by. O mém zmizeníby mohl vypovídat jen Viktor. A tím by to pro mneskončilo. Byl by to výlet, ze kterého se výletník nevrátil.Plán, podle kterého jsem chtěl Wakefieldovi předatútočníka, se nepovedl. Na jednoho bych si byl troufal, alena tři ne a čtvrtý byl ve voze.Když byl od nás Viktor asi na patnáct kroků, chytil jsemdo ruky řemen od dalekohledu, který jsem vší silouroztočil jako při hodu kladivem. Jednomu z chlapů jsemdalekohledem podrazil nohy, druhého jsem povalil111

and overbalanced him, tripped the smaller man with theone elementary judo throw I knew, and sprinted for Admiral.The five seconds it took them to recover from the unexpectedassault were enough. As they started after me withset faces I leaped on to Admiral's back, picked up thereins which lay loosely on his neck, and turned him roundsharply out of Victor's grasp.The third man was running towards me from the car. Ikicked Admiral into a canter in two strides, swervinground the advancing chauffeur, and set him towards thehedge which formed the boundary of the car park. Hecleared it powerfully, landing on the grass verge of theroad a few yards in front of the black car. The fourth manhad the door open and was scrambling out. I looked backquickly.Victor was standing stock-still with his mouth open. Thethree men were all running towards the gate with purposefulstrides. They had nearly reached it. I had barelytime to hope they were not carrying guns, since I presenteda large and close target, when I saw the sun glinton something bright in the hand of the man who waswearing my tie. It hardly seemed the moment to stop anddiscover whether the glint came from a black-handledchef's knife: but I nearly found out the hard way, becausehe drew back his arm and threw it at me. I flung myselfflat on the horse's neck and it missed, and I heard it clatteron to the road beyond.I urged Admiral straight across the road, ignoring thesqueal of brakes from a speeding lorry, and jumped himinto the field opposite. The land sloped upwards, so thatwhen I reined-in about halfway up it and turned round tosee what was happening, the road and the car park werespread out below like a map.The men were making no attempt to follow. They hadmoved the Wolseley away from the gate and were nowdrawing to a halt some yards further along the verge. Itlooked as if all four were inside the car.Victor still stood in the car park, scratching his head ashe looked up towards me. I could imagine his bewilderment.I wondered how long it would be before he went totell Pete what had happened.Once the last race was over the car park would be buzzingwith people, and the cars would pour out of the nowunobstructed gateway. I thought that then I would be ableto return safely to the racecourse without being abducted.At this point another black car drew up behind the Wolseley,and then another, and several others, until a line ofeight or more stretched along the side of the road. Therewas something rather horribly familiar about the newcomers.They were Marconicars.jediným primitivním hmatem z juda, který jsem znal, autíkal jsem k Admirálovi.Trvalo jim pět vteřin, než se vzpamatovali z nečekanéhoútoku, a to mi stačilo. Když se ke mně rozzuřeně rozběhli,seděl jsem už na koni a držel v ruce otěže. Rychle jsemstočil koně pryč od Viktora.Třetí muž ke mně běžel od zaparkovaného vozu. Pobídljsem Admirála do klusu, vyhnul se řidiči a zamířil k živémuplotu, který ohraničoval parkoviště. Kůň se lehce přeneslpřes plot a dopadl na trávník u silnice, několik yardů předzaparkovaným vozem. Čtvrtý muž otevřel dveře vozu achystal se vystoupit. Rychle jsem se ohlédl.Viktor stál jako sloup, ústa otevřená. Všichni tři mužiutíkali k bráně, první právě dobíhal. Blesklo mi hlavou, žemusím doufat, že nemají střelné zbraně, protože bych bylsnadná kořist. Byl jsem příliš blízko a neměl jsem možnostse krýt. Vtom jsem zahlédl, jak se v ruce muže, který mělmou kravatu, něco zablýsklo. Nebyl to vhodný okamžik nato, abych zkoumal, neníli to náhodou velký kuchyňský nůžs červenou střenkou. Málem jsem se to ale dozvěděl velicenepříjemným způsobem. Ten muž se napřáhl a hodilnožem po mně. Rychle jsem se předklonil a přitiskl kekoni. Slyšel jsem, jak nůž zazvonil, když dopadl na asfalt.Pobídl jsem Admirála přes silnici za zoufalého skřípěníbrzd velikého nákladního vozu, kterému jsme zkřížilicestu, a pak vzhůru na protější pole. Pole bylo ve svahu akdyž jsem za chvíli zastavil a ohlédl se, abych zjistil, co seděje, viděl jsem dole v údolí silnici a parkoviště jako nadlani.Muži se nepokoušeli mě pronásledovat. Popojeli od bránya zůstali stát na kraji silnice. Z vozu nevystoupili.Viktor stále ještě stál na parkovišti, drbal se ve vlasech adíval se za mnou. Dovedl jsem si představit, jak je z tohoze všeho zmatený. Bylo by mě jenom zajímalo, kdy sekonečně odhodlá jít za Petem a kdy mu to poví.Jakmile bude po posledním dostihu, parkoviště se budehemžit lidmi a z brány, která je teď prázdná, budevyjíždět jeden vůz za druhým. Pak se snad budu moci beznebezpečí vrátit a nebudu se muset bát, že se mě někdopokusí unést.Vtom zastavil za wolsleyem další černý vůz, pak další adalší, až tam stálo v řadě nejméně osm vozů seřazenýchna kraji silnice. Ty vozy mi byly nepříjemně povědomé.Byly to Marconitaxi.CHAPTER FIFTEEN 15All the drivers climbed out of the taxis and walked alongtowards the Wolseley. With its low expensive lines and itsefficient-looking aerial on top, it sill looked every inch apolice car, but the reinforcements it had called up dispelledany last doubts it was possible to have about thenature of the 'CID officers'.The men stood in a dark group on the road, and I sat onAdmiral half-way up the field watching them. Theyseemed to be in no hurry, but having seen their armouryof bicycle chains, knives, and assorted knuckledusterswhen they fought the London gang at Plumpton, and withJoe's fate constantly in mind, I had no doubt what wouldhappen if I let them catch me.I was in a good position. They could not drive the taxisup the field because there was no gate into it from theroad, nor could they hope to reach me on foot, and I wasVšichni řidiči vystoupili z vozů a shlukli se kolemwolsleye. Nízký, vznešený, výkonný černý vůz opravduvypadal jako typický policejní automobil. Pokud ale vemně zbyly ještě o jeho majitelích nějaké pochybnosti, takje posila, kterou "policie" přivolala, nadobro rozptýlila.Muži stáli v hloučku na silnici a já seděl na Admirálovinahoře uprostřed pole a díval se na ně. Nezdálo se, že byti chlapi měli nějak naspěch. Když jsem si ale vzpomnělna jejich zbraně v šarvátce s londýnskou tlupou vPlumptonu, na řetězy, nože a železné boxery, když jsemsi vzpomněl na osud Joea, věděl jsem dobře, co by měčekalo, kdyby se jim podařilo mě chytit.Zatím jsem to měl dobré. Nahoru na pole se nemohlidostat, protože bylo ohraničené plůtkem, v němž směremk silnici nebyla žádná vrátka. Pěšky mě dohonit nemohli a112

still confident that when the race crowd flocked out I couldevade the enemy and return to the course.Two things quickly happened to change the picture.First, the men began looking and pointing towards theside of the field I was in. Turning my head to the right Isaw a car driving downhill on the farther side of thehedge, and realized that there was a road there. Twistinground, I now took note for the first time that a largehouse with out-buildings and gardens spread extensivelyacross the skyline.Three of the taxis detached themselves from the line anddrove round into the road on my right, stopping at intervalsalong it. I now had taxi drivers to the right andahead, and the big house at my back, but I was still notunduly dismayed.Then yet another Marconicar came dashing up andstopped with a jerk in front of the Wolseley. A stocky manswung open the door and raised himself out of the driver'sseat. He strode across the road to the hedge, and stoodthere pointing up at me with his arm extended. I was stillwondering why when I heard the low whine of a bulletpassing at the level of my feet. There was no sound of ashot.As I turned Admiral to gallop off across the field, a bullethit the ground with a phut in front of me. Either the rangewas too far for accurate shooting with a gun fitted with asilencer, or… I began to sweat… the marksman was aimingdeliberately low, not at me but at Admiral.It was only an eight or ten acre field, nothing like bigenough for safety. I used precious moments to pull thehorse up and take a look at the ragged sprawling hedgeon the far side of the field. It was threaded half-way upwith barbed wire. Over my shoulder I could see the manwith the gun running along the road parallel to the courseI had just taken. He would soon be within range again.I took Admiral back a little way, faced him towards thehedge and urged him to jump. He cleared the whole thing,wire and all, without bending so much as a twig. Welanded in another field, this time occupied by a herd ofcows but again small and much too open to the road.Also, I discovered, trotting along the top boundary, thatbarbed wire had been laid lavishly in three strong strandsall round it. All pastures have a gate, however, and Icame to it in the farthest corner. I opened it, guided Admiralthrough into the next field, and shut it behind me.This field was fenced with posts and wire only, and it wasthe extent of the barbed wire which decided me then toput as much space as I could between me and my pursuersin the shortest possible time. If I let the taxi-driversfollow me slowly from field to field I might find myself in acorner that even Admiral could not jump out of.I was glad the sun was shining, for at least I could tell inwhich direction I was going. Since I was already headedtowards the east, and because it seemed sensible to havea definite destination to aim for, I decided to take Admiralback to his own stable in Pete's yard.I reckoned I had about twelve miles to cover, and Iracked my brains to remember what the country was likein between. I knew the patchwork farmland which I wasthen grappling with gave way at some point ahead to ForestryCommission plantations. Then there would be ashort distance of bare downland before I reached the hollowand the small village where Pete trained. Of the roadswhich crossed this area I had but the vaguest idea, andon any of them I could be spotted by a cruising Marconicar.With this thought uncomfortably in mind, I found anotherby-road ahead. I let myself out on to it through a gate,and was trotting down it, looking for an opening in thejá stále ještě doufal, že jakmile se parkoviště zalidníodcházejícím dostihovým publikem, podaří se mi vyhnoutnepříteli a vrátit se na závodiště.Pak se náhle situace zcela změnila.Nejdříve jsem zpozoroval, že se všichni muži dívajíjedním směrem a ukazují na konec pole, v němž jsemstál. Ohlédl jsem se a viděl jsem, že tam sjíždí dolů podélplotu vůz. Musela tam tedy být cesta. Rychle jsem seohlédl na druhou stranu a poprvé jsem si všiml, že se nadruhém konci pole rýsuje proti nebi veliké obytné stavenía stodoly tam tedy také musela být cesta.Tři z taxíků vyjely z řady a rozestavily se v pravidelnýchvzdálenostech na silnici vpravo. Měl jsem teď nepřítelepřímo před sebou a vpravo, za sebou jsem měl řadubudov. Stálé však jsem byl ještě klidný.Přijel další taxík a zastavil těsně před wolsleyem. Z vozuvystoupil nějaký menší, podsaditý člověk. Bez zaváhánípřešel přes silnici k plotu a jako by na mne ukazoval.Nemohl jsem pochopit, k čemu se chystá, ale vtom jsemuslyšel zasvištění kulky, která prolétla těsně kolem ménohy. Výstřel jsem neslyšel.Stočil jsem Admirála a chystal se odcválat na druhýkonec pole, když se těsně před námi zaryla další kulka dozemě. Buďto se jim špatně mířilo, protože měli na pistolitlumič, nebo jsem byl téměř z dostřelu, nebo také možnámířili schválně tak nízko… zalil mě pot… znamenalo to, ženemířili na mne, ale na koně.Pole, na kterém jsme stáli, nebylo velké, jen asi desetakrů, a to nebylo příliš bezpečné. Ztratil jsem několikdrahocenných vteřin tím, že jsem zastavil u plotu aprohlížel si ho. Byl to obyčejný živý plot z nízkého křoví aasi v polovině byl protažený ostnatý drát. Ohlédl jsem sepřes rameno a viděl jsem, že člověk s pistolí utíká posilnici stejným směrem, kterým jsem jel a že brzy buduzase v dostřelu.Kousek jsem se s koněm vrátil, pak jsem ho obrátilsměrem k plotu a pobídl ke skoku. Přeskočil překážku,křoví i drát, jako pták. Ani větvičku nezlomil. Ocitli jsmese na ohrazené louce, na které se páslo stádo krav. Loukanebyla příliš rozsáhlá a od silnice nebyla chráněná. Kdyžjsem jel po okraji louky, všiml jsem si, že křoví jepropleteno ostnatým drátem ve třech výškách. Všechnypastviny ale přece musí mít vrátka. Našel jsem branku vhoním rohu louky, otevřel ji a zavedl Admirála na vedlejšípole. Branku jsem zase zavřel.Pole bylo oplocené ostnatým drátem. Uvědomil jsem si,že se musím snažit co nejrychleji ujet svýmpronásledovatelům. Kdybych dopustil, aby mě takhlehonili z jednoho oploceného pole na druhé, mohl bych senajednou ocitnout v situaci, ze které by mi ani Admirálnemohl pomoci.Byl jsem rád, že svítí slunce a že podle něj mohu zhrubaurčit, kterým směrem jedu. Až dosud jsem neměl žádnýcíl, jel jsem ale na východ a na východě byly také Peteovystáje. Rozhodl jsem se, že tam s Admirálem dojedu.K Peteovi to bylo asi dvanáct mil, ale zaboha jsem sinemohl přesně vzpomenout, jak vypadá zdejší krajina.Věděl jsem jenom, že šachovnice z oplocených polí byměla za chvíli skončit a že bych pak měl vjet do lesníchplantáží Zalesňovacího odboru. Až bych se dostal z lesa,čekala by mě jízda holou plání až k mělkému údolí, vekterém leží vesnice, kde má Pete stáje. Neměl jsemtušení, kde a jak krajinu protínají silnice a cesty a věděljsem, že na kterékoli z nich bych se mohl střetnout shlídkujícím vozem Marconitaxi.Nebylo to příjemné pomyšlení. Dojel jsem k brance, zakterou byla úzká polní cesta. Projel jsem jí a vydal se pocestě, když se náhle v dálce ze zatáčky vynořil černý vůz113

neglected growth on the other side, when a squat blackcar swept round a distant bend and sped uphill towardsme. Without giving Admiral a good chance to sight himselfI turned him sharply towards the overgrown hedge andkicked his ribs.It was too high for him, and too unexpected, but he didhis best. He leaped straight into the tangle of sagging wireand beech saplings, crashed his way heavily through, andscrambled up almost from his knees on to the higherground of the next field.It had been ploughed and planted with mangolds andmade heavy going, but I urged him into a canter, hearingbehind me the screech of brakes forcefully applied. Aglance showed me the driver thrusting through the holeAdmiral had made, but he did not try to chase me and Irealized thankfully that he was not the man with the gun.All the same, he had his radio. My whereabouts would beknown to all the Marconicars within a minute.I put another field between us and the taxi before pullingup and dismounting to see what damage Admiral haddone himself. To my relief there were only a few scratchesand one jagged cut on his stifle from which a thread ofblood was trickling. I left it to congeal.Patting his neck and marvelling at how he retained hiscalm sensible nature in very upsetting circumstances, Igrasped the leather roller he wore round his middle, andsprang up again on to his back. The rug he was wearingnow gaped in a right-angled tear on one side, but I decidednot to take it off as ft gave more purchase for mylegs than riding him completely bareback.Three or four fields farther on the arable land began togive way to bracken, and ahead lay the large enclosuresof the Forestry Commission.The trees, mostly conifers, were being grown in large orderlyexpanses with rough tracks between each section.These acted both as convenient roadways for the forestersand as breaks in case of fire. They occurred about one ineach half-mile, and were crossed at intervals by tracksleading in the opposite direction.I wanted to set a course towards the south-east, but byconsulting my watch and the sun in conjunction, foundthat the tracks ran from almost due north to south, andfrom east to west. Fretting at the extra mileage this wasgoing to cost me, I steered Admiral into an eastboundtrack, took the next turning right to the south, then thenext left to the east, and so on, crabwise across the forest.The sections of trees were of varying ages and stages ofgrowth, and turning again to the south, I found the areaon my left was planted with trees only two feet high. Thisdid not specially alarm me until I saw, a hundred yards tomy left, a red and white motor coach speeding along apparentlythrough the middle of the plantation.I pulled Admiral up. Looking carefully I could see theposts and the high wire fence which formed the boundarybetween the little trees and the road beyond. If I turnedeast at the next track according to schedule, I would befacing straight down to the road.The far side of the road looked similar to the section Iwas in: regular rows of conifers, put there by careful design.At some point, I knew, I would have to cross a road ofsome sort. If I retreated back into the part of the forest Ihad crossed and took no risks, I would have to stay thereall night. All the same, I thought, as I cantered Admiralalong the southbound track and turned into the east one,I could have wished for more cover just at that moment.Ahead of me the wire gates to the road were open, butbefore going through them I stopped and took a look atthe other side of the road. Not all the plantations weresurrounded by high mesh wire like the one I was in, anda rychle se ke mně blížil. Chudák Admirál ani neměl čas serozhlédnout, když jsem ho prudce pobídl ke skoku přeskřoví na druhé straně cesty.Křoví bylo příliš vysoké a příliš blízko. Kůň skočil přímodo hustých větví propletených drátem a proklestil si cestuna další pole.Dopadl skoro do kleku, protože za živým plotem bylprotisvah. Pole bylo čerstvě zorané, půda měkká a špatněse v ní šlo, snažil jsem se ale koně udržet v klusu. Vtomjsem za sebou uslyšel skřípění brzd. Rychle jsem se ohlédla viděl jsem, jak se řidič vozu prodírá otvorem v křoví,které proklestil Admirál. Nesnažil se mě pronásledovat ajá s úlevou zjistil, že to není ten s pistolí.Měl ale vysílačku a mně bylo jasné, že za chvíli budouvšichni ostatní řidiči přesně vědět, kde jsem.Přejel jsem další pole a pak jsem teprve seskočil z koně,abych se podíval, jestli si neublížil. Na štěstí to dobředopadlo, měl jen několik škrábanců a jednu menší tržnouranku na boku, která jen míně krvácela. Věděl jsem, žekrev za chvíli zaschne a ránu uzavře.Poplácal jsem koně po šíji a v duchu jsem obdivovalneuvěřitelný klid a rozvahu, se kterou přijímal takovoudramatickou situaci. Pak jsem se znovu vyšvihl na jehohřbet. Přikrývka, na níž jsem seděl, byla na straněroztržená, ale bylo to pořád lepší než nic.Po třech nebo čtyřech polích skončila obdělaná půda azačínala lada, za nimiž byly lesní plantáže Zalesňovacíhoodboru.Rovné průseky, které probíhaly dvěma směry kolmo nasebe, rozdělovaly les na geometrické úseky, ve kterýchrostly stromy v úhledných, rovných řadách. Průsekysloužily jako cesty pro lesní pracovníky i jako protipožárnízábrana.Chtěl jsem jet na jihovýchod, ale podle hodinek a sluncejsem zjistil, že průseky bohužel směřují od severu na jih aod západu na východ. To znamenalo, že nemohu jetpřímo. Stočil jsem koně na východ, na příští křižovatcevpravo na jih, pak zase nalevo na východ a tak jsempokračoval křížem krážem celým lesem.V jednotlivých úsecích lesa rostly různé druhy stromůrůzného stáří. Po chvíli jsem si všiml, že po mé levici jsoustromy vysoké jen asi dvě stopy. Nejdřív mě tonezneklidnilo, ale když jsem pak přes vrcholky stromkůzahlédl červenobílý autobus, který jako by jel uprostředlesa, pochopil jsem, že tam je silnice.Zůstal jsem stát. Mezi stromy prosvítala silnice a vysokýplot. Kdybych na příští křižovatce průseků zahnul navýchod, ocitl bych se přímo proti silnici.Na druhé straně silnice také rostly stromy v pravidelných,rovných řadách.Věděl jsem, že dříve nebo později budu muset nějakoucestu nebo silnici překřížit. Kdybych zůstal, kde jsem arozhodl se nic neriskovat, musel bych zde strávit celounoc. Jel jsem dál na jih a pak jsem zahnul na východ aupřímně jsem litoval, že je les tak nízký a nekryje nás.Přede mnou byla otevřená branka, která vedla na silnici.Zastavil jsem se, rozhlédl se po silnici a podíval se naprotější stranu. Kolem lesa vedl jen nízký, jednoduchýdrátěný plot.114

opposite only three strands of plain wire threaded throughconcrete posts barred the way.The road had to be crossed quickly because where I wasI felt as sheltered as a cock pheasant on a snow field. Theheads in all the passing cars turned curiously towards me.But I saw nothing which looked like a Marconicar, andwaiting only for a gap in the traffic, I clicked my tongueand set Admiral towards the wire fence opposite. Hishooves clattered loudly on the tarmac, drummed on thefirm verge, and he lifted into the air like a bird. There wasno track straight ahead, only some fairly sparsely growingtall pines, and as Admiral landed I reined him in to a gentletrot before beginning to thread a way through them.Coming eventually to another track I checked again withmy watch and the sun to make sure it was still runningfrom east to west, which it was, and set off along it at agood pace. The going underfoot was perfect, dry andspringy with loam and pine needles, and Admiral, thoughhe had completed a three mile race and covered severalmiles of an unorthodox crosscountry course, showed nosigns of flagging.We made two more turns and the sky began to cloudover, dulling the brilliant spring afternoon, but it was notthe fading of beauty which bothered me so much as thefact that you cannot use a wrist watch as a compassunless the sun is shining. I would have to be careful not toget lost.Just ahead, to my right, a small grass-grown hill rosesharply to its little rounded summit, the conifer forestflowing round its edges like sea round a rock. I had nowleft the bigger trees and was cantering through sections ofyoung feathery pines only slightly taller than the top ofmy head, and I could see the hill quite clearly. A man, ablack distant silhouetted man, was standing on the top,waving his arms.I did not connect him with myself at all because Ithought I had slipped my pursuers, so that what happenednext had the full shock of a totally unexpected disaster.From a track to the right, which I had not yet reachedand could not see, a sleek black shape rolled out acrossmy path and stopped, blocking the whole width of thetrack. It was the Wolseley.The young pines on each side of me were too thick andlow-growing to be penetrated. I flung a look over myshoulder. A squat black Marconicar was bumping up thetrack behind me.I was so close to the Wolseley that I could see one of themen looking out of the rear window with a gloating grin onhis face, and I decided then that even if I broke Admiral'sneck and my own in trying to escape, it would be a greatdeal better than tamely giving in.There was scarcely a pause between the arrival of theWolseley and my legs squeezing tight into Admiral's sides.I had no reason to suppose he would do it. A horse candare just so much and no more. He had had a hard dayalready. He might be the best hunter…"chaser in England,but… The thoughts flickered through my brain in a secondand were gone. I concentrated wholly, desperately, ongetting Admiral to jump.He scarcely faltered. He put in a short stride and a longone, gathered the immense power of his hindquartersbeneath him, and thrust himself into the air. Undeterredeven by the opening doors and the threatening shouts ofthe men scrambling out of the Wolseley, he jumped clearover its gleaming black bonnet. He did not even scratchthe paint.I nearly came off when we landed. Admiral stumbled,and I slipped off the rug round on to his shoulder, clingingliterally for dear life to the leather roller with one handand Admiral's plaited mane with the other. The reins hungVěděl jsem, že se musím co nejrychleji dostat na druhoustranu, protože na mne i na koně bylo zdaleka vidět. Lidév projíždějících vozech se za námi zvědavě otáčeli.Naštěstí nikde nebylo ani stopy po Marconitaxi. Čekaljsem, až bude silnice prázdná, pak jsem mlaskl a pobídlkoně kupředu. Kopyta zazvonila o asfalt a zadusala naokraji silnice, pak se kůň lehce přenesl přes plot. Nebyltam žádný průsek, ale borový les byl řídký a my se vpomalém klusu začali proplétat mezi stromy.Konečně jsme dojeli k dalšímu průseku. Podle hodinek apolohy slunce jsem zjistil, že také probíhá přímo odvýchodu k západu a rychle jsem se po něm rozjel. Půdabyla pro koně ideální, suchá, pružná, posetá jehličím.Admirál nejevil vůbec žádné známky únavy, přestože mělza sebou třímílový závod a několik mil poněkudneregulérního "přespolního" i běhu.Projeli jsme další kus lesa a dvakrát zahnuli střídavě najih a na východ, když slunce zašlo za mraky. Ani mě taknemrzelo, že se krásné odpoledne pokazilo, jako to, že seteď už nebudu moci orientovat podle slunce. Musel jsem sidát velký pozor, abych nezabloudil.Přímo přede mnou se v lese zdvihal malý, holý, travnatýpahorek. Byl jsem teď v řídkém, mladém lese a křehké,průhledné borovice mi dosahovaly sotva nad hlavu,pahorek jsem viděl zcela zřetelně. Stál na něm nějakýčlověk a mával 'rukama nad hlavou.Zprvu mě ani nenapadlo, že by mohl mít nějakouspojitost se mnou, ale náhle jsem zjistil, že se důkladněmýlím.Zprava, po cestě, na kterou jsem nedohlédl, vyjel nízkýčerný vůz a zastavil přesně napříč mého průseku. Byl towolsley.Mladé borovice kolem měly příliš nízko větve a nebylomožno mezi nimi projet. Ohlédl jsem se přes rameno. Zamnou se po nerovné cestě rychle blížilo Marconitaxi.Byl jsem tak blízko wolsleye, že jsem zřetelně viděl, jakse muž u zadního okénka vítězně usmívá. Rozhodl jsemse, že bude lepší, když si s Admirálem třeba zlámeme vaz,než abychom se pokorně vzdali.Od okamžiku, kdy wolsley zastavil, do okamžiku, kdyjsem koni rozhodně stiskl slabiny, uplynuly jen zlomkyvteřiny.Nemohl jsem vědět, jestli to kůň dokáže, jestli od něhonežádám příliš mnoho a neníli to nad jeho síly. Možná, žeje nejlepší steepler v celé Anglii, ale měl za sebou pernýden… Hlavou mi bleskově letěly myšlenky. Pak jsem seplně, zoufale soustředil, abych Admirála přinutil ke skoku.Téměř ani nezaváhal. Jeden kratší krok, jeden delší, pakse jeho mohutné svaly napjaly a kůň se vznesl do výšky.Neodradila ho ani otvírající se dvířka vozu, ani vzteklý křikmužů, ani nezavadil o lak.Při dopadu mě málem shodil. Klopýtl a já se sesmekl kestraně. Zoufale jsem se jednou rukou držel řemene,kterým byla převázaná přikrývka, a druhou rukouAdmirálovy hřívy. Otěže visely volně dolů a kývaly se115

down, swaying perilously near his galloping feet, and Iwas afraid he would put his foot through them and trip. Istill had one leg half across his rump, and, bumping heavilyagainst his side, I hauled myself inch by inch on to hisback. A warning twinge in my shoulder told me my newlymended collar-bone could not be relied upon for too muchof this, but leaning along his neck and holding on with allmy strength, I reached the reins, gathered them up, andfinally succeeded in reducing Admiral to a less headlongpace.When I got my breath back I looked to see if the Wolseleywas following, but it was so far behind that I was notsure whether it was moving or not. I could not spare timeto stop and find out.I realized that I had underestimated the Marconicars, andthat it was only thanks to Admiral's splendid courage thatI was still free. They had had an advantage in knowing thelie of the land, and had used the little hill as a spottingpoint. I suspected that its summit commanded quite alarge area, and that as soon as I had entered the youngpines I had been seen.I was forced to admit that they had guessed which directionI would take and had circled round in front of me.And that being so, they probably knew I had been makingfor Pete's stable. If I went on I should find them in myway again, with perhaps as little warning and less chanceof escape.I had left the hill behind me, and turned right again onthe next track, seeing in the distance a section of tallertrees. The horse cantered along tirelessly, but he couldnot keep it up for ever. I had to reach shelter as quicklyas I could, out of sight of the man still standing on thehill-top, and out of the danger of being ambushed on anotherof the straight and suddenly uninviting tracks. Oncewe were hidden in the big trees, I promised Admiral, heshould have a rest.The light was dim under the tall pines. They had beenallowed to grow close together to encourage their baretrunks to height, and the crowns of foliage far above werematted together like a roof, shutting out most of the daylight.I was glad for the obscurity. I slowed Admiral to awalk and dismounted as we entered the trees, and wewent quietly and deeply into them. It was like walkingthrough a forest of telegraph poles. Which of course, Ithought fleetingly, perhaps they were destined to be.The forest felt like home, even though it was differentfrom those I was schooled in. It was very quiet, very dark.No birds at all. No animals. The horse and I went steadilyon, silent on the thick pine needles, relying on instinct tokeep us on a straight course.I did not find our situation particularly encouraging.Whichever way I went in this extensive plantation I wouldhave to come to a road in the end, and within three orfour square miles the Marconicars knew exactly where Iwas. They had only to stand round the forest like houndswaiting for the fox to break cover, then it would be viewtally-ho over the radio intercoms and the hunt would beon again.There was a track ahead. A narrow one. I tied the reinsround a tree and went forward alone. Standing still on theedge of the track and giving, I hoped, a good imitation ofa tree trunk in my tweed suit, I slowly turned my headboth ways. The daylight was much stronger on the trackowing to the gap in the trees overhead, and I could seequite clearly for several hundred yards. There was no onein sight.I went back for Admiral, made a final check, and led himacross the track. There was no alarm. We walked steadilyon. Admiral had begun to sweat long ago and had workedup a lather after our dash away from the Wolseley, dampinglarge patches of the rug. Now that he was coolingnebezpečně blízko cválajících kopyt. Děsil jsem se, že byse do nich kůň mohl zaplést a upadnout. Jednu nohu jsemměl na hřbetě koně, tělem jsem visel napolo dolů, kousekpo kousku jsem se soukal nahoru. V rameni mě varovnězabolelo a já si uvědomil, že se stále ještě nemohuspolehnout na čerstvě srostlou klíční kost. Položil jsem sekoni na šíji a když jsem se natáhl co nejdál, jen taktakjsem dosáhl na visící otěže. Přitáhl jsem je a konečně semi podařilo trochu zmínit divoký cval, kterým jsmeuháněli.Když jsem konečně klidněji vydechl, ohlédl jsem se,abych zjistil, jestli za mnou jedou. Černý wolsley byl aletak daleko, že bylo těžko poznat, jestli stojí, nebo jestli sepohybuje, a já neměl čas to zjišťovat.Uvědomil jsem si, že jsem organizaci Marconitaxipodceňoval a že jsem ještě volný jen díky Admirálověneuvěřitelné odvaze. Moji protivníci byli ve výhodě, znalidobře zdejší krajinu a pahorku chytře využili jako strážnévěže. Pravděpodobně odtamtud měli rozhled daleko dokraje a viděli mě, jakmile jsem vjel do toho mladého lesa.Musel jsem uznat, že také správně odhadli, kterýmsměrem se dám, a předem mě obklíčili. Věděli, že chcidojet k Peteovi. Kdybych pokračoval v cestě, určitě bychna ně zase narazil a nemuselo by to dobře dopadnout.Pahorek zůstal daleko za mnou a já u příštího průsekuodbočil doprava, protože jsem tam viděl kus vyššího lesa.Kůň neúnavně cválal, ale já věděl, že to nemůže vydržetdo nekonečna. Musel jsem co nejrychleji najít bezpečnýúkryt, kde bychom byli z dohledu toho člověka na pahorkua kde by nám nehrozilo nebezpečí, že na nás náhle vyrazíz průseku moji protivníci. Slíbil jsem Admirálovi, žejakmile dojedeme mezi vyšší stromy, bude si mociodpočinout.Ve vysokém lese bylo šero. Stromy byly blízko sebe,měly holé kmeny a větve jim rostly až vysoko nahoře,navzájem se proplétaly a propouštěly jen málo světla. Tobylo dobře. Zvolnili jsme krok. Jakmile jsme se dostalimezi stromy, seskočil jsem a vedl Admirála za otěže. Šlijsme pomalu a tiše mezi vysokými kmeny, jako bychomšli lesem telegrafních tyčí. Napadlo mě, že možná k tomuty stromy pěstují.V lese jsem se cítil jako doma, přestože se hodně lišil odlesů, na které jsem byl od dětství zvyklý. Bylo tu ticho ašero, žádní ptáci, žádná zvěř. Kráčeli jsme s koněmtichounce po měkkém koberci z jehličí a instinktivně jsmeodhadovali správný směr.Situace nebyla příliš růžová. Věděl jsem, že ať se vydámkterýmkoli směrem, musím nakonec vždy dojít k nějakécestě nebo silnici a moji protivníci přesně věděli, ve kteréoblasti se pohybuji.Úplně stačí, když se rozestaví kolemlesa jako psi, číhající, až liška vyleze z nory. Pak serozžhaví vysílačky a honba začne nanovo.Před námi se objevila úzká cesta. Přivázal jsem otěže kestromu a šel jsem dál pěšky. Zastavil jsem se na okrajicesty a doufal, že se můj hnědý oblek mezi stromy ztratí.Opatrně jsem se rozhlédl na obě strany. Korunami stromůpronikalo na cestu víc denního světla a já mohldohlédnout několik set yardů doprava i doleva. Nikdenikdo. Vrátil jsem se pro Admirála, rozhlédl se ještějednou a pak jsem koně převedl přes cestu. Všude ticho aklid. Pomalu jsme postupovali.Admirál byl zpocený, zpěnil se při útěku od černéhowolsleye a přikrývku měl provlhlou. Teď, když se zvolnaochlazoval, byl by potřeboval přikrýt něčím suchým, alenic jsem samozřejmě neměl. Řekl jsem si, že je lepšímokrá přikrývka než žádná a šel jsem dál.116

down it was not good for him to keep it on, but I hadn't adry one to give him. I decided that a damp rug was betterthan no rug, and trudged on.Eventually I began to hear the hum of traffic and the occasionaltoot of a horn, and as soon as I could see theroad in the distance I tied Admiral to a tree and went onalone again.The end of the plantation was marked by a fence made ofonly two strands of stout wire, looking as if it were designedmainly to prevent picnickers driving their cars fartherin than the verge. I chose a tree as near to the fenceas I could get, dropped down on to my belly behind it, andwriggled forward until I could look along the road. Therewas only sporadic traffic on it.On the far side of the road there were no plantations,and no fence either. It was unorganized woodland, a mixtureof trees, rhododendrons, and briars. Perfect cover, ifI could reach it.A heavy lorry ground past five feet from my nose, emittinga choking cloud of diesel fumes. I put my face downinto the pine needles and coughed. Two saloon cars spedby in the other direction, one trying to pass the other,followed by a single-decker country bus full of carefreepeople taking home their Tuesday afternoon's shopping. Apair of schoolgirls in green uniform cycled past withoutnoticing me, and when their high twittering voices hadfaded into the distance and the road was empty, I put myhands under my chest to heave myself up and go back forAdmiral.At that moment two Marconicars came into sight round abend. I dropped my face down again and lay absolutelystill. They drove past my head slowly, and though I didnot look at them, I guessed they must be staring keenlyinto the forest. I hoped wholeheartedly that I had left Admiralfar enough back to be invisible, and that he wouldnot make a noise.The Marconicars swerved across the road and pulled upon the opposite verge barely twenty-five yards away. Thedrivers got out of the taxis and slammed the doors. Irisked a glance at them. They were lighting cigarettes,leaning casually against the taxis, and chatting. I couldhear the mumble of their voices, but not what they weresaying.They had not seen me, or Admiral. Yet. But they seemedto be in no hurry to move on. I glanced at my watch. Itwas six o'clock. An hour and a half since I had jumped offthe racecourse. More important, there was only one hourof full daylight left. When it grew dark my mobility onAdmiral would end and we should have to spend the nightin the forest, as I could not get him to jump a fence if hecould not see it.There was a sudden clattering noise from one of thetaxis. A driver put his hand through the window andbrought out a hand microphone attached to a cord. Hespoke into it distinctly, and this time I could make outwhat he said."Yeah, we got the road covered. No, he ain't crossed ityet."There was some more clattering on the taxi radio, andthe driver answered, "Yeah, I'm sure. I'll let you know thesecond we see him." He put the microphone back in thetaxi.I began to get the glimmerings of an idea of how to usethe manhunt I had caused.But first things first, I thought, and slowly I started toslither backwards through the trees, pressing close to theground and keeping my face down. I had left Admiral agood way inside the forest, and I was now certain that thetaxi-drivers could not see him. It was uncomfortable travellingon my stomach, but I knew if I stood up the driverswould see me moving among the bare tree trunks. Whenfinally I got to my feet my suit was filthy peat brown,Po chvíli ke mně začal z dálky pronikat hluk silničníhoprovozu a občas bylo slyšet zatroubení automobilu.Jakmile jsme došli na dohled silnice, přivázal jsem koněke stromu a dál postupoval sám.Lesní plantáž byla ohraničená jen nízkým drátěnýmplotem. Sloužil asi jen k tomu, aby do lesa nemohlizajíždět výletníci vozem. Vybral jsem si silný strom blízkoplotu, připlížil se k němu, svezl se podle jeho kmene kzemi a dál jsem se plížil po břiše. Na silnici byl malýprovoz.Na druhé straně už nebyla oplocená plantáž, alenepěstěný smíšený les s hustým podrostem. Kdybych setam dostal, byl bych v bezpečí.Těsně kolem mne projel velký nákladní vůz a zahalil mědo zápachu a čmoudu výfukových plynů. Položil jsemobličej do jehličí a rozkašlal se. Pak projely v opačnémsměru dva osobní vozy, které se právě předjížděly, pak jelmalý místní autobus, plný veselých lidí, kteří se vraceli zúterního nákupu z města. Potom přišlapala na kolech dvěděvčata v zelených školních uniformách. Když se jejichšvitoření začalo vytrácet v dálce a silnice byla prázdná,chystal jsem se vstát a dojít pro koně.Vtom se ze zatáčky vynořily dva černé taxíky. Rychlejsem se zase přitiskl k zemi. Přejely pomalu kolem mne apřestože jsem si netroufal vzhlédnout, věděl jsem, žepečlivě prohlížejí les. Tiše jsem doufal, že nezahlédnoukoně a že se Admirál bude chovat tiše.Oba vozy se otočily a zůstaly stát na protějším okrajisilnice asi dvacet pět yardů ode mne. Řidiči vystoupili zvozů a přibouchli dvířka. Odvážil jsem se nadzdvihnouthlavu a podívat se. Stáli opřeni o vozy, pokuřovali apovídali si. Slyšel jsem jejich hlasy, ale nerozuměl jsem,co říkají.Nezahlédli ani mě, ani koně. Zatím. Zřejmě nemělinaspěch. Podíval jsem se na hodinky a zjistil, že odokamžiku, kdy jsem vyjel od závodiště, do této chvíleuplynulo jeden a půl hodiny. Bylo šest hodin a zbývala užjen hodina do setmění. Jakmile bude tma, nebudu se mocis koněm pohybovat a budu muset strávit celou noc v lese.Koně nelze donutit, aby přeskočil překážku, kterou nevidí.Z jednoho vozu se ozval praskavý zvuk. Příslušný řidičsáhl do okénka a vytáhl mikrofon s kabelem. Promluvilzřetelně do mikrofonu a já jsem rozuměl každé slovo."Jo, tady to máme vobklíčený," říkal, "přes cestu to zatímnezkoušel."V přístroji to znovu zapraskalo. "Jo, jistě," odpovědělřidič, "jakmile na něho narazíme, dám vám vědět." Vrátilmikrofon do vozu.Začalo mi svítat, jak bych mohl honičku obrátit ve svůjprospěch.Pěkně klidně, říkal jsem si, jedno po druhém. Pomalujsem se plazil pozpátku mezi stromy, tiskl se k zemiobličejem dolů. Nechal jsem Admirála v lese dost dalekood silnice a uvědomil si, že k němu taxíkáři nemohoudohlédnout. Plížení po břiše nebylo nijak příjemné, alevěděl jsem, že kdybych se vzpřímil, řidiči by mohlizahlédnout, jak se pohybuji mezi holými kmeny stromů.Když jsem se konečně postavil, zjistil jsem, že mám oblek117

clogged with prickling pine needles. I brushed off the dirtas best I could, went over to Admiral and untied his reins.Out in the daylight on the road I could still catchglimpses, between the tree trunks, of the two taxis andtheir drivers, but knowing that they could not see me, Iset off towards the west, keeping parallel with the roadand at some distance from it. It was, I judged, a littlemore than a quarter of a mile before I saw another Marconicarparked at the side of the road. I turned back and,as I went along, began to collect an armful of small deadbranches. About half way between the parked taxis,where they were all out of my sight, I took Admiral rightup to the wire fence to give him a look at it.Although extremely simple in construction, it was difficultto see in the shade of the. trees. I set the dead branchesup on end in a row to make it appear more solid, thenjumped on to Admiral's back, and taking him back a fewpaces, faced him towards the fence and waited for aheavy vehicle to come along. In still air the sound ofhooves on tarmacadam would carry clearly, and I did notwant the taxi-drivers round the nearby bends to hear mecrossing the road. The longer they believed I was still inthe pine forest, the better. But how long the taxis wouldremain parked I did not know, and the palms of my handsgrew damp with tension.A motor bike sped past, and I stayed still with an effort,but then, obligingly, a big van loaded with empty milkbottles came rattling round the bend on my right.It could not have been better. As it went past me I trottedAdmiral forward. He made nothing of the dead-woodpatch of fence, popped over on to the grass verge, tookthree loping strides over the tarmac, and in an instant wassafely in the scrub on the far side. The milk lorry rattledout of sight.I pulled up behind the first big rhododendron, dismounted,and peered round it.I had not been a second too soon. One of the Marconicarswas rolling slowly along in the wake of the milk lorry,and the driver's head was turned towards the forest I hadleft.If one driver believed me still there, they all did. I walkedAdmiral away from the road until it was safe to mount,then jumped on to his back and broke him into a slowtrot. The ground now was unevenly moulded into littlehillocks and hollows and overgrown with brambles, smallconifers, and the brown remains of last year's bracken, soI let the horse pick his own footing to a great extent whileI worked out what I was going to do. After a little way heslowed to a walk and I left him to it, because if his limbsfelt as heavy and tired as mine he was entitled to crawl.As nearly as I could judge I travelled west, back the wayI had come. If there is one thing you can be sure of inEngland, it is that a straight line in any direction will bringyou to a road without much delay, and I had covered perhapsa mile when I came to the next one. Without goingtoo close I followed it to the north.I was hunting a prey myself, now. A taxi, detached fromthe herd.Admiral was picking his way silently across a bare patchof leaf-moulded earth when I suddenly heard the nowfamiliar clatter of a Marconicar radio, and the answeringvoice of its driver. I pulled up in two strides, dismounted,and tied Admiral to a nearby young tree. Then I climbedup into the branches.Some way ahead I saw a white four-fingered signpost,and beside it stood a Marconicar, of which only the roofand the top half of the windows were visible. The rest washidden from me by the rhododendrons, trees, and undergrowthwhich crowded the ground ahead. My old friendthe pine forest rose in a dark green blur away to the right.I climbed down from the tree and felt in my pocket forod hlíny a pichlavého jehličí. Pokusil jsem se trochu očistita šel jsem odvázat Admirála.Mezi kmeny stromů prosvítala silnice zaplavená dennímsvětlem a já zřetelně viděl oba řidiče a jejich vozy, věděljsem však, že oni mě v lesním šeru vidět nemohou. Vydaljsem se na západ a držel se stále ve stejné vzdálenosti odsilnice. Ušel jsem přibližně čtvrt míle, než jsem zahlédl nakraji silnice další zaparkovaný taxík. Kus cesty jsem sevrátil a nasbíral přitom náruč suchých ulámaných větví.Když jsem byl asi v polovině vzdálenosti mezizaparkovanými vozy, kde na mne ani z jedné ani z druhéstrany nemohli řidiči dohlédnout, odvedl jsem Admirála ažtěsně k drátěnému plotu, aby si ho mohl řádněprohlédnout.Plot byl velmi jednoduchý, ale ve stínu stromů nebyldobře vidět. Opřel jsem tedy suché větve o plot, jednuvedle druhé, aby překážka byla lépe viditelná. Vyhoupljsem se na koně, o několik kroků jsem couvl zpět, pakjsem Admirála otočil čelem k plotu a čekal, až pojedenějaký větší vůz. Zvuk kopyt na betonovém povrchusilnice by se v tichém večeru nesl hodně daleko a jánechtěl, aby taxíkáři, kteří číhali vlevo i vpravo zazatáčkou, slyšeli, že jsem se dostal přes silnici. Čím déle sibudou myslet, že jsem ještě stále v borovém lese, tímlépe. Neměl jsem ovšem tušení, jak dlouho vozy zůstanouna místě, a dlaně se mi začaly potit rozčilením.Po silnici přejel motocykl a já se musel přemáhat, abychse nepohnul. Potom přirachotil jako nebem seslaný velkýnákladní vůz, naložený prázdnými lahvemi od mléka.To bylo ideální. Jakmile vůz přejel, pobídl jsem Admirálavpřed. Překážku z drátů a větví zdolal hravě, přelétl přestravnatý příkop, třemi dlouhými skoky přes silnici a vněkolika vteřinách se vnořil do bezpečí, do hustéhoporostu na druhé straně cesty. Rachocení mlékařskéhovozu mizelo v dálce.Zastavil jsem za rozložitým rododendronem, seskočil avyhlédl na silnici.Stihli jsme to jen tak tak. Právě projíždělo kolem,stejným směrem jako nákladní vůz, další Marconitaxi.Řidič jel pomalu a pečlivě prohlížel les, ze kterého jsemvyjel.Pokud si jeden řidič myslí, že tam ještě jsem, myslí si tovšichni. Odvedl jsem Admirála do bezpečné vzdálenosti odsilnice, vyskočil na něj a pobídl ho do pomalého klusu.Půda byla nerovná, samé hrboly a výmoly, porostláostružinami a malými stromky, vystlaná ulámanýmivětvemi a tlejícím listím, a já jsem ponechal koni na vůli,aby si sám vybral cestu. Po chvíli zpomalil krok a já honechal, myslel jsem si, že jeli tak unavený jako já, máprávo se ploužit jak chce.Směřovali jsme zhruba na západ. V Anglii platí zákon:vyjedeteli odkudkoli kamkoli přímou čarou, musíte conevidět narazit na nějakou cestu. Urazili jsme sotva půlmíle a dojeli jsme k silnici.Teď jsem byl lovcem já. Lovil jsem osamělý taxík,odloučený od stáda.Admirál tiše přešel malou mýtinku, pokrytou suchýmlistím, když jsem uslyšel povědomé praskání mikrofonu zMarconitaxi a zaslechl hlas řidiče, který odpovídal. Zastaviljsem, seskočil a přivázal Admirála k nejbližšímu stromu,do jehož větví jsem se rychle vyšplhal.O kousek dál jsem viděl rozcestník, který ukazoval načtyři strany. U křižovatky stálo Marconitaxi, z kterého bylavidět jenom střecha a honí část oken. Zbytek vozuzakrýval hustý porost, rododendrony a stromy, kterévyrůstaly přede mnou. V pozadí se temně a důstojně tyčilmůj starý ochránce, borový les.Slezl jsem ze stromu a nahmatal v kapse roličku mincí.118

the roll of pennies. I also found two lumps of sugar, whichI fed to Admiral. He blew down his nostrils and nuzzledmy hand, and I patted his neck gently and blessed Scillafor giving him to me.With so much good cover it was easy enough to approachthe cross-roads without being seen, but when, from theinside of an old rhododendron, I at length had a clear viewof the taxi, the driver was not in it. He was a youngishsallow-faced man in a bright blue suit, and he was standingbareheaded in the middle of the cross roads with hisfeet well apart, jingling some coins in his pocket. He inspectedall four directions, saw nothing, and yawned.The radio clattered again, but the driver took no notice. Ihad intended to creep up to his taxi and knock him outbefore he could broadcast that I was there, but now Iwaited, and cursed him, and he stood still and blew hisnose.Suddenly he began to walk purposefully in my direction.For an instant I thought he had seen me, but he had not.He wheeled round a large patch of brambles close in frontof me, turned his back towards my hiding place, and beganto relieve himself. It seemed hardly fair to attack aman at such a moment, and I know I was smiling as Istepped out of the rhododendron, but it was an opportunitynot to be missed. I took three quick steps and swung,and the sock-wrapped roll of pennies connected solidlywith the back of his head. He collapsed without a sound.I put my wrists under his shoulders and dragged himback to where I had left Admiral. Working as quickly as Icould I ripped all the brown binding off the edge of thehorse rug and tested it for strength. It seemed strongenough. Fishing my penknife out of my trouser pocket Icut the binding into four pieces and tied together thedriver's ankles and knees with two of them. Then Idragged him closer to the tree and tied his wrists behindhim. The fourth piece of binding knotted him securely tothe trunk.I patted his pockets. His only weapon was a spiked metalknuckleduster, which I transferred to my own jacket. Hebegan to wake up. His gaze wandered fuzzily from me toAdmiral and back again, and then his mouth opened witha gasp as he realized who I was.He was not a big man in stature, nor, I now discovered,in courage. The sight of the horse looming so close abovehim seemed to worry him more than his trussed conditionor the bump on the head."He'll tread on me," he yelled, fright drawing back his lipsto show a nicotine-stained set of cheap artificial teeth."He's very particular what he walks on," I said."Take him away. Take him away," he shouted. Admiralbegan to move restlessly at the noise."Be quiet and he won't harm you," I said sharply to thedriver, but he took no notice and shouted again. I stuffedmy handkerchief unceremoniously into his mouth until hiseyes bulged."Now shut up," I said. "If you keep quiet he won't harmyou. If you screech you'll frighten him and he might lashout at you. Do you understand?"He nodded. I took out the handkerchief, and he began toswear vindictively, but fairly quietly.I soothed Admiral and lengthened his tether so that hecould get his head down to a patch of grass. He beganmunching peacefully."What is your name?" I asked the taxi driver.He spat and said nothing.I asked him again, and he said, "What the ruddy hell hasit got to do with you?"I needed particularly to know his name and I was in ahurry.With no feelings of compunction I took hold of Admiral'sreins and turned him round so that the driver had a goodNašel jsem také dvě kostky cukru, které jsem nabídlAdmirálovi. Tiše odfrkl a něžně se o mne otřel měkkýminozdrami. Poplácal jsem ho vděčně po šíji a v duchu jsemžehnal Scille za to, že mi ho věnovala.Kryl mě hustý porost a já se snadno a bezpečně připlížilke křižovatce. Když jsem se dostal až do těsné blízkostízaparkovaného vozu, na který jsem zřetelně viděl větvemirododendronu, zjistil jsem, že je prázdný. Řidič, mladšíchlapík v tmavomodrém obleku s hubeným obličejem,prostovlasý, stál rozkročený uprostřed křižovatky, ruce vkapsách a v jedné hrsti cinkal drobnými mincemi.Rozhlížel se na všechny strany, nic zajímavého neviděl azačal zívat.V rádiu to opět zapraskalo, ale řidič si toho nevšímal.Chtěl jsem se původně doplížit až k vozu a omráčittaxíkáře u volantu, než by stačil volat o pomoc, řidič sevšak nehnul z křižovatky, jenom se vysmrkal a já jsemzuřil netrpělivostí.Náhle vykročil směrem ke mně.Lekl jsem se, že mě uviděl, ale naštěstí to byl omyl.Těsně přede mnou obešel veliký ostružinový keř, obrátilse ke mně zády a začal si vyřizovat důležitou osobnízáležitost. Když jsem se plížil ze své skrýše zarododendronem, musel jsem se usmát, nebylo jistě férpřepadnout člověka v takovéto situaci, ale nemohl jsem sinechat ujít příležitost. Udělal jsem tři rychlé kroky,rozmáchl se a ponožka, napěchovaná mincemi, dopadlatvrdě na řidičovu hlavu. Tiše se sesunul k zemi.Nadzvedl jsem ho pod rameny a odtáhl dál do lesa, ažtam, kde jsem nechal Admirála. Rychle jsem odpáralhnědé lemování z přikrývky a vyzkoušel, jeli dost pevné.Zdálo se, že ano. Z kapsy u kalhot jsem vylovil zavíracínůž a rozřezal lemovku na čtyři kusy. Jedním kusem jsemřidiči svázal kotníky, druhým kolena. Pak jsem ho přitáhlblíž zády ke kmeni stromu a svázal mu zápěstí. Zbytkemlemovky jsem ho pevně připoutal ke kmeni.Prohledal jsem mu kapsy. Měl jen jedinou zbraň, kovovýboxer s hroty, který jsem si strčil do kapsy. Začínal sebudit. Zamlženýma a zhlouplýma očima se díval střídavěna mne a na koně, pak konečně pochopil, kdo jsem aúžasem otevřel ústa dokořán.Nebyl příliš velký ani příliš odvážný, protože větší hrůzunež skutečnost, že byl spoutaný a bezmocný, mu zřejměnaháněla blízkost koně, který se nad ním tyčil."Šlápne na mě," ječel hrůzou. Strachem křivil rty aodhaloval zuby zahnědlé od nikotinu."On si vybírá, na co šlápne," řekl jsem."Odveďte ho, odveďte ho!" křičel."Buď zticha a nic ti neudělá," řekl jsem ostře. Řidič měale neposlouchal a nepřestával křičet. Nacpal jsem mu bezokolků do úst kapesník, až mu oči vylézaly z důlků."Buďte zticha!" opakoval jsem. "Když nebudete křičet,tak vám neublíží. Když budete ječet dál, tak ho poplašíte amohl by vás kopnout. Rozumíte mi?"Přikývl. Vyndal jsem mu kapesník a on začalpomstychtivě klít. Nadával, ale potichu.Uklidnil jsem Admirála a prodloužil jsem mu otěž, abydosáhl na trávu. Začal se mírumilovně pást."Jak se jmenujete?" zeptal jsem se řidiče.Odplivl si a mlčel.Opakoval jsem otázku. "Co je ti, hergot, do toho, jak semenuju," odsekl.Chtěl jsem vědět jeho jméno a měl jsem naspěch.Bez jakýchkoli výčitek svědomí jsem uchopil Admirálovyotěže a natočil koně tak, aby byl zadkem co nejblíž119

close view of a massive pair of hindquarters. My captive'snewfound truculence vanished in a flash. He opened hismouth to yell."Don't," I said. "Remember he'll kick you if you make anoise. Now, what is your name?""John Smith.""Try again," I said, backing Admiral a pace nearer.The taxi-driver gave in completely, his mouth tremblingand sweat breaking out on his forehead."Blake." He stumbled on the word."First name?""Corny. It's a nickname, sort of." His eyes flickered fearfullybetween me and Admiral's hind legs.I asked him several questions about the working of theradio, keeping the horse handy. When I had learned all Iwanted I untied the reins from the tree and fastened themto a sapling a few feet away, so that when it grew darkthe horse would not accidentally tread on the taxi-driver.Before leaving them I gave Blake a final warning."Don't start yelling for help. For one thing there's no oneto hear you, and for another, you'll upset the horse. He'sa thoroughbred, which means nervous, from your point ofview. If you frighten him by yelling he's strong enough tobreak his reins and lash out at you. Shut up and he'll staytied up. Get it?"I knew if Admiral broke his reins he would not stop toattack the man, but luckily, Blake did not. He nodded, hisbody sagging with fear and frustration."I won't forget you're here," I said. "You won't have tostay here all night. Not that I care about you, but thehorse needs to be in a stable."Admiral had his head down to the grass. I gave his rumpa pat, made sure the knots were still tight on the demoralizeddriver, and picked my way quickly through thebushes to the taxi.The signpost was important, for I would have to comeback and find it in the dark in miles of haphazard woodland.I wrote down all the names and mileages on all of itsfour arms, just to make sure. Then I got into the taxi andsat in the driver's seat.Inside the taxi one could hear the radio as a voice andnot as a clatter. The receiver was permanently tuned in sothat each driver could hear all messages and replies goingfrom taxis to base and base to taxis.A man was saying, "Sid, here. No sign of him. I've got agood mile and a half of the road in view from up here,nearly the whole side of that wood he's in. I'll swear hehasn't got across here. The traffic's too thick for him to doit quickly. I'm sure to see him if he tries it."Sid's voice came out of the radio small and tinny, like avoice on the telephone, and he spoke casually, as if hewere looking for a lost dog.While he spoke I started the engine, sorted out thegears, and drove off along the road going south. The daylightwas just beginning to fade. Half an hour of twilight, Icalculated, and perhaps another ten minutes of dusk. Iput my foot down on the accelerator.There was a short silence on the radio. Then someonesaid, "He has got to be found before dark."Even though I had been half-hoping, half-expecting it,the husky timbre-less whisper made me jerk in my seat. Igripped the steering wheel tightly and the muscles roundmy eyes contracted. The voice was so close it seemedsuddenly as if the danger it spelled for me were close aswell, and I had to reassure myself by looking out sidewaysat the deserted heathland, and backwards in the drivingmirror at the empty road astern."We're doing our best, sir," said a quiet voice, respectfully."I've been driving up and down this ruddy road fornearly an hour. Two miles up and two miles back. All theřidičově hlavě. Můj zajatec okamžitě přestal být vzpurný.Otevřel ústa a chtěl se dát znovu do křiku."Ticho! Pamatujte si, že vás kopne, když budete dělatrámus. Tak jak se jmenujete?""John Smith.""Zkuste to znovu," řekl jsem a přitáhl koně o kousek blíž.Řidič se dočista zhroutil, rty se mu třásly a čelo mu zvlhlokapičkami potu."Blake." Zakoktal."Křestní jméno!""Cony, to je jako přezdívka." Očima ustrašeně těkal mezimnou a Admirálovými kopyty.Vyptal jsem se ho, jak se zachází s vysílačkou, a konějsem měl pro jistotu stále po ruce. Když jsem se dozvědělvšechno, co jsem potřeboval, odvázal jsem otěže odstromu, u kterého byl můj zajatec, a uvázal koně okousek dál, aby nešťastnou náhodou na řidiče nešlápl, ažse úplně setmí.Než jsem odešel, ještě jednou jsem Blakea varoval:"Opovažte se křičet o pomoc! Za prvé by vás stejněnikdo neslyšel, a za druhé byste mohl splašit koně. Je toplnokrevník a plnokrevníci jsou nervózní, aspoň z vašehohlediska. Kdybyste ho křikem poplašil, mohl by seutrhnout a mohl by se na vás vrhnout. Buďte zticha a kůňzůstane přivázaný. Jasné?"Věděl jsem, že i kdyby se Admirál utrhl, určitě by se nařidiče nevrhl. Naštěstí to nevěděl Blake. Přikývl a zhroutilse strachem a vzteky."Nebojte se, já vás tu nezapomenu," řekl jsem. "Do ránatu nebudete muset zůstat. Ne že bych měl o vás takovoupéči, ale potřebuji dostat koně pod střechu."Admirál se klidně pásl. Poplácal jsem ho po zádech,znovu jsem se přesvědčil, že je řidič dobře spoutaný, apropletl se houštím k taxíku.Věděl jsem, že se pravděpodobně tímhle neznámým,hlubokým lesem budu vracet za tmy, a proto byl pro měrozcestník velmi důležitý. Pečlivě jsem si opsal jménavšech čtyř měst a vzdálenosti uvedené na rozcestníku.Pak jsem si sedl za volant.Uvnitř vozu se z mikrofonu ozývaly zřetelné hlasy. Příjembyl trvale zapojen, takže všichni řidiči slyšeli všechnyrozkazy, otázky a odpovědi z centrály i z jednotlivýchvozů.Ozval se mužský hlas. "Tady je Cid. Nikde ho nevidím.Mám rozhled nejmíň jeden a půl míle a vidím skoro celoujednu stranu toho lesa, ve kterým je. Můžu dát krk na to,že se tady přes silnici nedostal. Stejně by to neměljednoduchý, protože je tady velkej provoz. Kdyby se o topokusil, určitě bych ho viděl."Cidův hlas měl kovový tón a zněl jakoby z velké dálky,jako hlas v telefonu. Hovořil bez vzrušení. Člověk by mělpocit, že hledají jen zaběhnutého psa.Zatímco hovořil, nastartoval jsem vůz, vyzkoušel řazenírychlostí a vyrazil po silnici směrem na jih. Denní světlorychle dohasínalo. Odhadoval jsem, že se bude ještěhodinu stmívat, a že pak zbude asi deset minut soumraku.Šlápl jsem na plyn.Chvíli bylo v přístroji ticho. Pak se někdo ozval: "Musímeho najít, než se úplně setmí."Přestože jsem doufal a očekával, že ho uslyším, známýšeptavý hlas mě vylekal. Poskočil jsem na sedadle a stisklpevně volant. Ten hlas zazněl tak blízko, že jsem mělpocit, jako by mě náhle obklopovalo nebezpečí. Rychlejsem se rozhlédl na všechny strany a uklidnil se, kdyžjsem nikde nikoho neviděl. Silnice byla opuštěná."Děláme co můžeme, pane," řekl klidný, zdvořilý hlas."Jezdím po té proklaté silnici nejmíň hodinu. Vždycky dvěmíle nahoru a dvě míle zpátky. Všechny zaparkované vozy120

parked cars in my section are still in position.""How many of you have guns?" said the whisper."Four altogether, sir. We could do with more, to be sureof him."There was a pause. Then the husky voice said, "I haveone here, but you haven't time to come in for it. You'llhave to manage with what you've got.""Yes, sir.""Pay attention, all drivers. Aim for the horse. Shoot thehorse. The man is not to be found with bullets in him. Doyou understand?"There was a chorus of assent."Fletcher, repeat your orders."The polite taxi-driver said, "As soon as we spot him eitherin the trees or breaking cover, we shoot, aiming forthe horse. Call up all drivers, chase and catch the man.We are to… er… restrain him as necessary, place him inone of the taxis, and wait for your instructions."Half-way through this recital of plans for my disposal, Irecognized his voice. The polite tone, in the first instance,gave him away. I had heard it on the Maidenhead road,luring me with its false respectability into a waiting trap:he was the driver of the horse-box. Fletcher. I made anote of it.Suddenly, as if someone had pressed a switch, a lightflooded into my brain and I remembered the fence at Bristol.I remembered the pouring rain on my face and thegreyness of everything, and now clearly I rememberedthe horse-box driver cutting the wire down from thefence, rolling it up, and hanging it over his arm.There was something else, too… but before I could pin itdown I came to a halt sign at a main road. I turned leftfrom my empty by-road into a stream of traffic, and beganto look for a signpost which would tell my how faraway I was from Brighton. After half a mile I found one.Eleven miles. Say, twenty minutes to my destination.I thought back to the Bristol fence, but the shade hadcome down again in my memory, and now I was not evensure that any gaps in it remained. My fingers wandered oftheir own accord to the scar on my cheek and tracedalong it gently, but it was a gesture I had caught myself inonce or twice before, and I attached no importance to it.Besides, the immediate future needed all my thought.All the way to Brighton I listened to the husky voice. Itstone grew both more urgent and more violent. I found itweird at first to eavesdrop on a man-hunt of which I wasmyself the quarry, but after a few minutes I got used to itand paid it less and less attention, and this could havebeen a catastrophic mistake."Have you anything to report, twenty-three?" said thehusky whisper.There was no reply on the radio. I was only half aware ofit. More sharply the voice said, "Twenty-three, Blake,have you anything to report?"I came back to the present with a jerk. I picked up themicrophone, clicked over the switch, and said 'No' in asbored and nasal a tone as I could muster."Answer more quickly next time," said the husky voiceseverely.He was apparently checking that all the outlying taxiswere still in position, for he went on to ask three moredrivers whether they had anything to report. I thankedheaven, as I switched off the microphone, that I had nothad to impersonate Blake's voice for more than one second,for any attempt at conversation would have foundme out. As it was, I listened more intently than before tothe exchanges on the radio.The whispering voice began to acquire tone and characteristicsas I became more familiar with it, until it formeda pattern of phrasing and emphasis which tantalized mev mém úseku jsou na místě.""Kolik máte střelných zbraní?" zeptal se šeptavý hlas."Celkem čtyři, pane. Neškodilo by, kdyby jich bylo víc,jestli ho máme dostat."Chvíli bylo ticho. Pak se opět ozval šeptavý hlas: "Mámtady jednu pistoli, ale není čas na to, abyste pro ni jezdili.Musíte si nějak poradit.""Ano, pane.""Dávejte pozor, všichni řidiči! Miřte na koně. Zastřeltekoně. Nechci, aby toho chlapa našli s kulkou v těle.Jasné?"Ozval se sborový souhlas."Fletchere, opakujte rozkazy."Zdvořilý taxíkář odpověděl. "Jakmile ho uvidíme, buďtomezi stromy, nebo jak se chystá vyjet, budeme střílet,mířit budeme na koně. Svoláme všechny řidiče a budemeho honit tak dlouho, dokud ho nechytíme. Pak ho hmpříslušně zkrotíme, umístíme do jednoho z vozů apočkáme na vaše další rozkazy."Se zájmem jsem poslouchal, jaké se mnou mají plány aasi v polovině lekce jsem poznal hlas řidiče. Prozradil hoten zdvořilý tón. Slyšel jsem ho na maidenheadské silnici,když mě uctivě lákal do pasti. Byl to řidič dopravníhoboxu. Fletcher. To si musím pamatovat.Najednou jako by mi někdo rozsvítil v hlavě světlo a já sivzpomněl na překážku v Bristolu. Vzpomněl jsem si, jakmi na tváře padaly kapky deště, jak všechno bylo šedivé.Vzpomněl jsem si, jak řidič dopravního boxu odstřihávaldrát, jak ho stáčel a zavěsil si ho na paži.Ještě tam bylo něco. Ještě… Ale než se mi to vybavilo,dojel jsem ke stopce před vjezdem na hlavní silnici. Zopuštěné okresky, po které jsem přijel, jsem zabočildoleva do hustého proudu vozidel a vyhlížel jsemnávěstidlo, abych se dozvěděl, jak daleko jsem odBrightonu. K ukazateli jsem dojel asi po půl míli. K cíli mizbývalo jedenáct mil. Dvacet minut.Znovu jsem vzpomínal na překážku v Bristolu, ale světlov mém mozku už zhaslo a já si ani nebyl jist, jestli ještěvůbec mám v paměti nějaké mezery. Podvědomě jsempřejížděl prsty po jizvě na tváři, ale přitom jsem se přistihljiž vícekrát a nepřikládal jsem tomu žádnou důležitost.Ostatně teď jsem se musel soustředit na nejbližšíbudoucnost.Celou cestu jsem poslouchal ten šeptavý hlas. Jeho tónbyl stále důraznější a zuřivější. Bylo zvláštní poslouchat,jak se rozvíjí hon na člověka, ve kterém jsem já měl býtobětí, Po chvíli jsem si ale na to zvykl a hlasům vmikrofonu jsem věnoval čím dále tím méně pozornosti.Málem jsem na to doplatil."Třiadvacítko. Máte nějaké hlášení?" ozval se šeptavýhlas.Nikdo neodpovídal. Poslouchal jsem jen na půl ucha.Šeptavý hlas ostře opakoval: "Třiadvacítko, máte něco khlášení?"Rychle jsem se vzpamatoval. Vzal jsem mikrofon doruky, přehodil páčku a co možná otráveným, huhňavýmhlasem jsem řekl: "Ne.""Příště se koukejte ozvat rychle!" řekl šeptavý hlaspřísně.Patrně kontroloval všechny vzdálenější vozy a zkoušel,jsouli na místě, protože se potom ptal ještě asi tří řidičů,majíli něco k hlášení. Vypnul jsem mikrofon a děkovalnebi, že jsem nemusel napodobovat Blakeův hlas vsouvislé větě. V delším rozhovoru bych se určitě prozradil.Od té chvíle jsem ale pečlivě poslouchal všechno, co se vmikrofonu ozývalo.Šeptavý hlas se mi zdál stále více charakteristický jak codo tónu, tak co do způsobu vyjadřování, začal mi připadatdůvěrně známý a trýznilo mě, že si nemohu vzpomenout,121

at first because I could not remember its origin.Then I knew. I knew for sure, at last.You can start on a plan that you think touches the limit ofwhat you can do, and then you have to do much, muchmore. Once more into the breach… only the breach hadgot bigger. Stiffen the sinews, summon up the blood… andbend up every spirit to his full height. There was no onelike Bill Shakespeare for bounding things in a nutshell.I drove into the outskirts of Brighton very thoughtfullyindeed.odkud ho znám.Pak jsem to náhle věděl. Konečně jsem to věděl sjistotou.Někdy se stane, že si člověk naplánuje něco, co vyžadujevšechny jeho síly a schopnosti: když to pak začneprovádět, zjistí, že ze sebe musí vydat ještě víc, mnohemvíc. Znovu se opři do průlomu… však průlom ten jest většíjiž. Napni šlachy, zburcuj krev… ať každý duch se vzepnevýš. Málo platné, starý Shakespeare umí vyjádřit všechnonejlépe.K předměstí Brightonu jsem dojel hluboce zamyšlený.CHAPTER SIXTEEN 16A taxi-driver asking the way to the main police stationwould be enough to arouse suspicion in a moron. I parkedthe taxi in a side street and hurried round the corner toask directions in the nearest shop.It was a tobacconist's, and busy, so I buttonholed one ofthe customers, an elderly man with watery eyes and acloth cap. He told me the way quite clearly, though withfrequent sniffs."You in trouble, mate?" he enquired inquisitively, eyeingmy dirty, dishevelled appearance as I thanked him."Lost my dog," I said, smiling, pulling out the most unexcitingreason I could think of for wanting the police.The watery-eyed man lost interest. I walked quickly backto the taxi and found two small boys listening openmouthedto the radio. I got into the taxi, winked at them,and said, "It's a thrilling story on children's hour, isn't it?"Their little faces cleared and they grinned.I drove off. The husky voice was saying, "… at all costs. Idon't care how you do it. He must not get away. If youcan't catch him alive you must kill him. No bullets,though.""It would be more certain if you would let us shoot himsir," said the polite voice of Fletcher.Following the watery-eyed man's instructions I found thepolice station without trouble. Lights shone inside it as Idrove past. The daylight was going quickly.I circled the police station until I found a quiet side turninga hundred yards away. There I stopped, close to thekerb. I turned on the side-lights and shut the windows.The radio was still chattering, and the man with the huskyvoice could no longer keep his fury in control. For a lastmoment I listened to him conceding, now that time wasrunning out, to Fletcher's plea that they should be allowedto shoot on sight. Then with a grimace I got out of thetaxi, shut the door, and walked away from it.The Marconicars office, I reckoned, was not more thanhalf a mile off. I half-walked, half-ran towards it, looking,as I went, for a telephone. The street lamps were suddenlyturned on, the bulbs glowing palely in the fadinglight.The red telephone box outside a sub-post-office was litup inside, too, and although my reason told me I was inno danger, instinct would have made me stay in darkness.The whispering voice had done my nerves no good.Though I knew I was still out of sight of the Marconcaroffice, I went into the telephone box with a conscious effort.I asked Enquiries for the number of the Maidenheadpolice station, and without delay was put through to thedesk sergeant. Inspector Lodge, he told me, had left anhour earlier, but after some urging he parted with Lodge'shome number. I thanked him and rang off.Fumbling with haste, I fed more coins into the machine,and gave the operator the new number. It rang and rang.My heart sank, for if I couldn't get hold of Lodge quickly Idid not stand nearly so good a chance of cleaning up theI dítě by zarazilo, kdyby se ho taxíkář zeptal na cestu kpolicejní stanici. Zaparkoval jsem proto vůz v postranníulici a šel se zeptat na cestu do nejbližšího obchodu zarohem.Byla to prodejna tabáku, ve které bylo několik zákazníků.Oslovil jsem jednoho z nich, staršího pána v plátěnéčepici, s uslzenýma očima. Cestu mi popsal celkem dobře."Máte nějaký malér, kamaráde?" zeptal se zvědavě aprohlížel si můj zmačkaný, ušpiněný oblek a rozcuchanévlasy."Zaběhl se mi pes," řekl jsem s úsměvem. Naschvál jsemsi vybral tu nejbanálnější výmluvu.Pán s uslzenýma očima o mne ztratil zájem. Vrátil jsemse rychle k vozu, kde jsem našel dva malé kluky, kteří sotevřenou pusou poslouchali hlasy z rádia. Sedl jsem si zavolant, mrkl na děti a řekl: "Dneska vysílají pěkný krvák,co?"Kluci se uklidnili a zasmáli se na mne.Odjel jsem. Šeptavý hlas právě říkal: "… za každou cenu!Je mi jedno, jak to zařídíte. Utéct vám nesmí. Když honedokážete chytit živého, tak ho zabte, jen na nějnestřílejte.""Bylo by to ale jistější, kdybyste nám dovolil na nějvystřelit, pane," ozval se zdvořilý Fletcher.To je opravdu krvák, usmál jsem se trpce. Řídil jsem sepokyny pána s uslzenýma očima a policejní stanici jsemnašel snadno. Denní světlo rychle mizelo a uvnitř už svítili.Přejel jsem kolem, objel blok a zabočil do malé slepéuličky. Zastavil jsem těsně u chodníku, zavřel okénka arozsvítil parkovací světla. Z rádia se stále ještě ozývalhovor a šeptavý hlas mluvil s neovládanou zuřivostí. Nežjsem odešel, zaslechl jsem ještě, jak ten člověk vyhovělFletcherově žádosti a dovolil, aby na mne stříleli, jakmileby mě uviděli. Ušklíbl jsem se, vystoupil z vozu, zabouchldvířka a odešel.Předpokládal jsem, že ke kancelářím Marconitaxi to budeasi půl míle. Chvíli jsem šel, chvíli běžel a rozhlížel secestou po telefonní budce. Náhle se rozsvítily pouličnílampy a matně zářily v houstnoucím šeru.V červené telefonní budce před malým poštovnímúřadem svítilo světlo. Věděl jsem, že mi bezprostředněnehrozí žádné nebezpečí, ale instinktivně jsem se držel vestínu. Šeptavý hlas mi přece jen pocuchal nervy.Přestože jsem dosud nebyl v dohledu kanceláříMarconitaxi, moc se mi do osvětlené budky nechtělo.Zeptal jsem se na dotazech na číslo maidenheadsképolicejní stanice a nechal se spojit s vrátnicí. Seržant,který měl službu, mi sdělil, že inspektor Lodge odešel asipřed hodinou, ale po chvilce přemlouvání mi prozradil jehočíslo domů. Poděkoval jsem a položil sluchátko.Rychle jsem nasázel do přístroje další mince a požádalcentrálu, aby mě s číslem spojila. Telefon dlouze vyzváněl.Už jsem začal ztrácet naději, věděl jsem, že neseženuli conejrychleji Lodge, nepodaří se mi zlikvidovat ještě dnes122

Marconicars the way I wanted. But at last a voice answered.A woman's."Inspector Lodge? Just a minute, I'll see if I can findhim."A pause. And, finally, Lodge's voice."Mr York?"I explained briefly what had happened.I said, "I've left the taxi in Melton Close, a hundred yardsback from the main police station here. I want you to ringthe Brighton police and get them to send someone responsibleto fetch it in. Tell them to listen carefully to theradio in the taxi. Our friend with the husky voice is speakingon it, inciting all the drivers to kill me. That shouldsettle the Marconicars once and for all, I should think. Oneof the drivers out looking for me is called Fletcher. He'sthe one who drove the horse-box at Maidenhead, and healso rigged that wire for me at Bristol. I've rememberedabout it. It's likely he did the same for Bill Davidson, don'tyou think?""Yes, I do. Where are you now?" asked Lodge."In a 'phone box," I said."Well, go back to the taxi and wait there while I telephonethe Brighton police. I don't really understand whyyou didn't go straight to them and explain it at first handyourself.""I thought it would have more weight, coming from you.And anyway…"I broke off, realizing just in time that I could not tellLodge what I was going to do next. I said instead, "Don'ttell the Brighton police to expect me back at the taxi. I'vea few phone calls to make… er… I must tell Scilla I'll belate, and things like that. But you won't waste any time,will you? Mr Claud Thiveridge won't go on talking for ever,especially after it gets dark.""I'll ring at once," promised Lodge, disconnecting. I putdown the receiver and pushed out into the street.I went on my way, totting up the time I could count onbefore Lodge sent the Brighton police to the Marconicaroffice. He had to ring them up and give them a fairlylengthy account of what was going on. Then they had tofind the taxi, listen to the radio, and make a shorthandrecord of what they heard, to be used as proof a courtwould accept that the whole organization was illegal. Veryshortly after that they would come chasing round to apprehendthe owner of the voice. Ten minutes altogetherperhaps, if they hustled, perhaps a quarter of an hour.When the Marconicar office was in sight I stayed close tothe buildings so that I should not be seen from the Marconicarwindow. The street was nearly empty, and acrossthe road the Olde Oake caf‚ had closed its doors for thenight. Through the glass I could see the plump waitresstiredly piling the old oak chairs on to the old oak tables.A small black car was parked by the kerb ahead. Iglanced at it cursorily, and then with sudden recognition, Istopped. I purposely had not told Lodge whose face I hadattached to the husky voice, though I knew I ought tohave done. The sight of his car, parked flagrantly barelytwenty yards from the Marconicar door, gave me a chanceto square things with my conscience. I lifted the bonnet,undipped the distributor lid, and took off the rocker arm,which I put in my pocket. Whatever happened now, therewould be no quick getaway for Mr Thiveridge.There were no lights on in the Marconicar office, nor inany of the floors above. The neon sign, L. C. Perth, wasflashing steadily on and off at two-second intervals, wastingits message on the empty road. The only gambler insight, I reflected, was myself.Reaching the Marconicar window I bent double below thesill and edged past as close to the wall as I could press.The street door was closed, but opened readily at a touch.bandu Marconitaxi tak, jak jsem si přál. Konečně se ozvalženský hlas."Vy chcete inspektora Lodge? Moment, podívám se poněm."Chvíli bylo ticho a pak se konečně ozval Lodgeův hlas."To je pan York?"Vysvětlil jsem stručně, o co jde."Nechal jsem vůz v ulici Melton Close," řekl jsem, "asi stoyardů od hlavní policejní stanice. Byl bych rád, kdybystemohl Brightonské policii zatelefonovat a požádat je, abyněkoho šikovného pro ten vůz poslali. Řekněte jim, aťpečlivě poslouchají rádio. Hovoří tam náš přítel sešeptavým hlasem a nařizuje všem řidičům, aby mě zabili.Myslím, že by to mohlo tu bandu jednou provždy vyřídit.Jeden z těch řidičů se jmenuje Fletcher. Je to ten řidičdopravního boxu u Maidenheadu, který také nastražil drátBristolu. Vzpomněl jsem si na to. Je pravděpodobné, žeudělal totéž v případě Billa Davidsona, nemyslíte?""Ano, je to pravděpodobné. Kde jste teď?" zeptal seLodge."V telefonní budce.""Tak se, prosím vás, vraťte k vozu a čekejte tam, jázatím zavolám Brightonskou policii. Nechápu, proč jstetam nešel rovnou a nevysvětlil jim, o co běží.""Myslel jsem si, že vám budou spíš věřit, kromě toho…"Včas jsem ale zarazil. Uvědomil jsem si, že Lodgeovinemohu říct, co chci udělat. "Prosím vás, ať na mneBrightonská policie u toho taxíku nečeká. Musím ještěvyřídit několik telefonických hovorů… hm… musím říctScille, že se zdržím a tak. Ale pospěšte si, prosím, panClaud Thivendge nebude mluvit do nekonečna, zvlášť ažse úplně setmí.""Už tam volám," řekl Lodge a zavěsil. Položil jsemsluchátko a vyšel na ulici.Cestou jsem uvažoval o tom, kolik asi zbývá času, než seLodge dostane k tomu, aby poslal Brightonskou policii dokanceláří Marconitaxi. Musí tam nejdřív zatelefonovat achvilku potrvá, než celou záležitost vysvětlí. Pak musípolicisté najít ten taxík, poslouchat hlasy z rádia avypracovat těsnopisný záznam, který by pak mohli použítu soudu jako důkaz, že celá organizace stojí mimo zákon.Jakmile tohle provedou, jistě se co nejrychleji poženou docentrály, aby tam překvapili majitele toho šeptavéhohlasu. Když si pospíší, bude to trvat deset minut, nejvýšečtvrt hodiny.Jakmile jsem došel na dohled kancelářím Marconitaxi,držel jsem se těsně u domu, aby na mne nebylo vidět zoken. Ulice byla prázdná a restauraci na protější straněprávě zavírali. Velkými okny jsem viděl, jak baculatáčíšnice unaveně obrací židle na dubové stoly.Kousek přede mnou stál těsně u chodníku malý černývůz. Zběžně jsem si ho prohlédl a pak jsem se náhlezarazil. Ten vůz jsemznal. Úmyslně jsem Lodgeovi zatajil,že vím, komu patří ten šeptavý hlas, i když jsem věděl, žeto není správné. Když jsem viděl vůz zaparkovaný sotvadvacet yardů od budovy Marconitaxi, naskytla se mipříležitost trochu uchlácholit vlastní svědomí. Zdvihl jsemkapotu, odklopil víko rozdělovače, vyndal palec a strčil hodo kapsy. Ať se stane co se stane, pan Thivendge jen taksnadno neodjede.V budově nesvítila žádná světla, do tmy blikal jenomneónový nápis L. C. Perth. Po několika vteřinách se vždyrozsvítil a zhasl. Zářil marně do prázdné ulice. Jedinýhazardní hráč v dohledu jsem byl já sám.Když jsem došel k oknům taxislužby, sehnul jsem se ašel jsem těsně u zdi. Dveře do ulice byly zavřené, alenebyly zamčené. Tiše jsem vstoupil do haly a dveře jsem123

I stepped very quietly into the hall, leaving the door openbehind me. The silence in the house was tensely oppressive,and for a cowardly instant I was tempted to go outinto the street again and wait like a sensible citizen for thepolice.Stepping cautiously I went down the hall and pressed myear to the door of Fielder's room. I could hear nothing. Iopened the door gently and looked in. The room was tidyand empty. Next I tried the door on my left, which led intothe back office where Marigold by day presided over herradio switchboard.Through the thick door I could hear nothing, but when Iopened it an inch a faint hum reached my ears. There wasno one in the office. I went quietly in.The hum was coming from the radio equipment. A smallred brightly glowing circle in the control panel indicatedthat it was switched on, and through a crack in the casingthe tiny light of a valve shone blue-white. The microphonelay casually on its side on its ledge.For a sickening moment I thought that my bird had flownduring the time it had taken me to ring Lodge and travelthe half mile from the taxi, then I remembered the caroutside, and at the same time, looking for wires leadingout of the radio, saw a narrow plastic-covered cable runningup the far wall and into the ceiling.Praying that the stairs in the old house would not creak, Iwent up them lightly and quickly, and pressed my ear tothe panels of the door of the main office of L. C. Perth.There were some large painted capital letters beside mynose. I squinted across at them while I listened. They saidPLEASE ENTER.Owing to the solidity of the Regency door I could hearonly a fierce hissing sound, but by this time the whisperwas so familiar to me that an inch of mahogany could notdisguise it.He was there.The hair on the back of my neck began to itch.I judged it must have been seven or eight minutes sinceI spoke to Lodge. As I had to give the Brighton police timeto find the taxi and record something of what they wouldhear on its radio, I could not risk interrupting the huskyvoice too soon. But neither did I intend to hover where Iwas until the police arrived. I made myself count onehundred slowly, and it seemed the longest three minutesof my life. Then I rubbed the palm of my hand on mytrousers, and gingerly took hold of the ornate glass doorknob.It turned silently and I eased the door open a few inches.It made no noise at all. I could see straight into that unlitroom.He was sitting at a desk with his back turned squarelytowards me, and he seemed to be looking out into thestreet. The neon sign flashed off and on outside the window,illuminating the whole of the room and lighting uphis dusky outline with a red glow. Red reflections winkedon chromium ashtrays and slid along the metal edges offiling cabinets. A row of black telephones, ranked like anarmy on a long desk, threw curious angular shadows onthe wall.At close quarters the husky whisper lost some of its disembodiedmenace, even though what it was saying wasnow almost hysterically violent.The open door can have stirred no current of air, for theman at the desk went on talking into his microphone,completely unaware that I was standing behind him."Kill him," he said. "Kill him. He's in that wood somewhere.He's an animal. Hunt him. Turn your cars towardsthe wood and put the headlights on. You'd better startbeating through the trees. Fletcher, organize it. I wantYork dead, and quickly. Shoot him down. Smash him."The man paused and drew in so sharp a breath that itgagged in his throat. His hand stretched out for a glass ofnechal otevřené. V budově bylo nepříjemné, deprimujícíticho a já byl na krátký okamžik v pokušení vyjít zbaběleven na osvětlenou ulici a čekat na příjezd policie, jak byse na rozumného občana slušelo.Opatrně jsem došel na konec chodby a přitiskl ucho nadveře Fielderovy kanceláře. Neslyšel jsem nic. Tiše jsemotevřel a nahlédl dovnitř. Ve vzorně uklizené místnostinikdo nebyl. Pak jsem šel ke dveřím vlevo, které vedly dozadní kanceláře, kde ve dne Marigold obsluhovalacentrálu.Silnými dveřmi nebylo nic slyšet, ale když jsem jepootevřel, zaslechl jsem tichý šum. V kanceláři nikdonebyl a já jsem vešel dovnitř.Šum vycházel z rozhlasové aparatury. Na kontrolnímpanelu svítilo jasně červené světlo a malou prasklinou varmatuře prosvítalo modrobílé světlo elektronky.Aparatura byla v chodu, ale mikrofon ležel nečinně nastole.Vyděsil jsem se, že ptáček uletěl, zatímco jsemtelefonoval Lodgeovi a spěchal od taxíku. Pak jsem sivzpomněl na vůz zaparkovaný kousek od budovy arozhlédl jsem se, jestli neuvidím nějaké dráty, které byvedly od aparatury. Našel jsem kabel, který stoupal po zdia mizel ve stropě.Modlil jsem se, aby schody příliš nevrzaly a vyběhl jsemdo vyššího patra. Přitiskl jsem ucho na táflované dveřekanceláře vedoucího firmy L. C. Perth. Zahlédl jsem, žetěsně vedle mého obličeje je velkými písmeny napsáno"PROSÍM VSTUPTE.Dveře byly masivní a pronikaly jimi jenom nezřetelné,vzteklé, syčivé zvuky. Hlas jsem poznával. Znal jsem jejpříliš dobře.Byl tam.Naskočila mi husí kůže.Odhadl jsem, že od telefonického hovoru s Lodgemmohlo uplynout asi sedm nebo osm minut. Musel jsemdopřát Brightonské policii dost času na to, aby stačila najíttaxík a opatřit si záznam toho, co uslyší z vysílačky.Nemohl jsem si dovolit přerušit ten šeptavý hlaspředčasně, ale také jsem netoužil po tam se tam zdržet aždo příchodu policie. Donutil jsem se pomalu počítat do sta.Byly to nejdelší tři minuty v mém životě. Pak jsem si otřelzvlhlé dlaně o kalhoty a opatrně vzal za kliku.Klika se neslyšně pohnula a dveře se tiše pootevřely.Nahlédl jsem do neosvětlené místnosti.Seděl u psacího stolu zády ke mně a díval se do ulice.Světlo neónové reklamy blikavě osvětlovalo celoumístnost a rudě lemovalo jeho tmavou siluetu. Rudésvětlo se zrcadlilo na chromovaných popelníčcích a nakovových hranách registratur. Řada černých telefonů,seřazených na psacím stole jako vojsko, vrhala na stěnymístnosti bizarní stíny.Zblízka ten hlas nezněl tak neskutečně, nenahánělstrach, přestože do něho začínala pronikat hysterie.Dveře se otevřely zcela neslyšně a muž u psacího stoluhovořil do mikrofonu dál, netušil, že stojím za ním."Zabte ho!" sípěl. "Zabte ho! Musí někde v tom lese být.Je to netvor. Chyťte ho! Otočte vozy směrem k lesu azapněte dálková světla. Rozestupte se mezi stromy!Fletchere, vy to zorganizujte! Chci, aby bylo po něm, a torychle. Zastřelte ho. Zničte ho!"Muž se odmlčel a nadechl se sevřeným hrdlem. Natáhlruku po sklenici vody a napil se.124

water, and he drank.Fletcher's voice came tinnily into the room through anextension loud-speaker on the desk."We haven't seen a sign of him since he went into thewood. I think he might have got past us."The man at the desk shook with fury. He began to whisperagain with a rough burring rasp."If he escapes, you'll pay for it. You'll pay, I tell you. Iwant him dead. I want him smashed. You can do whatyou like with him. Use those chains to good purpose, andthe spiked knuckles. Tear him to pieces. If he lives it willbe the end for all of us, remember that." The whisper rosein tone to a thin sound like a strangled shriek. "Rip hisguts out… smash… destroy…"He went on for some time elaborating on the way Ishould be killed, until it was clear that his mind was verynearly unhinged.Abruptly I had heard enough. I opened the door wide,and put my hand on the light switch, and pressed it down.The room was suddenly brilliantly flooded with light.The man at the desk whirled round and gaped at me."Good evening, Uncle George," I said softly.Z ampliónu na psacím stole se kovově ozval Fletcherůvhlas."Od chvíle, kdy vešel do lesa, jsme ho nezahlédli. Možná,že se mu přece jen podařilo proklouznout."Muž u psacího stolu se třásl vzteky. Zběsile chraptěl domikrofonu."Jestli uteče, tak vás to přijde draho, to si pamatujte. Toby vás přišlo draho! Chci, aby bylo po něm. Rozdrťte ho!Naložte s ním, jak chcete. Použijte ty vaše řetězy aboxery. Roztrhejte ho na kusy. Jestli zůstane naživu, je tonáš konec, pamatujte si to!" Chraptivý šepot přešel vezběsilý skřek: "Rozdrťte ho… zničte ho!"Sípěl dál a chrlil ze sebe další krutosti, začínalo být jasné,že už není příčetný.Náhle jsem toho měl dost. Rozrazil jsem dveře dokořán arozsvítil. Místnost zaplavilo pronikavé světlo.Muž u psacího stolu se otočil a vytřeštěně na mne hleděl."Dobrý večer, strýčku," řekl jsem tiše.CHAPTER SEVENTEEN 17His eyes scorched with hate. The vacuous expression wastorn away, the hidden personality now out in the open andas mean and savage as any crocodile. He was still Kate'samusing Uncle George in corpulent outline and countrygentlemantweeds, the Uncle George who had written forboys' magazines and taken his wife to matinees, but theface was the one which had had a knife stuck into JoeNantwich and had urged a bloodthirsty mob to tear me tobits.His hand snaked out across the desk and came up with agun. It was a heavy, old-fashioned pistol, cumbersome,but deadly enough, and it was pointing straight at mychest. I resolutely looked at Uncle George's eyes, and notat the black hole in the barrel. I took a step towards him.Then it came, the instant on which I had gambled mysafety.Uncle George hesitated.I saw the flicker, the drawing back. For all his sin, for allthe horror he had spread into the lives of others, he hadnever himself committed an act of violence. When he haddelivered his threatening warning to me on the telephoneon the very morning that I went to stay in his house, hehad told me that he hated even to watch violence, and inspite of, or perhaps because of, his vicarious pleasure inthe brutalities of primitive nations, I believed him. He wasthe sort of man, I thought, who liked to contemplateatrocities he could never inflict himself. And now, in spiteof the fury he felt against me, he couldn't immediately,face to face, shoot me down.I gave him no time to screw himself up. One fast strideand I had my hand on his wrist. He was trying to standup. Too late he found the power to kill and squeezed thetrigger, but the bullet smashed harmlessly into the wall. Ibent his arm outwards with force, and twisted the gun outof his grasp. His muscles were soft and without strength,and he didn't know how to fight.I flung him back hard into his chair, knocking the windout of him, and then I reached over and switched off hismicrophone. I wasn't anxious that either the police or thetaxi-drivers should overhear what I was going to say.There was a crackle as I brushed against his coat. Ipulled it open. A folded piece of brown paper protrudedfrom an inner pocket, and I tugged it out and spread itopen on the desk. He was gasping for breath and didn'ttry to stop me. I read what was on it.Z jeho očí zmizel prázdný výraz a vystřídala ho žhavá,sálající nenávist. Jeho pravé já vyvřelo na povrch, kruté anelítostné jako šelma. Postavou a oblečením to byl stáleobtloustlý, veselý strýček George, který psal články dochlapeckých časopisů a chodil s manželkou na odpoledníkoncerty, ale měl obličej člověka, který neváhal dát pokynk tomu, aby vrazili nůž do zad Joeovi Nantwichovi, a kterýpodněcoval rozvášněnou smečku k tomu, aby měroztrhala na kusy.Jeho ruka se náhle pohnula a objevila se v ní pistole. Bylato těžká, starodávná, neohrabaná zbraň, ale zabít by jistědokázala. Zamířil na mne. Přinutil jsem se odpoutatpohled od černého ústí hlavně a díval jsem se strýci přímodo očí.Pak přišel okamžik, na kterém závisel můj život.Strýc George zaváhal.Viděl jsem, jak zatěkal očima, jak couvl. Byl sice ničemaa vnášel hrůzu do životů jiných, ale sám se nikdy násilínedopustil. Když mi tehdy ráno telefonoval a snažil se mězastrašit (bylo to v den, kdy jsem byl pozván do jehodomova), řekl mi, že se na násilí nerad dívá. Věřil jsemtomu, přestože jsem věděl, že si libuje ve čtení a úvahácho brutalitě primitivních národů. Byl to asi druh člověka,který si rád představoval ukrutnosti, kterých by se sámneuměl dopustit. Když jsme teď stáli proti sobě, muž protimuži, nedokázal mě zastřelit, i když mě nenáviděl.Neměl čas se vzpamatovat. Skočil jsem k němu a chytilho za zápěstí. Snažil se vstát. Teď konečně našel dost síly,aby stiskl spoušť, ale kulka neškodně narazila do zdi.Zkroutil jsem mu ruku a vytrhl zbraň. Měl měkké, chabésvaly a neuměl se rvát.Mrštil jsem jím do židle, až jsem mu vyrazil dech. Pakjsem se natáhl přes stůl a vypnul mikrofon. Nestál jsem oto, aby nás policie nebo ti taxíkáři slyšeli hovořit.Jak jsem mu zavadil o sako, slyšel jsem zašustit nějakýpapír. Podíval jsem se mu do vnitřní náprsní kapsy, zekteré vykukoval kus složeného hnědého balicího papíru.Papír jsem rozložil a uhladil na desce psacího stolu. StrýcGeorge lapal po dechu a nebránil se.Joe's address.Na jedné straně papíru byla adresa Joea Nantwiche.I turned it over. In one corner on the other side, scrib- Na druhé straně bylo v rohu nedbalým písmem napsáno125

led carelessly as if someone were not sure of the spellingand had used the nearest piece of paper to try them outon, were the words:Chichen Itza, Chitchen Itsa ChitsenNot chickens, not Chichester. Chichen Itza.I had the vaguest memory of having heard it before. Itwas the name of an emperor I thought, and it meantnothing to me, nothing. Yet Joe had died for it.I left the paper on the desk, and hoped that the policewould find it useful.The hysteria had drained out of Uncle George. He lookedsuddenly ill and old, now that his day was done. I couldsummon no compassion for him, all the same: but then itwas not regard for Kate's uncle that had brought me intothe Marconicar office, but love for Kate herself."The police will be here in less than a minute," I said,speaking slowly and distinctly.He shifted in his seat and made a sharp helpless gesturewith his pudgy hands.I went on, "They have been listening in to what you havebeen saying on the radio."Uncle George's eyes widened."Twenty-three," he said, with a remnant of anger."Twenty-three hasn't answered my last few calls."I nodded.I said, "You will be charged with incitement to murder.Gaol for life, at least." I paused. "Think," I said with emphasis."Think of your wife. You did it all for her, didn'tyou, so that she could go on living in the luxury she wasused to?" I was guessing, but I felt sure it was true, andhe didn't deny it."You have shielded her from reality too long," I said."What will it do to her, if you are arrested and tried, andmaybe hanged?"Or to Kate either, I added hopelessly to myself.Uncle George listened and stared at me, and slowly hisgaze fell to the pistol I still held in my hand."It's quicker," I said.There was a short silence.Very faintly in the distance I heard an alarm bell. UncleGeorge heard it too. He looked up. He hated me still, buthe had come to the end of the line, and he knew it."The police," I said. The bell grew perceptibly louder.I took the three steps across to the door, turned, andtossed the gun back into Uncle George's lap. As his stubbyfingers fumbled and clutched it I went through the door,closed it, and ran down the stairs. The front door was stillopen. I hurried through that and pulled it shut behind me.The police alarm bells were no longer ringing.In the shadow of the building I slipped along into thedark porch of the next-door house, and I was only just intime. Two police cars slowed, crawled, and halted in frontof the Marconicar building.Over in the Olde Oake caf‚ the lights were out. The plumpwaitress had gone home.There had been no sound from upstairs. I shivered,struck by the horrifying thought that Uncle George, havingalready screwed himself once to pull the trigger, mightjust possibly shoot a policeman instead of himself. Withthe gun I had so thoughtfully given back to him.As the doors of the police cars slammed open and theblack figures poured out I took the first step towards themto warn them that their quarry was armed. But UncleGeorge's devotion to Aunt Deb's interests remained steadfastafter all. I thought that the single crashing shot in theroom behind the neon sign was the best thing he had everdone for her sake.I waited for a few minutes in my dark doorway, and whileI stood there a small crowd began to collect on the pavement,drawn by the noise of the shots and the presence ofthe police cars. I slipped unhurriedly among them, andněkolik slov, jako by někdo zkoušel, jak se správně píší:Chichen Itza, Chitchen Itsa ChitsenTak tedy ani "chycen" ani "Chichester". Chichen Itza.Měl jsem nejasný pocit, že jsem ta slova už někde slyšel,bylo to nejspíš jméno nějakého vládce, ale teď mi to nicneříkalo. Joe však musel kvůli těm několika slovůmzemřít.Nechal jsem papír ležet na psacím stole a doufal jsem, žesi s tím policie poradí.Ze strýce George jako by najednou vyprchala nedávnáhysterie. Vypadal staře a nemocně, jeho hra skončila.Vůbec jsem ho nelitoval, do kanceláří Marconitaxi měnepřivedla úcta ke strýci Georgeovi, ale láska ke Kate."Policie tu bude každou chvíli," řekl jsem pomalu azřetelně.Bezradně rozhodil rukama."Poslechli si, co jste říkal do vaší vysílačky," dodal jsem.Oči se mu rozšířily."Třiadvacítka," řekl trpce. "Třiadvacítka se už dlouhoneozývala."Přikývl jsem."Budete obžalován z podněcování k vraždě, za to jenejmíň doživotí. Uvažujte," řekl jsem důrazně. "Myslete nasvou ženu, stejně jste to všechno dělal pro ni. Chtěl jste,aby měla přepych a pohodlí, všechno, na co byla zvyklá,viďte?" Střílel jsem naslepo, ale byl jsem si jist, že hádámsprávně. Neodporoval."Chránil jste ji před skutečností příliš dlouho," řekl jsem."Představte si, co pro ni bude znamenat, když vászatknou, když vás budou soudit, když vás třeba pověsí."A co to bude znamenat pro Kate, říkal jsem si zoufale.Strýc George nehnutě poslouchal. Pak se jeho zrak svezlna pistoli, kterou jsem držel v ruce."Je to rychlejší," řekl jsem.Chvíli bylo ticho.Pak se v dálce ozval zvuk sirény. Strýc George vzhlédl.Stále mě ještě nenáviděl, ale tohle byl jeho konec a on tověděl."To je policie," řekl jsem. Kvílení sirény se přiblížilo.Došel jsem ke dveřím, otočil se a hodil strýci Georgeovipistoli do klína. Jakmile jeho prsty sevřely zbraň, vyšeljsem z místnosti, zavřel dveře a seběhl dolů. Dveře doulice byly dosud otevřené. Vyklouzl jsem ven a zavřel zasebou. Siréna zmlkla.Ve stínu budovy jsem proklouzl k vedlejšímu domu aschoval se na tmavé verandě u vchodu. Byl nejvyšší čas.Dva policejní vozy právě zastavovaly před budovouMarconitaxi.Světla v restauraci na protější straně ulice už nesvítila.Baculatá číšnice odešla domů.Z vedlejší budovy se nic neozývalo a mně náhle naskočilahusí kůže. Dostal jsem strach. Když už jednou dostalodvahu zmáčknout spoušť, stiskne ji i podruhé, ale cokdyž použije pistoli napřed proti policii. Pistoli, kteroujsem mu ohleduplně vrátil!Dvířka policejních vozů se otevřela a vyrojily se z nichtmavé postavy. Chtěl jsem je jít varovat, že je ozbrojený,když se konečně z nitra budovy ozval výstřel. StrýcGeorge velmi miloval tetu Deboru a toto byl nejstatečnějšíčin, jaký jí kdy položil k nohám.Chvíli jsem ještě čekal ve svém temném úkrytu. Vněkolika minutách se však na chodníku seběhl hloučeklidí, které přilákal výstřel a policejní sirény. Vmísil jsem setedy mezi zvědavce a po chvíli se vytratil.126

after a little while walked quietly away.Round two or three turnings I found a telephone box andstepped inside, feeling in my pocket for coins. The calls toLodge had taken all my small change, and for a moment Ilooked blankly at the threepenny piece and two halfpennieswhich were all I could dredge from my trouserpocket. Then I remembered my cosh. I untied the sock,tipped some of the pennies out on to my hand, pushedfour of them into the slot, and asked the operator forPete's number.He answered at the second ring.He said, "Thank God you've rung. Where the hell haveyou been?""Touring Sussex.""And where's Admiral?""Well… I left him tied to a tree somewhere in the heathland,"I said.Pete began to splutter, but I interrupted him."Can you send the horse-box to collect him? Get thedriver to come down to Brighton and pick me up on thesea-front, near the main pier. And Pete… have you got adecent map of Sussex?""A map? Are you mad? Don't you know where you lefthim? Have you really just tied the best hunter…"chaser inthe country to a tree and forgotten where?" He soundedexasperated.""I'll find him easily if you send a map. Don't be too long,will you? I'll tell you all about it later. It's a bit complicated."I put down the receiver, and after some thought, rang upThe Blue Duck. Ex-Regimental Sergeant-Major Thomkinsanswered the phone himself.Když jsem přešel asi tři bloky, vyhledal jsem telefonníbudku a sáhl do kapsy pro drobné. Našel jsem ale jenpůlpenny a tři pence, které mi nebyly nic platné, ostatnídrobné jsem zřejmě utratil, když jsem volal inspektorovi.Naštěstí jsem si vzpomněl na svůj "pendrek". Rozvázaljsem ponožku, vysypal mince na dlaň, čtyři jsem rychlevhodil do aparátu a požádal slečnu v centrále, aby měspojila s číslem Petea Gregoryho.Po chvíli zvedl telefon."To je dost, že voláš," řekl. "Kde jsi, prosím tě, byl?""Cestoval jsem po Sussexu.""A kde máš Admirála?""Já… totiž, nechal jsem ho někde přivázaného u stromu vlese," řekl jsem.Pete se začal rozčilovat, ale já ho přerušil."Prosím tě, mohl bys pro něj poslat box? Řekni řidiči, aťsjede do Brightonu, počkám na nábřeží u hlavního mola. APete, prosím tě, nemáš podrobnou mapu Sussexu?""Cože? Mapu? Zbláznil ses? Ty doopravdy nevíš, kdes honechal? Chceš říct, že jsi přivázal nejlepšího koně, kterej vAnglii běhá, někde ke stromu, a že nevíš kde?" Zuřil."Jen se neboj, já ho najdu, jenom mi, prosím tě, pošli tumapu. A pospěš si. Já ti to potom všechno vysvětlím. Je totrochu komplikované."Položil jsem sluchátko, chvíli uvažoval a pak jsem vytočilčíslo Modré kachny. Ozval se poddůstojník ve výslužbě,hostinský Tomkins."The enemy is routed, Sergeant-Major," I said. "The Marconicarsare out of business.""Nepřítel je poražen," hlásil jsem. "Taxíky dojezdily.""A lot of people will be thankful to hear it," said the "Z toho bude mít mnoho slušných lidí velkou radost," řeklstrong deep voice, with a good deal of warmth.procítěně.I went on, "However, the mopping up operations are still "Nicméně ještě probíhají pročišťovací akce. Neměl bystein progress. Would you be interested in taking charge of a náhodou chuť ujmout se jednoho válečného zajatce aprisoner and delivering him to the police?"doručit ho policii?""I would indeed," he said. "To bych tedy měl," řekl."Meet me down at the main pier, then, at the double, and "Tak za mnou přijeďte k hlavnímu molu, ale pospěšte si."I'll gen you up.""I'm on my way," said the sergeant-major."Už letím."He joined me by the sea wall soon after I got there myself.It was quite dark by then, and the lights along the a světla na promenádě jen matně osvětlovala temnýPřispěchal na nábřeží po mně. Mezitím se úplně setmělofront barely lit the ghostly grey lines of the breaking příboj. Za malou chvilku přijel dopravní box, Pete sedělwaves.vedle řidiče a mával na mne.We had not long to wait for the horse-box, and when itcame, Pete himself poked his big bald head out of thepassenger seat and called to me. He, I and the sergeantmajorgot into the back and sat on a couple of strawbales, and as we swayed to the movement of the box onits way west I told them all that had happened since theday Bill died at Maidenhead. All, that is, up to my lastconversation with Lodge. Of my visit to the Marconicaroffice and the true identity of Claud Thiveridge, I saidnothing. I didn't know how English law viewed the crimeof inciting to suicide, and for various reasons had decidedto tell no one about it.Parts of the story Pete already knew, and part Thomkinsknew, but I had to go over the whole thing for them bothto get it clear from first to last.The horse-box driver had been given my note of the allimportantsignpost, and by comparing it with the mapPete had brought, he drove us back to it in remarkablyshort time.Both Admiral and Corny Blake were still attached to theirvarious trees, and we led one and frog-marched the otherinto the horse-box. Admiral was overjoyed to see us, butBlake's emotions seemed slightly mixed, especially whenhe recognized Thomkins. It appeared that it was Blakewho had bashed the sergeant-major on the head with oneSedl jsem si s Petem a Tomkinsem vzadu do vozu naotep slámy. Po cestě to s námi házelo ze strany na stranua já svým společníkům vyprávěl všechno, co se sběhlo odBillovy smrti v Maidenheadu. Tedy, vyprávěl jsem jimvšechno až ke svému poslednímu hovoru s inspektoremLodgem. O své návštěvě v kanceláři Marconitaxi a o tom,kdo je Claud Thivendge, jsem se nezmínil. Nevěděl jsem,jak anglické právo hledí na trestný čin nabádání ksebevraždě, ale usoudil jsem, že bude moudřejší, když tonikomu neřeknu.Pete část celé histone znal a Tomkins také, musel jsemto ale vyprávět celé, aby oba všechno pochopili.Řidiči dopravního boxu jsem dal veledůležitý lísteček, nakterý jsem opsal z rozcestníku jména měst a vzdálenosti.Srovnal si ty údaje s podrobnou mapou, kterou přineslPete, a za malou chvíli nás dovezl na místo.Admirál i Cony Blake byli stále přivázaní u svých stromů.Odvedli jsme je oba do boxu. Admirál měl ohromnouradost, že nás vidí, ale Blake se moc neradoval, zvlášťkdyž viděl Tomkinse. Ukázalo se, že to byl Blake, kterýhostinského omráčil jeho vlastní lahví.127

of his own bottles.With a grin I fished Blake's brass knuckleduster out of mypocket and handed it to Thomkins. "The prisoner's armoury,"I said.Thomkms tossed the wicked-looking weapon in his handand tried it on for size, and Blake gave one agonized lookat it and rolled off his bale of straw in a dead faint."We had better go round by West Sussex racecourse, ifyou don't mind," I said. "My car is still in the car parkthere, I hope."It was there, all alone in the big field, the rising moonglinting on its low dark shape. I stepped down into theroad, shook hands with Thomkins and Pete, wished themluck, and watched the red tail-lights of the horse box untilthey disappeared into the darkness.Then I went over and started my car, turned my backfirmly on what was doubtless my duty… the answering ofinterminable questions in Brighton police station… andwith a purring roar set off for the Cotswolds.Driven by an irresistible curiosity, I made a detour alongthe coast to Portsmouth, taking a chance that the publiclibrary would still be open there, and it was. In the referencedepartment I hefted out a volume of an encyclopediaand looked up Chichen Itza. The first spelling on the paperwas the right one.Chichen Itza, I found, was not an emperor, it was a capitalcity. It was the ancient Yucatan capital of the Mayas,an Indian nation who had flourished in Central Americafifteen hundred years ago.I stared at the page until the words faded into a blur.What happened next was partly, I supposed, delayed reactionfrom the abysmal fear I felt when I looked into thebarrel of Uncle George's gun, and partly it was hunger anda wave of deathly tiredness, and the sudden letting up ofthe stresses of the past weeks. My hands, my whole body,began to shake. I braced my foot against the leg of thetable I was sitting at and gripped the big book hard tostop it. It went on for minutes, until I could have criedwith weakness, but gradually the spasm lessened, and thetension went out of my muscles, and I was just plain cold.Chichen Itza. I stood up stiffly and closed the book andput it back on the shelf, and went soberly out to the car. Ihad set a better trap than I knew, pretending to be on thepoint of understanding what Joe might have said beforehe died.I remembered clearly the study lined with glass cases. Icould see the heavy carved oak desk, the folders devotedto Indian tribes, and the one separate folder clearlymarked 'Mayas'. Uncle George had told me too muchabout the Mayas: and he'd known that Chichen Itza wouldlead me conclusively to him.S úsměvem jsem vytáhl z kapsy Blakeův boxer a podalho Tomkinsovi. "Tohle jsem odebral zajatci," řekl jsem.Tomkins si chvíli s tím zlověstným kusem železapohazoval a potom si zkusil, jak mu padne. Blake hozděšeně pozoroval, pak obrátil oči v sloup a svalil se nazem. Omdlel."Byl bych rád, kdybychom to mohli vzít přes západníSussex, kolem závodiště, jestli vám to nevadí," řekl jsem."Mám tam zaparkovaný vůz, aspoň doufám."Byl tam. Stál osamělý na velikém parkovišti a leskl se vesvětle vycházejícího měsíce. Vystoupil jsem, rozloučil se sTomkinsem a Petem, popřál jim štěstí a díval se za nimi,dokud koncová světla boxu nezmizela ve tmě.Pak jsem šel k vozu, nastartoval a vyrazil směrem keCotswoldským horám, přestože jsem věděl, že bychsprávně měl odjet do Brightonu odpovídat na nekonečnéotázky tamější policie.Cestou mě přepadla hrozná zvědavost a já odbočil podélpobřeží na Portsmouth v naději, že tam bude ještěotevřena městská knihovna. Měl jsem štěstí, ještěnezavřeli. Vyhledal jsem příslušný díl naučného slovníku analistoval Chichen Itza. První verze byla správná.Zjistil jsem, že Chichen Itza nebyl vládce, ale že to bylohlavní město Mayů, Indiánů, kteří žili v Yucatanu veStřední Amence před patnácti sty léty.Díval jsem se upřeně na otevřenou stránku, až mijednotlivá slova začala splývat.To, co se stalo potom, způsobila asi reakce poprodělaném strachu, po strachu, který mě zaplavil, kdyžjsem se díval do ústí pistole, zčásti to také bylo tím, žejsem měl hlad a byl jsem smrtelně unavený a že náhleskončilo nervové vypětí, které již trvalo celé týdny. Začaljsem se neovladatelně třást. Třásly se mi ruce a celé tělo.Zapřel jsem se nohama o trnož stolu a v rukou jsem tiskltěžkou knihu. Trvalo to několik minut a já jsem se málemrozplakal slabostí a vyčerpáním. Pak třasavka pomaluustala a já se uklidnil. Byla mi jen hrozná zima.Chichen Itza. Celý ztuhlý jsem vstal, zavřel knihu, vrátil jina příslušnou polici a vyšel jsem k vozu. Ukázalo se, žejsem nastražil ještě účinnější past, než jsem myslel, kdyžjsem všude vykládal, že Joe před smrtí promluvil.Před očima se mi vybavila pracovna se skleněnýmivitrínami, těžký, vyřezávaný dubový psací stůl a folianty spísemnostmi o různých indiánských kmenech. Zřetelnějsem si vzpomínal na desky, na kterých bylo napsánoMayové. Strýc George mi toho o kmeni Mayů vyprávělpříliš mnoho, musel vědět, že by mě slova Chichen Itzapřivedla na správnou stopu.CHAPTER EIGHTEEN 18What I had not managed to do for Kate by loving her, I Tím, že jsem rozbořil Katin domov, se mi podařilo docílithad done by tearing her world apart.toho, čeho jsem neuměl docílit láskou.She stood in front of me, rigidly controlling herself, with Stála vzpřímeně přede mnou, snažila se ovládat, ale va look of such acrid unrelenting hatred that I tasted my očích jí plála taková nenávist, až mi běžel mráz po zádech.misery literally as a bitterness in the mouth. The banked Z žáru, který jsem v ní tušil, konečně vyšlehly plameny.fires were burning fiercely at last. There was a new depth Náhle z ní byla dospělá, zralá žena. A byla svůdnější nežand maturity in her face, as if in two weeks she had becomewholly a woman. It made her more desirable thandřív.ever.The inquest and inquiry into the life and death of GeorgePenn had been adjourned twice, and had just ended, andpolice, witnesses, and Kate and I were standing in the hallof the Brighton court buildings, preparing to leave.The verdict of temporary insanity was merciful, but therehad been no hiding from news-scenting journalists theSoudní šetření o činnosti a způsobu smrti George Pennabylo dvakrát odloženo. Teď konečně skončilo závěrečnéjednání a policisté, svědci, Kate a já jsme stáli ve vstupníhale Brightonské policejní budovy a chystali se k odchodu.Soudce došel k milosrdnému závěru, že šlo o přechodnězmenšenou příčetnost, nicméně zprávy o rozsahu Pennovy128

extent of Uncle George's criminal activities, and L. C.Perth and Marconicars had been front page news, on andoff, for a fortnight.My getting Uncle George to kill himself had been no helpafter all to Aunt Deb. It had been impossible to keep thetruth from her, and shock and distress had brought on aseries of heart attacks, of which the fourth was fatal. Butfor Kate, though she knew nothing about it, it was still thebest thing. She had had to face the knowledge of his guilt,but not his trial and punishment.But my letters of condolence had been unanswered. Mytelephone calls had regularly found her 'out'. And now Isaw why. She blamed me alone for the sorrows which hadcome to her."I loathe you," she said implacably. "You nauseate me.You wormed your way into our house and accepted everythingwe gave you…"I thought of those gentle kisses, and so, from the extraflash in her eyes, did Kate…"and all you have done in return is to hound a poor oldman to his death, and kill a defenceless old woman as aresult. I have no uncle and no aunt. I have no one anywhereat all. I have no one." She spoke in anguish. "Whydid you do it? Why couldn't you leave them alone? Whydid you have to destroy my home? You knew how much Iloved them. I can't bear to look at you, I loathe you somuch…"I swallowed, and tried to work some saliva into my drymouth. I said, "Do you remember the children who had tobe driven to school by a judo expert to keep them safe?"But Kate stared blackly back as if she hadn't heard."You are the most beastly person I have ever known, andalthough you have made it impossible for me to forgetyou, I shall never think of you without… without…"Her throat moved convulsively as if she were going to besick. She turned away abruptly and walked unsteadily outthrough the big main door into the street.The flash of camera bulbs met her and caught her unawares,and I saw her throw up her arm in a forlorn attemptto hide her face. The vulnerability and the lonelinessin the droop of her shoulders cried out for comfort,and I, who most wanted to give it, was the only personshe wouldn't accept it from. I watched her walk quicklythrough the questioning newspapermen and get into thehired car which was waiting for her.It drove off. I stared after it, numbly.Presently I became aware that Lodge was standing at myelbow and had been talking for some seconds. I hadn'theard a word he said, and he appeared to be waiting for areply.zločinné činnosti přece jen pronikly do tisku a již čtrnáctdní se jeho jméno, jméno L. C. Perth a Marconitaxiobjevovalo v palcových titulcích ve všech denních listech.To, že jsem strýce George donutil k sebevraždě, tetuDeboru nezachránilo. Nebylo možné před ní utajit pravdu.Hrůza a zármutek jí přivodily těžké srdeční záchvaty,kterým nakonec podlehla. Pro Kate byla strýcova smrtmilosrdenstvím, musela se smířit s jeho vinou, alenemusela být svědkem jeho soudu a potrestání.Na můj písemný projev soustrasti neodpověděla. Kdyžjsem k ní telefonoval, bylo mi vždy řečeno, že je "mimodům". Teď jsem pochopil. Všechnu vinu za neštěstí, kteréji potkalo, svalovala na mne."Nenávidím tě," řekla nesmiřitelně. "Dělá se mi z tebenanic! Vloudil ses do našeho domu, přijímal našepohostinství, naše přátelství, naše…"Vzpomněl jsem si na její nevinné polibky a viděl jsem, žei Kate si vzpomněla…"A ty ses nám pěkně odvděčil. Starého člověka jsi uštvalk smrti a zabil jsi bezbrannou starou ženu. Nemám užstrýce ani tetu Deboru. Nemám vůbec nikoho. Nikoho."Mluvila zoufale. "Proč jsi to udělal? Proč jsi je nenechal napokoji? Proč jsi mě připravil o domov? Věděl jsi, jak jemám ráda. Jdi mi z očí…"Měl jsem sucho v ústech, nemohl jsem ani polknout."Zapomněla jsi na ty děti, které musel vozit do školyprofesionální zápasník, aby jím nikdo neublížil?"Kate se na mne upřeně dívala, ale neposlouchala coříkám."Jsi nejšpatnější člověk, jakého jsem kdy poznala. Docíliljsi toho, že na tebe nikdy nezapomenu, ale kdykoliv si natebe vzpomenu, tak… tak…"Chvěla se rozčilením. Pak se prudce otočila a nejistýmkrokem vyšla z budovy.Na ulici ji uvítaly oslnivé záblesky fotografických aparátu,před kterými si marně zakrývala obličej. Vypadala zoufalea osaměle, potřebovala laskavost a útěchu a já, já jínemohl pomoci. Ode mne by nepřijala nic. Díval jsem se,jak se snaží uniknout smečce zvědavých reportérů a jakodchází k čekajícímu vozu.Odjela.Náhle jsem si uvědomil, že vedle mě stojí Lodge a něcomi povídá. Nevnímal jsem z toho ani slovo."I beg your pardon," I said. "What did you say?" "Promiňte," řekl jsem. "Co jste říkal?"Lodge glanced out through the door where Kate had gone Lodge se zadíval ke dveřím, kterými před chvílí odešlaand sighed.Kate a vzdychl."It wasn't very important… Look, she'll see things more "To nebylo nic důležitého… Poslyšte, ono se jí to časemreasonably in a little while, when she begins to think rozleží, až začne rozumně uvažovat. Zaslechl jsem, costraight again. I heard a good deal of what she said… but říkala… Je jasné, že vy nemůžete za to, že se její strýc dalyou aren't to blame because her uncle took to crime." na cestu zločinu.""If I had known…" I stopped, on the verge of adding thegive-away words 'for sure': "If I had known that GeorgePenn was Claud Thiveridge, I would have done things differently.""Things worked out well for the Penns, I think," saidLodge. "A quick end has its merits."His tone was loaded with meaning, and I knew that hehalf guessed what part I had played in Uncle George'sdeath. He had several times earlier remarked that mydisappearance from Brighton at the moment of successwas out of character, and had shown polite scepticismover my excuse that I was growing anxious about myhorse. He had mentioned pointedly that the Brighton police,listening in the Marconicar taxi to Uncle George's rav-"Kdybych byl věděl…" chtěl jsem říci ,kdybych byl věděl sjistotou‘, ale včas jsem se zarazil. "Kdybych byl věděl, žeClaud Thivendge je George Penn, byl bych to všechnoudělal jinak.""Tenhle konec byl pro Pennovy nejlepší," řekl Lodge."Rychlý konec je milosrdný."Tvářil se významně a já pochopil, že asi tuší, jakou rolijsem sehrál ve smrti strýce George. Několikrát sepodivoval nad tím, že jsem zmizel v okamžiku, kdyBrightonská akce úspěšně vrcholila. Když jsemvysvětloval, že jsem se musel v prvé řadě postarat osvého koně, tvářil se skepticky. Poznamenal významně, žekdyž prý Brightonští policisté poslouchali závěr strýcovazuření v rádiu, zaslechli nějaký nesrozumitelný šepot, pak129

ings, had heard a faint murmur (indistinguishable) in thebackground, a single shot, and nothing more. They hadnot been able to account for this, apart from later findingthe microphone switched off and a bullet in the wall, andhad come to the conclusion that Uncle George had beentesting the old pistol to see if it were in working order.The shot had, however, brought them in haste to the Marconicarbuildings."You may be right," I said non-committally to Lodge. Hiseyelids flickered, and he smiled and changed the subject."The Marconicar drivers come up in court again thisweek. You'll be there to give evidence, I suppose," hesaid."Yes," I agreed, not liking the prospect.All the drivers who had been looking for me had beenalarmed by the shot and the silence on their radios. Somehad begun to drive back to Brighton, some had made forLondon, and one or two had left their taxis and started outon foot. But all had quickly been rounded up, as followingthe rather vague directions I had phoned to Lodge, thepolice had begun making road blocks round them whilethey were still listening to Uncle George.Now the drivers faced charges ranging from intimidationand grievous bodily harm to murder itself.Records discovered in Uncle George's study, inside afolder marked with gory humour 'Notes on Human Sacrifices',made it clear that Joe Nantwich had indeed beenknifed by the man who had been wearing my tie.And Uncle George's motives were now clear too. Keepingup old standards of luxury had been too much for his incomeafter the war, and instead of making Aunt Deb facereality, or facing it himself, he had gradually spent mostof his capital. With almost the last of it he had boughtMarconicars and launched into crime. He had directedeverything through Fielder and had apparently never seenwith his own eyes the brutal results of his orders. Idoubted whether his misdeeds had seemed either more orless real to him than the primitive barbarities he spent histime studying.The police had found neat lists, in flies going back fouryears, of the money he had collected from the little terrorizedbusinesses, and occasionally against the name of acaf‚ or a shop or a pub, Lodge told me, was written thesingle word, "Persuaded'.The racing record was shorter and contained lists of sumsof money which the police did not know the purpose of,but one sheet headed 'Joe Nantwich' was clear enough. Itwas a list of dates and amounts, of which the smallestwas one hundred pounds. And underneath was drawn athick line, with the words: "Account closed' printed in UncleGeorge's neat handwriting.With Kate gone, the press men had drifted away. Theirfun was over."Are you ready to go?" I asked Lodge.I had picked him up in Maidenhead on my way down. Henodded, and we went out to my car.I drive faster when I'm happy. That day I had no troubleat all in keeping within the speed limit through all thetwisty Sussex villages, and Lodge endured my gloomysilence without comment half the way back to Maidenhead.Finally he said, "Miss Ellery-Penn was very useful to heruncle. Everything you did in pursuing him went straightback to him through her. No wonder he was so well informedabout your movements."I had lived with this thought for a long time now, buthearing someone else speak it aloud had a most extraordinaryeffect. A tingle ran up my spine and set my brainsuddenly alive, as if an alarm bell were ringing in my subconscious.We were running through shrub and heathland. I slowed,výstřel a pak ticho. Výstřel si neuměli vysvětlit, teprvekdyž našli vypnutý mikrofon a kulku zarytou ve zdi, došli kzávěru, že strýc George nejspíš zkoušel pistoli. Výstřel jeale pobídl ke spěchu. K budově Marconitaxi dojeli vokamžiku, kdy třeskla druhá, poslední rána."Možná, že máte pravdu," řekl jsem klidně. Inspektor seusmál a změnil předmět hovoru."Přelíčení s taxíkáři bude příští týden. Doufám, že sedostavíte jako svědek," řekl."Ano." Netěšil jsem se na to.Všichni řidiči, kteří mě honili, se tehdy polekali, když vesvých přijímačích uslyšeli výstřel a pak hrobové ticho.Někteří se rozjeli do Brightonu, někteří do Londýna, jiníopustili vozy a dali se na útěk pěšky. Pochytali je všechny,protože zatímco strýc George ještě vysílal, policierozestavila hlídky na všech silnicích a obklíčila celé území.Řidiče čekalo trestní stíhání pro vydírání, těžké ublíženína těle a dokonce i pro vraždu.V pracovně strýce George našla policie desky nadepsanés cynickým humorem "Poznámky k lidským obětem". Zezáznamů vyplynulo, že Joea Nantwiche skutečně zabilchlap, který si vzal mou kravatu.Vyjasnila se také motivace strýcova počínání. Po válcejeho příjmy nestačily na udržování vysoké životní úrovně,na přepychovou domácnost. Místo aby tetě Debořevysvětlil situaci a oba se uskrovnili, rozhodl se, že sáhnena základní kapitál, který postupně utratil. Za poslednípeníze koupil firmu Marconitaxi a vydal se na cestu mimozákon. Všechno řídil prostřednictvím Fieldera a sámskutečně nikdy nespatřil kruté výsledky svých rozkazů.Myslím, že mu vlastní brutalita připadala stejněneskutečná jako brutalita primitivních barbarskýchkmenů, jejichž studiem se zabýval.Policie našla také pečlivě vedené záznamy, ve kterýchbyly zaneseny peněžité částky získané vydíránímdrobných živnostníků. Lodge říkal, že tu a tam bylo uněkterého podniku, kavárny nebo restaurace stručněpřipsáno "přesvědčen".Dokumentace sázkových podvodů byla skromnější,obsahovala jen několik dokladů o finančních výlohách.Seznamy peněžitých částek policii nic neříkaly, jen u jednélistiny byl obsah jednoznačně srozumitelný. Bylanadepsána Joe Nantwich, na ní sloupec dat a peněžitýchčástek, z nichž nejmenší byla sto liber, dole bylanarýsována silná čára a pod ní bylo strýcovým úhlednýmrukopisem připsáno "účet uzavřen".Když Kate odjela, novináři se rozešli. Bylo po divadle."Pojedeme?" zeptal se Lodge.Přijel k soudu se mnou, vyzvedl jsem ho cestou vMaidenheadu. Přikývl jsem a vyšli jsme k vozu.Jezdím rychle, když jsem spokojený. Cestou od soudujsem však bez obtíží ve všech obcích dodržovalpředepsanou rychlost. Byl jsem zamlklý a zasmušilý aLodge mě skoro celou cestu nechal na pokoji.Konečně se ozval: "George Penn svou neteř jak se patřívyužíval. Dozvěděl se od ní všechno, co jste v té věcipodnikal. Musel vědět o každém vašem pohybu."Toho jsem si byl vědom už dávno, když jsem to ale slyšelod inspektora, jako by mnou náhle projel blesk. Přeběhlmi mráz po zádech, kolečka v mozku se mi rychleroztočila, něco v mém podvědomí zvonilo na poplach.Projížděli jsme pustou rovinatou krajinou. Zpomalil jsem,130

swung the car off the road on to the peaty verge, andstopped. Lodge looked at me questioningly."What you said… I want to think," I said.He waited a while in silence, and then said, "What's worryingyou? The case is over. There are no more mysteries."I shook my head."There's someone else," I said."What do you mean?""There's someone else we don't know about. Someone inUncle George's confidence."In spite of everything, I still thought of him as UncleGeorge.Lodge said, "Fielder, the manager, was rounded up. Sowere all the L. C. Perth operators, though they have beenfreed again. Only two of the clerks had any idea of whatwas going on, one who went to the race tracks and one inthe office. They received their instructions through Fielderabout which horses to accept unlimited money on. Thereare no niggers left in the woodpile.""Joe was stopping horses for months before Uncle Georgegave Heavens Above to Kate, and she had never beenracing before that. Someone else who goes racing musthave been working for Uncle George," I said with conviction."Penn would need only the morning paper and a formbook for choosing a horse to stop. He wouldn't need to goto the races himself. He didn't need an accomplice at theraces apart from his bookmaker… Perth. You're imaginingthings.""Uncle George didn't know enough about horses," I said."So he made out," said Lodge sceptically."Kate told me that for as long as she remembers he wasa dead loss on the subject. He started the Marconicar Protectionracket only four years ago, and the racing racketless than a year ago. Before that he had no reason to pretend.Therefore his ignorance of horses was genuine.""I'll give you that," he said, "But I don't see that it provesanything.""He must have had a contact on the racecourse. Howelse did he manage to pick on the one jockey who couldmost easily be corrupted?" I said."Perhaps he tried several, until he found a taker," suggestedLodge."No. Everyone would have talked about it, if he had.""He tried Major Davidson," said Lodge. "That looks like avery bad mistake from your mythical adviser.""Yes," I conceded. I changed to another tack. "Therehave been one or two things which have been relayedrecently to Uncle George which Kate herself didn't know.How do you explain that?""What things?""Joe's bit of brown wrapping paper, for instance. He toldeveryone in the weighing-room at Liverpool about it. Katewasn't at the meeting. But two days later, on UncleGeorge's instructions, Joe was killed and the paper takenaway from him."Lodge pondered."Someone might have rung her up on the Sunday andmentioned it in passing."I thought fleetingly of Dane.I said, "Even then, it was surely not interesting enoughfor her to have told Uncle George.""You never know," he said.I started up and drove on in silence for some miles. I wasloath to produce for his scepticism the most deep-rootedof my reasons for believing an enemy still existed: thenear-certainty that in the concussed gap in my memory Ialready knew who it was.When at last I tentatively told him this, he treated itmore seriously than I expected. And after some minutessjel na kraj silnice a zastavil. Lodge se na mne tázavězadíval. "Teď jste právě říkal… počkejte, musím si torozmyslet," řekl jsem.Chvíli mlčky čekal a pak se ozval:"S čím si děláte starosti? Případ je prakticky uzavřený,všechno je přece jasné."Zavrtěl jsem hlavou."Je v tom ještě někdo," řekl jsem."Jak to myslíte?""Je v tom ještě někdo, o kom nevíme, někdo, kdo muselstrýci Georgeovi donášet."Bylo zvláštní, že jsem o něm ještě stále uvažoval jako ostrýci Georgeovi."Máme Fieldera, zajistili jsme všechny zaměstnance firmyL. C. Perth. Některé jsme ovšem zase pustili," řekl Lodge."Jenom dva zaměstnanci byli do věci zasvěceni, jedenpracoval na závodišti, druhý v kanceláři. Oba dostávali odFieldera pokyny, na které koně mají přijímat neomezenésázky. Nikdo další už v tom nemůže být.""Ale Joe přece tu a tam podržel koně už několik měsícůpředtím, než Kate dostala od strýce Bouřliváka, a onapředtím nikdy na dostizích nebyla. Strýc George musel mítna závodišti nějakého spojence," řekl jsem rozhodně."Prosím vás, když si chtěl Penn vybrat, kterého koněpodržet, stačilo přece, když si přečetl ranní noviny aprohlédl si dostihovou ročenku. Sám na dostihy choditnemusel, potřeboval na závodišti jen jednoho spojence, ato bookmakera, a toho měl. Necháte se unášet fantazií.""Strýc George se v koních vůbec nevyznal," namítl jsem."To mohl předstírat," řekl Lodge skepticky."Kate tvrdí, že se o koně nezajímal nikdy. Sochranářstvím začal před čtyřmi léty a do sázkovýchpodvodů se pustil před rokem. To znamená, že v minulostinemusel předstírat, že ho koně nezajímají. Skutečně honezajímali.""V tom můžete mít pravdu, ale nic to nedokazuje.""Musel mít někoho na závodišti. Jak by jinak zjistil,kterého žokeje nejsnáze podplatí?""Třeba to zkusil víckrát," poznamenal Lodge."To ne, to bych byl o tom určitě něco slyšel.""Zkusil to s majorem Davidsonem," řekl Lodge. "To mutedy ten jeho tajemný rádce moc dobře neporadil.""Máte pravdu." Zkusil jsem to z jiného konce. "V poslednídobě se staly asi dvě věci, o kterých Kate nevěděla, ale kjejímu strýci se přece jenom donesly. Jak to vysvětlíte?""Co máte na mysli?""Kupříkladu ten balicí papír, který měl Joe. V Liverpoolu otom všude vykládal. Kate tam nebyla. Za dva dny zrozkazu strýce George Joea zabili a papír mu vzali."Lodge se zamyslel."Někdo mohl v neděli Kate zavolat a zmínit se o tom meziřečí."Vzpomněl jsem si na Dana."To je možné. Přece se jí to ale nezdálo tak zajímavé,aby to šla rychle povědět strýci.""To nemůžete vědět."Nastartoval jsem vůz a mlčky jsem vyjel. Věřil jsempevně, že se někde ještě někdo skrývá, protože jsem bylpřesvědčený, že jsem před ztrátou paměti už věděl, kdoto je. Tenhle "důkaz" bylo však obtížné vysvětlit.Když jsem se konečně odhodlal, abych se s tíminspektorovi svěřil, vzal to kupodivu vážně. Chvíli mlčky131

of thought he pierced and appalled me by saying, "Perhapsyour subconscious won't let you remember who thisenemy of yours is because you like him."I dropped Lodge at Maidenhead and went on to theCotswolds.Entering the old stone house with the children noisilytumbling through the hall on their way to tea was likestepping into a sane world again. Scilla was coming downthe stairs with her arms full of Polly's summer dresses: Iwent over and met her on the bottom step and kissed hercheek."Joan and I will have to lengthen all these," she said,nodding at the dresses. "Polly's growing at a rate ofknots."I followed her into the drawing-room and we sat down onthe hearthrug in front of a newly lit fire."Is it all over?" asked Scilla, pushing the dresses off herlap on to the floor."Yes, I think so." Too much was all over.I told her about the inquest and the verdict.I said, "It was only because of Bill that George Penn wasever found out. Bill didn't die for nothing."She didn't answer for a long time, and I saw the yellowflames glinting on the unshed tears in her eyes. Then shesniffed and shook her head as if to free herself from thepast, and said, "Let's go and have tea with the children."Polly wanted me to mend a puncture on her bicycle.Henry said he'd worked out some gambits in chess andwould I play against him after tea. William gave me asticky kiss and pressed an aged fruit drop into my palm asa present. I was home again.uvažoval a pak řekl něco, co mnou otřáslo. "Možná, že sipodvědomě nechcete vzpomenout, protože toho člověkamáte rád."Dovezl jsem Lodge do Maidenheadu a jel jsem dál keCotswoldsu.Když jsem vstoupil do starého kamenného domu, děti seprávě s křikem hnuly do jídelny na čaj a já měl příjemnýpocit, že jsem opět ve zdravém, normálním světě. Scillascházela ze schodů a nesla náruč Pollyiných letních šatů.Šel jsem jí vstříc a políbil ji na tvář."Budeme to muset s Joanou všechno prodloužit," řekla,"Pony roste doopravdy jako z vody."Šli jsme do obývacího pokoje a sedli si na koberec předhořícím krbem."Už to všechno skončilo?" zeptala se Scilla a shodilanáruč šatů na zem."Ano." Skončilo mnoho věcí, říkal jsem si.Vyprávěl jsem jí o průběhu líčení a o tom, k jakému došlizávěru."Nebýt Billovy smrti, nikdy by George Penna nebylidostali. Bill přece jen nezemřel nadarmo."Chvíli neodpovídala. Viděl jsem, jak se odlesk plamenůodráží v kapičkách slz, které se jí třpytily na řasách. Pakpotřásla hlavou, jako by se chtěla zbavit smutnýchmyšlenek a řekla: "Pojďme na čaj, děti už jsou u stolu."Polly žadonila, abych jí spravil prasklou pneumatiku ukola a Henry chtěl, abych s ním šel hrát šachy, něco namne nachystal. William mi dal lepkavou pusu a vtiskl mido ruky ocucaný bonbón. Byl jsem zase doma.CHAPTER NINETEEN 19The almost unbearable belief that I had lost Kate grewvery little easier as the days passed. I couldn't get her outof my mind. When I woke in the morning the ache rushedin to spoil the day: when I slept I dreamed continuallythat she was running away down a long dark tunnel. Ithought it unlikely I would ever see her again, and tried tomake myself be sensible about it.Then, a week after the inquest on Uncle George, I wentto ride at Banbury races, and Kate was there. She wasdressed in dark navy blue and there were big grey hollowsround her eyes. Her face was pale and calm, and her expressiondidn't change when she saw me. She was waitingoutside the weighing-room, and spoke to me as soon as Idrew near."Alan, I think I should apologize for what I said to youthe other day." The words were clearly an effort."It's all right," I said."No… it's not. I thought about what you said… aboutthose children going to school with the judo expert… and Irealize Uncle George had got to be stopped." She paused."It was not your fault Aunt Deb died. I'm sorry I said itwas."She let out a breath as if she had performed an intolerableduty."Did you come all the way here especially to say that?" Iasked."Yes. It has been worrying me that I was so unjust.""My dear precious Kate," I said, the gloom of the pastweek beginning to vanish like morning mist, "I would havegiven anything for it not to have been Uncle George, believeme." I looked at her closely. "You look very hungry.Have you had anything to eat today?""No," she said, in a small voice."You must have some lunch," I said, and giving her nochance to refuse, took her arm and walked her briskly tothe luncheon-room. There I watched her eat, pecking atfirst but soon with ravenous appetite, until some colourDny míjely a já se marně snažil vyrovnat s pomyšlením,že jsem Kate navždy ztratil. Ustavičně jsem na ni myslel.Každé ráno, když jsem se probudil a vzpomněl si na ni,zaplavila mě hořkost a z celého dne se vytratila radost. Vnoci se mi o ní zdálo, viděl jsem ji prchat dlouhou,nekonečnou tmavou chodbou. Myslel jsem si, že ji užnikdy neuvidím a snažil se s tím smířit.Týden po soudním přelíčení jsem jel na dostihy doBanbury. Byla tam Kate. Stála před vážnicí, oblečená vtmavomodrém, bledá, s velikými kruhy pod očima, klidná,nehybná. Oslovila mě, jakmile jsem se objevil."Alane, chtěla jsem se omluvit za to, co jsem ti minuleřekla." Mluvila pomalu a ovládaně."To je v pořádku, už o tom nemluv.""Ne, počkej… Přemýšlela jsem o tom, co jsi říkal… o těchdětech, které musel vozit do školy najatý zápasník…uvědomila jsem si, že strýce musel někdo zarazit. Za to,že teta Debora zemřela, nemůžeš. Odpusť, že jsem tě ztoho vinila."Těžce vzdychla, jako by právě vykonala nepříjemnou,obtížnou povinnost."To jsi sem přijela jen proto, abys mi tohle řekla?""Ano. Trápilo mě, že jsem ti křivdila.""Kate, miláčku!" Chmurná mračna minulých dní se začalarozptylovat jako ranní mlha. "Byl bych dal nevím co za to,kdyby se bylo ukázalo, že to je někdo jiný než strýcGeorge, to přece jistě víš!" Pátravě jsem se na ni zadíval."Vypadáš hladově. Jedla jsi už dneska něco?""Ne," hlesla."Tak se musíš naobědvat." Vzal jsem ji za ruku a než sezmohla na protest, odvedl jsem ji do restaurace. Dívaljsem se, jak jí. Nejdříve z porce jen tak uždibovala, pak sedo ní s chutí pustila a všechno spořádala. Tváře jí132

came back into her cheeks and a faint echo of her oldgaiety to her manner.She was well into her second helping of hot game piewhen she said in a friendly tone, "I wish you'd eat somethingtoo."I said, "I'm riding.""Yes, I know, I saw in the paper. Forlorn Hope, isn't it?"she asked between forkfuls."Yes," I said."You will be careful, won't you? He's not a very goodjumper, Pete says."I looked at her with delighted astonishment, and sheblushed deeply."Kate!" I said."Well… I thought you'd never forgive me for being soabysmally beastly. I've spent the most vile week of my liferegretting every word I said. But at least it brought me tomy senses about you. I tried to tell myself I'd be delightednever to see you again and instead I got more and moremiserable. I… I didn't think you'd come back for a seconddose, after the way you looked at Brighton. So I thought ifI wanted you to know I was sorry I'd have to come andtell you, and then I could see how… how you reacted.""How did you expect me to react?""I thought you'd be rather toffee-nosed and cool, and Iwouldn't have blamed you." She stuffed an inelegantamount of pie-crust into her mouth."Will you marry me, then, Kate?" I asked.She said, "Yes" indistinctly with her mouth full and wenton uninterruptedly cutting up her food. I waited patientlywhile she finished the pie and made good time with astack of cheese and biscuits."When did you eat last?" I asked, as she eventually putdown her napkin."Can't remember." She looked across at me with a newjoy in her face and the old sadness beneath it, and I knewfrom that and from her remark about Forlorn Hope… thefirst concern she had ever shown for my safety… that shehad indeed grown up.I said, "I want to kiss you.""Racecourses were not designed for the convenience ofnewly affianced lovers," she said. "How about a horsebox?""We've only got ten minutes," I said. "I'm riding in thesecond race."We borrowed Pete's horse-box without more ado. I tookher in my arms, and found this time on Kate's lips a satisfactorilyunsisterly response.The ten minutes fled in a second, and the races wouldn'twait. We walked back, and I went into the weighing roomand changed into colours, leaving Kate, who looked a bitdazed and said she felt it, sitting on a bench in the sun.It was the first time I had been racing since UncleGeorge's inquest. I glanced uneasily round the changingroom at the well-known faces, refusing to believe that anywas the go-between who had brought death to Joe. PerhapsLodge was right, and I didn't want to find out. I hadliked Uncle George himself, once. Did I shrink from seeingthe fa‡ade stripped from another friend to reveal thecrocodile underneath?Clem handed me my lead-packed weight cloth. I lookedat his patient wrinkled face, and thought, "Not you, notyou."It was a sort of treachery to reflect that Clem heard allthat went on and that no event of any significance everescaped his ears. "The oracle," some of the lads calledhim-A hearty thump on the back cut off my speculations."Wotcher, me old cock sparrow, how's the sleuthingzrůžověly.Objednala si další chod. Uprostřed jídla se zarazila. "Mělby sis taky něco dát.""Nemůžu, pojedu dostih.""Ano, já vím, četla jsem to v novinách. Jedeš Ztracenounaději, viď?" Mluvila s plnými ústy."Ano," odpověděl jsem."Prosím tě, buď opatrný, Pete říká, že Ztracená nadějemoc dobře neskáče."Zadíval jsem se na ni s radostí a úžasem. Začervenalase."Kate!""Já… měla jsem strach, že mi nikdy neodpustíš, jak jsemse hanebně zachovala. Tohle byl nejhroznější týden, jakýjsem v životě zažila, litovala jsem každého slova, kteréjsem ti tehdy řekla. Aspoň jsem si ujasnila, jaký mám ktobě doopravdy vztah. Nejdřív jsem se snažila sama sebepřesvědčit, že tě už nadosmrti nechci vidět, ale pak jsembyla čím dál tím víc nešťastná. Já… když jsem sivzpomněla, jak ses tvářil v Brightonu, bylo mi jasné, žesám za mnou nikdy nepřijdeš. Věděla jsem, že buduli se tichtít omluvit, budu muset přijít za tebou. Říkala jsem si,že uvidím, jak se na to budeš tvářit.""Co jsi očekávala?""Myslela jsem, že budeš chladný a nepřístupný. Nemohlabych ti to mít za zlé." S chutí se zakousla do koláče."Vezmeš si mě, Kate?" zeptal jsem se."Ano," odpověděla s plnou pusou. Klidně pokračovala vjídle. Počkal jsem, až dojí koláč a až se vypořádá se sýrema sušenkami."Kdys jedla naposledy?" zeptal jsem se, když konečněodložila ubrousek."To si už nepamatuji." Zadívala se na mne. V obličejiměla vepsaný prodělaný zármutek, ale oči měla šťastné.Byla z ní dospělá žena. Poznal jsem to i z toho, že poprvéprojevila starost o moje bezpečí, když se zmínila oZtracené naději."Rád bych tě teď políbil," řekl jsem."Na neštěstí není na závodišti vyhrazeno vhodné místopro čerstvě zasnoubené milence," poznamenala. "A cotakhle nějaký dopravní box?""Máme na to deset minut," řekl jsem rychle. "Jedu vdruhém dostihu."Bez dlouhých řečí jsme si půjčili Peteův box. Vzal jsemKate do náruče. V jejím políbení nebylo pranicsesterského.Deset minut uplynulo v mžiku a byl nejvyšší čas jít kestartu. Vrátili jsme se. Já šel do vážnice a převlékl se dodresu, Kate si sedla venku na lavičku a omámeně sedívala do slunce. Říkala, že si připadá jako ve snách.Od smrti Katina strýce jsem byl na dostizích poprvé.Rozhlížel jsem se neklidně po vážnici a pozoroval důvěrněznámé obličeje přátel. Nechtělo se mi uvěřit, že byněkterý z nich mohl mít spoluvinu na Joeově smrti.Možná, že měl Lodge pravdu, že se skutečně nechcidozvědět, kdo je ten tajemný spojenec pana Penna.Strýce George jsem měl vlastně docela rád… možná, že sebojím, že se pod přátelskou maskou někoho, komu věřím,také skrývá šelma.Clem mi podal plátěnou podložku pod sedlo spředepsanou olověnou přítěží. Zadíval jsem se na jehotrpělivý vrásčitý obličej. Ne, ten to nemůže být, ten ne.Při úvaze, že Clem ví o dostihovém světě vůbec nejvíc, ževí o každé hlouposti, která se na závodištích stane,připadal jsem si jako hanebný zrádce.Moje úvahy přerušila pořádná rána do zad."Nazdar frajere, tak co dělá boj se zločinem?" zaburácel133

usiness?" bellowed Sandy, pausing and balancing hissaddle on one knee while he looped up the girths. "How'sSherlock these days?""Retired," I said, grinning."No, really? After such grade A results?""I'll stick to steeplechasing, I think. It's less risky."Sandy's friendly gaze strayed to the scar on my cheek."You're welcome to your little illusions, chum," he said."You'll change your mind when you've broken as manybones as I have."He wound the girths round the saddle, tucked in thebuckles, and with his helmet pushed far back on his headand his cheerful voice drawing heads round like a magnet,made his way out to the scales.From across the changing room I had a good view ofDane's back solidly and deliberately turned towards me.Talking to someone by the gate, he had unfortunatelyseen Kate and me returning from the horse-box parkingground. He had had a good look at our radiant faces beforewe knew he was there, and he didn't need to havethings spelled out for him. He had congratulated Kate intwo clipped sentences, but to me he had still spoken not aword.I went past his unyielding back and out to the paddock.He followed. Pete trained both the horses we were riding,and we both had to join him. Pete jumped in with bothfeet."Alan, Kate's told me your news. Well done."He received a fierce glower from Dane, and hastily beganto assess the race. He was talking about Dane's mount,and my attention wandered.There, ten yards away, stood the craggy Clifford Tudor,opulently rolling a cigar round his mouth and laying downthe law to his trainer and jockey. Odd, I thought, howoften I had come across that man. I watched him makeheavy chopping motions with his dark hands to emphasizehis points, and caught the young jockey, Joe's substitute,wrinkling his forehead in acute anxiety.My gaze slid beyond him to where Sir Creswell Stampewas superintending the raising of his unamiable son Davidinto the saddle, before going to take his judicial position inthe Stewards' box. Beyond him again were other groupsof owners and trainers planning their plans, hoping theirhopes, giving their jockeys instructions (and counterinstructions)and calculating their last-minute bets.So many people I knew. So many people I liked. Whichof them… which of them was not what he seemed?Pete gave me a leg up on to Forlorn Hope's narrow back,and I waved to Kate, who was standing by the parade ringrails, and cantered down towards the start.On the way Dane came past briskly, turning his head inmy direction as he drew level. With cold eyes he said,"Blast you," giving both words equal punch, and shook uphis horse to get away from me and give me no chance toreply. I let him go. Either he would get over it or hewouldn't, and in either case there wasn't much I could doabout it.There were eleven runners in the race. We circled roundwhile the starter's assistant tightened girths and thestarter himself called the roll. Sandy asked his permissionto dismount in order to straighten his saddle, which hadslipped forwards on the way down to the gate. The starternodded, looking at his wristwatch and telling Sandy not tobe too long. This particular starter hated to start his raceslate and grew fidgety over every minor delay.Sandy unbuckled the girths, pulling his saddle straight,and tightened it up again. I was watching him instead ofconcentrating wholly on Forlorn Hope, so that what happenedwas entirely my own fault.An attendant flapped open under my horse's nose thewhite flag which it was his job to wave aloft, to signal tothe stands that the horses were about to start.Sandy. Balancoval sedlem na koleně a upravoval přezky utřmenů. "Jak se má náš Sherlock?""Je na odpočinku," usmál jsem se."Ale nepovídej, vždyť ti to tak pěkně šlo.""Radši zůstanu u rajtování, je to bezpečnější."Sandy se zadíval na jizvu na mé tváři."No, když si to myslíš, kamaráde… Počkej, až si zlomíštolik kostí co já, pak tě to třeba přejde."Přehodil řemeny přes sedlo, zkontroloval přezky, narazilsi na hlavu helmu a šel k váze. Všichni se za ním obraceli,jeho veselé hlaholení působilo jako magnet.Na druhém konci šatny stál zády ke mně Dan. Stoupl sitak úmyslně. Bavil se předtím s někým u brány a když nászahlédl, jak s Kate odcházíme z parkoviště dopravníchboxů, zářící štěstím, všechno si domyslel. Kate odměřeněpogratuloval, se mnou nepromluvil ani slovo.Prošel jsem kolem Dana ven k padoku. Vyšel za mnou.Zamířili jsme oba k Peteovi, který trénoval naše koně.Pete do toho skočil po hlavě."Alane, už jsem slyšel od Kate novinu! Gratuluju!"Dan se zamračil a Pete rychle změnil téma hovoru a začalse s ním bavit o šancích jeho koně. Stál jsem vedle nich arozhlížel se.Asi deset yardů od nás stál snědý Clifford Tudor, v ústechcigáro a kázal právě svému trenérovi a jezdci. Bylozvláštní, jak často se mi ten člověk připletl do cesty. Dívaljsem se, jak při řeči energicky gestikuluje rukama azahlédl jsem, že se jeho mladý žokej, Joeův nástupce,tváří vystrašeně.O kus dál stál sir Creswell Stampe a přihlížel, jak jehonepříliš oblíbený syn David sedá do sedla. Pak se důstojněodebral do lóže rozhodčích. Ještě o kus dál stála skupinamajitelů koní a trenérů. Bavili se o svých nadějích aplánech, dávali svým jezdcům moudré i méně moudrérozkazy a debatovali na poslední chvíli o sázkách.Tolik lidí jsem tu znal, tolik lidí jsem tu měl rád! Který znich… kdo z nich je jiný, než myslíme?Pete mi pomohl do sedla, já zamával Kate, která stála uzábradlí padoku a odjel jsem cvalem ke startu.Cestou mě předjel Dan. Když mě míjel, ohlédl se amrazivým hlasem na mne zavolal: "Čert tě vem!" Pakpobídl koně a ujel. Nedal mi ani možnost se ozvat. Nedalose nic dělat, mohl jsem jenom doufat, že to snad časempřejde.V dostihu běželo jedenáct koní. Chvíli jsme jezdili vkruhu, zatímco startérův pomocník kontrolovalpodbřišníky a startér nás vyvolával podle startovní listiny.Sandy požádal o dovolení seskočit z koně, potřeboval siupravit sedlo, které se mu svezlo kus dopředu. Startérpřikývl, pak se podíval na hodinky a řekl Sandymu, aby sipospíšil. Neměl rád, když se neodstartovalo včas.Díval jsem se, jak Sandy povoluje podbřišník, rovnásedlo, utahuje znovu řemen a nedával jsem pozor nasvého koně. To se mi nevyplatilo.Zřízenec rozbalil bílou vlajku, kterou se signalizuje předstartem, těsně před mým koněm.134

My green young hurdler took fright, reared up like a circushorse, twisted sideways, and threw me off. I hit theground almost flat on my back, winding myself, and I sawForlorn Hope kick up his heels and depart at a smart paceup the course.For a few seconds I lay there trying to get my breathback, and Sandy walked over with his hand outstretchedto help me up, laughing and making some rude remarksabout my sudden descent.The most extraordinary dizziness suddenly swept overme, and my senses began to play fantastic tricks. Lying inthe spring sun, I felt rain on my face. Winded but unhurt,my body was momentarily invaded by shocking pain. Inmy whirling brain it seemed as if past and present hadbecome confused, and that two completely differentevents were somehow happening at the same time.I stared up into Sandy's face. There was the familiar widegap-toothed grin, the false incisors removed for safety,there were the devil-may-care expression. The sunshinebathed his face in light. And what I saw as well was thesame face looming towards me in pouring rain, with crueleyes and a grim mouth. I heard a voice say, "You noseybastard, perhaps that'll teach you to mind your own business,"and I threw up my hand to shield my cheek againstthe kick which was coming…My sight cleared and steadied, and Sandy and I werelooking straight into each other's eyes as if a battle werebeing fought there. He dropped the hand outstretched tohelp me, and the friendliness went out of his face with thecompleteness of an actor shedding a role when the play isover.I found my palm was still pressed against my cheek. I letit drop away, but the gesture had told its tale. I had rememberedwhat had happened by the fence at Bristol,and Sandy knew it.Strength returned to my limbs, and I stood up. Thestarter, consulting his watch in barely concealed annoyance,asked if I was all right. I replied that I was, andapologized for holding up the race. Some way down thecourse someone had caught Forlorn Hope, and as Iwatched he was turned round to be led back to the startinggate.Sandy, showing no haste to remount, stood his ground infront of me."You can't prove a thing," he said, characteristically takingthe bull by the horns. "No one can connect me withPenn.""Fletcher," I said at once."He'll keep his mouth shut," said Sandy, with conviction."He is my cousin."Uncle George's racing venture, I now saw, had not beeninspired solely by the availability of a shaky book-makingbusiness. The existence of an easily recruited ally on theracecourse might have been the very factor which decidedhim, in the first place, to buy L. C. Perth.I mentally reviewed the rest of the gang."How abut Fielder?" I suggested after a short pause."I'm a voice on the phone to him. A voice called Smith.He doesn't know me from Adam," said Sandy.Temporarily, I gave up. I said, "What did you do it for?""Money. What else?" he said scornfully, clearly thinkingthe question foolish."Why didn't you stop the horses yourself? Why let Joecollect the big fat fees for losing?"Sandy seemed perfectly willing to explain. "I did stop acouple myself. The Stewards had me in over the secondone, and I got off by the skin of my bloody teeth. I sawthe red light, mate. I tipped the boss to try that little bastardJoe instead. Let him lose his licence, not me, I toldhim. But mind you, I was on to a bloody good percentageNezkušená mladá klisnička se polekala, vzepjala se jakocirkusový kůň, zkroutila do strany a vyhodila mě ze sedla.Dopadl jsem na záda, vyrazil si dech a zahlédl jsem, jakZtracená naděje cválá po dráze pryč.Lapal jsem po dechu. Sandy mi šel pomoci na nohy, rukunapřaženou, smál se mi a utrousil nějakou nezdvořiloupoznámku o mém náhlém vzestupu a pádu.Najednou se mi udělalo nanic a všechno se mi začalo vhlavě plést. Ležel jsem na jarním slunci a přitom jsemcítil, jak mi na tváře padá déšť. Nestalo se mi nic, ale vtěle jsem cítil palčivou bolest. Dva rozdílné děje jako by serozvíjely současně, jeden v přítomnosti, druhý v minulosti.Točila se mi hlava, hranice mezi přítomností a minulostízmizela.Upřeně jsem se zadíval na Sandyho, který stál nademnou. Vesele se šklebil, špičáky mu jako vždy chyběly(schovával protézu v kapse), oči se mu smály, v tváři mělobvyklý uličnický výraz. Slunce na něho zářilo. Současnějsem viděl týž obličej, který se nade mnou naklání vprudkém dešti, viděl jsem jeho nelítostné oči a krutá ústa,slyšel jsem zřetelně, jak říká: "Tu máš, zatracenej fízle, apříště se nepleť do věcí, do kterých ti nic není."Instinktivně jsem zdvihl paži a chránil si obličej před jehobotou…Pak se mi v hlavě vyjasnilo, svět se umoudřil. Dívali jsmese se Sandym jeden druhému do očí, jako bychom mohlipohledem něco vybojovat. Ruku, kterou mi podával napomoc, nechal Sandy klesnout k tělu. Přátelský výraz muz obličeje beze stopy zmizel, jako když herec popředstavení odloží masku.Příliš pozdě jsem si uvědomil, že se držím dlaní za tvář.To mě prozradilo. Sandy viděl, že se mi právě vybavilo, cose vlastně stalo po mém pádu v Bristolu.Vzpamatoval jsem se, vrátila se mi síla i dech a já vstal.Startér se netrpělivě díval na hodinky a ptal se, jestli semi nic nestalo. Ubezpečil jsem ho, že jsem v pořádku aomluvil jsem se za zdržení, které jsem způsobil. Viděljsem, že Ztracenou naději chytili až na konci dráhy a že jiuž vedou.Sandy stál ještě přede mnou, nespěchal do sedla."Nemůžeš mi vůbec nic dokázat," řekl bez okliky. "Nikdoti nedosvědčí, že bych měl nějaký spojení s Pennem.""Dosvědčí to Fletcher," namítl jsem."Bude držet hubu," řekl Sandy, "je to můj bratranec."Vida, možná, že strýce George nepřivedlo k sázkovýmpodvodům to, že se mu naskytla příležitost koupit lacinofirmu L. C. Perth, ale spíše to, že měl na závodištích takšikovného a spolehlivého spojence.Rychle jsem v duchu probral ostatní členy gangu."A co Fielder?" namítl jsem."Ten mě v životě neviděl, mluvil se mnou jen po telefonu,pro něho jsem nějakej Smith," odpověděl.Dál jsem nepokračoval. "Proč jsi to dělal?" zeptal jsemse."Pro co jinýho, než pro prachy," řekl pohrdlivě. Měl mě zaúplného tupce."Tak proč jsi všechny koně nepodržel sám, proč jsi topřenechával Nantwichovi?""Nejdřív sem taky občas nějakýho koně podržel, ale hnedzkraje sem kvůli tomu měl disciplinárku a jen tak tak semvyklouz se zdravou kůží. Tak sem si dal rači bacha,kamaráde, a nastrčil sem šéfovi toho srábka Joea. Bylo mifuk, jestli přijde vo licenci. Ale to si piš, že sem za nějdostával slušnou provizi."135

every time he strangled one.""Which made you all the more angry when he wonagainst orders on Bolingbroke," I said."That's right.""Then Joe didn't tell you in the washroom he was goingto pull Bolingbroke. You knew already.""Proper little Sherlock," mocked Sandy."And you put him over the rails at Plumpton, I suppose?""He bloody well deserved it. He lost me fifty quid on Leicaas well as my bonus from the boss.""Did he deserve to die, as well?" I asked bitterly.The man leading Forlorn Hope back was now only a hundredyards away."The stupid little sod couldn't keep his mouth shut," saidSandy violently. "Waving that brown paper at Liverpooland yelling for you. I saw what was written on it, and toldFielder, that's all. I didn't know what it meant, but it wasa ton to a tanner the boss wouldn't like it. Joe was askingfor it.""And after he'd got it, you rang Fielder and told him thejob had been bungled, and Joe had lived long enough totalk to me?""Yes," said Sandy morosely. "I heard you telling everybloody body in the weighing-room."I couldn't resist it. I said, "I was lying. Joe died withoutsaying a word."As the full significance of this slowly dawned on him, hisjaw dropped, and I saw him waver in some secret innerplace as if an axe had hacked into the roots of his colossalself-confidence. He turned on his heel, strode across towhere the starter's assistant held his horse, and swungabruptly into the saddle.I went to meet Forlorn Hope, thanked the man who hadbrought him back, and remounted. The starter's patiencehad run out."Get into line, please," he said, and the circling horsesbegan to straighten out across the course. I came up frombehind and took a place alongside Sandy. I had one morequestion to ask."Tell me," I said, "why on earth did you get Penn to tryto bribe Major Davidson? You must have known he wouldn'thave stopped Admiral winning for all the money in theworld.""It was the boss's idea, not mine," said Sandy roughly. "Iwarned Fielder to tell him it wouldn't work, but the bossknew bee-all about horses and was pig-headed besides.Fielder said he wouldn't listen, because he thought if hefixed a cert it would be worth a fortune. He made a packetout of it, all right. He thought up the wire himself. And I'dbe a ruddy sight better off if the wire had killed you too,"he added, with a sudden spurt of venom.The starter's hand swept down on the lever. The tapeflew up, and, five minutes late, the horses bounded forwardstowards the first hurdle.I don't know exactly when Sandy decided to put me overthe rails. Perhaps the thought of all the money he wouldnot be getting overwhelmed him, and perhaps I hadbrought it on myself by recalling that he had done it toJoe when Joe, as he saw it, had cheated him.In any case, as we approached the second hurdle, heswerved his horse towards me. We were both in the groupjust behind the leaders, and I was on the inside, with therails on my left.I glanced at Sandy's face. His slitted eyes were concentratedon the jump ahead, but with every stride his horsedrew nearer to mine. He wasn't leaving me much room, Ithought.Only just in time did I realize that he intended to leaveme no room at all. He was aiming to crowd my horse soclosely that I would be thrust into the six foot high wing"A tím větší jsi měl vztek, když s Bolingbrokem protiúmluvě vyhrál," řekl jsem."Jo.""Takže jsi věděl předem, že Joe má koně zastavit,nevyprávěl ti to v šatně.""Správně, drahý Watsone," posmíval se mi Sandy."… a v Plumptonu jsi ho shodil přes bariéru.""Taky mu to patřilo. Prodělal sem kvůli němu padesátliber, který sem vsadil na Leicu a ještě sem přišel voprovizi.""Zasloužil si ale smrt?" zeptal jsem se trpce."Měl držet hubu, blbec," odsekl Sandy vztekle. "VLiverpoolu mával každýmu před nosem tím hnědýmhadrem a brečel po tobě. Viděl sem, co tam je napsaný azavolal sem to Fielderovi, to je všechno. Sice sem z tohonápisu houby rozuměl, ale bylo mi jasný, že z toho šéfradost mít nebude. To si Joe spískal sám.""A když ho zabili, zatelefonoval jsi Fielderovi, že Joe semnou ještě mluvil, než zemřel.""Jo," řekl Sandy otráveně. "Tys to přece ve vážnicikaždýmu na potkání vyslepičil."Nemohl jsem odolat pokušení. "Jenomže to nebylapravda, to jsem si vymyslel. Joe před smrtí užnepromluvil."Chvíli trvalo, než to pochopil. Pak vytřeštil oči, pootevřelústa a trhl sebou. Viděl jsem, že jeho neotřesitelnésebevědomí konečně dostalo ránu. Otočil se na patě aodešel ke svému koni, kterého zatím přidržoval za uzdustartérův pomocník.Šel jsem naproti Ztracené naději, poděkoval člověku,který ji přivedl, a vyšvihl se do sedla. Startér začínalztrácet trpělivost."Jezdci, seřaďte se, prosím," volal. Rozestavili jsme se pocelé šíři dráhy a já zůstal úmyslně stát vedle Sandyho.Chtěl jsem se ho ještě na něco zeptat."Prosím tě, řekni mi, jak jsi mohl Pennovi poradit, aby tozkusil s majorem Davidsonem, musel jsi přece vědět, žeby Admirála nepodržel za nic na světě.""To sem si já nevymyslel, s tím přišel šéf," odsekl Sandy."Říkal jsem Fielderovi, že je to blbost, ale šéf věděl vokoních hovno a byl paličatej jako mezek. Fieldera prej anineposlouchal, těšil se, že když vyšachuje favorita, vydělána tom obrovskej balík. A to taky vydělal. To s tím drátembyl jeho nápad. Škoda, že ty ses taky nezabil, měl bychteď pokoj," dodal nenávistně.S pětiminutovým zpožděním stiskl startér páku, startovnípáska vzlétla vzhůru a koně vyrazili prudce vpřed k prvnípřekážce.Těžko říci, kdy se Sandy rozhodl, že mě dostane přesbariéru. Možná, že se k tomu odhodlal při pomyšlení, kolikpeněz si ještě mohl vydělat nebýt mne, možná, že jsemmu to sám vnukl, když jsem mu připomněl, že tenhlekousek provedl Joeovi za trest, že ho ošidil.Začal se na mne tlačit, když jsme se blížili k prvníproutěnce. Jeli jsme oba ve stejné skupině, těsně za špicí,já jel po vnitřní straně a po levici jsem měl bariéru.Ohlédl jsem se na Sandyho. Oči měl přivřené asoustřeďoval se na blížící se překážku. Každým skokem seale ke mně blížil. Zpočátku mě nenapadlo, k čemu sechystá.Až v posledním okamžiku jsem pochopil, co má v plánu.Chtěl zatlačit mého koně těsně k bariéře před překážkou,tak, abych proletěl do clony, která navádí koně na136

leading up to the hurdles. A crash through the wings, Ihad been told, was one of the most dangerous of all falls.The time had clearly come for rapid evasive action if Iwere not to find this out for myself.I literally hauled on the reins. Forlorn Hope lost impetusdramatically, and as soon as the quarters of Sandy's horsewere past his shoulder I pulled his head unceremoniouslyto the right. It was only just in time. The hurdles werebeneath his feet before he had time to see them, and heknocked one flat with his forelegs. The horse following us,going faster, bumped hard into the back of him, and thejockey yelled at me to mind what I was doing.Forlorn Hope was too much of a novice to stand this sortof thing, and I decided that if I were not to rin his nervefor good, I would have to keep him out of Sandy's way forthe rest of the race.But Sandy was not content with that. Along the straightin front of the stands he gradually worked himself back tomy side. He was a better jockey than I and his horse wasmore experienced. When I tried to go faster, he keptpace, and when I slowed down, he slowed too. I could notshake him off. In front of the crowds, apart from keepingpace with me, he rode fairly enough, but round the nextbend lay the long curved leg out into the comparativelydeserted country, and what he might do there I hated tothink.I did consider pulling up and dropping out of the race altogether,but that seemed an even more ignominious defeatthan being put over the rails.As the field swept round the bend in a bunch, Sandy triedagain. He closed his horse tight up against mine and veryslightly behind. On my left I was jammed against Dane.He glanced across and shouted, "Get over, Sandy. Give ussome room."Sandy did not answer. Instead I felt his knee slide alongunder my thigh until he was pressing fiercely on my hamstrings.Then he gave a sudden violent jerk forwards andupwards with his whole leg.My foot flew out of the stirrup and I lost my balancecompletely. I swayed wildly over to the left, my head tippingdown beside my horse's neck, my fingers clutchingfrantically at his mane. I looked down and saw the blur ofhooves pounding tight-packed round the bend, and Istruggled to prevent myself slipping off among them. Butall my weight was too far forward, and the jolt of thehorse's galloping stride tended to tip me farther forwardstill. I knew that in a few seconds I would be off.It was Dane who saved me. He put his hand on my sideand literally pushed me back into my saddle."Thanks," I gasped, feeling with my right foot for thedangling stirrup.Not far round the bend lay the next flight of hurdles, andI fought to get myself and the horse properly balancedbefore we met it. As we came round the bend the sun hadshone straight into our faces, but swinging out towardsthe country it lay on our right. Glancing to see if Sandywas still beside me I caught the sunshine full in the eyesand was for a second dazzled. He was there. He appearedto me as a black silhouette against the sun.I remembered then that on such bright days on thiscourse the sun shone straight into the eyes of the crowdson the stands also, and that it was difficult for them todistinguish what was happening on the far side of thecourse. Whatever Sandy did, he could be fairly sure theStewards would not be able to see.I gained a yard or two on Sandy and Dane at the nexthurdle, but over my shoulder I could hear Sandy clickingwith his tongue to hurry his horse, and in a few morestrides he was beside me again. His shadow lay across myhorse's withers.Suddenly he swung his arm, and had I not been soacutely ready he would have had me. He swung his rightproutěnku. Věděl jsem, že pády do clony jsou velminebezpečné a musel jsem rychle něco podniknout, pokudjsem to nechtěl vyzkoušet na vlastní kůži.Doslova jsem se pověsil na otěže. Ztracená nadějeprudce zpomalila. Jakmile nás minul Sandyho kůň, strhljsem svou klisnu ostře doprava. Byl nejvyšší čas, kůň užměl proutěnku pod nohama a nemohl si ji aniprohlédnout. Srazil jeden oddíl předními kopyty na zem.Kůň, který jel za námi, narazil do Ztracené naděje a jehojezdec nadával, že se mu motám v cestě.Moje klisna byla ještě nezkušená a já věděl, že bytakovéhle zacházení dlouho nevydržela a že se budumuset snažit až do konce dostihu Sandymu vyhnout.S tím se Sandy nehodlal smířit. Když jsme jeli po rovincepřed tribunami, postupně se ke mně zase propracoval. Byllepší jezdec než já a měl zkušenějšího koně. Když jsem sesnažil přidat, přidal také, když jsem zpomalil, zvolnil i on.Nemohl jsem ho setřást. Pokud jsme byli v dohledupublika na tribunách, o nic se nepokusil, jen se mnoudržel krok. Věděl jsem ale, že jakmile dojedeme zaoblouk, na druhou stranu dráhy, daleko od diváků, můžese pokusit o ledaco. Bylo to nepříjemné pomyšlení.Uvažoval jsem o tom, že bych mohl vybočit z dráhy adostih vzdát. To by bylo ale ještě potupnější.Když jsme vjížděli do oblouku, všichni koně těsněpohromadě, pokusil se Sandy znovu o štěstí. Zajel skoněm těsně ke mně. Po mé levici jel Dan. Ohlédl se azavolal na Sandyho: "Uhni trochu, netlač se na nás!"Sandy neodpověděl. Zaklínil mi koleno pod stehno aprudce trhl vzhůru.Noha mi vylétla ze třmenu, já ztratil rovnováhu a přepadljsem doleva dopředu, hlavu jsem měl vedle šíje klisny arukama jsem se jí zoufale držel za hřívu. Zahlédl jsem, jakse dole míhají kopyta ostatních koní a musel jsemvynaložit všechnu sílu, abych mezi ně nespadl. Měl jsemtěžiště příliš vpředu a každým dalším skokem jsem sesesouval níž a níž. Věděl jsem, že se na koni nemohuudržet.Zachránil mě Dan. Opřel se o mne ze strany a doslovamě vystrkal do sedla.Udýchaně jsem mu poděkoval a šmátral jsem nohou potřmenu.Kousek za obloukem byly další proutěnky a já se snažilsrovnat sebe i koně, než k nim dojedu. Jak jsme dojíždělikolem ohybu, svítilo nám slunce přímo do očí, jakmilejsme ale dojeli na přímý úsek dráhy, měli jsme slunce popravici. Ohlédl jsem se po Sandym a jasné světlo měoslnilo. Jel podle mě, jeho černá silueta se rýsovala protislunci.Uvědomil jsem si, že v jasných dnech na téhle drázeoslňuje slunce i diváky na tribunách a že nemohourozeznat, co se mezi jezdci děje, když jedou navzdálenější straně dráhy. Sandy se nemusí bátrozhodčích, může dělat, co se mu zlíbí.K další proutěnce jsem přijel asi jeden yard předMasonem a Danem. Ohlédl jsem se a viděl, že Sandypobízí koně. V několika skocích byl zase u mne.Náhle se rozmáchl rukou a kdybych nebyl ve střehu, bylby mě dostal. Chtěl mě švihnout bičem do obličeje. Rychle137

arm round his body in a chop at my face, slashing with hisriding whip. I ducked in a reflex, without actually seeingthe whip at all. The heavy blow landed across my helmetjust above the peak, and knocked it clean off my head. Itbounced away on the turf.I felt, rather than saw, Sandy draw back his arm for anothertry. I slipped my own whip and the reins into my lefthand, and when he struck, threw up my right. More byluck than design my fingers fastened on the stick and Igripped and twisted and pulled with the strength of desperation.I had him half out of his saddle and I almost exulted, butat the vital moment he let go of his stick and regained hisbalance. Rebounding, his horse swerved away from me,leaving a gap, and I looked hopefully over my shoulder forone of the other runners to come up between us. Butmost of them had gone on in front, and there was no oneclose. I threw Sandy's stick away.The next hurdle lay ahead. I kept well away from therails and tried to steady Forlorn Hope so that he shouldhave a fair chance at it, but I was all too aware thatSandy was beginning to close on me again with a burst ofextra speed.My horse jumped the hurdle in reasonable style. Sandykicked his horse into a tremendous leap, and as he landedhe pulled straight across in front of me.Forlorn Hope crashed into the rails.By some miracle he did not fall. He bounced off, staggered,faltered, and galloped on. My leg, which had beencrushed just below the knee between his body and therails, was completely numb. I looked down at it: it appearedto be doing its job all right, even though I nolonger seemed to be connected to it. My silk breecheswere ripped open across the knee, and in my new extremelyexpensive made-to-measure racing boots flappeda large triangular tear.Illogically, this made me very angry.Sandy was some lengths ahead and had not so far managedto pull back again. Dane came up on my right, and Iwas glad to see him there.He yelled, "What the hell's going on? What the blazesdoes Sandy think he's playing at?""He's not playing," I shouted. "He wants to get me off.""Why?" yelled Dane."He was working for George Penn. He was making a lotof money. Now he isn't. He blames me," I shouted insnatches, the wind picking the words out of my mouthand blowing them back over my shoulder."With reason," shouted Dane."Yes," I agreed. I glanced at him, but now it was he whowas outlined against the sun, and I could not see his expressionclearly. If he felt badly enough about Kate tocarry on where Sandy had for the moment left off, Ishould have no chance at all. He could ride rings roundme, and Sandy, too.We raced in silence towards the next hurdle, the last onthe far side. Sandy was gradually slowing to wait for me.Then Dane said, "Alan?""Yes?" I shouted back."Do you want to give Sandy some of his own medicine?""Yes." I suddenly had no reservations. It was a terriblething to do, and if the Stewards saw me I'd lose my permit,but I had taken just about enough from UncleGeorge's assorted strong-arm boys.Dane shouted, "I'll go up on his outside. You come outsideme. Then I'll get away and leave him between youand the rails. OK?"I nodded. I tried to foresee the future. If I unseatedSandy he would not dare to complain to the Stewards,and I, as he said, could give no tangible evidence againsthim to the police. There could be an uneasy truce betweenus. And fall for fall, the score would be equal.jsem se přikrčil a bič zasáhl jen mou helmu a srazil ji nazem. Odkutálela se po trávníku.Zahlédl jsem, že se Sandy chystá k další ráně. Rychlejsem vzal otěže i bič do levé ruky a pravou jsem vymrštil.Čirou náhodou se mi podařilo chytit Sandyho bič do ruky audržet ho. Kroutil jsem s ním vší silou, kterou jsem měl.Málem jsem ho dostal ze sedla a už jsem začínal jásat. Vrozhodném okamžiku ale bič pustil a podařilo se muudržet rovnováhu. V tu chvíli jeho kůň ode mne trochuvybočil a já se modlil, aby mezi nás někdo vjel. Nikdo alenebyl nablízku, většina koní byla před námi. Sandyho bičjsem zahodil.Před námi byla další proutěnka. Držel jsem se co nejdálod bariéry a snažil se Ztracenou naději srovnat. Věděljsem, že mě Sandy znovu dohání.Klisna šla přes překážku docela slušně, ale hned za ní šelobrovským skokem Sandyho kůň. Sandy koně stočil podoskoku prudce doleva, těsně přede mne.Ztracená naděje narazila do bariéry.Byl to zázrak, že se udržela na nohou. Odrazila se odbariéry, zavrávorala, klopýtla a cválala dál. Nohu, která semi dostala mezi tělo koně a bariéru, jsem vůbec necítil.Rychle jsem se podíval dolů, noha byla sice necitlivá, alezdálo se, že mě poslouchá. V rajtkách jsem měl na kolenidíru a novou, na míru šitou botu jsem měl roztrženou.Dostal jsem vztek.Sandy byl kus přede mnou a zatím se mu nepodařilozpomalit a počkat na mne. Po mé pravici se objevil Dan.Byl jsem rád, že ho vidím."Co to vyvádíte?" křičel na mne. "Co Sandy blázní?""Neblázní," křičel jsem, "chce mě dostat přes bariéru.""Proč?""Dělal pro Penna. Vydělával veliké peníze. Teď už jevydělávat nebude. Já prý za to můžu," pokřikoval jsem naDana."To můžeš," volal Dan.Byla to pravda. Ohlédl jsem se na něho, ale byl protislunci a neviděl jsem, jak se tváří. Jestli má na mne vztekkvůli Kate, mohl by se přidat k Sandymu a já bych nemělžádnou naději, mohli by si se mnou hrát jak kočka s myší.Mlčky jsme jeli k další proutěnce. Sandy zvolnil a my se kněmu blížili."Alane!" zavolal na mne Dan."Co je?""Nechceš to Sandymu vrátit?""Chci!" Ztratil jsem všechny zábrany. Bylo sice hroznéněco takového udělat, a kdyby se to dozvěděli rozhodčí,přišel bych o registraci, ale měl jsem už dost holomků,které si zjednal strýc George."Pojedu vpravo od něho," křičel Dan. "Ty jeď z vnějšístrany, zatlačím ho k bariéře, potom ujedu a přenechám tiho. O.K.?"Přikývl jsem. Snažil jsem se uhádnout, co bude dál. Jestlise mi podaří dostat Sandyho ze sedla, jistě si netroufnestěžovat si rozhodčím. Já zase proti němu nemám žádnédůkazy, se kterými bych mohl jít na policii. Mohlo by mezinámi zavládnout nepřátelské příměří. Pád za pád, bylo by138

"Come on, then," Dane shouted.He kicked his horse and began to take his place onSandy's right. I pulled away from the rails and urged ForlornHope to the outside. There was nearly a mile to go tothe finish, and as no one had yet begun to put on thepressure the field was still fairly closely bunched justahead of us. There was no one behind. After the hurdlelay the long oval bend leading round into the straight. Ifeither Sandy or I were to get the other off, it would haveto be done on the bend, once we were round into thestraight the Stewards would have too clear a view of ourbehaviour.Dane jumped the hurdle alongside Sandy with me not farbehind. As soon as I was level with them both, Daneshook up his horse and sped clear away from us, leavingme, as he had promised, with Sandy between me and therails.I swung Forlorn Hope over roughly on to Sandy's horse,bumping him against the rails. Sandy yelled and lashedout with his fist. I hit his arm sharply with my stick.I had got to unseat him without hurting his horse. I wasbeing unfair enough already to the owner in trying to losehim the race by dislodging his jockey: if I could not do itwithout damaging the horse, I must not do it at all.Shifting the reins into my right hand, I planted my leftabruptly on Sandy's boot just behind his armpit, andshoved. But I was too far away to get enough force behindit. He swayed in his saddle, but kept his balance. Hebegan to swear at me.We were on the crown of the bend. It had to be now ornever. I pushed Sandy's horse harder against the rails. Heyelled again. His leg, I knew, must be being crushed,pounded, even torn by the white-painted wood. With myown leg numb from the same treatment, I had no sympathyfor him. Then his foot crashed into one of the uprightswith an audible snap.He screamed.I gritted my teeth, shot out my arm, and pushed himwith all my might. I knew if he had not gone then I wouldnot have had the resolution to try again. But he began totopple, slowly, it seemed, at first, and then with an acceleratingrush, as if he had been sucked away by a slipstream.I caught a final glimpse of his face, eyes staring widely,mouth twisted with agony, as he fell into the long grasson the other side of the rails. Then I was round the bendinto the straight, bruised, breathless, tattered, and helmetless,but still on board.Sandy's loose horse, relieved of his weight, spurted forwardthrough the other runners.Dane saw him, and turned round in his saddle andgrinned at me, and jerked up his thumb.The Endto jedna jedna."Tak jedem!" zavolal Dan.Pobídl koně a vjel na pravou stranu Sandyho. Já jsem sezařadil na vnější stranu dráhy. K cílové rovince jsme měliještě míli a zatím se nikdo netlačil na špici. Všichni konězůstávali v sevřeném poli. Za námi nebyl nikdo. Před námibyl oblouk, za kterým byl přímý úsek dráhy. Jestli chcemeSandyho shodit, musíme se o to pokusit v oblouku. Napřímém úseku už na nás mohli vidět rozhodčí.Dan šel přes poslední překážku před obloukem vedleSandyho a já o kousek za nimi. Jakmile jsem je dojel, Danpobídl koně, vyrazil vpřed a Sandyho mi přenechal, jakslíbil, těsně u bariéry.Stočil jsem klisnu ostře k Sandymu a narazil do jehokoně, který vrazil do bariéry, Sandy zařval a vyrazil pomně pěstí. Sekl jsem ho přes ruku bičem.Věděl jsem, že ho musím dostat ze sedla, aniž bychjakkoliv ublížil jeho koni. Majitel zvířete bude v každémpřípadě škodný, když jezdec spadne. Koni se nesmí nicstát.Přehodil jsem otěže do pravé ruky, levou se zapřel oSandyho a vší silou jsem do něho strčil. Nebyl jsem všakdost blízko, Sandy zakolísal, ale rovnováhu udržel. Začalmě zuřivě proklínat.Byli jsme na vrcholu oblouku. Teď, nebo nikdy. Přitlačiljsem Sandyho koně ještě blíž k bariéře. Sandy znovuzařval. Věděl jsem, že mu kůň drtí a rve nohu o bílenatřená břevna. Věděl jsem, jaké to je, ale neznal jsemslitování. Pak jsem slyšel ošklivé křupnutí, když narazilbotou o svislý sloupek.Zakřičel bolestí.Zaťal jsem zuby, napřáhl paži a vší silou se o Sandyhoopřel. Věděl jsem, že když se mi to nepovede teď, už se ktomu neodhodlám. Začínal se pomalu naklánět ke straně,pak rychleji a pak zmizel, jako by ho uchvátil vzdušný vír.Zahlédl jsem jeho obličej, zkroucený bolestí, očivytřeštěné, když dopadl do vysoké trávy za bariérou. Narovinku za obloukem jsem vjel vyčerpaný, udýchaný, vpotrhaném dresu, bez helmy, ale byl jsem v sedle.Sandyho kůň cválal bezhlavě dál a proplétal se meziostatními koňmi.Dan ho zahlédl, otočil se a vítězně se na mne zasmál.139